Datasets:

CZLC

/

propaganda_emoce

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 25

Huml velmi drsně o migrantech a islámu: Bití žen, pedofilie, nenávistné chování, bičování, sekání rukou, řezání hlav. Kolaps a chaos. Čeká nás občanská válka, nebo emigrace ROZHOVOR Poslanec ČSSD Stanislav Huml říká, že islám považuje za velký problém. „Mnohoženství, bití žen a jejich vlastnění, pedofilie, nenávistné netolerantní chování k ostatním náboženstvím a ateistům. Středověké tresty jako bičování, sekání rukou, stínání hlav na náměstích. Sorry, ale nechci se dožít, aby v Evropě měl islám většinu,“ řekl. Obhájci imigrace tvrdí, že přijímání imigrantů pomůže ekonomice, protože imigranti zaplní volná pracovní místa a současně prý pomohou udržet důchodový systém. Nejsou ale naopak větším nákladem pro sociální systémy než přínosem pro ekonomiku? Plus započtěme výdaje na bezpečnost a následky kriminality... Pokud by imigrace byla přirozená, tedy početně významně nižší, dalo by se souhlasit. Je mi však proti srsti náborovat levnou pracovní sílu a uvažovat o tom, jak na nás budou pracovat. Pokud však přicházejí statisíce, ne-li miliony lidí v drtivé většině nevzdělaných, z jiného kulturního prostředí, jde o problém. Výsledkem nemůže být nic jiného než kolaps sociálních systémů států, kam tyto masy přijdou. A už začínám být přesvědčeným zastáncem tvrzení, že jde o řízenou operaci. Co říkáte silvestrovským událostem v Kolíně nad Rýnem a dalších německých i evropských městech? O bezpečnostním riziku mluvím již více než rok. Násilí se bude stupňovat, kriminalita poroste. Kdo tvrdí, u nás žádní migranti nejsou, nevnímá realitu celku. Jsem Evropan. Není mi jedno, co se děje v Německu, Rakousku nebo Francii. Jsou to místa, kam jezdím, kde žijí také Evropané. Co říkáte reakcím německých politiků? Paní Merkelovou nechápu, její motivace mi není jasná. Měl jsem ji za chytrou ženu. Německo bylo vždy pečlivé, policisté korektní a nesmlouvaví. Ta proměna je neuvěřitelná. Že jsou na hranici chaosu, je neuvěřitelné. Reakce EU je pomalá a impotentní. Co se týče sexuálních útoků uprchlíků v Německu, publicista Jan Petránek řekl, že útoky na ženy jsou hluboko v mentalitě migrantů a uprchlíci mají hodnoty neslučitelné s našimi. Co o tom soudíte? Jan Petránek má můj obdiv a souhlasím. Dochází ke střetu dvou kultur. Naše je ve vývoji napřed (hlásáním tolerance a respektu i oddělením náboženství od státu) a evidentně selhává při řešení vlastního ohrožení. Objevily se zprávy, že německá policie nemá vyšetřovat „drobnou“ kriminalitu přistěhovalců... Nechtěl bych sloužit v policii, kde se uplatňuje selektivním způsobem právo. Němečtí policisté musejí být dnes silně frustrovaní. Šéfka Alternativy pro Německo Frauke Petry prohlásila, že by pohraniční stráž měla být připravena střílet uprchlíky, pokud to bude nutné. „Potřebujeme efektivní kontrolu (hranic), abychom zabránili neregistrovaným žadatelům o azyl vstup do země z Rakouska. Žádný policista nechce střílet na uprchlíky a já si to také nepřeji. Ale střelba by měla být umožněna jako poslední možnost,“ prohlásila pro německá média šéfka AfD Frauke Petry. Souhlasíte s ní? Střelba do lidí je to poslední. Nechci stejná jatka jako na mexické hranici s USA. Potřebujeme efektivní ochranu schengenského prostoru. A děj se co děj, není možné připustit potulování tlup lidí po našem území, o nichž nevíme vůbec nic a kteří vstoupili do země ilegálně. Kdo toto nechápe, popírá samu podstatu právního státu a vytváří podmínky pro velmi vážné ohrožení vlastních spoluobčanů. Pokud Řecko nezvládá ochranu našich hranic (jsou to i naše hranice), pak je třeba jim pomoct. Nelegální uprchlíky pak vracet. Chybí smlouva s Tureckem o přijímání návratu ilegálů. Premiér Sobotka řekl: „Jsem přesvědčen, že levicové lídry za deset dvacet let najdeme spíše mezi dobrovolníky, kteří v létě odjeli na Balkán a pomáhali uprchlíkům. Tihle lidé budou v budoucnu představovat levici. Nehledal bych je na náměstích, kde se šíří xenofobie, nenávist a rasismus.“ Co o tom soudíte? Nebude třeba čekat deset let, aby bylo jasno. Na Balkáně nepomáhají uprchlíkům před válkou. Těm se pomáhá za hranicemi válečného území. Pomáhají v drtivé většině ilegálním ekonomickým migrantům a obchodníkům s lidmi. Nemyslím, že by lidé volili politiky, kteří neumějí vyhodnotit reálně situaci a chovají se zmateně pod vlivem manipulace a emocí. Slovenský premiér Fico řekl, že nechce, aby na Slovensku vznikla nějaká ucelená muslimská komunita. Řekl, že existuje problém s integrací imigrantů, a také řekl, když to řeknu lidově, že si nevezme na triko, aby byly ženy na Slovensku sexuálně napadány. Co si o tom myslíte? Robert Fico je v horké fázi předvolební kampaně. Jeho výroky posoudím po volbách, zda byly myšleny upřímně. Má pravdu, že integrace příchozích bude velký problém. Má pravdu, že radikální islám přináší svou válku z Afriky a Blízkého východu na naše území. Má pravdu, že budeme konfrontováni s realitou a budeme muset problém řešit. V zájmu našich občanů a v případě politiků v zájmu našich voličů. Zejména po volbách. Robert Fico také řekl, že absolutní většina běženců jdoucích do Evropské unie z Turecka jsou ekonomickými migranty. „Trvám na svém postoji, že absolutní většina těchto lidí jsou ekonomičtí migranti (hovořil o migrantech jdoucích do Evropy z Turecka, pozn. redakce). Kdo má věřit člověku, který se necítil bezpečně v Srbsku, v Maďarsku ani v Rakousku, a tak šel až do Německa? Evidentně mu šlo o ekonomické zájmy,“ řekl Fico… Je to tak. Mnoho mladých mužů, falešné pasy, chytré telefony. To nejsou uprchlíci před válkou, kteří posbírali pár věcí a s dětmi a ženami utíkají před ISIS. Nenechám přece ženu na pospas nájezdníkům, ale vezmu ji s sebou, ne? Totéž platí o dětech. Skuteční uprchlíci jsou v táborech v první bezpečné zemi. Jak se díváte na roli Turecka? Máme se s ním dohodnout, nebo nás bude vydírat? Není lépe postavit ploty chránící hranice? Turecko je fenomén. Převážně muslimská země, jež je členem NATO, která si přeje vstoupit do EU. Tedy objektivně náš partner a spojenec. Na jejím území jsou tábory běženců a je legitimní, když žádá o pomoc. Jednat s nimi tedy je nutné. Pokud jednání selžou a potvrdí se poznatky, že naopak Turecko aktivně podporuje migraci, pak musejí nastoupit ploty. Celek, který není schopen uchránit vlastní území, nemá právo na existenci. A hlídat se musí vnější hranice EU. Jakmile začnou uvnitř Schengenu fungovat hraniční kontroly, je to začátek jeho konce. Hovoří se o tom, že Turecko podporuje Islámský stát (obchoduje s ropou) i imigrační vlnu do Evropy, jak jste zmínil. Co o tom soudíte? Také jsem tyto informace zaznamenal. Pokud je to pravda, jde o kriminální činy. Obchod s lidmi i kradenou ropou, zisk z ní má ISIS, a jde tedy o podporu terorismu. Zločinci patří za mříže a se zločinnou vládou nemá příliš smysl jednat. Dohody pravděpodobně nedodrží. Pokusit se o to stejně musíme. Řekl jste, že v případě migrace může jít o řízenou operaci. Též se objevila tvrzení, že migrační vlnu do Evropy podporují USA a podporují ISIS proti Asadovi… Četl jsem váš rozhovor s iráckým uprchlíkem, který to dosvědčoval, a viděl jsem památný rozhovor sedm zemí do pěti let (Generál Wesley Clark veřejně prozradil, že mu byl sdělen plán Ministerstva obrany USA: „Právě jsem dostal toto memorandum od ministerstva obrany. Píše se tam, že máme zaútočit a zničit vlády v sedmi zemích do pěti let. Začneme Irákem, pak se přesuneme do Sýrie, Libanonu, Somálska, Súdánu a Íránu., pozn. redakce). Objektivně je pravda, že rozvrat Iráku, Libye, Ukrajiny i Sýrie má mnoho společného. Snad můžeme alespoň stejně jako Poláci tvrdit, že my jsme v těchto zemích nikoho nebombardovali. Byť některá prohlášení o humanitárním bombardování a jeho schvalování zazněla. Andrej Babiš řekl, že příliv uprchlíků do EU se musí zastavit úplně. Nemáme podle něj povinnost a v tuto chvíli nemůžeme vůbec nikoho přijímat. Musíme prý v první řadě zaručit bezpečnost našich občanů. Ptá se, proč by z bohatství evropských zemí tvořených po generace měli žít lidé bez vztahu k hostitelské zemi a kultuře – lidé, kteří představují bezpečnostní riziko a jejichž touhou není asimilace, ale rozvrat evropské kultury. Podle Babiše není možné, aby Evropané měli menší práva než přistěhovalci, a je vyloučeno, aby se přizpůsobovali uprchlíkům. Jaký je váš názor? Andrej Babiš mluvil ještě před pár měsíci jinak. Já toto tvrdím od samého začátku uprchlické krize a jsem za tento názor nálepkován jako proruský, xenofobní. Tak platí vítej v klubu. Předseda SPD a poslanec Tomio Okamura říká, že neexistují umírnění muslimové a že islám je zločinná ideologie. Podle něj by bylo třeba ihned všechny islámské migranty vrátit zpět do mateřských zemí a byl by pro vyhoštění i potomků těchto migrantů, kteří se v Evropě narodili. Rusové jsou prý de facto naši jediní upřímní silní spojenci v souboji s radikálním islámem. Každý muslim je podle něj bezpečnostním rizikem a skutečně časovanou bombou. Co si myslíte o tomto? Tomio mívá silná prohlášení. Češi a jejich smysl pro humor: jaký je rozdíl mezi umírněným a radikálním muslimem. Ti radikální vám uříznou hlavu, ti umírnění se z toho radují. Islám chápu jako velký problém. Mnohoženství, bití žen a jejich vlastnění, pedofilie, nenávistné, netolerantní chování k ostatním náboženstvím a ateistům. Středověké tresty jako bičování, sekání rukou, stínání hlav na náměstích. Sorry, ale nechci se dožít, aby v Evropě měl islám většinu. Svou válku mezi sunnity a šíity ať si vedou doma. Jsem tolerantní a vyžaduji od ostatních totéž. Náboženství, které své normy prosazuje do práva státu, vnímám jako zaostalé. Není možné ho nechat růst jako rakovinu. Rusko v Sýrii za pět měsíců předvedlo, že s rakovinou bojovat lze. Vidíme, že Schengen je věc pro dobré počasí, ale když přijde bouřka, prosakuje a valí se přes něj povodeň. V okamžiku, kdy EU hranice nijak nehlídá, cizí lidé libovolně bez jakékoli registrace překračují hranice a pohybují se po Evropě. Současně vidíme, že už nyní jsou v západní Evropě obrovské muslimské komunity podhoubím pro terorismus. Neměl by si náš stát vzít zpátky pravomoc, kdo může vstoupit na naše území? V okamžiku, kdy není chráněna vnější hranice EU? První je věc, že kontrolou hranic zamezíme přílivu uprchlíků, a druhá věc, že v západní Evropě jsou občané EU muslimského vyznání, kteří jsou zapojení do hnutí teroristů. Ale muslim, který žije třetí generaci v Německu a je třeba terorista, může libovolně překročit hranice naší země, nikdo ho na hranicích nezkontroluje, nezadrží a zde může u nás něco spáchat. Jedním ze znaků suverénního státu je, že kontroluje své hranice a kontroluje právo na svém území, které je vytyčeno hranicemi. Jakmile někdo poruší zákon u nás, překročí hranice, tak už náš stát toho člověka těžko potrestá... To vše je pravda. Na druhou stranu volný pohyb osob a zboží je základem EU. Byli jsme si vědomi rizika, že zločinci budou volně cestovat také. Proto jsou navazovány úzké vazby mezi policejními sbory Evropy. Jsou propojovány registry. Funguje Europol i Interpol. To vše ve vyšší kvalitě a množství než před lety. Láme se to až nyní s nástupem obrovského množství běženců, kteří nectí zákony hostitelské země. Problémy mají národní policejní sbory, které nezvládají nápor kriminality. I kdybychom nepočítali současnou migrační vlnu, tak již před ní existovaly odhady, že v západní Evropě budou mít muslimové většinu do 40 let. Takže v Německu, Francii, Británii, Belgii, Nizozemí a tak dále mohou nastavit muslimská pravidla a právo šaría. Budou ovládat velké země EU a pak muslimské zásady mohou prosazovat vůči nám. Není pro nás EU z tohoto důvodu hrozbou a není pro nás řešení vystoupit z EU a utvořit nějaké uskupení států kolem Visegrádu a části Balkánu a dalších států střední a východní Evropy, které by se tomu ubránily? Podle výše minimální mzdy jsme nejchudší země EU. Rusko embargo přežije. My bychom umřeli hlady. Prasat v chovu máme méně než po druhé světové. Vystoupit z EU by byla těžká zkouška, i když je dnešní EU jiná než ta, do které jsme vstupovali. Jsme právoplatnými členy a naši zástupci musejí jednat a chránit naše zájmy. Ne zájmy korporací. Vyzkoušet se musejí všechny nástroje, které jsou k dispozici. Vně EU bychom neovlivnili téměř nic. Ve finále toto rozhodnutí by muselo být hlasováno ve všelidovém hlasování. Jakmile tady bude platit právo šaría, budeme mít dvě možnosti – konvertovat k islámu nebo opustit rodnou hroudu. Třetí možnost je velmi černá. Občanská válka. Nejsem optimista, který si myslí, že islám se přizpůsobí a stane se z něj tolerantní a mírumilovné náboženství. Papež prohlásil, že v Bibli i Koránu jsou stejné pasáže a všechna náboženství vyznávají stejného boha. Nu, křesťanství se také má ve své minulosti za co stydět, ale dnes je o 1 000 let před islámem.

Soukromníci a Svobodní jako recesisté. Zítra rozdají lodní lístky do lepší budoucnosti Ve Zlínském kraji, kde budou Soukromníci a Svobodní v podzimních krajských volbách kandidovat společně, se opozdilci s daňovým přiznáním zítra setkají s recesisty. Před většinou finančních úřadů budou stát zástupci obou stran. Budou rozdávat lodní lístky do lepší budoucnosti. Humorná akce v kraji, kde koalice obou stran atakuje sedmiprocentní hranici obliby, má ovšem vážný podtext. Především upozorní na přebujelost státního aparátu v ČR. Zástupce obou stran bude možné vidět před většinou finančních úřadů ve Zlínském kraji. Nejde o žádnou nahodilost. „Jako Svobodní pořádáme tuto akci každoročně. Jsme rádi, že se k nám letos připojí i Soukromníci. Svobodní a Soukromníci jsou strany, které hájí pracující a podnikavé lidi. Ne, nebojme se toho slova. Podnikatel není zločinec. Zaměstnanec není hlupák, který neumí podnikat. Navzájem se potřebujeme. A to je hlavní poselství této akce. Aby se lidé u nás měli dobře, tak potřebujeme místo miliardových dotací spíše nové podnikatele, ale také šikovné, poctivé a pracovité zaměstnance, kteří si umí říci o odměnu. To všechno by přirozeně vzniklo, ale stát je v tomto spíše překážkou, řekl PL předseda Svobodných ve Zlínském kraji Tomáš Pajonk. Pajonk bude k vidění zítra dopoledne ve Valašském Meziříčí a následně ve Zlíně od třinácti hodin. Před pobočkou finančního úřadu v Rožnově pod Radhoštěm bude stát Petr Thaisz, krajský předseda Soukromníků na Zlínsku. V loňském roce Svobodní rozbíjeli recesisticky elektronické pokladny, letos je ústředním mottem akce „Na jedné lodi“. Jde o reakci na výroky některých vládních představitelů, kteří podle Tomáše Pajonka proti sobě rozeštvávají společnost. Pro dokreslení situace se budou rozdávat také lodní lístky na cestu do lepší budoucnosti. K dispozici bude také recesistické daňové přiznání, jež je vyvedeno v tradiční grafice. Lidé se třeba budou moci přiznat k tomu, že poctivě pracují anebo nikdy neprosili o dotace. Tato vyplněná daňová přiznání pak Svobodní se Soukromníky plánují hromadně odevzdat na podatelnu. Stejně jako v loňském roce bude k dispozici i výzva vládě k odstraňování byrokratických překážek. „Chceme upozornit na to, že dnešní agrolevicová vláda hází klacky pod nohy všem aktivním a pracovitým lidem, jejichž daně prožírá přebujelý státní aparát nebo např. nesmyslné dotace. Chceme se postavit za všechny aktivní lidi a tímto symbolickým způsobem jim poděkovat, že jsou stále ještě schopni živit sami sebe, své zaměstnance a platit státu vysoké daně,“ uvedl Petr Thaisz, šéf Soukromníků na Zlínsku.

Elitářský spratek Dienstbier si myslí, že mu to tu všechno patří. Lidi potřeboval, jen aby ho zvolili. Okamura řádil, když jsme mu četli, co vykládal ministr na Primě Elitářský spratek Jiří Dienstbier a ostatní členové vlády se obávají názoru veřejnosti. Na druhou stranu ale potřebují nějaké pozitivní body, a tak hrají s občany divadlo kolem ústavního zákona o referendu, který má vytvářet iluzi, jak občanům naslouchají. Poslanec Tomio Okamura se velmi rozohnil, když o tom s PL hovořil, a mluvil o „plivnutí do tváře“. A když měl komentovat slova Jiřího Dienstbiera, že je třeba eliminovat „absurdní návrhy“ na referendum, naštval se ještě více. Ministr Jiří Dienstbier v nedělní Partii na televizi Prima hájil vládní návrh zákona o referendu. Musel čelit i námitkám, že ve skutečnosti půjde jen o „hru na referendum“, protože jeho výsledek nebude pro poslance závazný a navíc jsou poměrně přísné podmínky pro jeho vypsání. Dienstbier však trvá na tom, že návrh je dobrý a pomůže. „Od počátku to bylo založené na kompromisu,“ zdůraznil ministr Dienstbier. Podotkl, že ke schválení návrhu je třeba ústavní většiny tří pětin, což klade mnohem větší důraz na všeobecnou přijatelnost úpravy. Upozornil, že ohledně referenda existuje velmi široké spektrum názorů. Někteří by jej chtěli pořádat velmi často a o čemkoliv, jiní by nechtěli dát veřejnosti prostor k vyjádření vůbec nikdy. Vláda podle Dienstbiera chce zachovat parlamentní formu republiky, ale současně dát lidem možnost říci svůj názor. Poslanec TOP 09 Jiří Plíšek mu namítl, že jestliže poslanci nebudou návrhem vázáni a bude mít pouze doporučující roli, bude z něj v podstatě jen velmi drahý průzkum veřejného mínění. Dienstbier poté uvedl, že návrh nepovede k tomu, aby se referendum konalo o čemkoliv, neboť petice, na jejímž základě bude referendum vypsáno, musí sebrat čtvrt milionu podpisů. Pokud půjde o „absurditu“, je podle Dienstbiera nepravděpodobné, že by pod ní dokázali sehnat během šesti měsíců dvě stě padesát tisíc podpisů. Na nebezpečí, že tyto podmínky jakékoliv referendum prakticky zmaří, již upozorňovalo sněmovní hnutí Svoboda a přímá demokracie. Podle něj je Dienstbierův návrh pouze formálním naplněním proklamace bez faktického významu. „Požadavek na 250 tisíc podpisů a další parametry zákona prakticky znemožňují konání referenda,“ prohlašuje SPD. Návrh prý podpoří, protože je lepší než nic, ale v budoucnosti hodlá využít jakékoliv příležitosti, jak zákon novelizovat, aby lépe plnil svou roli. Lidé, pamatujte si to – plivou vám do tváře, burcuje Okamura Jejího předsedu Tomia Okamuru oslovily ParlamentníListy.cz s dotazem ohledně vývodů ministra Dienstbiera, načež se poslanec velmi rozohnil. Vládní drzost prý již překročila všechny meze. „Ať to občané vědí a nezapomenou – Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš, Pavel Bělobrádek a jejich strany plivou lidem do tváře,“ vzkazuje. Vládní návrh podle něj spolehlivě eliminuje jakýkoliv skutečný projev občanské vůle. Největší problém vidí v požadavku na čtvrt milionu podpisů, aby vůbec bylo referendum vypsáno. Ve Švýcarsku, které má podobný počet obyvatel jako my, přitom podle Okamury postačuje k témuž padesát tisíc podpisů. V našich podmínkách je podle poslance smysluplný pouze počet do sto tisíc podpisů. A aby si to vláda pojistila, stanovila ještě neuvěřitelně široký okruh témat, kterých se referendum nesmí týkat. „A patrně náhodou jsou to právě ty věci, které občany zajímají nejvíce,“ rozpálil se Okamura. Občané by podle něj měli mít možnost rozhodovat i o takových věcech, jako je například členství v EU či NATO, které si politici pod všelijakými výmluvami nadále vyhrazují pro sebe. Okamura upozorňuje, že obě podmínky jsou ďábelsky provázané. „Pokud to referendum má být o otázce, která vás nezajímá, no tak tu petici nepodepíšete a těch čtvrt milionu lidí se nesežene – to je logické,“ varuje poslanec SPD. Třetím plivancem pak je vysoké kvorum pro to, aby referendum bylo platné. Povinná účast 25 procent je podle Okamury výsměchem. „Vždyť u voleb žádné takové omezení není. Senátora můžete zvolit jedním hlasem. Protože když jim jde o korýtko, tak si pohlídají, aby mohli být zvoleni. Pana ministra Dienstbiera zvolilo do Senátu asi deset procent voličů jeho obvodu a sedí tam. To je neskutečná sprosťárna a lidé se to nedozví,“ rozohnil se Okamura. A celá nesmyslnost návrhu je podle něj korunována tím, že výsledek referenda, které projde všemi komplikacemi, nakonec vůbec není pro poslance závazné. „Takže je to jen komedie, aby mohli udělat mediální senzaci, jak jsou pro lidi,“ soptil poslanec. Sám prý chystá na jednání tři pozměňovací návrhy, které by zákon učinily alespoň trochu použitelným, a ujistil, že pokud se SPD dostane do příští Poslanecké sněmovny a bude vyjednávat o vládě, bude zevrubná novela zákona o referendu nepřekročitelnou podmínkou v koaliční smlouvě. Více prý udělat nemůže. „Já mám svědomí čisté, sněmovně jsem již návrh pořádného zákona o referendu předložil a vloni v únoru mi ho poslanci zamítli. Teď je to na nich,“ uzavřel. Na dotaz, co si myslí o názoru ministra Dienstbiera z Partie, že přísné podmínky eliminují „absurdní návrhy“, se poslanec Okamura rozpálil ještě více. „Pan Dienstbier, to je elitářský spratek. Když potřeboval od občanů zvolit do Senátu, tak mu byli dobří, a teď už je nepotřebuje, tak nemusí nic předstírat a pohrdá jimi,“ soptil. A pokračoval: „Tento elitářský spratek žije mimo realitu, netuší, jak žijí normální lidé.“ Je podle něj neuvěřitelné, jak se jako obhájce lidských práv může prezentovat někdo, kdo normálními lidmi pohrdá. „On hájí práva nějakých nepřizpůsobivých, místo aby hájil práva občanů. No ale co má také dělat, když absolutně netuší, co občany trápí,“ poznamenal rozhořčeně poslanec. Lidé podle Okamury nesmějí zapomínat, kdo jsou ti, kteří nám vládnou a nechtějí si do toho nechat mluvit. „Ty elity už se předvedly, zmizely tu miliardy, které nikdo nikde nedohledá,“ varuje. Ovládat a manipulovat pár jedinců, kteří do jejich společenství zázrakem proniknou, už se prý naučili, ale u milionů lidí to trvale nezvládnou, a proto jim nesmějí dát prostor. „Toho se tihle elitářští synci bojí nejvíc,“ vysvětloval předseda SPD. „Tato země nepatří Sobotkům a Dienstbierům, i když oni si to nejspíš myslí. Patří občanům a ti musejí mít šanci projevit svůj názor,“ uzavřel Tomio Okamura.

Studenti, kteří utýrali učitelku, by měli nést trestní zodpovědnost, naznačuje tamní zastupitelka ParlamentníListy.cz získaly velmi ostrý text političky Prahy 10 Hany Novákové (ČSSD). Ta se v něm vrací ke kauze, kdy tři žáci střední školy Na Třebešíně zřejmě delší dobu šikanovali učitelku, která později zemřela. "Celá záležitost je zoufalá a alarmující. To, co se na škole dělo, naprosto přesahuje jakékoli meze. Publikovaná videa a svědectví to naprosto jasně dokazují. Pro mě jako pro zastupitelku Prahy 10 je případ smutný o to více, že se škola nachází právě v naší městské části a část veřejnosti se bohužel domnívá, že jsme zřizovatelem školy. Nejsme. Naše městská část zřizuje školy základní a mateřské. Vždyť šikana učitelky trvala podle informací médií dlouhé týdny a měsíce. Byla údajně dennodenně šikanována, lidsky ponižována, bylo jí ubližováno. Zcela veřejně – při výuce, o přestávkách na chodbách školy. Paní učitelka chodila po škole se ztrápeným výrazem, něco takového se na psychice člověka musí logicky velmi podepsat. Přesto byla na nerovný boj se zcela sama. Nikdo jí nepomohl," míní Nováková, která v minulosti působila rovněž jako radní na pražském magistrátu. Její text ovšem přináší ještě jeden pohled, trestněprávní. "Byť to není v pravomoci magistrátu, chybu by měli uznat i zástupci ředitele a odejít s ním," píše Hana Nováková. Třídní učitel by měl být podle jejich slov zbaven vedení třídy a měl by být přeřazen do třídy jiné. "A co studenti? To mě trápí asi nejvíce. Nenajdou v sobě zbytky „hrdinství“, se kterým se chovali ke své učitelce a postaví se čelem? To se opravdu v zajetí hyperkorektnosti jako společnost neumíme podobným věcem bránit a vyslat jasný signál, že toto se prostě nedělá?" dodává. Podle zástupkyně ČSSD jsou to otázky, na které by měla odpovídat nejen školní inspekce, ale třeba i policejní vyšetřovatel. "Nemohlo se jednat o přestupek, přečin a možná i trestný čin?" ptá se závěrem. Rada hlavního města odvolala ředitele Františka Bártla na konci února. Do doby, než bude vypsán konkurz, školu povede jeden z ředitelových zástupců. Novinářům to řekl náměstek primátorky Petr Dolínek (ČSSD), do jehož gesce školství spadá. Tři žáci ve škole zřejmě delší dobu šikanovali učitelku, která později zemřela. Vedení školy, jejímž zřizovatelem je hlavní město, žáky podmínečně vyloučilo.

Ředitel SBU přirovnal „ruský svět“ k Islámskému státu Ředitel Služby bezpečnosti Ukrajiny Vasilij Hricak řekl, že ideologie ruského světa a v Rusku zakázané extremistické organizace Islámský stát (ISIL, IS) jsou stejné. O tom ve středu 23. března informuje 112 Ukrajina. „Kořeny ideologie ISIL a ruského světa jsou v podstatě stejné, tím, co je spojuje, a to nás přivádí na určité myšlenky. Je to výjimečnost a netolerantnost. Všichni chytří, si myslím, si dále domyslí, proč to říkám," řekl Hricak. Aby potvrdil svůj pohled na věc Hricak také řekl, že neslyšel „o žádných vážných zadrženích a zatčeních představitelů ISIL ruskými speciálními službami na území Ruska". Hricak už vystoupil s podobným prohlášením k tomuto tématu 22. března: „Nedivil bych se, že to je element hybridní války Ruska, přestože budou ukazovat na ISIL." Jako odpověď na neadekvátní prohlášení na adresu Ruska hlava ruské vlády Dmitrij Medveděv označil ředitele SBU za „blbečka". Hlava administrativy prezidenta Sergej Ivanov charakterizoval Hricaka jako degeneráta.

Okamura na tiskovce seřval redaktorku ČT: Vy se ptáte na dezinformace, přitom ČT je jedním z nejvíce dezinformačních médií v zemi! To stačí Šéf SPD Tomio Okamura předstoupil před novináře, aby představil svého stranického kolegu a nominanta SPD na pozici šéfa bezpečnostního výboru Radka Kotena. Netrvalo ale dlouho a zpočátku poklidná tisková konference se strhla v tvrdou slovní bitku mezi Okamurou a redaktorkou České televize, resp. pořadu 168 hodin Kristinou Cirokovou. Radek Koten jako člen SPD novinářům oznámil, že mu je už 52 let, byť mu někteří novináři tipují věk pouhých 51 let. Potěšilo ho to, ale rád by to uvedl na pravou míru. Prozradil také, že se seznamuje s prací bezpečnostního výboru a hodlá svou funkci vykonávat odpovědně. Pak došlo na dotazy novinářů. Ozvala se redaktorka ČT Kristina Ciroková a chtěla slyšet, proč Koten sdílí některé informace z údajně dezinformačních webů. Tak je neoznačuje jen Česká televize, ale podle jejích slov např. také Bezpečnostní informační služba. Koten upozornil, že ho mohl do těch či oněch skupin na Facebooku přidat prakticky kdokoliv. A pokud jde o něj samotného, rád uslyší názory od různých občanů. „Doufám, že mi nikdo nebude diktovat, co si můžu dávat na Facebook a co ne. Naše oficiální stanoviska vám rádi sdělíme tady na tiskových konferencích," řekl k tomu následně Koten. V podobném duchu se vyjádřil i Radim Fiala. „Nestudujte facebookové profily, protože to opravdu může být zavádějící,“ konstatoval Fiala. Kristina Ciroková pak od Kotena chtěla slyšet, proč je v oněch konspiračních facebookových skupinách aktivní. A v tu chvíli se ujal slova Okamura a spustil kanonádu. „Vy nejste Česká televize jen jako taková, vy jste pořad 168 hodin. Jste pořad 168 hodin, který dlouhodobě kritizuje hnutí SPD, dehonestuje nás a účelově dělá lži a výmysly ve svých pořadech," rozčílil se Okamura. Nechce si nechat mluvit do toho, kdo se kam přihlásí. „Já vím, že vy v pořadu 168 hodin byste nám rádi diktovali, co máme dělat, ale oni to rozhodli voliči, tak vy nevytvářejte politiku a jen podávejte pravdivé informace. Já myslím, že tam máte dost velký deficit," rozčiloval se dál. Šéf SPD Tomio Okamura na tiskové konferenci. PrintScreen: ČT24 Ciroková se zeptala, kde se v pořadu 168 hodin lhalo. „Bylo to před volbami, kdy jste v závěru vašeho pořadu uvedli, že Okamura má svaly, ale nemá mozek. Já to považuji za dehonestující,“ nechtěl se nechat zastavit Okamura. Česká televize by se podle jeho názoru takto chovat neměla. Demokratický blok sice tvrdí, že SPD představuje riziko pro bezpečnost České republiky, ale Okamura zase považuje za nebezpečného údajně neúspěšného politika Miroslava Kalouska (TOP 09). To, že to říkají servery Bakalových médií, jako třeba tady pan Šídlo, který byl placen tunelářem Bakalou, že mi představujeme bezpečnostní riziko, tak ať si to říkají, ale Českou televizi bych prosil, informujte pravdivě," řekl Okamura. Řada českých médií podle Okamury lže, jako když tiskne. „Mě opravdu už ani nepřekvapuje, že zpravodajství České televize, které šíří dezinformace jako na běžícím pasu, vzpomeňte na vysílání o Majdanu, vzpomeňte na předvolební vysílání ohledně amerických prezidentských voleb, kde jste si vybírali pouze sympatizanty Clintonové a opomněli jste. někoho, kdo by kladně okomentoval vítězství Donalda Trumpa,. takže jestli vy se ptáte na dezinformace, já myslím, že zpravodajství ČT je jedním z největších dezinformačních médií v České republice a já myslím, že ta odpověď stačí. Koten doplnil, že v Rusku nikdy nebyl, ani se tam nechystá. Byl např. v Maďarsku, ale v Rusku prý nikdy.

V DLR prohlásili, že situace na Donbasu je blízká zmaření všech dohod Situace na hranici střetu na Donbasu je blízká k zmaření všech dohod, prohlásil v rozhovoru pro RIA Novosti vedoucí zastupitelství samozvané Doněcké lidové republiky ve společném centru pro kontrolu a koordinaci režimu zastavení palby Ruslan Jakubov. Podle jeho slov Kyjev neustále slibuje, že bude dodržovat režim zastavení palby, všechna podobná prohlášení jsou však naprosto populistická a činí se výhradně pro Evropu. „Je už třetí měsíc příměří a ze strany Ukrajiny ještě nebyly splněny i ty základní podmínky. Kromě toho ukrajinská strana pravidelně porušuje klidový režim: nasazuje raketomety, těžké dělostřelectvo a obrněnou techniku," řekl Jakubov. Důvěra ke Kyjevu se snižuje den ode dne, dodal. „Situace je blízko výbuchu. Pokud se nepodaří vrátit dialog na politickou cestu, může přijít nenávratný bod," je přesvědčen zástupce DLR.

Muslimové - noví Sudeťáci. Přestaňte platit muslimským vrahům. Toto vám média nesdělí, říká člen sdružení, které předkládá nepříjemná fakta ROZHOVOR Před multikulturní politickou korektností s úmyslnou slepotou, která je vedle politického islámu druhou totalitární hrozbou dneška ohrožující svobody jednotlivce, varuje ve svých textech americký think tank Gatestone Institute. Koordinátor jeho českých překladů Josef Zbořil se nediví, že když máme média zaplevelená Václavem Moravcem jednajícím v rozporu s pravidly České televize, novináři v předních periodikách typu Luboše Palaty, který emituje multikulturně podbarvené zprávy, že imigrace nevzdělaných Afričanů hospodářsky zachrání kolabující EU, tak se šíří nepravdy, barbarská netolerance, nesolidárnost i násilí. Tento týden publikoval americký think tank Gatestone Institute stý článek v češtině. Ty jsou nyní stále častěji zmiňovány v diskusích o ohrožení svobod jednotlivce multikulturalismem nebo islamizací. Dokonce některé z nich přímo citoval prezidentský kandidát Mirek Topolánek ve svém projevu Právo a nerovnost, předneseném před českou právní elitou začátkem listopadu, když vyzýval k hluboké odborné diskusi o zákazu politického islámu a práva šaría. Věřil jste v srpnu 2016, když jste začal koordinovat „samizdatové“ české překlady, v takto významný dopad? Dopad předčil veškerá má očekávání, a to díky týmové práci. Povedlo se zkoordinovat dosavadní aktivní překladatele publikujících na webech Pravý prostor, Neviditelný pes, epshark.cz, svobodnenoviny.eu a Protiproud, publikovat mé starší překlady od roku 2015 a díky výzvě z našeho minulého rozhovoru u vás v Parlamentních listech se již takto fungující tým dobrovolných překladatelů rozšířil o další čtyři. Za poslední tři měsíce se tak povedlo prakticky zdvojnásobit počet přeložených článků na sto a čím dál více lidí se tak může seznámit s názory a komentáři italského novináře Giulia Meottiho, francouzského profesora z pařížské univerzity Guye Milliéra nebo výstupy od německo-amerického politického analytika Soerena Kerna. Články pak sdílí na svém Twitteru nejen zmiňovaný Topolánek, ale i pro mě kultovní web DFENS. A ano překládáme sami, zdarma, každý to, co jej zaujme podle jeho možností, aby obohatil veřejnou diskusi – tvoříme tak novodobý „Samizdat“ z informací, kterým se mainstream – možná záměrně – nevěnuje. Kolik autorů v think tanku Gatestone Institute publikuje a koho z nich byste především čtenářům doporučil? Od roku 2008, kdy byl Gatestone Institute založen, v něm publikovalo už přes 120 autorů, ale do češtiny jich bylo překládáno zatím jen dvacet. Osobně velmi oceňuji články od bývalé právničky a komentátorky z Izraele Judith Bergman a postřehy, které píše britský spisovatel Douglas Murray, který letos vydal knihu The Strange Death of Europe: Immigration, Identity, Islam. Nejvíce se mi ale líbí, do češtiny zatím nepřekládané, články tureckého novináře Buraka Bekdila, který byl po 29 letech vyhozen pro své názory a články z předních tureckých novin Hurriet – v překladu znamenajících „svoboda“. Právě vývoj v re-islamizujícím se Turecku, kde je nyní vězněno přes 200 novinářů, což je nejvíce na světě, může napovědět i o dalším vývoji v Evropě. Opět bych tak rád využil této situace a vyzval čtenáře, kteří by se chtěli nějak zapojit při ochraně svobod konstruktivní činností, ať se mi přihlásí na [email protected] a zkusí aspoň třeba i jen jeden článek přeložit. A možná právě ty o současném Turecku. Disent humanistů, ateistů a sekularistů v islámském světě je naším nejlepším spojencem, protože dnes svádí boj, kterému můžeme ještě na Západě předejít. Podle tvrzení protiizraelského nezávislého publicisty Daniela Veselého z webu Britské listy je think tank Gatestone Institute „obskurní a (ultra)pravicový“. Na webové stránce europoslance za TOP 09 Luďka Niedermayera jsme se v červenci zase od jeho stážisty Davida Rypela dozvěděli, že think tank Gatestone Institute je „seriózně se tvářící, leč vysoce kontroverzní a nechvalně proslulý“. Jak takové nálepkování přijímáte? Samozřejmě že mají právo na svůj názor a statisticky jej někdo zastávat musí, ale nemají právo na svá fakta. Apelujme na civilizovanost, racionalitu a na nezkreslování faktů. Když ale máme zaplevelená média Václavem Moravcem jednajícím v rozporu s pravidly České televize, novináři v předních periodikách typu Luboše Palaty, který emituje multikulturně podbarvené zprávy, že imigrace nevzdělaných Afričanů hospodářsky zachrání kolabující Evropskou unii, nebo novinářky Leony Šlajchrtové manipulující o populistickém švýcarském lidu, tak se nedivme, že se ve světě, na Západě a i u nás takto někdo vyjadřuje a že se šíří nepravdy, barbarská netolerance, nesolidárnost i násilí. Co tou barbarskou netolerancí nebo nesolidárností míníte? Mám na mysli netoleranci k 13 procentům světové menšiny ateistů. Nesolidárnost s pronásledovanými ex-muslimy, kterým hrozí zabití muslimy za odpadlictví, nebo s pozůstalými a řádově tisíci obětmi zabitých ve jménu islámu každý měsíc. Zbabělost nezastat se 140 milionů žen podrobených obřízce, z toho půl milionu v Evropě. Samotné multikulturní předsudky k muslimským ekonomickým migrantům z Afriky a Blízkého východu jsou také velice nebezpečné samy o sobě a jsou prapříčinou nejen rostoucích útoků nožem v Německu nebo pouličních nepokojů ve Švédsku. Právě multikulturní politická korektnost s úmyslnou slepotou je vedle politického islámu druhou totalitární hrozbou dneška ohrožující svobody jednotlivce, před kterými právě Gatestone Institute varuje nejvíce. Jak se jim tedy dá podle Gatestone Institutu čelit? Zní to až neuvěřitelně, ale nejdříve přestat vyplácet sociální dávky džihádistům. Potom zakázat činnost islamistických stran, které už v západní Evropě raší a realizovat doporučení bývalé muslimky a holandské poslankyně Ayaan Hirsi Ali proti šíření islámské propagandy dawa a jak reagovat na extrémistický islám. Její manžel Niall Ferguson, skotský spisovatel a profesor historie na Harvardu, o ní dokonce řekl, že „rozumí lépe než kdokoli jiný, koho zná, co západní civilizace skutečně znamená – a co stále může nabídnout světu“. A co byste ke zmíněným opatřením přidal vy osobně? Podle mě by prvním krokem mělo být redefinování znění motta Evropské unie – oxymoronu „jednotná v rozmanitosti“, které je bráno jako morální opora pro současný federativní multikulturalismus. Změňme jej klidně i za české motto „pravda vítězí“ a jím se dál při způsobech evropské integrace řiďme. Obdobně také v 60. letech vyzýval Otto Wichterle, když měla Akademie věd v preambuli uvedenu plnou poslušnost KSČ a pak se akademici divili, že jejich instituce nesleduje nezávislé hledání pravdy, ale cíle KSČ. Řešme tedy příčinu, a ne příznaky. Způsob evropské integrace od roku 2009, tedy po Lisabonské smlouvě, hodnotím jako slepou uličku s rostoucím europopulismem a euronacionalismem s doprovodnými multikulturními předsudky způsobujícími mimo jiné také islamizaci. A to mě také v letech 2011 až 2015 donutilo bít na poplach, začít psát blog a stát se členem Svobodných, kteří jako jediní na to už tehdy racionálně poukazovali. Když už jste zmínil Svobodné, tak ti si tento týden po říjnovém volebním neúspěchu, což zisk 1,56 procenta určitě byl, zvolili nové předsednictvo. Co říkáte na jejich nového předsedu, šestatřicetiletého Tomáše Pajonka? To, že svojí vlastní neschopností a sluníčkářstvím datovaným od podzimu 2015 budou směřovat pod 1,5 procenta, jsem letos v březnu prorokoval. Tomáš Pajonk je ale svobodomyslný srdcař ze Zlínska, odpovědná hlava rodiny se čtyřmi syny a pracovitý podnikatel baťovského typu s vystudovanou VŠE. Určitě je jednou z nadějí české pravice, co inspiruje osobním příkladem. Bohužel, nezastává postoj jako jiní bývalí členové Svobodných – Benjamin Kuras, Petr Hampl nebo já – a stále se zaštiťuje nemožností akceptace kolektivní viny nebo exkluzivnímu přístupu k muslimům. Kolektivní vina je sice nepřípustná, ale každé pravidlo má své výjimky. Vzhledem k historicky zcela ojedinělým důvodům je uzákonění kolektivní viny nutné považovat i za věcně odůvodnitelné. Stejně jako Benešovy dekrety, které Svobodní buď schvalují, nebo o nich významně mlčí. Přičemž k jejich stému výročí v roce 2045 mohou nabýt při současném demografickém trendu v Německu idvou možných zajímavých scénářů. Jaké možné zajímavé scénáře tím máte na mysli? První může vypadat tak, že se potomci z dnešní migrační vlny do Německa prohlásí a identifikují jako novodobí sudetští Němci, a následně začnou vznášet nárok na české pohraničí se stejnou logikou jako jiný uměle vytvořený lid – takzvaní Palestinci, nárokující si území Izraele a pokračující takto v arabsko-izraelském konfliktu jinými prostředky. Ten druhý zase tak, že se naopak dnešních asi 250 tisíc členů krajanského sdružení sudetských Němců, hájících zájmy své a svých potomků, rozvíjejících kulturní dědictví bývalé domoviny a prosazujících právo na národní sebeurčení vycházející z principu kolektivní etnické identity, začne skrze identitu své původní domoviny vzdorovat multikulturalismu ničícího německou identitu a šířícího islamizaci. Což jim tak morálně umožní nekompromisně si zachovat svůj dosavadní způsob života. A myslím, že bychom se jich v Bavorsku měli začít zastávat už dnes. Lze takto načrtnuté hodně černé scénáře ještě nějak pozměnit či zmařit? Bohužel, musíme respektovat, že stejně jako mají ve svobodě ženy právo na interrupci, tak i státy, ať už dnešní Německo nebo Švédsko, mají právo na interrupci svojí kulturní identity. Stejně tak musí snášet, někdy i smrtelné, následky vlastní neodpovědné kulturní promiskuity. Nemají však právo k tomuto chování nutit nebo svádět ostatní státy s odpovědnou kulturní promiskuitou nebo s věrností jen ke kultuře vlastní a podrobovat je nebezpečí, že i u nich se projeví něco jako syndrom selhání obranyschopnosti státu, končící jeho úmrtím. Záměrem dnešního způsobu evropské integrace možná byla vzájemná interevropská integrace s neuzavřením se ani vůči exotickým neevropským kulturám včetně islámu, ale dnes už je zřejmé, že nedochází k samovolné integraci islamizace, ale k řízené islamizaci integrace, s cílem v příštích generacích vytvořit teokratickou totalitu demografickou proměnou. Jak je podle vás ta islamizace evropské integrace řízena? Předně existuje přímo dokument Organizace Islámské Spolupráce z roku 2000 s názvem Strategie pro islámskou kulturní akci mimo islámský svět, který uvádí – a teď cituji: - Islámské komunity a menšiny na Západě a v celém světě jsou považovány za důležitou součást islámského světa – „Ummy“. Je tak potřeba se snažit imunizovat druhé, třetí a dokonce i čtvrté generace těchto komunit a menšin, které se usadily mimo islámský svět, aby u nich nedošlo ke kulturní asimilaci a ztráty jejich islámské identity. - Západní společnosti nejsou všechny sekulární; náboženská hnutí a instituce jsou výkonné a je nezbytné, aby se s nimi spolupracovalo za účelem dosažení některých společných cílů. - Demografické složení západních zemí definuje jejich obecné vlastnosti a specifika. Jejich obyvatelstvo se mění a restrukturalizuje se do multi-etnické a multikulturní společnosti. Tím už západní země nebudou nadále zůstávat harmonickými a monolitickými společnostmi definujícími se na základě konkrétní historické, hospodářské, sociální a kulturní linie. Změní se samy o sobě do multietnických, multikulturních a multináboženských společnosti. I když je to nová událost pro Evropu, což vysvětluje její znepokojení nad fenoménem přistěhovalectví na úrovni evropských institucí a svých jednotlivých zemí, je to také jedinečná událost pro islám a islámský svět. Dejte si to do souvislostí se skutečnostmi, že Organizace islámské spolupráce otevřela kancelář v Bruselu pro boj proti islamofobii, že se Vatikán v posledních deseti letech podřizuje islámu, že Rakousko muselo reformovat zákon o islámu, aby mohlo čelit propagandě tureckého Diyanetu a jeho pokusům už nyní nadřazovat právo šaría občanskému. Nebo s příklady, jak nová oficiální historie Evropy vymazává křesťanství a propaguje islám, že muslimové nepokrytě prorokují Evropě, jak jednoho dne bude celá jejich. A to vše se současnou migrací urychlující tuto výměnu obyvatelstva. To dává celkový a znepokojivý obrázek o pomalu vařené žábě. Nesuďme tak současnou evropskou integraci skrze Evropskou unii podle úmyslů, ale podle výsledků. Je tedy takový vývoj i vzhledem k počínání představitelů nejsilnějších evropských zemí i samotné Evropské unie nezvratný? To uvidíme, ale nyní je třeba minimálně zaujmout zásadový postoj a říct si jakou budoucnost chceme. A jak řekl legendární americký pravicový černošský spisovatel Thomas Sowell: „Pokud nejste připraveni použít sílu k obraně civilizace, pak buďte připraveni akceptovat barbarství.“ Ing. Josef Zbořil, Ph.D. (1979) pracuje jako strojírenský technik v železničním průmyslu a jako podnikatel. Čtyři roky byl členem Svobodných, jejich olomouckým krajským předsedou a lídrem kandidátek pro krajské volby 2012 a sněmovní volby 2013. Vícekrát absolvoval několikatýdenní dobrovolnický mezinárodní program SAR-EL v izraelské armádě. Překladatel článků - o ohrožení svobod - amerického Gatestone Institute, které iniciovaly založení jeho české mutace webu. Po pěti a půl letech psaní blogu, s více než milionovou čteností, jej završil shrnujícím založením „Ministerstva svobodného prostředí“ na www.ministerstvo.org, které rozvíjí myšlenku Občanství 4.0, jako datově řízené správy občanských a veřejných služeb.

Ruská rozvědka označila vyhoštění diplomatů za špinavou a cynickou provokaci Ředitel Služby vnější rozvědky RF Sergej Naryškin hromadné vyhoštění ruských diplomatů ze západních zemí označil za špinavou a cynickou provokaci. Řada evropských zemí, včetně Francie, Německa, Polska, baltských zemí, Ukrajiny, Moldavska a také USA a Kanady, přijala v pondělí rozhodnutí o vyhoštění celkem více než 100 ruských diplomatů v souvislosti s kauzou Skripal. Ministerstvo zahraničí RF varovalo, že tento nepřátelský krok nezůstane bez odpovědi. V britském Salisbury byl 4. března otráven britský špión Sergej Skripal a jeho dcera Julie. Britská strana tvrdí, že se na otravě Skripalových látkou A-234 podílel ruský stát. Rusko to kategoricky popírá. „To je špinavá a cynická provokace ze strany známé skupiny zemí, které vytvářejí ovzduší rusofobie," řekl Naryškin. Podle jeho slov v Rusku litují tohoto rozhodnutí. „Odpověď bude následovat a dost tvrdá," dodal ředitel Služby vnější rozvědky.

Nová Uprchlická vlna se dovalí do Evropy přes Ukrajinu. Potvrzuje to i náčelník štábu maďarské armády. Čeká nás stejný osud jako obyvatel Calais? Přestože všichni vrcholoví politici jednotně tvrdí, že o nás migranti ani nemají zájem, je dost možné, že zde i tak o pár měsíců uvíznou a ze Slovenska se stane nové "Calais". Migranti v Calais ukazují reportérům na stany, které policie začala pálit a bourat po nekontrolovatelných potyčkách a vzpourách 29. února 2016. Odkdy se začala organizována invaze přistěhovalců do Evropy, od té doby zodpovědní představitelé nedělají proti tomu nic, jen natahují čas, dokud se do Evropy přesune kritické množství lidí, které umožní v Evropě omezit demokratické svobody či rovnou vyhlásit stanné právo. Pokud dokáže Maďarsko za pár dní postavit plot kolem své hranice, tak si dokáže svou hranici ohlídat i Řecko. Otázka tedy zní, proč to nedělá a proč pobřežní stráž ještě migrantů sváží z moře? Další kuriozitou je, že odkdy proudí statisíce migrantů přes Řecko do Evropy, od té doby již z médií neslyšet o žádném řeckém bankrotu, který byl ještě před rokem nezbytný. Zdá se tedy že řecká hranice se zavře až tehdy, kdy bude tlak veřejnosti již neudržitelný. Následně se stane to, co jsme předpovídali již před pár měsíci ZDE (bezvízový styk pro migranty). Uprchlíci budou dopravováni z Turecka přes Černé moře na Ukrajinu a odtud budou proudit přes Maďarsko, Slovensko a Polsko do Německa. Vláda s médii bude tvrdit, že se s tím nedá nic dělat, protože humanitární situace na hranicích je kritická. Dále budou obyvatelstvo uklidňovat, že uprchlíci u nás i tak zůstat nechtějí. Avšak po zavření hranic okolních států můžeme očekávat, že masa lidí, která tu uvízne, připraví našim lidem osud obyvatel Callao. (ZDE) Tento scénář předpokládá i náčelník štábu maďarské armády Tibor Benko. A přestože slovenský premiér Fico podává žaloby na kvóty, na minulý bruselském summitu Evropské rady souhlasil spolu s hlavami všech členských států s formulací, která přímo vyzývá k rychlé uskutečnění rozhodnutí o přemístění uprchlíků do členských států Unie. Zdroj: hlavnespravy.sk

The Guardian: jordánský král vyprávěl o podílu Turecka na atentátech v Evropě Král Jordánska Abdalláh II. bin al-Husajn vyprávěl americkým kongresmanům o sázce Ankary na „radikální islamisty“ v řešení problémů Blízkého východu, píše The Guardian. List dostal k dispozici těsnopisný záznam besedy jordánského monarchy s vysoce postavenými americkými zákonodárci včetně předsedy senátního výboru pro ozbrojené síly Johna McCaina. Setkání probíhala v době 11. až 17. ledna 2016, tvrdí vydání. „Skutečnost, že teroristé jedou do Evropy, je součástí turecké politiky. Turecko za to neustále bijí, to ale vždy z toho vyvázne se zdravou kůží", praví se v dokumentu. Král rovněž zdůraznil, že Jordánsko plánuje nasadit v Libyi speciální jednotky — plánuje se tam totiž společná operace se silami britské Zvláštní letecké služby. Abdalláh II. oznámil, že vojska jeho země jsou připravena vstoupit do Somálska spolu s Británií a Keňou, aby zasadila úder skupině Aš-Šabáb, „na niž nikdo nedohlíží". Somálští islamisté jsou podle slov krále spojeni jak s bojovníky Islámského státu, tak i s Al-Káidou. „Problém je mnohem rozsáhlejší, než Islámský stát, jde o třetí světovou válku", cituje list záznam besedy Abdalláha II. s americkými kongresmany. Jeden ze zdrojů The Guardian v Senátu USA potvrdil skutečnost setkání amerických zákonodárců s jordánským králem, odmítl však sdělit její obsah. Jordánská velvyslanectví v Londýně a Washingtonu odmítla tuto zprávu komentovat.

„Takový zkrat! Co je pro Hamáčka víc než služba vlasti?“ ozval se proti šéfovi ČSSD zkušený straník ROZHOVOR Na odmítavý postoj předsedy ČSSD Jana Hamáčka získat v případné vládě s hnutím ANO pro stranu resort obrany reagoval bývalý expert na obranu a bezpečnost, kdysi vlivný sociálnědemokratický poslanec Radim Turek. „Přemýšlím, co je tedy více pro pana předsedu než služba vlasti a nasazení životů za obranu hodnot, ve kterých tady všichni žijeme. Nebo to už není v programu ČSSD? Předseda ČSSD dal políček všem slušným lidem, kteří jsou ochotni položit za svou vlast i své vlastní životy,“ napsal jednomu z vyjednavačů sociální demokracie Michalu Haškovi. Proto se ho ParlamentníListy.cz zeptaly: Sociální demokracie vyjednává s hnutím ANO o programu i rozdělení resortu. Všimla jsem si, že vás překvapilo vyjádření předsedy strany Jana Hamáčka, že sociální demokraté nestojí o resort obrany. Co tomu jako někdejší expert na obranu v ČSSD říkáte? Říkat, že některé ministerstvo je důležitější než druhé, je podle mne primárně špatný přístup, protože všechny sféry života jsou přece pro nás, občany České republiky, důležité. Pro někoho je důležité něco více, něco méně, ale obecně si udělat hitparádu ministerstev, které chci a které nechci, považuji za špatný přístup hned od začátku. Každá politická strana má nějaký svůj komplexní program, který zohledňuje všechny sféry našeho každodenního života. V dlouhodobějším horizontu má politická strana nějaké recepty, názory a nápady, kam zemi chce vést. To je samozřejmě v pořádku a podle toho usiluje o resorty, kde by chtěla realizovat politiku. I když to nerad dělám, ale pokud už bych hovořil o nejdůležitějších pozicích ve vládě, tak vedle premiéra je to ministr financí a hned na třetím místě bych viděl ministra obrany. Co už je víc služba vlasti a co už je víc než obrana našich hodnot? Zvlášť když letos máme sté výročí od založení Československa a upřímně řečeno nebýt našich legií, našich vojáků, kteří neváhali položit své životy, tak by Československo nikdy nevzniklo. A není to zvláštní, když odmítá resort obrany právě Jan Hamáček, který byl po vašem odchodu ze Sněmovny považován za experta právě na obranu? Je to strašně zvláštní. Mě to naprosto šokovalo. Domnívám se, že muselo dojít k nějakému nevyzrálému zkratu. Ten výrok považuji za naprosto nešťastný, možná si to Jan Hamáček ani neuvědomuje nebo je pod nějakým vnitřním, vnějším tlakem, že to možná v tu chvíli ventiloval, aniž věděl, co říká. Možná mu to až dnes dochází. Já jsem mu kdysi dokonce nabídl pomoc nebo v případě zájmu konzultace v oblasti obrany a bezpečnosti, ale dnes si říkám, že kdybych byl u něj, tak bych se hanbou propadl. Anebo naopak, kdybych byl u něj, tak by nic takového nemohl říci. Vy jste byl kdysi stínovým ministrem obrany, dokonce se o vás uvažovalo jako o ministru obrany ve vládě ČSSD s KDU-ČSL a Unií svobody, ale nakonec resort obrany dostala Unie svobody. Já jsem této problematice věnoval nejen velkou část poslanecké činnosti, ale i mimo Poslaneckou sněmovnu. Například Dny NATO v Ostravě organizujeme s hnutím Jagello 2000 v čele se Zdeňkem Pavlačíkem. Máme moto Naše bezpečnost není zadarmo. Na tuto akci na letiště Mošnov chodí každý rok třetí týden v září statisíce našich občanů i zahraničních návštěvníků. Je to největší nezisková akce svého druhu v Evropě, na které se předvádějí nejen vojáci, ale i příslušníci záchranného systému. Na vysoké návštěvnosti a zájmu je vidět, že občany bezpečnost zajímá. A když představitel kdysi největší vládní strany řekne, že ho obrana nezajímá, že pro ni ani nemá program a že by se tady nemohl realizovat, považuji za zmatení smyslů nebo momentální indispozici. Ukažte mi resort kromě zdravotnictví a sociálních věcí, který má větší rozpočet. Navíc dopad na domácí průmysl je obrovský, naše země byla v minulosti zčásti postavena na zbrojním průmyslu. A kde je největší technologický pokrok? Kolem kterých firem se hromadí nejkvalitnější mozky světa? Kolem obrany. Faktem je, že vždycky je armáda hnacím motorem veškerého pokroku. A navíc stále zdůrazňujeme, jak je v dnešní mezinárodní situaci důležitá pro naši bezpečnost účast v NATO. Jsme v Evropě, která má problémy s migrací. Kde víc má být vidět náš člověk než na místě, které je zárukou bezpečnosti? Navíc občané mají rádi skutečné lídry a ministr obrany se může profilovat jako skutečný lídr. Nemáte pocit, že současní představitelé zapomněli na to, že otázka bezpečnosti, zejména v souvislosti s obavami z migrace, vyhrávala v posledních letech v České republice volby? Přesně tak. V době, kdy byla migrace téma číslo jedna nebo dvě, je absurdní konstatovat, že to není program sociální demokracie nebo že ho neumí realizovat. Z toho mám strach. Není také problém, že garanty jednání s hnutím ANO o vládě jsou jen dva zatím zvolení členové vedení? Předseda Jan Hamáček a Jiří Zimola, ani jeden nemá zkušenost s vládní funkcí. Pan Hamáček byl léta v Poslanecké sněmovně, i když v minulém období v nejvyšší funkci, Jiří Zimola byl starostou a hejtmanem Jihočeského kraje, který navíc musel nuceně opustit svůj post. Určitě to vliv může mít, protože není úplně jasné velení, narychlo se hovoří o nějakých expertních týmech a expertech. To nemůže být myšleno vážně, protože i ti experti se tvoří za pochodu. Hovoří se o tom, že by ve vládě s hnutím ANO neměli být poslanci. Nové vedení má být zvoleno za tři týdny na pokračujícím sjezdu ČSSD, ale mezitím už má probíhat vnitrostranické referendum. Myslím, že se sociální demokracie dostala do velmi nepříjemné situace a nevím, co z toho může vzniknout. Navíc oba nejvyšší představitelé sociální demokracie na veřejnosti ukazují, že ani oni dva v čele strany se v zásadních otázkách neshodnou. Například na tom, jestli se má obecné referendum týkat i našeho členství v Evropské unii. Hamáček je proti, Zimola to připouští. Co tomu rozporu říkáte? Tyhle výroky také považuji za unáhlené. Je vidět, že výroky o nějakých expertních týmech jsou jen plané řeči. Na tak závažnou věc by měli mít nejvyšší představitelé strany společný názor. Myslím, že k tak zásadní věci by měla politická reprezentace ČSSD vystupovat jednotně. Ať už je ten výstup jakýkoli, měli by se na něm shodovat. Vypadá to, že to spolu ani nekonzultovali. Myslíte si, že je výhodné pro ČSSD vstupovat do vlády s hnutím ANO? Když pomineme, že strana slíbila voličům, že nevstoupí do vlády, ve které bude trestně stíhaný člověk, což by nejspíš nedodržela, protože Andrej Babiš se nemíní vzdát postu premiéra, tak se hnutí ANO ani netají tím, že hodlá schvalovat zákony s kýmkoli ve Sněmovně, bez ohledu na koaliční partnery. Nepoškodilo by to sociální demokracii, kdyby dělala Andreji Babišovi jen jakýsi fíkový list? To je naprosto racionální otázka. Ale dobře víte, že na to neexistuje jedna správná odpověď. Ať odpovím tak, nebo tak, pokaždé to může být špatné. Pro sociální demokracii nastala situace, kdy neúčast ve vládě ji může odsunout na absolutní okraj politického spektra. V poslaneckém klubu ČSSD nejsou politici vhodní na opoziční činnost, nejsou na to zvyklí. Navíc v Poslanecké sněmovně je příliš subjektů, které jsou dnes výraznějšími opozičními stranami, ať už jsou to ODS nebo Piráti a samozřejmě nezbytný pan Kalousek, Starostové a lidovci. Až pak by byli sociální demokraté. A pokud půjdou s hnutím ANO do vlády, neumím si představit, že by v ní byli lidé, kteří byli v té předešlé. Ale vyjadřují se tak, že do ní ani většinou nechtějí. Myslím, že Lubomír Zaorálek udělal velikou chybu, že se nechal uvrtat před sněmovními volbami do toho triumvirátu. Byl vystrčen dopředu a odnesl to vlastně úplně nejvíc, přitom ani nemusel. Nechal se vmanévrovat někam, kam se neměl nechat vmanévrovat. Dnes to mohl být on, kdo vede jednání s Babišem, mohl být tím silným vůdcem s nejsilnějším mandátem. Ale kdyby Lubomír Zaorálek nesouhlasil a ČSSD dopadla, jak dopadla, mohli by mu vyčítat, že to mohlo dopadnout jinak, kdyby se stal volebním lídrem. Neobětoval se vlastně? On se obětoval a zároveň byl obětován. A co říkáte návratu do politiky tzv. lánských zrádců, jak se říkalo účastníkům někdejší schůzky s prezidentem Milošem Zemanem v Lánech, která se uskutečnila hned po volbách v roce 2013 za zády tehdejšího předsedy strany Bohuslava Sobotky? Jiří Zimola je místopředsedou strany, Jeroným Tejc náměstkem ministra spravedlnosti za hnutí ANO, Michal Hašek se podílí na vyjednávání o vládě. Dnes se na to samozřejmě dá dívat, že se účastnili lánského puče, jinou optikou. Někdo může namítat, že předjímali, že ten pád přijde. Pravda je někde uprostřed. Když si pučisté sáhnou do svědomí, musejí si přiznat, že se věci mohly dít jinak, že se nemusely vyhrotit takovým způsobem. Tehdy jsme ve volbách získali 21 nebo 22 procent hlasů a někdo chtěl vyhodit ze sedla někoho, komu mezitím mydlili schody. Pokud bych byl férový a měřil oběma stranám stejným metrem, je pravda někde uprostřed. Dnes možná Hašek zmoudřel a vidí, že vzájemně se začít podřezávat, podkopávat, podtrhávat byla také cesta na okraj propasti. Byla to tedy ta pověstná kapka ke kapce, která vedla k takovému propadu ČSSD ve volbách a k nevýhodnému postavení při současném vyjednávání o vládě? A věříte, že se podpora voličů vrátí? Přesně. Možná pořád ještě v ten restart věříme. Ale přichází rozčarování i u těch, kteří si myslí, že restart je možný. Problémem jsou mezilidské vztahy, nejednotnost postojů, nejasnost směřování, orientace, ten obrovský výprask, který nečekal ani ten největší škarohlíd. Cítíte tu bezmoc. A všechno se to zračí v tom současném vedení, kdy Zimola jako sportovní typ má obrovskou snahu, ale někdy mi to připomíná to, co kdysi řekl známý sportovní komentátor Gabo Zelenaj při fotbalovém zápasu, že tam je „viacej snahy ako hry“. Snaha tam je, ale hra chybí. A v případě Hamáčka platí, že asi nemůžete být politikem, který vyroste na schůzích v Mladých sociálních demokratech a pak ve Sněmovně. Takže když někdo kritizuje Sobotku, že je politický produkt, tak Hamáček má možná ještě méně zkušeností, než měl Sobotka. Protože Sobotka, než se stal předsedou strany a premiérem, byl ministrem financí, a nedá se říci, že neúspěšným. Hamáčkovi chybějí zkušenosti a erudice, a to se teď ukazuje v plné nahotě. Je to dané i tím, že když se musíte přizpůsobit nějaké nové situaci, nemůžete měnit dresy jako měňavka, musejí tam být nějaký drajv, nějaká vize, nějaké směřování. A v tomto případě to tam není cítit. Jediné, o co představitelé strany usilují, co jsem slyšel, je, že budou bojovat za zrušení karenční doby, ale tomu nikdo nerozumí. A korunu tomu nasadí tím, když řeknou, že nemáme program pro armádu. Zvlášť v době, když všichni garantují, že postupně chceme naplnit závazek dvou procent HDP na armádu. Sobotkovi kritici vyčítali, že je slabý premiér i předseda, že nemá charisma, že si neumí dupnout. Je tedy jeho nástupce Hamáček Sobotkův protipól? To si nemyslím. Protipól určitě není. Myslíte si, že už má sociální demokracie nakročeno z toho dna? Pokud ovšem současnou situaci, ve které strana je, můžeme považovat za nejhorší, do jaké se dostala? To nevíme. Ale musím s velkou lítostí říci, že až na pár záchvěvů, které se ozvaly z platformy Zachraňme ČSSD, si nejsem jist, že už vykročili. Možná pořád přemýšlejí, jestli vykročí levou, nebo pravou. Jsem z toho smutný. Mám pocit, že se tady ztrácejí hranice, nevíme, jestli chceme na Východ, nebo na Západ, jestli nechceme znovu Varšavskou smlouvu. Do toho ty závany zleva, zprava, z Hradu, z podhradí, z Moskvy, z Ameriky, z Číny, z Bruselu. Svět je dnes v nějakém víru, v cyklonu, který se točí. Je otázka, jestli to přes nás přejde, nebo ne. Proto se domnívám, že obrana, bezpečnost je dnes to základní a důležité téma.

VIDEO Takto může dopadnout Amerika. Pussy Riot brutálně útočí na Donalda Trumpa Server deníku Moscow Times přinesl informace o tom, že ženská hudební skupina Pussy Riot zase jednou pořádně zabodovala. Tentokrát s písní, ve které brutálně útočí na Donalda Trumpa. Bojí se totiž, že po možném vítězství republikánského kandidáta nastane teror všem, kdo nezapadnou do představ o novém řádu. Stejně jako k tomu došlo po zvolení Adolfa Hitlera kancléřem Německa. První místo v žebříčku skladeb známém pod označením Viral 50 hudebního serveru Spotify obsadila známá ruská kontroverzní skupina Pussy Riot s písní nesoucí název Make America Great Again. Mladé ženy v ní odkazují na předvolební heslo republikánského kandidáta Donalda Trumpa, který slibuje, že vrátí Spojeným státům jejich někdejší velikost, pokud bude za tři dny zvolen prezidentem. Pro Pussy Riot je to podle Moscow Times nevídaný úspěch. Píseň vydala členka skupiny Naděžda Tolokonnikovová. I ona byla odsouzena na dva roky vězení za výtržnictví v moskevské katedrále Krista Spasitele. Žena narozená v roce 1989 se od té doby zaměřuje na kritiku ruského vězeňského systému, protože s ním má nejednu neblahou zkušenost. Naděžda Tolokonnikovová v písni naznačuje, jak budou vypadat Spojené státy, pokud Donald Trump skutečně vyhraje volby. V klipu bez obalu ukazuje počátky možné tyranie. Po zvolení Trumpa prezidentem budou napřed ze Spojených států vyhnání muslimové, posléze Mexičané a možné nepokoje, které to vyvolá, Trump nechá potlačit silou s pomocí ozbrojených složek. Ale koho bude vyhánět potom? Vyhlásí např. zákaz malých prsou u žen? Bude jim na ňadra vypalovat cejchy „podlidí“? Tolokonnikovová varuje, že může přijít den, kdy budou ženy vláčeny na policejní stanice a budou jim přeměřována ňadra, aby se ukázalo, jestli vyhovují požadavkům nové doby. Totožnou taktiku uplatňovali už nacisté a Tolokonnikovová nezastírá, že mezi rasově čistou politikou Adolfa Hitlera a předvolebními sliby Donalda Trumpa vidí spojitost. Upozorňuje dokonce, že by v Americe mohlo dojít k mučení a lynčování těch, kteří nebudou odpovídat novým Trumpovám ideálům. Dostanou cejch nežádoucích osob. Může to skončit i jejich smrtí.

Cizí agenti jsou mezi námi V některých zemích jsou organizace, které se angažují v politice, lobuje, ovlivňují veřejné mínění a podobně, přičemž jsou z části nebo zcela financovány ze zahraničí, povinné registrovat se jako Cizí agenti. Všechny jejich materiály, jakož i jejich představitelé se musí označovat jako Cizí agent. Týká se to zejména nevládních organizací, které pokud jsou financovány a tedy ovládané ze zahraničí, stávají se pátou kolonou a jsou nebezpečné pro hostitelskou zemi. Asi nejpřísnější takové zákony platí již od 1938 roku v USA. Nazývají se Foreign Agents Registration Act (FARA). Podobnou právní úpravu mělo po světě zavedenou mnoho států. Mezi jinými takové zákony přijalo v roce 2012 i Rusko. V Rusku uvažují i o tom, že termínem Cizí agent by se označovaly také televize a ostatní média, která jsou více než z poloviny vlastněny zahraničním vlastníkem. V Rusku totiž vnímají, že média vlastněná ze zahraničí, zásadním způsobem vytvářejí veřejné mínění a ovlivňují politický život v zemi, přičemž to dělají často v rozporu se zájmy Ruska a jeho občanů. Na Slovensku bohužel takové zákony nemáme. Lidé proto nevědí, kdo za koho kope. Netuší, která média jsou vlastněna ze zahraničí, kteří lidé z těch, co se denně vyjadřují k různým problémům a politice, berou plat přes zahraničního penězovodu. Na Slovensku jsme se mainstreamovými médii, z nichž by se, pokud by u nás platily zákony podobné těm americkým, mnohé museli označit jako Cizí agent, nechali přesvědčit, že takový problém neexistuje a že žijeme ve funkční občanské společnosti. Zamysleli jste se někdy, jak byste asi vnímali informace odvysílány v televizních novinách, přičemž by na obrazovce svítilo Cizí agent? Jak byste se dívali na zprávy televize, která kvůli tomu, že je vlastněná americkou společností, by při svých reportážích musela pokaždé uvést, že je Cizí agent? Věřili byste jí? Nebo byste se zamýšleli, kvůli čemu mi tohle ukazují, v zájmu koho je ta reportáž? V mém? V zájmu Slovenska? Nebo v zájmu USA? Chodili byste na stránky novin, které jsou vlastněny například německou společností a při názvu by měly uvedeny Cizí agent? Věřili byste jejich článkům? Nebo byste je vnímali s nedůvěrou a kriticky se zamýšleli nad jejich obsahem. Napadlo vás někdy, co byste si asi pomysleli, kdyby k vám z obrazovky přemlouval analytik XY a při jménu by měl uvedeny Cizí agent? Dívali byste se něj s důvěrou? Přijímali byste jeho názory automaticky jako pravdivé? Přitom se vám to stává každý den, jen na rozdíl od USA nevíte, že člověk, který k vám promlouvá, je Cizí agent, peníze na jeho plat přicházejí ze zahraničí a s velkou pravděpodobností vás přesvědčuje o něčem, co vůbec není ve vašem zájmu. Je načase přestat si hrát na občanskou společnost, neboť taková zde posledních 25 let neexistovala a ani neexistuje. Je třeba si uvědomit a vyjasnit, že různé nátlakové organizace, s oblibou ukryté pod zjemněné přívlastky, jako myšlenkotvorné, nevládní, občanské, demokratické ... jsou často prodlouženou rukou cizích zájmů přímo v srdci státu a plní roli Trojského koně. Nazývají se také Pátá kolona - tedy zrádci - vnitřní destrukční skupiny. Poprvé byl pojem "Pátá kolona" (v Slovenská reáliích se také používá pojem pravdoláskaři nebo také sluníčkáři) použitý v době puče generála Franca ve Španělské občanské válce, od té doby tento termín označuje skupinu lidí navenek jednající jako součást zřízení nebo státu, ale ve skutečnosti jejich aktivity obvykle směřují k jeho oslabení ve prospěch zahraničního hráče. Proto je třeba žádat od organizací, médií a lidí, kteří vstoupili do služeb zahraničí, tvoří rady páté kolony a hájí cizí zájmy, často na úkor našich vlastních, aby se k tomu čestně přiznali. Netřeba jejich činnost zakazovat, jen je třeba, aby bylo jasné, čí zájmy jsou daným člověkem (organizací) preferované, obhajované a prosazované. Zdroj: hlavnespravy.sk

Hrozí Majdan! Pozor, už jedou. Vážné slovo k Česku i Slovensku Ekonomka Hana Lipovská patří k těm, kteří se neváhají vyjádřit i k tématům, která s ekonomií tak úplně nesouvisí. Její nejnovější příspěvek se týká zasahování EU do záležitostí členských států, které začíná mít povahu srovnatelnou s povoláváním sovětských poradců v padesátých letech. V nedávné minulosti na sebe ekonomka Lipovská upozornila ostrým rozhovorem odhalujícím zlé záměry autorů dopisu papeži Františkovi, žalujícího na kardinála Dominika Duku. A nebo z pozice ekonoma rozebrala vývody politologa Jiřího Pehe, prokazujícího méněcennost českého národa a těšícího se na společenskou změnu spočívající ve vymření dnešních obyvatel země. Nyní reagovala na události po vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka. K textu ji přiměl článek na německém webu WirtschaftsWoche, nadepsaný vše vypovídajícím titulkem: Po vraždě žurnalisty vysílá EU na Slovensko delegaci. Článek upřesňuje, že se jedná o osmičlennou delegaci Evropského parlamentu. Mimo jiné článek zdůrazňuje, že Evropskou unii o pomoc požádal šéfredaktor Kuciakova webu aktuality.sk, který vyzval EU, aby „chránila demokratické instituce na Slovensku“ a „podrobně sledovala tamní dění“. Reakce na sebe tedy nenechala dlouho čekat a poradci z Bruselu už jedou. CELÝ ČLÁNEK V NĚMČINĚ ZDE. A právě to ekonomku Lipovskou začíná děsit. „Připomíná to návštěvy sovětských poradců před 70 lety. Sebevětší problémy si musí každá země řešit sama. Bez jakéhokoli druhu vměšování cizích mocností,“ píše ekonomka. Netýká se to podle ní jenom Slovenska, ale taky nás. Měli bychom si prý přiznat, že žijeme v době, kdy Evropská unie hledá jakoukoliv příležitost k umravnění zemí Visegrádské skupiny. Zločin „nedostatečné demokratické konvergence“ je dnes v očích Bruselu zločinem hrdelním, ať si pod tímto termínem představíme cokoliv. A o to je to horší – záminkou k intervenci totiž může být cokoliv. Touto optikou je dnes podle Lipovské třeba pohlížet na jakékoliv demonstrace a další projevy, i když nám jejich důvody, nebo lidé, kteří je svolávají, mohou být sympatičtí a můžeme s nimi souhlasit. „Situace je příliš vážná na to, abychom mohli špásovat. Fakt nechci, aby nás zase jednou chránily sbratřené tanky takzvaně před námi samotnými,“ píše. Ona sama si myslí, že u nás je mnoho důvodů k protestům. A jak dodává, nevolila ANO a nechtěla Babiše za premiéra (ale respektuje, že se jako jednoznačný vítěz voleb předsedou vlády stal), nevolila KSČM a nominace Zdeňka Ondráčka do čela komise kontrolující GIBS se jí nelíbila. Jenže, bohužel, je dnes velké riziko, že se tyto upřímně míněné protesty zvrhnou v obdobu ukrajinského Majdanu, ve kterém vstoupí do hry úplně jiné síly a úplně jiné zájmy. „Každá taková akce zbytečně přitahuje pozornost Bruselu k naší zemi. Až nám na vrata zabuší delegáti z EP, bude už pozdě,“ uzavírá ekonomka.

Janukovyč si myslí, že by ho zvolili i na další období, pokud by podepsal asociační dohodu Bývalý ukrajinský prezident Viktor Janukovyč se domnívá, že pokud by podepsal asociační dohodu s EU, tak by ho pravděpodobně zvolili na další funkční období. Podle slov Janukovyče jeho vláda pozastavila integrační proces kvůli nebezpečí ukrajinské ekonomice, které vyplývalo z asociační dohody s EU. „Z politického hlediska by pro mě bylo mnohem výhodnější podepsat (asociační dohodu — red.) a zavřít oči. Pravděpodobně by mě pak zvolili i na další funkční období. Lidem by to ale neprospělo a neprospělo by to ani zemi," prohlásil Janukovyč v pondělí během soudního dálkového výslechu prostřednictvím videokonference ve věci vyšetřování nepokojů v Kyjevě v únoru 2014. Vyšetřovatelé již vyslechli současného ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, bývalého premiéra Arsenije Jaceňuka, ministra vnitra Arsena Avakova, tajemníka Rady národní bezpečnosti Oleksandra Turčynova a kyjevského starostu Vitalije Klička. Obhajoba Janukovyče několikrát žádala o uspořádání dálkové konfrontace s Porošenkem a dalšími představiteli ukrajinské vlády. Podle obhájců bývalého prezidenta tento důkazní prostředek je nezbytný pro zajištění objektivního a plnohodnotného výslechu.

Demokracie v praxi. Napsal dva stejné příspěvky, v jednom použil slovo „bílý“ v druhém „černý“ a takhle to dopadlo... Jistý uživatel twitteru udělal zajímavý pokus, aby zjistil, jestli na této sociální síti existuje dvojí metr, za kterým se skrývá případná politika a manipulace. Napsal stejný příspěvek na dvou účtech, přičemž obměnil jen dvě slova. Pak oba nahlásil jako závadné. První příspěvek zněl: „I fucking hate white people and their inconsiderate asses for voting for Trump. Fuck you.“ [„Kurevsky nesnáším bělochy a jejich bezohledný prdele za to, že volili Trumpa. Jděte do prdele.“] V druhém napsal: „I fucking hate black people and their inconsiderate asses for voting for Clinton. Fuck you.“ [„Kurevsky nesnáším černochy a jejich bezohledný prdele za to, že volili Clintonovou. Jděte do prdele.“] Zatímco první podle správců twitteru „neporušuje pravidla twitteru ohledně urážlivého jednání“, kvůli druhému byl dotyčnému zablokován účet. Zdroj: 1 Komentáře:

Sráči. Migranti už v ČR dávno jsou. Nelegály na hranicích zastřelit. Občanská válka a domobrany. Ve sněmovně se dost ostře diskutovalo o uprchlících REPORTÁŽ V úterý se uskutečnil v Poslanecké sněmovně seminář na téma Bezpečnostní aspekty migrační krize pod záštitou Názorové platformy Poslanci, senátoři, europoslanci – obrana evropské kultury a jejích hodnot. Seminář moderovali poslanci ANO Bohuslav Chalupa a Zdeněk Soukup. Hodně se zmiňovala otázka zavádění domobran či národních gard, vystoupení ze Schengenu či z EU, ochrana hranic armádou či se hovořilo o tom, že nelegální migranti se již na našem území pohybují. Též se řešil problém, jak vracet migranty zpět. Byl zmíněn španělský model, kdy se Španělsko dohodlo s Marokem a použilo na něj nátlak. Itálie se hroutí Spisovatel Benjamin Kuras hovořil o alarmující situaci ve Francii a Německu. Politickou korektnost definoval jako cenzuru, která perzekuuje lidi za odlišný názor. Současné elity podle něj propadly sebemrskačství a kolaborují s nepřítelem. Hrozí podle něj akutně zánik západní civilizace. Zmínil Lisabonskou smlouvu, která hovoří o „společném řízení migračních toků“. Podle něj již probíhá utajované umísťování uprchlíků v různých městech v Itálli a v Německu bez souhlasu parlamentu a má podezření, že kauza Afghánce, který se pokusil znásilnit zdravotní sestru v pražské nemocnici, dokazuje, že se to děje i u nás. Připomněl, že šéf Frontexu řekl, že současná imigrace je nezvládnutelná. Uprchlíci jsou z 90 procent muži vojenského věku. Nelegální imigranti nejsou vraceni do Afriky, ale sami Italové si fakticky jezdí poblíž pobřeží Afriky uprchlíky naloďovat. Italský premiér Matteo Renzi prohlásil, že se Itálie pod náporem uprchlíků hroutí, jako řešení ale nenavrhl zastavení migrace, ale přerozdělování migrantů. Podstatnou část migračních toků tvoří islámští radikálové mnohdy navázaní na ISIS. Francii hrozí občanská válka, jsou tam již islámslé státy Ve Francii je více než 6,5 milionu muslimů, z nichž 28 procent je radikálních a podporují islámské teoristy. Sám francouzský premiér Manuel Valls připustil, že ve Francii je 15 tisíc aktivních džihádistů. Každý měsíc je ze strany imigrantů 500 útoků na policisty a vloni bylo těchto útoků 6 850. Soudy dávají skandálně nízké tresty těm, kdo útočí na Francouze, a trestají ty, kteří se chtějí proti útokům bránit. Ve Francii hrozí i podle ministra vnitra občanská válka. Probíhá napadání frnacouzských dětí dětmi imigrantů, sexuální napadání dívek. Dokonce i francouzský prezident Hollande přiznal rozdělení Francie. Phillipe de Villiers upozornil, že stát mlčky předal celá území islamistům a ve Francii jsou de facto malé islamistické státečky. Jde o sebevraždu Francie. Prakticky celá Marseille je dnes no go zóna ovládaná muslimskými gangy, které obchodují se zbraněmi a drogami. Ve Francii se ale obnovují národní gardy a Francouzi hojně vstupují do střeleckých klubů a pořizují si zbraně. To Kuras vidí jako inspiraci i pro nás. V Německu imigranti vloni spáchali 208 tisíc hlášených trestných činů, vychází to na 700 denně. V Německu je několik tisíc džihádistů. Hrozí, že muslimové Němce přečíslí, a hrozí i zhroucení německé ekonomiky, což by postihlo i nás. Podle něho bychom se společně s Visegrádem měli vzepřít nařízením EU, měli bychom kontrolovat hranice a vystoupit ze Schengenu. Chovanec by měl v USA, Izraeli či Rusku problém... Bezpečnostní analytik Jan Schneider zdůraznil, že je třeba zastavit imigraci přímo v zemích, odkud imigranti přicházejí. Migrace je podle něho příšerná zbraň a využívají se lidské štíty. Domobrany by podle něj měly být regulovány státem, aby nevedly k brání spravedlnosti do vlastních rukou a nebyly infiltrovány extremisty. Také zmínil, že by bylo dobré přijmout podobný zákon, jako mají USA, Rusko ři Izrael, který kontroluje neziskovky, jež přijímají peníze ze zahraničí. Je podle něj skandální, že ministr vnitra Milan Chovanec má za poradce, který se účastní tajných jednání, z neziskovky placené ze zahraničí. Akademický pracovník Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně Lukáš Dyčka, který pracoval i jako poradce ministra a náměstků na ministerstvu obrany, řekl, že na ministerstvu obrany narostl strach až paranoia z migrační krize. Paranoia podle něho vede k paralýze. Vojáci vnímali prý migrační krizi jako povodeň. Dyčka se ptá svých studentů, kolik migrantů viděli u nás na vlastní oči. Stát se tváří, že se Vietnamci integrovali, přitom si tu dělají, co chtějí. Sráči, co se nechtějí bránit Generál v záloze a bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor řekl, že EU není schopna řešit migrační krizi. Nepomohlo by tomu ani vytvoření evropské armády. Tu označil za utopický projekt. Bez britské armády jde ještě o více utopický projekt. Nedokáže si představit společnou zpravodajskou službu. Jednotlivé státy mají rozdílné bezpečnostní zájmy. Šándor také připomněl, že o Vietnamcích se hovoří jako o příkladu dobré integrace, přitom ale nelegálně distribuují pervitin a jiné drogy, pašují cigarety, mají daňové úniky. „Stát se tváří, že se Vietnamci integrovali, přitom si tu dělají, co chtějí,“ řekl Šándor. Také upozornil, že muslimské státy jako Saúdská Arábie nepřijímají své uprchlické muslimské bratry. Pákistán podle něj financuje Tálibán a Saúdové wahhábisty po celém světě. Kdyby Turecko chtělo porazit ISIS, podařilo by se mu to prakticky hned. Podivil se též tomu, že Italové si dovážejí prakticky imigranty od afrických břehů. Lidé, kteří se vyhýbají vojenské službě a odmítají bránit své matky, dcery, manželky a sestry, jsou podle něho „sráči“. Další hrozby, o kterých se nemluví Bývalý náčelník Generálního štábu české armády Jiří Šedivý míní, že EU projevila neschopnost řešit migrační krizi a politická korektnost zvítězila nad zdravým rozumem. To vede k tendencím vystoupit z EU. Migrační vlnu označil za lavinu, která se bude těžko zastavovat. 60 až 70 procent migrantů jsou ekonimičtí migranti, kteří využili uprchlické vlny. Německé orgány přiznaly, že nevědí, kde se pohybuje 130 tisíc imigrantů, kteří dorazili do Německa. Podle Šedivého může migrační vlna destabilizovat i Rusko a mohou se tam infiltrovat džihádisté z Islámského státu a destabilizovat státy na Kavkaze a vyvolat tam válku. Upozornil i na hrozbu islamizace Balkánu, kde operují islámští teroristé. Ostatně teroristé z Paříže měli samopaly z Bosny. Projevil obavu, že by imigranti mohli jít k nám z Rakouska, protože není velký rozdíl žít ve Vídni či ve Znojmě a u nás je levněji. Vzpomněl i na slova důstojníka z Kataru, který mu řekl: „Čemu se bráníte? My vás přerodíme.“ „Tehdy jsem se tomu smál, ale dnes to beru vážně,“ dodal Šedivý. Stůj, nebo střelím! Poslanec ANO Bohuslav Chalupa zmínil, že EU ani neví, jaké jsou náklady na uprchlíka na den v Turecku. Nemůže pak ani rozumně vyjednávat. Ochrana hranic by podle něj měla fungovat podle principu „stůj, nebo střelím!“. Kdo překročí hranici ilegálně, měl by být podle Chalupy zastřelen. Členství v EU prý nemá alternativu, ale když EU nezačne problém řešit, povede to k nárůstu extremismu a možnému rozpadu EU. Německo se podle něj chová arogantně. Nechce, aby zde byla další Mnichovská dohoda a jednalo se o nás bez nás. Do škol by zavedl brannou výchovu a obnovil něco podobného Svazarmu. „Dříve či později to přijde i k nám.“ Domobrany by podle něj měly být legalizované pod kontrolou státu. Nelegální migranti již tady dávno jsou Poslanec ANO Zdeněk Soukup varoval, že se nám ISIS po své porážce „nastěhuje do Evropy“. Armáda je dnes bohužel expedičním zdrojem místo toho, aby bránila naše území. Měli bychom podle něj mít i v záloze možnost, že vystoupíme z EU, a hraniční bod, kde EU neustoupíme. Evropská komise si podle něj uzurpuje legislativní pravomoci, na které nemá nárok, což celý systém přibližuje diktatuře. „Nelegální migranti již tady dávno jsou – to nejsou turisté. Užívají si u nás dávky z Německa,“ řekl Soukup. V diskusi pak matematik Marián Kechlibar reagoval na dotaz, zda kdy někdo viděl uprchlíka, že viděl dodávku, z níž vylezli nelegální arabští uprchlíci, kteří pravděpodobně mířili do Německa. Schengen je podle něj neudržitelný, protože státy se prý snaží, aby uprchlíci přes jejich území přešli dál, a nechtějí je zadržet, aby se o ně nemusely starat. Předseda Společnosti přátel Izraele Zbyněk Passer řekl, že EU podle něho má alternativu. EU je prý Titanikem a její vůdci díru, kterou se valí voda do lodi, spíše zvětšují. František Krajča z Národní domobrany řekl, že EU podporuje příliv migrantů záměrně, a proto bychom měli vystoupit z EU a Schengenu. Občané mají právo bránit svou bezpečnost a právo na sebeobranu. Hrozí, že dopadneme stejně jako Francie či Švédsko a bude zde občanská válka.

Ukrajina postaví přehradu, aby nedopustila dodávky vody na Krym Ukrajinská vláda postaví přehradu na Severo-Krymském kanálu,aby zabránila dodávkám sladké vody na poloostrov. O tom informuje portál fresh.news.ua. Přehrada je stavěna na 107. kilometru kanálu. „My musíme dokončit stavbu základních ústrojí před začátkem dodávek vody. My chápeme, že zavlažovací sezóna začíná v dubnu a Severokrymský kanál se zaplňuje v březnu," cituje zdroj ředitele stavby Georgije Buzijana. Rusko v úterý upozornilo Radu bezpečnosti OSN na to, že vodní blokáda Krymu je porušením lidských práv a porušením řady dalších mezinárodních norem.

Jiří Vyvadil: Zvítězil Trump, Putin, náš Zeman i americký dělník Nad tím, co bude znamenat vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, se na svém facebookovém profilu zamýšlí advokát a předseda spolku Přátelé Ruska v České republice Jiří Vyvadil. Podle Vyvadila zvítězil „Trump, Putin, náš Zeman i americký dělník“. Domnívá se, že nastalo to, co nastat muselo. „Západ, který oslavovali 28. října na Staromáku šášulové typu Horáčka a spol. odpočítává svůj konec a na čele změn a zcela po právu budou stát Trumpovy USA,“ myslí si Vyvadil. Podle jeho názoru nyní skončí války v Iráku, Libyi a Afghánistánu či „násilný puč v Kyjevě“. „Jestli se Kalousek napůl opatrně obává, že Trump změní postoj k Rusku a Putinovi, tak to je jisté,“ tvrdí dále Vyvadil. Podle něj byl poražen celý světový i evropský západní establishment. „Je to debakl západní politiky počínaje pádem Berlínské zdi do včerejšího triumfálního Trumpova vítězství,“ myslí si advokát. Jak dále píše, v Americe i našim jménem, jménem obyčejných lidí promluvil rozum. „Vyumělkovaná slova o lidských právech spojená s krví a milióny dolarů, tak jak je představovali Bushové, Clintonové i Obamové, narazily na realitu představ obyčejného amerického bílého dělníka, který se přihlásil o své právo na důstojný život,“ uvedl Vyvadil. Domnívá se, že nás čeká „mír spolu Trumpem, Putinem a tak trochu i naším Zemanem“. „A až se milánkové znovu sejdete někde na 17. listopadu, pak vězte, že budete oslavovat už jiný Západ. Ten váš včera skončil, ten nový je zrozen. K takovému Západu se jistě rozhodně hlásí především obyčejní lidé této země, kterými tolik opovrhujete,“ uzavřel Jiří Vyvadil své zamyšlení. Celý text příspěvku Jiřího Vyvadila na jeho facebookovém profilu: Zvítězil Trump, Putin, náš Zeman i americký dělník. Nastalo to, co nastat muselo, a protože jsem dával svou jednoznačnou preferenci prakticky po celý rok jednoznačně najevo, naposledy včera, mohu si tento závěr dovolit. Západ, který oslavovali 28. října na Staromáku šášulové typu Horáčka a spol. odpočítává svůj konec a na čele změn a zcela po právu budou stát Trumpovy USA. Skončí války v Iráku, Libyi, Afganistánu, humanitární bombardování Jugoslávie či násilný puč v Kyjevě… Jestli se Kalousek napůl opatrně obává, že Trump změní postoj k Rusku a Putinovi, tak to je jisté… Byl poražen celý světový i evropský západní establishment. Je to debakl západní politiky počínaje pádem Berlínské zdi do včerejšího triumfálního Trumpova vítězství. V Americe i našim jménem, jménem obyčejných lidí promluvil rozum. Vyumělkovaná slova o lidských právech spojená s krví a milióny dolarů, tak jak je představovali Bushové, Clintonové i Obamové narazily a realitu představ obyčejného amerického bílého dělníka, který se přihlásil o své právo na důstojný život. Tak jako svět zažíval nejrozumnější období při spolupráci Reagana a Gorbačova a vlastně celého tehdejšího Západu, čeká nás renesance tohoto vztahu, čeká nás mír spolu Trumpem, Putinem a tak trochu i naším Zemanem A až se milánkové znovu sejdete někde na 17. listopadu, pak vězte, že budete oslavovat už jiný Západ. Ten váš včera skončil, ten nový je zrozen. K takovému Západu se jistě rozhodně hlásí především obyčejní lidé této země, kterými tolik opovrhujete.

Lidovcům nevěřím. Sednou si do kostela, sežerou oplatek a jsou bez hříchu. Učitelka z maloměsta vypravuje, co s nimi zažívá v komunálu ROZHOVOR „V devět hodin je mše, v devět pět přijdou, sednou si do prvních řad, tam s odpuštěním sežerou oplatek a jsou bez hříchu. Myslím si, že takto život nefunguje,“ popisuje bývalá místostarostka Rožnova Libuše Rousová své zkušenosti s lidovci, kterým nevěří už vůbec nic. Zároveň v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětluje na konkrétních případech, proč vyvolává politická scéna u obyčejných smrtelníků odpor. Prezident Miloš Zeman je podle Rousové, která strávila desítky let v politice i ve školství, „člověk hulvátského typu“, ale ti další? „Jak vidím různé další kandidáty, je to spíš hrůza,“ zhodnotila. Jak s odstupem času zhodnotit uplynulé týdny, kdy v podstatě neklid začal setkáním ministra Hermana s dalajlámou a přes kauzu Brady a akci na Staroměstském náměstí spěje k připravovaným demonstracím 17. listopadu? Myslíte si, že se atmosféra uklidňuje, nebo naopak? A co z toho všeho vyplývá? Informací je moc, ale jsou natolik rozporuplné, že si člověk těžko hledá jádro pravdy. Lidovcům nevěřím. Osobně se domnívám, že vše bylo spíš nahrané než pravdivé, ale je to jen osobní pocit. Rozhodně pokud chtěl ministr Herman přijmout dalajlámu, neměl to dělat na ministerstvu kultury. Nevěříte lidovcům obecně, nebo jen ministru Danielu Hermanovi? Obecně. Vyplývá to z mých vlastních životních zkušeností i z historie. V minimálním počtu jsou schopní se dostat do každé vlády. Historie to jen potvrzuje. Můj názor vyplývá i z obyčejné komunální politiky, když si vzpomenu, jak jednání… Řeknu to takto: V devět hodin je mše, v devět pět přijdou, sednou si do prvních řad, tam s odpuštěním sežerou oplatek a jsou bez hříchu. Myslím si, že takto život nefunguje. Jsme hříšní všichni a lze to odčinit jen tak, že si člověk uvědomí chybu, napraví ji a začne se chovat jinak. Lidovcům nevěřím, nikdy jsem je nevolila a ani nebudu. Řada názorů svědčí o tom, že jde v podstatě o kampaň proti prezidentu Zemanovi. Myslíte si, že jeho odpůrci uspěli? Že ztratil u voličů body? Těžko říci. Zeman je svým způsobem člověk hulvátského typu. Není to státník na výši Masaryka. Byť hájí národ, viz imigrace, a s tím naprosto souhlasím, chová se tak, že spoustu lidí odradil. Pokud půjde do voleb znovu, hodně příznivců mu ubude. Čím si podle vás sám poškodil svou popularitu nejvíc? Neříká vždy pravdu. Například jestliže soud rozhodne v kauze Peroutka, že se má omluvit, tak by moudrý člověk byl schopen to udělat. Nenašel důkaz, nebyl schopen ho předložit. To, že soud v podstatě povolil, že mohou počkat… Pro normálního smrtelníka by bylo vše jasné. Soud přikáže, že se máš omluvit, tak se člověk omluví, jinak ho čekají sankce. Ale takových různých excesů bylo více. Pořád někde někoho uráží, a to není dobře. Prezident by měl být sjednotitelem, a to on v žádném případě není, i když jsem ho volila. Ale jak vidím různé další kandidáty, je to spíš hrůza. V podstatě jsem zatím v pozici stejné jako u krajských voleb, kdy není koho volit. Nemáte nikoho, o kom byste byla přesvědčena, že bude obhajovat spravedlnost, morálku a pravdu, kterou v podstatě každý z obyčejných lidí v každém století uznává. Miloš Zeman vyzval Daniela Hermana k odchodu z vlády. Hermana označil za lháře, pokud jde o kauzu Brady. Na návštěvě Ostravska opět působil sebejistě. Přešel do protiútoku? Ve své podstatě se s ním shoduji. Samozřejmě může říkat svůj názor, ale opět musím připomenout, že nesmí urážet lidi. Vím, že je nesmírně vzdělaný a chytrý člověk, ale myslím si, že má špatné PR rádce. S jakou šikovností rozjel svou prezidentskou kampaň Michal Horáček? Řekl, že chce slušnou politiku, že chce být prezidentem naslouchajícím všem občanům a že objede republiku, aby zjistil, co lidé chtějí. Je to pro začátek dost? Nevím, jestli je dobře, že ji rozjel tak brzy. Nicméně je to další postava, u které bych si absolutně nepřála, aby byl prezidentem. Jeho minulost… Je samozřejmě jako textař a hudebník šikovný, o tom vůbec nepochybuji, nicméně k penězům přišel přes neštěstí druhých. Masaryk měl také spoustu problémů, řada lidí s ním nesouhlasila, ale nikdy neveksloval… Vedl filozofické boje a tohle úplně vymizelo. Politika jede dál a rány schytává premiér Sobotka. V dopise, kterému se komentátoři diví či smějí, svaluje vinu za neúspěchy ČSSD na Zemana či na ministry, kteří budou muset byt obměněni. Preference strany se řítí dolů, Babiš má už dvojnásobek. Sobotka v minulých týdnech nestál jednoznačně za Zemanem, přitom dál drží dobré vztahy s Čínou. Neuspokojil ani Zemanovy příznivce, ani „kavárnu“. Co mu takové jednání přinese? Totální propad. Ale to je to samé, co u Zemana. Neváží si zákonů této republiky, navíc u nich stojí a ještě je tvoří. Altnerovi měli zaplatit dluh, nezaplatili a Altner bohužel zemřel. A opět. Běžný smrtelník by nic takového nemohl udělat. Nerovnost mezi námi obyčejnými lidmi a mezi politiky je čím dál větší, a to vyvolává totální odpor. Myslím si, že ČSSD se propadne hodně hluboko, byť dělá tzv. sociální programy, přidává, rozděluje peníze, daří se nám dobře, vybíráme daně, materiálně jsme na tom dobře a bezpečnostně prozatím snad taky. Ale to se prostě nedělá! Možná bych i hlas ČSSD dala, ale tohle… Řeknou jim, zaplaťte dluh a oni nezaplatí. Tak pak nevím, co si o tom myslet. Co se bude dít 17. listopadu? A co říci při pohledu zpět? Když zavzpomínám, v euforii jsme si říkali, konečně nabudeme svobodu. Bohužel po těch 26 letech si musíme říct: Máme se dobře, ale je to dostačující? Je tohle opravdu demokracie a to, co chceme? Prozatím oslavu 17. listopadu beru spíš jako připomínku zavřených studentů. Obávám se, že v roce 1989 bylo vše nahrané, naplánované, že se počítalo s tím, že přibude další země pod americkou rukou, odkud se bude tahat majetek a my, otroci 21. století, budeme makat, plnit kapsy pár stovkám lidí ve světě. Objevuje se řada názorů o tom, že bude letošní listopad nejdramatičtější od roku 1989. Co si o tom myslíte? Já nevím. Když Zavadil kdysi svolal demonstraci proti Kalouskovi na Václavák, přijeli jsme tam s manželem. Václavák byl narvaný, byla to euforie. Vrátili jsme se večer domů a ve zprávách vidíme, jak reportéři Zavadila s Kalouskem chytili na pivu. Nevěřím. Lidi, dokud se mají dobře, pro demokracii a svobodu rozhodně svůj materiální svět neobětují. Když ano, tak to budou jen cancy herců, Horáčků, kteří by se opět rádi dostali k moci a lizu. Že by v České republice opravdu existovala osvícená osoba, která by chtěla něco dělat pro tento národ a pro budoucnost, tomu nevěřím. Bohužel ne.

Bartoško a Dyku, vy odporné bytosti, nadává bloger kvůli Zemanovi Do ostré kritiky skupiny umělců v čele s Jiřím Bartoškou a Vojtěchem Dykem, kteří vyzvali k občanskému neklidu, se na svém facebookovém profilu pustil politik Strany svobodných občanů Luboš Zálom. Svěřil se s tím, že mu vadí, jak tady roste moc státu. „Jak se nám vláda neustále plete do života, kolik peněz nám krade prostřednictvím daní, co všechno nám zakazuje či přikazuje; vadí mi, že z naší nezávislé země učinili naši politici jen poslušného vazala Brusele. Vadí mi všudypřítomná indoktrinace socialismem. Vadí mi Babišův korporátní fašismus, který pro tuto zemi přichystal,“ uvedl. Má prý mnoho důvodů být neklidným a velmi naštvaným občanem. „Ale co z toho vadí Bartoškovi a Dykovi??“ ptá se a hned si odpovídá: „Právě že vůbec nic.“ „Naopak: s většinou z toho tito lidé, a vlastně takřka celá kulturní fronta, souhlasí. A z pozice své samozvané autority nám soustavně říká, že všechny tyto věci, celý ten soustavný posun k totalitnímu eurosocialismu, je vlastně v pořádku,“ píše Zálom. A pokračuje: „A celý ten neklid, ke kterému nás tato banda pokrytců nabádá, má mít jen jediný důvod: legitimně, v přímé volbě zvolený prezident, dělá legitimní politiku v souladu s ústavou této země! Ovšem v rozporu s tím, co si přeje kulturní fronta - tedy lidé, kteří žádný politický mandát nemají a nikdy je nikdo nikam nezvolil,“ napsal Zálom a vyzval: „Nedělejme těmto lidem užitečné idioty. Buďme neklidní a naštvaní občané. Ale spíše na ty, kteří nám kradou naši svobodu. A tedy i na ty, kteří to podporují,“ napsal Zálom s tím, že terčem naší naštvanosti by tedy logicky měli být i pánové Bartoška a Dyk. „A další z jejich klubu pokrytců,“ podotkl. „A já jsem naštvaný navíc i proto, že se tady těmto odporným bytostem musím zastávat prezidenta, kterého jsem vůbec nevolil a vlastně ho jako osobnost vůbec nemám rád,“ dodal Zálom závěrem. Celý text příspěvku Luboše Záloma na jeho facebookovém profilu: Herci, spisovatelé a další zástupci kulturní fronty, v čele s Jiřím Bartoškou a Vojtěchem Dykem (kdo to vůbec je?) vyzvali veřejnost k občanskému neklidu. OK, dobře. Jsem tedy neklidný občan. Vadí mi, jak tady roste moc státu, jak se nám vláda neustále plete do života, kolik peněz nám krade prostřednictvím daní, co všechno nám zakazuje či přikazuje; vadí mi, že z naší nezávislé země učinili naši politici jen poslušného vazala Brusele. Vadí mi všudypřítomná indoktrinace socialismem. Vadí mi Babišův korporátní fašismus, který pro tuto zemi přichystal. Mám mnoho důvodů být neklidným a velmi naštvaným občanem. Ale co z toho vadí Bartoškovi a Dykovi?? Právě že vůbec nic. Naopak: s většinou z toho tito lidé, a vlastně takřka celá kulturní fronta, souhlasí. A z pozice své samozvané autority nám soustavně říká, že všechny tyto věci, celý ten soustavný posun k totalitnímu eurosocialismu, je vlastně v pořádku. A celý ten neklid, ke kterému nás tato banda pokrytců nabádá, má mít jen jediný důvod: legitimně, v přímé volbě zvolený prezident, dělá legitimní politiku v souladu s ústavou této země! Ovšem v rozporu s tím, co si přeje kulturní fronta - tedy lidé, kteří žádný politický mandát nemají a nikdy je nikdo nikam nezvolil. Nedělejme těmto lidem užitečné idioty. Buďme neklidní a naštvaní občané. Ale spíše na ty, kteří nám kradou naši svobodu. A tedy i na ty, kteří to podporují. Terčem naší naštvanosti by tedy logicky měli být i pánové Bartoška a Dyk. A další z jejich klubu pokrytců. A já jsem naštvaný navíc i proto, že se tady těmto odporným bytostem musím zastávat prezidenta, kterého jsem vůbec nevolil a vlastně ho jako osobnost vůbec nemám rád.

Novinářští fňukánkové, nikdy nic nedokázali. Zeman se pohodlně usadil a začalo to lítat Prezident Miloš Zeman zavítal v rámci své návštěvy Královéhradeckého kraje do Třebechovic pod Orebem. Navštívil místní slévárnu a odpoledne se sešel i s obyvateli města. Hovořil s nimi o svém předchůdci, ale třeba také o novinářích, kteří mají potřebu neustále psát o tom, jak je všechno špatně. Po šestnácté hodině odpoledne se prezident Miloš Zeman setkal s občany v Třebechovicích pod Orebem. Stalo se tak v rámci dvoudenní návštěvy hlavy státu v Královéhradeckém kraji. Na Masarykově náměstí odpověděl prezident na řadu otázek občanů. V úvodním proslovu Miloš Zeman poděkoval všem, kteří na setkání s občany přišli. Náměstí bylo zaplněné a prezident to přivítal. Ocenil také, že má k dispozici i křeslo k sezení. „Já si vzpomínám na krásná slova Karla Čapka, který říkal: Člověk, který stojí, lidem káže. Člověk, který sedí, si s lidmi povídá. A vy jste si nepřišli vyslechnout žádné kázání, žádný dlouhý projev ukecaného politika. Vy jste si přišli popovídat,“ prohlásil prezident. Zeman si prý všiml, že v regionu je vyšší míra nezaměstnanosti než jinde v kraji. Je rád, že se naše ekonomika opět zvedá. Všiml si prý ale, že v Třebechovicích stojí pivovar a žijí tam lidé, kterým se moc pracovat nechce. „A to je možná ten skutečný důvod, proč je nezaměstnanost v Třebechovicích vyšší, než je krajský průměr. Já se domnívám, že by bylo dobře, kdyby ti, kteří řeknou: Mně úplně stačí sociální dávky, tak proč bych chodil do práce, byli přinuceni k práci tím, že se jim sociální dávky sníží,“ poznamenal Miloš Zeman. Dočkal se za to potlesku. „Někdo mě bude obviňovat z antihumanismu, ale já říkám, že je třeba pomoci lidem, kteří hledají práci. A není třeba pomoci lidem, kteří nabízenou práci odmítají.“ Tímto Miloš Zeman uzavřel své „krátké kázání“, jak to sám nazval, a pak už odpovídal na dotazy občanů. Letiště Václava Havla dnes připomíná aeroklub, takže... První otázka se týkala návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. „Čeho si na této návštěvě vy sám nejvíce ceníte?“ Prezident ji prý hodnotil především z ekonomického hlediska. „Při přátelském setkání s čínským prezidentem nepadaly žádné ideologické věty. Nikdo toho druhého nepřesvědčoval o svém pořadí hodnot,“ prozradil Zeman. Hledala se prý oboustranně výhodná dohoda jak pro české exportéry, tak pro posílení role Letiště Václava Havla v Praze. „Když to trochu přeženu, dnes toto letiště připomíná spíše letiště aeroklubu. České aerolinie už mají jen čtrnáct provozuschopných letadel,“ zaznělo z úst hlavy státu. Celkový objem podepsaných dohod je výhodný pro obě strany. Jeden z občanů Třebechovic zavzpomínal na rok 1989, kdy Miloš Zeman do tohoto města zavítal. Pan Karel si prezidenta Zemana pamatoval v souvislosti se článkem o ostrůvcích pozitivní deviace. Právě na tento článek prý po mnoha letech navázal miliardář Karel Janeček se svou pozitivní evolucí. Prezident se však proti tomuto spojení ohradil. Karla Janečka si váží jako člověka, který po zásluze zbohatl a část svých peněz věnoval na Nadační fond boje proti korupci. „Za to všechno si ho vážím,“ poznamenal prezident. Za hnutí o pozitivní evoluci si ho však neváží. Už jen proto, jak krátký dech hnutí mělo. Pokud chce někdo mluvit o hnutí, mělo by žít déle než rok. Pár slov padlo i o Královéhradeckém kraji. Prezidenta uchvacují především Krkonoše. Před mnoha a mnoha lety projel Krkonošský hřeben na běžkách. Zažil přitom mnoho držkopádů, ale kupodivu se mu přitom nic nezlomilo. „Protože jsem byl mladý, zdravý a krásný, dnes už jsem jenom krásný,“ řekl. A v náměstí se ozval smích. Vtip o ďáblu, Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi Miloš Zeman také prozradil, že si z něj stejně jako z každého jiného politika dělají lidé srandu. Aby to doložil, přidal jeden starší vtip o sobě a o Václavu Klausovi. „Já sám o sobě hrozně rád vykládám anekdotu, jak jsem přišel s Klausem do pekla. Tam seděl na trůně ďábel, vedle něho stála ohavná babice. A ďábel říká: Václave Klausi, máš mnoho a mnoho hříchů, proto budeš po celou dobu pobytu v pekle kopulovat s touto babicí. Pak jsem přišel na řadu já, vedle ďábla se objevila Claudia Schifferová a ďábel říká: Claudie, máš mnoho, mnoho hříchů.“ Občany na náměstí tím znovu rozesmál. Došlo však i na mnohem vážnější témata, například na víru v Boha. Prezident sám sebe označil za tolerantního ateistu, který si každý rok čte dvě až tři stránky v Bibli. Ježíše Krista totiž považuje za schopného filozofa. Ale za člověka. Od starší paní se dočkal poděkování. Poděkování za to, že si stojí za svými názory a neustupuje. Následně se ho ptala, zda se náš kdysi tak dobrý textilní průmysl znovu postaví na nohy. Miloš Zeman konstatoval, že se textilní průmysl už zvedá. Svědčí o tom například příběh pana Jiřího Hlavatého s firmou Juta. Zmíněný podnikatel za to od prezidenta dostal vyznamenání za úspěšnou podnikatelskou činnost. Novinářští fňukálkové Otře se však vymezil vůči jiným skupinám obyvatel. „Takoví ti fňukalové, kteří v životě nikdy nic nedokázali, nezasadili strom, nezplodili dítě a nepostavili dům. Kteří jenom ve svých pitomých komentářích píší o tom, že všechno je špatně a nikdo nedokáže nic udělat, tak všichni tito fňukalové by měli dostat menší prostor, než dnes v médiích mají,“ udeřil prezident. Doplnil k tomu, že měl na mysli novináře. Nakonec občany ujistil, že dbá o své zdraví. Řídí se prý radou jedné valašské stařenky, která si každé ráno dá panáčka slivovice, aby spálila červa. Řídí se prý také příkladem někdejšího německého kancléře Helmuta Schmidta, který zapaloval jednu cigaretu od druhé a dožil se devadesáti šesti let. A nakonec se prý řídí příkladem někdejšího britského premiéra Winstona Churchilla, který se podle vlastních slov dožil devadesáti let, protože pil whisky, kouřil doutníky a nesportoval.

ČT dostala nakládačku za pořad o čtvrti, ze které jsou muslimští vrazi. To raději ani nečtěte Facebooková stránka Islám v ČR nechceme, jež má více než 71 tisíc příznivců, se velmi rozlítila nad vysíláním ČT v pořadu Objektiv. Konkrétně zaútočila na Anettu Kubalovou a Bohumila Vostala, kteří podle stránky připravili na výročí islámských koordinovaných útoků v Paříži propagaci islamizované bruselské čtvrti Molenbeek. „Ano, je to ta čtvrť, kde byly tyto útoky připravovány,“ uvádí stránka. „Molenbeek byl vykreslen jako pohodové místo. Jako by ještě na jaře kvůli této čtvrti nebyl na pět dní zablokován celý Brusel při vyšetřování útoků na bruselském letišti 22. března (35 mrtvých),“ konstatuje stránka. ČT podle ní islám propaguje dlouhodobě, jsou naštvaní kvůli Trumpovi. „Ale sakra alespoň základní úcta k obětem loňského útoku by nebyla?“ ptají se. A zdůrazňují, že se stydí za to, že televize nese název Česká. „Za tohle chtějí 135 Kč měsíčně,“ rozlítili se v komentáři, jenž získal téměř 250 lajků. Celý pořad najdete ZDE. Poté, co FCB stránka proti islámu vyzvala, aby lidé vyjádřili svůj názor na facebookových stránkách pořadu, spustila se lavina příspěvků. A i tyto komentáře získávali lajky od těch, co s nimi souhlasili. „Goebbels by se za vás nestyděl, že vám není hanba. Smutné, ale čiň čertu dobře – třeba i vy okusíte jejich medicínu. Ještě propagujte halal!“ rozlítili se diváci. „Děláte tu pozitivní propagandu islámu dobrovolně, nebo jsou za tím nějaké ušlechtilé pohnutky, jako například prémie na výplatní pásce?“ zeptal se uživatel v jednom z příspěvků. Další z uživatelů poznamenal, že stále čeká, kdy ČT klesne na dno té nejubožejší totalitní propagandy. „A vy pořád ukazujete, že máte zřejmě neomezené možnosti! Hnus, příšernost, lakování na růžovo,“ zmínil. „Nezklamali jste. Při teroristickém útoku v Paříži v listopadu 2015 bylo zabito 137 lidí (včetně 7 útočníků) a dalších 368 bylo zraněno. Na letišti a v metru v Bruselu v březnu letošního roku zemřelo 35 osob (z toho 3 teroristé) a 340 lidí bylo zraněno. A vy odvysíláte dokument, po jehož zhlédnutí málem lituji, že v tak krásném, multikulturou obohaceném místě nežiji. Až vám někdo přijde rozbít na Kavčí hory do studia hubu, jako že bych se ani moc nedivil, také rok poté odvysíláte něco hezkého a povzbudivého z jeho rodné vísky?“ vyzval další z pisatelů k neplacení koncesionářských poplatků. Česká televize se také dočkala „rady“. „Super. A na výročí osvobození Osvětimi dejte reportáž z Orlího hnízda. Bio farmy, hory a tak,“ poznamenal pisatel. „Vy jste ubožáci. Jste jak banda krys, a to ta ubohá zvířata ještě urazím. Je mi z vás na blití. Sráči,“ nebral si servítky další z diváků. Další se domníval, že ten pořad snad financoval Sörös nebo rovnou nějaký katarský princ. „To je neuvěřitelné, k jakým odporným zrůdnostem je ochotná se ČT zaprodat. Už se lidem nedivím, že se jim z vás dělá na zvracení. Tak odporný totalitní hnus patří do Severní Koreje a podobných žump. To zrůdné pohrdání mrtvými oběťmi je strašlivé. Nemáte opravdu žádný stud,“ zaznělo také.

Oldřich Maděra: Evropská burza energií a cenové intriky ČEZu O něco podobného se pokusila i pražská burza. I zde vznikla podobná burza enerxií – Power Exchange Central Europe, PXE. Odkaz na její web je (4) Tato burza obchoduje m.j. i elektrickou energii v pěti státech – v ČR, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a v Rumunsku. Rumunsko se později odpojilo a přešlo přímo pod EEX. V roce 2016 zakoupila 66,67% akcií této burzy právě evropská burza EEX. Tím se od 1.5.2017 stala pražská PXE její součástí. Například v dnešních dnech se cena elektrické energie na burze v ČR obchoduje okolo 35 EUR / MWh. Pokud tedy vezmeme kurz koruny proti EUR z kurzových údajů ČNB (5) můžeme cenu energie v Eurech/MWh přepočítat poměrně lehce na cenu v Kč/kWh. Pokud 1MWh je 1 000kWh, EUro je asi 25,60 korun, tak cena elektrické energie je asi 0,90 Kč/kWh. Celkové teritorium, na kterém evropská burza EEX obchoduje je zobrazeno na straně 24 výroční zprávy za rok 2015 (6) a neustále roste. Například již v roce 2015 EEX signalizovala, že koupí pražskou burzu PXE a také to následně udělala. Dalším zdrojem, který vypovídá o cenách elektrické energie v nejbližším okolí ČR je například portál Energy Charts, který zvřejňuje pravidelně nákupní a prodejní ceny elektrické energie Německa viz (7) Německo vyhrálo bitvu o obnovitelné zdroje.Vybudovalo cca 100 000 MW instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích. Podobně postupují i další země, jako je Norsko, Dánsko, Švédsko a Velká Británie. Obrovský potenciál obnovitelných zdrojů umožnil Německu nejen plně pokrýt svou spotřebu, ale začít i s vývozem energie, což dokládá snížení vývozních cen silové energie zhruba na polovinu za posledních deset let. Obrázek 1 – Evropské ceny silové elektrické elektrické energie Nejprve jsem se chtěl podívat, jak EEX burza fugovala zhruba v posledních deseti letech, tj. od roku 2009 včetně. Vzal jsem roky 2016 a 2017 a snažil jsem se najít nejvyšší bod zatížení v zimě a nejnižší pod zatížení v létě. Obrázek 2 – Evropské ceny silové elektrické elektrické energie v roce 2016 Obrázek 3 – Evropské ceny silové elektrické elektrické energie v roce 2017 Jak je vidět z obrázků 2 a 3, tak v západní Evropě není žádný problém s elektrickou energií. Burza funguje perfektně. V roce 2016 bylo zobchodováno 535 TWh elektrické energie, tj. 535 miliónů Megawathodin (výroční zpráva 2016, str.4). Pro srovnání burza v Praze zobchodovala jen asi 30 TWh (viz výroční zpráva 2016, str.8). Pražská burza je tedy co do objemu obchodování jen asi 5,6% evropské burzy EEX. V období květen a Vánoce byl v roce 2017 poprvé na burze takový přebytek energie, že Vám dokonce zaplatili velmi slušné peníze, pokud jste nějakou energii odebrali. Tento stav asi nebude trvat dlouho, protože se staví stovky a spíše desetitisíce bateriových zásobníků energie. Baterii bude mít každý dům a každé auto. Při současné úrovni komunikací nebude problém, aby si tyto baterie prostě počkaly na nejlevnější energii. To je hlavní princip tzv. smart cities. Plyne z toho jeden velmi důležitý závěr. Burza, jejíž částí jsme i my, má spíše přebytky energie a nikoliv nedostatek. Tato burza je asi 20x silnější než burza středoeveropských zemí v Praze, kterou v roce 2016 koupila. Nedalo mi, abych se nepodíval, jaký má vliv obchodování silové elektrické energie na EEX na výstupní ceny ČEZ pro české domácnosti. Nejprve jsem udělal následující graf: Obrázek 4 – Výstupní cena elektrické energie ČEZ pro české domácnosti ve srovnání s Evropskými velkoobchodními cenami Zajímalo mě, čím je vyplněn ten obrovský rozdíl mezi velkoobchodní cenou na burze a maloobchodní cenou pro běžnou českou domácnost. Hledal jsem tedy cenové podklady ČEZ za posledních 10 let. Našel jsem část zde: (8) část jsem dohledal pomocí Google. Byl jsem již po několikáté velmi nemile překvapen, jak složité je si vypočítat naprosto běžnou věc – cenu elektrické energie, kterou spotřebovávám. Navíc byl tento dokument během deseti let desetkrát změněn. Připadá mi, že ČEZ musí zaměstnávat velmi kvalifikovaného člověka v kumulované funkci kejklíř / manipulátor / kazisvět. Hlavním úkolem tohoto člověka je zamlžit cenu elektrické energie a znesnadnit její výpočet do té míry, že se na to většina obyvatel země prostě vykašle a zaplatí, co jim dojde na faktuře, protože prostě nemají čas se s tím babrat. Ujal jsem se tedy dobrovolně neplacené veřejné funkce antimanipulátora / dekodéra a snažil jsem se ty ceny za těch deset let nějak vypočítat, seřadit, analyzovat a udělat z toho nějaký závěr. Vybral jsem si lépe vybavenou domácnost s třífázovým jističem 32A a s odběrem asi 300kWh měsíčně. Je to rodina se 2-3 dětmi bydlící v rodinném domě u velkého města. Žena je doma s dětmi. Vaří, peče, chladí, mrazí apod. Tomu tedy odpovídá ta spotřeba. Tato domácnost by měla být v sazbě ČEZ D02d. Přepočteno do velkých čísel – roční spotřeba el.energie domácnosti je 3,6 MWh. Obrázek 5 – Tabulka jednotlivých složek ceny elektrické energie vybrané domácnosti Obrázek 6 – Graf jednotlivých složek ceny elektrické energie vybrané domácnosti Na grafu je pěkně vidět velký zub mezi léty 2013-2014. To se ujal funkce Ministra financí ČR pan Andrej Babiš – že by nějaká obava vedení ČEZu z cenové kontroly? Ono to také dokládá, jaké rezervy v té ceně asi musely být, pokud ČEZ dokázal snížit cenu elektrické energii téměř okamžitě z 5,576 Kč/kWh na 4,706 Kč/kWh, tedy o 15,6%! Zajímalo mě, co v tom okamžiku musel tedy ten domnělý pan kejklíř / manipulátor / kazisvět udělat, aby tu cenu tak rychle srazil a ještě vše zamlžil. Proto jsem převedl graf na sloupcový a přeházel jsem jednotlivé složky ceny tak, aby to bylo patrnější. Prosím zde je výsledek. Obrázek 7 – Sloupcový graf jednotlivých složek ceny elektrické energie vybrané domácnosti Společně s tabulkou v obrázku 5 je možné vidět hlavní změny. Snížila se cena silové energie z 1,535 Kč/kWh na 1,213 Kč/kWh. Snížila se cena distribuce z 1,892 Kč/kWh na 1,550 Kč/kWh. Snížila se cena systémových služeb z 0,144 Kč/kWh na 0,119 Kč/kWh a další. Je z toho například vidět, že ČEZ dokázal jít pouze jedenkrát za deseet let i pod cenu něměcké energie (viz obrázek 4). Dokázal to, protože to dokázat chtěl. Pak nechal svou cenu opět stagnovat, takže se zase rychle vrátil do uctivé vzdálenosti od německé prodejní ceny. Podíval jsem se na tabulku poněkud podrobněji a zjistil jsem, že ty ceny byly opakovaně manipulovány tak, jak bylo v té chvíli potřeba. Vzal jsem tedy řádek po řádku a našel jsem minimální hodnotu, za kterou bylo možné danou službu provést. Byl jsem při tom velmi shovívaný. Pokud si například vezmeme, že velkoobchodní cena energie byla v roce 2014 1,213 Kč/kWh a cena distribuce, rezervovaného výkonu a pevné měsíční ceny činily dohromady 1,550 + 0,287 + 0,200 = 2,037 Kč, tak musí být všem jasné, že tyto peníze ČEZ nemůže žádným způsobem za tyto služby utratit, ani kdyby zvedl plat svým zaměstancům na 150 tis měsíčně průměr, používal pouze platinové šrouby a zaměstance nechal jezdit v elektromobilech Tesla. Zde je podle mého názoru skryt další megatunel, ale tím se dnes nebudu zabývat. Snad příště. Vzal jsem tabulku a upravil jsem všechny její řádky tak, že jsem tam dal minimální hodnotu. Místo ceny silové elektřiny ČEZ jsem dal rovnou prodejní cenu německé elektřiny. Učinil jsem jedinou výjimku. Ponechal jsem cenu rezervovaného výkonu za rok 2015 a nikoliv za rok 2014. Zde je výsledek – nejprve tabulka: Obrázek 8 – Tabulka jednotlivých složek ceny elektrické energie vybrané domácnosti očištěná od nedůvodných navýšení ceny Po tomto očištění by cena ČEZ v roce 2018 klesla o asi 70 haléřů na kWh. Následuje graf: Obrázek 9 – Sloupcový graf jednotlivých složek ceny elektrické energie vybrané domácnosti alespoň částečně očištěný od nedůvodných navýšení ceny Graf najednou začal následovat postupný pokles ceny silové elektřiny na burze tak, jak by to každý předpokládal. Na co tedy tu burzu máme, když si monopolní distribuční společnost určuje ceny pro domácnosti jak chce a ERÚ tomu pouze odevzdaně přihlíží? Pokud by tato instituce pracovala tak, jak má, tak věřím, že by asi nebyl problém cenu energie pro české domácnosti stlačit pod 3,40 – 3,30 Kč/kWh včetně DPH. To by donutilo ČEZ konečně začít hledat rezervy a vyvarovat se zahraničních dobrodružství typu Albánie, Bulharsko a Rumunsko. Vypracoval jsem nyní pro každý rok 2009-2018 následující výpočet: Obrázek 10 – Výpočet složek ceny elektrické energie pro vybranou domácnost pro rok 2018 Výsledky všech deseti výpočtů jsem shrnul do následující tabulky: Obrázek 11 – Výpočet, o kolik ČEZ nedůvodně fakturoval v minulých deseti letech každé české domácnosti a celkového obohacení, které mu z toho vzniklo Musím ovšem konstatovat, že výše uvedené hodnoty celkové cenové manipulace v neprospěch každé české domácnosti jsou velmi pravděpodobně velmi optimistické. Ve skutečnosti mohou být i 2-3 krát vyšší. ČEZ si tak mohl přijít za posledních deset let ne na 64 miliard korun, ale na 130 až 200 miliard korun. Přitom, jak všichni tušíme, značná část těchto peněz asi skončila v daňových rájích nebo na účtech politických stran. Dále mě začalo zajímat, jaké jsou tedy ceny “české” elektrické energie ve srovnání s jinými v EU. Vzal jsem poctivě všech 28 zemí EU a začal jsem je srovnávat. Nejprve jsem musel stanovit HDP na hlavu (per capita) každé členské země. Udělal jsem to z tabulky dostupné na webu EU zde: (9) Tabulka je zde: Obrázek 12 – Tabulka s údaji HDP na hlavu pro 28 zemí EU doplněná o některé další země Poslední sloupec tabulky je již poměr parity kupní síly průměru 28 zemí EU vůči každé zemi EU. Obrázek 13 – Graf HDP na hlavu pro 28 zemí EU doplněná o některé další země Obrázek 14 – Graf HDP na hlavu pro 28 zemí EU – pouze vybrané země Z grafů na obrázcích 13 a 14 je vidět, že Česká republika je podle hrubého domácího produktu stále v dolní polovině průměru EU. Neodpustím si poznámku, že 3,5 miliónu Irů vytvoří větší HDP než deset miliónů rozhádaných Čechů. Irové prošli hlubokou krizí s rozkradením bankovního sektoru. Přesto se dokázali vzchopit a opět tu jejich ekonomiku rozjet naplno. Žil jsem v Irsku 12 let a nemám co bych té zemi vytkl. Irové jsou disciplinovaní. Dokáží táhnout ze jeden provaz a je to vidět. Podobně je to i ve Švýcarsku. Německo roste trvale. Británie prošla krizí, podobně jako Irsko a začala růst. Zastavily ji až dohady o Brexitu. Čechy následují těsně Dánsko a nejsou na tom špatně. Mohly by jít nahoru ale daleko rychleji. Dále jsem našel tabulku průměrných cen energií jednotlivých států EU – zde (10) a zde (11) Obrázek 15 – Ceny elektrické energie pro domácnosti v jednotlivých zemích EU v EURech a v Kč Udělal jsem to pro léta 2012 – 2017, přičemž paritu kupní síly jsem stanovil pro jednoduchost z posledních dostupných dat EU pro rok 2017. Při převodu údajů z tabulky v EURech jsem ceny vynásobil paritou kupní síly (koeficient X v posledním odstavci tabulky HDP na obrázku 12). Dostal jsem tak ceny elektrické energie pro domácnosti (bez DPH) v jednotlivých 28 zemích EU srovnatelné podle parity kupní síly v jednotlivých zemích EU. Tabulka je doplněna i jinými zeměmi pro srovnání. Já jsem navíc doplnil Rusko z dat získaných na internetu. Z tabulky jsem vytvořil dva grafy: Obrázek 16 – Ceny elektrické energie pro domácnosti podle parity kupní síly v Kč – kompletní Obrázek 17 – Ceny elektrické energie pro domácnosti podle parity kupní síly v Kč – vybrané země Po příchodu Martina Romana do funkce generálního ředitele ČEZ zdražil postupně elektrickou energii asi 8x oproti roku 1991. Viz odkaz na článek Hnutí Duha zde. (12) Lidé to tehdy chápali jako obecnou reakci na zvýšení mezd a v podstatě proti tomu moc neprotestovali. To byla jejich chyba a Romanův geniální tah, protože toto nehorázné zdražení nebylo podloženo ničím. ČEZ ani masivně neinvestoval do nových technologií, ani nijakým převratným způsobem neopravil přenosovou a distribuční soustavu. ČEZ se topil v nepoctivě nabitých penězích, které plnými hrstmi rozhazoval všemi směry. Velká část jich byla vytunelována do daňových rájů, část jich skončila na účtech politických stran. Na své si jistě přišli jak pan Roman, tak i jeho nástupce pan Beneš. Z posledních dvou grafů je patrné hned několik věcí: · Vůbec nejdražší elektrickou energii podle parity kupní síly mají v Albánii. · Neobchodoval tam náhodou ČEZ a neskončilo to výpraskem? · V těsném závěsu jsou pak i Bulharsko a Rumunsko s několika dalšími balkánskými zeměmi. · Opět - neobchodoval tam ČEZ a neskončilo to výpraskem? · Rusko tuto skupinu uzavírá – nechce nás tak trochu ČEZ táhnout směrem k této skupině? · Zavedením nové daně z elektřiny v roce 2018 se otevřela nová vrátka k jejímu zdražení. · Ostatní tzv. civilizované země jsou seřazeny pod křivkou průměru EU. · Jedinou vyspělou zemí, která vybočuje, je Německo. · Ceny ČEZu byly po léta uměle drženy těsně nad Německem. · Německo při tom totálně přebudovalo svou energetiku. · Vybudovalo 100 000 MW nových obnovitelných zdrojů a buduje nový dlouhý čtyřnásobný HVDC link z Baltského moře do Bavorska. · Palivem nových Německých elektráren jsou vítr a slunce. · Německo se na rozdíl od ČR stane totálně nezávislé na dovozech elektrické energie. · Na rozdílod Čech, které chtějí mimo plynu, ropy a uranu dovážet dokonce i uhlí! · Viz platné energetická koncepce zde PDF (str. 120) · V Německu bude pravděpodobně následovat i masivní zlevnění elektrické energie. · Ono se to již částečně děje, ale napřed musí být splaceny největší investice (5-7let?) · Proti tomu ČEZ používá dnes již značně opotřebované jaderné a hnědouhelné elektrárny na konci životnosti, rezavou přenosvou a distribuční soustavu, dělníky a techniky s pětkrát nižšími mzdami a přesto je jeho cena vyšší? · Této pohádce nelze uvěřit. Na konci této vyčerpávající neplacené práce jsem však pochopil jednu věc, kterou jsem před tím nechápal. Pořád jsem nemohl pochopit, před kým se pan ředitel Beneš chodí opakovaně ukrývat do prezidentského štábu. Před čím opakovaně hledá ochranu u pana prezidenta? Dnes to již vím. Pan Beneš to samozřejmě vše o těch cenách ví. On ty ceny sám pomáhal vytvořit. On je nyní sám drží na té nehorázné výši. On se zkrátka bojí, aby ho veřejně neukamenovali jeho vlastní odběratelé elektrické energie.

Asad poděkoval Rusku za rozsáhlou pomoc v boji s terorismem Prezident Sýrie Bašár Asad vyjádřil v rozhovoru s ruským lídrem Vladimirem Putinem hlubokou vděčnost RF za rozsáhlou pomoc v boji s terorismem a za humanitární pomoc, oznámila v pondělí tisková služba Kremlu. Telefonická beseda Putina s Asadem se konala z iniciativy ruské strany. Operace Vojensko-kosmických sil RF v Sýrii, jejímž cílem je podpora pozemní operace vládních vojsk Syrské arabské republiky a likvidace infrastruktury teroristického uskupení IS, začala 30. září loňského roku. Za tuto dobu zničila ruská letadla tisíce objektů teroristů včetně velitelských stanovišť, skladišť a cvičných polygonů.

Kapitán letadla Aeroflotu promluvil o prohlídce britskou policií Celníci, kteří prohlíželi ruské letadlo v Londýně, na to neměli právo, kontrolovat letadla mohou jenom tři rezorty, prohlásil kapitán letadla Vitalij Mitrofanov. „Představili se jako Border Force, tedy celní služba… Může mě prohlížet LBA (Spolkový úřad pro leteckou dopravu) — Německo, může letadlo prohlížet SAFA (evropský program letecké bezpečnosti) a Rosaviacija… Bylo to zcela za hranicemi všech pravidel," řekl kapitán. Jeho vystoupení vysílala televizní stanice Rossija 24 Zaměstnanci britské policie a celnice vstoupili na palubu letadla včera. Podle slov oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharovové odmítli odhalit své záměry a jednali přitom „ultimativním způsobem". Příslušníci silových struktur posádce nařídili, aby letadlo opustila. Když velitel letadla řekl, že je mu zakázáno palubu opouštět, byl izolován v kabině letců. Až příjezd pracovníka velvyslanectví a po dlouhém jednání bylo kapitánovi umožněno, aby se účastnil prohlídky. Po prohlídce Angličané odmítli předložit jakékoli dokumenty, v nichž by byly uvedeny cíl, právní základ a výsledky této akce. Zacharovová podotýká, že podobné chování poukazuje na to, že policisté a celníci chtěli provést jisté manipulace bez očitých svědků. Velvyslanectví Ruska v Londýně už zaslalo na Ministerstvo zahraničí Velké Británie protestní nótu. Aeroflot ze své strany vyjádřil rozpaky nad jednáním místních úřadů.

Profesor Krejčí o Číně: Nikdy tam nebylo tolik individuální svobody jako dnes. Směs sovětského socialismu a tržního hospodářství, originální jako sama Čína ROZHOVOR „Kdybych se podíval do dějin Číny, nikdy tam nebylo tolik individuální svobody jako dnes,“ říká profesor Oskar Krejčí, který v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz analyzuje situaci asijského tygra i po stránce zahraničních investic. A že je Čína komunistická? „To, co vidíme v současné Číně, je pozoruhodná směs marxismu a konfucianismu, směs sovětského stylu socialismu s tržním hospodářstvím. Je to něco zcela originálního, tak jak je originální a svébytná čínská civilizace,“ uvedl Krejčí. Při podpisu strategického partnerství mezi Čínou a Českou republikou topka vyvěsila ze sněmovny tibetské vlajky. O čem to svědčí? Pokud jde o podpis uvedených smluv, hlavně o strategickém partnerství, jde o standardizovanou smlouvu, kterou podepisuje Čína s většinou západoevropských zemí. V tom není žádný politický nebo lidsko-právní problém, jak se snaží naznačit někteří politici v Česku. Ti, kteří vyvěšují tibetské vlajky, tak činí ne proto, že je zajímá Tibet, o kterém většinou nevědí vůbec nic, ale proto, že se chtějí zviditelnit. Mají velkou výhodu, protože můžete napsat sto analytických komentářů o Číně a Česká televize si toho nevšimne, ale když vyvěsíte jeden billboard s Václavem Havlem s dalajlamou, máte zaručeno, že budete v České televizi od rána do večera. Pánové, kteří vyvěšují tibetské vlajky, tohle dobře vědí. Čína je prezentována ve veřejnoprávních médiích jako „komunistická Čína“. Přesto vy, nejenže máte přehled jako politolog, ale také jste v Číně určitou dobu strávil. Jak to tedy je? Vládne v Číně komunismus, socialismus, nebo socialismus s prvky kapitalismu? Co se dá říci o jejich systému řízení státu? Také jsem si tuto otázku často kladl, ale myslím si, že je postavena nesprávně. Nejdříve bychom se měli zeptat: „Co je to socialismus a co je to komunismus?“ To, že Česká televize používá spojení „komunistická Čína“, je samozřejmě jejich snaha o negativní hodnocení, což takto spousta lidí bude vnímat, ovšem část možná ne. Je to Čínská lidová republika, tak jak je uznána mezinárodním společenstvím. Každá generace si přináší vlastní definici socialismu. To, co vidíme v současné Číně, je pozoruhodná směs marxismu a konfucianismu. Je to pozoruhodná směs sovětského stylu socialismu s tržním hospodářstvím a je to něco zcela originálního, tak jak je originální a svébytná čínská civilizace. To, co se povedlo Mao Ce-tungovi a teď Si Ťin-pchingovi, je vytvářet takový typ režimu, který nejlépe odpovídá čínským možnostem, tradici a dynamice. Jsou dvě možnosti, jak se vyvíjet, když jde o rozvojovou zemi takových rozměrů, jako je Čína. My nemůžeme porovnávat Česko a Čínu, můžeme porovnávat Čínu a Indii. Když se podíváte na indexy týkající se kvality života, vidíte, že Čína je dál než Indie, to samé platí v ekonomice, zdravotnictví nebo školství. A přitom začínala Čína v poválečném období s horším základem než Indie. Když se bavíme o tom, který režim je kvalitní nebo který je socialistický, měli bychom se bavit o tom, který přináší víc pro své obyvatele. To, co se v Číně odehrává dnes, je přechodná situace, a to ne proto, že by spěchali k nějakému americkému způsobu života nebo snad českému způsobu života, ale proto, že je to země, která si stanovila fascinující cíle, které nikdy v dějinách žádná společnost nenastavila. Čína v roce 2020 bude jiná než dnes. Je pouze otázkou, zda to bude stabilní Čína, kde se lidem bude žít dobře. Pravděpodobně to bude země, která má socialistické nebo konfuciánské rysy, spíš bude vládnout meritokracie než liberální demokracie. I když samozřejmě v nižších složkách státních struktur je patrný nárůst tradiční západní demokracie. Proboha, ale jaká je demokracie na Západě, když k tomu, abyste byl zvolen prezidentem, potřebujete miliardy dolarů? Podle některých odborníků vyrůstá i dnešní zřízení z konfucianismu a z něj pak vyplývá spíš snaha upřednostňovat celek před individualismem. Do jaké míry přetrvávají v čínské společnosti tyto rysy a jak se projevují? Když se podíváme na konfucianismus v Číně, měl období slávy a oblíbenosti a naopak dobu menší podpory. Důraz na tradici přispěl k tomu, že se Čína propadla v ekonomické dynamice a nebyla schopná zachytit průmyslovou revoluci. Svou tradicionalistickou povahou konfucianismus přispěl k tomu, že pak byla Čína Západem rozložena. Mám na mysli dobytí Pekingu v roce 1900 atd. V tomto momentě se začaly střetávat dvě koncepce modernizace Číny, které obě byly v rozporu s konfuciánskou tradicí. První byla neliberálně-kapitalistická, kterou představoval Čankajšek, a druhá socialistická sovětského typu. Mao Ce-tung zvítězil a pak bylo potřeba tradici vstřebat. Kolize mezi humanismem, který je obsazen v konfucianismu a marxismu, je ale minimální. Konfucianismus kladl důraz na vzdělání, důvěru v člověka a v to, že vzdělaný člověk má mít otevřenou cestu ke kariéře. To je přece osvícensko-marxistická vize. Sounáležití jedné z linií modernizace marxistické a konfucianismu nepokládám za příliš obtížné. Tato vazba je možná. Amnesty International se obrátila na prezidenta České republiky dopisem s výzvou, aby při setkání s čínským prezidentem vyslovil nesouhlas s tamějším režimem. AI ve své zprávě o stavu lidských práv v Číně v roce 2015 zdokumentovala řadu porušování práv lidí včetně útoků na obránce lidských práv, omezování svobody slova, svobody vyznání, reprodukčních práv či systémové diskriminace etnických Tibeťanů. Jak moc je podle vás kritická situace s demokratickými prvky v této zemi? Kdybych se podíval do dějin Číny, nikdy tam nebylo tolik individuální svobody, jako je dnes. Samozřejmě pocit sounáležitosti od rodiny po stát, řekněme v antické podobě, je patrný dodnes a odporuje sobecky pojatému individualismu a egocentrismu, který hlásá liberalismus. Obec je více než jednotlivec, říká antická filozofie a říká to v podstatě i konfucianismus, i když trochu v jiné rovině, protože je zde důraz na vzdělání. To, co my dnes vidíme, je neuvěřitelná jednostrannost. Nechci tvrdit, že je v Číně vše v pořádku, je možné kritizovat nedostatky, ale je potřeba nechat na Číňanech, ať si to vyřeší sami. Zadruhé, měli bychom se dívat na vlastní nedostatky a učit se od Číny. Chlapci vyvěšují vlajky Tibetu, ale kde jsou vlajky svobodné Havaje? Vždyť Havaj byla okupovaná Američany, kteří svrhli královnu a připojili si území. Proč tohle nikomu nevadí? Tibet je v podstatě většinu svých dějin součástí Číny. Když se podíváte na smlouvu mezi Brity a Rusy z roku 1907, poté, kdy Britové násilím dobyli Tibet a zmasakrovali obránce Tibetu, tak říká, že o Tibet se budou Londýn a Petrohrad dohadovat přes Peking. To je jasné uznání suverenity Číny nad územím Tibetu. Chápu, že některých jednotlivců se dotýká svoboda slova, ale proč jim nevadí Guantánamo? Buďme kritičtí vůči Číně, ale poslouchejme i Čínu. Učit se navzájem, a ne se poučovat a prohlašovat jeden režim za lepší než druhý. Podstatné na návštěvě čínského prezidenta je, a v tom vidím obrovský přínos českého prezidenta při našem politickém prostředí, že základem pro politiku by měla být komunikace. Nestačí to, co předvádějí vyvěšovatelé tibetských vlajek a Česká televize. Je potřeba o věcech přemýšlet. Zaznívaly informace o ekonomické nestabilitě Číny. Hrozí, že se hospodářství a třeba i režim rozkymácí? Nikdy se neměli lidé v Číně tak dobře, mám na mysli masy, ne elitu, jako se mají dnes. Ovšem stále je to rozvojová země, kde žijí desítky milionů lidí pod hranicí chudoby. Na Číně posledních třiceti let je fascinující nebývalá ekonomická dynamika. Ta je dnes zpochybňována, protože se relativní růst dostal pod deset procent HDP. Jenže množství vydělaných peněz je větší, než bylo před deseti lety, protože procenta se počítají z vyššího základu. Pravdou je, že Čína musí změnit vnitřní ekonomiku a zavřít nerentabilní provozy. Ovšem zároveň takový zásah znamená najít uplatnění pro cca šest milionů lidí. Je důležité také dostat do pohybu provázanost čínské a zahraniční ekonomiky způsobem, který začali dělat před dvěma a třemi lety, a to jsou investice v zahraničí. Jsou pro to dva důvody. Investice v zahraničí jsou zdrojem dynamiky, a pak tím vyřeší problém, o kterém se nám může jen zdát. Mají nadbytek rezerv. Ještě před rokem a půl byli na 3,8 bilionu dolarů. A co s tím? Zvlášť když víte, že dolar i euro jsou nejisté měny? Nakupují zlato a investují v zahraničí. Pryč s dolarem a obligacemi. Uvidíme, co z toho bude, ale jde o velmi racionální chování, které nás nijak neohrožuje. Je to normální byznys.

Markéta Šichtařová: Jak naletět státu snadno a rychle Stát se v poslední době rád chlubí, že prý dokázal dostat své finance, tedy státní rozpočet, do nejlepšího stavu od vzniku ČR. Hezky pěkně. Srdce daňového poplatníka musí plesat. Až na to, že to jaksi není pravda. Tedy – ona to technicky vzato je pravda potud, že státní rozpočet se skutečně vyvíjí nejlépe od devadesátých let. Dnes je už evidentní, že rozpočet neskončí deficitem 70 miliard korun, který byl naplánován, ale naopak s přebytkem. Což je asi takové jako vytahovat se, že umím masajsky líp než můj jezevčík. Jelikož pravdou už není ona druhá polovina tvrzení. Totiž že se to povedlo státu a zejména Ministerstvu financí. Nepřibarvená realita je spíš taková, že stát by musel být extra velké motovidlo, aby rozpočet letos nedopadl dobře. Takže kdo za ten skvělý výsledek může doopravdy? Zaprvé za něj může Česká národní banka (ČNB). Tedy samozřejmě ne přímo, ne že by zrovínka rozpočet spadal do její kompetence. Ale připletla se k celé té záležitosti trochu jak slepý k houslím. Česká národní banka totiž, jak známo, intervenuje proti české koruně a udržuje ji tím uměle slabou. Každému spekulantovi za našimi hranicemi musí být a taky je jasné, že tohle ČNB nemůže dělat donekonečna. Intervence totiž už stály skoro 600 mld. Kč a koruna je kvůli nim až o 10 procent slabší, než by byla bez nich. A účet každým dnem dál narůstá. Takže je navýsost logické čekat, že jakmile ČNB intervenování vzdá, koruna prudce posílí. Možná až o oněch 10 procent. Tomu říkám obstojné lákadlo a dost dobrý důvod pro spekulaci. Rozumějme, pro spekulaci na posílení české koruny skrze nákupy českých dluhopisů. A když je po něčem velká poptávka, cena toho něčeho logicky roste. Takže české státní dluhopisy jen díky intervencím neuvěřitelně zdražují. Zdražují tak moc, že dnes už jsou spekulanti ochotni českému státu dokonce platit za to, že si smějí jeho dluhopisy koupit. Neboli dluhopisy mají záporné výnosy. A stát na tom pochopitelně rejžuje. Pravda, rozpočet na záporných úrocích ze svých vlastních dluhopisů zatím vydělal asi miliardu korun, což jsou v celkových výsledcích „drobné“; ale pro svou kurióznost tenhle zdroj příjmů státní kasy stojí za zmínku. A co je na tom všem špatně? Zisk pro rozpočet z titulu záporných sazeb bude víc než kompenzován ztrátou ČNB z devizových rezerv v okamžiku, až koruna posílí. Takže výsledek pro celý stát bude horší, než lepší. Ale kdo si pak bude umět dát jedna a jedna dohromady? Hlavně, že ministerstvo financí tou dobou už bude za hrdinu. Zadruhé za dobrý výsledek rozpočtu může vyšší než očekávaný hospodářský růst. Zkrátka když se rozpočet sestavoval, nepředpokládalo se, že se letos bude ekonomice tak dařit. Co je na tom špatně? Především kdyby se počítalo se správným růstem, mohly být úspory ještě mnohem větší. A hlavně: úplně stejná situace, jenom přesně naruby, se nejspíš bude opakovat v příštím roce. Zkrátka příští rok podle všeho nejspíš naše ekonomika poroste mnohem pomaleji (pokud vůbec poroste), než se dnes při sestavování rozpočtu na příští rok odhaduje. Ministerstvo totiž počítá s tím, že ekonomika zrychlí svůj růst z 2,2 % na 2,4 %. A současně se domnívá, že eurozóna příští rok zpomalí svůj růst ze 1,5 % na 1,2 %. Člověk nemusí být zrovna ekonomický génius, aby na první pohled viděl, že tu něco nehraje: Když jsme jako vývozní země na fungování eurozóny závislí, bude se nám dařit stále líp, když Evropě se bude dařit stále hůř? Sotva. Jinými slovy: Plán je opět nesmyslný. O co líp se rozpočet plní letos, o to hůř se nejspíš bude plnit příští rok. Kontextová reklama Sklik Zatřetí rozpočtu letos pomohlo, že jsme z evropských fondů vyčerpali méně peněz než loni. Ano, čtete dobře: Méně peněz z Evropy pomohlo k ozdravení naší ekonomiky. Ne, není to nesmysl. Je to definiční znak všech prohnilých evropských dotací, bez nichž by nám bylo mnohem lépe. Jak se to mohlo přihodit? Změnilo se rozpočtové období. Nové začalo, a tak se musí připravovat zbrusu nové projekty, na které bychom mohli evropské fondy podojit. Jenomže nezapomínejme, že peníze z Evropy musíme spolufinancovat. EU přihodí trochu, náš stát přihodí také trochu. A díky tomu, že evropských peněz je letos méně, takzvané „kapitálové výdaje“ z rozpočtu jsou zatím o 50,8 miliard korun nižší než loni stejnou dobou. A co je na tom špatně? Znovu se stát chlubí něčím, co vůbec není jeho zásluhou. A hlavně: Jakmile se přehoupneme do příštího roku a znovu začneme evropské fondy víc dojit, opět to náš rozpočet zatíží víc. Začtvrté stát dosud soustavně rozpouštěl – tedy snižoval – něco, čemu se říká rozpočtová rezerva. Co je na tom špatně? No že zkrátka jaksi nemáme onu rezervu... rezervu peněz na horší časy. A to, prosím pěkně, jsme právě teď díky vysokému hospodářskému růstu a až extrémně nízké nezaměstnanosti v časech jedněch z nejlepších, takže ty ekonomicky horší nutně musí nastat už příští rok. Takže když to tak vezmeme kolem a kolem: Celé je to jedna velká Potěmkinova vesnice. Rozpočet na první pohled vypadá výborně. Dokonce nejlíp za dobu existence naší země. Až na to, že ministerstvo financí na tom prakticky nemá zásluhu. Až na to, že letošní „zisky“ z intervencí budou za rok více než smeteny „ztrátami“ z nich. Až na to, že o co víc se ministerstvo při plánování rozpočtu loni seklo směrem dolů, o to víc se letos seká směrem nahoru. Až na to, že o co méně letos přispíváme na evropské fondy, o to víc na ně bude přispívat příští rok. Až na to, že o co víc jsme si v minulosti přilepšili zrušením rezervy, o to víc nám bude v budoucnu chybět. Až na to, že je to celé jenom moc pěkná pohádka, kterou se vládě vyplatí vykládat před volbami. A po nich budiž potopa. Markéta Šichtařová

Pomysleli jste někdy, odkud pochází vepřové maso? Drsná realita tajně nahraná na video

Petr Fiala se rozčiloval v ČT: O post místopředsedy sněmovny mě připravila demonstrace síly strany ANO. Do volby jdu znovu, nehodlám ustupovat V Poslanecké sněmovně bylo při dnešním jednání velké napětí. Při volbě místopředsedů sněmovny neuspěl kandidát ODS Petr Fiala. Podle některých politiků přitom mohl na základě dohod s úspěšnou volbou počítat. Jak moc jsou vlastně politické dohody závazné, nebo platí, že kdo má většinu, dává sílu najevo, a jaké politické bloky ve sněmovně vznikají, na to se ptala moderátorka Zuzana Tvarůžková v pátečním Interview na ČT předsedy ODS Petra Fialy. Petr Fiala se vyjádřil, že svou prohru smamozřejmě respektuje. „Nechápu to jako prohru, ale jako demonstraci síly. Ve sněmovně se vytvořil hlasovací blok, který tvoří ANO, KSČM a SPD. To bylo znatelné už během tohoto týdne,“ řekl s tím, že žádné závazky a dohody zde neplatí a alespoň se odkrylo, jaká hlasovací většina vlastně je a že tyto tři strany hlasují spolu v souladu. Hnutí ANO v tom má podle Fialy klíčovou roli. „Podívejte se na počty. ANO s ODS tvoří většinu, takže kdyby hnutí ANO dělalo, co slíbilo, že bude respektovat poměrné zastoupení v rámci výsledku voleb, tak by to dopadlo vše jinak,“ upřesnil předseda ODS. „Když se podívám do historie, ani nevím, jestli tu vůbec byl takový případ, kdy reprezentant druhé nejsilnější strany nebyl zvolen do vedení Poslanecké sněmovny,“ zamyslel se Fiala a dodal, že u strany ANO platí přísloví „sliby chyby“. Petr Fiala se rozhodl, že do další volby určitě půjde. Byl tomu navíc vyzván poslaneckým klubem ODS a nominován Demokratickým blokem. „Půjdu do volby určitě znovu, nechci ustupovat. Když jsem poslouchal vyjádření reprezentantů jiných politických stran po mé neúspěšné volbě, tak to vypadá, že budu mít dvě stě dvacet hlasů,“ míní Fiala. Sám Faltýnek mu prý přislíbil, že v příští volbě bude nabádat poslance z hnutí ANO, aby Petra Fialu podpořili. „Jestli to vyjde, nevím, moc se tím nezabývám. Příslibů bylo už dost. Chci vidět činy, a ne řeči,“ dodal Fiala s tím, že nechce nic předjímat a počká si, jak vše dopadne v úterý.

Babiš se stává politikem velkého formátu. Jiří Svoboda vidí navzdory všem křiklounům nezměrnou velkorysost vítěze POLITIKA Z NADHLEDU JIŘÍHO SVOBODY Velké účtování s polistopadovou érou. Tak by se daly nazvat události posledního měsíce. Jiří Svoboda coby bývalý předseda KSČM s dobou od roku 1989 účtoval již několikrát. Nyní vidí východisko, neboť nastávající premiér Andrej Babiš se podle něj stává politikem velkého formátu. Připomínáme si v těchto dnech 28. výročí listopadu 1989. Letos snad poprvé dochází přitom k reflexi, jak se tehdejší ideály podařilo naplnit. Jak se podle vás podařilo naplnit to, co tehdy lidé chtěli? Lidé se bezpochyby chtěli zbavit sešněrovaného života, potíží s cestami do zahraničí, nekompetentností těch, kteří působili z moci KSČ ve vedoucích funkcích. Nezajímala je ideologie, kterou byli soustavně napájeni. Pokud vyjeli do zahraničí, dívali se s úžasem na výkladní skříně se zbožím, které se u nás koupit nedalo, bez ohledu na ideologické floskule. Způsobovalo jim návaly ošklivosti, když viděli, jak se líbají a objímají staří, dospělí muži. U nás se kupovali džínsy na bony a člověk musel vystát pořádnou frontu. Mladí lidé poslouchali Rádio Luxemburg a nikdy se nezamilovali do častušek. A to všechno korunovala těžká rána 21. srpna 1968, kdy slovo „přátelství“ mezi národy výrazně změnilo význam. Ta rána se dodnes nezacelila. Možná se to jednou stane stejně, jako se v mladších generacích zacelila rána vyhnání Čechů (i mých rodičů) z českého pohraničí, 200 000 mrtvých, kteří byli popraveni nebo skončili v nacistických lágrech. Existuje v ústavě zaručená svoboda slova a nikdo nestíhá tzv. verbálky. Mnoho křivd minulosti se alespoň částečně napravilo, byť mnohé jsou bohužel nenapravitelné. Ten stručný výčet, který by bylo možné jistě rozšířit, se podařilo splnit. Lidé se mají materiálně zcela nepochybně lépe než před rokem 1989. Mnohé se ale nepodařilo. Kdo tušil, že po první vlně většinou idealistických politiků (vyňal bych politiky jako obchodníka Čalfu či Dlouhého a další) tito politici odejdou do občanských povolání a místo nich nastoupí stále houstnoucí řady kořistníků, kteří v politice vidí jen cestu k penězům, úplatkům a podílům na rozkrádání. Jsem přesvědčen, že to netušil ani Václav Klaus, když realizoval privatizaci „českou cestou“. Na chvíli se zhaslo a ti informovaní a ti v obchodu již zběhlí a různí veksláci a kriminálníci přišli k velkým majetkům. Václav Klaus měl zcela jistě vizi amerických gangsterů z doby prohibice, z nichž mnozí se v další generaci stali ctihodnými podnikateli, kteří učinili Ameriku prosperující a mocnou zemí. Gangsteři čeští ale zůstali gangstery a nic národnímu bohatství nepřičinili. Samozřejmě ne všichni! Postupně kradli jako zázračný Viktor Kožený, aby v Londýně pořádal obědy za 200 000 liber. Jiní pochopili, že úředníci bank jsou úplatní a ocení bezcenné kameny jako národní poklad, za který banky přijmou záruku, obdobně jako na zříceniny poskytnou stomilionové půjčky, o kterých kriminálníci už tehdy věděli, že je nebudou muset nikdy splatit. Ředitelé bank byli informováni, že za katastrofální hospodaření je nikdo stíhat nebude a stát pokorně zaplatí 170 miliard za IPB a o něco méně za KB a Spořitelnu. Ty lidi na náměstích většinou jistě nenapadlo, že ze zahraničních podniků potečou ročně stovky miliard na dividendách do zahraničí, že úplatní politici budou prodávat za miliony miliardové majetky dámským krejčím, kteří je pak s úspěchem vykradou a vybudují si sídlo v zahraničí. Že lidé na Ostravsku budou platit nájmy v bytech OKD, které jim slíbili prodat za přijatelnou cenu, které jsou pro důchodce nesplatitelné a na které si zahraniční žraloci pořídí úvěry v miliardách dolarů. Málokdo si asi přál, aby se z mainstreamových médií staly propagandistické domy, které dostávají zadání bůhvíkde doma i v zahraničí. Že s rozvojem technologie se stane odposlouchávání disidentů minulého režimu dětskou hříčkou, že si nikdo nebude moci být jist, že v ložnici nemá štěnici a z protějšího okna na něj nekouká ultracitlivá kamera. Že nesmíte mít mobil, pokud si nepřejete, aby soukromá či státní služba neměly informace o každém vašem hnutí. Že přijdou úplatní soudci a státní zástupci – lidé profesí, které se za první republiky považovali za elitu. Že se mezi manažery a ostatními zaměstnanci otevře stále se rozšiřující příjmová propast. Nevím, jestli tehdy na Václavském náměstí někoho napadlo, že ideologická veteš minulosti bude nahrazena ideologickou veteší neoconů, která bude vtloukána do hlavy už malým dětem podle specializovanými ústavy připravených goebelsovských výkladů dějin světa. Že budeme jako národ ztrácet cíleně minulost. Že nějakého člověka, který se považuje za novináře, (dobré vychování mi brání přidat přiléhavý přídomek), napadne začít šířit pověst, že zakladatel státu T.G.M. byl levobočkem Franty Procházky, a vyhlásí záměr zkoumat DNA prezidenta zakladatele. Že touto cestou bude ponižován český národ, místo aby se do povinné četby dostaly spisy T.G.M. a Edvarda Beneše. Například studie T.G.M. Otázka sociální. Jak jsem napsal: lidé se mají ve své většině neskonale lépe než před listopadem 1989. Jen o té ceně nemluvíme. Privatizován byl majetek odhadem za pět bilionů korun, k tomu můžeme přičíst současný dluh státního rozpočtu, veřejných rozpočtů a domácností. Ta cena byla hodně vysoká. Dluh USA je samozřejmě desettisíckrát větší a nikdo v USA si s tím neláme hlavu. Ale nepřijde jednou chvíle, kdy dlužníci, kteří si z dluhů udělali velkou hostinu, budou muset splácet? Nepřijde exekutor jako na Řecko, které se zadlužilo především tím, že ve velkém nakupovalo zbraně z Německa? Lidé vzhlíželi k časům po listopadu 1989 jistě s velkým očekáváním. Některým se splnilo, jiným již méně. Obchodní domy přetékají zbožím, v TV reklamách nabízí řada pastičkových chytráků půjčky na všechno – na nové auto, novou televizi, dovolenou u moře. Pak občas přichází exekutor. Je ta lichva ctihodným podnikáním, kterému by politici měli jen přihlížet? Když se Andrej Babiš opřel do heren, které decimují nejen psychiku lidí, ale decimují často jejich rodiny, křesťan Kalousek se začal bouřit a výmluvně našel tisíc důvodů, proč je to křesťanské povolání. A choromyslní gambleři? Copak je někdo nutil, aby do heren chodili? Každý jsme zodpovědný sám za sebe. Ve středověku (a tam v hojné míře zákonnost nekvetla) lichváře zavírali do proutěných košů a házeli je do Vltavy. A Kristus vyhnal penězoměnce z chrámu. Dnes je to regulérní bohulibé podnikání jako každé jiné. SERIÁL PL.CZ: POLITIKA Z NADHLEDU JIŘÍHO SVOBODY Ale bilanci kladů a záporů si musí udělat každý sám. Poslední parlamentní volby naznačili, že ta bilance vůbec není jednoznačná. O obrodě komunismu už sní jen málo lidí, sní ale o politicích, kteří by nebyli zloději a lháři. Vy jste byl 19. 11. 1989 u toho, když se zakládalo Občanské fórum. Jak dnes s odstupem času na tyto okamžiky v Činoherním klubu vzpomínáte? Odpoledne mi zavolal kolega Jiří Křižan, že se na protest proti útoku pohotovostního útvaru Bezpečnostních složek na pokojné demonstranty koná v Činoherním klubu shromáždění umělců, herců a dalších lidí, a jestli bych nechtěl přijít a také tam promluvit. Pohoršení veřejnosti bylo veliké a umocněné zprávou agentky StB Dražské, že byl na Národní třídě ubit student Šmíd (hrál ho důstojník StB Zifčák, který si lehl na zem a nechal se přikrýt praporem). Činoherní klub nebyl pro takové protestní setkání ideálním místem, protože na rozdíl od většiny pražských divadel nemá druhý východ. A tak už jsem viděl, jak jdou v řadě po poměrně úzkých schodech tehdy popularizované červené barety a všechny zmlátí. Dcery byly malé, a tak jsme je raději převezli k přátelům, kdybychom strávili se ženou nějakou noc na Bartolomějské. Když jsme projížděli Olšanskou třídou do centra, působili na nás depresivně obrněnci s hráběmi proti demonstrantům a příslušníci útvaru Bezpečnosti, kteří čekali zřejmě na pokyn. Činoherní klub byl plný do posledního místa, někteří museli stát v uličkách i na chodbě. Na pódiu byli Václav Havel, biskup Malý (kterého jsem do té doby neznal) a vůbec plno disidentů, o kterých jsem do té doby jen četl v novinách a slyšel jejich hlasy v rádiu Svobodná Evropa. Napětí v sále bylo veliké, odsouzení toho, co se stalo o den dříve na Národní třídě, jednomyslné. Domnívám se, že jsem byl jediný člen KSČ, který seděl na pódiu. Měl jsem v té době pro disent jistě i cenu oficiální miniautority režimu, protože jsem působil dva roky ve funkci místopředsedy Svazu dramatických umělců a předsedy Filmové sekce. Skromně jsem z pódia prohlásil, že jsem komunista a jsem na tom pódiu za desetitisíce příslušníků téže strany, kteří s rostoucími represemi nesouhlasí a žádají jejich nezávislé vyšetření a potrestání viníků. Marta Kubišová mi jednou s odstupem řekla, že se chystala mne pro případ napadení bránit, když jsem v první větě řekl, že jsem komunista. Ale atmosféra nebyla konfrontační. V rámci návrhu na vytvoření Občanského fóra navrhl někdo do sestavy delegace i mne. Ale to už bylo pro některé příliš a ze sálu křičeli, že ne. Mám svůj tehdejší projev na magnetofonovém pásku, a když jsem si ho, obdarován jím, po létech pustil, divil jsem se, že nebyl úplně krátký a nikdo mne nepřekřikoval. Nikdy jsem toho nelitoval. Předlistopadový režim přinášel některé sociální výhody, ale ve světě byl stále izolovanější a vnitřně shnilý. Koncept předání moci KSČ představitelům OF byl krok nanejvýš rozumný, v té době zásadně podporovaný lidmi kolem Gorbačova. Že žádné sovětské tanky z Milovic nevyjedou, věděl každý, kdo se v politice trochu orientoval. V sovětské politice vůči guberniím převládla stará koncepce I. hlavního odboru KGB (rozvědky), která se jmenovala „ruské tvrz“ bez satelitů, které je stejně nemají rády a jsou zdrojem napětí. Tehdy panovala politika „smíření“ a podání ruky. Gorbačov zajistil dohodami pokojný průběh předání moci. Že mu stačila ke slibu nerozšiřování NATO na východ verbální ujištění a přátelská poplácání po ramenou, svědčí o jeho nezkušenosti, naivitě. Když čtu jeho současné hořekování, do značné míry nechápu, že si nesype popel na hlavu. Po alkoholiku Jelcinovi, který doslovně i přeneseně tancoval politickým partnerům Západu kozáčka, padala ruská ekonomika volným pádem. Teprve Putin po čase pochopil, že podání ruky nemá žádnou cenu a všechny smlouvy se dají snadno vypovědět. Ale to už je jiná kapitola. Na koncertě, který se v rámci oslav konal na Václavském náměstí 17. 11. večer, promluvili prezidentští kandidáti Jiří Drahoš, Marek Hilšer a Pavel Fischer, jiným kandidátům to umožněno nebylo. Jako vysvětlení bylo uvedeno, že tito kandidáti jako jediní „zůstali věrní ideálům 17. listopadu“. Jak se díváte na to, že dnes pod heslem svobody dochází ke kádrování názorů? Myslím, že pan Horáček, kterého se to týkalo, má několik hendikepů – trochu ho dobíhá sázkařská minulost, což ale není podstatné. Těm, kteří hrají hry s výběrem kandidátů na prezidenta, se zřejmě hodí jiní. To, co je v jiných demokratických zemích striktně zakázáno, je u nás povoleno – kandidáti jsou finančně podporováni značnými částkami ze zahraničí. Kupř. kandidát Fischer má na účtu většinu prostředků od zahraničních firem a nabízí se, že i krycích zahraničních adres přispěvatelů. Copak za to asi budou chtít? Kroměřížská výzva navíc Horáčkovi určitě nezapomněla, že se odmítl nechat zařadit do kotlíku jejich loterie kandidátů. O tom, kdo zůstal věrný ideálům 17. listopadu, bychom samozřejmě mohli vést diskuse („podle činů poznáte je“). I když se pana Horáčka volit nechystám, pokládám za čestné připomenout, že to byl on a Michal Kocáb, kdo založili jakýsi předstupeň OF MOST, který jako první začal vyjednávat s tehdy premiérem Adamcem a přesvědčil ho, aby vytvořil distanc mezi politbyrem a sebou. Kde byli pánové Drahoš, Hilšer a Fišer, to nevím. Šli také do Činoherního klubu zakládat protestní Občanské fórum? O tom, že mají některé zahraniční služby zájem na zvolení určitých osob a naopak nezvolení jiných, o tom pochybují jen děti v mateřských školkách. Prezident Miloš Zeman je tak trochu kůstkou v krku svou politikou do všech azimutů, který si nenechává nařizovat, se kterým zahraničním politikem se může a se kterým nemůže setkat, zahraničními centrálami. Určitě by stálo za to spočítat, kolikrát se s prezidentem Putinem setkala Merkelová či další evropští politici a kolikrát Miloš Zeman. Ale stará hra, která se hraje v mezinárodních vztazích, se vrací do časů antického přísoví „Quod licet Iovi non licet bovi…“ Bozi by zřejmě byli rádi, aby v čele satelitních států stáli voli. Paní Magdu Vášáryovou, se kterou jsem točil film v jedné z hlavních rolí a bral jsem ji vždycky za slušného člověka, považuji za její poslední komentář ke zdraví pana prezidenta Zemana za projev postupné vulgarizace a morálně i lidsky odpudivého vyjadřování, které patří možná do hospody nižší cenové kategorie. Je již měsíc od voleb, Andrej Babiš zahájil povolební vyjednávání. Ze strany opozice je občas kritizován, zejména za nedostatečnou spolupráci s opozičními stranami při ustavování orgánů sněmovny. Jak zatím působí hnutí ANO v roli vítěze voleb na vás? Pan Andrej Babiš dává najevo, že se stává politikem velkého formátu. Je projevem jeho nezměrné velkorysosti, že vůbec dokáže jednat či spolupracovat s lidmi, kteří mu ve sněmovně před pár měsíci vulgárně nadávali, přijímali skandální usnesení, jimiž se přiblížili nějakému jihoamerickému parlamentu, a někteří by klidně mohli sedět v ruské dumě a na rovnocenné úrovni s poslancem Žirinovským. Pokořená ješitnost lidí, jako je Kalousek, který trpí komplexem méněcennosti na hranici psychiatrické diagnózy, je opravdu dobrým předpokladem pro konsenzuální politické jednání. Kdo vnímal nezaujatě jeho poslední projev ve sněmovně a vnímal neverbální stránku jeho projevu, jistě si vzpomněl spíše na Klementa Gottwalda než na T.G.M. či Edvarda Beneše. Do nitra sněmovny nevidím, ale podle informací z veřejných zdrojů se domnívám, že si Andrej Babiš vede neobyčejně obratně. Sdružení stran, které založil Kalousek, by mělo více myslet na sliby voličům a nebrat ty královské platy za vyvolávání animozit. Voliči karty rozdali, řekli, co už nechtějí a od koho očekávají nápravu. Taková je demokracie. Od zvolených politiků se nyní očekává, že přijmou vůli lidu (já vím, že je to v posledních letech nadávka, ale otcové zakladatelé americké ústavy to mysleli vážně) a umožní vítězům, aby dokázali, že sliby splnit umějí. Jenže oni si ti politici dobře uvědomují, že splnění slibů vítězů by se odsunulo do marginality Kalouskových 0,13 % voličské přízně. Sdílíte názor Andreje Babiše, že tradiční strany se razantního nástupu hnutí ANO obávají jako čert kříže, a proto i nyní po volbách sledujeme nejrůznější pokusy o ztížení pozice vítěze voleb? Nebo je to pouze standardní chování opozice v rámci politického boje? Já jsem na to už v zásadě odpověděl. Tzv. tradiční strany se obávají, že vítěz může myslet alespoň chvílemi více na své voliče než na přelévání veřejných peněz jedněm či druhým. Obávají se, že by atmosféra korupce (jistě se dívají na mezinárodní barometry a vidí, jak rok od roku v hodnocení klesáme) mohla také přestat být standardem politického vládnutí a nenasytnosti. Že by konečně mohla začít policie fungovat bez receptů vlivných politiků a státní zástupci a soudy by mohli přestat tu nekonečnou nevymahatelnost práva. Trvá-li nějaký proces přehazování z jednoho stupně na druhý měsíce a roky, nelze se divit tak odsuzované amnestii pana exprezidenta Klause. Buď policie a státní zástupci dokážou něco vyšetřit a získat důkazně víc než nasazené odposlechy, nebo mají složit karty na stůl – dokázat nic neumíme. Až pak zločince propustí na záruku za dva roky na záruku motocyklového klubu, nemuseli se všichni ti dobře placení úředníci namáhat. A právě proto, že se bojí chvíle, kdy by se odlehčila ona „blbá nálada“, o které mluvil již před léty pan prezident Havel, nasazují provalené policisty a státní zástupce, kteří při vyšetřování získávali soustavně důkazy pro lidi úctyhodného pana Rittiga, aby se pokusili za ně udělat špinavou práci. Jinak si totiž neumím vysvětlit, proč není v „kauze“ Čapí hnízdo nasazen do vyšetřování inicializovaného některými politiky policista s pověstí křišťálově a státní zástupce, který musel být nakonec pro chyby a nadržování v jiné věci suspendován. Nebo snad čistí policisté a féroví státní zástupci vyhynuli?

Zacharovová: Zablokování rozhodnutí o Palmýře ukazuje pravý vztah Západu k Sýrii Oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharovová prohlásila, že blokování ruského návrhu týkajícího se Palmýry v Radě bezpečnosti OSN svědčí o tom, že Západ nemá zájem na mírovém vyřešení konfliktu v Sýrii a zachování kulturních hodnot. „Toto (rozhodnutí zablokovat návrh Ruska) ukazuje, že ve skutečnosti je nezajímá ani proces osvobozování Sýrie od teroristů, ani napomáhání mírovému procesu prostřednictvím usmiřování na zemi a tím spíš pak kulturní památky ani nic z toho mnohého, co pravidelně deklarují. V pozadí toho všeho je pouze geopolitický zájem", cituje RIA novosti slova Zacharovové. „Domnívali jsme se, že průtahy s reakcí na osvobození Palmýry ze světových metropolí je jev náhodný. Teď je ale jasné, že je to součást systematického přístupu", uvádí agentura slova oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí. Maria Zacharovová dodala, že ruská strana hodlá předložit návrh příslušného rozhodnutí o Palmýře k posouzení výkonnému výboru UNESCO.

Maria Zacharovová připomněla českému MZV, že byl vynalezen internet Oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharovová zdůraznila během dnešního brífinku nezdravou snahu řady evropských politiků přenést na Rusko zodpovědnost za vyhrocení migrační krize. Mluvčí ruského MZV připomněla prohlášení šéfa české diplomacie Lubomíra Zaorálka, podle jehož verze se Rusko „přiživuje na migrační krizi v Evropě". V této souvislosti zdůraznila, že „absurdnost těchto prohlášení je očividná". Připomínáme, že Zaorálek prohlásil, že „Rusové jsou třeba velice činorodí v tom, že nám uprchlíky vozí všelijakými severními cestami, například letecky".

„Sbohem, vrahu“. Ve Washingtonu vyvěsili billboard s obrázkem Obamy Na Arlingtonském memoriálním mostě ve Washingtonu, který se nachází míli od budovy Pentagonu, se objevil bilboard s nápisem: „Sbohem, vrahu“, na němž je zobrazen prezident USA Barack Obama, odcházející ze své funkce. O akci napsali uživatelé sociálních sítí i samotní organizátoři. „Rozhodli jsme se takovým způsobem rozloučit se s vrahem Barackem Obamou, který brzy opustí svou funkci. Zavinil smrt tisíců civilních obyvatel v Libyi, Sýrii, Iráku, Jemenu a na Ukrajině. Během svého prezidentování rozpoutal mnoho krvavých válek. Nezaslouží si Nobelovu cenu za mír. Skutečná „cena" ho očekává na lavici obžalovaných u Haagského soudu", napsal jeden z účastníků akce ve svém Twitteru. Informace o bilboardu se objevila také na Redditu. Další uživatel sdělil, že kvůli ohromnému billboardu, visícímu na mostě, se zkomplikovala automobilová doprava.

Bývalý emisar OSN pro Sýrii: Bylo třeba poslouchat Rusko Konflikt v Sýrii by mohl skončit již před čtyřmi roky, kdyby Západ uposlechl Ruska, prohlásil v interview pro anglojazyčnou verzi Al Jazeery bývalý zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii Lakhdar Brahimi. „Rusko tenkrát mělo realističtější názor na situaci než téměř všichni ostatní," poznamenal, „Myslím, že jsme všichni měli častěji poslouchat Rusy. Ti věděli, jak tomu ve skutečnosti je." Brahimi rovněž řekl, že „v syrské tragédii nejsou dobří chlapi," zkritizoval západní a muslimské země za to, že jejich hlavní prioritou nejsou zájmy syrských občanů. „Nejen muslimský svět — celý svět zradil Sýrii. Mám na mysli Američany: co vlastně udělali? Co udělali Francouzi? Co udělali Britové? Nikdo nepomohl Syřanům," vysvětlil. Lakhdar Brahimi kladně zhodnotil syrské příměří a podotkl, že se má „nejen dodržovat, ale také rozšiřovat." „Připravují se na jednání a doufám, že tato jednání budou skutečně zahájena," dodal.

Útoky v Bruselu: Sněmovna držela minutu ticha. Pak nastoupil hlasitý Okamura Poslanci dnes uctili minutou ticha oběti teroristických útoků v Bruselu. Učinili tak na výzvu místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Jaroslavy Jermanové (ANO). Hlavní město Brusel se totiž v úterý stalo terčem teroristických útoků, při nichž dosud zemřelo údajně 34 lidí. Poslanci by dnes měli pokračovat v debatě o migrační krizi, kterou přerušili v polovině února. Ve hře je návrh usnesení, v němž by dolní komora podobně jako na podzim odmítla stálý mechanismus pro přerozdělování uprchlíků mezi státy Evropské unie. Mohla by taky vyjádřit znepokojení nad tím, že se migraci nedaří kontrolovat a omezit. Dá se ale předpokládat, že debata bude poznamenaná právě teroristickými útoky v Belgii. Poslanci by měli o migraci dnes jednat zhruba v 16:30 hodin. To ale poněkud vyvedlo z míry jak předsedu klubu Úsvit Marka Černocha, tak i poslance Tomia Okamuru (SPD). Oba dva totiž chtěli, aby poslanci o migrantech debatovali hned na začátku schůze. „Postavte se EU, vážená vládo, odmítněte, aby sem proudili nelegální migranti!“ uvedl ke svému požadavku Okamura. Podle něj nás vláda svým postojem zatáhla do války s islámem. Kupříkladu v Kostelci nad Orlicí, kde dočasně migranti přebývají v detečních zařízeních, prý podle Okamury migranti už kradou v obchodech a lidé se tam bouří proti nim. „Je nepřijatelné, abychom tady budovali nějaká muslimská ghetta,“ zmínil Okamura. Pro zařazení tématu migrace hned na úvod se také přimlouvali poslanci Radim Fiala a Jaroslav Holík (oba SPD). To ale poslanci odmítli. Přesto se o bezpečnostní situaci v ČR dnes rozhovořil ve Sněmovně ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). „Nemáme informace, že by ČR hrozilo aktuální riziko,“ řekl mimo jiné. Přesto podle něj budou dohlížet na bezpečnost země zvýšené hlídky policie, jimž pomohou členové armády. „Jsme přítomni tam, kde je větší výskyt obyvatel, a také je zajištěn zvýšený dozor některých ambasád,“ uvedl kromě jiného Chovanec. „To všechno jsou ale preventivní opatření, nechci děsit občany ČR,“ zdůraznil přitom. V Česku je totiž po teroristických útocích v Belgii vyhlášen de facto první stupeň ohrožení terorismem. Večer se kvůli situaci mimořádně sejde vláda, aby zvýšení varovného stupně schválila. Dosud v Česku platil stupeň nula. České úřady nyní nemají informaci, že by zemi hrozil konkrétní teroristický útok. Nasazeny jsou ale stovky policistů navíc, využita bude i armáda. Podle ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD) prý ministerstvo zahraničí zatím nemá informace o národnosti obětí teroristických činů a tak prý nemůže uvést, zda je mezi oběťmi nějaký český občan, nebo ne. V Bruselu se podle Zaorálka nacházejí čtyři tisícovky Čechů. Těm prý chce doporučit, aby omezili svůj pohyb po Bruselu a aby se vyhýbali veřejným prostranstvím. "Rád bych každému doporučil webové stránky Ministerstva zahraničí, kde budeme o té situaci podrobně informovat a věřím, že se podaří normální stav v Belgii rychle navrátit," dodal Zaorálek. Dva výbuchy na letišti... V Bruselu dnes ráno nejprve otřásly dva výbuchy letištěm Zaventem a následně přerušila exploze provoz metra ve čtvrti Maelbeek, v blízkosti unijních institucí. Na letišti zemřelo dle potvrzených informací 11 lidí, v metru dalších 15, zraněných z obou útoků je již 200. K útoku se přihlásil Islámský stát. První stupeň varování je označen žlutým trojúhelníkem a upozorňuje na existenci obecného ohrožení terorismem. Podobná bezpečnostní opatření v Česku platila například po listopadových teroristických útocích v Paříži. Policie při nich ve zvýšené míře hlídala letiště, francouzské velvyslanectví nebo některá obchodní centra. Nyní budou do akce povoláni i příslušníci armády, kteří se zapojí do hlídek policie. Policejní prezident Tomáš Tuhý očekává, že do akce bude v nejbližších hodinách nasazeno několik stovek vojáků.

Jako když Hitler prohrál u Moskvy. Všichni už vědí, že se elitáři dají porazit. Teď však začnou kydat největší špínu, varuje Petr Hampl ROZHOVOR Sociolog Petr Hampl již dopředu označil letošní prezidentské volby v USA za nejdůležitější v historii a vítězství Donalda Trumpa nyní přirovnává k bitvě před Moskvou za druhé světové války. Je prý pro celý svět velmi důležité, že Donald Trump ukázal, že je možné zlomit moc nadnárodních organizací a superelit, které si začínaly myslet, že jsou neporazitelné. Ještě před volbami jste napsal, že se jedná o „nejdůležitější volby v dějinách“. V čem podle vás spočívala jejich důležitost? A co tedy dějinám světa může přinést vítězství Donalda Trumpa? Obama byl fakticky ovládán svými saúdskými a katarskými sponzory. To není jen spekulace, to potvrdily i e-maily zveřejněné v rámci WikiLeaks. Clintonová by představovala pokračování tohoto trendu, kdy islámské fundamentalistické režimy mohly používat americkou armádu a americké tajné služby k prosazení svých cílů. V první řadě k podpoře masové islámské imigrace do Evropy. To se teď změní. Trump není závislý na žádném islámském režimu a otevřeně označuje islám za obrovské nebezpečí. Nebude podporovat islamizaci USA ani islamizaci Evropy. Podstatné je i to, že Donald Trump ukázal, že je možné zlomit moc nadnárodních organizací, velkých bank, korporací a neziskovek. Že i superelity jsou porazitelné. Někteří prezentují Donalda Trumpa jako „poslední vzpouru bílého muže“, či poslední tón „klasické“ politiky dvacátého století. Zaznamenal jsem, že i vy jej vnímáte podobně. V čem je tedy Trump „poslední nadějí“ západní civilizace? Přirovnal bych Trumpovo volební vítězství k bitvě u Moskvy za druhé světové války. Koalice islamistů a západních elitářů má pořád navrch, ale poprvé se stalo, že prohrála velkou bitvu. To ještě vůbec nemusí znamenat, že se svobodný svět ubrání a rozhodně to neznamená, že vítězství je blízko. Ale změnilo se to, že nyní je možné vést rovnocenný boj. Vlastenci ve většině západních zemí získají sebevědomí a mohou se lépe vzájemně podporovat. „Kavárny“ v různých zemích znejistí. Masa kariéristů nebude vědět, na kterou stranu se má připojit. Je ale dobré vidět, že nadějí civilizace není Donald Trump. Nadějí civilizace jsou miliony obyčejných lidí, kteří podporovali Trumpa a kteří budou v různých západních zemích svádět boj s elitami a silami islamizace. Donald Trump se prezentoval jako prezident „těch, na které se zapomnělo“. Obyčejných lidí z venkova nebo menších měst, slovy Jiřího Pehe „těch bílých a nevzdělaných“. Teď vyhrál prezidentské volby a je načase položit si otázku – jak těmto lidem může skutečně pomoct? Má vůbec šanci dostát nadějím, které do něj tito lidé vkládali? Donald Trump nesliboval zázraky. Donald Trump dělníkům a sedlákům sliboval, že bude používat selský rozum a že si bude ve Washingtonu počínat tak, jak by si počínali oni. Tomu dostát může. A za tím je přesvědčení, že politici nemají opravovat život občanů. Že stačí, aby politici přestali škodit, a občané si svoje země dokážou opravit sami. V moderní historii se občas stávalo, že politici, kteří uspěli v USA, následně „strhli“ řadu světových politiků, kteří se jimi inspirovali. V osmdesátých letech Ronald Reagan, o dekádu později Bill Clinton… Zažijeme podle vás něco podobného nyní s Donaldem Trumpem? Je to velice pravděpodobné. Nezapomínejme, že ve většině evropských zemí existuje nějaká politická síla, která má k trumpovskému stylu a programu velmi blízko. Pro ty všechny to bude obrovské povzbuzení. V Rakousku to zvyšuje šance Hofera, v Německu AfD, ve Francii Marine Le Penové, v Nizozemí Wildersovy Strany svobody, atd. Zajímavá bude reakce ODS. Moc by mě nepřekvapilo, kdyby pan Fiala a paní Němcová během pár týdnů zjistili, že Putin je vlastně dobrý parťák a že jsou hrdí na Miloše Zemana. U nás jsme dlouhé měsíce mohli poslouchat, jak je Donald Trump nebezpečný, jak zničí svět, rozbije NATO, nebo že je dokonce jeho kampaň podporována z Ruska. Proč jsme byli svědky takto tvrdé kampaně? Protože stojí v cestě islamistům a superelitám. Udělali všechno, co bylo v jejich silách, aby ho zastavili. Nestačilo to, ale počítejme s tím, že útoky proti Trumpovi neskončily. Nepřátelé svobody jsou příliš mocní a bohatí. Michael Žantovský ještě před sečtením výsledků na svém Twitteru napsal, že „svět, který jsme znali, skončil“. Je to jenom rétorika poražených, nebo můžeme být skutečně na prahu zásadní proměny světa? A co se vůbec dá od Trumpa očekávat ve světové politice? Ano. Skončil svět, ve kterém se Saúdové a jejich evropští kolaboranti nemuseli na nikoho ohlížet. Skončil svět, kdy mohli komukoliv upřít svobodu projevu. Skončil svět, kdy se intelektuálové nemuseli ohlížet na mínění lidí. Agresoři ještě neprohráli, ale budou to mít mnohem těžší. Ve světové politice můžeme od Trumpa čekat velmi dobré vztahy s Ruskem, konec zbytečných válečných tažení a především obnovu zdravého přesvědčení, že každý národ si má své věci řešit podle svého. Jak se podle vás budou se situací vyrovnávat české a světové elity, které do poslední chvíle před Donaldem Trumpem varovaly? Špatně. Teď jsou zmatení a zaskočení. Vůbec s takovou situací nepočítali. Očekávám, že po pár týdnech se většina zkonsoliduje a vyrazí do útoku proti Trumpovi. Že třeba Česká televize opráší protiamerickou rétoriku 70. let. Ale někteří začnou sondovat, jestli by na trumpovské straně nebylo víc peněz. Před šestnácti lety byl mezi všemi pokrokovými liberály světa podobně nenáviděný vítěz amerických prezidentských voleb George Bush. Můžeme teď čekat něco podobného, nebo ještě horšího, než tehdy? Čekejme něco mnohem horšího, spíš něco ve stylu kampaní, jaké byly vedeny pro Nixonovi nebo proti Reaganovi. Jediný rozdíl je v tom, že tehdy to bylo financováno ze Sovětského svazu, nyní to bude financováno islámskými fundamentalistickými režimy a Evropskou unií.

Oliver Stone prohlásil, že chování USA vůči Rusku je amorální Americký režisér Oliver Stone v exkluzívním interview pro pořad SophieCo nа RT uvedl, že Spojené státy obviňují Rusko ze «zásahu» do amerických voleb, ale nepředkládají žádné důkazy. „Nápad, že za vše může Rusko, je bláznivý, ale je velmi snadné spadnout do primitivního mccarthismu podle vzoru 50. let. USA se chovají amorálně. Obviňují Rusko ze zásahu do prezidentských voleb, ale nepředkládají žádné důkazy," řekl režisér. Uvedl také, že v případě obvinění z americké strany nikdo neprovádí „nezbytné vyšetřování". „Jestliže jsou, tak proč se neprovádí nezbytné vyšetřování? Proč se neprověřují počítače národního výboru Demokratické strany? FBI se ani neobtěžovala se tím zabývat," dodal Stone.

Vychází najevo, že policisté byli za dveřmi střelce z Vegas před začátkem masakru Je měsíc poté, ale stejně je tu pořád spousta otázka o tom, co vedlo k masakru v Las Vegas, jak probíhal, a proč se údajný časový průběh událostí pořád tak drasticky mění. Poslední odhalení ukazují, že strážci zákona byli za dveřmi střelce už pár minut předtím, než střelba začala. Některé ze zvláště do očí bijících změn v časovém průběhu se točí kolem výpovědi sekuriťáka hotelu Mandalay Bay Jesuse Campose, kterého údajně podezřelý střelec Stephen Paddock zranil. Campos z toho vyšel jako další oběť Paddockovy střelby na první oběť, která byla střelena jen jednou do nohy i přes skutečnost, že chodbou v tomto směru vystřílel 200 nábojů. Během interview s Fox News odhalil advokát obětí Tucker Carlson, že policisté nejenže byli na místě, aby pomohli postřelenému Camposovi, ale že byli přímo na místě za Paddokovými dveřmi ještě před zahájením střelby z jeho hotelového okna. „Včera se ukázalo, že tam byli dva, kteří věděli o Camposovi, ale kromě nich tam byli i další policisté z MGM, kteří byli na patře už před střelbou,“ řekl Craigu Eilandovi. K této konverzaci došlo, když Carlson s Eilandem diskutovali o záhadných okolnostech obklopujících Camposovo vyprávění a to, jak byl pod přísnou kontrolou MGM. „Asi se bojí, co řekne. Asi se bojí, že nebude potvrzovat povídačku MGM,“ řekl Eiland. „Ale nakonec bude vyslýchán pod přísahou prokurátory tohoto případu, takže bude důležité se dovědět, jak to bylo s časovým průběhem na základě toho, co on řekne a co řeknou ti další dva, když teď už víme, že tam byli další dva policisté na stejném podlaží jako on už před začátkem střelby. Takové jsou otázky, které je nutno zodpovědět, a nakonec zodpovězeny budou.“ Carlson na to odhalení odpověděl otázkou: „Jen aby bylo jasno – nikoliv lidé z Policejního útvaru Las Vegas, nýbrž zaměstnanci MGM, kteří tam pomáhali jako sekuriťáci, je to tak?“ „Kdepak. Dnes bylo ohlášeno, že tam byli dva policisté po službě na tom samém podlaží, kteří mluvili s Camposem už před zahájením střelby,“ potvrdil Eiland potřetí. Eiland se rovněž zmínil o tvrzeních MGM, že mají „korporátní dohledové centrum“, které cvičí jejich zaměstnance, aby nahlašovali jakékoliv podezřelé aktivity. Takže jestli do hotelu Mandalay Bay dorazil host s 27 puškami a 5 000 náboji uskladněnými v 10 pytlích, tak proč zaměstnanci, kteří mu s tím pomáhali, nebo úklidová služby, která tento pokoj pravidelně navštěvují, žádnou podezřelou aktivitu nenahlásili? A pokud to udělali, proč se s tím nic neprovedlo? Určitě si myslím, že po 30 dnech už bychom měli mít více informací, než teď máme. Máme např. střípky informací. Víme, že dorazil s 10 pytli. Víme, že vynést tam ty pytle mu pomáhali dva hoteloví zřízenci. Pak jsme zjistili, že v těch pytlích měl pušky a 5 000 nábojů. Víme, že MGM vede zaměstnance politikou: ‚Jak něco uvidíš, tak to řekni,‘ přitom nám povídáte, že ty pušky za celých 5 dnů nikdo neviděl? Žádná pokojská, žádná uklízečka, žádná donáška jídla nikdy ty zbraně nespatřila? Nikdo ho neviděl zavádět si tam elektrické vedení z hlavní chodby? Nikdo ho neviděl nastavovat bezpečnostní kamery? To jsou všechno věci, na které potřebujeme odpovědi. Jak už hlásil Projekt volných myšlenek, zatímco FBI pořád mění časový průběh té střelby, zůstávají už od prvního dne ještě nezodpovězeny ty nejnaléhavější otázky, jako proč nebyla zveřejněna žádná bezpečnostní videa střelce i přes skutečnost, že řadu dnů před střelbou pobýval v jednom z nejpopulárnějších hotelů v Las Vegas?

"Kavárna" a její zahraniční loutkovodiči nemohou čekat do voleb. Musí k sesazení Zemana použít nedemokratické metody, odhaduje vysokoškolský pedagog „Daniel Herman se samozřejmě setkávat s dalajlámou neměl, protože tím podrazil vládní strategii, která oficiální setkání s dalajlámou nepřipouští. Takže ano, Herman vládu podrazil a velmi se divím, že stále ještě po tomto podrazu ve vládě sedí. Dopis čtyř ústavních činitelů byl za těchto okolností zcela namístě,“ tvrdí v rozhovoru ParlamentníchListů.cz politický analytik a vysokoškolský pedagog Václav Janoušek (SPO). Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat? Všechny tyto události vypovídají o tom, že se situace v naší zemi vyhrotila a dále se zostřuje. Odpůrci prezidenta Zemana se nikdy nesmířili s porážkou svého kandidáta v prezidentské volbě a vše nasvědčuje tomu, že se v Praze chystá další barevná revoluce nebo, chcete-li, Majdan. A je zřejmé, že s touto porážkou se nesmířily ani zahraniční síly, jejichž reprezentanty jsou Karel Schwarzenberg nebo Tomáš Halík. Zemanovi odpůrci se snaží vyvolat atmosféru roku 1989, ale pravděpodobně si neuvědomují, že nyní už nemají masovou podporu národa, jako měli sametoví revolucionáři v roce 1989. Mají ovšem masivní podporu ze zahraničí prostřednictvím všech možných politických neziskovek, nevládek, evropských fondů, fondů George Sorose, americké „vládní nevládky“ National Endowment for Democracy apod. Všechny tyto události jsou zasazené do mimořádně vyhrocené situace v Evropě v souvislosti s migrační krizí a vše nasvědčuje tomu, že se plány a scénáře zahraničních elit zvolením prezidenta Zemana poněkud zadrhly a že tyto síly se nyní snaží o to, aby se vše vrátilo k jejich původním plánům. Miloše Zemana přinesli na Hradčanské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i zmíněné pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Prezident Zeman si zaslouží obdiv a respekt za to, jakým způsobem brání zájmy České republiky. Proti islámskému terorismu se vyslovuje již dlouhá léta a nyní zaujal stejně nekompromisní postoj vůči islámské imigraci bez ohledu na to, že se stal terčem nevybíravých útoků a výhrůžek doma i v zahraničí. Strunu v žádném případě nepřetáhl. Co se týká hrozby fyzického násilí, udělejme si analýzu současné situace. Karty jsou rozdány takto: Miloš Zeman svým vítězstvím v prezidentské volbě udělal čáru přes rozpočet nejenom domácí „kavárně“, ale i současnému establishmentu vládnoucímu v západních zemích, podobně jako Viktor Orbán v Maďarsku nebo Robert Fico na Slovensku. Tento establishment se jen tak nesmíří s nabouráním svých plánů a udělá vše pro to, aby sesadil nepohodlné a odbojné státníky, kteří stojí v čele zemí východní Evropy. Pokud by tyto síly, tj. kavárna a její zahraniční loutkovodiči, čekaly na řádný termín prezidentských voleb, tak by současný prezident Zeman svého vyzyvatele hladce porazil, možná již v prvním kole. Lidé si opravdu nepřejí islamizaci naší země a ani v jiných ohledech kavárnu příliš nemilují. Je tedy zřejmé, že kavárna, chce-li uspět, musí použít nedemokratické metody. Jedna možnost je vyvolat masové demonstrace, které si vynutí odvolání prezidenta. Po takovém impeachmentu by ovšem musela následovat změna ústavy a zrušení přímé volby. Takový scénář ale nemá příliš velkou šanci na úspěch, protože lidé dnes v České republice prostě masově demonstrovat za požadavky kavárny nebudou. Takže zbývá jediná možnost – vyhrotit situaci podle jugoslávského či ukrajinského scénáře. Nějakou provokací pod falešnou vlajkou vyprovokovat násilí, které vyústí ve výjimečný stav, případně občanskou válku, a poté požádat o zahraniční zásah. Tento scénář je ovšem mimořádně rizikový i pro samotnou kavárnu, jednalo by se o totální hazard, který by vyžadoval od svých protagonistů doslova sebevražedné odhodlání. Znamenalo by to, že kavárna by musela mít pod svojí kontrolou armádu, policii a tajné služby, což ani zdaleka nepovažuji za jisté (ostatně to nebylo jisté ani v roce 1989). A jak znám členy a příznivce kavárny, jejich odhodláním hnát věci takto na krev a riskovat vlastní životy si nejsem ani v nejmenším jist. Navíc u nás v České republice se podobné scénáře nemají příliš tendenci uchytit, dáváme přednost spíše sametovým řešením. Takže zcela střízlivě odhaduji, že i tento pokus o Majdan vyšumí do prázdna stejně jako v roce 2014. Jako příliš schůdné nevidím ani opakování operace s „mrtvým studentem Martinem Šmídem“ z roku 1989, neboť tehdy byli lidé v Československu většinově proti tehdejší komunistické vládě a tato operace pod falešnou vlajkou byla jen posledním impulzem, který dal věci do pohybu. Dnes by taková operace neměla velkou šanci na úspěch. Měl se Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? Jaký postoj vy osobně zaujímáte k Číně a Tibetu? Daniel Herman se samozřejmě setkávat s dalajlámou neměl, protože tím podrazil vládní strategii, která oficiální setkání s dalajlámou nepřipouští. Takže ano, Herman vládu podrazil a velmi se divím, že stále ještě po tomto podrazu ve vládě sedí. Dopis čtyř ústavních činitelů byl za těchto okolností zcela namístě. Co se týče mého osobního postoje k Číně a Tibetu, rozdělil bych jej na část racionální a část pocitovou. Racionálně si přeji, abychom udržovali s Čínou co nejlepší vztahy, tzn., že uznávám čínský přístup celistvosti jejího území. Co se týče pocitové stránky věci, tak třeštění kavárny kolem Tibetu, vyvěšování tibetských vlajek a neustálé vnucování kavárenského pohledu na tuto otázku mi znechutily Tibet natolik, že kdyby se, hypoteticky vzato, změnila situace, měl bych značný problém svůj postoj přehodnotit. Europoslanec Jan Zahradil rozvinul úvahu, že se pod ministrem Hermanem kývala židle, lidovci se ho chtěli zbavit, tak rozpoutal případ s dalajlámou, na základě čehož si získal Babišovu podporu. ČSSD se tím evidentně cítí zrazena. Ministr Zaorálek v tom udělal jasno na Primě. Najde si i díky tomuhle sociální demokracie cestu k prezidentovi, s nímž má v otázce Číny absolutní shodu? Sociální demokracie může mít v otázce Číny s prezidentem absolutní shodu, ale to je tak vše, v čem se s ním shoduje. Představíme-li si ČSSD jako, řekněme, nějaký územní útvar, vidíme, že na jedné straně hraničí v osobě „moderního socialisty“ ministra Dienstbiera s TOP 09, se zelenými a s Piráty, na druhé straně s KSČM v osobě „klasických socialistů“. Premiér Sobotka reagoval na volební neúspěch ČSSD prohlášením, že se ČSSD musí více přiblížit typu městského liberálního voliče, to znamená začít akcentovat témata jako feminismus, genderismus, multikulturalismus, podpora nevládních organizací, homosexuálních sňatků apod., což by ovšem způsobilo odliv tradičního elektorátu ČSSD. Podle mého názoru to znamená cestu do pekel, protože právě to jsou témata, o která obyčejní čeští lidé naprosto nestojí, jichž se naopak obávají. Průměrný český člověk se obává toho, že imigrace povede k podobné situaci, jaká je nyní v Německu či ve Francii, nebo že u nás vznikne obnova norského Barnevernetu, takže jeho rodina bude v neustálém ohrožení. Bohužel, podíváme-li se na volební program ČSSD, můžeme vidět, že tento program tyto obavy a přání českého voliče naprosto nereflektuje a tvrdošíjně kopíruje program TOP 09 nebo zelených. Do dění nám každopádně vstupují umělci: Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a – znovu – před posunem na Východ. Je to správné, či přehnané? Česká divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“ a také varují před tím samým. Je to správné? Jan Kraus sezval protizemanovské umělce, aby to „natřeli“ Zemanovi. Pomohou podobné věci něčemu dobrému, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana? Kulturní fronta, umělecká fronta. Stále titíž lidé. Věční petenti a petičníci, představitelé nepolitické politiky a nekritičtí obdivovatelé exprezidenta Havla, Spojených států a Západu. Tito umělci rozjíždějí další protizemanovskou kampaň. Kolik takových kampaní u nás už bylo. Jen namátkou si vzpomenu – byla tu akce Děkujeme, odejděte, Impuls 99, Dřevíčská výzva, Cesta změny, Tříkrálová výzva, měli jsme televizní krizi a nyní je to Kroměřížská výzva. V našich zeměpisných šířkách se podobné výzvy a akce opakují jako dětské nemoci. Co se týče reálné síly těchto lidí – jejich sebevědomí je sycené jejich úspěchem v televizní krizi z přelomu let 2000 a 2001, kdy podobnou nátlakovou akcí převzali moc v České televizi. Tehdy ovšem ve společnosti panovala jiná atmosféra než dnes. ODS byla zprofanovaná tím, že byla spojována s tunelováním národního bohatství, s rozvratem zdravotnictví, s poklesem životní úrovně obyvatelstva a se ztrátou sociálních jistot. Naproti tomu „havlisté“ v té době stále ještě měli u významné části společnosti nemalý kredit. Za vzbouřence se v televizní krizi nakonec postavily i obě komory parlamentu. Dnes je situace naprosto jiná. Lidé již mají havlistické kavárny plné zuby a i z parlamentu se již ozývají hlasy nasvědčující tomu, že čím dál více politiků si uvědomuje, že hlas lidu nemůže prostě jen tak ignorovat. Objevily se některé rostoucí politické hvězdy. Petr Gazdík uspořádal úspěšnou akci na Staromáku, Michal Horáček ji moderoval, Daniel Herman sklízí rostoucí ovace liberálně-pravicových kruhů. Čeká tyto pány zářná budoucnost? Katapultuje nechuť vůči Zemanovi KDU-ČSL a Starosty mezi „velké“ politické strany? Ublíží ČSSD, že obhajuje partnerství s Čínou? A kde je Miroslav Kalousek? Především je sporné, do jaké míry byla tato akce úspěšná. Na první pohled tam sice bylo hodně lidí, ale všichni víme, že Staroměstské náměstí je neustále doslova přecpané lidmi, domácími i zahraničními turisty. A když tito lidé vidí, že se tam něco děje, tak se samozřejmě podívají. A rovněž, pokud vím, tam bylo mnoho odpůrců této akce, kteří se na ni přišli prostě podívat, ne ji podpořit. Takže kolik tam mohlo být lidí z opravdu tvrdého jádra? Nemyslím si, že by výše zmíněné pány čekala nějaká extra zářivá budoucnost. Velmi pochybuji o tom, že by Michal Horáček v přímé volbě mohl současného prezidenta Zemana porazit. Podle mého názoru by měl ještě méně šancí, než měl v roce 2013 Karel Schwarzenberg. A Daniel Herman se může stát pro KDU-ČSL spíše přítěží, ačkoliv tato strana má své tvrdé voličské jádro prakticky zajištěné. Vypadá to, jako by Andrej Babiš už Zemana až tak urputně nehájil; je mezi ně vražen klín? Jak se nám to české „kdo, s kým, proti komu, za kolik“ kauzou Brady a vším kolem přeskupilo? Andrej Babiš hraje svoji hru, jede po své linii, sleduje, analyzuje a vyhodnocuje situaci, aniž se příliš angažuje na jedné nebo druhé straně. Je jisté, že chce být premiérem a že tomu podřizuje veškeré svoje jednání. Jak bych uvažoval já na jeho místě? Pravděpodobně bych určité oslabení (ale ne totální pád) prezidenta uvítal, abych později mohl přispěchat se svojí záchrannou podporou, čímž bych si recipročně vysloužil jeho podporu. Objevují se pravicové nářky, že křikem na Zemana se jen odvádí pozornost od Babiše a jeho plánů na EET a další čerpání dotací. Navíc se prý tím odvádí pozornost od tíživé situace chudých zaměstnanců a sociálně potřebných. Ekonomové varují před další krizí, zástupci průmyslu kritizují politiky za politikaření. Čili věnujeme v naší zemi v minulých týdnech pozornost tomu, čemu máme? Tyto nářky zprava i zleva mají své opodstatnění. Je to bohužel tak, že se štvaním proti prezidentovi vyplýtvá spousta času i energie místo toho, aby se řešily podstatné záležitosti. Lidé, kteří proti prezidentovi štvou, si zřejmě neuvědomují, že tím poškozují nejenom prezidenta, český lid, ale i sami sebe. Co se může stát 17. listopadu, na který se nyní čeká? Další akce proti Zemanovi? Již vzpomenuté násilí? Aktivizace Zemanových odpůrců? Něco na způsob 17. listopadu 2014, kdy byla Praha plná červených karet? A ať už to bude jakkoliv, jsou poslední týdny začátkem konce Miloše Zemana? Může se stát, že ho křik umělců, politiků a médií opotřebuje tak, že v březnu oznámí, že nebude kandidovat? Či kandidovat bude a prohraje? Na tuto otázku jsem už odpověděl ve svých předchozích odpovědích. Zemanovi odpůrci se nepochybně zaktivizují. Pravděpodobnost vzniku násilných střetů neustále roste, nicméně se domnívám, že stále ještě je pravděpodobnější, že se vše obejde bez násilí. Jako nejpravděpodobnější scénář se mi jeví to, že dojde s určitými obměnami k opakování 17. listopadu 2014, tj. k aktivisticky organizovaným protestům proti prezidentu Zemanovi, jakož i k mítinkům jeho příznivců. Ve skutečnosti je příznivců prezidenta více než jeho odpůrců, ale opticky to bude vypadat tak, že odpůrců je podstatně více. Je to proto, že jsou aktivističtí, dobře organizovaní a mají širokou podporu mezinárodních nevládek i oficiálních zahraničních zastoupení. Na první pohled to nevypadá pro prezidenta nikterak optimisticky, nicméně události v Maďarsku ukázaly, že se nadvláda neomarxistických globalistů dá zlomit. Prezident Zeman je silná osobnost a nemyslím si, že jej křik jeho odpůrců psychicky zlomí, ačkoliv nepochybně skutečnost, že je terčem takto štvavé kampaně, musí být pro něj značně stresující. Rozhodně by kandidovat na další období měl, protože nadpoloviční většina lidí mu věří a on se stal viditelným symbolem boje za uchování české suverenity. Lze říct, že na svá bedra vzal velkou odpovědnost, od níž nyní nemůže utéct. Nicméně prezident je známý tím, že pohrdá slabošstvím, poraženectvím a malomyslností, proto se domnívám, že se jen tak nevzdá. Pokud bude kandidovat, považuji za vysoce pravděpodobné, že vyhraje, pokud bude zachovaná přímá volba prezidenta. Pokud by byla účelově zrušená, což bohužel nemůžu vyloučit, potom by zcela jistě nevyhrál. Jistou naději představuje skutečnost, že čím dál tím více politiků začíná uznávat, že prezident má v otázce přijímání ilegálních migrantů pravdu. Domnívám se, že hlasovat pro zrušení přímé volby prezidenta si bude každý poslanec i senátor, i když nepatří mezi prezidentovy příznivce, pečlivě rozmýšlet. Lidé v České republice nejsou hloupí a zcela jistě by tuto špinavou hru prokoukli. To by vedlo k dalšímu prohloubení odcizení lidí od politiků, lze říci, že současná nedůvěra vůči politikům by se na straně lidí změnila v otevřené nepřátelství. Nastala by mimořádně závažná vnitropolitická krize s nedozírnými následky. Určitá část veřejnosti má za to, že tlak na prezidenta Zemana je cíleně vyvíjen neziskovými organizacemi, třeba i řízenými ze zahraničí. Jako strašák funguje jméno George Soros. Do jaké míry tomu lze věřit? Je pravda, že neziskový sektor, věnující se uprchlíkům a geopolitickému směřování, Zemana nenávidí, nicméně jsou zde i divoké konspirační teorie... A dalším terčem příznivců Zemana jsou média, zejména Česká televize. Selhala a selhávají média, a třeba i ČT, v posledních týdnech? Politické neziskovky podporované i ze zahraničí mimo jiné Georgem Sorosem, věnující se migrantům a geopolitickému směřování země, není žádná konspirační teorie. Stačí si otevřít jejich výroční zprávy za minulé roky a podívat se na strukturu jejich příjmů a tam je vše černé na bílém jako na dlani. Rovněž doporučuji článek Mistři převratů z NED, financované americkou vládou, nespouštějí ČR z očí: http://www.novarepublika.cz/2014/11/mistri-prevratu-z-ned-financovane.html (originál je tady: http://www.ronpaulinstitute.org/archives/neocon-watch/2014/november/17/neds-regime-change-tsar-eyes-czech-republic/). Prosím, všimněte si, že originál tohoto článku vyšel v americkém konzervativním médiu, nikoliv například na Aeronetu nebo na Sputnik news. Co se týče České televize, v této instituci převzali moc v televizním puči v roce 2001 havlistické, protizemanovské síly, tedy to, co dnes rozumíme pod pojmem „kavárna“. Tito lidé mají obsazená i další média, přesně podle neomarxistického plánu na mocenské ovládnutí médií a vzdělávacího systému. Takže oni neselhávají, oni prostě média považují za dobytý prostor, přesně podle bojové logiky. Připomínka na události 17. listopadu, ať už jakkoliv, bude a s tím i bilance demokracie, naší cesty ke štěstí a prosperitě a úvahy, zda patříme na Západ, či na Východ. Úvahy, co v naší zemi děláme špatně či dobře. Povzneseme-li se nad „pěnu dní“, kterou jsme nyní čeřili, lze říci něco, co by u té příležitosti lidé určitě měli slyšet? Lidé by si určitě měli uvědomit, že to nejhorší, co můžou udělat, je rezignovat na snahu o ovlivňování osudů naší země. Bohužel můžu dost často pozorovat ve svém okolí postoj typu „co my zmůžeme“ nebo „dejte mi pokoj s politikou, už jsem ze všeho unavený“ apod. To je samozřejmě největší chyba, kterou můžou lidé udělat. Je třeba, aby každý bojoval za svoji zemi tam, kde právě je, i kdyby to bylo jen v rodině šířením názorů, na internetu sdílením příspěvků, rozesíláním virálů, účastí na manifestacích, přednáškovou činností, všechno se počítá. Fotbalový zápas začíná prvním hvizdem rozhodčího a končí jeho posledním hvizdem. A mezitím se hraje.

Analytik Votápek: Egoistický sexista Trump způsobí strašný průšvih. Boj za lidská práva, proti globálnímu oteplování, to všechno může skončit... Někdejší diplomat Vladimír Votápek zhodnotil volby ve Spojených státech a to velmi břitce. Do Bílého domu teď podle Votápka zasedne populista, egoista a sexista, který se nebude bát sáhnout i k demagogii a provede řadu unáhlených těžko předvídatelných kroků. Takové prý bude prezidentství pana Trumpa. „Člověk bez politických zkušeností, populista a egoistický sexista, pro kterého je uspokojení vlastních choutek důležitější, než dodržování obecně přijatých pravidel chování,“ zhodnotil Donalda Trumpa v komentáři pro iDNES.cz Vladimír Votápek. Na těchto stránkách jeho osobnosti se prý nic nezmění, protože nově zvolenému prezidentovi je sedmdesát let a to už není „proutek právě mladý a nelze ho ohýbat“. Pracovat se dá alespoň s ignorací, kterou podle Votápka Trump projevil v řadě zahraničněpolitických otázek. Poradci příštího prezidenta mohou do jisté míry znalosti svého šéfa doplnit. Votápek upíná své naděje také k politickému systému USA, který Trumpa přece jen zbrzdí. Obchodník, jenž je zvyklý uzavřít nejednu smlouvu, bude snad dodržovat mezinárodní smlouvy, které Spojené státy zavazují k tomu či onomu jednání. To jsou faktory, které Trumpovo prezidentství učiní pro svět snesitelnějším. Ve všem ostatním je Votápek poměrně pesimistický. „Trumpovo pohrdání elitami a odmítání expertních názorů, omezujících jeho ego, patrně povede k řadě unáhlených, nedostatečně promyšlených rozhodnutí jak ve vnitřní, tak i zahraniční politice. Můžeme očekávat, že se například přikloní k těm silám, které odmítají globální oteplování a z něho plynoucí nutnost celoplanetárního omezení vypouštění skleníkových plynů, redukce látek porušujících ozonovou vrstvu a řady dalších opatření k ochraně přírody,“ zahajuje výčet negativních stránek prezidenta Trumpa Votápek. Hrozí navíc, že se Trumpova úspěchu chopí další populisté, kupříkladu v Evropě. Nemluvě o tom, že diktátoři mohou s poukazem na Trumpovo vítězství poukazovat na slabiny demokracie. Vždyť si Trumpa zvolila nepříliš vzdělaná většina. Celý komentář naleznete zde „Pokud k tomuto prezident Trump ještě přidá předpokládaný odklon od politiky podpory demokracie a lidských práv, nezájem o rozvojovou pomoc a přesvědčení, že mezinárodní obchod má sloužit pouze americké ekonomice, pak můžeme očekávat světovou epidemii sobectví a demagogie,“ zoufá si dál analytik. Z mezinárodní politiky se podle autora vytratí veškeré ideály, z čehož budou těžit autoritářské země jako Rusko nebo Čína, ale také Filipíny nebo Zimbabwe. Ruský prezident Vladimir Putin prý snadno dokáže Trumpem manipulovat. V minulosti už ukázal, jak to zvládl třeba s Georgem W. Bushem. Země ležící blízko Ruska nebo Číny by se tak měly mít na pozoru. S Trumpem v Bílém domě nebudou mít jistotu, že je Trump neobětuje ve jménu zlepšení vztahů s Pekingem nebo Moskvou. Vladimir Putin by se např. mohl dočkat zrušení amerických sankcí vůči Rusku, aniž by musel byť jen uvažovat o tom, že stáhne jediného vojáka z Ukrajiny. Zvolení Trumpa dopadne podle Votápka i na Českou republiku. Naše země se bude muset více zapojit do evropského integračního projektu a vedle toho bude muset vložit mnohem víc peněz do své obrany.

Senátor Valenta: Druhý pokus na sestavení vlády by měla dostat ODS Z PROFILŮ Senátor za Uherské Hradiště a podnikatel Ivo Valenta je přesvědčen o tom, že druhý pokus o sestavení vlády by měl patřit politické straně, která získala v letošních volbách od voličů druhý nejsilnější mandát. V tomto případě se jedná o pravicovou ODS Petra Fialy, která získala 11 procent voličských hlasů. Do voleb šla s podporou Strany soukromníků. To, že prezident Miloš Zeman pověřil sestavením vlády předsedu hnutí ANO, miliardáře a velkopodnikatele v zemědělství Andreje Babiše, je podle senátora Ivo Valenty „správnou ústavní zvyklostí“. Nicméně do vlády s hnutím ANO zatím nikdo jít nechce, poznamenává Valenta na svém profilu na webu ParlamentníListy.cz. „Někteří to odmítají z principu, jiní z programových důvodů. Všichni se ale bojí toho, že predátorské chování hnutí ANO zamete s každým koaličním partnerem,“ poznamenává senátor ve svém příspěvku. Andrej Babiš tak podle něj nastolil nové téma. „Chce sestavit menšinovou vládu, ve které mají usednout nejen členové hnutí ANO, ale také další odborníci,“ píše Valenta. Podle Valenty chce „Andrej Babiš prostě vládnout, a to ještě do Vánoc“. Přitom, jak senátor připomíná, nemá zatím „domluvenu většinovou podporu ani tichou toleranci“ své vlády. „Zřejmě mu to ale příliš nevadí,“ zamýšlí se ve svém příspěvku Valenta. Klíčové je podle něj pro Babiše „uchopit moc, obsadit ministerstva a pak čekat, jak to dopadne“. Zároveň se ale Babiš podle Valenty nemá čeho bát. „Protože prezident již předem avizoval, že pokud Andrej Babiš s první vládou ve Sněmovně neuspěje, dostane ještě druhý pokus. A ten třetí mu má zajistit předseda Poslanecké sněmovny,“ píše Valenta. „To však nepokládám za správné! Už ve škole jsme přece všichni věděli, že ani jedničkář nemusí být ten nejlepší a nejschopnější. Pokud kdokoliv nedokáže sestavit vládu, která získá důvěru v Poslanecké sněmovně, proč by měl dostávat další šanci?“ píše. „Proč opakovat stejnou chybu a prohlubovat povolební pat? Copak je možné očekávat, že druhý pokus ve stejném aranžmá něco vyřeší? Není to spíš o tom, že se zde hraje o čas, který souvisí hlavně s blížícími se prezidentskými volbami?“ pokládá senátor řečnickou otázku. Zamýšlí se rovněž nad tím, zda náhodou nebyla „současná politická šachová partie rozehrávána tak, aby především eliminovala rizika, související s náhlým přeskupením sil těsně před historicky druhou přímou volbou prezidenta“. „Nejsou v popředí spíš vlastní politické zájmy hlavních aktérů před rozluštěním povolební tajenky a sestavením konzistentní a funkční vlády, která získá důvěru Poslanecké sněmovny?“ dodává. Podle senátora bychom si podobných otázek mohli klást spoustu. A to je podle Valenty důvodem toho, proč by druhý pokus o sestavení vlády měla dostat právě strana, která z letošních voleb vyšla s druhým nejsilnějším mandátem, tedy ODS s podporou Soukromníků, jejímž současným předsedou je Petr Fiala.„Druhý pokus tedy musí patřit druhému v cíli. Takto velí logika i zdravý rozum,“ zakončuje svůj příspěvek senátor Valenta.

Džamila Stehlíková srovnala Zemana se Stalinem. Za exkrement si prý může sám ROZHOVOR „Já si myslím, že je opravdu nutné současnou situaci razantně řešit, že se opravdu nacházíme na důležité historické křižovatce, kdy se rozhoduje o našem dalším vývoji, zda budeme i nadále důvěryhodným partnerem pro Západ,“ říká lékařka, univerzitní pedagožka a bývalá ministryně Džamila Stehlíková. K tomu pak ještě dodává: „Jenže naši politikové se už nedokážou postavit tomu druhému mocenskému centru – Hradu – a proto to za ně přebírají lidé, kteří demonstrují. To je prostě selhání politických elit, a zejména slabého premiéra Sobotky.“ Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat? Co tady koho trápí tak vážného? Lze říci, co je hybatelem této vzrušené doby? Myslím si, že došlo konečně k tomu, že se veřejnost probudila a chce, aby Hrad sloužil celé společnosti, a ne jen jednomu člověku. Zeman zprivatizoval funkci prezidenta a vytvořil na Hradčanech druhé mocenské centrum, čímž se vytvořila taková rozpolcená, schizofrenní společnost. Ale za to nemohou lidé, to přišlo shora od špičkových politiků. Někdy tak vidíme, že jedna ruka neví, co dělá ta druhá. To znamená, že vláda, prezident i parlament konají mnohdy v naprostém rozporu. Konkrétně Miloš Zeman rozdělil českou společnost a vrazil do ní klín, protože mu vyhovuje politika konfrontace a není pro něj důležité, když kritizují jeho samotného, okolí Hradu či mluvčího Ovčáčka, jelikož on potřebuje především rozjitřit vášně – popouzet. Tím totiž sjednocuje své příznivce proti elitám. Vždy si najde nějakého nepřítele, zprvopočátku to byli novináři, pak pražská kavárna a nyní jsou to imigranti. Tím vlastně vytváří pro okruh svých voličů potencionální terč, do kterého se mohou trefovat, čímž si uvolní napětí a zbaví se alespoň částečně frustrace ze svých nezdarů a stresů. Ta touha po silném vůdci, který pro některé vytvoří tolik „potřebný příběh“, aby se k němu mohli přidat a cítili se silnějšími v tom dnešním neklidném světě, nefunguje jen u nás, ale například i nyní v USA u prezidentských voleb. Prezident Zeman prostě vytvořil ty dva nesmiřitelné tábory, které proti sobě stále štve, a samozřejmě to nedělá jen pro svoji zábavu, ale protože má velké mocenské ambice, určitě chce být i podruhé zvolen prezidentem. Miloše Zemana přinesli na Staroměstské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Jak zabránit takovému scénáři? Tomu se dá těžko zabránit, když polínka do ohně nejvíce přikládá sám prezident. On je tím hybatelem společnosti. A domnívám se, že s tím nepřestane, jelikož mu to nesmírně vyhovuje, získává tím totiž velkou popularitu, aniž by se o ni nějak víc zasloužil. Jako kdyby byl třeba uznávaným politikem v zahraničí nebo schopným mezinárodním vyjednavačem atd. Vždyť on jezdí do Ruska a Číny častěji než do pro nás důležitého Německa. Autorem tohoto rozdělujícího scénáře je právě Miloš Zeman a jen těžko se tomu dá čelit, on v tom bude i dále pokračovat. Ptáte se, jestli tyto spory nemohou vyvrcholit v násilí? Já si myslím, že ne. Ale přece premiér by měl velmi ostře vystupovat proti prezidentovým prohlášením. Oficiálním postojem Česka a Evropské unie je přece odsouzení Ruska za anexi Krymu a za podporu ukrajinským separatistům. Z tohoto důvodu přece souhlasíme s ekonomickými sankcemi vůči Kremlu. Jenže Miloš Zeman říká, že na Ukrajině probíhá občanská válka, o Krymu se nevyjadřuje a o sankcích několikrát veřejně prohlásil, že by měly být zrušené. Proč si to předseda vlády nechá líbit a razantně neodporuje. Sobotka s tím u nás na veřejnost nechodí, jen to pak prohlásí někde v Bruselu. To je skutečně takový zbabělec? Vždyť si tak kope svůj politický hrob. Pokud jde o věcnou podstatu toho, co bylo: Měl se Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? Jaký postoj vy osobně zaujímáte k Číně a Tibetu? Já si myslím, že k tomu kolaborantskému dopisu čtyř ústavních činitelů přispěl i notnou dávkou prezident Zeman, který tím ale vtiskl sociální demokracii polibek smrti a dokonal tak svoji pomstu za incident z doby, kdy poprvé kandidoval na Hrad a někteří lidé z ČSSD ho přitom nepodpořili. On si přece tehdy vypracoval seznam 27 zrádců, a něco podobného prováděl v minulosti i Stalin. Miloš Zeman sice není žádný totalitní diktátor, ale mně se zdá, jako by měl předsedu socialistů stále v rukou jako nějakou svoji loutku. Když se bavíme o Číně, tak přispěl k tomu, že premiér Sobotka zavrhl ten havlovský humánní aspekt naší politiky, který prý bránil obchodu, a podepsali v roce 2014 s Čínou smlouvu o spolupráci, čímž zničili Česko jako lidskoprávní světovou velmoc. Změnili ho na provinční státeček, jenž poklonkuje velkým totalitním velmocím. Moc nerozumím tomu, proč vlastně ty nynější špičky ČSSD se nechají ve vztazích s Čínou tak ovlivňovat Hradem, když v sociální demokracii funguje zemanovská klika – pátá kolona, která může na nastávajícím sjezdu socialistů Sobotkovi a jeho příznivcům řádně zkomplikovat život, přímo ohrozit jejich vládu. Že by bylo něco na tom, co se psalo v novinách, že by Čína mohla sociální demokracii finančně podpořit ve volbách? Nevím, nemám pro to důkazy, ale je to rozhodně podivné. Zahraniční politiku má dělat vláda a především ministr Zaorálek, který je víceméně neviditelný. V žádném případě se však nemůže tímto způsobem angažovat prezident, a to takovou formou, jakou to provádí Miloš Zeman. Já jen doufám, že se pan Zaorálek konečně pochlapí a nechá o sobě konečně v cizině i u nás více vědět. Ať nemusí za vládu dělat práci umělci, kteří nyní burcují národ. Ohledně setkání ministra Hermana s dalajlámou mám zcela jasno. Klidně se s ním mohl setkat. Protože právě v té smlouvě o spolupráci, kterou ministr Zaorálek podepsal v roce 2014 s Čínou, je uvedeno, že se budou obě strany vzájemně respektovat a nebudou se vměšovat do svých vnitřních politických záležitostí. A žádný velvyslanec nebude diktovat našim ministrům, s kým se mohou potkávat. Navíc se už v roce 2011 dalajláma veřejně zřekl jakýchkoliv politických ambicí vůči Tibetu, pouze chce, aby se tam dodržovala základní lidská práva a nepotlačovala se místní kultura. Navážu na vaši odpověď. Do dění nám každopádně vstupují umělci: Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a – znovu – před posunem na Východ. Je to správné, či přehnané? Česká divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“ a také varují před tím samým. Pomohou podobné věci něčemu dobrému, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana? Mají čeští angažovaní umělci reálnou sílu, nebo jen zneužívají mediální prostor? Ta situace je dnes o to nebezpečnější, protože prezidentský kandidát Donald Trump se nechal slyšet, že on už Evropu – toho černého pasažéra za americké peníze – chránit nechce a domluví se raději s Putinem. To znamená, že si chce s ním rozdělit Evropu jako před lety na Jaltě za II. světové války. Objevují se pravicové nářky, že křikem na Zemana se jen odvádí pozornost od Babiše a jeho plánů na EET a další čerpání dotací. Objevují se levicové nářky, že křikem na Zemana se odvádí pozornost od tíživé situace chudých zaměstnanců a sociálně potřebných. Ekonomové varují před další krizí, zástupci průmyslu kritizují politiky za politikaření. Čili věnujeme v naší zemi v minulých týdnech pozornost tomu, čemu máme? Já si myslím, že je opravdu nutné současnou situaci razantně řešit. Že se opravdu nacházíme na důležité historické křižovatce, kdy se rozhoduje o našem dalším vývoji, zda budeme i nadále důvěryhodným partnerem pro Západ. Ty ostatní věci, jako jsou registrační pokladny a podobně, bude parlament i vláda řešit a nějak to dopadne. Jenže naši politikové se už nedokážou postavit tomu druhému mocenskému centru – Hradu – a proto to za ně přebírají lidé, kteří demonstrují. To je prostě selhání politických elit a zejména slabého premiéra Sobotky. Oslava sedmnáctého listopadu určitě letos proběhne bouřlivějším způsobem. A s ním i bilance demokracie, naší cesty ke štěstí a prosperitě. Nevyhneme se opět úvahám, zda patříme na Západ či na Východ, a co v naší zemi děláme špatně či dobře. Povzneseme-li se nad „pěnu dní“, kterou jsme nyní čeřili, lze říci něco, co by u té příležitosti lidé určitě měli slyšet? Ano, 17. listopad je určitě svátkem demokracie, kde se bilancuje její současný stav; a dnes můžeme konstatovat, že se nachází v ohrožení. Hrad přece nemůže zneužít lidového mandátu, který dostal přímou volbou, a otočit kormidlo směřování naší republiky úplně jinam. A to ještě s tím, že si přisvojuje pravomoci, které náleží jen vládě a ministrovi zahraničních věcí. I proto bude probíhat ve společnosti debata a 17. listopad je k tomu nejvhodnější příležitostí. Určitě tam musí zaznít to, o čem už jsem hovořila, tedy že prezident nesmí mezi nás a západní Evropu stavět zeď a nesmí se také podceňovat bezpečnostní rizika, která nám hrozí především z Ruska a Číny.

USA uměle vyvolaly proud běženců do Evropy. Pokrytec Havel a jeho klika zdevastovali stát. Neobjektivita z pořadů ČT přímo prýští. A Trump, Zeman a Putin... Poslanec udeřil ROZHOVOR „Destrukční přístup pouličních intolerantů byl u nás oživen ‚nepolitickou politikou‘ Václava Havla a jeho kliky. Právě díky němu a jeho lidem máme ‚tu čest‘ žít v rozpolceném a morálně zdevastovaném státě, kdy je reálná demokracie určena jen pro úzkou a vyvolenou skupinu lidí, a kdy je hlavní město Praha, se svými kavárenskými elitami, pojímáno jako jediný možný strůjce politických změn v celé zemi,“ říká poslanec KSČM Jiří Valenta. A jaký dopad bude mít vítězství Donalda Trumpa? Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach? Osobně nepředpokládám žádnou významnější politickou změnu orientace Spojených států, neboť je jasné, že mnohamluvné předvolební deklarace znějící ze země „největšího světového exportéra demokracie“ nenacházejí později žádného reálného naplnění. Stačí si připomenout plané sliby prezidenta Obamy například o úplné likvidaci věznice Guantánamo či stahování amerických vojsk z četných misí a tak dále. Současně je také nesporné, že americký politický systém je pod dominantním vlivem rodinného velkobyznysu, kompletně sponzorujícího prezidentskou kampaň demokratů i republikánů. Mocenská role amerického prezidenta je omezená, což ilustruje efekt spojených nádob, kde se předvolební, a částečně odlišné ideologie obou relevantních stran, přelévají dle potřeby a zájmů několika velkopodnikatelských, různými způsoby propletených, klanů. Odpověď na vaší otázku tedy zní: Z rozhodnutí amerických voličů osobně žádnou radost nemám, stejně ani strach, Spojené státy jsou, v tomto smyslu, nevyzpytatelnou a navenek nečitelnou velmocí, kde na vůli jejích občanů záleží vlastně jen okrajově. Po celém světě se šíří názory, které u nás například reprezentuje Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok, a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech nejhorší? Lidé prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému... Halíkova dedukce je naopak šokem pro mnoho jiných lidí, rozhodně ne méně inteligentních, než je on sám. Jeho rétorika nápadně připomíná již okřídlený blud Miroslava Kalouska, že TOP 09 volí jen inteligentní voliči. Mohl bych se pana Halíka v tomto smyslu ptát, proč je tedy ve Spojených státech tolik „nevzdělaných lidí“, když jsou dlouhodobě naším velkým vzorem, a to i ve vzdělávání? Aniž bych stranil Trumpovi, tak si skutečně nemyslím, že by nějak extrémně, či nad americké poměry, akcentoval temná zákoutí lidské duše, spíše si domnívám, že jeho úspěch je podmíněný nekritickou pozitivní diskriminací vámi zmíněných sociálních skupin v neprospěch majoritní části společnosti a obdobných faktorů. S tím souvisejí i názory, že Západ čeká nacionalistická protiglobalizační revoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už se jedná o práva menšin nebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Lze říci, kdo má pravdu? Tak osobně bych nesměšoval nacionalistické tendence a aktuální globalizační hysterii, která se netýká přirozeně jen Západu. Vámi zmíněná „revoluce“ v úvodu otázky, může být, a nejspíše i bude, logickým a přirozeným důsledkem toho, co je v otázce obsaženo v závěru. Nekritická tolerance, pseudohumanismus či různé formy pozitivní diskriminace, a také implementace prokazatelně dysfunkčního multikulturalismu, nejsou zrovna ty pravé hodnoty, na kterých může stát efektivně fungující společnost moderního typu. Jen ty země a zejména jejich politické reprezentace, které si toto uvědomí, budou mít v blízké budoucnosti konkurenční výhodu. Z vítězství Trumpa se radují všichni, kdo odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Čechách si už žádný politik, který to myslí vážně, nedovolí přijímat muslimy? Je možné, že se lidé v Česku už naprosto zatvrdili? A vůbec obecně v Evropě, viz názory CSU… Může se stát, že už nebudou chtít politici riskovat případné problémy, které s imigranty přicházejí? Jenže další informace svědčí o tom, že z Afriky stejně budou přicházet miliony migrantů a že tomu nebude možno zabránit… „Vítačské posthavloidní komunity“ inklinující či přímo napojené na neziskové organizace jsou již natolik přisáté na státních penězovodech, že je ani deklarovaný americký antimigrační odklon nemůže v jejich pokryteckých „promuslimských“ aktivitách zviklat. Jen změní mimikry a místo dřívějším názorem americké administrativy se nyní začnou argumentačně zaštiťovat některými sofistikovaně vybranými evropskými „autoritami“ á la paní Merkelová. Někteří politici ale budou muset své dosavadní paušální vítání kohokoliv bez rozdílu začít již formulovat obezřetněji. Možná alespoň v tomto ohledu naší zemi Trumpův prezidentský úspěch pomůže, ale jak jsem již jednou řekl, tak platí, že americký prezidentský kandidát vždy dobře míní, ale jako zvolený prezident se okolnosti potom rychle mění. Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat k složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo? Jakou odezvu můžeme očekávat v Evropě a v ČR? Na to je obdobná odpověď jako na předchozí otázku. Jen bych snad k tomu dodal, že jestliže je Trump takzvaně protiimigračně laděný směrem do USA, neznamená to automaticky, že je i obecně protimigrační, zejména když uměle vyvolaný proud běženců do Evropy je dílem především jeho mateřské země. Tento proud je schopen ekonomické a sociální systémy evropských národních států, a potažmo i samotný rámec EU, rychle demontovat a nahrát tak konkurenčnímu hospodářskému prostředí Spojených států. Trump se zatím jen vyslovil, alespoň podle mých informací, proti přílivu migrantů do USA, nikoliv tedy do Evropy. Tudíž bruselské elity zase ani tak otáčet kormidlo nebudou, možná, muset. Hned v době sčítání výsledků hlasů při volbě amerického prezidenta se řada lidí smála České televizi už proto, že bylo zřejmé, jak moc je výsledek překvapil. Část veřejnosti podezírá média z toho, že nejsou objektivní, že ubližují prezidentovi Zemanovi, že straní určitým zájmům. Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám či imigrantům? Osobně jsem, a to i na parlamentní půdě, zásadním kritikem kvality politického zpravodajství a publicistiky ve veřejnoprávní ČT. Neobjektivita a nevyváženost z jejích pořadů přímo prýští. Je to dáno zejména aktuální personální sestavou zodpovědných pracovníků ČT, kteří dlouhodobě zcela nekriticky adorují kult osobnosti Václava Havla, a každého a všeho, co s ním souvisí. Myšleno tedy i jakési sebedestrukční pseudohumanistické, ostře prozápadní hodnoty, a naopak vše, co je v protikladu, v tomto případě dokonce i ideologický rámec Donalda Trumpa, fanaticky devalvují. Globalizace často bere lidem dobře placená pracovní místa a nemá je kdo vytvořit. Menší podniky zanikají a tak nevytvářejí pracovní místa. A zatímco ti majetnější mají víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří jaksi nepatří mezi těch pár vyvolených? Je řešením, že se omezí mezinárodní obchod? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu? V tomto ohledu se jedná o jeden ze zásadních problémů evoluce lidstva. Buď si jako prioritu zvolíme pokrok a vývoj, a budeme současně respektovat i mnohá negativa s nimi a tedy i s globalizací spojená, nebo je možno na toto jistým způsobem rezignovat, pozastavíme progres nových technologií, omezíme přesuny kapitálu a pracovních sil mezi zeměmi a zachováme tak třeba stávající počet pracovních míst. Fakt, že se stále větší procento veškerého majetku na naší planetě kumuluje u stále nižšího procenta jejích obyvatel, je nesporně zarážející a alarmující. Mnohem více se tak vzdalujeme od skutečně demokratického zřízení, myšleno od vlády systému prolidového, nikoliv od vlády rozličných ekonomických mafií, ke které naopak nyní, pod pláštíkem svobody a obhajoby lidských práv, směřujeme. Blíží se volby v Německu, ve Francii, v Rakousku. V kontextu Brexitu, do jaké míry může nastat, že kandidáty typu Trump budou volit i lidé v Evropě? Domnívám se, že do míry jisté, minimálně nezanedbatelné. Na evropském kontinentě se však zohledňování a preferování jednotlivých osobností v parlamentních volbách zase až tolik nepraktikuje a neodráží, až na ojedinělé výjimky typu Babiš, neboť programy politických subjektů jsou zde často až diametrálně odlišné. Naopak politika americká je, až na nějaké kosmetické rozdíly, již po mnoho let prakticky konzistentní a neměnná. Nepopírám ale, že osoba lídra může jisté procento preferencí přinést, nebo naopak odebrat. Volba Trumpa ve Spojených státech může být pro evropský vývoj jakýmsi impulsem či nově etablovaným symbolem smyslu boje proti mainstreamu. Za mnohem zásadnější považuji nástup eroze EU, zapříčiněný nezkrotnou touhou některých zemí po ekonomickém ovládání zemí jiných a také snahou o vybudování jakéhosi unitárního superstátu pod dominací největších evropských ekonomik. Na rozdíl od USA je však „starý kontinent“ kulturně nesourodý, neboť melting pot, pomyslný tavící kotel kulturních odlišností, zde nefunguje a tak ani Evropa nikdy nebude jedinou unií států po americkém typu. V USA se objevily bitky, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko, i u nás určitá vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může skončit situace násilím v ulicích i v České republice? Domnívám se, že v přeneseném slova smyslu „rvačky v podhradí“ se již staly pravidelným koloritem prezidentských voleb, neboť někteří myšlenkově prostší lidé jsou natolik přesvědčeni o správnosti své volby a svého názoru do ní promítnutého, že jsou potom ve své naivitě schopni pomáhat hubit celý demokratický systém. A „hradní páni“ se tomu jen usmívají, ať se již jedná o kohokoliv právě na „trůnu“. Destrukční přístup pouličních intolerantů byl u nás oživen „nepolitickou politikou“ Václava Havla a jeho kliky. Právě díky němu a jeho lidem máme „tu čest“ žít v rozpolceném a morálně zdevastovaném státě, kdy je reálná demokracie určena jen pro úzkou a vyvolenou skupinu lidí, a kdy je hlavní město Praha, se svými kavárenskými elitami, pojímáno jako jediný možný strůjce politických změn v celé zemi. A těmto lidem dnes vadí, že je zbytek republiky v prezidentské volbě demokraticky přehlasoval a situaci stále více vyhrocují. To znamená, že pouliční násilí bych ani u nás bohužel nevylučoval. Je Zeman svým způsobem „český Trump“? Tak toto přirovnání, které zaznělo směrem od samotného prezidenta, zatím kulhá jaksi na obě nohy. Oba prezidenti jsou primárně nesrovnatelní, a kdyby i k nějakému takovému srovnávání nyní došlo, paralely v jejich politických aktivitách jsou maximálně po linii některých jednorázových prohlášení. Jistou analogii mezi nimi spatřuji ještě snad jen v pojímání migrace a silně neústupném prosazování vlastních politických názorů. Musím však dodat, že na srovnávání obou je ještě velice brzy, Trump je velkou politickou neznámou, a jak jsem již říkal v úvodu, proklamace v amerických prezidentských volbách se následně velice často odlišují od budoucí reality. Kdo ze stávajících českých politiků je dle vás schopen u nás provést „národní revoluci“ jako například Orbán v Maďarsku a získat masovou podporu voličů? Otázkou je: národní revoluci jakého druhu a jaké intenzity? V podmínkách ČR by se nyní jakákoliv revoluce, nesoucí zásadnější změny, odehrávala velice složitě. Silový potenciál levice se pohybuje kolem 60 procent a není sjednocená, u pravice je to až na ta procenta identické. Většinoví občané podléhají apatii, jsou uspokojeni z kosmetických, nic neřešících změn, provedených stále bohatnoucími elitami v jejich prospěch, převážně potom v období před volbami. Aktuálně také nevidím nikoho, kdo by u nás dokázal sjednotit občany a navázat systémovější změnou. Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, teď se vyjádřil i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale postoj odmítavý. Jaký postoj převáží a jaký byste si přál, aby převážil? Mimochodem v Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli proruští kandidáti. Spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy USA… Uvidíme, obrazně lze konstatovat, že nelze začít stahovat kalhoty před brodem, když ten je ještě daleko. Jestliže se však v budoucnu Trump jakýmkoliv, byť neparným, způsobem názorově přiblíží Rusku, a pomůže tak k většímu sblížení obou jaderných velmocí, lze to jen pozitivně kvitovat. Opomíjení významu Ruska při řešení zásadních světových krizí, či například pokusy o přibližování se vojsky NATO k jeho hranicím, může mít pro celé lidstvo fatální následky. A informace, že se americká politika bude nyní více orientovat na řešení vnitrostátních problémů, mým uším také velice „lahodí“. Je jich skutečně hodně! Bylo by dobré, kdyby Spojené státy již konečně přestaly s exportem svého typu demokracie a také urychleně opustily pozici největšího četníka planety. Jestli se to Trumpovi podaří, nebude potom americkým prezidentem zbytečně! U nás v České republice se stále debatuje o otáčení na Východ – má tahle debata vůbec nějaký smysl, když jsme jednoznačnou součástí určitých struktur? Mají tu problém lidé s oficiální linií NATO? A pokud ano, je chyba na straně Severoatlantické aliance, nebo jde o vliv ruské propagandy? Tak součástí NATO i EU je již přece mnohem více zemí z geopolitického „Východu“. O té „jednoznačnosti“ našeho členství, zejména v Severoatlantickém paktu, bych si ale dovolil vážně pochybovat. KSČM dlouhodobě usiluje o naše opuštění tohoto bloku, který je vmanipulováván do obhajoby politicko-mocenských zájmů Spojených států po celém světě. Někdo by mohl namítnout, že bychom potom zůstali bez vojenské ochrany, což si myslím, že je irelevantní myšlenka. Jak to? Mimo tuto vojenskou strukturu bychom totiž naopak pozbyli většinu současných nepřátel a také lze v tomto smyslu konstatovat, že uprostřed EU jsme i s naší paralyzovanou mikroarmádou v relativním bezpečí. Na stole je již ale také vznik společně evropské armády. Samozřejmě, že nová vlna studené války v sobě zahrnuje i propagandu, a to z obou stran. Když srovnám například skladbu informací na proruském serveru Aeronet s vysíláním proamerické České televize, významnější rozdíl v patologickém působení propagandy tzv. Východu a Západu nevidím. A záleží již potom na každém z nás, co si z toho zvnitřní a poté bude ve svých postojích aplikovat. V souvislosti se 17. listopadem, zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist? A kdo politicky směřuje nahoru a kdo dolů? Krásná a moudrá slova, bohužel vyřčená pokryteckým člověkem, který něco hlásal a něco jiného konal. Osobně jsem prost nekriticky prezentovat vlastní názory a budovat si nedotknutelný monopol na pravdu. Očividné lži některých proamerických, prosudeťáckých, ale i jinak antivlasteneckých, zejména pravicových, politiků a médií vnímá a snáší tento národ, s dlouhou a zavazující tradicí, velice úkorně, i když oni samotní tento aspekt ve své bezbřehé neomylnosti necítí. Nebudu zde nikoho jmenovat, ale každý dobře ví, o kom asi tak hovořím. Nahoru teď politicky stoupá ANO, a dejme tomu, že svým způsobem i monotematická Okamurova SPD. Zejména Babišovo uskupení však na to šíření pravdy moc nedá, jen šikovně využívá společenské antipatie k takzvaným tradičním politickým stranám. To, že je v jejich kukaččím přístupu k politice také sofistikovaně zamaskován útok na demokracii jako takovou a zamýšleno její nahrazení neomezeným panstvím velkobyznysu, je bohužel doposud ještě pod rozlišovací schopností českého většinového voliče. Rozpad TOP 09 pokračuje, přičemž jejich pravicový „konkurent“ ODS začal recipročně odčerpávat jejich voliče. Pravdou zůstává, že i KSČM by se měla vymanit z jakéhosi útlumu a více se politicky „nadechnout“. Pevně však věřím, že náš čas ještě přijde. Dalším aktuálním vítězem na politické scéně ČR, mimo politické strany, spatřuji prezidenta Zemana, který i přes každodenní dehonestující antikampaň hraje svoji ústavní roli dobře, což ostatně potvrzuje jeho obliba českou veřejností.

MZV RF: koalici USA neznepokojuje bezpečnost civilistů v Mosulu Mezinárodní koalice v čele s USA se v době operace pro osvobození iráckého Mosulu nestará o bezpečnost civilního obyvatelstva, ve městě nebyl zorganizován odchod obyvatel, prohlásil zplnomocněnec MZV RF pro lidská práva, demokracii a prioritu práva Konstantin Dolgov. „Už jsme nejednou řekli, že v době protiteroristických operací se musí brát ohled na otázky zajištění bezpečnosti civilního obyvatelstva. Rusko a syrské úřady to dělají v Aleppu. Co se týče Mosulu, pokud víme, bojové akce se tam přibližují těsně k obytným čtvrtím, a odchod obyvatel bude samozřejmě stále větší. Problém je v tom, že tento odchod není nijak zorganizován", řekl Dolgov v interview pro list Izvestija. Dodal, že „je nebezpečí, že budou civilnímu obyvatelstvu způsobeny větší škody, nebude-li projevena náležitá péče o jeho bezpečnost. Pokud víme, (americká) koalice se o to nestará".

Úder ministryni Marksové. Kritika, která ji možná zasáhne na citlivém místě Manželé Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora, oba ekonomové, podle všeho nemohou uvěřit tomu, co vidí. Nemohou uvěřit jednomu z posledních nápadů ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové (ČSSD), která národu v podstatě vzkazuje: Nemějte děti. Ekonomové kontrují radou: Buďte jako Romové. Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora si kladou otázku, jak to vlastně bude s českým důchodovým systémem, který za 26 let nedokázali politici příliš změnit. Pravicová vláda Petra Nečase (ODS) se sice o změnu pokusila, ale jednak podle autorů nestála za moc a jednak ji nová vláda Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše (ANO) zase rychle zrušila. Dnes úředníci ministerstva práce lidem říkají, že jim umožní čerpat rodičovskou dovolenou rychleji, aby se maminky mohly o to dříve vrátit do práce. Přinesou více peněz do systému a údajně pak budou mít vyšší důchod. Dítě či děti, které budou maminky mít, by měly rychle odložit v jeslích a „makat“. Šichtařová s Pikorou se však domnívají, že to nakonec dopadne jinak. Na důchody bude muset český stát vydávat tolik peněz, že se z něj stane chudinská dávka. „Neboli ten, kdo dnes své jediné dítě odloží do jeslí, aby jednou měl větší důchod, bude mít důchod stejný jako kupříkladu Rom s deseti dětmi, který zůstane s každým dítětem doma až do začátku školní docházky. Ale s jedním rozdílem – tento Rom bude mít hodně dětí, a protože se o ně v dětství staral a nikam je neodkládal jako přítěž, jednou se o něj jeho široká rodina postará a užije si nádherné a smysluplné stáří. Zatímco matka s jedním dítětem odloženým do jeslí skončí odložená v LDN. (Ale užila si kdysi ‚kariéru‘.) Zemře sama, protože její dítě vyrůstalo v prostředí, v němž mu bylo vtloukáno, že kariéra je nade vše. Stará máma mu ji přece nebude ohrožovat,“ mohou se zájemci dočíst na blogu iDnes.cz. Celý text najdete zde. A pokud už se v budoucnu přece jen politici odhodlají k nějaké reformě penzí, lidé jim na to neskočí. Dobře si pamatují, že se jednou něco zavede a krátce na to zruší. Státu se tedy nedá věřit. To ale podle všeho ještě není to nejhorší. Děti odstrkované už v čase jeslí budou mít pocit, že nikam nepatří. Nezapadnou do společnosti. Jednou jim možná přeskočí jedno či dvě kolečka, popadnou pistoli a začnou střílet. Takže je možná lepší děti nemít. Ženy pak mohou dělat kariéru, střídat partnery a živit se antidepresivy, když mají pocit, že jim v životě něco schází. To povede k tomu, že z mužů vyrostou nezodpovědní floutci, kteří se nemusejí starat o nikoho jiného než o sebe sama, jsou poněkud nepraktičtí a pro potenciální budoucí matky jaksi k ničemu. Vítejte v moderní společnosti, kterou nám chystá dnešní doba spolu s ministerstvem práce Michaely Marksové.

Loupežník, vrah a pedofil Mohamed. Paraziti, peklo a šaría. A pokud profesor Halík říká, že islám je jinou cestou k Bohu... Katolický kněz se toho fakt nebál a toto nám řekl ROZHOVOR Katolický kněz Evermod Jan Sládek říká, že pomoc uprchlíkům nesmí ohrozit ty, za které nese člověk přímou odpovědnost. Křesťané a muslimové dle něj nevěří ve stejného Boha. Z křesťanského úhlu pohledu je islám lží a islámské učení lže o Bohu i o člověku. I z oficiálních muslimských pramenů Mohamed fakticky vychází jako licoměrník, loupežník, vrah a dokonce i pedofil. Pokud Tomáš Halík říká, že islám je jinou cestou k Bohu, tak ano – pro křesťanské mučedníky, kteří sešli ze světa rukama muslimů. Otče, je podle vás povinností katolíka přijímat uprchlíky, když tím ohrožuje bezpečnost (znásilňování, kriminalita, vraždy, krádeže) a spásu svých bližních (islamizace a případný zákaz šíření křesťanství v islamizované Evropě a nadvláda falešného náboženství – islámu)? Katolická morálka jasně definuje skutky tělesného milosrdenství: sytit hladové, napájet žíznivé, šatit nahé, ujímat se pocestných, navštěvovat nemocné, osvobozovat (nespravedlivě) vězněné a pochovávat mrtvé. Ale také zdůrazňuje, že dobročinností nesmím ohrozit ty, za které nesu přímou odpovědnost. Například vy nemůžete hostit pocestné a vlastní děti i s manželkou vystrčit na mráz se slovy: „Běžte mrznout, já jdu páchat milosrdenství.“ Katolická morálka nás tedy vybízí k milosrdenství, ale podmiňuje ho užíváním zdravého rozumu, tedy po nás žádá, abychom zachovali i v dobročinnosti zdravou míru… Nikdo nás přece nemůže nutit k chování ne nepodobnému šílenství. A to, co platí ve sféře hmotných zájmů a pravidel, platí samozřejmě i ve věcech duchovních. Jak se stavíte k postoji církevních představitelů k uprchlické krizi? Dominik Duka řekl, že je třeba „přijmout a ošetřit bezradné uprchlíky, ale připravit je k urychlenému návratu do jejich zemí, aby je budovali, obdělávali a mohli tam žít ve svých domovech a svým navyklým způsobem. Rovněž tak je třeba vyzvat mladé utečence, muže, aby bránili své domovy a země. Jedině tak se stanou platnými spolupracovníky na obnově a budoucnosti světa. Příkladem jim mohou být naši mladí muži, kteří opouštěli země okupované nacisty, aby se připojili k zahraničním armádám a osvobodili naši vlast“. Co o tom soudíte? Nemám k tomu co dodat. Souhlas. A papež František v americkém Kongresu před časem řekl: „Náš svět stojí tváří tvář krizi uprchlíků v měřítku, které tu nebylo od II. světové války. To před nás staví velké výzvy a mnoho těžkých rozhodnutí. Také na tomto kontinentu se tisíce lidí vydává na sever hledat větší příležitosti v naději na lepší život pro sebe a pro své blízké. Což také my nehledáme pro své děti totéž? Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom se vyhnout všudypřítomnému pokušení skartovat všechno, co působí potíže. Zapamatujme si zlaté pravidlo: „Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim“ (Mt 7,12). Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Jednejte s jinými se stejnou láskou a soucitem, s jakým chcete, aby se zacházelo s vámi. Snažme se zajistit druhým stejné možnosti, jaké hledáme pro sebe. Dovolme jiným, aby se rozvíjeli tak, jak sami chceme, aby se pomáhalo nám. Jedním slovem, jestliže chceme bezpečnost, dávejme bezpečnost; chceme-li život, dávejme život; chceme-li příležitosti, zajišťujme příležitosti. Míra, kterou uplatňujeme vůči jiným, je mírou, kterou čas naměří nám. Zlaté pravidlo nám připomíná také naši odpovědnost za ochranu a obranu lidského života v každé etapě jeho rozvoje.“ Je naší povinností zajišťovat uprchlíkům či imigrantům příležitosti, když hledají „lepší život“ pro ně a jejich blízké? Tak samozřejmě, ovšem takovéto chování a takováto pravidla platí v situaci, která je standardní. To znamená, že na druhé straně je někdo, kdo vyznává stejné, nebo podobné hodnoty a je ani ne tak parazitem, ale spíše partnerem. Pomocí bez rozumu bychom totiž mohli vychovat kastu parazitů neschopných se o sebe postarat, i kdyby toho byli schopni. A to, uznáte sám, není zrovna pomoc s pozitivní perspektivou. A takováto pomoc hlavně z hlediska křesťanství není žádnou pomocí, ale spíše jakýmsi postrkováním ubožáků směrem k peklu. Maďarský biskup Laszló Kiss-Rigó o uprchlících ve své zemi řekl: „Jeho Svatost se plete. Přicházejí sem a křičí ‚Alláhu Akbar‘, chtějí nás obsadit,“ dodal. Já bych to nazval „historickou pamětí“. Maďaři a vlastně všechny státy Visegrádské čtyřky mají jakousi historickou zkušenost, naše republika z celé V4 tu nejmenší, s muslimy. A myslím netřeba zmiňovat jakou. Dobrá ona zkušenost rozhodně není… Tendence obsazovat území v islámu je, s tím nic nenaděláme a mnozí z imigrantů se ani svými tužbami netají… Věří podle vás křesťané a muslimové ve stejného Boha? Neptám se, zda mají, protože stejného Boha mají všichni lidé – i nevěřící... Děkuji za otázku i její formulaci, neboť mít a věřit je rozdíl. Mohu totiž mít po předcích vzácnou gotickou sošku, o které si budu myslet a budu tomu i skálopevně věřit, „že je to hnusný bezcenný paňáca“, a naopak. Má víra ovšem na realitě nic nemění, i když za ni budu bojovat a umírat. Jinak sama otázka je na delší elaborát a protože nechci vaše čtenáře unudit nějakým traktátem, pokusím se o úspornost. Tedy: NE! Nevěří ve stejného Boha. Buď se ve výkladu pojmu Bůh mýlí křesťané, nebo muslimové. Obě náboženství mít pravdu nemohou. Kdyby měla, byl by Bůh entitou značně vrtošivou až schizofrenickou, která žádá po každém něco jiného. Muslimové svému Alláhu dávají 99 jmen a do této téměř stovky se jim nepodařilo vměstnat jméno, které je poselstvím Nového zákona, že Bůh je láska. Pravda, na 46. místě mají, že Alláh je milující, ale k něčemu tak „radikálnímu“, že by byl láskou samotnou, se ještě nedostali… Většina křesťanů věří v Boha trojjediného, Otce, Syna a Ducha svatého. Alláh muslimů je jeden v jedné osobě a Syn, Ježíš Kristus, je pro muslimy pouhým stvořeným člověkem, který vyniká tím, že byl přiveden na svět (stvořen) netradičně a byl prorokem schopným udělat semo tamo nějaký ten zázrak. Myslím si, že s panem profesorem Piťhou nelze nesouhlasit. A nevidíte nebezpečí v islámu jako takovém? Neodděluje moc církevní od moci státní, za odpadlictví smrt, za homosexualitu je smrt, ženu může dle islámu muž bít, Korán musí být aplikován doslovně... Dalším pramenem víry a práva šaría je Sunna. Ta též schvaluje násilné jednání proroka Mohameda... Každá lež je nebezpečím a z křesťanského úhlu pohledu je islám lží – stejně jako každé jiné náboženství a stejně tak i ateismus. Jestliže učení islámu lže o Bohu, lže samozřejmě i o člověku, který je Božím stvořením. Pak je pochopitelné, že lidská práva tak, jak je definuje islám, se nám, odchovaným jakýmsi „zbytkovým“ křesťanstvím, jeví nepřijatelná. Náboženství, které příliš nepracuje a ani nepočítá se svobodnou vůlí člověka, pak klidně může klást důraz na pohlaví, orientaci i samotné náboženství a podle tohoto a dalších fines člověčenství pak omezuje, přiřazuje a odpírá práva. My jsme zvyklí na to, že základní práva a povinnosti mají všichni stejná a musí jich využívat a je dodržovat na základě osobní odpovědnosti… Co se týče práva šaría, tak bych každému, kdo má o tuto problematiku hlubší zájem, doporučil knihu Jana Potměšila, který tuto problematiku zpracoval, co se týče základů tohoto takzvaného práva, velmi pečlivě. A pokud si nezaujatý čtenář přečte kapitolu o dědictví, nebo manželství, tak dojde k jednoznačnému závěru: Ve společnosti řízené a podřízené tomuto právu by žití bylo víceméně nesnesitelné. Ke spravedlnosti a právu a rovnosti lidského jedince před ním, jak je chápe člověk z evropského prostoru, má šaría hodně daleko. I když, někomu se to může i líbit. Ale takovémuto jedinci bych doporučil návštěvu odborníka v oboru psychiatrie. Jak hodnotíte postoje Tomáše Halíka k islámu? Ne se vším, co hlásá profesor Halík, mohu jako katolický kněz souhlasit. Ale s jedním jeho výrokem se ztotožňuji. Totiž s tím, kde praví, že islám je jinou cestou k Bohu. Z určitého hlediska je islám opravdu cestou k Bohu, a to dokonce zkratkou. Jen vzpomeňme mučedníky z Cordoby, Otranta a já se vůbec neobávám k těmto středověkým mučedníkům přiřadit ty křesťany, kteří sešli ze světa rukama muslimů kdekoli na Blízkém východě v poslední době jen proto, že se nechtěli zříci víry v Ježíše Krista jako svého Spasitele. Mučednictví pro víru bylo v církvi vždy chápáno jako zaručený vstup do nebeské slávy a také jako odměna. Takže pokud profesor Halík říká, že islám je jinou cestou k Bohu, tak má, samozřejmě, pravdu. I když, obávám se, on to asi myslel jinak… Ale přece se říká, že i slepé kuře najde občas zrno. Jan 11, 49-52: „Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ. To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.“

Vše začalo před téměř 70 lety největší krádeží v dějinách Evropy. Nyní přichází velmi hořká dohra... Historie se opakuje. Autoritářské režimy jsou založeny na tom, že paranoidně obviňují ze svých vlastních selhání vnějšího či vnitřního nepřítele. Komunisté vždy ukazovali prstem na americké imperialisty a nacisté zase na bolševiky a Židy, kteří údajně vrazili ctnostným Němcům "dýku do zad". Čím více se blíží daný totalitní systém ke svému konci, tím více kope kolem sebe. Nejinak je tomu i v případě Evropské unie. Největším nepřítelem EU podle jejích představitelů (v drtivé většina případů zapřísáhlých levičáků) není její neschopnost, váhavost a nedůslednost, ale Putinovo Rusko. Problém je v tom, že právě tímto způsobem neomarxisté z Bruselu ženou do náruče ruského prezidenta další a další Evropany. Třeba i ty, kdo jinak s jeho režimem nikdy nesympatizovali. Když prostě příliš tlačíte na pilu, často dosáhnete naprosto opačného účinku. Proti EU jsou jen hlupáci a agenti Kremlu Brusel tvrdí, že kdokoli kritizuje EU, tak je placený Kremlem. Velký Evropan Dienstbier rovnou dodává, že příznivci vystoupení z EU musí být šílení. Jistě, tak i sovětští disidenti byli všichni šílenci, a proto byli zavírání do psychiatrických léčeben a 24 hodin denně dopováni medikamenty. Kdy přijde na řadu podobné opatření v naší Evropská unii, která se honosí Nobelovou cenou za mír a mnoha dalšími oceněními? V souvislosti s referendem ve Velké Británii, ve kterém budou voliči 23. června letošního roku rozhodovat o budoucnosti své země v EU, se rozvinula napříč Evropou široká diskuze. Byť diskuze v pravém slova smyslu to vlastně příliš není, protože zejména příznivci EU žádné argumenty nepoužívají. Místo argumentů si vystačí se zastrašováním a vysmíváním. Ať už se vyjádří pro setrvání Velké Británie či naší země v Evropské unie kdokoli, nedá se to číst ani poslouchat. Až příliš to připomíná propagandu dob dávno minulých. Jak jsem již zmiňoval výše, Jiří Dienstbier nazývá příznivce Czexitu šílenci. Bývalý socialistický ministr průmyslu a obchodu Milan Urban straší ztrátou pracovních míst. Sobotka se za se v případě Brexitu obává nárůstu nacionalismu. Bývalý šéf labouristů Tony Blair, řečený jinak sedmilhář, varuje před tím, že se nebude Velká Británie schopna bez EU bránit Islámskému státu a Rusku. Francouzský ministr financí Michel Sapin se zase spoléhá na "inteligenci voličů: Zkrátka a dobře, chytří budou hlasovat pro setrvání země v EU a naprostí primitivové pro Brexit. Evropská unie byla od začátku "levárna" Prezident Miloš Zeman nedávno na jakési diskuzi s libereckými studenty zmiňoval, že Evropská unie je prý skvělý projekt, jen je prý špatně řízený. Prezident se tentokrát značně mýlí. EU není žádným skvělým projektem a nikdy ani nebyl. Stačí si připomenout, kdo vlastně stál u zrodu myšlenky sjednocené Evropy, respektive Evropy svázané až k zalknutí. V prvé řadě je to rakouský šlechtic Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi, který v rámci své Panevropské unie snil o sjednocené Evropě. Fakticky jde také o jednoho z prvních významnějších evropských politiků, který začal propagovat zhoubnou ideologie multikulturalismu. Kalergi v prvé řadě hlásal, že je nutné zrušit právo národů na sebeurčení. Suma sumárum, jak by řekli dnešní europolitici, národní státy představují největší zlo bránící v budování dokonalé společnosti budoucnosti. Kalergi prosazoval masovou migraci a vytvoření nové rasy, která by již nebylo jen čistě evropská, ale smíšená s ostatními národy třetího světa. Nepřipomíná vám to v době, kdy čelíme invazi milionů muslimských uprchlíků, něco aktuálního? Od Kalergiho můžeme pokračovat k italskému komunistovi Altieru Spinellim, který je označován za jednoho z hlavních otců zakladatelů EHS a její pokračovatelky EU. Důkazem, jak si ho dnešní představitelé váží, je i fakt, že hlavní budova Evropského parlamentu nese jeho jméno. Spinelli byl velkým příznivcem integrace a až do konce svého život nepřestal být komunistou. Dál není třeba nic dodávat. Otcem zakladatelem evropské integrace je prostě komunista. Spinelli měl a stále má mnoho sobě podobných následovníků. Dvojnásobný předseda Evropské komise Barroso byl maoista. Brusel obsadili marxisté a sociální inženýři Baronka Ashtonová z Velké Británie, bývalá ministryně zahraničí EU v letech 2009 až 2014, v mládí coby levicová aktivista pobírala peníze od Moskvy a demonstrovala za jaderné odzbrojení. Ovšem pouze Západu, ty sovětské byly nejspíš v pořádku. V úřadu ji mimo jiné vystřídala italská komunistka Federica Mogheriniová, jejíž rozesmátá fotografie s palestinským teroristou Jásirem Arafatem koluje internetem. Mogheriniová se stala středem pozornosti vloni v létě, když bezelstně konstatovala, že islám vždy byl, je a bude pevnou součástí evropské kultury. Co k tomu dodat více? Evropská unie se ráda tváří jako demokratická instituce, která prosazuje svobodu a pluralitu názorů Asi právě proto EU dlouhodobě financuje ze svých fondů Palestin a naopak k Izraeli se chová jako k největšímu nepříteli. Asi právě proto si dovolí současný opět levicově naladěný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz veřejně označovat demokratické volby v Polsku za převrat. Asi právě proto nejprve EU posvětit prezidentské volby na Ukrajině, ve kterých zvítězil Viktor Janukovyč, aby potom veřejně podpořila jeho konec v úřadu neústavní cestou. Asi právě proto...a tak by se dalo pokračovat dál a dál. Evropská unie je obr na hliněných nohou, který je paralyzován pokaždé, když má vyřešit nějaký problém. Velmi dobře se to ukázalo v případě krizí v Řecku, na Ukrajině i ve chvíli, kdy začaly na evropský kontinent proudit nekontrolovaně stovky tisíc uprchlíků. K čemu je instituce, která není schopna ani hájit své hranice a peskuje každého, kdo se o to snaží? A nejenom, že peskuje, ale nálepkuje označením „xenofob“ nebo „islamofob“. Maďarsko o tom ví své. Evropskou unii vedou neomarxisté a sociální inženýři, pro které je vřelý vztah k vlasti, úcta k tradicím či vlastní kultuře sprosté slovo. Vraťte nám Evropu! Právě proto je mnohým z nás ten evropský moloch naprosto cizí. Evropská unie není „můj“ projekt a se samotnou Evropou nemá nic společného. Cílem tvůrců tohoto evropského projektu bylo naopak Evropu jeho obyvatelům sprostě ukrást a vsugerovat pomoci levicových médií a neziskovek, že kdo neuznává Evropskou unii, není Evropan a staví se proti celému kontinentu. Je tomu ovšem přesně naopak. Praví Evropané vystupují proti EU právě proto, že jim na jejich kontinentu záleží a nechtějí jej nechat navždy zničit. Vystoupením z EU neopouštíme Evropu, ale naopak ji vracíme zpět do svých rukou. Bohužel v České republice neexistuje silná euroskeptická strana, jenž by měla sílu protlačit po vzoru Velké Británie referendum. Od začátku svého vzniku hlásají nutnost opustit EU Svobodní, leč zatím nic nenasvědčuje tomu, že by v příštích letech měli sílu své vize převést z do reality. Potom ještě zbývá ODS, která rozhodnutí EU často kritizuje. Bohužel tato strana zůstává na půli cesty. Její šéf Petr Fiala v týdnu na svém Facebooku napsal, že ODS si nepřeje vystoupení z EU, ale pouze její změnu. Jistě, změnit EHS se nepodařilo Margaret Thatcherové a s reformami nyní neuspěl ani David Cameron. Cožpak si někdo může myslet, že se to podaří aktuálně bezvýznamné české partaji v čele s Fialou? Referendum ve Velké Británii o EU se bude konat za čtyři měsíce. Do té doby ještě uslyšíme z úst mnoha „velkých Evropanů“ z řad politiků, umělců, sportovců a celebrit spoustu lží, polopravd, výmyslu a hloupostí. Propaganda se rozjede na plné obrátky a bude to občas skutečně na ručník. Opět uslyšíme prázdná slova o „evropských hodnotách“, nutnosti se sjednotit proti vnějšímu nepříteli Rusku a vnitřnímu nepříteli, kterým je každý kritik EU. Šílenec nebo žoldák ve službách Kremlu. Doufejme, že Boris Johnson a Nigel Farage svoji zemi vyvedou z věčné temnoty na světlo a unylý premiér Cameron nebude opakovat referendum do té doby, než Britové řeknou EU ano, jak mu včera našeptával přes média knihovník Schulz. Zdroj: eportal.parlamentnilisty.cz

Známý farář Czendlik nečekaně ostře: Zaútočili na nás ve Svatém týdnu. A my raději ustupujeme a sundáváme kvůli nim kříže. Nemáme se z té Evropy rovnou vystěhovat? ROZHOVOR „Velikonoce jsou o přechodu ze smrti do života, kdy by se to krásné mělo dostat z podzemí na povrch. A lidé by se měli o Velikonocích potkat s pohlazením na duši, aby mohli zapomenout na problémy, které nás obklopují,“ říká v rozhovoru ParlamentníchListů.cz jeden z nejznámějších českých duchovních, lanškrounský děkan Zbigniew Czendlik, který je původem Polák. A protože jsou Velikonoce svátky zmrtvýchvstání, nechce prý v těchto dnech hovořit o imigrantech, neboť to je problém, který lidi rozděluje a EU jej neumí řešit. „Já mám pocit, že evropští politici jsou impotentní a neumějí být lídry, kteří by problém s migranty utáhli,“ tvrdí Czendlik. Pane doktore... Tak to vás musím okamžitě zastavit, protože já nejsem žádný doktor, nemám žádné honosné tituly. Víte, spíš než o tituly bychom měli usilovat o to být dobrým, férovým, laskavým a velkorysým člověkem. K tomu ale směřuje i ta velikonoční doba... Na to se právě chci otázat. Proč si myslíte, že je dobré slavit Velikonoce v době konzumu, v době, kdy Evropu potkaly další teroristické útoky? Osobně si myslím, že je krásné, když Velikonoce slavíme, neboť to je tradice. My si možná slova tradice zrovna moc nevážíme, ale tradice má přitom pro nás možná ještě větší hodnotu než demokracie nebo cokoliv jiného. Takže „slavit Velikonoce“ je pro nás tradice, je to něco, k čemu se hlásili už naši rodiče a praprarodiče... Prostě Velikonocemi se hlásíme nejen ke křesťanské tradici, ale i k základní kulturní tradici. Vždyť literatura, architektura i umění jsou touto tradicí silně ovlivněné. A pro křesťana jsou pak Velikonoce určitým duchovním vrcholem, protože v nich jde o vítězství života nad smrtí, vítězství lásky nad nenávistí, vítězství světla nad tmou, vítězství naděje nad beznadějí... i tohle všechno v sobě skrývají Velikonoce. Já osobně jsem pak moc rád, že ten letošní Velký pátek bude volným dnem, protože Velký pátek neodlučně patří k dalším dvěma dnům – tedy k Bílé sobotě a k neděli – zmrtvýchvstání. Teď ten Velký pátek budeme prožívat obzvláště silně, protože se právě doslova odehrál včera v Bruselu (rozhovor s farářem Czendlikem byl veden tento čtvrtek – pozn. red.). Když dojde k takovému teroristickému útoku, k němuž došlo, tak to jsou pak doslova „velké pátky lidstva“, v nichž došlo k vítězství nenávisti, falešného obviňování a zrady. Ale to je přesně ono ukřižování Boha... totiž tím, jak projevujeme k sobě vzájemnou nenávist, tak tím Boha ukřižováváme. To není tak, že nám to Bůh dopřává, on s tím nemá nic společného. To je jako když spálíte celý trávník, a pak začnete nadávat na Pána Boha, co to dopustil, i když jsme si to způsobili sami, neboť jsme si třeba nepřečetli návod. A jak stojí v Bibli: cokoliv jsme udělali tomu nejmenšímu, tak jako bychom udělali samotnému Bohu. To znamená, že co jsme spáchali, tak jsme učinili samotnému člověku, kterému jsme ublížili. Takže to, co se stalo v Bruselu, je podle mne také atentátem na Boha. Možná proto je dobře, že nyní slavíme velikonoční svátky, neboť ty jsou o určité naději, o tom, že přece jenom zvítězí pozitivní hodnoty. A měli bychom si toho vážit a nevyklízet pole. Když nějaké letecké společnosti zakazují letuškám nosit křížky, když se už i v Itálii setkáváme s tím, že ze zdí sundávají kříže, že ze zdí škol sundávají kříže, tak se pak nemůžeme divit, že nastává v naší společnosti chaos a vypadá to pak, jako bychom se my sami chtěli z Evropy vystěhovat... A nemohli třeba s tím naším Velkým pátkem tak trochu teroristé počítat? Nemáte z toho všeho pocit, že to nebyla tak úplně náhoda, že si zvolili právě tento týden pro svůj tak odporný čin? Do hlav strůjcům atentátu nikdy nevidíme, jejich myšlení nikdy nepoznáme, ale možná, že to tak je, protože se to vše odehrává v tzv. Svatém týdnu, což je pro křesťany takový posvátný týden. Takže tam souvislost pochopitelně být může, jakoby udeřili proti něčemu, co je pro nás posvátné. Proč proti sobě stojí islám a křesťanství? Neměla by jít naopak náboženství po stejné linii, neměla by mít stejný zájem? Já si ale nemyslím, že zejména umírněný islám a obecně islám jako náboženství by byl nějak zvláště nenávistný. Ovšem každé náboženství může být zneužíváno; a když se podíváme do historie, tak i křesťanství přece bylo zneužíváno pro různé ideologie. Pochopitelně, že křesťané i muslimové dokáží spolu vycházet, ovšem nesmíme zapomínat na to, že i mezi křesťany jsou extremisté stejně tak jako v muslimském světě. Možná ale, že islámské prostředí nahrává radikalismu více, je tam pro něj přijatelnější prostředí... I Ježíš však říkal, že neodsuzuje hříšníka, ale že odsuzuje hřích. Já neodsuzuji islám jako takový, jako spíše náboženské formy projevu, tedy radikalismus, fundamentalismus, fanatismus – to ovšem nemá s náboženstvím vůbec nic společného! Přirovnal bych to k letadlu, které nám může dobře sloužit, když je stále ve vzduchu a lidem pomáhá se rychleji přemisťovat – ovšem také to může být zbraň jako v případě New Yorku 11. září 2001, kdy byla tato věc použita proti člověku, tedy proti nám samým. Podobně i náboženství se může zneužít. Opravdu není v náboženství muslimů, tedy v samotném islámu ta podstata, ten důvod, proč se tak radikalizují, proč jsou nenávistní? Nemůže – lapidárně řečeno – za všechno ta jejich „hloupá“ víra? To nemůžeme takto říci. Není to ten důvod. Já vám k tomu něco řeknu – byl jsem v mnoha islámských zemích, byl jsem třeba v Malajsii, na Mauriciu. Třeba v Malajsii jsem viděl, jak vedle sebe žijí křesťané, muslimové a buddhisté. Většina z nich žije v takových dlouhých mnohogeneračních domech a přitom každá z těch rodin tam má svou kapličku. Přitom dokáží pospolu žít a vycházet dobře, i když jsou pod jednou střechou. Je ale překvapivé, že i v Malajsii je hrozba teroristických útoků poměrně velká. Extrémní fanatismus je ale téměř vždy reakcí na extrémní liberalismus. Je to i záležitost mentality, povahy – ti lidé tam jsou totiž úplně jiní stejně tak jako lidé z Blízkého východu a ze severní Afriky, kde možná mají nějaký sklon k fanatismu už v povaze. Třeba je to způsobeno tím, že nemají co ztratit. Já vždycky říkám, že bychom neměli jít do boje s člověkem, který nemá co ztratit. My naopak máme co ztratit – máme svoje jistoty, máme svoje rodiny, děti, svá zaměstnání a tak dále... Takže žijeme v úplně jiném světě a dokonce si myslím, že ti migranti, kteří sem cestují z různých zemí, tak cestují kvůli tomu, že tam nemají takové bohatství jako my; prostě nemají co ztratit. Možná, že to vezmu příliš zeširoka, ale podívejte se, jaké mělo problémy Řecko a Španělsko, když měly ekonomickou krizi, možná že je to způsobeno tím, že sever byl vždycky bohatý a jih chudý. Proč je ale sever bohatý? Souvisí to do jisté míry s klimatickými podmínkami. Zatímco my tady máme jedno vegetační období, což je léto, a pak přijde zima a musíme dělat úspory a musíme hospodařit tak, abychom zimu přežili, tak oni něco podobného vytvářet nemusejí. Prostě žijí ze dne na den; a jak už jsem uvedl, nic neriskují, nemají totiž mnohdy co ztratit. Proto je pro ně někdy velkým problémem přizpůsobit se našemu způsobu života. Chybou na naší straně někdy zase je, že jim vnucujeme náš pohled na svět, náš model demokracie, řízení státu a tak dále. Napřed to tam rozvrátíme podobně jako v Libyi, a pak odtamtud utečeme a necháme to tam napospas. No a pak tam přijde Islámský stát. Kdyby tam ale byl Kaddáfí, tak by tam byl možná klid. Takže my něco rozvrátíme, ale nenajdeme řešení, jak těm lidem tam konkrétně pomoci, takže je necháme v problémech. Proč se neangažujeme v zemích jako je Burkina Faso, anebo v dalších středoafrických zemích, kde se stále bojuje a lidí tam umírají hlady, děti a ženy tam jsou znásilňované? No, není tam třeba žádné nerostné bohatství. Nechci nikoho odsuzovat, ale v tom všem možná hrají roli velké peníze, prostě je to velká politika. Takže my sami vlastně sklízíme to, co jsme si zaseli. Nemůžeme si tak na nikoho jiného stěžovat, nežli na sebe. Všeobecně se tvrdí, že za imigrantskou vlnu mohou Spojené státy americké... Já osobně mám Spojené státy rád, ale nemusím jejich politiku. Ovšem zaregistroval jsem, jak prezident Obama zkritizoval jak Británii, tak i Francii za útok v Lybii. Řekl k tomu jasně, že bylo chybou, že se do toho zapojilo NATO. Takže ne za všechno může politika USA. Myslíte si, že je ohrožená budoucnost tohoto světa? Leckdy se objevují takové teorie, že zvlášť v posledních stoletích nejde v oblasti politiky o žádné omyly lidí. Naopak, politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou... Já nejsem zastánce nějakých spikleneckých teorií, je mi to docela cizí. Třeba v Polsku v souvislosti s pádem letadla u Smolenska, v němž zahynul Lech Kaczyński, se pořád přiživují nějaké spiklenecké teorie, k tomu všemu jsem ale já osobně odtažitý. Možná ale, že nějaký nový pád Říše římské nastat může, tomu bych se ani vůbec nedivil. Protože jsem kněz, tak mi dost často vyčítají hříchy církví, jako jsou křížové výpravy, hříchy pedofilů a tak dále, ovšem já na takové řeči vždycky odpovídám, že celé naše dějiny lidstva bývaly plné násilí. To, že my teď padesát let žijeme v našem prostoru v klidu a míru, no tak to je něco mimořádného, ale když se rozhlédneme po světě, kde se všude bojuje, tak pak je všechno najednou v jiném světle. Jenže i v Evropě si kdysi někdo udělal „prostor“, a to docela násilným způsobem. I dějiny Polska, Česka, Německa, Francie byly násilnými dějinami a je to přitom součást našich lidských dějin. Násilí z našeho světa prostě jen tak neodbouráme, a proto se nám to stále vrací jako bumerang. Myslíte si, že bychom měli imigranty přijímat, přestože známe varování některých odborníků, že může nastat konec Evropy v té podobě, jakou ji dosud známe? Navíc si tady musíme uvědomit, že EU není momentálně vůbec schopná vyřešit problém s imigranty... Já se ale této situace bojím stejně tak jako většina lidí v Evropě, protože, jak jsem již uvedl, my patříme do té kategorie lidí, kteří mají o co přijít, máme co ztratit. Na druhou stranu bychom ale měli těm lidem umět pomoci. K tomu vždycky říkám toto: ne každý uprchlík je muslim a ne každý muslim je terorista. Nemůžeme to zjednodušovat, i když je tento problém s imigranty veliký. Já osobně jsem šťastný za to, že tuto věc nemusím řešit a že to je na politicích, kterým ale vůbec nezávidím. Nemůžeme ovšem pomáhat do nekonečna, máme spousty lidí, kteří nám žijí nablízku a také od nás potřebují pomoci. Takový nekontrolovatelný příliv uprchlíků není dobrou věcí, a to ani pro nás, ani pro ně samotné, protože jejich start do života v našich podmínkách nebude jen tak. Chci však zdůraznit, že teroristé, kteří spáchali poslední atentáty – ať již minulý rok v Paříži, nebo nyní v Belgii – tak to jsou lidé, kteří se narodili tady u nás, což je samo o sobě nějaké znamení něčeho špatného. Asi děláme něco špatně my, nedokážu si to jinak vysvětlit. Vezměte si dva extrémy – holky, co trpí bulimií, se na druhou stranu přejídají, což je něco nenormálního. A tohle je podobné. Teroristé byli přece vychováni v naší kultuře, ve svobodných zemích, ale možná, že se těm lidem málo věnujeme. Nevím, v čem ten problém je. Na druhou stranu se nesmíme podbízet těm, kteří k nám přijdou. V tom se mi líbila třeba australská premiérka Gillardová, která kdysi řekla, že kdo k nim přijde, tak se musí podřídit. Prostě muslimům, kteří chtějí žít podle islámského práva šaría v Austrálii, bylo jasně řečeno, aby odešli. Nikdo z nás si přece jen tak nevezme k sobě do podnájmu cizího člověka, také jej bude podle svého lustrovat, než mu dá klíč od svého bytu. Takže já si myslím, že by to takto mělo být. Myslíte si, že mají muslimové nějaký plán na to, jak obsadit Evropu? Možná, že to může být v hlavě nějakých jejich lídrů, ale možná, že to je jen v našich hlavách, protože se toho bojíme. Ovšem bude záležet jen a jen na nás, zda to připustíme, zda to tak chceme mít. Myslíte si, že EU v tomto hodně couvá? Že prostě neukazuje otevřenou náruč pro Evropany, jako spíše ukazuje mnohem otevřenější náruč pro imigranty? Osobně jsem hodně rád, že tady existuje evropské společenství, jako je Evropská unie, že máme Schengen. EU má pro nás všechny obrovské výhody v oblasti hospodářství, kultury, cestování, v oblasti vzdělávání. Vždyť se podívejte, kolik našich občanů žije a pracuje v jiných zemích, což je obrovský přínos, ovšem mám dlouhodobý pocit, že evropští politici jsou impotentní a neumějí být lídry, kteří by problém s migranty utáhli, nejsou to lídři v tom pravém slova smyslu. Asi jsme až příliš demokratičtí a nakonec nás může ona demokracie zničit. Tam, kde by bylo potřeba vymezovat nějaké hranice a chránit naše svobody, tak tam to EU nedělá, ale vstupuje nám naopak do našeho soukromého života, do našich prostorů, reguluje náš život, dělá z nás otroky. Prostě z nás dělají nesvobodné jedince tím, že nám regulují náš každodenní život. Třeba tak, že nám budou zakazovat topit v kotlích dřevem, anebo že omezují kouření až na maximum. Co ale dělá náš Parlament? Tak ten jen stále dokola vymýšlí nové zákony a předpisy, často jen kvůli tomu, že to chce EU. My jsme tady sekýrováni, na nás jsou vytahována přísná měřítka, od kterých se nemůžeme odchýlit, neboť jinak přijde okamžitě trest, ale s uprchlíky a s tím problémem kolem nich – jak vidno – nikdo nic nedělá, nikdo nic nereguluje. Když o Velikonocích lidé půjdou do kostela, co tam najdou? A proč má být pro ně návštěva kostela něčím víc, než kdyby šli do obchodu? Já ale neodsuzuji ani to nakupování, neboť se tomu říká Boží hod velikonoční, stejně jako Boží hod vánoční. Vždycky v dějinách lidé šetřili na svátky, aby si trošku užili, i když je samozřejmé, že se kdysi žilo jinak než dnes. Špatně by ale bylo, kdybychom konzumně žili celý rok, ale proč si trochu nedopřát na Velikonoce nebo na Vánoce? Já jsem vždycky říkal, že když se narodí dítě, tak máme mít oslavu. Když jsem slavil padesátiny, tak jsem také udělal veliký mejdan... a proč takový mejdan neudělat podobně i Ježíškovi? Proč neoslavit Vánoce a pak Velikonoce, když to je jeho zmrtvýchvstání? Já osobně pak v kostele o Velikonocích používám velmi často stejná přání jak pro věřící, tak i pro ty, kteří jsou vzdáleni od křesťanství a od církve. Víte, Velikonoce jsou svátky zmrtvýchvstání, takže proto v těchto dnech nebudu mluvit o uprchlících, neboť to je problém, který nás dělí, což mne moc mrzí, neboť o tom neumíme mluvit bez emocí. A já nechci tyto problémy v tyto dny otevírat, neboť podle mne lidé nejsou zvědaví na to, aby přišli do kostela poslouchat stejnou píseň, kterou znají již z médií. Lidé potřebují slyšet něco jiného! Především by se v kostele měli cítit dobře, měli by se tam potkat s pohlazením na srdci a po duši, aby mohli zapomenout na problémy, které nás obklopují. Proto k lidem o Velikonocích promlouvám hlavně o tom, jak je důležité, abychom opět našli to, co v nás usnulo, zemřelo, anebo se dostalo pod povrch. Myslím tím naše přátelské a kamarádské vztahy. A já přeji, aby z nás, z mrtvých, vstalo to, co už v nás možná umřelo, aby v nás ožily hodnoty, krásné vztahy. To je totiž pro plnohodnotný život hodně důležité. Velikonoce jsou totiž o tom přechodu ze smrti do života, aby se to krásné dostalo z podzemí nahoru, na povrch.

Budoucnost světa očima Jiřího Paroubka: Evropská unie má budoucnost, chybí jenom silný vůdce. Kolaps v Sýrii, kšefty amerických zbrojařů CIVILIZACE A MY „Síly setrvačnosti institucí, jako je EU, jsou obrovské,“ zamýšlí se nad vizí budoucnosti Unie expremiér Jiří Paroubek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. „Nebojím se rozpadu EU, cesta je naopak ve větší integraci,“ uvedl s tím, že problémem jsou „slabší vůdci“. A vyjádřil se i k migrační krizi: „Za pár týdnů budou v Sýrii volby a po nich vznikne nová situace. Situace je taková: buď Asad, nebo úplný chaos země.“ Paroubek přidává i velmi zajímavá čísla o vojenských výdajích USA a Ruska. Na Slovensku vyhrál volby Směr – SD, do parlamentu se dostala také Slovenská národní strana a krajně pravicové uskupení Mariana Kotleby Lidová strana Naše Slovensko. V Maďarsku se premiér Viktor Orbán netají svým odmítavým postojem k Bruselu v otázce imigrace. Pokud by ve Francii posílila nebo dokonce zvítězila ve volbách Národní fronta Marine Le Penové a Velká Británie se rozhodla pro vystoupení z EU, co může následovat? „Právě teď jsme jen dvě či tři špatné volby vzdáleni od konce NATO, konce Evropské unie a možná konce liberálního řádu, jak jsme ho znali,“ píše na Britských listech Anne Applebaumová. Také se domníváte, že se může zavedený systém zbortit? Nejsem přítelem katastrofických vizí, pokud jde o budoucnost EU. Síly setrvačnosti institucí, jako je EU, jsou obrovské a podle mého názoru neexistují skutečně fundamentální rozpory uvnitř EU. Rozhodne-li se britský lid v referendu pro odchod z EU, nebude to znamenat ani zhroucení Británie, a už vůbec ne EU. Oba subjekty by pak spolu uzavřely dohodu o volném obchodu. Velká Británie skutečný zájem o hlubší integraci Evropy včetně společné evropské měny nemá. Její politická a ekonomická elita sleduje vždy své vlastní zájmy a na solidaritu s Evropou prostě kašle. Britským elitám chybí idealismus, i když by se jim materiálně vyplatil. Ve Francii budou pravděpodobně hrát první housle v prezidentské volbě neogaullisté a nejnadějnějším jejich kandidátem je zkušený Alain Juppé. Socialisté ve Francii jsou na počátku velké krize, která na pár let destruuje jejich pozici. Ale vítězství Le Penové je zcela nepravděpodobné. Že jde v migrační krizi Evropě o existenci ale tvrdí i hradní zahraničněpolitický expert Hynek Kmoníček. A není sám: I Donald Tusk hovořil o možnosti rozpadu EU coby pravděpodobnějším než kdy jindy. Tak tedy: Schengenský prostor, euro a EU jako taková. Čemu z toho hrozí rozpad, rozklad, významné okleštění? Pokud jde o migraci do EU, evropské elity budou muset omezit svůj okázalý idealismus a vrátit se do světa reálné politiky. Lidé v Evropě se bojí neznámého a tedy i imigrantů. A proti vlastním lidem není možné dlouhodobě jít, nechcete-li vydat jejich hlasy radikálním a extremistickým stranám a politikům. Čistě technicky a finančně vzato není velký problém ročně integrovat v Evropě milion či dva Syřanů, Íránců či třeba Turků v zemích EU, ale lidé ze vzdálenějších kulturních okruhů (Afgánci, Somálci a Eritrejci či obyvatelé Sahelu) to už je problém. Dovedete si představit lepší Evropu bez EU? Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví? Nebojím se rozpadu EU, cesta je naopak ve větší integraci zemí EU, ve větší koordinaci politik, včetně fiskální a zahraniční. Jen tak bude EU respektovaným partnerem USA, Číny či Indie. Zatím se v zahraniční politice EU dostala do submisivní pozice vůči USA, nedokáže samostatně formulovat k velkým problémům světa svou jasnou pozici, která je často reálně v rozporu se zájmy USA. Současná generace evropských vůdců nemá formát Chiraků či Schröderů nebo Mitterandů a Kohlů. Junker jako předseda EK je sice mimořádně schopný muž, ale politické zázemí má v jedné z nejmenších zemí EU. Tím je determinovaná jeho politická váha, která není ve světovém politickém ringu těžká. Je to politický welter. Tusk je na tom podobně, po vítězství národně-konzervativního Práva a spravedlnosti v polských volbách ztratil v Polsku svou politickou základnu. Problém dnešní Evropské unie jsou především slabší vůdci. Liberálně orientovaní pozorovatelé vybízejí k začlenění co největšího počtu migrantů do Evropy. „Jestřábi“ naopak varují před nepokoji či občanskou válkou, kterou „neevropané“ v Evropě vyvolají, a před kriminálními a sociálními problémy. Zaměstnavatelské svazy považují imigraci za produktivní, někteří ekonomové však varují, že pracovních míst, hlavně nekvalifikovaných, bude v budoucnu ubývat a imigranti budou zátěží. Tak co je tedy v tomto směru pro Evropu dobré? Spojené státy po desítky let absorbovaly miliony lidí, často jako ilegálních imigrantů. A americká společnost to unesla. Žádná tragédie nehrozí nyní ani Evropě. Většina imigrantů v Evropě hledá lepší existenci, životní perspektivu. Jsou již tady v Evropě. K nám do Česka se ostatně nehrnou. Německý průmysl tlačil na kancléřku Merkelovou, aby mu zajistila nové a levné pracovní síly. Míra nezaměstnanosti v Německu je pod 5 %. Z vnitřních zdrojů nové pracovníky v Německu nezajistíte. Němci jsou problém migrace schopni vyřešit organizačně i finančně, ale s vědomím lidí to tak snadno nepůjde. Uprchlická krize už trvá skoro rok. K nám zatím uprchlíci nechtějí, někteří analytici ovšem straší, že série uzavírání hranic by to mohla změnit. Slýcháme o nelidském přístupu Čechů, kteří uprchlíky masivně nechtějí. Jak to celé pro náš národ dopadne? Jak obstojíme? Češi byli od roku 1945 (vlastně už do roku 1939) po desítky let izolováni od velkého světa. Nebyli zvyklí na „cizáky“. Kolik bylo před dvaceti lety vtipů o Vietnamcích. Dnes lidé jen málokdy projevují vůči Vietnamcům odpor. Češi oceňují jejich pracovitost a snahu o integraci do české společnosti. Naštěstí pro nás se k nám nikdo z imigrantů nehrne. V Sýrii bylo dojednáno příměří, kterému nikdo příliš nevěří. Západ obviňuje Rusko z brutálního postupu majícího za cíl udržet za každou cenu u moci Bašára Asada. Rusko zase obviňuje Turecko z podpory Islámského státu a naznačuje, že by Západ, Turecko a Saúdská Arábie v rámci „plánu B“ mohli obsadit části Sýrie. Kde je pravda? A hlavně, kde je budoucnost válkou ničené Sýrie? Západu se téměř podařilo rozvrátit stabilizovaný sekulární a nábožensky tolerantní stát, jakým byla Sýrie. Evropští lídři nedokáží anticipovat budoucí vývoj. Mysleli si, že Asad a jeho režim rychle padnou. On se ale navzdory nejmocnějším státům světa udržel po pět let. Většina Syřanů nechce žít v islámském státě s právem šaría a nejsou to jen křesťané, drúzové či alavité a Kurdové, ale také ani většina sunnitů. Nechtějí žít ani jako poddaní Turků, to už po generace zažili. A Saúdové vojensky nestačí ani na Jemen, co by dělali v Sýrii? Evropané mají zájem na stabilizaci Sýrie, protože se tím zastaví příliv syrských uprchlíků do Evropy. Američanům je to fuk. Dost mi uniká, proč by někdo soudný měl usilovat o vesměs pouštní oblasti Sýrie, které dnes drží Islámský stát. Role Ruska v Sýrii byla pozitivní. Jen ono mohlo zkoordinovat promyšlené letecké údery s efektivními akcemi syrské pozemní armády. Řešení může být politické. Za pár týdnů budou v Sýrii volby a po nich vznikne nová situace. Situace je taková: buď Asad, nebo úplný chaos země. „Náš muž v NATO“ generál Petr Pavel označil Rusko za větší bezpečnostní hrozbu než Islámský stát. NATO přisouvá vojska k ruskému území, z Pobaltí, z Polska i odjinud slýcháme, že Rusko je i nadále hrozbou pro Evropu. Je tomu tak? Berete vážně odhady tvrdící, že při obsazení Pobaltí by NATO nestihlo reagovat? Či spíše hrozbu „hybridní“ války proti EU spočívající v podpoře stran a politických názorů obecně usilujících o rozpad EU a příklon jejích členských zemí k Rusku? Generál Pavel se zařadil mezi stupidní studenoválečníky pracující v zájmu vojensko-průmyslových komplexů. Bazicky jim jde o to zvýšit odbyt zbraní a zbraňových systémů, zejména zemí NATO. NATO vyhází letos do vzduchu cca 1 bilion $ na vojenské výdaje. Rusko zhruba 50 miliard $. To je tak silná disproporce ve vojenském a ekonomickém potenciálu Ruska na jedné straně a zemí NATO na straně druhé, která směřuje akceschopnost Ruska, pokud jde o vojenské akce, limitně k nule. S Putinem je to asi tak jako s čarodějnicí, nikdy k nám nepřijde. Jinak řečeno, proč by Rusko riskovalo vojenský konflikt s NATO, které je mnohonásobně silnější? Západ by měl přemýšlet spíše o tom, jak použít na příklad 10 % z objemu peněz jdoucích na vojenské výdaje na revitalizaci a rekonstrukci Sahelu tak, aby se tam dalo žít. Aby obyvatelé této části Afriky měli vodu, pracovní příležitosti, slušné životní prostředí, aby ve velkém neprchali do Evropy. Situace Ruska jako takového může ale vypadat zneklidňujícím způsobem díky problémům s cenou ropy, která podráží ruské hospodářství. Lidé sice Putinovi věří, nicméně... Ani Rus nemusí vydržet všechno. Máme se bát rozpadu Ruska? Vnitřních konfliktů? Příchodu někoho ještě více vyhraněného vůči Západu? Obnovení konfliktu na Ukrajině nebo začátku jiné války za účelem vybuzení vlastenectví a zakrytí vnitřních problémů? Jaké faktory v ,,ruské" problematice jsou běžně opomíjeny? Rusko zažilo ve svých dějinách mnohem kritičtější situace, nežli zažívá nyní, kdy zdánlivě stálo před svým zničením. Dnes je v obtížné situaci. Proto iniciovalo dohodu s klíčovými zeměmi OPEC vedoucí k omezení těžby ropy. V těchto dnech proto ceny ropy rostou ke 40 $ za barel a jejich růst se nemusí zastavit ani na této úrovni. Rusko však do budoucna bude muset restrukturalizovat a modernizovat svou ekonomiku a nespoléhat tolik na své obrovské nerostné bohatství a jeho výprodej. Vy jste před časem v jednom ze svých komentářů napsal: „USA, jak se zdá, přestávají mít prvořadý geopolitický zájem na Středním východě, a to z jednoduchého důvodu, že dnes už nepotřebují z této oblasti dovážet ani ropu, ani zemní plyn. To naopak EU potřebuje.“ Jak se změní zájem Spojených států o Evropu s novým prezidentem, když vezmeme v úvahu, že hlavními kandidáty jsou Hillary Clintonová a Donald Trump? Jaká je vaše prognóza výsledku voleb? Nejsem vědma. Hillary Clintonová je na roli prezidenta připravena nejlépe ze všech kandidátů, ať již demokratických, či republikánských. Má skvělé vztahy s Wall Streetem a silné vazby na vojensko-průmyslový komplex. Je to posun doprava v demokratické straně oproti Obamově éře. Proto je tak silný její protikandidát Sanders. Svět je plný paradoxů. Donald Trump je tak bohatý, že je finančně nezávislý. Proto z něj má obavy Wall Street i vojensko-průmyslový komplex a naopak je kandidátem bílé americké dělnické třídy. Miliardář a dělníci, to je zvláštní příběh. V republikánské nominaci může ovšem dojít na konvenci k překvapivému zvratu. Zdá se, že tím žolíkem elity a matadorů Grand Old party je Mitt Romney. Tedy muž s vynikajícími vztahy s Wall Streetem… To může GOP před volbami i rozštěpit a otevřít dveře k volbě kandidáta demokratů s jeho velkou většinou i v Kongresu USA

Zlé zprávy z Německa: Už se to prý vymyká kontrole Bezpečnostní situace v Německu je vzhledem k masivní migrační vlně horší, než si je vláda kancléřky Angely Merkelové ochotna připustit. Jenom za loňský rok spáchali migranti v Německu více než 200 000 trestných činů a za letošní rok se očekávají ještě vyšší čísla. Z důvěrné policejní zprávy, kterou před několika měsíci publikoval deník Bild, vyplynulo, že v roce 2015 spáchali migranti 208 344 trestných činů. Toto číslo představuje nárůst v porovnání s rokem 2014 o neuvěřitelných 80 %. Denně tak měli na svědomí 570 trestných činů. Jak v této souvislosti připomíná Soeren Kern z Gatestone Institute, skutečný počet trestných činů je ještě mnohem vyšší, protože statistiky Spolkového kriminálního úřadu (BKA) zahrnují jen vyřešené případy. Skutečný počet případů tak loni mohl dosáhnout až 400 000 a za letošní rok by to mohlo být ještě horší. Během prvních šesti měsíců došlo podle BKA ze strany migrantů ke spáchání 142 500 trestných činů, což dělá za jediný den 780 jednotlivých případů porušení zákona. Jestliže nárůst v roce 2015 činil ve srovnání s rokem předchozím 80 %, tak za letošní rok by se tento ukazatel mohl zvýšit o dalších 40 %. „A opět platí, že se jedná jen o vyřešené případy,“ dodává Kern. Celý text v angličtině je ZDE. „Většina spáchaných trestných činů je německými úřady bagatelizována. Zřejmě aby se tak zabránilo šíření protiuprchlických nálad ve společnosti. Zpráva BKA například uvádí, že většinu trestných činů zahrnují přestupky v podobně jízdy na černo ve veřejné dopravě. Podle úřadů se tak jedná o izolované incidenty, které nejsou součástí celonárodního problému,“ píše Kern s tím, že v rámci své podrobné analýzy došel k závěru, že bezpečnostní situace se brzy může vymknout kontrole. Konkrétně v Hamburku spáchali migranti téměř polovinu z 38 000 trestných činů, které jsou evidovány za prvních šest měsíců letošního roku, byť tvoří jen malou část z populace čítající 1,7 milionu osob. „Ročně dojde ve městě ke krádežím 20 000 peněženek a v drtivé většině případů za krádežemi stojí migranti z Balkánu a Afriky. Jejich gangy ovládají rozsáhlé prostory ve městě a místní obyvatelé i majitelé obchodů denně čelí krádežím, násilnostem a sexuálnímu obtěžování.“ V Porýní a Porúří, kde je soustředěno mnoho velkých měst, spáchali migranti z Alžírska v roce 2015 více než 13 000 trestných činů, což je dvojnásobně více než za předchozí rok. Ministerstvo vnitra spolkové země Severní Porýní – Vestfálsko eviduje za loňský rok asi 12 000 trestných činů, které spáchali migranti z Maroka, Alžíru a Tunisu. „Opět jde o znatelný nárůst ve srovnání s minulými lety,“ píše Kern s tím, že vážná situace je také ve Stuttgartu, Lipsku, Drážďanech, ale i Bavorsku. Jenom za měsíc říjen se v německých médiích objevily informace o asi dvaceti případech znásilnění a sexuálního obtěžování, které mají na svědomí migranti. Například v Lüneburgu dva migranti znásilnili ženu, která se procházela v parku se svým malým dítětem. O den později se stala terčem znásilnění při odchodu z kostela v centru Düsseldorfu devadesátiletá žena. O tři roky mladší žena byla 22. října zavražděna somálským migrantem v Neuenhaus. Sexuální obtěžování se nevyhýbá ani dětem.

Ohromující přiznání bývalého šéfa Bank of England: Evropská deprese byla „úmyslným“ činem Opět zjišťujeme, že je to pouze po odchodu z jejich oficiálních postů, kdy centrální bankéři nakonec začnou mluvit pravdu. Včera v noci to byl Alan Greenspan (bývalý šéf amerického Fedu), kdo zlořečil stavu ekonomiky tvrzením, že „jsme v těžkostech v podstatě kvůli tomu, že produktivita nenávratně chcípla,“ a když se ho ptali, zda je optimistický ohledně nadcházející budoucnosti, tak Greenspan odpověděl: „Ne, to už nějakou dobu nejsem.“ Také v neděli bývalý šéf Bank of England (BOE) Mervyn King varoval, že je tu další aspekt globální ekonomiky, konkrétně finanční systém, který je ve strukturálních problémech, a ten zůstává už od finanční krize jakkoliv neřešený, takže „je jisté, že budeme mít další krizi.“ Aby bylo jasno, varování bývalých centrálních bankéřů, kteří jsou za současný globální binec převážně odpovědni, nezní jinak než revizionistické kecy. Ale i tak, to byl King, kdo dnes při uvádění své nové knihy řekl něco, co nás překvapilo. Jak dnes hlásí Telegraph, podle tohoto bývalého šéfa Bank of England je evropská ekonomická deprese „výsledkem ‚záměrných‘ politických voleb přijímaných elitou EU.“ Mervyn King pokračoval ve svém sžíravém útoku na evropskou hospodářskou a měnovou unii předpovědí, že tu sužovanou měnovou zónu bude třeba rozpustit, aby osvobodila své nejslabší členy od neustálého zbídačování a rekordních výšin nezaměstnanosti. King rovněž řekl, že nikdy nepředjímal, že by se v moderním věku k břehům Evropy vrátil ekonomický kolaps o stejné hloubce jako ve 30. letech. Dodal ale, že osud Řecka od roku 2009 – které utrpělo propad zastiňující americkou depresi v meziválečných letech – se stal „děsivým“ příkladem selhání ekonomické politiky, při promluvě k posluchačům na London School of Economics. „Nikdy jsem si nedovedl představit, že bychom někdy zase měli v průmyslové zemi depresi hlubší, než jakou ve 30. letech zažily Spojené státy, a právě to se stalo v Řecku. Lord King – který strávil desetiletí bojem proti nejhorší finanční krizi v historii Bank of England – řekl, že nejslabší členové eurozóny nemají moc jiných možností kromě návratu ke své národní měně, jako „k jedinému způsobu jak si najít nějakou cestu zpět k ekonomickému růstu a k plné zaměstnanosti.“ Ale největší otázkou ohledně evropské deprese vždy bylo to, zda byla výsledkem čiré stupidity a ubohých ekonomických rozhodnutí, či zda byla záměrná. Kingova odpověď byla ohromující: „Je to děsivé a došlo k tomu jako k téměř záměrnému politickému činu, a o to je to všechno horší.“ Důvod, proč je toto prohlášení tak významné, je ten, že potvrzuje to, co v roce 2008 dávno před tím předpovídala zpráva AIG, a tedy roky před rozpoutáním evropské krize, zejména to, že Evropa konkrétně vytvoří finanční krizi (stejně jako ekologickou krizi, zrovna tak jako terorismus), aby opevnila „Evropské impérium“. Vzpomeňme, co tehdejší stratég AIG Banque Barnard Connoly řekl v reakci na rétorickou otázku „Co Evropa chce?“ Tragédií Evropy je to, že všechny vyšlo právě tak, jak nevolená evropská vládnoucí oligarchie očekávala, a ač můžeme pogratulovat Bruselu, kterému nejenže se podařilo si svou moc udržet, nýbrž ji i upevnit, tak teď vládne nad upadajícím ekonomicky nesolventním kontinentem s celou generací uvrženou do nezaměstnanosti s miliony uprchlíků snažícími se dostat do ní a s evropskou kulturní „integrací“ na úrovni, jakou už desítky let nikdo neviděl. A zatímco předtím jsme mohli spekulovat, že k tomu všemu došlo převážně náhodou, teď to víme lépe: bylo to od prvního dne předurčeno. Překlad: Miroslav Pavlíček Zdroj: zerohedge.com

Lídr liberecké ODS: Jsme jedinou konzervativní a odpovědnou politickou stranou s programem a budoucností Stejně jako na Slovensku se Dan Ramzer (ODS) i u nás obává vzestupu extremistických a protisystémových stran. Voliče v Libereckém kraji tak hodlá přesvědčit především svou dosavadní prací. Za největší problémy kraje označil vysokou poptávku po kvalifikované pracovní síle, chybějící dopravní infrastrukturu a špatný stav silnic. Co s tím? Nejen na to odpovídal v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. Parlamentní volby na Slovensku vyhrál Smer – SD s 29 procenty, druhá byla protievropská Sulíkova Svoboda a Solidarita. Do parlamentu se dostalo celkem osm stran a mezi nimi i nacionalistická uskupení jako Slovenská národní strana s necelými devíti procenty a 15 křesly a krajně pravicové uskupení Mariana Kotleby Lidová strana Naše Slovensko. Vypadá to, že ve slovenských volbách propadly strany, které hlásají většinově uznávanou proevropskou nebo snad proamerickou politiku. O čem to svědčí? Že Evropská unie nezvládá imigrační otázku a neplní povinnosti, které vyplývají ze členství jednotlivých členských států v rámci ochrany vnitřních i vnějších hranic EU. Kvůli extrémním řešením a neřešením vzniká prostor pro extremismus. Neobáváte se vzestupu nacionalistických, extrémních či protisystémových politických uskupení i u nás? Přece jen volby se blíží. Obávám, protože někteří extremisté a protisystémová politická uskupení již reálně participují na řízení měst, obcí a krajů. Vy sám jste lídrem ODS v Libereckém kraji. Čím budete chtít oslovit voliče? Vlastní prací, která je za týmem, jenž mám čest vést. ODS také poprvé v historii v Libereckém kraji bude kandidovat společně s nestraníky. Proč? Protože Občanská demokratická strana je stranou otevřenou, která svým programem oslovuje i nestraníky. V jakém z kandidátů shledáváte největší konkurenci a proč? Nevnímám nikoho jako konkurenta, vnímám potenciální partnerství. Pro voliče, kteří chtějí volit konzervativní a odpovědnou politickou stranu s programem a budoucností, jsme pravděpodobně jedinou alternativou. A jak vnímáte obvinění jednoho z vašich protikandidátů a současného hejtmana, Martina Půty, z korupce? Nakolik podle vás kauza ovlivní volby? Neumím věštit z křišťálové koule. To je věc Martina Půty, volebního sdružení, které reprezentuje, a orgánů činných v trestním řízení. Mezi palčivé problémy Libereckého kraje patří vysoká míra nezaměstnanosti. V čem vidíte šanci na zlepšení a co se pro to budete snažit udělat vy sám? V Libereckém kraji je vysoká poptávka po kvalifikované pracovní síle. Jsem osobně přesvědčený, že pokud stát neprovede plošnou reformu školského systému na úrovni středních škol s výraznou participací podnikatelského sektoru, není možné se z tohoto začarovaného kruhu vymanit. Na úrovni kraje lze řešit jen dílčí problémy kapacit a dislokací. Systém a finance nastavuje vláda ČR. Nedomníváte se, že nezastupitelnou úlohou je v řešení problému i podpora vzdělávání, zejména technických oborů, kde poptávka ze strany zaměstnavatelů po technicky vzdělaných lidech často převyšuje nabídku? A máte představu, co by se dalo v tomto směru zlepšit? Už jsem na to odpověděl v předcházející otázce a nejde pouze o technické obory. Chybějí lékaři, zdravotní sestry, skláři, kuchaři, servírky, šičky... S nezaměstnaností souvisejí i problémy v občanském soužití. Co s tím? Jak zajistit, aby nedošlo k eskalaci sociálního napětí? Dodržováním pravidel platných pro všechny. Další podstatný problém kraje je chybějící dopravní infrastruktura a špatný stav silnic. Byť zde jsou vaše případné pravomoci omezené, co byste se snažil udělat pro nápravu? Přesvědčit vládní úřady, aby stanovily koncepci. Tu komunikovat. Uvolnit zdroje. A udělat vše pro to, aby to alespoň deset let fungovalo. Otázka na závěr. Pokud byste uspěl, ponechal byste si i nadále mandát starosty? Lze podle vás obě profese skloubit a vykonávat naplno? Vše záleží na úspěchu týmu kandidátů Občanské demokratické strany a na tom, zda nám voliči umožní podílet se na nejvyšší úrovni reprezentace Libereckého kraje. Do té doby nechci nic předjímat.

U Jílkové proběhla vážná debata o očkování. V závěru došlo i na silné obvinění médií Představuje očkování proti chřipce jen výhodný byznys, nebo jde opravdu o ochranu zdraví občanů? Na tuto zásadní otázku hledali odpověď hosté pořadu Michaely Jílkové v pořadu Máte slovo České televize. Před kamerami zaznělo, že bychom neměli příliš věřit médiím hlavního proudu, pokud jde o očkování proti chřipce. Došlo i na otázku, zda očkování může vyvolat autismus u dětí. Předseda České vakcinologické společnosti profesor Roman Prymula, praktická lékařka Ludmila Eleková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů Alena Šebková, Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, Václav Hrabák ze Společnosti pacientů s následky po očkování a pan Josef Pilař, který v dětství onemocněl dětskou obrnou a věří, že si nemusel nést doživotní následky, pokud by byl očkován. Ti všichni debatovali ve čtvrtečním pořadu Máte slovo moderátorky Michaely Jílkové v České televizi. Je prý popsáno, jak se hliník z vakcín dostává do mozku „Účinek vakcín na organismus se studuje posledních patnáct let. A jsou jasně popsány následky očkování,“ poznamenala hned na úvod lékařka Eleková s tím, že vakcíny mohou vyvolat i autismus. Prymula se jasně postavil do opozice. Podle jeho názoru je toto tvrzení absolutně nepravdivé. „V Japonsku například očkovali proti spalničkám, ale když přestali očkovat, čísla autismu neklesla." Lékařka Alena Šebková dodala, že účinky vakcín je třeba studovat mnohem déle než jen patnáct let. Nesmíme navíc zapomínat na to, jaké genetické předpoklady mají jednotlivé děti. Nesmíme zapomínat na to, že se děti rodí starším rodičům. „Bylo vysledováno, že od čtyřiceti let věku otce se riziko výskytu autismu zvyšuje,“ upozornila. Navíc autistickou poruchu lze často odhalit až v pátém roce věku. Eleková si ale trvala na svém: „Je popsáno, jak se hliník z vakcín dostává do mozku. Je popsáno, jak je autismus léčen a chodí po světě řada vyléčených dětí.“ Prymula tato tvrzení ale smetl ze stolu. Mezi autismus a hliník podle jeho názoru nelze klást rovnítko. Poslední studie z přelomu let 2015 a 2016 ukazuje, že tato spojitost tady není. Výzkumy také ukazují, že určitá rizika existují u Afroameričanů, ale ne u nás. V tu chvíli se ale ozval pan Hrabák. „Úkaz u afroamerického rizika neznamená nebezpečí pro nás? Toto tvrzení se mi zdá velmi silné,“ konstatoval. Před kamerou však také došlo na Zika virus. „Pan Hrabák tady šíří nesmysly týkající se Zika viru,“ posteskl si. Pokud jde o autismus, tím trpí i řada lidí, kteří očkováni nebyli. Jeden z otců v publiku ale trvá na tom, že po očkování se na jeho synovi autismus projevil. „A v osmi letech je mluvením na úrovni jednoročního dítěte,“ prozradil otec. Od další ženy z publika však zazněl možná ještě smutnější příběh. „Mám těžce postiženého desetiletého syna, který byl očkován před deseti lety. A dnes křečuje, má plíny, leží, je to zkrátka desetileté mimino. My jsme s manželem byli šokováni z toho, že nám každý z neurologů řekl něco jiného. A můj syn není jeden z milionu, jak tvrdíte. Těch lidí je mnohem víc,“ obrátila se přímo na Romana Prymulu. Ten kontroval, že podobná onemocnění opravdu nemusejí souviset s očkováním. Doplnil ovšem, že se nebrání některým individuálním plánům očkování. Rozhodně se však staví proti provoláním, že by bylo nejlepší, kdyby děti nebyly očkovány vůbec. „Pokud rodiče u dětí sledují podezřelé projevy, měli by lékaře upozornit a my bychom měli to dítě důkladně vyšetřit,“ zaznělo také od Romana Prymuly. Paní Candigliota vzpomněla příkladu paní, se kterou mluvila. Její dítě má ochrnutou polovinu obličeje a prokazatelně tam existuje spojení s očkováním. „Bylo to po hexavakcíně,“ prozradila Candigliota. Šebková připustila, že některá rizika existují. „Nikdo nevylučuje, že očkování může mít závažné nežádoucí účinky,“ uznala. Musíme však mít také na paměti, že očkování v maximální možné míře eliminuje onemocnění zdravých dětí obrnou. Vakcíny uspěly v boji proti černému kašli a tak podobně. Ani tady ale Ludmila Eleková nezůstala stranou. Po očkování proti obrně se vám prý může stát, že onemocníte kvůli tomuto očkování. Individuální plány rozmetají systém Ve vysílání došlo také na rizika spojená s očkováním proti spalničkám. Šebková poznamenala, že děti do pěti let věku mají vyšší pravděpodobnost komplikací při této nemoci. Proto je dobré proti spalničkám očkovat. V Německu k podobným komplikacím a úmrtí dítěte před pár lety došlo a Německo tedy není právě daleko od nás. Eleková se domnívá, že by některým dětem možná pomohlo, kdyby nebyly očkovány a prodělaly spalničky. „Pro některé děti by to možná bylo lepší. Když máte zdravé děti, dobře živené, tak spalničky prodělají v podstatě jako běžnou dětskou nemoc,“ konstatovala Eleková. Slovensky hovořící lékař z publika se v jistou chvíli neudržel. Existují jasná data o tom, že se spalničky mohou posunout až k zápalu mozkových blan, a to je velký problém. Jílková také položila otázku, zda by bylo možné snížit počet očkování. Z publika rovněž zaznělo, že by pro každé dítě mohl být stanoven individuální plán očkování. Lékařka Šebková však tuto výzvu rozmetala. Dovedete si představit, že třeba 100 tisíc dětí bude mít individuální plán? Bylo by to krásné a ten systém by to úplně rozmetalo,“ poznamenala ironicky. Pozor na média hlavního proudu, protože... Nakonec došlo i na očkování proti chřipce. Eleková toto očkování nedoporučuje, protože jeho účinnost je pochybná. Následně znovu zazněl varovný hlas z publika staršího pána. „Česká vakcinologická společnost si zaplatila kampaň na ovlivnění novinářů. Této kampaně se zúčastnilo šestnáct novinářů z ČTK i z Českého rozhlasu,“ uvedl pán sedící v publiku. „To je ale velmi silné obvinění, máte na to důkazy?“ ptala se Jílková. „Je třeba, aby česká společnost věděla, že je proudem hlavních médií ovlivněna,“ doplnil pán. Předseda České vakcinologické společnosti profesor Roman Prymula ale kontroval, že si jako předseda této společnosti žádnou takovou kampaň neobjednal, ani neví o tom, že by to někdo udělal. Faktem ovšem také je, že se někdy nepodaří trefit kmen chřipkového viru a pak je účinnost očkování slabá. V některých letech může být očkování na úrovni 60 i 70 procent, a to není málo.

Cynický bastard, co prodává nenávist. Jindřich Šídlo sepsal politický příběh doktora Sládka V devadesátých letech minulého století ukázal zakladatel radikální pravice v Česku Miroslav Sládek, že politickou práci zvládl na jedničku. O čtvrt století později sice Sládek už není tak výrazným politikem, ale to, co hlásá, už není považováno za opovrženíhodné. Útočí na Romy, na EU, na uprchlíky a na jiné politiky. Další politici jeho recept přebírají. A stačí to dokonce k tomu, aby si člověk mohl stoupnout vedle prezidenta republiky Miloše Zemana. Před lety Miroslav Sládek přesvědčoval lidi, že musí čelit celé řadě hrozeb – nepracujícím Romům, sudetským Němcům a tradičním politikům, kteří nedokážou řešit jejich problémy. Nepřipomíná vám to slova některých dnešních politiků, třeba Tomia Okmaury? Jindřich Šídlo v pátečních Hospodářských novinách tvrdí, že se Sládek znovu vrací na scénu. „A vlastně vůbec nemusí měnit svůj zájezdní program, v němž dokázal během pár minut říct lidem na náměstích, kdo všechno je ohrožuje: Romové, sudetští Němci, migrace, EU, NATO, tradiční politici a jejich strany – tehdy to byl extrém, od něhož se patřilo štítivě odtáhnout. Dneska se s tím dá dostat na státní svátek na jedno pódium s prezidentem republiky,“ upozorňuje Šídlo. Novinář v této souvislosti připomíná, že na počátku 90. let minulého století Miloš Zeman věděl, že bude muset s Miroslavem Sládkem zabojovat o voliče. Říkával tehdy, že „republikáni jsou jen zdivočelí sociální demokraté“, doplňuje Šídlo s tím, že to znělo docela vtipně. Co Sládkovi zlomilo vaz? Ve druhé polovině devadesátých let vyšlo najevo, že si z poslanecké práce a z peněz svých poslaneckých kolegů v podstatě vybudoval malou rodinnou firmu. Jeho spolustraníci mu např. odváděli část platů. Ačkoli padl, neznamená to, že není nebezpečný. „Sládek byl skutečně nebezpečný cynický bastard, který pohrdal svými voliči a vždy v dokonalém obleku obklopen holohlavou ochrankou jim přivážel čistou nenávist,“ varuje autor.

Herečka Gregorová: Uprchlíky nepřijímat, nejsme bohatá země. Nepřichází k nám inteligence Česká herečka slovenského původu Hana Gregorová, která byla manželkou populárního herce Radoslava Brzobohatého, poskytla ParlamentnímListům.sk exkluzivní rozhovor. V něm se mimo jiné vyjádřila i k migrační krizi. „Velmi těžko se v tom orientuji, neboť média mají obrovskou moc. Přejela jsem několikrát přes rakousko-maďarskou hranici, rakousko-slovenskou hranici, maďarsko-slovenskou hranici a neviděla jediného migranta. Ani jednoho. Vím, že je to určitě strašný problém, neboť sem nepřichází inteligence. Přichází sem kdekdo, to je pochopitelné, ale já osobně jako matka bych si, pokud bych neuměla plavat, nesedla na gumový člun a nepustila se s pěti dětmi na širé moře,“ řekla Gregorová k migrační krizi. Podle svých slov by raději za ty peníze, které investuje do převaděčů, investovala do nového domova o 500 kilometrů dále. „Považuji to za strašný hazard a určitou jednoduchost těch lidí. Pochopitelně si myslím, že je tu možnost, že s těmito chudáky se do Evropy dostanou i lidé, kteří sem jdou za úplně jiným účelem,“ dodala. Původní text ZDE. V případě, že by se Gregorová měla rozhodnout mezi politikou slovenského premiéra Roberta Fica, který nechce přijímat uprchlíky, a německé kancléřky Angely Merkelové, jež je naopak vítá, vybrala by si Fica. „My přeci nejsme bohatou zemí. , abychom mohli otvírat náruč, když máme problémy sami se sebou,“ uvedla herečka, jejímž prvním manželem byl jordánský lékař muslimského vyznání. „Neměli jsme s tím nikdy žádné problémy,“ podotkla. „Celá jeho rodina byla muslimská, ale já jsem tam normálně připravovala Vánoce se stromečkem, dárky. Všichni to bez problémů respektovali a bylo to v pohodě,“ řekla. „Ti extremističtí muslimové, kteří existují, tak to je jen na základě toho, že naverbují jednoduché primitivní lidi, kteří si myslí, že si zlepší život. Takových jsme tu už ale měli,“ dodala s tím, že každé náboženství je v určitém smyslu dobré, jen nesmí být extremistické. Gregorová následně zhodnotila i situaci v Česku a Slovensku po rozdělení Československa. „Myslím si, že strašně moc věcí po roce 1989 je dobrých, zdá se mi však, že se zhoršily mezilidské vztahy. Dnes je hlavním krédem každého se hnát za penězi a trošičku se ztratila skutečná přátelství a lidské hodnoty. Lidé jsou méně citliví,“ podotkla. Domnívá se zároveň, že vzájemné vztahy mezi Čechy a Slováky jsou po rozpadu zemí srdečnější. Obě dvě země zároveň považuje za svůj domov.

Forbes: Ukrajina by neměla dělat princeznu v očekávání rytíře na bílém koni Mnozí Ukrajinci čekají na chvíli, kdy je USA a Evropa zachrání, tvrdí v článku pro Forbes Doug Bandow. „Učiníte-li předpoklad, že tito lidi žijí v světě snů, označí vás za hlupáka a „Putinovu loutku," píše autor. Nicméně by neměla Ukrajina ztrácet čas a dělat ze sebe „princeznu v neštěstí," očekávající „rytíře na bílém koni" v osobě Západu, poněvadž se riskuje změnit v bankrotáře. Západ a Kyjev by měly navázat vztahy v reálném světě, nespoléhat na fantazie, ale pouze na fakta, tvrdí Bandow. Nepříjemná pravda spočívá, podle jeho mínění, v tom, že USA a Evropa nemají na Ukrajině až tak velké zájmy. Ekonomické výhody z integrace Ukrajiny do EU budou dost skrovné a projeví se jen po mnoha letech. Ukrajina vzbuzuje soucit, ale nikoli přání jednat: ani USA, ani Evropa není připravena na vážné sankce, které jsou s to zničit ruskou ekonomiku, dospívá k závěru expert. Nikdo nevěří, že sankce donutí Moskvu vrátit Krym. Zato ale pokračující konflikt nechá zaručeně Ukrajinu v stavu finančního, hospodářského a politického krachu, a „zmrazený konflikt" zničí životy celé generace a dokonce víc, míní autor. Navíc taková „podřadná" ekonomická válka proti Rusku nevyhnutelně odradí Moskvu od spolupráce se Západem v mnoha závažných otázkách. USA potřebují, například, ruskou pomoc v Afghánistánu, Íránu, Severní Koreji a Sýrii, připomíná Doug Bandow. „Konfrontace s Ruskem je malichernou a marnotratnou politikou," zdůrazňuje. „Zapomeňte na celou tuto pokryteckou rétoriku Washingtonu, Bruselu a různých evropských metropolí. Ukrajina nemá cenu. Aspoň ne takovou, aby Západ podnikl něco vážného s cílem zmaření ruských aktivit na Krymu a v Donbasu. V zájmu všech stran včetně Kyjeva je, aby přizpůsobily svoji politiku reálnému životu. Američané a Evropané nepřijdou na pomoc. Je na čase, aby se domluvili s Ruskem ohledně Ukrajiny," uzavírá Bandow.

Doktor Skála, který to nezná z druhé ruky, staví mnohé pohádky o 17. listopadu z hlavy zpátky na nohy: Otázka stála buď modernizace, nebo kapitulace a kolosální majetkový převrat ROZHOVOR Podle něj to začalo diletantským pokusem o palácový převrat. Notoricky známé jsou i vazby na stejné týpky, vynesené „katastrojkou“ v Moskvě. Palácové převraty punktovali nýmandi, nadržení dělat kariéru hlava nehlava. Spěchali, když se jim doneslo, že se připravuje seriózní generační obměna. Ta by tyto tuctové hochštaplery minula obloukem a oni to moc dobře věděli, vysvětluje Skála v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz. V souvislosti se 17. listopadem, zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist? Nenávist tu šíří samolibá hrstka, která cítí v kostech, že jí ujíždí vlak. Pohrobci obskurní frašky pod monstrancemi „pravdolásky“. Byl to totiž jen slzný plyn. Clona kolosálního majetkového převratu. Když své zadání splnila, zůstala po ní jen slabomyslná říkanka. V parlamentních i prezidentských volbách prohrává se železnou pravidelností a na celé čáře. Ti, koho vynesla „from zero to hero“ v politice, to těžce nesou. Normálním lidem jsou pro smích, v médiích však hrají přesilovku. I dnes tak umí vyluzovat decibely, budící dojem bůhvíjaké síly. Opačný pól tvoří je sice nepoměrně početnější. Stále je to však v podstatě „mlčící většina“. „Pravdoláska“ po sezóně už sama nemá co nabídnout. A tak bere hlavně role kádrováka a práskače na cizí objednávku. Komparsu honů na čarodějnice – tu domněle „pročínské“, onde zase „proruské“ atp. Je to i parádní kšeft. „Hybridní válečníci“ typu George Sorose své kaprály stimulovat umí. Rozpočty – i všelijaké „task forces“ – mají pro dané účely i příslušné ambasády. Randál na dálkový ovladač bere útokem právě „hodnoty“, do jejichž dresů se jeho gážisté hastroší. Až po respekt k výsledkům voleb, organizovaných podle všech liberálních kánonů. „Kavárna“ dává najevo, že se jím řídit nehodlá. A sama se pasuje na „elitu“, před níž ti, komu daly přednost milióny voličů, mají buď srazit kufry, nebo se rovnou pakovat. Ve jménu „demokracie“ napadá samy základy demokracie. Co jiného má takový švindl po ruce, než lež a nenávist? Bývalý předseda SSM Vasil Mohorita tvrdil v rozhovoru pro Blesk, že byl jedním z lidí, který stál za změnou poměrů u nás a ve východním bloku. Že pracoval na tom, aby minulý režim skončil. Co si o tom myslíte, byla jeho role opravdu takto významná? Vasil má smůlu, že očití svědci žijí a sklerózou zatím netrpí. O žádné velké cíle nešlo. Vasil chtěl prostě udělat díru do světa. A tak se pokaždé vezl na vlně, která zrovna brala vrch. Na sklonku 80. let mířila přesně opačně, než 15–20 let předtím. Hlubší programové zakotvení nemělo jedno ani druhé. A to i díky erudici, mělčí než Balaton u břehu. Byl to jen konjunkturální slalom. A ten umí na křižovatkách, kde jde o hodně, rozdupat víc porcelánu než každé skutečně zažité krédo. Podle něj 17. listopad chystala jedna skupina vedení pod dohledem sovětských poradců (patrně s cílem svrhnout Jakeše a spol.). Ale pak se jim to kvůli masivní reakci lidí poněkud vymklo... Že to začalo diletantským pokusem o palácový převrat, je notoricky známo. Stejně jako vazby těch amatérů na stejné týpky, vynesené „katastrojkou“. Důvody ke spěchu byly na obou stranách. Gorbačov se topil v dluzích. V Moskvě už nebyly k dostání ani sirky. O to víc vandroval po západních metropolích škemrat o další úvěry výměnou za dárky na cizí úkor. Nakonec handloval za pár miliard i celé země. Palácové převraty punktovali nýmandi, nadržení dělat kariéru hlava nehlava. Ti zase spěchali, když se jim doneslo, že se připravuje seriózní generační obměna. Ta by ty tuctové hochštaplery minula velkým obloukem. A oni to věděli moc dobře. Otázka stála na ostří nože: buď skutečná modernizace, nebo fanfarónská kapitulace. Nýmandi na to první neměli, pro vlastní kariéry však byli schopní úplně všeho. Lepší pimprlata si hráči v pozadí, inscenující Maltu místo Jalty, přát snad ani nemohli. Jakeš (a také tehdejší ministr obrany) chtěli podle vyjádření Vasila Mohority listopadové demonstrace řešit čínskou cestou a poslat na ně armádu. Je to pravda, slyšel jste o tom? Kdokoli byl tehdy „u dřezu“, je vůči podobným nesmyslům imunní. Pokud je přesto šíří i po 27 letech, nutně si koleduje o otázky hodně na tělo. Například zda neměl v idiotské habaďůře, inscenované za zády tehdejšího vedení země, prsty i on sám. Miloš Jakeš žádné silové řešení neprosazoval. A nebýt zákeřného podrazu s „mrtvým studentem“ na Národní třídě, k žádným mocenským zásahům by ani nebyl důvod. Ta špinavost spustila celé domino „dirty tricks“, následující hned nato. Miloše Jakeše to zaskočilo stejně jako 1,7 miliónu ostatních členů KSČ. Nakolik v té situaci obstálo politické a státní vedení země, je na jinou diskusi. Jen hříčkou brutální manipulace však byla i většinová veřejnost. Plebejská hospoda v tom má jasno už dávno. Co se týče Václava Havla jako lídra, Mohorita si myslí, že se na jeho jméně (asi bez jeho vědomí) dohodli Američané se Sověty. Je to možné? Do jaké míry se šejdíři z obou stran dohodli dopředu, vědí jen oni sami. Z té východní mám na mysli „Sověty“, a ne Sověty. Ti v uvozovkách už tehdy v Moskvě tahali za delší konec. O to víc hráli s lidmi, kteří je měli omylem stále za Sověty, skořápky. Takže je třeba agitovali za Dubčeka – aby ti, kdo ho v dobré víře zkoušeli prosadit, zjistili už za pár hodin, že „Sověti“ pokoutně straní variantě Havel. Kufr se z toho zvedá dodnes. Tak jako ze spousty jiných křiváren, kterých se tahle parta neštítila. Potom dle Mohority nastoupila garnitura rudých ekonomů (Klaus a spol.), kteří dělali privatizaci jako v Rusku a se kterými Havel nic nezmohl. „O tom, že to bylo řízeno z Ruska, vůbec nepochybuji. A nepochybuji o tom, že to řídila KGB. A to proto, že věděla, že jim to nevyšlo, a že budou vládnout jinak,“ sdělil. Jak to vidíte vy? Vasil by měl raději ke zpovědi, jak to od chvíle, kdy se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ, bylo s „privatizací“ majetku KSČ (a SSM jakbysmet). Kde skončily mraky peněz ze stranických příspěvků – při oněch 1,7 miliónech členů a 2–4 procentech z platu každého člena to byly značné sumy. Kam zmizely stovky obrazů, plastik i jiných artefaktů po stranických sekretariátech. A také proč se jaktěživ neuplatnil argument, jenž asi leckoho šokuje. Drtivá většina krajských a okresních výborů KSČ sídlila desítky let ve velmi skromných prostorách. Lépe na tom byl i odštěpný závod kdejakých šroubáren. Nové stranické sekretariáty se začaly stavět až zhruba od poloviny 70. let. Některé sice možná opravdu zbytečně načančané, zato však za peníze z vlastních příspěvků. KSČ každý z nich hned po dokončení převáděla na stát. Vasil Mohorita a jeho svazáci, které si přivedl do čela stranické ekonomiky, je „vrátili všemu lidu“. Hájit kolektivní investice členů strany je nenapadlo. Teď se zeptám na žhavou současnost. V USA vyhrál Donald Trump. Není paradoxní, že jako velmi bohatý podnikatel získal hlasy i řady zchudlých dělníků, na rozdíl od, na americké poměry, levicové kandidátky? A není něco podobného u nás s Andrejem Babišem? Levicovější byl jen Bernie Sanders. „Killary“ prosazovala „strana války“ a sociálního darwinismu, pobuřujícího i svým „lidskoprávním“ žvaněním. Stává-li se magnetem těch, koho pracka trhu dusí nebo rovnou vyhazuje z kola, miliardářský cirkus, je to paradox všech paradoxů. Hlavně však žlutá karta všem, kdo ty, koho decimuje právo silnějšího, mají oslovit zleva. Nečeká Evropu něco jako pravicová revoluce, že ve volbách začnou vyhrávat pravicoví radikálové? A je ohrožena existence Evropské unie? Evropská unie páchá harakiri sama. Makají na tom její vlastní „elity“. Pravicová „revoluce“ je kočkopes, pro nějž má latina decentní obrat contradictio in adiecto. Šance má jen tam, kde stihla impotence síly levice. Kde ne a ne pochopit, že na ni lidé mají prostě jiný metr, než na všechny ostatní. Že od ní nečekají supliky k tomu, co právě sesmolil vládní ouřada, ale rozhodný boj za vymahatelná lidská práva. Ne v poloze platonických hesel, z nichž nikomu nenaskočí ani vráska, ale úderů na samy achilovky parazitního darebáctví. Ti, co na takovou politiku nemají nervy, schopnosti nebo obojí dohromady, si to umí zdůvodnit hned dvěma kolosálními moudry. Prvé je variací na „realismus“ otce Kondelíka. Druhé na snaživost zřízence Wagenknechta, umravňujícího chudobinec v Poláčkově Okresním městě. Každého, kdo se jím vynucované poslušnosti vzepře, shazují jako vykopávku dogmat, z nichž padá naftalín. A sami ho tak úslužně předhodí na ránu mediím, majícím každou opozici, která to myslí vážně a ne jen naoko, znectít a umlčet v samém zárodku. V řadách evropské levice – i radikálně demokratických sil jinde – to naštěstí začíná narážet na slibný odpor. Tím víc se každý, kdo to s pokrokem myslí vážně, může spolehnout, že po něm zkorumpované reprobedny půjdou jako roj vzteklých vos. Obnova levice, jež přijde s programem skutečné emancipace – a promluví jím z duše většiny – však alternativu nemá. Jinak nás pravicová „revoluce“ jako řemen mine jen zázrakem. Na závěr se zeptám na návrh skupiny poslanců (jsou mezi nimi i komunisté), aby bylo trestné hanobení prezidenta. Je to podle vás správné? Bylo to trestné za první republiky. A je to trestné i v řadě zemí, před nimiž právě ti, kdo proti navržené novele teatrálně brojí, lezou po břiše. Nejde přitom jen o hlavu státu. „Kavárna“ napadá výsledky regulérních voleb. Snaží se je zvrátit nátlakem, negujícím samy základy ústavního pořádku. Na to však příslušné paragrafy pamatují už teď. Zprávy tajných služeb se hemží fabulacemi o jakýchsi temných intrikách mocností, ležících na východ od nás. O tom, jak jsou tu demokratické normy atakovány přímo před očima, však mlčí jako hrob. Zakázal jim snad někdo konat podle zákona?

MO Sýrie o politice USA po zvolení Trumpa: sázíme na spojence, ne na nepřátele Změny ve vedení zemí Západu, mimo jiné v USA, nesmí ovlivnit státní politiku Sýrie, která vsadila na své spojence, nikoli na nepřátele. V interview pro RIA Novosti to prohlásil vedoucí oddělení informací politické správy syrské armády, brigádní generál Samir Sulejman. „Nebylo by správné spoléhat se na nějaké změny v západní politice nebo na přeskupení v západních vládách. Vždycky je třeba spoléhat se na vlastní síly a na své spojence, nikoli na svého nepřítele. Na nepřítele je třeba se dívat právě jako na nepřítele, protože bude využívat všech způsobů k tomu, aby vás přelstil a oklamal," řekl generál, když odpovídal na otázku o možných změnách v politice Spojených států na Blízkém východě, až se své funkce ujme nová administrativa. „Náš lid i naše armáda jsou si naprosto jisté tím, že s ruskou podporou se nám podaří této boj ukončit. Vítězství nad terorismem se stane společným vítězstvím ruské a syrské armády," podotkl syrský generál. „Vztahy mezi ruskými a syrskými důstojníky jsou nyní velice pevné — a to nejen z vojenského hlediska, ale i z hlediska psychologického a sociálního. Objevila se v nich i jakási duchovní stránka, tihle důstojníci přece bojují proti terorismu ve jménu ochrany lidu obou zemí a celého lidstva," řekl vysoce postavený syrský důstojník. „Být bratry ve zbrani je jedním z nejposvátnějších projevů mezilidských vztahů," uzavřel syrský generál.

Jak včera naložil uprchlíkům Viktor Orbán: Přinášíme více Maďarský premiér Viktor Orbán včera u příležitosti 168. výročí povstání Maďarů proti Habsburkům velmi ostře kritizoval přistěhovaleckou politiku Evropské unie. Uprchlíky označil za nebezpečí pro křesťanské tradice Evropy a představitele EU dále obvinil z toho, že chtějí zničit národní státy. „Evropa dnes není svobodná, protože se tady nesmí říkat pravda. Je zakázáno říkat, že imigrace evropským zemím přináší kriminalitu a násilí. Nesmí se nahlas říkat, že masová migrace představuje hrozbu pro způsob našeho života, naší kultury, zvyků a křesťanské tradice. Masová migrace je jako proud vody, který pomalu, ale jistě podemílá břehy. Někteří v této souvislosti hovoří o humanitárních aspektech, ale hlavním cílem migrantů je dostat pod kontrolu evropský kontinent,“ uvedl Orbán ve svém projevu proneseném před budovou Národního muzea v Budapešti. Maďarský premiér také konkrétně kritizoval plán Evropské komise na přerozdělování migrantů v rámci členských zemí Evropské unie, který vehementně podporuje například německá kancléřka Angela Merkelová. „Nemůžeme připustit, aby stál Brusel nad zákony. Nedovolíme se tlačit do kouta jejich kosmopolitní imigrační politikou. Nebudeme do naší země dovážet zločinnost, terorismus, homofobii a antisemitismus, v jehož důsledku budou hořet židovské synagogy,“ varoval maďarský premiér, který patří mezi představiteli členských státu EU k hlavním kritikům Bruselu. Současným představitelům EU také Orbán vedle neschopnosti čelit masivní migrační vlně vyčítá, že se snaží EU přetvořit ve Spojené státy evropské, které podle jeho názoru způsobí zánik národních států. „Je nejvyšší čas, abychom začali bít na poplach a společně s našimi spojenci tomuto záměru zabránili. Pokud chceme skutečně eliminovat masovou migraci, musíme nejprve zastavit Brusel,“ konstatoval před tisíci svých příznivců. Na shromáždění však byli přítomni i jeho odpůrci z řad učitelů, kteří protestovali proti vládním reformám v oblasti školství. Maďarský premiér jako jeden z mála evropských státníků absolutně odmítá přijímat muslimské uprchlíky. Vláda v posledních měsících přijala celou řadu restriktivních opatření, jejichž cílem je odradit uprchlíky od vstupu do země. Vloni na podzim Maďarsko jako první vybudovalo na své jižní hranici plot s cílem zastavit masivní migrační vlnu, v rámci které zemí do Německa a Švédska prošlo již před 100 000 migrantů. Za vztyčení plotu si maďarská vláda vysloužila ze strany evropských politiků značnou kritiku, ale později některé země Maďarsko v tomto směru následovaly.

EU padesát let cíleně likviduje vlastenectví, tak čemu se divíte? Jana Bobošíková zcela otevřeně hovoří o budoucnosti Evropy CIVILIZACE A MY Uzavření schengenské hranice, při řešení uprchlické krize, považuje za prioritní záležitost. Dále je někdejší europoslankyně a novinářka Jana Bobošíková přesvědčená, že Evropská unie je na konci své existence a zánik „bruselského diktátu“ by prý přinesl České republice jen pozitiva. Kritizuje její „sociální inženýrství“ odtržené od reality a tvrdí, že Evropa po dobu 50 let cíleně likvidovala vlastenectví a úlohu národních států. O strašení Ruskem pak říká, že je to především omezování naší konkurenceschopnosti na světovém trhu. Hradní zahraničně politický expert Hynek Kmoníček tvrdí, že v migrační krizi jde Evropě o existenci. A není sám: I Donald Tusk hovořil o možnosti rozpadu EU coby pravděpodobnějším, než kdy jindy. Tak tedy: Schengenský prostor, euro a EU jako taková. Čemu z toho hrozí rozpad, rozklad, významné okleštění? Všemu. A už dlouho. To ale není novinka. A ani to neznamená, že takové změny jsou hrozbou. Evropská unie měla ambici být nadnárodním státem se svou vlajkou, hymnou, měnou, prezidentem, parlamentem a vládou. Desetiletí tuto ambici politici silově tlačili bez ohledu na ekonomickou a sociální realitu členských zemí. Nyní je zřetelné, že král je nahý. EU není schopná dát občanům pocit bezpečí, ohrožuje plody jejich práce, staví proti sobě členské země, upřednostňuje vybrané skupiny před ostatními občany. Korumpuje sociálními dávkami, kvůli kterým se nevyplácí pracovat a dotacemi, které brzdí podnikatelskou soutěž. Evropa má za sebou 50 let likvidace svých vlastních hodnot cestou prosazování multikulturalismu, odmítání potřeby víry, potlačování úlohy národních států a vlastenectví, likvidace důležitosti rodiny jako základního článku lidské společnosti. V rodných listech v některých státech EU již nepíšeme otec a matka, ale rodič 1 a rodič 2. Taková EU nemůže držet pohromadě. Není to novinka, ví se to léta. Akorát to tzv. evropské elity neříkají nahlas. A ti, kteří to říkají, jsou umlčováni. Migrační krize tento stav jen obnažila. Nic víc. Rozostření hodnot, které tvořily základ jednotlivých společenství na území EU, znemožňuje vytvořit systém pro přijetí a klidné soužití milionů lidí z úplně jiných kultur. Pokud se EU nezmění, nezačne věci nazývat pravými jmény a hledat skutečná řešení odvozená od nynějšího stavu věcí a reálných možností, to znamená, pokud se nevrátí od vnuceného sociálního inženýrství ke skutečné svobodě a demokracii, pak bude zle. Čekají nás nevraživost, spory, podrazy a možná i krveprolití. Pro některé by rozpad EU byl katastrofou, pro některé požehnáním. Dovedete si představit lepší Evropu bez EU? Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu Unie mluví? Kdyby v sobě evropské elity našly pokoru, odpovědnost a odvahu vrátit se například k Messinské deklaraci, která jako základ Evropského společenství uvádí čtyři svobody (volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu), tak by EU měla šanci. Stávající EU se svojí strukturou selhává při řešení vnitřních i zahraničních, ekonomických, politických i právních problémů, selhává uvnitř svého území, selhává na svých hranicích i selhává v mezinárodněpolitickém prostoru. Je na konci své existence. Zánik současného nesmyslného bruselského diktátu by přinesl České republice jen pozitiva. Naše země je ekonomicky silně propojená s ekonomikou Německa, které historicky vždy spolupracovalo s Ruskem, protože z toho měly vždy oba státy ekonomický benefit. I touto cestou jsme, ať už chceme nebo nechceme, propojeni s Ruskem. Vzpomínám si na ostré debaty o energetické bezpečnosti EU, kde uprostřed těchto debat si Německo za zády celé EU vyjednalo dohodu s Ruskem o plynovodu Nord Stream. Podobně se bez ohledu na tolik proklamovanou společnou politiku zachovala i Itálie. Komické bylo, jak se všichni divili, že předseda vlády Německa Gerhard Schroeder se několik týdnů po ukončení mandátu stal předsedou dozorčí rady projektu Nord Stream, kde měl většinu ruský Gazprom. Bát se, že se staneme kořistí Ruska je strašení, které omezuje konkurenceschopnost naší země. My musíme i v budoucnu využívat potenciál, který i tato země bude poskytovat, stejně jako země jihovýchodní Asie, Jižní Ameriky nebo Afriky. Nesmíme se bát využít naší pozice uprostřed Evropy, využít potenciál našeho průmyslu, schopnost spolupracovat s Německem i geopolitickým prostorem USA i Ruska. Je naivní neočekávat, že Německo, Rusko nebo USA nemají své geopolitické zájmy, které vždy prosazovaly i prosazovat budou. Francie, Británie, Dánsko, Nizozemí, Maďarsko, Polsko... Ve všech těchto zemích existují nyní výrazné politické síly, které se odklánějí od hlavního proudu evropského myšlení. Snaží se o vystoupení svých zemí z EU, případně navázání větší spolupráce s Ruskem. Měl by se Brusel některých z nich obávat? Kterých nejvíc? Současný hlavní proud evropského myšlení je jasný: kdo nejde s námi, jde proti nám. Zametání problémů pod koberec, umlčování jiných názorů, nálepkování, úskoky, lsti. Tlak na opakovaná referenda „při špatném výsledku“, popřípadě úplný zákaz referenda o členství země v EU. Cenzura, trestní stíhání za názory – to je hlavní proud evropského myšlení. Bruselské špičky a jimi masírované hlavní politické síly se ve vámi uváděných zemích dlouhodobě odkláněly od myšlení národů Evropy a propagandisticky tlačily cosi, čemu říkaly hlavní evropský proud. Nejmenším společným jmenovatelem tohoto proudu byla sociálně inženýrská snaha unifikovat v EU takřka všechno a podle taktovky byrokratů diktovat státům, firmám, rodinám i jednotlivcům. Během svého mandátu v Evropském parlamentu jsem byla denně svědkem událostí, které jasně ukazovaly, že byrokraté v orgánech EU se úplně vzdálili myšlení velké části obyvatel členských zemí EU. To, co nazýváte hlavním proudem evropského myšlení, je elitářskou záležitostí pár stovek skvěle placených byrokratů, politiků a novinářů, kteří chtějí ostatním vnutit svou představu fungování světa, a to bez ohledu na reálný život i na skutečné problémy lidí. Je to nebezpečná pseudoideologie, vzdálená běžnému životu a tlačená prostřednictvím lží, polopravd a překrucování faktů, která následně způsobuje vznik protestních politických sil. Brusel strkáním hlavy do písku a tupým prosazováním své ideologie jenom podporuje vznik opozičních politických proudů v EU. Nové politické síly v členských zemích EU často jen reagují na skutečné potřeby a problémy občanů evropských zemí. Ne všechna nová politická hnutí jsou nebezpečná. Ano, z pohledů eurobyrokratů a samozvaných elit uvnitř jednotlivých států ignorujících skutečné potřeby a obavy občanů, jsou nové strany ohrožením jejich světa. Není otázkou Bruselu, zda se má těchto skutečně demokraticky zvolených představitelů ve svobodných volbách obávat. Je to odpovědnost vlád, každé konkrétní země, jak se dokáže na volání po reformě EU ze strany svých občanů prosadit v Bruselu a EU změnit. Premiéři Orbán i Cameron prokazují, že to možné je. Liberálně orientovaní pozorovatelé vybízejí k začlenění co největšího počtu migrantů do Evropy, „jestřábi“ naopak varují před nepokoji či občanskou válkou, kterou „neevropané“ v Evropě vyvolají, a před kriminálními a sociálními problémy. Zaměstnavatelské svazy považují imigraci za produktivní, někteří ekonomové však varují, že pracovních míst, hlavně nekvalifikovaných, bude v budoucnu ubývat a imigranti budou zátěží. Tak co je tedy v tomto směru pro Evropu dobré? Evropská unie nemá mechanismus k začleňování migrantů do Evropy. Každá země Evropy, každý region Evropy má svoje specifika, své normy, svůj jazyk, svoji převládající víru, a proto vytvářet unifikovaná pravidla pro začlenění migranta pro Paříž a Trnavu bude velký problém. Desetiletí pěstovaná zničující a nereálná politika, postavená na zastírání skutečných problémů v EU i v zahraniční politice, znemožňuje EU vytvořit tvrdá jasná pravidla pro přijetí nebo návrat každého z migrantů. Proto nepokoje, extremismus a snížení bezpečnosti občanů na ulicích ve státech EU jsou nevyhnutelným důsledkem. Technologický pokrok vede k tomu, že ekonomický růst je dnes možný i bez masivního růstu pracovních míst. Současně dochází ke stárnutí obyvatel a odchodu z produktivního věku do kolabujících penzijních systémů. Teoreticky, na papíře, skutečně migranti mohou pomoci tento problém řešit. Všichni ale víme, že gramotnost, vzdělanost a pracovní návyky v zemích, odkud pochází většina těchto běženců, jsou výrazně horší než v Evropě. I proto je jejich masové začlenění opět jen sociálně inženýrským snem. I na nejméně kvalifikovanou práci potřebujeme, aby tito migranti měli základy českého jazyka. Nedokážu si představit, že se budou učit 23 jazyků Evropské unie, aby mohli dělat nekvalifikované práce. Opět je toto pouze teoretické tvrzení, které je v rozporu s reálným životem. Dnes jsme svědky, že mnohé z dětí migrantů, které se již narodily v Evropě, neovládají jazyk té evropské země, kde se narodily. Uvnitř velkých zemí EU – Francie, Německa – totiž existuje dostatečně široká infrastruktura jak vzdělávací, tak pracovní, která jim umožňuje vyhnout se používat jazyk a kulturu země, kde se v Evropě narodily. Jak hodnotíte slovenské parlamentní volby a jejich možný přesah do Evropy? To znamená, jestli je i v jiných zemích možný podobný vzestup extremistických stran. Podle Anne Applebaum jsme jen dva nebo tři špatné kroky vzdáleni od konce NATO, EU a možná i liberálního řádu, jak jsme ho znali. Můžou třeba úspěch Marine Le Pen a odchod Británie z EU vyvolat zemětřesení s důsledky, o nichž Applebaumová hovoří? Výsledek voleb na Slovensku je svobodným a demokratickým vyjádřením vůle občanů. Snahy agentur na průzkum veřejného mínění a politického establishmentu Slovenska, manipulovat vůlí občanů, selhaly. Demokracie zafungovala. Jsem ráda, že uvnitř Slovenska je ještě demokratický proces možný. Říkám to proto, že pokud vůle občanů ve Francii, v Irsku nebo jinde vyjádřená v referendech neodpovídala potřebám bruselských ideologů, museli si voliči volby zopakovat, aby „pomýlení“ voliči přišli k „rozumu“. To považuji za likvidaci demokracie. Pokud volby vynesly do parlamentu i fašizující stranu, stavějící svojí symbolikou i projevy na dědictví fašistického Slovenského státu, je to zodpovědnost stávajících politických stran i celého establishmentu, včetně medií. Neefektivně reflektovali na potřeby občanů, neřešili podle mínění svých voličů dostatečně problémy s korupcí i ochranou národních zájmů Slovenska. Fakt, že 22 procent prvovoličů volilo právě tuto fašizující stranu, považuji i za selhání lidí v mé generaci, tedy rodičů těchto mladých lidí. Často se zapomíná, že svoboda a demokracie se nedědí z generace na generaci, že to nejsou hodnoty samozřejmé, ale že se za ně musí bojovat. Ano, k podobnému vývoji bude docházet i v jiných zemích ze stejných důvodů jako na Slovensku. Marine Le Pen odstranila ze svého programu i svých vystoupení řadu extremistických názorů a plně reflektuje vůli podstatné části voličů. Já vidím více nebezpečí pro Evropu a demokracii v pokračující ignoraci myšlení a problémů občanů stávajícím establishmentem a Bruselem. Je čas, aby politické strany zahodily ze svého programu ideologizaci Bruselem a pracovaly s reálnými názory svých voličů. Pokud se tak nestane, budeme svědky nárůstu extremismu i ohrožení základních pilířů současné Evropy. Ve zmíněných volbách na Slovensku se dostal do vyšší politiky rekordní počet menších stran, včetně krajně pravicové ĽSNS Mariána Kotleby, kterou dokonce prezident Zeman označil ve svém prohlášení za fašistickou. Domníváte se, že by to příští rok mohlo u nás dopadnout stejně, v reakci na problémy s migrační a finanční krizí? Ani Slovensko a ani Česká republika nejsou zatím nijak dotčeny stávající migrační krizí. Proto svalovat vinu za vzestup popularity nových hnutí nebo dokonce fašizujících stran na migrační krizi je falešná výmluva politického establishmentu v obou zemích. Politika Bruselu a jeho přisluhovačů uvnitř národních států, která vede k potlačování hrdosti občanů na svůj stát, na státní symboliku a specifickou kulturu uvnitř té které země a jejich snaha zaměnit tyto hodnoty za nikým nepochopenou evropskou identitu, vede přirozeně k druhému extrému – k nárůstu nacionalismu. Nedostatečné prosazování vlastenectví ve výchově i ve vzdělávání, nenahradí patos vítězství našeho národního týmu v hokeji nebo ve fotbale nebo v individuálních sportech. Žít hrdými tradicemi národa, předávat mladé generaci hrdost z úspěchů, které byly historicky dosaženy a nezakrývat i chyby, kterých jsme se dopustili, to není nacionalismus, jak se nám politici a Brusel snaží vnutit, ale vlastenectví, potřebný patriotismus, který je jediným zdravým základem pro mezinárodní spolupráci. Pokud establishment bude toto pomíjet a média potlačovat, bude i nadále růst extrémní nacionalismus. Co čekat od výsledků nedávno uskutečněného summitu EU – Turecko? Někteří publicisté to nazývají summitem poslední záchrany. Vidíte nějakou možnost efektivní dohody? Ministr obrany Stropnický to nazval čekáním na zázrak. Ano, lze plně souhlasit s ministrem Stropnickým, že to je čekání na zázrak. Summit zatím nic nevyřešil. Proč politici EU před jednáním nejdříve neuzavřeli hranice EU, neudělali je neprostupnými pro vlny nelegálních migrantů a teprve poté nezasedli za stůl s představiteli Turecka k jednání o otázce, jak pomoci migrantům na jeho území? Nyní stačí prezidentu Erdoganovi jen snížit ochranu svých hranic a Evropa bude prožívat ještě větší vlnu migrace bez schopnosti ji zastavit na svých hranicích. Uzavření hranice EU považují za prioritní – a tam je odvaha politiků EU k tomuto kroku minimální. Sám fakt jednání s nynějšími představiteli Turecka o poskytnutí finančních prostředků stávajícím politikům považuji za problematický. Připomínám slova prezidenta Erdogana, pro kterého je demokracie jen „tramvaj do konečné zastávky“, kde je možné z ní vystoupit. Je třeba si také uvědomit, že zatím nikdo nevyvrátil tvrzení o Erdoganově napojení na příjmy z prodeje ropy Islámského státu. Dále je také obviňován z potlačování svobody slova, likvidace nezávislého deníku, z tvrdého vystupování proti demonstracím, z ekonomického mobingu nespřízněných osob a podobně. Téměř polovina občanů Turecka si přeje okamžitý odchod prezidenta Erdogana a jeho blízkých od moci. A my, státy EU, se necháváme těmito nedemokratickými představiteli Turecka vydírat kvůli migrační krizi vyvolané naším vměšováním do vnitřních problémů arabského světa. To není dobré pokračování řešení migrační krize. Do České republiky míří čínský prezident na několikadenní návštěvu. Mluví se o historické události, Miloš Zeman ho dokonce jako prvního prezidenta pozve do Lán, jak řekl nedávno pro PL. O rozruch se postaralo i schvalování dohody mezi Prahou a Pekingem kvůli části o politice jedné Číny včetně Tchaj-wanu. Jak na to pohlížet? Můj pohled je jednoznačný. Pokud z toho poplyne jasná ekonomická výhoda pro české firmy a jejich zaměstnance a pro státní rozpočet, je třeba takového partnera přivítat. V případě Číny se o její zájem ucházejí všechny mocnosti světa. Stačí se jen podívat, kolikrát za poslední léta byla v Číně kancléřka Merkelová a oficiální delegace Německa nebo Francie. Proč my, nevelká, ale průmyslová země, máme zůstat v pozadí? V Sýrii bylo dojednáno příměří, kterému nikdo příliš nevěří. Západ obviňuje Rusko z brutálního postupu majícího za cíl udržet za každou cenu u moci Bašára Asada. Rusko zase obviňuje Turecko z podpory Islámského státu a naznačuje, že by Západ, Turecko a Saúdská Arábie v rámci „plánu B“ mohly obsadit části Sýrie. Kde je pravda? A hlavně, kde je budoucnost válkou ničené Sýrie? Ano, je nepopíratelným faktem, že Rusko cestu podpory prezidenta Asada vidí jako klíč k řešení situace v Sýrii. Netřeba ani zakrývat, že podpora opozice v Sýrii ze strany naší části západního světa vedla k rozpadu Sýrie, k nástupu teroristického Islámského státu a celé řady místních skupin bojujících proti sobě a rozkládajících Sýrii. Vnitroislámský konflikt mezi odlišnými směry islámu, podporovaný různými částmi islámského světa, dělá situaci nepřehlednou pro běžného voliče. Spory uvnitř arabského světa a geopolitické zájmy Evropy, USA a Ruska vedly k likvidaci Sýrie. Její obnova bude dlouhým procesem, stejně jako v případě likvidace Libye. Zřejmě ani hranice států se již nevrátí do té podoby, jak je známe z období před konfliktem. Šíří se spekulace, zda Vladimír Putin bude znovu kandidovat. Západní média konstatují, že dokázal veřejnost ošálit natolik, že opozice nemá žádné šance. Co soudit o situaci v Rusku do budoucna i s přihlédnutím ke vztahům Ruské federace se Západem? Rusko je nyní v souvislosti s pádem cen ropy, s ekonomickými sankcemi a na základě svých vlastních strukturálních problémů, ve složité situaci. Má ale za sebou mnoho let růstu, posilování ekonomické úrovně, posilování příjmů obyvatel a zvyšování životní úrovně. Nyní pro jeho občany končí na nějakou dobu tučná léta. Prezidentu Putinovi se podařilo obnovit v občanech hrdost na Rusko. Mnozí občané po připojení Krymu k Rusku nadšeně od srdce hovoří o „znovuzrození Ruska“. Tento nesporný fakt po zimních olympijských hrách, po připojení Krymu, po angažmá ve válečných sporech na východě Ukrajiny, po aktivní zahraniční vojenské účasti Ruska v Sýrii, vedou občany Ruska k posilování hrdosti na svou zem a k podpoře prezidenta Putina a vymazávají reálné šance na úspěch jakékoli možné současné opozice. Výrazné prosazování geopolitických zájmů Ruska mezi slabými politiky Evropy a USA nahrává ruské národní hrdosti a tvoří základ pro zvládnutí období, kdy v souvislosti s vnitřními ekonomickými problémy budou mnohé vrstvy obyvatel trpět zhoršením životní úrovně. Současně sebevědomá zahraniční politika Ruska neusiluje o rozvoj aktivních ekonomických vztahu se Západem, minimálně do té doby, pokud západní země nezruší, nebo alespoň neuvolní, ekonomické sankce proti Rusku. Přesto Rusko zůstává součástí globální ekonomiky, je závislé na vývozu surovin a stojí za to se na něj dívat do budoucna jako na ekonomického partnera. Nynějším heslem Ruska již není jen náhrada sankcionovaného importu, ale nově i exportní orientace. Problémy s růstem nákladů v Číně a proti tomu prudká devalvace rublu, geografická blízkost Ruska k Evropě i Americe, dělají do budoucna z této země potenciálního vývozce mnoha produktů, které jsme byli zvyklí dovážet z Číny. To ovšem bez spolupráce se Západem přes hrdá prohlášení ruských politiků nepůjde. Předpoklady k takové otevřenosti z obou stran zatím nejsou.

Porošenkův poradce promluvil o nepodařeném útoku ukrajinské armády Poradce ukrajinského prezidenta a ministra obrany Jurij Birjukov okomentoval na Facebooku akce 58. brigády ukrajinské armády, jejíž vojáci se pokusili o útok na pozice Luhanské lidové republiky na hraniční čáře na Donbasu. „Nebyl to útok. Můžu o tom mluvit pouze nespisovně. Byla to iniciativa velitele roty, který si zřejmě shlédl příliš mnoho reportáží o čistce dvou osad v šedé zóně Svetlodarského oblouku. A začal toužit po slávě. A tak tam polezli. Samotný organizátor zahynul jako první. A zahubil lidi. Nikdo ani nepochopil, proč tam vůbec lezli," napsal Birjukov v odpovědi na komentáře uživatelů. Jeden z raněných ležel v zákopu den a noc, pak ho našli domobranci LLR a dopravili do nemocnice v městě Kirovsku. „Jeho spolubojovníci ho tam nechali umírat a jen díky našim vojákům byl hospitalizován a zůstal naživu," vysvětlil Maročko. Řekl, že ukrajinští vojáci zahájili palbu z velkorážních kulometů a minometů, aby přikryli evakuaci mrtvých a raněných. „Sledovali jsme útok nepřítele a připravili jsme se na odrážení jeho provokace," dodal zástupce obranného úřadu LLR.

Zničené čínské vlajky: Neofašismus, ubohost. Žena mu nedala, tak se ukojil takto. Sekta TOP 09 nemá program, tak předvádí buranství. A ještě mnohem více... Poničení desítek čínských vlajek, které byly po Praze vyvěšeny v rámci chystané návštěvy čínského prezidenta, zvedlo velkou vlnu emocí. A to i mezi politiky. Většina námi oslovených politiků tento čin odsoudila a mnozí ho značili za vandalismus. Pro Parlamentnilisty.cz se v tomto smyslu vyjádřili například Jaroslav Foldyna, Jan Hamáček nebo Zdeněk Ondráček. Karel Schwarzenberg naopak sdělil, že ostuda a vandalismus to není, ale spíše provokace a protest a to proti okázalému vítání diktátora. Mnozí politici si servítky opravdu nebrali. Za vandalismus označil incident například Zdeněk Ondráček z KSČM. Řekl také svůj názor, co by v tomto směru bylo snad možné označit za legitimní protest. „Pokud by tato osoba, ale zde bych spíše řekl skupina osob, šla na určité místo, třeba podél tratě, kudy kolona pojede a tam svůj nesouhlas verbálně nebo transparentem vyjádřila. Tak jako to dělali jiní třeba v případě nesouhlasu s průjezdem konvoje americké armády,“ řekl Ondráček a dodal, že to, co se stalo, prokazuje neochotu, možná i neschopnost určité skupiny obyvatel k toleranci jiného názoru. „Je třeba si uvědomit, že od útoku na majetek není daleko k útoku fyzickému,“ míní Ondráček. Velmi silně se do těch, kteří vlajky poničili, opřel také například Stanislav Grospič. „Myslím si, že je to vandalismus, primitivismus hraničící až s neofašismem. Je to ostuda, která vůbec nevyjadřuje toleranci názoru.“ „Je to vandalismus, o tom není pochyb,“ sdělil Jaroslav Foldyna a opřel se i do TOP 09. „Je to i politické buranství, na které ze zoufalství vsadila TOP 09. Bohužel je to i ostuda, nicméně pouze a jenom politiků této dnes již politické sekty bez programu,“ vyjádřil se a dodal, že snad jediným jejich programem je antizemanovství. „Pokládám to za vandalismus,“ vyjádřil se k poničení vlajek stručně Jan Hamáček. Za vandalismus a zbytečnost to pak také označil Marek Černoch. „Čína se stává ekonomickou velmocí a naším cílem je prosperující Česká republika a obchodní možnosti pro naše firmy. Před návštěvou čínského prezidenta je tento čin jen ostudou České republiky,“ míní Marek Černoch. Ničení cizího majetku, nebo protest proti vítání diktátora? Že se nejedná o ostudu a dokonce ani o vandalismus, se domnívá Karel Schwarzenberg. „Ostuda a vandalismus to není, spíše provokace a zajisté protest. Když se příliš okázala vítá diktátor, tak to vyvolává pochopitelné reakce,“ míní Schwarzenberg. Naopak za vandalismus považuje poničení vlajek Tomáš Zdechovský. „Legitimním protestem neničíte cizí majetek. Pokud někdo s návštěvou nesouhlasí, existují tisíce způsobů, jak svůj nesouhlas vyjádřit,“ říká Tomáš Zdechovský. „Je to takové české. Škoda, že se nedozvíme jméno toho hrdiny,“ přidává svůj názor ohledně incidentu s vlajkami i Jaroslav Kubera. O rádoby „hrdinovi“ promluvil i Jaroslav Doubrava. „Je to vandalismus, a také ubohost nejvyššího kalibru. Co to je za hrdinu, že se sníží pod pláštíkem anonymity k takovému hanobení státního symbolu?“ ptá se senátor a dodává: „Nesnáším ‚hrdiny‘ schovávající se za anonymitu! Je to i ostuda. Nejen jeho, je to ostuda nás všech. Jenže čemu se můžeme divit, jestliže pro naše soudy není trestné zhanobení symbolu prezidenta a jeho sídla magory Ztohoven? I když ani ti se alespoň pod pláštík noci, který by je schoval, neuchýlili. Myslím si, že to není jediná sprosťárna, která nás od těch, kterým zlepšující se vztahy s Čínou vadí, čeká. Věřím ale, že nad to se čínský prezident dokáže povznést,“ doufá Jaroslav Doubrava. Od vajíček po vlajky Tomio Okamura promluvil v souvislosti s poničením čínských vlajek o pravdoláskařích. „Je to projev extremizace takzvaných pravdoláskařů, kteří v odporu vůči prezidentovi používají stále silnější formy – od vajíček až k ničení cizích státních vlajek – a teď je to hlavně na médiích, zda nenávist vyhrotí až k nejhlubším násilnostem pod vlajkou takzvaného občanského odporu proti hlavě státu, jako třeba na Ukrajině,“ sdělil Okamura a zamyslel se nad tím, co by se stalo, kdyby někdo poničil americkou vlajku. „To by byl podle našich zmanipulovaných médií extremismus, když je to čínská vlajka, tak je to občanský odpor. Pro mne to je jen další signál radikalizace malé části veřejnosti pod vlivem médii, kdy je vytvářen pocit, že tu je na jedné straně ta správná demokratická fronta, a proti ní proruští nedemokraté. Pravda je však jiná. Takzvaní pravdoláskaři bohužel dospěli do bodu nenávisti a negace všeho, a jsou ve svém boji absurdně nedemokratičtí, netolerantní a nenávistní. I na demonstracích vidím, že se extremisticky a násilně chovají právě jen tito pseudodemokraté i s nimi spřízněná média potlačující svobodu slova, potlačující jiné názory s tím, že jen ten jejich jediný je legální a správný – teď mluvím o celé této názorové frontě., která je sice početně malá, ale má většinu v pražských ústředních redakcích celostátních médií a tak má sílu rozeštvávat národ,“ sdělil svůj názor Tomio Okamura a pokračoval: „Výsledkem jsou útoky vejci na prezidenta, nebo ničení vlajek Číny. Přitom jedním z největších dlužníků i jedním z největších byznysových partnerů Číny jsou USA – země, která tyto radikály, kteří rozeštvávají společnost, financuje prostřednictvím různých fondů,“ ukončil Okamura. Ostuda pro ČR? Vojtěch Filip poukázal na to, že například ve Velké Británii se při návštěvě čínského prezidenta rozhodně nic takového jako u nás nedělo. I on označil poškození vlajek za vandalismus. „Považuji to také za znak morální nedostatečnosti autora, který poškodil nejen vlajky, ale i jméno České republiky v civilizovaném světě,“ dodal Vojtěch Filip. Proč totéž nedělají lidé ve velké Británii nebo v USA, kam také zavítal čínský prezident, se ptá i hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek. „Zneuctěním vlajky jiného státu se může uspokojit pouze primitivní idiot, to nemá nic společného s demokratickým vyjadřováním jiného názoru. Je to vandalismus a ostuda Prahy a České republiky,“ přitvrdil Hašek. To, že je to ostuda, se domnívá i poslankyně Kateřina Konečná. „Je to vandalismus a ubohost. Nicméně vzhledem ke kampani, kterou započal starosta Prahy 6, se dalo očekávat, že se najde pár jeho posluhovačů. Je to ostuda,“ vyjádřila se Konečná. O Číňana zřejmě nešlo…. Že šlo zřejmě o pouhý vandalismus, se domnívá Jiří Koskuba. „Hlavně, v dnešní době již opravdu žádná odvaha. Pochybuji totiž, že šlo o Číňana, kterého se tamní režim opravdu mohl dotknout. To ti naši západní takzvaní bojovníci za lidská práva přímo i nepřímo mohou za veškerý chaos, který v současnosti Evropě vládne,“ sdělil. Co si o tom, kdo poničil čínské vlajky myslí, vyjádřil velmi osobitě i jihočeský hejtman Jiří Zimola. „Frustrace je hrozné prokletí. Žena mu nedala, šéf ho seřval a ten nešťastník ze všeho viní Čínu. Snad ho to uspokojilo a jeho duše našla klid,“ sdělil svůj názor Jiří Zimola. Velmi stručně pak odpověděl Pavel Bělobrádek. „Motivaci autora neznám,“ sdělil. Za ryzí vandalismus označil ničení vlajek i Stanislav Huml. „Ač si nemyslím, že mohutné osazení vlajkami byl vhodný krok, pomalování a ničení vlajek je ryzí vandalismus,“ řekl. Co dělala policie? Jiný úhel pohledu na to, co se v noci ohledně vlajek stalo, nabídl senátor Jan Veleba. „Dívám se na to dvojím úhlem pohledu. První úhel pohledu je, že tento způsob ničení cizí státní vlajky a ještě k tomu v noci, je podle mého názoru naprosto nepřijatelný druh protestu, dá-li se to protestem nazvat,“ řekl Jan Veleba a rovnou se zeptal, co vlastně v tu dobu, kdy k poničení vlajek došlo, dělala policie. „Druhý můj úhel pohledu je, že jestliže se poničilo takové množství vlajek, třeba v tak dlouhé ulici jako je Evropská třída, tak se ptám, jak mám zrovna v těchto dnech brát prohlášení například ministra vnitra, s tím, že policie je připravena zkrátka a dobře čelit terorismu, nebo všechno toto hlídat… prostě, že jsou připraveni. Podle mého názoru tady ta noc ukázala, že nejsou připraveni vůbec na nic a že jsou to jenom prázdné fráze. Že je to jenom ve dne na ozdobu pár policistů, kteří drží samopaly na letišti a někde v centru Prahy. Ale skutek utek´…“ řekl senátor Veleba.

Erdogan: Jaká demokracie? Všichni jsou teroristi! Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğ zopakoval svou výzvu k rozšíření definice "terorista", aby zahrnoval i příznivce terorismu a zároveň vyzval k nesmiřitelnému boji proti militantům z PKK. "Pokud stát neudeří svou železnou pěstí na hlavy teroristů, bude nás to bolet každý den. Tato otázka nemá vůbec žádný vztah k lidským právům, svobodě myšlení, svobodě tisku a demokracii. Ti, kteří používají tyto pojmy spolu s "terorem" a "teroristami" by měli vědět, že mají na svědomí krvácení našeho státu, "uvedl Erdogan na setkání s okresními funkcionáři v Ankaře. "Pro nás už tato slova nemají absolutně žádnou hodnotu. Ti, co v boji proti terorismu stojí na naší straně, jsou našimi přáteli. Ti na opačné straně jsou našimi nepřáteli," řekl Erdogan. "Ať utečete kamkoli, naši vojáci, policie a příslušníci domobrany vás najdou a udělají, co je potřeba," adresoval turecký prezident militantním skupinám ze Strany kurdských pracujících. Po sebevražedném útoku 13.března, při kterém zahynulo 37 lidí a bylo zraněno více než 120 lidí, řekl Erdogan, že je zapotřebí vytvořit "národní koalici" proti všem hrozbám, jejichž cílem je Turecko. Erdogan zdůraznil, že lidová demokratická strana (HDP), která se zaměřuje na kurdské otázky, není součástí jeho pojetí národa. Erdogan také ostře kritizoval prokurdskou lidově demokratickou stranu, která má v tureckém parlamentu 80 poslanců. Obvinil je, že jsou politickou odnoží zakázané militantní kurdské strany PKK. Syrští Kurdové plánují vyhlásit autonomii v oblastech v severní Sýrie, které ovládají, informovali jejich představitelé. Předpokládá se, že Sýrie se stane federací, proti čemuž protestuje Erdogan, který chce vidět Sýrii jako jednotný stát a ne federativní. Kurdové tak chtějí vzít věci do vlastních rukou poté, co byli dosud vyloučeni z politických rozhovorů o ukončení syrského konfliktu. Zdroj: hurriyetdailynews.com, pz.cz

Zeman může i za čínské vítače, přehnal to, míní europoslanec Niedermayer z TOP 09 Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek se přel s europoslancem Luďkem Niedermayerem (TOP 09) o to, zda je pro nás spolupráce s Čínou tak výhodná, jak tvrdí prezident Zeman. Europoslanec se ptal, zda se snad prezident Zeman chce inspirovat nízkými mzdami v Číně nebo tamním špatným životním prostředím. Mládek čínské investice v Česku hájil. Mezi Českem a Čínou byla podepsána řada listin, podle kterých by jen letos měla druhá nejmocnější ekonomika světa v Česku investovat 95 miliard korun. Ministr financí Andrej Babiš (ANO) k tématu ovšem poznamenal, že dosavadní čínské investice v Česku jsou pro naši zemi nevýhodné, protože nejde o investice vedoucí k budování továren a vytváření nových pracovních míst. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek ovšem věří, že i tyto důležité investice přijdou. Europoslanec Luděk Niedermayer, někdejší člen rady České národní banky zvedal varovně prst. „Dobrá zpráva by to byla, kdybychom věděli, kolik to vytvoří pracovních míst a jak to pomůže růstu HDP,“ upozorňoval politik. Označil navíc investora CEFC za „podivnou firmu“. „Otázka je, jestli čínští vlastníci budou lepší než jiní vlastníci. Hlavní problém vývoje posledních dní je přehnaná váha, která je dávána Číně jako našemu obchodnímu partneru. V porovnání s EU jsme do Číny vyvezli jen zlomek zboží. A já nevím, kde tam pan prezident vidí tu inspiraci. Jestli to jsou čínské mzdy, jestli to jsou čínské pracovní podmínky nebo čínské životní prostředí,“ kladl si otázku Niedermayer. „Pokud se takto hlasitě bavíme o Číně, proč se stejně hlasitě nebavíme o obchodu s Indií a dalšími státy?“ ptal se. Mládek má za to, že Čína je druhou nejsilnější ekonomikou světa a my se k tomu musíme postavit čelem. České republice podle ministra pomůže diverzifikace českého exportu. Pokud jde o to, jak si povedou čínští investoři v Česku, tam má člen vlády jasno. „Jeden klasik tady říkal, že to vyřeší trh,“ poznamenal s odkazem na exprezidenta Václava Klause. V diskusi se dostali i k organizovaným skupinám čínských turistů, kteří v Praze vítali svého prezidenta. Neváhali se přitom bít i s českými občany, kteří si nesli např. tibetské vlajky. Podle Mládka se o tom dnes vedla živá debata. „Bylo to takové vtipné napínání se, řekl bych,“ konstatoval Mládek. Niedermayer byl mnohem ostřejší. „To celé, co v těch minulých dnech proběhlo, bylo neadekvátní a myslím, že za to někdo nese odpovědnost. Obávám se, že za to může pan prezident,“ posteskl si Niedermayer. Prezident zkrátka příkládal návštěvě čínského prezidenta příliš velkou důležitost.

Ústavní soud dostal stížnost na inkluzi. Ale expert ji pořád vychvaluje Ústavní soud obdržel návrh na zrušení plánované inkluze, která je zakotvená v novele školského zákona. Od 1. září tohoto roku by podle ní měli být postupně začleňovány do běžných tříd základních škol děti s lehkým mentálním postižením, které mají dosud při vzdělávání zajištěné speciální podmínky k výuce. Bohumil Kartous ze vzdělávacího think-tanku EDUin však v komentáři pro páteční Lidové noviny varoval, že české školství má řadu jiných problémů, které nás budou pálit ještě dlouho. Takových dvacet let. Návrh na zrušení inkluze podal advokát Richard Novák zastupující rodiče devíti žáků a pedagoga brněnského ústavu sociální péče na Kociánce, jenž se postiženým věnuje. „My tvrdíme, že zavedení inkluze, tedy sloučení dětí bez jakýchkoli zdravotních omezení do tříd s dětmi s lehkým mentálním postižením, mezi nimiž jsou často autističtí školáci, bude velký problém a spíše těmto postiženým uškodí, než pomůže,“ řekl ČTK Novák. Naopak ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) inkluzi hájí. Nedávno se sešla i s rodiči postižených dětí na Kociánce a snažila se je přesvědčit o tom, že plánované změny budou postupné a rodiče budou v rámci nich sami rozhodnout, zda budou dají dítě do klasické třídy. Novák zdůraznil, že v ČR není inkluze řádně otestována a neví se, zda skutečně bude pro handicapované výhodou. Rodiče navrhující zrušení inkluze se domnívají, že dětem s postižením nepomohou srovnat rozdíly mezi nimi a ostatními školáky ani asistenti. „Vize, aby se děti sbližovaly, měly se rády, respektovaly i ostatní děti s jakýmikoli handicapy, je v pořádku. Nicméně rodiče se obávají, že u dětí s lehkým mentálním postižením povede k opačnému efektu, tedy spíše k jejich vyčlenění z kolektivu ostatních dětí,“ uvedl Novák. Cílem inkluze je začlenit do kolektivů na klasických základních školách děti s lehkým mentálním postižením V ČR žije asi 13 000 dětí s lehkým mentálním postižením. Mnozí z nich jsou dyslektici a dysgrafici, což může zpomalovat jejich výuku. I přes tyto obtíže 3300 dětí je již nyní začleněno do tříd na základních školách. Většina ostatních školáků s lehkou mentální poruchou navštěvuje některou ze 14 základních škol praktických v ČR, kde jim učitelé pomáhají, aby výuku zvládli i se svým omezením. Cílem inkluze je začlenit do kolektivů na klasických základních školách děti s lehkým mentálním postižením, mimořádně nadané děti i školáky s dalšími omezeními. Výuka má být přizpůsobena jejich potřebám. Se zvládnutím různých potíží, odlišností či zdravotních omezení by měli pomoci asistenti, ale také nové školní pomůcky. Se zavedením inkluze na školách v ČR se po deseti letech diskusí počítalo od letošního září. Plán vyvolal bouřlivé debaty a u některých rodičů také obavy z toho, jak jejich potomci tento přechod zvládnou. Proto se nakonec ministerstvo školství rozhodlo, že inkluze bude zavedena postupně a vyčlenilo si na vytvoření těchto změn dva školní roky, tedy období od září 2016 do září 2018. Pověstný zdravý rozum... Bohumil Kartous se ovšem dodává, že české školství se bude potýkat i s dalšími problémy. Nejen s inkluzí. Zmiňuje především povinné přijímací zkoušky na střední školy a povinnou maturitu z matematiky. S oběma prvky počítá přijatá novela školského zákona. Byl to zřejmě zákon přijímaný na základě přihlédnutí ke „zdravému selskému rozumu“. „Místo snahy odhadnout skutečný dopad se hodně věří na common sense, zdravý rozum. To je poslední dobou v české společnosti vůbec oblíbený analytický nástroj a ukazuje se, že jím vládne kdekdo. Podle zdravého rozumu tak kupříkladu povinná maturita z matematiky a jednotné přijímací zkoušky na střední školy zajistí zvýšení kvality vzdělávání na českých školách. Je to přece jasné jako výchovná facka, děcka budou mít nad sebou bič neúspěchu, budou proto muset více makat, a ne na školu okázale kašlat, říká zdravý rozum. Jo a taky to má bonus, zlenivělá děcka nebudou zlobit učitele, to je přece hrozné, co se dneska na těch školách děje,“ poznamenává expert. Povinné přijímací zkoušky na střední školy povedou jen k tomu, že se žáci budou učit zpaměti typové příklady, aby měli šanci uspět v přijímacím řízení. To však nemá prakticky nic společného se skutečným vzděláváním. Žáci se budou biflovat, budou se biflovat s odporem a po přijímacím řízení raději vše zapomenou. S maturitou z matematiky to může být velmi podobné. Pokud opravdu chceme, aby se matematika učila jinak, musí na školy přijít jiní učitelé, kteří budu matematiku učit jinak. Přirozená obměna, kterou zřejmě potřebujeme, zabere takových dvacet let.

Upálení policisté v autě. Tisíc útoků měsíčně, napadení už nikdo nepočítá. Znalec Francie docent Eichler ukazuje, proč nejspíš vyhraje Marine Le Penová ROZHOVOR Likvidace uprchlického tábora v Calais pomohla tamním obyvatelům, ale místo něj vzniklo několik set menších táborů, z nichž se nakonec stanou vyloučené lokality i v malých městech nebo městysech. Docent Jan Eichler z Ústavu mezinárodních vztahů tvrdí, že migrace a s ní spojená kriminalita budou ústředním tématem prezidentských voleb na jaře příštího roku, a vysvětluje, proč francouzská vláda nepřistoupila ke zrušení výjimečného stavu, který v zemi panuje už celý rok. Česká média v minulých týdnech příliš neinformovala o protestech francouzských policistů, ke kterým došlo po nebývale krutém útoku na jejich kolegy, jimž šlo doslova o život. Přinesly nějaký výsledek, ať už v reakcích veřejnosti nebo politiků? Nejdřív bych se vrátil k tomu, co se stalo ve městě Viry-Châtillon, kde agresivní útočníci obklíčili policejní auto, v němž seděli čtyři policisté, a to auto zapálili. To byla poslední kapka. Už předtím byli policisté obětí mnoha útoků. Ve Francii se každý měsíc eviduje tisíc útoků na policisty. A ti, kdo je napadají, nejsou ani pořádně potrestaní. Vím o případu policisty, kterého zmlátil jeden recidivista s velmi dlouhým a bohatým trestním rejstříkem a ani nebyl odsouzen. Dostal jenom patnáct set euro pokuty, ale nedostal ani podmíněný trest, což je opravdu do nebe volající. A k té události ve Viry-Châtillon připomenu, že tam policisty obklíčili, auto jim zapálili a nenechali je z něj vystoupit. Dva policisté byli popáleni lehce a dva těžce. Měli popáleniny na rukou a na obličeji, navíc tam bylo ještě přidušení v důsledku otravy zplodinami, poškozené zdraví měl policista i v důsledku vysokých teplot, jak musel čelit velkému horku, které se v důsledku zapálení auta vyvinulo. Dlouhou dobu byl ve velmi vážném stavu, dokonce byl i v bezvědomí. Takže to byla otřesná brutalita, které se ti útočníci na policistech dopustili. Říkáte, že to byla poslední kapka. Jak se policisté začali bránit? Ve dvou klíčových městech – v Paříži a v Marseille – uspořádali rozsáhlé protestní akce. V Paříži vzali auta a jeli na Champs-Élysées, kde kolem jedné hodiny po půlnoci stále jezdili kolem dokola toho kulatého náměstí, které je okolo Vítězného oblouku, blokovali dopravu a na střechách vozů měli puštěné majáky. Francouzi to kvitovali, tleskali jim, nakonec se zpívala i hymna. Francouzi si uvědomili, že toto jsou naprosto nepřijatelné útoky. Protest policistů nebyl organizován žádnými policejními odboráři, byla to spontánní akce, na niž se svolávali prostřednictvím esemesek. A totéž se potom stalo i v Marseille, kde se sešli na Canebě, na té hlavní třídě, chvíli blokovali dopravu, také to bylo v jednu hodinu ráno, což je typické pro středomořské národy, a potom šli k moři. Tam drželi minutu ticha a pak zazpívali Marseillaisu. Takže francouzská veřejnost si těch protestů všimla. Ale generální policejní ředitel, u nás by se řeklo policejní prezident, je kritizoval, že zneužili majáčky a také svoje automobily. Ale sám byl potom velmi kritizován a na mnoha shromážděních ho policisté vypískali a skandovali, že musí ze své funkce odejít. Zpočátku se k těm protestům kriticky vyjádřil i Bernard Cazeneuve, ministr vnitra, ale potom začal své výroky mírnit. Už i on si musí uvědomovat, že situace zašla až příliš daleko. Dá se z některých vyjádření francouzských politiků očekávat, že by se situace policistů mohla po těch protestních akcích nějak zlepšit? Tak vyjádřil se k tomu i francouzský premiér Valls. Ale to je člověk, který má krásný baryton, umí moc hezky mluvit a umí říkat silná slova. Řekl je i tentokrát: „Nenecháme si útočit na naše policisty, na naše hasiče nebo na naše učitele na školách.“ Ale je otázka, jaké konkrétní činy budou za těmito jeho vzletnými slovy následovat. On toho premiér Manuel Valls zatím navykřikoval a nadeklamoval docela dost, je však otázka, kdy přijdou nějaká konkrétní opatření, aby francouzští policisté měli nějakou ochranu a aby se nestávali lovnou zvěří pro tyto kriminální teroristické živly. Nespokojenost policistů souvisí i s jejich únavou a vyčerpáním, což souvisí s tím, že v zemi po teroristických útocích už rok platí výjimečný stav. Jak dlouho ještě potrvá, nebude už navždy? Tak navěky snad nebude. Ale v tomhle se musím francouzské vlády trochu zastat, protože je ve dvojím tlaku. Na jedné straně se jí vytýká, že panuje výjimečný stav, ale když pak přijdou další teroristické útoky, je kritizována, že udělala málo. Netroufám si věštit, kdy konečně bude výjimečný stav zrušen, protože pořád je nutné sledovat teroristické organizace, pořád přicházejí nějaké znepokojivé zprávy a určitá varování. To je důvod, proč Francouzi zatím stále nepřikročili k tomu, aby výjimečný stav zrušili. Těch teroristických útoků bylo strašně mnoho, zvláště v letošním roce, a to nám rok ještě neskončil, ještě nějakých sedm týdnů do jeho konce zbývá. Doufejme, že už žádný další teroristický útok nepřibude. Ale i tak jich bylo dost. Nejde ale jen o policisty, potíže mají i hasiči a také řidiči městské hromadné dopravy, kteří odmítají jezdit do těch ghett, kde je obrovská kriminalita a jimž se Francouzi vyhýbají obloukem. Musejí se Francouzi s existencí no-go zón už natrvalo smířit? Řada Francouzů se s něčím takovým už dávno smířila. Já občas dávám k dobrému, co mi asi před deseti lety povídala jedna tehdejší univerzitní studentka. Říkala, že raději podstoupí leteckou cestu do Moskvy, kde byla dvakrát, nebo do Ulánbátaru, kde byla jednou, než aby jela na konečnou metra na sever Paříže. Takže mnozí z nich se s tím už, bohužel, skutečně smířili. Je spousta Pařížanů, spousta Francouzů, kteří vědí, že do těchto no-go zón se prostě nejezdí. Jezdit tam ale musejí příslušníci bezpečnostních složek a záchranáři. Jak ti to řeší? Hasičům už se stalo několikrát, že byli napadeni, ačkoli jinak jsou hasiči ve Francii velice uznávaní a velice populární. Přesto se i jim stalo, že byli napadeni nebo že jim rozmlátili automobily. Přitom ty moderní hasičské automobily jsou dnes strašně drahé, každé sklo stojí několik tisíc eur, zrcátko je velmi drahé, ale i to jim rozbíjeli. Rozbili jim karosérie, světlomety a napáchali na hasičských autech spoustu dalších škod. Ta situace je opravdu velmi vážná. V minulých dnech se podařilo zlikvidovat utečenecký tábor v Calais, bylo přemístěno kolem šesti tisíc migrantů. Jak hodnotíte tento zásah francouzských úřadů? Jestli se tam někomu ulevilo, tak to byli občané města Calais, které do té doby žilo velice poklidným a příjemným životem. Se vznikem uprchlického tábora se všechno zásadně změnilo. Klesly ceny nemovitostí, lidé se stěhovali pryč, stěžovali si, že nemají dostatečné vyžití, každý z nich raději z práce mířil honem rychle domů, lidé se tam uzavírali do sebe. Takže občané Calais toto velice uvítali. A to i z toho důvodu, že tábor byl centrem zločinnosti. Páchaly se zločiny jednak uvnitř, když si uprchlíci ubližovali mezi sebou, kolikrát se i zabíjeli, ale byl to zdroj ohrožení i pro lidi, kteří bydleli v blízkosti uprchlického tábora Džungle. Když úřady začaly uprchlíky z Calais rozmísťovat do jiných lokalit, tak se objevily informace, že na některých místech obyvatelé proti jejich přijímání protestovali. Šlo o výjimky, nebo obavy z příchozích z Džungle panují ve Francii všude? Mluví se o tom v zemi otevřeně? Ti lidé mají z uprchlíků skutečně velké obavy, ale zároveň jsou kritičtí na adresu francouzských novinářů a říkají: „Je tady pluralita, co se týká vysokého počtu deníků a týdeníků, rozhlasových a televizních stanic, ale není tu dostatečná a náležitá názorová pluralita.“ A konkrétně poukazují právě na to, že se o spoustě věcí nemluvilo a nepsalo. Řada těchto poznatků byla tabuizovaná, a tak se nakonec nelze divit, že tam jsou protesty, že protestují dokonce i starostové nebo generálové ve výslužbě a podobně. Takže i z tohoto úhlu pohledu je situace ve Francii velice znepokojivá. Není to ale jen přesouvání problému z jednoho místa na druhé, nebo je snad pravděpodobné, že se migranti sžijí s tou zatím ještě většinovou společností, když budou žít po menších skupinkách? No oni jsou dost nepřizpůsobiví, i když u nás tohle slovo má svůj význam. Ale v tomhle případě sedí, protože se ti uprchlíci neradi přizpůsobují a spíš čekají, že se jim bude přizpůsobovat země, do které oni přišli. To rozmístění migrantů na jednu stranu pomohlo městu Calais, kde byla vysoká koncentrace. Tak místo toho vzniklo několik set menších táborů, ale i z nich se nakonec stanou vyloučené lokality i v těch malých městech nebo městysech. A další problém je v tom, že to nikdy není konečný stav. Přijíždějí tam za nimi další a další rodinní příslušníci, a jejich počet tak narůstá. Narůstá také počet kriminálních činů, zvyšuje se počet konfliktů a střetů s místním obyvatelstvem, sílí vzájemná nesnášenlivost. Budoucnost Francie se může hodně odvíjet od toho, jak dopadnou prezidentské volby za půl roku. Budou témata, o nichž se bavíme, klíčová pro rozhodování voličů? A pokud ano, kdo z uchazečů dává svými návrhy řešení naději, že Francii „zachrání“? To, o čem se spolu bavíme, bude ústředním tématem prezidentských voleb, to je už dnes jisté. To nebude nic okrajového. Samozřejmě to vytváří příznivou situaci pro Národní frontu, v jejímž čele je nyní Marine Le Penová. Ta tu situaci obratně využívá a nabízí tato řešení: trvale snižovat počet přistěhovalců v zemi, posílat je zpátky do zemí původu, přijímat taková opatření, aby se museli přizpůsobovat Francii, a ne Francie jim. Takže mnozí očekávají, že se Le Penová stane vítězkou prvního kola prezidentské volby. Pokud jde o další kandidáty, také oni přitvrzují svůj slovník. Ale jak může být věrohodný například Sarkozy, který už jednou prezidentem byl, neuspěl a tuto funkci musel opustit? Stejně tak je velice málo věrohodný i současný prezident François Hollande, který je čím dál více kritizovaný, ale nadále tvrdohlavě stojí za tím, že by chtěl znovu kandidovat. To usnadňuje situaci Marine Le Penové. Skutečně lze očekávat, že ona by to první kolo vyhrát mohla, jenom je pak otázkou, kdo s ní bude ve druhém kole a jak se všichni ostatní potom dokážou spojit proti Marine Le Penové, jaký to bude mít výsledek a jak to bude úspěšné. Otec Marine Le Penové se v minulosti také dostal do druhého kola prezidentských voleb, v čem by měl být osud nynější předsedkyně Národní fronty jiný? To bylo v roce 2002, ale on se tenkrát do druhého kola dostal velkou náhodou. To si pak Francouzi rvali vlasy hrůzou, protože si jich hodně myslelo, že se rozhodne až ve druhém kole, že to první je zbytečné. Proto jich přišlo tak málo, a v důsledku toho se do druhého kola nedostal Jospin, který přitom měl velkou šanci stát se prezidentem. Tohle nahrálo Chirakovi, že byl podruhé zvolen. Ale to skutečně byla výjimečná situace, letos tak výjimečná nebude. A skutečně spousta lidí tam půjde s tím, že ten slovník Le Penové na ně zabírá. V prvním kole nejspíš zabere, ale může mít šanci i ve druhém kole, u něhož se dá předpokládat, že se vytvoří atmosféra „všichni proti Le Penové“? Proti komu by v něm mohla mít největší šance a kdo z kandidátů je v tuto chvíli jejím nejpravděpodobnějším protivníkem pro druhé kolo? Je tu ještě Alain Juppé. Je mu sice už přes sedmdesát, ale je to politik velice zkušený, vysoce inteligentní, racionální, rozvážný a vyrovnaný. Kdybych já byl Francouzem, tak bych volil Françoise Fillona, bývalého premiéra, který vydržel se Sarkozym plných pět let mu dělat premiéra. Je to věcný politik, velice úspěšný, ale nevím, jestli má šanci se dostat do druhého kola. A také jestli vůbec projde primárkami Republikánské strany, což je francouzská pravice. A pak je otázka, kdo z nich má na to, aby se ve studiu hádal s Le Penovou. Ona je velice zdatná řečnice, je to skvělá rétorka, je to manipulátorka a ovládá i demagogii. S ní to bude mít v televizních diskusích kdokoli velice těžké. Proto jsem téměř přesvědčen, že do druhého kola postoupí. Ale abych to vysvětlil, ne že bych nevěřil tomu, že uspěje, ale já si nepřeju, aby uspěla. Já si dokonce přeju, aby neuspěla. Ale je otázka, kdo bude schopen ji v tom druhém kole porazit. Nebylo by ale pro budoucnost Francie lepší, aby uspěla? Ale pak už bychom si museli říct, že každý stát má takového prezidenta nebo prezidentku, jaké si zaslouží, což ale platí nejenom pro Francii, ale to platí i pro jiné republiky. Může mít na výsledek francouzských voleb vliv i to, jak dopadly prezidentské volby v USA i s ohledem na to, že Marine Le Penová byla jednou z prvních, kdo vítěznému Donaldu Trumpovi gratuloval? Ano, Le Penové to obrazně řečeno dodalo křídla, ona sama to bere jako povzbuzení do svého boje o prezidentský úřad. Uvidíme, jak to dopadne.

Čeští muslimové jsou napojeni na mnohem nebezpečnější radikály, než jsou útočníci z Paříže a Bruselu. Odpovědnost za teror má i Schwarzenberg. Odborník na islám varuje ROZHOVOR Bývalý muslim, autor knihy Islám a islamismus v České republice Lukáš Lhoťan, říká, že čeští muslimové jsou napojeni na mnohem nebezpečnější radikály, než jsou útočníci z Paříže a Bruselu. Za teroristické útoky nesou odpovědnost politici, kteří podporovali masovou imigraci do Evropy a obhajují islám typu Schwarzenberga. Teroristické útoky budou podle něj v Evropě běžné a nelze je vyloučit ani v ČR. Co říkáte teroristickým útokům v Bruselu? Čekal jsem, že to dříve či později přijde. Nejsem překvapený, i přes velice efektivní činnost našich tajných služeb je prostě jasné, že určité procento pokusů o útok vyjde. A v Bruselu měli muslimové štěstí a jejich pokus vyšel. Naopak mě po tom zločinu více a více začínají iritovat projevy některých politiků. Jaké projevy máte přesně na mysli? Takové ty konvičkovské. Ta silácká slova o tom, že je třeba zakázat jakýkoliv projev islámu v Evropě. Chápu, že se takové ukazování siláckých gest líbí spoustě lidí, kteří nedomýšlejí pokračování těchto projevů. Pokud bychom měli souhlasit s požadavky pana Konvičky, pak musíme změnit ústavu a připravit se na to, jak budeme trestat muslimy za to, že jsou muslimy, a to bez ohledu na to, jakou verzi islámu zastávají. Co budeme dělat? Stavět koncentráky pro desítky milionů muslimů v Evropě? Nebo provedeme čistku a násilím vyženeme desítky milionů lidí z Evropy? Já sám nevím, co si mám o tom myslet. Považuji islám za ideologicko-náboženský systém, v němž je více zla než dobra, ale zároveň si uvědomuji různorodost muslimů a především složitost plošného zavádění jakéhokoliv represivního opatření proti stále větší části evropské populace. A jak tedy ten problém řešit? Podle mého názoru je třeba represe směrovat vůči těm muslimům, kteří zastávají islám do důsledků i s jeho negativními stránkami. Vůči ostatním muslimům, jež si z islámu vybrali jen něco nenásilného, je třeba volit mírnější postoj a postup. Dokud tato společnost nebude moci nabídnout muslimům lepší variantu než islám, nesmíme se divit, že tito lidé zůstávají muslimy. Když například řeknu, že je třeba muslimy evangelizovat, jsem pro spoustu lidí náboženský fanatik a křesťanský extremista. Co ale sami tito kritici muslimům nabízejí? Ateismus? Sekularismus? Pro řadového muslima je ateismus horší než islám! Muslimové se nebojí ateismu či ateistické propagandy, bojí se evangelizace, proto ji islám trestá smrtí. Naopak Konvičkův postoj může uškodit velice, a to i naší bezpečnosti. Máte na mysli, že by provokoval radikály k útoku v Česku? Ne. Takhle to nemyslím. Podívejte se, co musejí dělat tajné služby, aby měly šanci čelit potenciálním teroristům z řad muslimů. Musejí je přece infiltrovat! Vybudovat mezi muslimy zpravodajskou síť, která bude schopna mít přehled o tom, co se mezi muslimy děje a co se kde hlásá. A to znamená, že potřebujete mezi muslimy spolupracovníky. Pokud ovšem muslimové uvidí, že tato společnost stále více inklinuje k postojům pana Konvičky, jak moc si myslíte, že bude nějaký muslim ochoten pro takovou společnost pracovat a pomáhat jí? Na infiltraci muslimských komunit vám pouze agenti hrající si na muslimy nebudou stačit, potřebujete na své straně i různé muslimské liberály a reformátory. A to s konvičkovskou politikou a jejími postoji prostě nejde. Nechtěným plodem takovéto politiky může tedy být i ochromení práce našich tajných služeb nebo alespoň ztížení jejich práce. Kdo podle vás nese za teroristické útoky zodpovědnost? Politici? Policie? Politici, jednoznačně politici, ale ne jen ti současní. I ti minulí z doby před čtyřiceti lety, kdy začalo trvalé přistěhovalectví muslimů do Evropy. Především však nesou zodpovědnost levicové vlády, které ztrácely pozici mezi prostými Evropany, a tak se kvůli importu nového voličstva rozhodly podpořit masovou imigraci z Afriky a z islámského světa. A přesně tak se chová i takzvaná nová levice v rámci české ČSSD a Strany zelených. Dělají vše pro příliv masy imigrantů do ČR z Afriky a Blízkého východu a snaží se prosazovat takové zákony, které by z nich učinily voliče i bez občanství. Kdo tedy pak bude usilovat o hlasy takovýchto voličů? Okamura? Konvička? Ne, česká levice! A nenesou také nepřímou odpovědnost multikulturalisté, „sluníčkáři“, zastánci masové imigrace, média, školství...? Jak jsem již odpověděl výše: všichni ti, kteří podporují masové přistěhovalectví muslimů, všichni ti, jež se snaží mlčet o negativních stránkách islámu, všichni ti politici, kteří neustále útočí na zlé Rusko, přitom ale mnohem horší režim považují za svého přítele a tolerují, že takový režim šíří v evropských muslimských komunitách radikalismus! Hovořím zde o režimu Saúdské Arábie a o politicích, jako je Karel Schwarzenberg, který má tyto muslimské diktátory horší než kremelský režim rád. Nebudou se opět opakovat „nářky“ politiků na pietních akcích, nápisy ve stylu „Jsme Brusel“ a proklamace, že se nesmíme vzdát svých humanistických hodnot, ale všechno bude pokračovat jako doposud? Myslím si, že to tak bude a že to jen povede ke zhoršení situace. Občané pouze opět uvidí, že většina politiků tradičních stran žije mimo realitu a považuje prostého občana za idiota, kterému před volbami sehraje divadelní představení na téma obrany evropských hodnot a naší kultury. Až pak situace utichne, budou tito politici dále zvesela podporovat příliv milionů imigrantů do Evropy a budou potlačovat veřejnou kritiku islámu. Občané budou stále více naštváni a znechuceni z velkých stran, následkem čehož se dá očekávat jejich přechod ke stranám označovaným jako rasistické a xenofobní. Jakmile se pak v tomto prostředí objeví nějaký schopný politik, bude mít podporu voličů téměř jistou. Zatím ovšem žádného takového schopného politika nevidím. Stále ještě zde není žádný český Kotleba, jen staří obehraní politici a mladí, kteří by rádi byli vůdci nespokojeného obyvatelstva, ale nemají na to předpoklady. Lze podle vás očekávat teroristické útoky v Evropě častěji? Stanou se normální záležitostí jako v Izraeli? Vzhledem k vývoji evropských muslimských komunit se to zřejmě dá bohužel očekávat – stačí se podívat na stále se zrychlující frekvenci útoků. Dříve se v Evropě stával maximálně jeden velký islamistický útok za několik let. Dnes jsme však dospěli do fáze, kdy se větší útok odehraje zhruba každého půl roku. Frekvence útoků a jejich účinků stoupá, a myslím si, že to souvisí se stále větší sebejistotou ortodoxních muslimů. Ti pozorují, jak slabí Evropané nejsou schopni čelit přílivu většího počtu imigrantů či že jsou benevolentní k bujícím ghettům, kde se radikálům daří. Stále více ortodoxních muslimů si zkrátka uvědomuje slabost naší společnosti a cítí, že mají stále větší zázemí potenciálních bojovníků. Myslím si, že už není otázkou, jestli budou další útoky, ale ve které lokalitě se pokusí ortodoxní muslimové poprvé veřejně svrhnout evropský režim a nastolit režim islámský. Možná to nebude Kosovo nebo Bosna, ale třeba francouzská Marseille nebo belgický Brusel… Co říkáte prohlášením, která říkají, že islám a muslimové za to nemůžou...? To lhaní se už opravdu nedá poslouchat, můžete tisíckrát poukázat na samotné muslimské posvátné knihy, které jasně popisují výzvy Mohameda a Alláha k násilí a ukazují, jak Mohamed nevěřící terorizoval, a to i za pomoci lží. Stejně však hlasatele mírumilovného islámu nepřesvědčíte, protože se nedrží logiky a důkazů, ale slepého emotivního přesvědčení, že náboženství tak velké skupiny lidí přece nemůže být zlé. Desítky milionů Němců byly nacisty, dělá to z nacismu dobrou ideologii? Desítky milionů lidí byly komunisty, dělá to z komunismu dobrou ideologii? Nedělá! A tak je to i s islámem. Možná bych vám mohl odpovědět i jinak. Nacistická ideologie hlásala vyhlazení méněcenných ras a poněmčení těch rasově vhodných, islám hlásá vyhlazení neislámských náboženství a islamizaci těch vhodných. Pokud je islám v pořádku, proč není i nacismus? Myslíte si, že teroristický útok hrozí v budoucnu i ČR? Může se stát v Praze? Nedá se to vyloučit. Může být jen otázkou času, kdy muslimská komunita v ČR naroste do takové velikosti, že zde najdou radikálové potřebné zázemí. S tím souvisí i otázka, do jaké míry bude česká muslimská komunita pod vlivem ortodoxního islámu. Zatím je zdejší komunita roztříštěná – většina muslimů se nesnese s poměrně ortodoxním prostředím českých mešit. Je smutné, že muslimové angažující se v mešitách často zastávají ortodoxní islám, který je zdrojem násilí a nebezpečí. A nehrozí útok i například v souvislosti s tím, že se náš prezident jasně staví proti islámu a masové migraci... Víte, Arabové mají jedno přísloví: pes štěká, karavana táhne dál. Muslimové se nad projevy pana prezidenta, Konvičky nebo Okamury příliš nerozčilují. Sázejí na to, že usilovnou prací se jim podaří vybudovat v Čechách a na Moravě lokální muslimské komunity, které pak budou ovlivňovat celou naši společnost. Především ale vědí, že multikulturalisté a nová levice jsou jejich největšími a nejlepšími spojenci. Jsou čeští muslimové napojeni na islámské radikály? Ano, jsou. Ale na jiné a mnohem nebezpečnější, než jsou ti, kteří útočili v Paříži a Bruselu. Tito naši čeští muslimové z mešit a islámských organizací se drží politiky umírněných islamistů, kteří říkají, že ještě není čas na násilné vystoupení. Podle nich je třeba nejprve vytvořit v Čechách a na Moravě silnou muslimskou komunitu, vlivnou a semknutou, která v budoucnu dokáže naši zemi islamizovat a převzít vládu bez násilí. Jejich program je vlastně obdobou komunistického pokusu o převrat po druhé světové válce, kdy komunisté dokázali zvítězit demokraticky a bez velkého násilí. Jak může ČR zabránit či minimalizovat dopady působení islámských radikálů? Hlídat hranice? Vystoupit z EU? Už několik let veřejně upozorňuji na to, že EU s miliony muslimských voličů je největší hrozbou naší zemi a společnosti. Podle mě je třeba zapomenout na EU v dnešní podobě. Kdyby snad v budoucnu v Evropě mělo dojít ke konfliktu většího měřítka, představoval bych si maximálně nějakou federaci či unii bez byrokratického aparátu, kde by šlo o spojenectví zemí s malou částí muslimů v populaci. Například část Německa, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Polsko a my. Také by zřejmě bylo potřeba, aby tato federace vytvořila nejen silnou armádu disponující zbraněmi hromadného ničení pro odstrašení, ale aby i v jistém smyslu po vzoru státu Izrael militarizovala společnost. Pokud má Evropa zůstat evropská, svobodná a s křesťanským základem, je třeba se držet slov Orwella: „Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.“ Lukáš Lhoťan je bývalý muslim a autor knih Islám a islamismus v České republice, Ježíš Kristus a islám či Arménský holocaust – Sto let od plánované genocidy arménského národa 1915–2015. Vydal také knihu Marek z Aviana – patron a štít Evropy Životopis duchovního obránce Středoevropanů před islamizací. Dříve redaktor košer finančního webu Shekel.cz. Nyní analytik Da Vinci Prague Institute, o. s. Od roku 1998 do roku 2010 byl spolupracovníkem předsedy českých muslimů Muneeba Hasana Alrawiho, do roku 2012 členem Muslimské obce v Brně, absolventem vzdělávacích kurzů o islámu saúdskoarabské World Assembly of Muslim Youth, absolventem studijního pobytu v USA The International Visitor Leadership Program (2010).

Bude se střílet. Vrcholně nekorektní rozhovor s kmetem – poradcem premiérů JINÝMA OČIMA Takzvaní dobrovolníci a neziskové organizace hrají také dost špinavou hru. Jsou bohatě placeni OSN a EU a uprchlická krize jim vyhovuje. Podle mě si mezi migranty některé ženské jezdí i zašoustat. Tak tvrdě hovoří poradce několika československých komunistických premiérů a významný politický analytik Jaromír Sedlák. Podle něj je nyní třeba promýšlet, jak přestavět lidskou společnost. Do jaké míry se v nejbližším období změní Evropa? Měsíčník Forbes už začal hledat evropského vůdce. To asi neuhádnete. Žádná Merkelová! Píšou, že nakonec bude muset Evropu zachraňovat britský premiér David Cameron. Podle mě nyní víceméně svého dosáhl. Nicméně si uvědomme, že intelektuální elita Britů nejsou žádní blbci. Už vědí, co bude. V červnu, až budou mít referendum, bude Evropa už v takovém rozkladu, že by byli blázni, aby hlasovali pro setrvání v Evropské unii. Ostatně v Německu už se hroutí státní aparát. A letos mají přijít až dva miliony uprchlíků. Argument, že toho hned využijí Skotové, aby se trhli a sami si požádali o členství v EU, je mimo. Zlatý oči. I oni budou vidět ten bordel v Evropě. Ostatně v Německu už i někteří bývalí přívrženci Merkelové říkají, že se bude střílet. Prý to začnou Maďaři a Makedonci. Na Balkáně vznikne nejspíš kvůli tomu nová válka, podobná té z devadesátých let. Nikdy to tam neutichlo, pořád to vře. Bude také velmi krvavá. Nicméně se to nemusí rozšířit do celé Evropy. Možná asi dojde na Zemanova slova, vyhlásí se všeobecná mobilizace a všichni se budou snažit za každou cenu izolovat od konfliktu. Ostatně i uprchlíci jsou ozbrojení. Pro osobní obranu si nesou slzáky, pepřáky, dýky a jiné obranné prostředky. Bojí se totiž jeden druhého. Takže se do té války zamíchají ještě problémy mezi šíity a sunnity, Kurdové versus Turci a tak dále. Existuje nicméně i stanovisko, že Angela Merkelová, za níž třeba stojí i opoziční Zelení, vůbec neztrácí půdu pod nohama... Vydržte to do poloviny března, do voleb v některých spolkových zemích. Jsem zvědav, jestli tam její straně voliči nenatrhnou prdel. Stanovisko, které jste předestřel, nepovažuji za nesmysl, ale za variantu. Podle mě dostane celkem podstatné procento hlasů Alternativa pro Německo. Myslím si, že má Merkelová své dny za sebou. Otevřeně to řekl v rádiu i bývalý místopředseda Evropského parlamentu a sociální demokrat Libor Rouček. Mluvil o ní jako o nadcházející politické důchodkyni. Jak jste vnímal likvidaci části uprchlické kolonie zvané Džungle ve francouzském Calais? Jako jedno z dílčích dramat, které uprchlickou krizi doprovázejí. Nicméně Calais bylo vždy nadějí. Byl to symbol, že se uprchlíci nakonec možná do té Británie dostanou. Jan Jůn ve Svobodné Evropě vyprávěl, že když vylezete ve vlaku v nějakém britském velkoměstě, octnete se v Karáčí. Navíc dostávám čím dál tím víc informací, že nejen převaděči uprchlíků, ale i takzvaní dobrovolníci a neziskové organizace hrají dost špinavou hru. Jsou bohatě placeni OSN a EU a vyhovuje jim to. Podle mě si mezi uprchlíky některé ženské jezdí i zašoustat. Vždyť jeden pastor v Německu zorganizoval prostitutky, aby zajely do táborů utečenců poskytnout servis. Ten sex je také velmi důležitý. Nejde jen o sociální dávky. Muži kolem třicítky si sem jedou zajebat. Myslíte si, že jde o spiknutí k vytvoření nového evropského člověka? Tiché. Nemusí to být tak, že by to někdo celoevropsky organizoval. Vžijme se do toho, proč se v dobrovolnictví tolik mladých lidí angažuje. Mají vysoké školy, jsou bez práce anebo mají hodně podřadnou práci a pak jim někdo nabídne celkem slušné peníze, aby dělali dobrovolníky s širokým srdcem. Znám lidskou povahu. Když jsou lidé v úzkých, tak to zamává i s lidmi s čistým charakterem. Jsou pevní lidé jako Che Guevara či Ježíš Kristus, ale jde spíše o výjimky. Podívejte se, z kolika komunistů se stali milionáři. Mnoho levicových politiků si nemyslí, že by byla po roce 1989 idea komunismu poražena. Odůvodňují to posilováním ideje sociálního státu všude po Evropě a tak dále... Situace se změnila a nehledejme ideje komunismu zaslepeně v evropských komunistických stranách. Ostatně i dělnická třída se velmi změnila. Vždyť ta není schopna více než stávkového boje. Mě velmi oslovuje francouzský ekonom Thomas Piketty, který napsal knihu Kapitál v 21. století. Teď mu vyšla kniha nová a ještě čtivější, proložená citáty různých oligarchů. Jde o uvažování nad přestavbou lidské společnosti. Podle Economistu je v daňových rájích třicet bilionů dolarů. HDP světa je údajně 100 bilionů dolarů. Takže je třetina ulita. Nejde jen o morální svinstvo, ale o chaos a anarchii. Jak můžete mít seriózní světové účetnictví a seriózní rozbory, když zde existuje takováto neznámá ekonomika? Takže pořád pracujeme s neznámými čísly, hausnumery. Jak se na životě lidí odrazí současný trend digitalizace a automatizace výroby označovaný za čtvrtou průmyslovou revoluci? Nedávno mi novinář Jan Macháček, s nímž se dobře znám, poslal otázky ohledně této diskuse. Někteří si myslí, že ta revoluce nepřinese žádné problémy. Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu bylo ale řečeno, že padesát procent profesí zmizí. Udávají se však nižší čísla, aby to lidi uklidnilo. Navíc bude sedm milionů nezaměstnaných. Podívejte se, jak plyne život. V týdeníku Ekonom zrovna jeden podnikatel říkal, že zřizuje novou fabriku na Moravě, ale díky automatizaci nebude potřebovat žádné dělníky. Budou se vytrácet i takové profese jako sekretářky, zchudne střední nižší třída. Auta budou jezdit bez řidičů, takže přijdou o práci autobusáci, taxikáři, řidiči náklaďáků a tak dále. Netřeba kvůli tomu panikařit. Je ale třeba promýšlet, jak přestavět lidskou společnost. Kdo je Jaromír Sedlák Narodil se roku 1925. Za druhé světové války byl prodavačem, pak dělníkem. V roce 1945 vstoupil do KSČ. Postupně se dostával na vyšší posty ve státním aparátu a působil jako diplomat v Anglii, Švýcarsku a na Srí Lance. Pak se stal mluvčím ministerstva zahraničí. Také byl poradcem tří komunistických premiérů, tedy Lubomíra Štrougala, Ladislava Adamce a Mariána Čalfy. Napsal mimo jiné knihy Mírové soužití a soupeření a Třídy a třídní boje. V červnu 1989 byl na pozvání Henryho Kissingera v USA na velké plánovací konferenci o mezinárodních vztazích a východní Evropě. Koncem roku 1989 spoluzakládal Demokratické fórum komunistů. Také byl poradcem premiéra Jiřího Paroubka. Žije v Praze a říká: „Nikdy jsem nic nepodepsal CIA, KGB, britským MI6 či MI5, Mossadu, Stasi a ani mě o to nikdy otevřeně nepožádaly. I když nepřímé náznaky byly.“

Z hovna bič neupletou, primitivové, spílá Aleš Brichta kolegům umělcům. A sděluje, jak se prý říká Kalouskovi ROZHOVOR „Hyenismus a smutný obraz naší politické scény.“ Jenže, jak říká zpěvák Aleš Brichta, „z hovna bič neupletou“. V rozhovoru pro ParlamentniListy.cz se vyjadřuje Brichta k vystupování ministra kultury Daniela Hermana, který podle něj shodil práci a diplomatické úsilí svých spolupracovníků přes palubu a udělal z celého státu podrazáky a kašpárky. Vysvětlil i to, proč šéfovi TOP 09 prý v Poslanecké sněmovně přezdívají Korek. Od návštěvy dalajlámy, přes prohlášení ústavních činitelů k Číně, kauzu Brady, demonstraci na Staroměstském náměstí atd. se ještě více projevuje rozdělení společnosti. Co z toho všeho vyvozovat? Lze říci, co je hybatelem dění v minulých týdnech? Ono to ve své podstatě není složité. Začíná už kampaň před parlamentními volbami a některé zájmové skupiny cítí, že jim teče do bot. Jen je smutné, když kvůli tomu ministr shodí práci a diplomatické úsilí svých spolupracovníků přes palubu a udělá z nich a potažmo z celého státu podrazáky a kašpárky, neschopné plnit slovo a uzavřené dohody. To je diplomatická ostuda a ne jen selhání jednotlivce. Že se to některé zájmové skupiny snaží mediálně otočit někam jinam, zneužít situace a vytlouct z ní pro sebe nějaký politický kapitál, považuji za hyenismus a smutný obraz naší politické scény, kterým poškozují celý náš stát. Miloše Zemana přinesli na Staroměstské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Já si to nemyslím. To, že se tak některá média snaží tvářit, jen svědčí o nejistotě těch, kteří je ovládají. Pokud bych měl navázat na jejich prezentaci, tak z hovna prostě bič neupletou. Každý má právo na nějaký názor a možnost ho vyjádřit, jen to už od dob trenýrek místo prezidentské standarty vzbuzuje spíš dojem partičky provokujících primitivů. Pokud jde o věcnou podstatu toho, co bylo: Měl se Herman setkávat s dalajlámou a podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? Jaký postoj vy osobně zaujímáte k Číně a Tibetu? Ať se Herman setkává třeba s eskymáckým náčelníkem. To je jeho věc. Ale nemůže to činit na vládní úrovni, jako představitel státu. Jak by se tvářil, kdyby v Číně oficiálně přijímali Bolka Polívku jako představitele Valašského království, které chce nezávislost na České republice? O Tibetu ví díky medializaci a dalajlámovi celý svět, ale nějak mi není známo, že by tibeťané v osmašedesátém roce hromadně vyvěšovali československé vlajky. Solidarita je jedna věc, ale nějak mi nepřijde, že bychom byli v situaci, kdy máme neustále strkat nos do cizích záležitostí. Na to jsme moc malí pěšáci na mapě světa. Europoslanec Jan Zahradil rozvinul úvahu, že se pod ministrem Hermanem kývala židle, lidovci se ho chtěli zbavit, tak rozpoutal případ s dalajlámou, na základě čehož si získal Babišovu podporu. ČSSD se tím evidentně cítí zrazena. Ministr Zaorálek v tom udělal jasno na Primě. Najde si i díky tomuhle sociální demokracie cestu k prezidentovi, s nímž má v otázce Číny absolutní shodu? A není to v důsledku jedno? Pan prezident má transparentní názory, které na rozdíl od politických stran nemění jako korouhvička ve větru, což považuji za jeho plus. Jestliže byl pan Herman ochoten se zviditelnit za takovouto cenu, tak mi to přijde lidsky dost smutné. Do dění nám každopádně vstupují umělci: Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a před posunem na Východ. Jan Kraus sezval protizemanovské umělce, aby to „natřeli“ Zemanovi. Pomohou podobné věci něčemu dobrému, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana? Mají čeští angažovaní umělci reálnou sílu, nebo jen zneužívají mediální prostor? Víte, já nepovažuji za šťastné podepisovat se pod něco, co vyplodí někdo jiný a s čímž se evidentně mohu ztotožnit jen částečně. Tohle je stejná kavárenská kampaň, jako před prezidentskou volbou, kterou se někteří snaží mediálně prezentovat jako masovou a přitom je to trochu jinak. Jako ty řeči o směřování na Východ. Každý trochu vzdělanější člověk ví, že pokud tím směrem vyrazí, dojde kupříkladu do Kalifornie. Objevily se některé rostoucí politické hvězdy. Petr Gazdik uspořádal akci na Staromáku, Michal Horáček oznámil kandidaturu na prezidenta, Daniel Herman sklízí rostoucí ovace liberálně pravicových kruhů. Čeká tyto pány zářná budoucnost? Ublíží ČSSD, že obhajuje partnerství s Čínou? A kde je Miroslav Kalousek? Ono se to těžko odhaduje. Každopádně strany jako Úsvit nebo TOP 09 míří do politického zapomnění. STAN mi přijde jako neudržitelná krátkodobá záležitost, která je názorově příliš roztříštěná, než aby mohla fungovat dlouhodobě. Miroslava Kalouska přezdívají v parlamentu Korek, protože vždycky někde vyplave. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby chtěl kandidovat na prezidenta nebo dělat zástupce Babišovi. U něj člověk nikdy neví. Jak se nám to české „kdo, s kým, proti komu, za kolik“ kauzou Brady a vším kolem přeskupilo? Nepřeskupilo se nic. To jsou jen zbožná přání některých politiků a zdání, které se snaží jako začátek kampaně na jarní volby vyvolat. Objevují se pravicové nářky, že křikem na Zemana se jen odvádí pozornost od Babiše a jeho plánů na EET a další čerpání dotací. Objevují se levicové nářky, že křikem na Zemana se odvádí pozornost od tíživé situace chudých zaměstnanců a sociálně potřebných. Ekonomové varují před další krizí, zástupci průmyslu kritizují politiky za politikaření. Čili, věnujeme v naší zemi v těchto týdnech pozornost tomu, čemu máme? Odvracení pozornosti od jiných věcí se samozřejmě některým lidem hodí do krámu. Babiše by jinak živnostníci a drobní podnikatelé za EET rozcupovali na maděru. Ale to všechno teprve přijde. Málokdo si uvědomuje, že jsme teď zažívali krátké období ekonomické konjunktury a problémy, které přijdou, nemusí být vůbec veselé. A to nemluvím o tom, co na nás může chystat za překvapení matka příroda a s čímž nikdo zatím nekalkuluje. Co se může stát 17. listopadu, na který se nyní čeká? A ať už to bude jakkoliv, jsou poslední týdny začátkem konce prezidenta Miloše Zemana? Může se stát, že ho křik umělců, politiků a médií opotřebuje tak, že v březnu oznámí, že nebude kandidovat? Samozřejmě se 17. listopad pokusí některé zájmové skupiny využít k vyvolání nějaké mediální hysterie, ale v konečném důsledku nepůjde o nic podstatného. Politická scéna je relativně stabilní a politici teď nebudou riskovat, aby šli sami proti sobě. On už má národ těch velkohubých prohlášení taky plné zuby. O Zemanově kandidatuře je zatím předčasné mluvit. Ona nakonec kavárna stejně vytáhne jako kandidáta nějakého Mojmíra Karkuleho z Komárna nebo něco podobného. Určitá část veřejnosti má za to, že tlak na prezidenta Zemana je cíleně vyvíjen neziskovými organizacemi, třeba i řízenými ze zahraničí. Jako strašák funguje jméno George Soros. Do jaké míry tomu lze věřit? A dalším terčem příznivců Zemana jsou média, zejména Česká televize. Selhala a selhávají média, a třeba i ta ČT, v poslednich týdnech? Někdo zase nemá rád některé darmožrouty z neziskovek. To je normální a snad to není důvod drásat si kvůli tomu nervy. Já taky občas můžu vyletět z kůže, když čtu nebo poslouchám nějaké vylhané zpravodajství, ale člověk se naučil spoléhat na více zdrojů informací. 17. listopad, ať už jakkoliv, bude. A s ním i bilance demokracie, naší cesty ke štěstí a prosperitě a úvahy, zda patříme na Západ, či na Východ. Jaký je váš názor, co by při této příležitosti lidé určitě měli slyšet? U nás se pokus o demokracii změnil v pokryteckou šaškárnu řízenou odjinud loutkami, které se prohlašují za intelektuální elitu. Vždyť je to k smíchu. Anebo k pláči?

Ukrajina jednostranně provede střelby v ruském vzdušném prostoru Ukrajina, porušujíc všechny mezinárodní dohody, se jednostranně rozhodla provádět raketové střelby v suverénním vzdušném prostoru Ruské federace v oblasti Simferopolu, sdělila Rosaviacija. „Ukrajina, porušujíc všechny mezinárodní dohody, se jednostranně rozhodla provádět raketové střelby v suverénním vzdušném prostoru Ruské federace v letové informační oblasti „Simferopol", uvádí se ve zprávě úřadu. Vytvoření údajů NOTAMů nebylo dohodnuto ani s příslušnými orgány RF, ani s ruským poskytovatelem letecké navigační služby. Přitom v rámci daných zón se konají lety civilních a státních letadel, zdůrazňuje se ve zprávě. Podobné akce ukrajinské strany porušují podle názoru Rosaviacije podmínky Úmluvy o mezinárodním civilním letectví z roku 1944 a také ohrožují bezpečnost mezinárodní letecké navigace, když vytvářejí potenciální nebezpečí pro činnost civilního letectva.

„Loni bylo plné Staroměstské náměstí a letos nic, i když vyhrál volby Babiš.“ Hradílek je rozhodnut zemřít hlady Bývalý disident a porevoluční ministr vnitra Tomáš Hradílek zahájil hladovku proti opětovné kandidatuře prezidenta Zemana na Hrad. Zeman už Hradílkovi vzkázal, že 113 tisíc podpisů občanů je pro něj víc než odpor jednoho člověka, takže kandidaturu nestáhne. V takovém případě je Tomáš Hradílek připraven dotáhnout svůj čin do konce. Potvrdil to v rozhovoru pro páteční Lidové noviny. „On to jednoznačně dělá kvůli sobě a kvůli zájmům jistých významných sfér, dokonce i mimo republiku. Tak to podle mého přesvědčení je,“ řekl na adresu Zemana Hradílek hned v úvodu rozhovoru. Narážel na Zemanovy kontakty v Rusku a Číně, které po celou dobu svého prezidentství rozvíjí. Vedle toho by Zeman rád dosáhl stejného věhlasu jako Václav Havel. Chce se pozitivně zapsat do historie země. Hradílek má však za to, že Zeman Havlova věhlasu nedosáhne, je si toho vědom, a proto nemá prvního českého prezidenta nijak zvlášť v lásce. Hradílek zná Zemana dlouho a na počátku 90. let minulého století si ho prý vážil. Už proto, že Zeman připravil v podstatě celý program Občanského fóra. Už tehdy ale začal vnímat některé zvláštní rysy Miloše Zemana. Je to člověk, který chce být vidět. Potvrdilo se to už v roce 1989 na Letné, kde sice nebyl v programu řečníků, ale slovo si stejně vzal. Zemanovy negativní stránky prý nabyly vrchu po roce 2003, kdy prohrál souboj o post prezidenta s Václavem Klausem. Tuto prohru si Zeman v sobě nese. Zdá se však, že s lidmi Zemanovo zvláštní chování nic nedělá. V loňském roce sice bylo plné Staroměstské náměstí, ale letos nic. A to bylo po volbách, ve kterých zvítězil Andrej Babiš. Hradílkovi je prý smutno z toho, jak jsou lidé stále apatičtější. Je proto připraven svou hladovku namířenou proti kandidatuře Miloše Zemana dotáhnout až do osudového konce. „Ano. Rozhodně. Když se toho nevzdá, jsem rozhodnut to dotáhnout až do konce,“ zdůraznil Hradílek.

Italský premiér hraje o přežití a možná to s tou hrou přehnal. Letí na něj trestní oznámení kvůli manipulacím před referendem Blogerka Monika Pilloni,známá i čtenářům PL.cz, se na svém blogu na serveru iDnes.cz rozepsala o Itálii a podle jejích slov o premiérově dementní reformě. „4. prosince 2016 proběhne referendum o ústavních změnách, tzv. reforma Renzi-Boschi,“ zmiňuje Pilloni a seznamuje čtenáře s navrhovanou reformou Ústavy Italské republiky, která byla schválená parlamentem 12. dubna. „Navrhovaná reforma, proti které se stavějí parlamentní opozice a někteří právníci, byla schválena s většinou menší než dvě třetiny členů každé komory: V důsledku toho, jak to vyžaduje článek 138 ústavy, toto opatření nebylo schváleno přímo a je zde právo požadovat referendum a podrobit ji úsudku voličů. Všelidové hlasování požadované jak z parlamentního podnětu, tak prostřednictvím petice, se bude konat dne 4. prosince 2016; jelikož v tomto případě není nezbytné nutného počtu zúčastněných (kvórum), reforma vstoupí v platnost, bude-li počet hlasů pro vyšší než počet hlasů proti,“ uvádí Pilloni. A dodává, že tato reforma neřeší žádné problémy, naopak vytváří nové. Původní text ZDE. „Renzi propaguje tuto reformu i v zahraničí a za tímto účelem se také dostal k adresám italských občanů žijících v zahraničí. Jeho propaganda všude tvrdí, že se senát zruší, ale to není pravda, jen nebude volen občany a výdaje na politiku zůstávají,“ rozčiluje se blogerka. Mezi důvody, proč jí reforma vadí, patří klauzule, že Itálie je zaprodávána Evropě, snižuje se přímá účast občanů, nesnižují se náklady na politiku či vytváří senát coby kastu jmenovaných. „Nezavádí také závazný mandát: Pro poslance, kteří mění strany v průběhu funkčního období, není zaveden závazný mandát a povinnost vzdát se křesla. A nepřináší rychlé zákony, ale podvodné zákony: Není pravda, že v Itálii jsou nezbytné měsíce nebo roky, než projdou zákony: To vše závisí na politické vůli,“ dodává. Podle ní je patrný jasný úmysl zaprodat suverénní stát do područí Evropské komise a omezit na maximum účast a pravomoce občanů. „Italské vládě nestačí propaganda, která každodenně pracuje ve prospěch reformy Renzi-Boschi; na podporu kampaně proti NE vláda si dokonce koupila adresy Italů v zahraničí. V tomto smyslu Matteo Salvini na jevišti ve Florencii vynesl toto těžké obvinění a bude následovat trestní oznámení proti Renzimu,“ zmiňuje také Pilloni. A neopomíná zmínit ani akci Ligy severu, které se ve Florencii zúčastnilo před týdnem 50 tisíc lidí.

Rychlokvašené elity ze stáží v USA šíří prostřednictvím ČT polopravdu a nenávist. Postup je stejný jako u dřívějších propagandistů, dokazuje bývalý televizní ředitel ROZHOVOR Management České televize v rozporu se zákonem toleruje neúplné informování veřejnosti, negativní nálepkování, ignorování představitelů jiných názorových proudů a v neposlední řadě netransparentní nakládání veřejnými zdroji v rámci výroby a koprodukce pořadů. Těmito ráznými slovy přispívá do rozvířené diskuse o objektivitě a vyváženosti veřejnoprávního média mediální analytik a bývalý ředitel Slovenské televize Radim Hreha. Kritizuje také výběr hostů do diskusních pořadů ČT, kam jsou zváni především propagandističtí profesionálové, kteří diváky přesvědčují o jediném správném názoru. Radní České televize Zdeněk Šarapatka v rozhovoru pro server Forum24 uvedl, že bránit nezávislou veřejnoprávní žurnalistiku je teď víc než kdy jindy v zájmu každého televizního koncesionáře, který chce na obrazovce vidět a slyšet pravdu. Máme teď všichni, kteří měsíčně posíláme na Kavčí hory 135 korun, povstat na obranu České televize? Obecně s panem radním nelze jinak, než souhlasit. Nicméně, jeho vnímání poslání veřejnoprávní televize je redukované pouze optikou dřevních demokratů, kteří si ji přivlastnili po televizní krizi v roce 2001. Management České televize proto v rozporu se zákonem toleruje neúplné informování veřejnosti, negativní nálepkování, ignorování představitelů jiných názorových proudů a v neposlední řadě netransparentní nakládání veřejnými zdroji v rámci výroby a koprodukce pořadů skrze loajální tvůrce. Co míníte tím termínem dřevní demokraté? Zjednodušeně řečeno jde o členy rychlokvašené elity, kteří podlehli dojmu, že jsou svobodomyslnější než my ostatní. Jsou to tedy různí havlisté a pokrytečtí kazatelé pravdy a lásky šířící polopravdu a nenávist. Jejich nejarogantnějšími reprezentanty jsou zpravidla absolventi různých stáží ve Spojených státech, privátními think-thanky počínaje, programy vlády USA jako International Visitor Leadership (IVLP) konče. Tito a další elitáři se pak navzájem doplňují coby odborníci v diskusních pořadech. S využitím stejných typů z akademických a uměleckých kruhů se snaží vytvářet image faktických a jediných správných pohledů na realitu. Tito propagandističtí profesionálové postupují identicky jako jejich totalitní předchůdci, kteří na svých stážích neobdivovali Yellowstone či Grand Canyon, nýbrž Bajkal, Leningrad a Kavkaz. I proto jejich stylizaci odhalí jakékoliv volby či referenda, jejichž výsledek není v souladu s jejich záměry. Inu, prachy a moc křiví charaktery kdekoliv na světě, v jakémkoliv politickém režimu i náboženství. Platí to i v případě členů Rady ČT, kteří by měli především kontrolovat samotnou Českou televizi a také jejímu vedení zprostředkovávat názory veřejnosti? Samozřejmě, vždyť pouhá účast na jednáních v průběhu šestiletého mandátu garantuje radním dva miliony korun, coby přilepšení k jejich standardním příjmům. To ani nemluvě o dalších bonusech včetně vyššího základu pro důchod. Místopředsedové jsou na tom ještě lépe a předseda Rady obdrží téměř dvojnásobek. U slabších povah je bonusem i zvýšená sebeúcta a chiméra příslušnosti k svobodomyslnější elitě. Dovedete si představit, že by v takové situaci chtěl některý z radních porušit tabu tím, že by vyžadoval plnění zákona o ČT? Myslím tím ustanovení o tom, že jedním z hlavních úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání je poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Přece je zřejmé, že názor je úměrný objemu poznání. Jestli Česká televize nabídne veřejnosti pouze holý fakt, který doprovodí jednostranným komentářem experta, jenž ví, co se od něj očekává, pak nelze mluvit o svobodném vytváření názoru. Zmíněný radní Šarapatka rovněž vyjádřil obavy ze špinění České televize takovými kritiky, jakými jsou Miloš Zeman, Tomio Okamura nebo Andrej Babiš. Na ty podle něj pravda už zdaleka nestačí. Dle Šarapatky se populisté jako oni bojí jako čert kříže opravdu plné a rozzlobené ulice a prý na ni možná brzy dojde, protože obrana poslední nezávislé televize v zemi za to stojí. Očekáváte proto vbrzku plné ulice lidí, kteří do nich vyjdou s cílem bránit Českou televizi? Radní Šarapatka působí dojmem poplety, který se snaží veřejnost přesvědčit o neopodstatněnosti svého mandátu. Zmínění ústavní činitelé totiž mají v systému zastupitelské demokracie ke svému hodnocení České televize nezpochybnitelný mandát, od svých voličů. Radní to však zpochybňuje a dokonce jim vyhrožuje v Gottwaldově stylu tzv. plnou rozzlobenou ulicí. Přitom jeho bratři v triku, z řad dřevodemokratů napříč stranami ve Sněmovně či v Senátu, kritizují potenciální vládní koalici za přípravu zákona o referendu. Tak, teď „babo, raď“. Pro stejný server ale vyjádřil podobný názor i bývalý poslanec TOP 09 Marek Ženíšek, podle něhož jsou veřejná média v ohrožení a není možné pouze přihlížet, ale je třeba zapojit občany do diskuse o významu veřejnoprávních médií pro otevřenou společnost. To podle vás za úvahu nestojí? Tak brilantní důkaz farizejství konzervativních liberálů z TOP 09 nedokázal dosud poskytnout ani kníže od Letů. Nicméně držím jim palce, aby se jim povedlo veřejnost zaujmout více než svými návrhy na omezování svobody slova na internetu, jak navrhovali v předvolební kampani. Nepochybuji, že to držení palců TOP 09 myslíte ironicky, tak přejdu na podobnou notu. Novinář Jindřich Šídlo v satirickém pořadu před prezidentskou volbou v žertu prohlásil, že voliči Miloše Zemana nemusí chodit k prvnímu kolu, protože úřadující hlava státu postupuje do druhého kola automaticky. Co si myslíte o tom, že právě kvůli tomuhle vtipu se teď o něj zajímá policie? Jindřich Šídlo zřejmě přešlapuje na místě, stejně jako mnoho dalších absolventů tuzemské univerzity pravdy a lásky v týdeníku Respekt. Z takové prkotiny však nebude ani obvinění, tudíž Šídlo má pramalou naději na eventuální náhradu škody za zpochybnění svého dobrého jména. Česká televize se snaží vylepšovat svůj notně pošramocený obraz u veřejnosti. Její reportér Karel Rožánek v Plzni na besedě s občany uvedl, že si spousta diváků myslela, že ČT je prouprchlická televize, že migraci podporuje, ale ona to natáčí. Ale aby její reportéři jako maďarská kolegyně podkopávali nohy migrantům, to určitě ne. Může se jí to touto cestou podařit? Pan Rožánek evokuje dojem, že stejně jako Marek Wollner a další buditelé s nadšením nepřímo úměrným jejich intelektu, objíždějí školy či domovy důchodců s cílem vymývání mozků občanům, kteří postrádají kritické myšlení. Pan redaktor navíc prokázal svou veřejnoprávní profesionální deformaci více než dostatečně, když na příkladu výtržnosti kameramanky marginální privátní televize N1 TV vyzdvihl Českou televizi, která takové praktiky nepoužívá. Fakt, že kameramanka Petra László se omluvila, dále byla zatím nepravomocně odsouzena za trestný čin výtržnictví a následně propuštěna z práce, resp. že postiženému uprchlíkovi incident otevřel cestu k lukrativní pracovní pozici, Rožánek nepovažoval za relevantní informaci. A to už vůbec nemluvě o tom, že jeho verze mohla mezi neinformovanými posluchači vytvořit dojem, že Česká televize skutečně pracuje kvalitněji než „protiuprchlická Orbánova“ maďarská televize veřejné služby. V souvislosti s vraždou slovenského novináře Jána Kuciaka se připomínaly ostré slovní výpady na adresu novinářů a kritika médií ze strany politiků. Co si o tom myslíte? Především je to strašná tragédie pro nejbližší obou obětí a současně i vzkaz voličům tzv. zavedených polistopadových stran. Věřím, že tentokráte se slovenští špičkoví kriminalisté vyhnou podezření z toho, že se nechali zastrašit, tudíž vůči pachatelům shromáždí takový dostatek důkazů, že je žádný ďáblův advokát nedokáže zbavit exemplárního trestu. Nebude to jednoduché, vzhledem k praktikám slovenského establishmentu, jak názorně připomněl premiér Fico milionem eur „v igelitce“. Nicméně demise ministra kultury naznačila, že ve slovenských nejvyšších vládních kruzích jsou i mimořádně charakterní a čestní lidé, kteří jsou vzácností v řadách politiků a establishmentů v každé zemi, bez ohledu na její politické uspořádání. Blíží se inaugurace prezidenta republiky, po níž oficiálně začne druhé funkční období Miloše Zemana. Vím, že znáte šéfredaktora slovenského týdeníku Týždeň Štefana Hríba, který bezprostředně po volbách v komentáři pro server Echo24 našel příčinu Zemanova znovuzvolení v plebejskosti mimopražského Česka, které je „překvapivě primitivní“. Navíc se podle něj Zemanovo vítězství zrodilo na šíření lži a strachu. Dále uvedl, že stav, kdy se z výsledku prezidentské volby v Česku víc těší Moskva a Peking než Praha, je blízký vlastizradě. Co říkáte takovému hodnocení? Pana Hríba znám jako zbabělého tlučhubu, který není schopen obhájit své názory. V době mého působení v pozici šéfa Slovenské televize mne obvinil, že personální změny na postech šéfredaktorů zpravodajství a publicistiky STV jsem provedl v důsledku tlaku politiků. Následně jsem ho pozval do časově neomezeného diskusního pořadu na téma politických tlaků v STV, kterého jsem se účastnil. Pan Hríb však záhy po zahájení živého vysílání ze studia utekl jako malý kluk. Přesto, že to zachytily kamery, slovenští novináři o jeho příkladném novinářském přístupu cudně mlčeli. „Čo s takým novinárom, ktorý nevie doložiť svoje hlášky, iba ho..o,“ řekl by major Terazky.

Islamistická skupina požaduje, aby Google cenzuroval „protimuslimské“ výsledky hledání Skupina označující se za zapisovatele nenávistných zločinů, Řekni MÁMĚ, požaduje, aby Google revidoval své algoritmy, aby zajistil, že vyhledání takových výrazů jako gangy sexuálního zneužívání a terorismus nevydají „anti-muslimské“ výsledky. Řekni MÁMĚ, ve své každoroční zprávě o „islamofobii“ tvrdí, že „krajně pravicové“ skupiny zmanipulovaly výsledky tohoto vyhledávacího giganta tak, aby jimi podněcoval zaujatost vůči muslimským skupinám žijícím v Británii. „Naléháme na Google, aby revidoval to, jak krajně pravicové webové stránky oblafly vyhledávací algoritmy prostřednictvím Optimalizace vyhledávacího enginu (SEO) tak, aby zvýšili své hodnocení ohledně příspěvků týkajících se zločinnosti, sexuálního vykořisťování a terorismu,“ uvádí. „Tím zvýšeným hodnocení nejenže zvyšují svou legitimitu, nýbrž i strhávají snadno ovlivnitelné lidi k souznění s těmito extremisty.“ Tento dokument, který prochází 1 223 „anti-muslimských činů“ v loňském hlášení této organizaci tvrdil, že jakákoliv spojitost s gangy sexuálního zneužívání a muslimskými komunitami „není podložena fakty.“ Autoři této zprávy poukazující na údajnou „zaujatost při sběru dat“ popisují „nadproporcionální podíl asijských mužů“ v případech sexuálního vykořisťování dětí gangy jako na pouze „při povrchním pohledu se jevící“ a tvrdí, že vzorky ve studiích byly „příliš malé, aby z nich bylo možno vyvodit celonárodní závěry.“ V případech „teroristických útok spojených s extremisty muslimského původu“ tato zpráva doporučuje, aby úřady vedly razie proti „nenávisti“. „Policejní síly by měli uvážit, jak někteří zneužijí takovýchto událostí jako záminky pro ideologicky motivované násilí a nenávistnou mluvu na internetu, která bude útočit na muslimy a jejich instituce,“ konstatuje. Tato organizace uvádí, že její spolupráce v partnerství se společnostmi sociálních médií by jim mohla pomoci „lépe pochopit proti-muslimské předsudky a podpořit vzdorování takovým povídačkám na internetu, do nichž se investuje více než do reklamy.“ „Události s vysokým profilem jako je referendum o EU a populární debaty kolem imigrace a terorismu zavlekly xenofobii, rasismus a anti-muslimské sentimenty i na mainstreamové platformy, je tudíž nutno vyvinout větší úsilí, aby se s takovýmito tvrzeními bojovalo a vzdorovalo povídačkám mytologizujícím muslimy a islám,“ řekl. Takových „povídačkám vzdorujících verzí“ je podle této zprávy zapotřebí, aby se bojovalo proti Breitbart London a jiným nejmenovaným platformám popisovaným jako zdroje „konspiračních povídaček“ s vazbami na „krajně pravicový extremismus v Evropě.“ Tyto „falešné zprávy“ jsou uváděny jako možná tažná síla „proti-muslimské nenávisti“ a v této zprávě jsou definovány jako „synonymní se zaujatou politickou rétorikou určenou k podvracení důvěry v kritické zpravodajské reportáže mainstreamu.“ Avšak hyper-zaujatá levicová média jsou v této části velebena jako „platforma pro altruistickou touhu vzdělávat veřejnost“, kdy se autoři zprávy domnívají, že tito „se drží tradičního morálního závazky žurnalistiky, který se drží našich demokratických hodnot.“ Řekni MÁMĚ, přišla v roce 2013 o vládní financování poté, co bylo zjištěno, že přeháněla počty proti-muslimských útoků po vraždě Lee Rigbyho ve Woowich islamisty, ale vláda mezitím vytáhla „nenávistné zločiny“ mezi vrcholná témata své agendy. Počet oficiálních kampaní a iniciativ proti „nenávistným zločinům“, k nimž došlo v posledních týdnech vedených v partnerství s organizacemi londýnské dopravy a s policií, které prováděly organizování návštěv v mešitách po celém městě, a pobízeli muslimy, aby jim nahlašovali to, co „vnímají“ jako ty tzv. „nenávistné zločiny“.

Americký admirál obvinil Rusko z imitování jaderného bombardování USA Americký admirál Harry Harris na svém vystoupení v senátu vyjádřil znepokojení kvůli vojenským cvičením Ruska. „Strategické jaderné síly Ruska se modernizují, řádně provádějí vojenské cvičení imitující jaderný útok na kontinentální část USA," oznámil admirál. Harris také dodal, že ruské strategické bombardéry TU-95 uskutečňují lety u hranic USA a Kanady, aby připravily pěchotu. Provádí se též vojenské cvičení spuštění raket směrem k Severní Americe. Mimo jiné admirál zhodnotil zvýšení jaderního potenciálu Moskvy v návaznosti na nové vyzbrojení ponorek Borej balistickými raketami. V Rusku již reagovali na Harrisův projev. Experti označili použití jaderné zbraně jako obvyklou praxi.

MO RF: Západ nepospíchá s pomocí osvobozeným obyvatelům Aleppa USA, Velká Británie, Francie a OSN nevyzvaly ani jednou k poskytnutí humanitární pomoci 90 tisícům obyvatel Aleppa, kteří byli osvobozeni přede dvěma dny, prohlásil ve středu oficiální mluvčí MO RF generálmajor Igor Konašenkov. „Vyšlo ale najevo, že dva dny po osvobození od teroristů více než 90 tisíc obyvatel Aleppa, nezazněla z kanceláře zmocněnce OSN Staffana de Mistury, z MZV Velké Británie, Francie nebo USA ani jedna výzva k poskytnutí jim humanitární pomoci", řekl Konašenkov. Podle jeho slov, právě nyní, kdy už nejsou v osvobozených čtvrtích teroristé, vznikly všechny nezbytné podmínky pro dodávky humanitární pomoci. „Podle všeho byla tato pomoc určena nějakým jiným lidem, kteří bydlí ve východních čtvrtích Aleppa", dodal mluvčí vojenského rezortu.

Tereza Spencerová: Útoky v Bruselu? Může být hůře. Savčenková je nějaká svižná, ale to je možná tím, že hladovku už trénují všichni Ukrajinci OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ „Cílů, jejichž zničení by mohlo vyvolat dominový efekt po celé Evropě a možná do určité míry i ve světě, by se jistě pár našlo. A způsoby, jak ze třetího světa do Evropy přivézt několik tun trhaviny, také existují a nejsou prý až tak složité," sděluje k hrozbě islámského terorismu analytička a editorka Literárních novin Tereza Spencerová. V rámci svého pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz uvádí, že teroristické útoky mohou být mnohem vážnější než ty právě proběhlé v Bruselu. Výbuch v Bruselu ovládl dění posledních dní. Inu... Co si k tomu přejete říci a ještě to řečeno nebylo? Selhání zpravodajských služeb. Selhání integrace x-té generace imigrantů. Špatné prověřování nově příchozích uprchlíků. Salafismus, radikalizace muslimů. Konec důvěry lidí v Evropskou unii. Hrozba permanentního strachu. Nuže, popořadě: Co z toho se ,,koná“ a co ne? Myslím, že se tak nějak „koná“ vše výše zmíněné, ale hlavní potíž je, že se vše „koná“ současně. Vymotat se z tohoto propletence asi nejde a nejspíš se nedá ani rozseknout, protože neexistuje nic, co by přineslo zaručené a smysluplné řešení ze dne na den, nebo alespoň pro dohlednou budoucnost. A situace je nejspíš o to horší, že politici za „dohlednou“ budoucnost dalších voleb – tedy za horizont maximálně čtyř let – vlastně ani moc nekoukají, čímž lze asi vysvětlit jejich chování: Po každém teroristickém útoku ze sebe začnou pateticky sypat fráze o tom, že „jsme ve válce“, že musíme bránit „svobodu“, „Evropu“, „evropské hodnoty“ a kdesi cosi. A protože nemají odvahu na to, aby přerušili své penězovody z Perského zálivu, díky nimž se fakticky stávají slouhy středověkých monarchií a ne občanů Evropy, tak většinou jen zesílí špiclování veškerého obyvatelstva, protože v nastalé situaci už opravdu mohou věřit jen pár „skalním“. A tím to také většinou zhasne. Přitom – jakkoli je mi líto obětí z Bruselu – se zdá, že jsme na tom jako Evropa stále ještě vlastně dobře. Nabízí se totiž i jiný pohled na hrozbu terorismu. Pokud jde o onu „bruselskou“ buňku, dá se asi říci, že to byli svým způsobem amatéři, drobní kriminálníci, kteří „přestoupili na džihád“, ale nejspíš ani neměli napojení na nějaká velitelská centra Daeše někde na Blízkém východě, protože od nich nedostali ani peníze, ani zbraně a museli si je sami za své kupovat od albánské mafie. Pak šli a odpálili se nebo stříleli, a i když zabili přes tři desítky lidí, fungování systému neohrozili ani v nejmenším. Zaseli možná strach, ale spíš jen lokálně a dočasně, což přece pro agresivní skupinu se světovládnými sklony, za jakou je Daeš považován, nemůže být samo o sobě dostačujícím cílem. K čemu by jim bylo, že se lidé v jednom městě budou chvíli bát vyjít na ulici, do metra nebo někam letět? Díky médiím, která běhají policii v patách, už sice víme vše důležité o tom, co si mysleli tisíce lidí, kteří byli zrovna na letišti, v metru, nebo jen tak v Bruselu, už víme, kam chodil. ten který terorista do mateřské školky nebo jakou má značku slipů, ale co když… co když to všechno sleduje nějaký studovaný, pro účel akce oholený chlapík v obleku, který dokáže – zatímco se tu budeme hromadně a snaživě honit za vraždícími „čudlami“ a soustředit budoucí bezpečnostní opatření na další „čudly“ – zasadit razantní úder infrastruktuře. Cílů, jejichž zničení by mohlo vyvolat dominový efekt po celé Evropě a možná i do určité míry i ve světě, by se jistě pár našlo. A způsoby, jak ze třetího světa do Evropy přivézt několik tun trhaviny, také existují a nejsou prý až tak složité… Už nyní se spekuluje o tom, že v hledáčku teroristů měly být i belgické jaderné elektrárny, ale při pohledu na ty „čudly“ mi to připadá dost nepravděpodobné. Ti spíš – v lepším případě – jen nevědomky odváděli pozornost. A pak by mohli přijít skuteční „hitmani“ z Daeše. A možná už tu někde jsou. Takže, jak říkám, při vší té mizérii, kam jen se podíváte, je to zatím vlastně ještě dobré. Padáme z třicátého patra a zatím jsme v patnáctém… Zřejmě se znovu dočkáme praktického zpřísňování bezpečnostních opatření, která nás budou chránit před terorem. Bezpečnostní rámy, kamery v ulicích, odposlouchávání, zasahování do internetu. Do jaké míry to bude opodstatněné a do jaké míry ne? Někteří aktivisté upozorňují, že míra obdobné represe je v západním světě již neúnosná. Jak už jsem řekla, západní politici každým rokem i dnem dokazují, že nic jiného ani neumějí, až to vyvolává silný dojem, že se terorismus stal vhodnou, protože těžko zpochybnitelnou, záminkou pro „utahování šroubů“ v západních společnostech. Koneckonců, statistiky dokládají, že od chvíle, kdy Západ vyhlásil po 11. září „válku teroru“, počet teroristických činů ve světě vzrostl devětkrát. Tudíž by se asi dalo říci, že je „někde chyba“, která se vleče už řadu let, ale „těm nahoře“ její opakování vyhovuje, protože jinak by přece své postupy změnili. Na margo tohoto vývoje dochází k rozbourávání dohody EU – Turecko. Český parlament odmítl zrušení víz pro Turecko, což je podstatný komponent dohody. Imigranti proudí do Řecka dál. Nevládní organizace se dohodou odmítají řídit. A vlastně není nic ještě schváleno. Novináři a lidskoprávníci rozebírají šokující prohlášení Erdogana o zbytečnosti demokracie, věnují se perzekuci médií v Turecku. EU prý uzavřela „smlouvu s ďáblem“. Jak na to nahlížet? Osobně mám z posledního vývoje opatrně dobrý pocit, protože se ukazuje, že národní parlamenty i další síly mají víc rozumu než vlády, které na summitu dohodu s Tureckem poctivě odkývaly. Není ale samozřejmě jisté, co bude dál. Jak se zachová Německo? Jak se zachová Brusel, když některé členské státy odmítnou dohodu nebo alespoň její část? Rozpadne se EU na staré a „kované“ členy a na nové, „neokované“? A jak Evropa naloží s uprchlíky, pokud smlouva s Tureckem padne? Opravdu neumím odpovědět. Jisté je jen to, že se Unie pod tlakem různých a kumulujících se problémů pěkně rozkymácela a je blízko tomu, aby začala nabírat vodu. A v takových případech vítězí pud sebezáchovy. Čistě podle modelu záchrany lidí z Titaniku – a Evropa ani nic jiného nepřipomíná – bych řekla, že se do záchranných člunů nahrnou ti bohatí a ty „nepoučitelné“ chudší ze spodních palub nechají být. Teprve se ukáže, co to bude v praxi znamenat. Jak je díky zpochybňované dohodě, ale zejména díky terorismu v Bruselu „nahnutá“ pozice Angely Merkelové, která bere do rukou iniciativu v evropských záležitostech, tudíž pak nese největší rizika? A mimochodem, někteří tvrdí, že to není Brusel, ale že Merkelová a Německo vládnou Evropě... Na jednu stranu chápu, že se na Angelu Merkelovou snáší kritika za to, že bere věci do vlastních rukou, ale přiznejme si – Evropská unie je rozklížená, rozhádaná, plná různých nevraživostí, závistí a výčitek, a tak když někdo někomu stokrát o něco řekne, a přesto se nic neděje, raději si vše udělá sám. V praxi to bývá často to nejjednodušší řešení, vesměs vycházející z pocitu marnosti a naléhavosti valícího se problému. A kancléřka Merkelová právě to učinila v noci ze 6. na 7. března, kterou na turecké ambasádě v Bruselu strávila s premiérem Ahmetem Davotugluem. Byl tam s nimi jen nizozemský premiér Mark Rutte, protože jeho země předsedá Unii, ostatní – a to prý včetně Francie – o tom jednání ani nevěděli. Do půl čtvrté ráno tam dojednávali dohodu o migrantech, kterou pak o pár hodin později Merkelová na summitu předložila Unii jako více méně hotovou věc. Neumím si představit všechny ty zákulisní kšefty, hrozby a vydírání, které musely Bruselem a potažmo celou Unií seismicky otřásat, než členské státy poslušně řekly své ANO. Čili v principu Angelu Merkelovou svým způsobem i chápu, že vzala věci do svých rukou, a vím, že nic nezkazí jen ten, kdo nic nedělá; ale současně nechápu, jak velešpatnou smlouvu s Tureckem dojednala. Zdá se totiž, jako by snahou udělat „alespoň něco“ vše v mnoha směrech jen zhoršila. Podivné je přitom třeba žonglování s počty uprchlíků, kteří mají být v Turecku a za které má EU Ankaře platit přes šest miliard eur. Erdogan mluví už o třech milionech lidí, běžně se mluví o 2,7 milionu, což je údaj OSN, který se ale kumuluje už od roku 2012. I podle OSN už více než milion migrantů z Turecka odjelo, a to jen přes Řecko a Itálii. A co víc, do Turecka nepřicházejí jen Syřané; ti tvořili z letošních skoro 150 tisíc jen asi polovinu. A počet uprchlíků v oficiálních táborech v Turecku přitom za loňský rok vzrostl „jen“ z 250 na 270 tisíc lidí. Takže, o kolik lidských duší se tu vlastně handluje? A jestli je pozice Angely Merkelové „nahnutá“? Z podobných tvrzení už se stal jakýsi kolovrátek, ale ukáže čas. Na jedné straně sice nyní její strana oslabila ve trojích zemských volbách, ale stalo se tak na úkor Zelených a sociálních demokratů, což vlastně znamená, že politika, kterou například v otázce migrantů razí, neoslabila ani v nejmenším. Zisky protiunijní AfD jsou sice mediálně vděčné, ale pozicí politického mainstreamu zatím neotřásají. Jednou jsem se vás ptal, jak byste řešila migrační krizi, kdybyste vládla vy. A vy jste odpověděla, že byste si dala víno a cigaretu a zavolala do Washingtonu, ať přestane rozdmýchávat války po Blízkém východě. No, kdyby to nepomohlo a když vezmeme v úvahu současný kontext, tak jaké řešení byste podnikla? Mám výhodu, že nic takového řešit nemusím, protože na „co by kdyby“ nehraju. Ale v praxi si umím představit, že nejdůležitější by v takové chvíli bylo asi vnitřní rozhodování, zda chci ve vrcholné politice se všemi těmi prebendami i možnostmi být ještě zítra, nebo jestli je mi jedno, že na mne NSA nebo nějaká jiná. tajná služba něco „vybalí“, že je mi jedno, že mou stranu „zařízne“ nějaká lobby se svými penězi a médii, že je mi jedno, že se moje rodina a blízcí stanou terčem teroru či vydírání… Pokud bych si řekla, že mi to za to stojí, tak bych si opravdu nalila tu sklenku, zapálila cigárko a zavolala do Washingtonu a pak do Rijádu a pak do Ankary a na pár dalších míst. A jen bych neposlouchala, co mi diktují, ale mluvila bych sama. A to vše bych si nahrávala a okamžitě dala na mnoho míst na internetu současně, protože by to bylo asi to jediné, co by po mně – třebas aspoň na hodinu – mohlo zůstat. Takže je vlastně klika, že je to jen „co by kdyby“. Hovořme o Naděždě Savčenkové, která byla odsouzena v 22 letům vězení. Martin Fendrych ji srovnal s Miladou Horákovou, je to v pořádku? Jak hodnotit způsob prezentace jejího procesu našimi médii – co bylo řečeno a co řečeno nebylo? Je to dobrá výroba symbolu, nebo nechutné jednání Ruské federace? Mou nevýhodou je, že se snažím česká média nesledovat, takže i když tu žiju, mám jen rámcovou potuchu o tom, co bylo a nebylo řečeno, a už vůbec jsem nevěděla, že se z „Nadi“ zničehonic stala Milada Horáková. Mimochodem, už tohle srovnání je ale sám o sobě hodně přesvědčivý argument, proč česká mainstreamová média nesledovat! Západní média by takové srovnání rozhodně nepoužila, nejspíš proto, že možná alespoň tuší, že Rusko už – stejně jako my – není komunistické. A co k ní říct? Nevím. Na videích se sama chlubí tím, jak mučila lidi, tedy Rusy. Rusové ji zase viní ze smrti několika svých novinářů, ona sama se nijak netají fanatickou rusofobií, a ani Kyjev jádro kauzy vlastně nijak nepopírá. Na to, že držela hladovku, co pamatuju, je nečekaně svižná, ale to lze možná s notnou dávkou cynismu přičíst tomu, že Ukrajinci vzhledem k ekonomické situaci hladovky trénují obecně, v každodenním životě… Pro ultranacionalistickou část Ukrajiny je symbolem boje proti odvěkému nepříteli, který je jako divoké zvíře; pro většinu Rusů je také čímsi jako divokým zvířetem. Obojí má silně propagandistický náboj, přinejmenším v těchto dnech. Uvidíme, zda bude tématem ještě za měsíc, za dva. Jen je podivné, že zatímco třeba Berlín nebo Paříž její kauzu ani nemíní s Moskvou projednávat, protože o ní nejspíš vědí své (a navíc dopředu vědí, že by to s Putinem byla jen ztráta času), tak se za Savčenkovou kromě šéfky unijní diplomacie Mogheriniové bere Česká republika. Je zvláštní, jak jsme aktivní, jakmile jde o nějakou okrajovou záležitost – a Naďa Savčenková je z hlediska vývoje světa vlastně jen drobný infotainment – ale jinak o nás moc slyšet není. Že by v Černínu zase jednou „kápli“ na to, jak snadno získat kdesi u Sorošů body, vyhlídku na budoucí kariéru, a přitom se příliš neunavit? Mimochodem, je to stejně bizarní, jako když se k Rusku tuhle vyjádřil ministr obrany Stropnický: „Od maďarského ministra obrany mám informaci, kterou nemohu stoprocentně potvrdit, ale nemám důvod jí nevěřit, že na území Balkánu byly v nemalém množství přistaveny autobusy. Nikdo neví, odkud se tam vzaly, ale dost pravděpodobně byly financovány Ruskem.“ Nemůžu ověřit, nemám důvod nevěřit, v nemalém množství, nikdo neví, odkud se vzaly… Ten pán se přemýšlením o tom, co vlastně jako vrcholný politik říká, také příliš nenamáhá. Plkám, tedy jsem. Zapadly nám zprávy z válčiště v Sýrii, stejně jako velmocenské posuny při rýsování map a scénářů nové Sýrie. Co je dobré říci? Zprávy samozřejmě nezapadly, jen se části mainstreamu nějak najednou nehodí do krámu. Jakmile totiž Západ „vyhodnotil“ částečný ruský odsun ze Sýrie jako důkaz, že Putin ve skutečnosti nikdy nechtěl bojovat proti Daeši (na rozdíl od naší „války proti teroru“, samozřejmě), tak je nám teď. hloupé konstatovat, že ruské letectvo dál podporuje syrskou armádu a Hizballáh, jejichž příslušníci možná už v těchto chvílích dobyli zpět Palmýru, finalizují kontrolu nad provinciemi Aleppo či Idlíb, vedou boje s Daešem kolem Deir i Zoru a tak podobně. Je mimochodem hodně bizarní, že Kreml setrvání své armády v Sýrii popisuje jako „obranu základen“. Když se podíváte na mapu, kde všude ruské bombardéry a bitevní vrtulníky dál útočí, je to obrana „hodně předsunutá“. Řeč je o tisících kilometrech. A navíc raději mlčíme, protože Rusko pohrozilo, že znovu začne jednostranně bombardovat všechny, kdo porušují dohodu o „zastavení nepřátelských akcí“. USA se k této hrozbě nepřipojily, což tak nějak naznačuje, že „příměří“ porušují především ti „naši“, samozřejmě „umírnění“. Ale mlčení o tom je spíš otázka mediálního mainstreamu, který je po pěti letech války v Sýrii kupodivu znovu „vždy připraven“ vytvářet virtuální realitu, jako kdyby se tím situace v reálu měla nějak změnit. Zajímavější je, že syrští Kurdové na svých územích na severovýchodě Sýrie jednostranně vyhlásili jakousi federaci, začali z tamních měst vyhánět syrské úředníky i syrskou armádu... a už během prvních hodin je za to odsoudili úplně všichni zúčastnění, včetně vedení iráckého Kurdistánu. Jako by se tím už nyní jemně vykreslovala budoucnost jednotného kurdského státu, v němž propukne vnitrokurdská řežba o koryta. Ve středu do Moskvy přijeli John Kerry i jeho německý kolega Frank-Walter Steinmeier, což je podivuhodná aktivita, která napovídá, že se zase něco „peče“. Témat, která čekají na nějaký průlom, nebo alespoň pokrok, je aktuálně dost. Takže, jak už jsem dneska řekla několikrát, počkejme pár dní a uvidíme. A na závěr tradiční otázka: Co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat? Dnes bych trochu netradičně zůstala doma a doporučila „kauzu Čapí hnízdo“. Jsme svědky toho, jak ve státě, který je prý jedním ze tří posledních na světě, kde ještě existují anonymní akcie na doručitele, a tudíž ani politici nemohou jasně prokázat svůj majetek, parta nečistých lynčuje nečistého oligarchu, o němž se ale dopředu vědělo, že je nečistý, ale nečistým se zničehonic stal až teď… Po rozkradených stovkách miliard a možná bilionů je „skandálních“ 50 milionů trapnou zástěrkou. Letmý pohled na včerejší jednání parlamentu mi maně připomněl, že už vím, proč se někteří lidé bojí klaunů. Odborně se tomu, mimochodem, říká coulrofobie. Ale proč to vůbec zmiňuji: Jakmile jsem si všimla, že proti Babišovi „najednou“ vystoupily i neziskové organizace, které mají „dohlížet“ na boj proti korupci, ale dosud si během dlouhých let ničeho nevšimly, mám neodbytný pocit jakési „barevné revoluce“. Jen bez nadšených davů na náměstích, ale to neznamená, že se něco takového ještě nezhmotní. Osobně ale žádné demonstrace proti korupci neočekávám, protože si neumím představit „národ“, který by v tomto směru povstal za Kalouskem nebo Fialou. Nejdůležitější otázky jsou ale prosté: Kdopak to tuhle salónní „barevnou revoluci“ asi tak řídí? A proč? Teď mě napadá, že jsem dneska ještě ani jednou nehodila vinu za vše špatné na Putina, tak to zkusím teď. Jen nevím, jestli stojí za Babišem, nebo za Kalouskem a Fialou, nebo za Sobotkou se Zaorálkem… Čert aby se v tom vyznal.

Jste islámský výsadek v Evropě. Když vás budou chtít asimilovat, je to zločin proti lidskosti. Takto kázal německým Turkům prezident Erdogan osobně Český politik a diplomat Jaroslav Bašta připomněl ve svém komentáři pro První zprávy knihu německého ekonomika Thilo Sarazina Německo páchá sebevraždu. Podle něj se závěry a varování napsaná v roce 2010 nyní beze zbytku naplňují. Sarrazin se ve své knize opíral o zkušenosti, které nabyl jako vysoký úředník na spolkovém ministerstvu financí a ve funkci senátora v Berlíně. „Sarrazin jako první v Německu poukázal na neúspěšnou integraci migrantů vyznávajících muslimské náboženství a analyzoval její příčiny. Všiml si, že muslimské imigranty ve všech evropských zemích charakterizují následující vlastnosti: podprůměrná integrace do pracovního trhu, nadprůměrná závislost na sociálních dávkách, podprůměrná účast na vzdělávání (zejména žen), nadprůměrná porodnost (vyšší než v zemích odkud přišli), tendence k vytváření ghett, nadprůměrná religiozita s příklonem k fundamentalistickým směrům islámu a nadprůměrná kriminalita,“ uvádí Bašta. A všímá si také toho, že Sarrazin spatřoval nejnebezpečnější moment v postupném šíření islamismu. Sarrazinovi tak vadilo prohlášení tehdejšího ministerského předsedy Erdogana v Turecku, jenž v roce 2008 prohlásil, že neexistují islám a islamismus. „Existuje jen jeden islám. Kdo říká něco jiného, uráží islám,“ řekl tehdy. A Sarrazin dle Bašty tak upozornil na to, že za vlády premiéra Erdogana docházelo k postupné reislamizaci dosud sekulárního Turecka. „A varoval před dopady, které to bude mít na integraci asi sedmi milionů Turků žijících v Německu,“ podotkl Bašta se vzpomínkou na Erdoganova slova, kdy v roce 2008 v Kolíně nad Rýnem uvedl, že turecké migranty považuje za svůj islamistický výsadek v Evropské unii. Původní text ZDE „Rozumím vaší senzibilitě, jíž projevujete vůči asimilaci, velmi dobře. Nikdo od vás nemůže očekávat, že se asimilaci podrobíte. Neboť asimilace je zločin proti lidskosti,“ řekl tehdy Erdogan. „Z dnešního pohledu je také mimořádně zajímavé, že již před lety předáci německých muslimských obcí se vehementně snažili o další přistěhování svých souvěrců. Sarrazin to nazývá ‚vítací kultura‘ a navrhoval, aby to byl trestný čin. Inu, psal to jako ekonom, a nejspíš ani v horečnatých snech by jej nenapadlo, že se z toho za pár let stane oficiální německá politika,“ uzavřel Bašta.

Skutečný necenzurovaný životopis Tomáše Halíka. No to si tedy vážně počtete... T. Halík je synem otce, který v roce 1918 demonstrativně vystoupil z katolické církve a od roku 1945 do roku 1953 pracoval na Ministerstvu informací (de facto ministerstvu cenzury), tedy v nejhorších letech, kdy byla tímto úřadem naprosto zlikvidována svoboda tisku a svobodného projevu. V roce 1954 (sic!) se Halíkův otec stává editorem díla Karla Čapka, tedy v době, kdy Čapek byl komunisty považován za nepřátelského spisovatele. Kde se vzala ta vyvolenost? Sám Tomáš Halík pak dílo otce vydává v roce 1976 (sic!). Kdo asi tak mohl v době tvrdého normalizačního utahování šroubů publikovat? Režimu nepřátelské osoby rozhodně ne! Halík v roce 1972 píše svou v podstatě jedinou samostatnou „odbornou práci“, a to „Křesťanství jako utopie“. Byl za ni oceněn Ústavem ateismu. Podle svých slov však konvertoval koncem 60. let ke křesťanství. Co mu tedy lze vlastně věřit? Normalizační kariérista Normalizační politika KSČ tvrdě postihuje odpůrce, zejména však reformní komunisty. Rozsáhlé personální čistky se týkají zejména organizací, které umožňovaly vycestování do zahraničí a které byly pod tvrdou kontrolou StB. Vyhození jsou nahrazováni lidmi, kteří jsou ochotni – pod heslem „není čas na hrdinství“ – sloužit novému režimu. Halík neváhal a zaměstnal se v letech 1972-1975 v Chemoprojektu! (V této instituci se bez vědomí StB nevyčural ani vrátný – zahraniční úkoly, moře citlivých údajů). Zároveň přednášel v Chemapolu („proslulý“ podnik zahraničního obchodu). V roce 1975 Halík povýšil a začal pracovat jako psycholog (doklady o tomto jeho vzdělání chybí) na Institutu Ministerstva průmyslu České socialistické republiky, kde připravoval vedoucí! kádry (de facto řadu polistopadových tunelářů). Zůstal tam až do roku 1984. Během této doby publikoval s jistým Kuchyňkou práci, která posloužila mj. i Vysoké škole SNB. Ale i tady se v podstatě pouze připodepsal, neb koncepčně pracovat Halík nikdy neuměl. Pak se stává psychterapeutem na Protialkoholním oddělení Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice UK, kde přečká až do převratu. Halík odsouhlasil posrpnovou politiku strany a agilně plnil vše, co komunistům na očích viděl. Zastupoval vedoucího Brigády socialistické práce, byl důvěrníkem ROH, absolvoval podnikové školení pro nestraníky a dvouleté studium stranického vzdělávání a dokonce vzorně zahajoval školení nestraníků. V NDR absolvoval kurs soc. psych. výcviku. Zahrál si také roli psychologa ve filmu normalizačního režiséra Jireše (Katapult). Odmítl podepsat Chartu 77, nikdy se neúčastnil žádného protikomunistického hnutí, nepodepsal žádný protistátní dokument. Jako údajně tajně vysvěcený kněz sloužil první mši v roce 1990. Proč tedy byl (jestliže byl) vysvěcen na kněze. Po listopadu 89 Halík se pokouší intenzivně pronikat do církevního prostoru. Přímo do politiky nemluví, ale je známý tím, že neustále zkoumá, co kdo ví o jeho minulosti. Rád by dělal kariéru, ale bojí se svého stínu. Pro nové vedení církve je podezřelý ze spolupráce s StB, ale podobných podezření je všude kolem tolik, že mu v tomto ohledu nakonec nikdo moc pozornosti nevěnuje. Stane se generálním sekretářem České biskupské konference, prezidentem České křesťanské akademie, kterou založil prof. Zvěřina (Docházel přece před listopadem do podzemních teologických kroužků.) a učí na Katolické teologické fakultě. Pokouší se hezky po estébácku diskreditovat odpůrce prof. Wolfa coby psychicky nemocného člověka. Nakonec však musí opustit fakultu (jeho názory jsou v rozporu s učením církve) a je fakticky vyhozen i z pozice gen. sekretáře ČBK. Soustředí se proto na „akademickou“ kariéru. Má totiž pocit, že se vrátí éra 1. republiky a on by mohl být oním profesorem, jenž má plat na úrovni ministra a zásadním způsobem hovoří do věcí veřejných. Postupně se tedy stane stane docentem a profesorem. Připíná si tituly a doufá, že v tom spočívá všechna moc a sláva. Je tu však jeden problém. Není schopen sepsat řádnou odbornou práci, jež by byla alespoň na domácí scéně respektována. Stane se tedy profesorem sociologie, aniž by kdo znal nějakou jeho seriozní odbornou práci, sociologický výzkum ... Tváří se jako teolog a psycholog, ale důkazy nalézt nelze. Jde tak daleko, že nakonec sám sebe označí za filozofa. Při zoufalé úrovni analytického a syntetického myšlení Halíka, jeho neschopnosti vypořádat se s elementárním zákonitostmi přírodních věd, je tato sebeprojekce opravdu hodně tragikomická. Nakonec najde východisko. Začne psát knihy o sobě, jež jsou protkány citáty moudrých (on sám si žádnými vlastními názory moc jistý není). Knihy a jejich překlady jsou bohatě dotovány (zejména z Německa, neboť Halík ostře hájí zájmy Sudetských Němců a EU a nadbíhá v Německu kdekomu), a tak nehrozí žádné riziko pro nakladatele. Kniha vždy vyjde za dotační peníze a Halík z ní dostane svůj příjem (jedna z odměn za veřejné politické vystupování). V knihách se neustále opakuje a vydává každý rok jednu (jak pravil kritik: vždy se jedná o několikrát použité ponožky). Jednoho dne se osmělí a trik vyjde. Přihlásí své knihy jako odborné práce do tzv. RIV a díky tomu dostane na katedru FFUK velmi slušné peníze. Je to evidentní podvod po všech stránkách. Halíkovi však akademická půda nestačí. Není to pořád ono. Žádné fanfáry, komže, trůny, o kterých tak často snil. Chce být politikem, minimálně prezidentem ČR. Co naplat, že všechny jeho minulostní politické úvahy mají mimořádně infantilní úroveň a jeho prognózy se svojí přesností blíží nule. Je sveřepě přesvědčen o své vyvolenosti. Halík tak dlouho olizuje Havlovi boty, až se dočká veřejně vyřčené věty: Halík by mohl být prezidentem. Od té doby podepisuje jakoukoli petici a dohání to, co jako slouha předlistopadového režimu zameškal. Rád by se zviditelnil i na toaletním papíru. Peníze také nezanedbává a napojí se zejména na penězovody z EU. Vystupuje kde to jen jde, zvláště na církevní i akademické půdě v různých zemích. Nikdo však neví, co tam říká a pro koho to dělá. Zpětná vazba chybí. Víme jen, že všechny jeho cesty jsou placeny a že Halík by nikdy nic neplatil ze svého (další jeho pozoruhodný charakterový rys). Před rokem se v médiích objevily informace o Halíkově temné minulosti. Halíkovi přátelé zapracovali a tvrdě lobovali za to, aby mu byla udělena Templetonova cena. Zvláště si dali záležet, aby v odůvodnění byla pochválena jeho vylhaná předlistopadová minulost (Templeton sám se dal slyšet, že o Halíkovi nikdy neslyšel.). Dále je oceněna Halíkova práce na poli mezináboženského dialogu. Halík, kromě jednostranných řečí ex katedra, prakticky nikdy žádný mezináboženský dialog nevedl. Brání mu v tom faktická neznalost. Není prostě schopen obstát ve vyhrocené diskusi. Ve skutečnosti totiž nerozumí ani Islámu, ani svému oblíbenému budhismu. A přitom je to tak jednoduché. Nechť religionista konečně napíše odbornou práci. Cena je však doprovozena nemalou finanční částkou. A tak se jistě dočkáme nové odrůdy impotentního Fóra 2000, což je přehlídka ztraceného času a vyhozených peněz. Halík se v podstatě neustále prezentuje a vnucuje veřejnosti sám. Když jej někam nepozvali a on si myslí, že by tam měl být, požádá oddanou služku, aby mu zařídila pozvánku, protože pak to vypadá, že byl chtěn. Zprávy o svých zahraničních vystoupeních si píše sám a žádá poté Českou křesťanskou akademii, aby tyto jeho zvěsti o sobě sama rozeslala na různé adresy a tím ji objektivizovala. Žena, která tak činí, nikdy na žádné podobné akci nebyla a poslušně na sebe bere odpovědnost za Halíkovu sebeprezentaci. Halíkova témata a charakter Halík tvrdí, že akcent na rodinu je nebezpečný a povzbuzuje fašismus (!). Důraz na pouhé občanství, tedy na atomizaci společnosti na jednotlivce, je naopak v pořádku. Halík tak hloupě glorifikuje sovětský model, kdy loajalita k státu byla důležitější než loajalita k rodině. Halík tak dnes prosazuje společnost, jež bude ovládána jeho nadnárodními chlebodárci. Halík prosazuje multikulturní koncept, který opomíjí tradiční uspořádání naší společnosti. Zbaběle se vyhýbá praktické pomoci pronásledovaným křesťanům, nenávidí slovanské pravoslaví, ale úlisně řeší problémy muslimů v ČR. Halík je na objednávku ochoten zdůvodnit cokoli proti našemu tradičnímu světu. Nejkřiklavější bylo jeho prosazování bombardování Jugoslávie. Stačilo, aby tento nehorázný zločin podporoval Havel a Albrightová. I v jiných případech však rád zmíní nutnost globalizace a papouškuje, co si zejména Jiří Pehe přeje. Rád volá do zbraně, ale když na něho někdo zadupe, rychle chameleonsky obrací. Halík se tváří nadnárodně, normální vlastenectví má za neonacismus a fašismus 2. republiky a všechno české mu připadá malé. Opakuje: Neumíme si vládnout sami, a proto nám musí vládnout EU. Tváří se jako součást elit, které jsou nadřazeny místnímu obyvatelstvu. Je však pouhým otrokem oněch samozvaných elit. Halík obdivuje bohaté a mocné (např. Bakalu). Sponzoroval jej mj. i syn bývalého předsedy vlády ČSR Korčák ml. Rád se nechává vozit limuzínou, působí mu rozkoš překračovat pravidla silničního provozu, neb si tak potvrzuje svojí výjimečnost (sám řídit neumí). Štítí se chudobných, i když o nich s nechutí občas slovo prohodí. Bojí se konfrontace s normálními muži, protože ví, že je psychicky i morálně slabý. Je zbabělý a svoje problémy řeší udavačstvím a kuloárním jednáním. Halík se bojí konfrontace s lidmi, kteří fundovaně odporují jeho „myšlenkovému“ světu. Vždy utekl před podobnou diskusí, jelikož by vyšla najevo jeho nejistota a nevzdělanost. I při přátelské diskusi, v níž vystupují lidé jemu blízcí, a to v oborech, ke kterým se hlásí, víceméně mlčí, protože se bojí své nedostatečnosti. Halík je relativně zdatný rétor, jenž nikdy nic relevantního neřekne, klouže po povrchu a vytváří zdání, že ví cosi, co ostatní nemohou postřehnout. V osobním kontaktu však překypuje materiálním konformismem a vulgárností. Jeho neustálé narážky na vliv zednářů mají zjevně působit dojmem, že je součástí mocných, kteří hýbou světem. Tento jeho komplex vytváří koktail: Čapek – pozůstalost – zednáři – jedináček – touha po výjimečnosti - narcismus – matka (o níž nechce mluvit) – touha po kariéře za každou cenu – uzavřenost – úzkost - strach z normálních lidí – nedostatek opravdových přátel - jednání za zády. Halík se rád vydává za velkého znalce umění. Budiž řečeno, že tato část jeho budování image je mimořádně směšná. Halíkův vztah k múzám je toporný a školometský. Prezentuje to, co bylo tisíckrát řečeno, tedy tzv. prověřené hodnoty. Mne si stařecké strniště a banálně posuzuje umělecký svět od Beethovena po Čapka. Chtěl by být prostě vším. Halík nerespektuje dogmata katolické církve (zpochybňuje např. posmrtný život Zmrtvýchvstání...). Proč tedy působí jako její kněz? Jaké je jeho skutečné poslání? Halíkovo nejbližší okolí a několik zrcadel pravdy Nejdůležitější osobou, se kterou to Halík táhne od 80. let, je jistá RNDr. Scarlett Vasiluková – Rešlová, CSc. (CSc. se udělovalo až po schválení KSČ.) Tato vdaná žena s Halíkem dlouho vytvářela tandem, starala se mu o domácnost a organizovala mu život. Byla to údajně emigrantka, ale před listopadem s ním klidně v ČSSR publikovala článek. Sama měla po listopadu politické ambice, ale byla z toho „pouze“ stáž na Michiganské univerzitě. Dle svých slov jela před listopadem do Říma, aby tam ovlivnila příští jmenování pražského arcibiskupa. V čí prospěch? I ona se katolické víře vysmívá, leč s „katolickým knězem“ Halíkem setrvává dodnes. Dle různých pozorovatelů se jedná o vynucený vztah. Kým? P. Odilo Štampacha považoval Halík za „to nejsympatičtější Odilo“ a nějaký čas s ním bydlel. Tento samolibý člen dominikánského řádu, odešel ostentativně z katolické církve, veřejně se přiznal k zednářství a začal střídat církve jako boty. Hraje si na religionistu, nejraději se však také vyslovuje k politice, homosexualitě atd. Po teatrálním přiznání se ke svobodnému zednářství mu měl Halík vyhrožovat, že z něj udělají malou rybu. Kdo jsou oni ti, jež tak učiní? K O. Štampachovi existuje také inspirativní svazek StB. K P. Reinsbergovi se Halík také velmi rád vztahoval, neb byl významnou předlistopadovou církevní autoritou. Halík ho však měl raději až po smrti. Vyprávěl o jejich krásném vztahu, leč farníci P. Reinsberga hovořili jinak. Halík byl pro něho obyčejný oportunista a mimořádně nafoukaný egocentrik. Také by byl rád, kdyby jej chválil zesnulý P. Oto Mádr, poslední skutečný teolog české katolické církve. On tak však nečinil a považoval jeho narcismus, nafoukanost a nedisciplinovanost za vážnou charakterovou vadu. Halík se pomstil a pohrdavě napsal, že Mádr pocházel z malých poměrů, čímž chtěl dát najevo, že jeho původ je mnohem významnější. Kdo však Halíka zná zblízka ví, že je to buran, který se obléká jako švihák z NDR a na recepci umí překvapit nedůstojnou poživačností a neznalostí etikety. Hraje si na něco, co nikdy tento domažlický syn starých rodičů nebyl. Mádr byl ovšem šlechtic ducha a vysoce jej převyšoval intelektuálně i mravně. Prof. P. Petr Piťha měl Halíka duchovně formovat. Výsledek: Halík pomlouvá Piťhu kudy chodí a nesrovnatelně vzdělanější, kultivovanější a duchovnější Piťha je velmi zklamán tím, co z jeho učně vyrostlo. Zdroj: euportal.parlamentnilisty.cz

Babiš o Čapím hnízdě lže, naznačuje advokát. A předkládá důkaz Právník Aleš Rozehnal tvrdí, že ministr financí a šéf hnutí ANO Andrej Babiš lhal, když v reakci na „kauzu Čapí hnízdo“ prohlásil, že do společnosti Farma Čapí hnízdo, a.s., „přišel investor, který si nepřál být jmenován, a bylo to akceptováno“. Stejně tak prý není pravda, že „Agrofert pouze převzal předlužený projekt této farmy“. Rozehnal na základě auditovaných účetních uzávěrek společnosti Farma Čapí hnízdo, a. s., argumentuje, že společnost do roku 2013 žádného investora prokazatelně neměla. A když se ve společnosti v roce 2013 investor vyskytl, nebyl jím nikdo jiný než IMOBA, a. s., z koncernu AGROFERT. Závazky farmy prý nicméně zanikly poté, co se v roce 2014 stala dceřinou společností IMOBy. Stejně tak dle Rozehnala neodpovídá účetním závěrkám tvrzení, že projekt Farmy Čapí hnízdo byl předlužený. Právník uvádí, že o předlužení by šlo tehdy, měla-li by Farma Čapí hnízdo více věřitelů a zároveň by souhrn jejích závazků převyšoval hodnotu jejího majetku. V roce 2013, kdy se Farma Čapí hnízdo stala součástí holdingu AGROFERT, však hodnota majetku této společnosti činila 659 mil. Kč, ale závazky měla pouze ve výši 581 mil. Kč. O předlužení tedy nemůže být vůbec řeč. Celý článek ZDE

To chcete Kalouska nebo jak jako? Klára Samková po výstupu Svěráka odsoudila „kavárnu“ Advokátka Klára Samková se rozepsala na svém facebookovém profilu, co jí vadí na „kavárně“. Jak uvádí, je možné se lišit v názorech, ale vadí jí očividná a absolutní neschopnost nabídnutí jakékoliv alternativy. „Nepředkládá se žádné nové řešení... Stačí zvolání ‚Dosť bolo (Zemana, Fica ... Babiše; s trestně stíhaným –- nikdy)‘. Vpravdě nedemokraticky (= nelidově; demos = lid, který tito hlasové nerespektují) nejsou ochotni přijmout porážku, uznat, že jsou se svým názorem v menšině – a s tou většinou je nutno se dohodnout na modu vivendi. Takže: sami se označují za ‚demokratické‘ strany, ale opak je pravda: snaží se volební většině diktovat. A protože ovládají informační média, je těch hlasů všude plno, projevují se stále agresivněji,“ zmínila Samková. Následně si všímá slov režiséra Jana Svěráka, jež pronesl během předávání Českých lvů. „Nejde jen o to, že tyto ‚hlasy‘ odmítají jakoukoliv kritiku, debatu o věci. Situaci na Slovensku rozpoutala ‚po mečiarovském způsobu‘ zneužitá vražda, ale stejné je to zde. Jen u nás se zatím k vyvolání demonstrací nevraždí. Nám – českým holubičím povahám – stačí pro vyvolání ‚lidových demonstrací‘ zvolení Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS (ano, to je opravdu odporná storka, ale zavinili ji ti, co nyní protestují – kdyby neodešli z jednání Poslanecké sněmovny, tak by zvolen vůbec nebyl), případně intronizování Zemana,“ zmínila Samková a dodala, že co se státem dál, to nikdo neříká. „Emigranti z Kuby už od 60. let sedí v Miami na pozadí a mají sepsané kompletně všechny zákony, k jejichž přijetí má dojít, jakmile padne Castrův režim. Ústavou počínaje. Svého času jsem poskytla takové soukromé slyšeníčko jistým osobám z jižní Koreje, které přišly s tím, že se jim moc nelíbí, jak bylo východní Německo v zásadě anektováno po pádu železné opony západním Německem a zda bych neměla nějaké poznámky k tomu, jak to v případě znovusjednocení Korejí udělat jinak a lépe. Pár poznámeček jsem měla – jen upozorňuji, že k této události již došlo před bratru dvanácti lety...“ popsala Samková, jež podobný scénář zažila i na konferenci o rekonstrukci Kobane. „Všichni tito lidé věděli, že nestačí rozvrátit nevyhovující (tedy jak komu a jak co) režim, ale že je potřeba mít náhradu. To ovšem není v našich zemích zvykem. Na tuto ‚nepřípravu‘ praktických kroků ‚dojel‘ i Václav Havel a chartisti, kteří sice měli v zásadě pravdu, ale jak ji přivést k reálnému životu, o tom neměli ani páru... Tak se toho ‚. uvádění v život‘ iniciativně chopila omladina okolo D. Třísky, Rychetského a Klause (Zemana můžeme v klidu přidat) a jak to dopadlo, to tedy všichni vidíme...“ podotkla Samková, jež se závěrem kavárny zeptala, jak si nový režim, který by měl nastat po svržení toho stávajícího, představuje. „Kalousek for premier anebo jak jako?“ zeptala se závěrem. Celý příspěvek Kláry Samkové: CO MI VADÍ NA "KAVÁRNĚ" Můžeme se lišit v názorech, ba dokonce s můžeme kvůli svým názorům i nesnášet. Tak to bylo od věků a bude to tak i nadále. Co mi ale skutečně vadí, je očividná a absolutní neschopnost nabídnutí jakékoliv - jak se říká smysluplné alternativy. Nepředkládá se žádné nové řešení ... Stačí zvolání "Dost bolo (Zemana, Fica ... Babiše; s trestně stíhaným - nikdy)". Vpravdě nedemokraticky (= nelidově; demos = lid, který tito hlasové nerespektují) nejsou ochotni přijmout porážku, uznat, že jsou se svým názorem v menšině - a s tou většinou je nutno se dohodnout na modu vivendi. Takže: sami se označují za "demokratické" strany, ale opak je pravda: snaží se volební většině diktovat. A protože ovládají informační media, je těch hlasů všude plno, projevují se stále agresivněji. "Ruce pryč od ČT", prohlásil během předávání Českých lvů režisér Svěrák. Nejde jen o to, že že tyto "hlasy" odmítají jakoukoliv kritiku, debatu o věci. Situaci na Slovensku rozpoutala "po mečiarovském způsobu" zneužitá vražda, ale stejné je to zde. Jen u nás se zatím k vyvolání demonstrací nevraždí. Nám - českým holubičím povahám - stačí pro vyvolání "lidových demonstrací", zvolení Ondráčka do komise pro GIBS (ano, to je opravdu odporná storka, ale zavinili ji ti, co nyní protestují - kdyby neodešli z jednání Poslanecké sněmovny, tak by zvolen vůbec nebyl), případně intronizováním Zemana. Co se státem ale dál, to neříká nikdo. Dám takový příklad: emigranti z Kuby už od 60. let sedí v Miami na pozadí a mají sepsané kompletně všechny zákony, k jejichž přijetí má dojít, jakmile padne Castrův režim. Ústavou počínaje. Svého času jsem poskytla takové soukromé slyšeníčko jistým osobám z jižní Koreje, kteří přišli s tím, že se jim moc nelíbí, jak bylo východní Německo v zásadě anektováno po pádu železné opony západním Německem a zda bych neměla nějaké poznámky k tomu, jak to v případě znovusjednocení Koreí udělat jinak a lépe. Pár poznámeček jsem měla - jen upozorňuji, že k této události již došlo před bratru dvanácti lety.... Velmi obdobný scénář jsme zažil na konferenci o rekonstrukci Kobane. Všichni tito lidé věděli, že nestačí rozvrátit nevyhovující (tedy jak komu a jak co) režim, ale že je potřeba mít náhradu. To ovšem není v našich zemích zvykem. Na tuto "nepřípravu" praktických kroků "dojel" i Václav Havel a chartisti, kteří sice měli v zásadě pravdu, ale jak ji přivést k reálnému životu, o tom neměli ani páru.... Tak se toho ". uvádění v život" iniciativně chopila omladina okolo D. Třísky, Rychetského a Klause (Zemana můžeme v klidu přidat) a jak to dopadlo, to tedy všichni vidíme.... Takže se naprosto seriozně ptám kavárny JAK SI TEN NOVÝ REŽIM, KTERÝ BY MĚL NASTAT PO SVRŽENÍ TOHO STÁVAJÍCÍHO, PŘEDSTAVUJETE?? Kalousek for premier anebo jak jako?

Místo toho, abyste trestali imigrační zločiny, trestáte odpůrce islámu. Ničíte Evropu, vzkazuje bojovný novinář Místo toho, aby Evropané přísně trestali přistěhovalce, kteří se odmítají přizpůsobit prostředí, v němž žijí, jsou před soudy popotahováni odpůrci imigrace a islámu. Novinář Yves Mamou varuje, že tímto stylem se evropský kontinent brzo stane baštou islámu. Mamou zmiňuje, že do Evropy přicházely miliony lidí dávno před vypuknutím uprchlické krize. Nejvelkoryseji přijímalo migranty Německo, které mezi lety 2005 a 2014 takto nabralo šest milionů nových obyvatel. Velká většina nově příchozích pocházela z mimoevropských oblastí. Podobně na tom byla i Francie se třemi miliony přijatých imigrantů nebo Španělsko, které jenom v roce 2007 otevřelo hranice milionu přistěhovalců. Migrace sama o sobě není dle novináře špatná. Problém nastává v okamžiku, kdy nově příchozí začnou početně převyšovat – zejména v důsledku vyšší porodnosti – původní obyvatelstvo. Tento trend patrně Evropu nevyhnutelně čeká, alespoň dle odhadů OSN. Mezi lety 2015 a 2050 by populační růst v bohatých zemích měli zajišťovat z 82 % migranti, což je dle Mamoua problematické, neboť většina migrantů je islámského vyznání, které je historicky konkurentem křesťanství, na němž byla vystavěna evropská kultura. Přistěhovalectví muslimů vnímá novinář jako problém také s ohledem na chování evropských elit, které po nově příchozích tvrdě nevyžadují dodržování našich pravidel. Místo toho trestají protiislámské kritiky. Celý komentář v anglickém originále ZDE Ve Francii, Německu a Švédsku již dle jeho zjištění začala stále rostoucí zradikalizovaná muslimská populace měnit pravidla integrace. Migranti se prý nemusí přizpůsobovat a mohou volně šířit svoji víru a kulturní zvyky. Oproti tomu je místním přikázáno neodporovat změnám, které s sebou nese imigrace. Když se i tak snaží odporovat, politická a mediální mašinérie okamžitě začne kriminalizovat jejich „rasistické“ chování a obviňuje je z netolerance. Mamou poukazuje i na nizozemského politika Geerta Wilderse, který stanul před soudem za to, že se snažil bránit svoji zemi před marockými imigranty, jejichž raketově rostoucí kriminalita mění Nizozemsko. Novinář zdůrazňuje, že Wildersovi hrozí roční vězení a pokuta až ve výši 7400 eur. „Bude toto dvojí hnutí – soudní nařízení milovat islám a kriminalizace protiislámských kritiků – stačit k vyhubení veškerého odporu vůči unijní migrační politice a poslouží k islamizaci kontinentu? To uvidíme,“ konstatuje Mamou.

Bude se větrat a stranické mafie se brání. Hochštapleři, paraziti a škůdci zabydlení ve strukturách. Babiš udělá do dvou let pořádek, věří dokumentarista Dvořák Režisér a známý odpůrce církevních restitucí Václav Dvořák má za to, že Andrej Babiš jako premiér do dvou let udělá pořádek ve státních strukturách, ve kterých se za léta mezistranických kompromisů zabydlelo mnoho hochštaplerů, parazitů a škůdců. „Prostě po těchto volbách se bude leckde větrat a stranické mafie se tomu teď brání. Proto tolik mediálního povyku a odporu k menšinové vládě. Naštěstí prezidentem není žádný slaboch, ale Zeman,“ zdůrazňuje k tomu. A církevní restituce? „Jestliže nějací úředníci tvrdí, že něco nejde, protože už je to nějak jinak nastaveno, tak nezbývá, než z nich udělat nezaměstnané,“ tvrdí Dvořák k návrhu KSČM a dalších politických stran na zdanění peněžité části v rámci církevních restitucí. Máte radost z toho, že se diskutuje mezi politickými stranami o možnosti zdanění církevních restitucí? Jako podmínku to má ve svém portfoliu pro toleranci kabinetu Andreje Babiše KSČM... Jenže já už jsem slyšela, jak příslušní úředníci tvrdí, že je to nesmysl a že to prý nejde, jelikož mají už sazebníky dopředu nastavené... Od začátku jsem nesouhlasil s tzv. církevními restitucemi. Od začátku to byl podvod, který prošel jen díky lhaní v médiích, především v České televizi a v Českém rozhlasu. S paní spisovatelkou Lenkou Procházkovou a s dalšími aktivními občany jsme vystupovali proti, argumentovali jsme nejen tím, že majetek, který byl veřejnosti vydáván za církevní, jí nikdy nepatřil, že i o ten zbytek, který jim možná patřil, je připravil svými reformami císař Josef II., poté T. G. Masaryk pozemkovou reformou a reformou z roku 1945, že katolická církev dostala za majetek náhrady ve finanční formě v letech 1947–1949. Jako byste házeli hrách na stěnu. Následovalo hlasování v parlamentu poznamenané zkorumpováním tři poslanců ODS, povoláním poslance náhradníka, který byl v tom okamžiku již odsouzený za korupci. To všechno jsou skandální okolnosti, které jen ukazují, jakých špinavých metod se církve, preláti a jejich posluhové dopouštěli v honbě za majetkem. A pak následovala Kalouskova drzost se smlouvami, které se prý nedají nikdy změnit. Prostě lumpárna na lumpárnu. V tu chvíli, a bylo to jedinkrát v životě, jsem litoval, že nežiji v monarchii, protože žádný vládnoucí suverén by si něco podobného nenechal líbit. To jen lid v demokracii, která je pokřivená jako ta naše a ve které vládnou majitelé médií, tedy v mediokracii se může něco takového odehrát. A jestliže nějací úředníci tvrdí, že něco nejde, protože už je to nějak jinak nastaveno, tak nezbývá, než z nich udělat nezaměstnané. Zdanění prostředků, které církve získaly tímto obskurním způsobem, by byla jen malá náplast na ránu, kterou svým zločinem tehdy vládnoucí pravice zasadila českému národu. A protože se uvažuje o sektorové dani, navrhuji s ní začít právě u církví a stanovit ji na 95 %. Jak se vůbec díváte na dohady okolo podpory/nepodpory menšinové vlády Andreje Babiše? Co vás v tomto ohledu zaráží? Andrej Babiš vládu sestaví a v tandemu s prezidentem, který ctí právo vítěze voleb, bude i vládnout. Jak, to nevím, ale rozhodli voliči, a tak to bude. Do dvou let udělá možná pořádek ve státních strukturách, ve kterých se za ta léta mezistranických kompromisů zabydlelo mnoho hochštaplerů, parazitů a škůdců. Prostě po těchto volbách se bude leckde větrat a stranické mafie se tomu teď brání. Proto tolik mediálního povyku a odporu k menšinové vládě. Naštěstí prezidentem není žádný slaboch, ale Zeman. Blíží se výročí 17. listopadu. V jakém stavu je naše demokracie a do jaké míry jsme se za poslední dobu přiblížili, či nepřiblížili k tomu, o čem jsme snili po roce 1990? Někteří vidí ohrožení demokracie v Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Sám Andrej Babiš ale tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát snili, tedy aby fungovala ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura a státní správa… Věříte mu? Tady nejde o víru. Demokracii u nás ohrožují média manipulací, cenzurou a překrucováním. Neprobíhá veřejná demokratická diskuse. Jediným místem, kde zaznívají opoziční názory, je internet. Jsme svědky pokusů o omezování diskuse na internetu, dehonestací některých zdrojů informací a názorů, sestavováním různých seznamů „nepřátel“. K tomu se přidávají některé korporace, které si hrají na moralisty a samozvané ochránce demokracie. Přitom demokracii vyklešťují. Příklad: S-klik, dceřiná firma vyhledávače Seznam, zrušila reklamu na některých webech, s odvoláním na jakýsi pofidérní seznam, vyrobený na objednávku vlivovými agenturami jedné cizí mocnosti a některých korporací. A za tenhle seznam se schovává i ministerstvo vnitra. Už aby byl Chovanec s celou svou partou Bretschneiderů v pekle! Naštěstí většina dotčených webů nejsou komerční, provozují je dobrovolníci ve svém volném čase a zadarmo. Omezování ale naznačuje trend, a tím je odklon korporací od demokracie k nové totalitě. Jsme na jejím počátku. Někteří autoři tento stav nazývají korporátním fašismem. Od ideálů listopadu 1989 se vzdalujeme. Jestliže Babiš slibuje nápravu, změnu a návrat k některým ideálům, je dobré ho v tom podporovat. To říkám, aniž jsem jeho volič. Ale Babiš je zároveň největším příjemcem evropských dotací, jsem na pochybách, zda bude ochoten hájit naše národní zájmy v EU, pakliže se dostane do střetu zájmů s Bruselem. Jak se změnilo podnikatelské prostředí v Česku od roku 1989? Jeden velmi kontroverzní podnikatel k tomu tvrdí, že „strach, který se v pátek večer 17. listopadu 1989 ze společnosti vypařil, je tady znovu, a dokonce se nám vrátil s ještě větší silou“. Podle něj jde o to, že se dnes bojí rozhodovat starostové, ředitelé podniků, ba dokonce i úředníci na všech stupních, aby se nezpronevěřili různým zákonům, předpisům, nařízením... Co si tom myslíte, je to opravdu tak zlé? Nemohu posoudit, jestli strach panuje tak všeobecně. Pamatuji se, jak někteří podnikatelé šířili strach mezi svými zaměstnanci větou „Kdo nebude volit ODS, půjde z firmy!“. Ale to už je dávno. To bylo v době, kdy i Klausova kravata mohla kandidovat do senátu. Pamatuji se, jak hysterici v souborech některých pražských divadel ostrakizovali ty, kteří nevolili „knížete s čírem“. Když jsme cinkali klíči, bylo mnohým jasné, že se lidi přestali bát StB, aby se začali bát berňáku. Je pravda, že množina dnešních zákonů, předpisů a nařízení tvoří spleť, v níž se nevyznají snad ani advokáti, a že by stálo za to tu celou záplavu zjednodušit, zpřehlednit. Pravicoví politici tvrdí, že se nyní máme nejlépe v historii naší země. Do jaké míry je to pravda a do jaké míry se některým skupinám opravdu dnes žije těžko? Co by nová vláda měla udělat pro sociálně slabé skupiny obyvatel? Pravicoví politici jsou většinou lidé bez empatie, slepí k problémům lidí tam dole. Jsou to vyznavači individualismu. Věřím, že jim se daří dobře. Běžní lidé ale ztratili mnoho jistot, především sociálních, a také mnoho iluzí. Mnozí důchodci doslova živoří. Pro mladé lidi je dnes daleko těžší založit a uživit rodinu. Proto se rodí málo dětí a vymíráme. Máme velký dluh, který se rok od roku zvyšuje a naděje na jeho splacení je čím dál menší. Minulý režim byl v tomhle ohledu daleko zodpovědnější. Takže i když máme podstatně větší míru svobody, než před listopadem 1989 – můžeme jezdit, kam chceme, říkat, co chceme, tedy alespoň na internetu, a k tomu si kupovat denně mandarinky a banány, přesto je tahle svoboda jen pro někoho. Ti, kdo mají peníze, jsou si rovnější a svobodnější. Na slabé se ale kašle víc než za minulého režimu. A to je špatně. Pro sociálně slabé skupiny je potřeba vybudovat pořádný sociální servis, někteří tzv. sociálně slabí na současném sociálním servisu parazitují, je potřeba ho nastavit tak, aby sloužil skutečně potřebným a nebyl zneužitelný lenochy a vyžírkami. Chybí zákon o sociálním bydlení. Je potřeba všestranně podporovat mladé rodiny, jejich společný start a porodnost, především vzdělaných lidí, kde i ženy dělají pracovní kariéru. Chybí mi také výchova k vlastenectví. Jen ten, kdo má rád svou zemi a lid, kteří v ní žijí, je schopen prospěšné práce a prospěšných rozhodnutí. V opačném případě je to jen dravec, který myslí na sebe, na svůj osobní prospěch a je jedno, kde provozuje svoje kořistění. Mám obavu, že v současném stavu společnosti nebudeme schopni lidsky zvládnout robotizaci, průmyslovou revoluci 4.0, kterou s sebou přinese velmi blízká budoucnost. Co bude s lidmi, až ztratí zaměstnání? Kam se podějí? A kdo bude kupovat ono automaticky vyrobené, když lidé nebudou mít práci, a tím i peníze? Stojíme před velkou změnou a mám obavu, že autoritativní režimy ten přechod zvládnou úspěšněji než pseudodemokracie, ve které žijeme. A je tu ještě jeden symptom, který ukazuje, že se společností a politikou v Čechách je něco v nepořádku: stále nám chybí zákon o referendu. Ústava nám ho slibuje od vzniku ČR, ale politici, kteří se střídali u moci, dělali všechno pro to, aby referendum nebylo. Zatím se jim to daří. Bohužel. A ještě malou poznámku k tématu: Jistěže se máme lépe než před třiceti lety. Politici, kteří nám to předhazují, se tváří, jako by to byla jejich zásluha. Ale to je přece normální vývoj v každé společnosti, pokud není válka. I v osmdesátých letech jsme se měli lépe než v padesátých. Proč nám ale dotyční politici nevysvětlí, že téměř po třiceti letech od plyšáku máme stále dvaapůlkrát nižší platy než v Německu při téměř stejných cenách za bydlení, potraviny atd.? Jak hodnotíte poslední politickou produkci Miloše Zemana? Srší bonmoty, dělá si legraci z novinářů i svého zdraví... Je v kondici vyhrát prezidentské volby? Může jej ohrozit kandidatura expremiéra a někdejšího předsedy ODS Mirka Topolánka? S odporem sleduji všechny útoky na prezidenta. Jestli si jejich autoři myslí, že voliče odradí od podpory Miloše Zemana, tak bych si tipl, že to bude přesně naopak. Mnoho médií se ukazuje jako žumpa, a to je na pováženou. Navíc se docela zřetelně ukazuje, kdo z novinářů pracuje proti zájmům naší země. Nejvíc o demokracii žvaní právě ti, kteří neuznávají rozhodnutí většiny při volbě prezidenta, nechtějí vzít na vědomí ani výsledky posledních voleb. Docela úspěšně slovo demokrat vyprazdňují. K volbě „svěžího vánka“ Topolánka vlastně nemám moc do dodat. Další v řadě. Jen mě zaráží ta jeho drzost po tom všem, co tady prováděl. Myslím si, že lidi ho dobře znají a pamatují, jaké to bylo za jeho premiérování. Volné pole pro korupci, obnažené penisy u Berlusconiho, vulgarity všeho druhu... Miloš Zeman jede do Ruska a s ním chce jet i rekordně velká delegace podnikatelů. I odpůrci Putina přiznávají, že Rusku se ekonomicky daří, navzdory sankcím. Bude kvůli této návštěvě znovu Zeman tepán ve smyslu „škodlivé orientace naší země na Východ“ ? No ano. Přátelé kultu Václava Havla a další zahraniční vlivové agentury budou zase pištět. My přece musíme bezpodmínečně poslouchat v rámci EU a NATO. Ale NATO ničí už léta mezinárodní právo a Evropská unie ničí sebe samu sociálním inženýrstvím a odmítáním demokratických postupů. Jakýkoliv pokus se vymanit z toho nebezpečného sevření je vítán. Jsem rád, že máme prezidenta, který před naší ekonomikou otevírá další obzory. Šéf SPD Tomio Okamura nedávno vyzval ke změně statusu veřejnoprávních České televize a Českého rozhlasu. Je pravda, že zejména ČT je kritizována za stranění některým politikům a špinění jiných. Zemanova kancelář si na ni stěžuje často. Kritizován je i např. výběr hostů do pořadů Václava Moravce. Oproti tomu zastánci ČT tvrdí, že jakákoliv podobná změna by ohrozila naši demokracii. Jak hodnotíte práci ČT a rozhlasu vy? Je třeba přistupovat ke změnám? Jako bývalý zaměstnanec Československé televize a vedoucí vysílání Občanského fóra z roku 1989 jsem pozoroval s velkou nechutí, jak tahle instituce opět zapadla do starých kolejí, ovšem s přepólovaným znaménkem. Opět se vybírají lidé, kteří na obrazovku mohou a kteří ne, opět se říká jen část pravdy a druhá se cenzuruje, opět se opisuje, tentokrát ne z Moskvy, TASS a Ústředního výboru Jediné Strany, ale ze CNN, Washingtonu a Ambasády na Tržišti, a do toho Kalousek komentuje snad i dětské pořady. Hospodaření redakcí je neprůhledné, státní kontrolní orgány nemohou kontrolovat, a tak bůh ví, co se tam s penězi z koncesionářských poplatků děje. Osobně jsem byl postižen cenzurou, pravda, ještě předešlým vedením ČT. Ale podle toho, jak mi vracejí náměty, se tam lidé a „zásady“, kterými se řídí, moc nezměnili. Na rozdíl od Okamury si ale myslím, že veřejnoprávní a nezávislá tahle média mají být. Nejsou, ale mají být. Jednou z cest je volba intendanta, který bude nezávislý na politicích a korporacích. Nejlépe všelidovým hlasováním, podobně jako volba prezidenta. Ale i to Okamurovo zestátnění by bylo lepší než dnešní vláda samozvanců, kteří překrucují, zamlčují, lžou, dusí demokracii a diskusi, slouží cizím zájmům a bůh ví, co dělají se svěřenými penězi. Aspoň od voleb k volbám by za televizi i rozhlas byl někdo osobně zodpovědný.

Tuhne krev v žilách: Případy využití dětí v politice. A čerstvý důkaz, že to prý dělá TOP 09 Dopisy dětí z padesátých let, které se tehdy vyjadřovaly k tehdejšímu politickému režimu, sdílel na svém facebookovém profilu exhejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek (ČSSD). Šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl pak na svém facebookovém profilu sdílel i to, jak podle něj TOP 09 zneužívala děti k letošním protestům. „I po desítkách let z toho mrazí v zádech... Je dobře, že už dnes nikdo nenutí děti k něčemu takovému...“ poznamenal smutně Hašek. „Jsme sice ještě malí občané ČSR, ale máme také svoji vlast rádi jako dospělí. Slyšeli jsme o velezrádcích a špionech, kteří jsou právě v Praze souzeni. Chtěli zničit mírovou práci naší země,“ píší například žácí třetí třídy 1. národní školy v Bystřici pod Hostýnem. „Chceme pokojný život a klid pro práci všech,“ píší také děti, které dle svých slov odsuzují rozvratníky národa. A nešlo o dopis jediný: Po potrestání rozvratníků volali i žáci národní školy v Újezdě. Šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl má však jiný pohled. Na svém facebookovém profilu sdílel snímek TOP 09 Brno-sever, kde člen Karel Pelikán zveřejnil snímky ze studentské stávky Vyjdi ven. „Jo, tohle se topáčkům povedlo. Politická agitace na školách přímo pod kuratelou strany, to se jen tak nevidí. Ahoj, já jsem Viki a můj politruk je pionýrský vedoucí Mirek Kalousek,“ rýpl si Plesl. Narážel tak i na video dětí z pražské demonstrace, které bylo hojně sdíleno na sociálních sítích (psali jsme ZDE).

Odsuňme muslimské imigranty podobně jako sudetské Němce. Islám je zločinná násilná ideologie, usiluje o světovou nadvládu, říká židovský intelektuál ROZHOVOR Židovský intelektuál Martin Janeček, který má české, izraelské i francouzské občanství, říká, že křesťané, pokud užívali násilí, jednali v rozporu s učením, ke kterému se hlásili. „Muslimové jednají v rozporu s učením, ke kterému se hlásí, pokud násilí neužívají. To je zcela zásadní rozdíl,“ říká Janeček. Co se týče odsunu islámských přistěhovalců a jejich potomků do zemí jejich původu, byl by to dle něj akt přinejmenším stejně morálně ospravedlnitelný jako odsun obyvatelů Sudet z Československa po druhé světové válce. Předseda SPD a poslanec Tomio Okamura říká, že neexistují umírnění muslimové a že islám je zločinná ideologie… Jestliže pokládáme povinnost násilím usilovat o světovládu za zločinnou, tak je logické chápat islám jako zločinnou ideologii. Dle Okamury by bylo potřeba ihned všechny islámské migranty vrátit zpět do mateřských zemí a byl by pro vyhoštění i potomků těchto migrantů, kteří se v Evropě narodili... Co se týče odsunu islámských přistěhovalců a jejich potomků do zemí jejich původu, byl by to akt přinejmenším stejně morálně ospravedlnitelný jako odsun obyvatelů Sudet z Československa po druhé světové válce. Ti obývali danou oblast nejméně sedm staletí. Mnozí snad byli potomky germánských Markomanů a Kvádů, kteří obývali České země ještě před příchodem prvních Slovanů. Jestliže odsun obyvatel Sudet byl ospravedlňován hrozbou, kterou německý nacionalismus představoval pro přežití českého národa, tak masová přítomnost muslimů v Evropě představuje pro evropské národy hrozbu ještě horší. Německý nacionalismus se zrodil v 19. století, islámská rozpínavost v 7. století. V tom všem jsem tedy s panem poslancem Okamurou plně zajedno. Rusové jsou podle Tomia Okamury de facto naši jediní upřímní silní spojenci v souboji s radikálním islámem. Co si o tom myslíte? Už méně souhlasím s jeho myšlenkou, že Rusové jsou našimi jedinými upřímnými a silnými spojenci v boji s radikálním islámem. Je samozřejmě třeba usilovat o co nejlepší vztahy s dnešním Ruskem. Sankce proti Rusku jenom zhoršují tamní hospodářskou situaci a tím posilují pozice komunistické opozice. Víme, že Rusko bylo schopno rozdrtit islamisty v Čečensku a že podporovalo bratrský srbský národ v boji proti muslimským Kosovanům. Když Rusko usilovalo získat zpátky Krym, tamní muslimové chtěli zůstat v rámci Ukrajiny, usilující o vstup do Evropské unie. Ta se islamistům pochopitelně jeví jako ideální nástroj jejich rozpínavosti. Víme také, že představitelé izraelské pravice usilují o co nejužší vazby s Ruskem, které je nacionalistickou mocností, imunní vůči politické korektnosti západních států. Na druhé straně ale Rusko má velmi dobré vztahy s Islámskou republikou Írán. V Sýrii zcela podporuje režim Bašára Asada. Útočí na pozice všech jeho odpůrců, včetně těch, kteří se mohou jevit jako menší zlo. V žádném případě nebojuje především proti Islámskému státu. Rusko prostě hájí své tradiční mocenské národní zájmy. To je ovšem přirozené a logické. Je třeba vytvořit co nejširší frontu všech, kteří jsou ohroženi islámskou rozpínavostí. V té je místo jak pro Američany a Evropany ještě ne zcela zdegenerované, tak pro Izrael, Indii, Čínu a Rusko. Každý muslim je dle Okamury bezpečnostní riziko a časovaná bomba. Co si myslíte o tom? Bezpečnostním rizikem a časovanou bombou je každý muslim, který bere vážně to, co korán a hadíthy, jeho komentáře, od něho vyžadují. Ten, který je přesvědčen, že má morální povinnost vést džihád, svatý boj, až se celé lidstvo podřídí vládě muslimů. Tomáš Halík říká, že křesťané mají s muslimy stejného Boha. Souhlasíte s tím? Tato otázka si vyžaduje delší odpovědi. Omlouvám se tedy čtenářům za dosti rozvláčné úvahy. Za prvé, co to znamená, že dvě vyznání mají nebo nemají stejného Boha? A co toto slovo vůbec znamená? Neznám přesně původ českého slova. Ale jeho francouzská verze dieu je samozřejmě odvozena z latinského slova deus a to z řeckého zeus. A ten byl jednou z hlavních model řeckých polyteistů. Rabín Abraham Izák Kook (1865-1935) definoval polyteismus jako tendenci brát část za celek. Jako neschopnost chápat, že všechno je propojeno a že za vším je první, absolutní, příčina. Polyteista je místo toho polarizován na nějakou dílčí hodnotu a povyšuje jí na absolutno. Židé se tradičně pokládali za jedinou monoteistickou komunitu, ve světě, ovládaném polyteisty. Praktikující žid proto slovo bůh vůbec nepoužívá. Místo toho řekne „Ha Šem“. To lze přeložit z hebrejštiny do češtiny jako „to jméno“. To nevyslovitelné jméno první příčiny našeho bytí. Ovšem, podle judaismu, tato první příčina je nejenom prazdrojem všeho, je též silou, která stále vesmír řídí. Zůstává ovšem do značné míry nepoznatelnou. To je blízké tomu, čemu se někdy říká negativní teologie. Podle ní o Bohu můžeme říci, co není, spíše než, co je. To není cizí ani křesťanské teologii. Velký katolický francouzský myslitel Blaise Pascal (1623-1662) cituje latinský překlad proroka Izajiáše: Vere tu es Deus absconditus (Vskutku jsi Bůh skrytý). Jestliže křesťané ctí Boha, který se zjevil Mojžíšovi a biblickým prorokům, věří ovšem též, že Ježíš z Nazaretu je Bohem, který se vtělil do lidské bytosti. V očích židů je tato víra neslučitelná s monoteistickou vírou v jediného Boha. Je možné mi namítnout, že věřící všech vyznání sdílejí jednu myšlenku: „Existují různé víry. Všechny jsou falešné, kromě té jedné – té mojí!“ Z té vychází snaha svou víru šířit dál, někdy přesvědčováním, u některých ale i násilím. Co se týče židů, i když si též myslí, že ta jejich víra je ta pravá, neusilují jí šířit mezi ostatní lidi. Věří, že jim, potomkům Abrahama, Izáka a Jakuba, přísluší žít podle Mojžíšova zákona, s jeho 613 příkazy a zákazy. Členům ostatních národů přísluší se řídit sedmi zákony, které byly dány už praotci Noemovi, tomu, který kdysi zhotovil slavnou archu v době potopy. Mezi Noemovy zákony patří zákaz polyteismu a příkazy, týkající se mezilidských vztahů. Někdo by si mohl myslet, že muslimové jsou tedy dobrými Bné Noah, dobrými Noemovy syny. Ale není tomu tak! Za dobré Noemovy syny můžeme spíš pokládat unitáře, členy komunity, která vznikla v 16. století. Charakterizuje se tím, že pokládá Ježíše z Nazaretu pouze za člověka, ať už jakkoli výjimečného. Do Čech unitářství zavedla Charlotte Garrigue, manželka prezidenta Masaryka. Nebo můžeme za Noemovy syny považovat baháisty, příslušníky vyznání, které vzniklo v šiitském Íránu v 19. století a které zcela odvrhlo myšlenku svaté války, charakteristické pro islám. Snad bychom mohli pokládat za Noemovy syny i ahmadiány, menšinový proud vyšlý z islámu. Ten vznikl v Indii a ospravedlňuje pouze džihád slovem, ale odmítá džihád mečem. Ovšem pakistánská ústava upřesňuje, že ahmadiány nelze považovat za muslimy. Někdo mi může říci, že neodpovídám na otázku, která mi byla položena, nýbrž mluvím o něčem jiném. Nikdo se mě neptá, které příslušníky jiných národů židé pokládají za monoteisty, ale zda křesťané a muslimové mají stejného Boha. Snad je možné říci, že nejdůležitější je, jaká práva a jaké povinnosti každé vyznání ukládá svým věřícím. A je zcela jasné, že islám se od křesťanství liší naprosto radikálně. Psal už jsem, že „Pod rouškou falešného monoteismu, islám je především úsilím o světovládu.“ Ve své knize Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra (nakl. Epocha, 2011) píši, že dějiny Středního východu je třeba chápat jako permanentní zápas mezi usedlíky a kočovníky. Mohamed si vypůjčil od židů a křesťanů určité myšlenky, zcela je změnil a vytvořil syntézu, jejíž jménem pak zahájil úspěšný boj o světovládu. Ten probíhá dodnes. Padly v něm miliony a miliony lidských životů a nyní vstupuje do nového, obzvlášť nebezpečného stadia. Ti, kdo četli Bibli, vědí, že Hebrejci po východu z Egypta, kde byli otroky, též dobyli Zaslíbenou zemi násilím. Zmocnili se násilím ale jenom jedné, poměrně malé země. Bylo to pro ně nezbytné, aby jako jediní monoteisté mohli žít ve své vlastní zemi, bez nátlaku a svodů většinových polyteistů. Nepřátelé křesťanství též opakují, že křesťanství mluví o lásce k bližním, ale ve skutečnosti se často šířilo násilím. Možná tomu tak skutečně bylo v době Karla Velikého, nebo když Přemysl Otakar druhý zakládal Königsberg (Královec), dnes Kaliningrad, po porážce pohanských Prusů. Tito monarchově ale pouze používali křesťanství ke svým mocenským cílům. A jak to tedy je s tím násilím a šířením víry? V Evangeliu je psáno: „Jděte učit všem národům.“ Není tam psáno: „Jděte dobývat svět!“ Naše předky evangelizovali Cyril a Metoděj. Ti nepřišli s žádnou armádou. Přinesli Slovanům písmo, které pro ně připravili, a duchovní a mravní hodnoty, díky kterým jsme, kým jsme. Křesťané, pokud užívali násilí, jednali v rozporu s učením, ke kterému se hlásili. Muslimové jednají v rozporu s učením, ke kterému se hlásí, pokud násilí neužívají. To je zcela zásadní rozdíl. Redaktoři pakistánské ústavy měli pravdu, když říkali, že ahmadiány nelze pokládat za muslimy. Tím, že odmítají džihád mečem se skutečně islámu zásadně zpronevěřují. Vrahové z Paříže 13. listopadu 2015 a z New Yorku 11. září 2001 jsou naopak těmi, kteří plní povinnosti, které jim korán a hadíthy ukládají. Nemohu odpovědět jednoznačně na otázku, zda muslimové a křesťané vzývají stejného Boha. Musíme ale vědět, a neustále opakovat, že muslimové chápou první příčinu svého bytí zcela jinak, nežli křesťané. A je třeba si být též vědomi, že tento zásadní rozdíl představuje pro nás velký handicap. Jak to? V jakém smyslu? Muslimové systematicky apelují na naše mravní hodnoty, snaží se v nás vyvolat komplexy viny. Vědí dobře, že nemohou dobýt Evropu frontálním vojenským útokem. Pokoušejí se jí zmocnit postupně, infiltrací, sváděním žen a mladistvých, přistěhovalectvím a konverzemi. Též dobře vědí, že společnost, která nemá žádný pevný mravní a duchovní řád, je křehká. Pozorují, jak křesťanství v Evropě slábne. Konkrétně ve Francii, před třiceti lety se 80 procent Francouzů označovalo za katolíky, dnes je to 56 procent. Muslimové dobře vědí, že příroda nesnáší vakuum. A připravují se toto vakuum zaplnit. Zdá se mi nutné, aby všichni dědici Bible – židé i křesťané všech církví – spolupracovali co nejtěsněji, aby se toto vakuum nešířilo. Víme, že na koncilu Vatikán II bylo řečeno, že Duch svatý je v srdci všech lidí. Mě zvlášť potěšilo, že současný papež František řekl v roce 2014 španělskému deníku La Vanguardia: „Mi oración es judía“ (Moje modlitba je židovská), neboť denně čte Davidovy žalmy. To, že křesťané a židé mají stejného Boha je snad tedy jasné. Už Blaise Pascal řekl, že ho nezajímá „bůh filosofů“, že vzývá Boha Abrahama, Izáka a Jakuba. Na otázku, zda toho Boha mají i muslimové, ať si každý odpoví sám. Snad bych měl toto své dnešní kázání ukončit něčím, jako vyznáním víry. Ne, že by moje osoba byla nějak důležitá, ale aby každý dobře chápal, o co mi vlastně jde. Psal jsem, že jsem částečně židovského a částečně křesťanského původu. Že si vážím všech svých předků a že bych chtěl být věrný – pokud je to ovšem možné – oběma svým dědictvím. Někdo mi může říci, že by mě mohlo stačit, že mám tři státní občanství. Neměl bych chtít mít ještě dvě vyznání. Nechci! Zvolil jsem si vyznání židovské. Proč? Prostě proto, že jsem potomkem Abrahama, Izáka a Jakuba. Měl jsem i další důvody, ale vysvětlovat je všechny by trvalo příliš dlouho a příliš by to vybočovalo z otázek, které mi byly položeny. Dr. Martin Janeček (narozen 1942 v Praze) má po matce židovské předky a jeho otec byl katolík. Má český, francouzský i izraelský pas. V roce 1964 odešel antikomunista Janeček do zahraničí a usadil se ve Francii, kde získal občanství. Na pařížské univerzitě vystudoval dějiny, dějiny umění a mezinárodní vztahy. Po dosažení doktorského titulu působil jako učitel na škole výtvarných umění v Orléansu a v Paříži, od roku 1976 až do důchodu pracoval na francouzském ministerstvu školství. Od roku 1979 žije střídavě v Praze a v Paříži. Publicisticky se angažuje v problematice vztahů s muslimským světem, který důkladně poznal během svých cest od Maroka až po Malajsii. Své poznatky a názory publikuje ve francouzském a českém tisku (Prostor, Křesťanská revue, Proglas, Slovo z Jeruzaléma). Je autorem knihy Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra.

Senátor Doubrava: Sto hoven a další liberální fašisty nikdo nepřesvědčí, že jsou tupí. Před soudem by jejich blbost jen dostala publicitu ROZHOVOR Senátora Jaroslava Doubravu nemůže nikdo podezírat, že by byl odpůrcem prezidenta Zemana, přesto by, pokud by návrh prošel do senátu, nehlasoval pro zavedení trestného činu hanobení prezidenta republiky. Nevěří totiž v to, že by některé skupiny bylo možné kultivovat, jak si předkladatelé kladou za cíl. Jen by dostali prostor dát znovu průchod svému exhibicionismu před soudem. V týdnu vyvolala rozruch iniciativa skupiny poslanců zavést do trestního zákoníku trestný čin hanobení hlavy státu. Pokud by tento návrh prošel do senátu, hlasoval byste pro něj? Jednoduchá odpověď. Nehlasoval. Myslíte si, že je třeba chránit prezidentovu důstojnost trestním právem, že neexistují mírnější cesty? Oprávněná kritika je normální. Nevybíravé útoky jsou ostudou toho, kdo je říká, a ostatní občané poznají, kdo je hlupákem. Navíc si myslím, že dnešním právem je možné toto chránit. Jen musí být vůle tuto ochranu použít. Ambicí návrhu je podle důvodové zprávy „vychovávat veřejnost“ a kultivovat veřejnou debatu. Myslíte si, že je šance, že se podaří tímto způsobem kultivovat i skupiny typu Ztohoven, Žít Brno nebo Pražský Majdan? To je nesmysl. Pokud si lidé něco umanou, udělají to. Hysterici typu Sto hoven, to jsou prostě liberální fašisti, kteří jsou schopni všeho. Takové osoby nepřesvědčí nic a nikdo, že nejsou geniální, ale řádně tupí. Jsem přesvědčen, že podobná tupost, jakou předvedli s prezidentskou vlajkou a trenýrkami v jejich vzorové zemi, Americe, skončilo jejich smrtí sestřelením ze střechy. Zaslouženě! Nemáte obavy, že by tato úprava včetně toho, že by s případnými pachateli probíhal veřejný soud, jejich popularitě mezi určitými vrstvami spíše prospěla? Mohli by se prezentovat jako mučedníci, a je dost známých případů, že se soudní síň stala spíše politickou tribunou, třeba jako v případě Ukrajinky Savčenkové… Ano, komedie tohoto typu by jejich blbosti dodaly jenom publicity. Ostatně zmíněná Savčenková vystupovala, jako by si byla jistá, že jí v podstatě nic nehrozí. Informace, které o ní chodily po internetu, ale svědčily o tom, že by si velmi tvrdý trest zasloužila. Naděžda Savčenková před soudem: Tento návrh, který přišel pár dní před 17. listopadem, aktivizoval řadu prezidentových odpůrců. Jak jste vnímal letošní oslavy tohoto výročí? Jsou na stejném principu jako chování fanoušků před a po mistrovských zápasech ve fotbale či hokeji. Prostě emocionální amok. Nicméně studenti na Albertově se ukázali v pravém světle. Dokonce prý pro ně ani naše hymna nebyla důvodem k trochu důstojnému chování se. Prý to byli studenti jistého pana Putny. Skvělý vzor, skvělý vychovatel! Na Václavském náměstí při těchto oslavách recitoval textař Jiří Dědeček do mikrofonu báseň Sedí prase na Hradě. Mělo by podle vás být právě takové „dílo“ postihováno podle navrhovaného paragrafu hanobení prezidenta republiky? Myslím, že samotné recitování „díla“ ukázalo, že Dědeček je praidiot. Zapšklý hysterik. Autor se potrestal již tím, že takovou hovadinu veřejně přednášel. Prý psáno stojí „ Blahoslaven budiž chudý duchem“ nebo tak nějak. V tomto případě to sedí do posledního písmene. PŘEČTĚTE SI O CELÉ SHOW NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ. Letos současně zažíváme „Rok Václava Havla“, který má vyvrcholit v prosinci při pátém výročí jeho úmrtí. Jak na vás zatím působí tyto snahy Havlových pokračovatelů udržovat jeho odkaz? Jaký odkaz? O žádném nevím. Jenom kupa žvástů, přičemž realita byla a je a bude úplně jiná. Byl to jenom maskot západních politiků. Byl jako stroj na popcorn. Na povel ze sebe sypal obecné pseudohumanistické kecy. Byl to člověk, který mi už za vyjadřování nestojí. Můj názor na něj je dostatečně známý a já nemám nejmenší důvod na svém názoru cokoli měnit. Přečtěte si soubor nazvaný „Občan Havel“ a pochopíte. Prezident Miloš Zeman vyjádřil velkou radost ze zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a dodal, že mu bylo ctí, když jej nazývali „českým Trumpem“. Sdílíte tuto jeho radost? Občan Zeman je nenáviděný takzvanou kavárnou, protože nastavuje těmto lidem zrcadlo jejich blbosti. S Trumpem mají víceméně společnou metodu, jak média dloubat do oka. Dovolím si citovat z Ústeckého deníku 19. listopadu, z úvahy na „trumpologické“ téma, které napsal publicista, novinář a spisovatel, redaktor regionálního Deníku František Roček: „Trumpovo chování se spíše blíží k liberálním demokratům než ke žlučovitým republikánům. Jeho názory nikdy nebyly extrémní. Je to jenom notorický provokatér a hráč s lidskou ješitností. Při prezidentských volbách si vystřelil z demokratů i republikánů. Proliberální média ho ignorovala.“ Proto Trump zvolil to, čemu nemohou média odolat. Vše, co říkal, bylo provokativní, i jmenovitě urážel jednotlivá média a osoby. Vyhrožoval tím, co by mohl, až tam bude. Ač ho média nesnášela, musela ho poslušně denně pouštět do mediální arény. Čtenáři a diváci chtěli nové zážitky z pokračování Trumpovy show. Kdyby se snažil Trump vystupovat jedovatě, ale uměřeně a la Clintonová, mediální říše by o něho ani nezavadila. Čtenáře a diváky by seriózností nezaujal.“ Proti Trumpovu zvolení protestují v ulicích USA lidé, které organizují neziskovky miliardáře George Sorose, tohoto „krále neziskovek“, který podle některých spekulací stál i za sérií „barevných revolucí“ v čele s ukrajinským Majdanem. Překvapilo vás to? Nepřekvapilo. Pokud existují nějaká spiknutí, tak horší než CIA jsou fašističtí sluníčkáři typu Soros. Jsou stejně nebezpeční jako podnikatelské korporace brutálně vysávající lidi, které po světě zaměstnávají. Přiznám se, že se vážně obávám, že dodrží-li Trump své volební sliby, a já myslím, že dodrží, aby v zemi, kde demokracii vydávají za vzor ctnosti, nedostali nápad a nezhlédli se v řešení, jaké zvolili v případě bratrů Kennedyů. O ROLI GEORGE SOROSE SI PŘEČTĚTE ZDE. Je zřejmé, že elity jsou po vítězství Trumpa dost překvapené. Příznačné bylo v tomto směru například vystoupení Madeleine Albrightové s Michaelem Žantovským před pražskými studenty. Mají tito lidé podle vás nyní důvod k obavám? Ta ženská je prototypem zkaženosti. Její obavy jsou k smíchu. Pochybuji, že ji nechá Trump popravit, i když by si to zasloužila. Albrightová je zlá, nebezpečná ženská, když řeknu demokratický mafián, znamená to člověka, který pomáhá zbrojnímu průmyslu a korporacím, které při změnách ve světě se specializují na oficiálně zákonné krádeže tamního majetku – firem i surovin. V souvislosti s Albrightovou je nutné poukázat na její zločineckou roli v průběhu bosenské války a v době krize v Kosovu rozpoutané kosovsko-albánskými mafiány, neméně odporné jsou i její podnikatelské aktivity v rozparcelovaném Kosovu. Tato ženská se také podílela na realizaci embarga vůči Iráku, které nezasáhlo vedoucí špičky stále, ale prosté lidi a vedlo ke smrti statisíců předčasně zemřelých iráckých dětí. Madeleine Albrightová před studenty tři dny po porážce Clintonové: Jiný příklad: Ve druhé polovině 90. let vrcholila kampaň turecké armády namířená proti Kurdům, kteří chtějí konečně mít velkou autonomii nebo vlastní stát. Turecká armáda na to odpověděla rabováním, masakry civilistů, znásilňováním. To vše s diplomatickým krytím Clintonovy administrativy, tedy i s pomocí Albrightové. Havlův odkaz milující američtí demokraté tehdy posílali Turecku zbraně v hodnotě 800 milionů dolarů ročně. Oceňuji, že po Madeleine Korbelové Albrightové hodili v březnu 2000 čeští studenti na Masarykově univerzitě smradlavá vejce poté, co zde převzala od akademických patolízalů Velkou zlatou medaili za „přínos světové diplomacii“.

Občané, budeme cinkat klíči - tentokrát francouzskými! Občané této země, poslední měsíce a týdny jsme svědky zvláštních jevů na naší politické scéně, které nevěští nic dobrého! Tento proces začal před 25 lety, pomalu, plíživě a jeho formální stránka nám byla nabídnuta jako demokracie a svoboda. S nadšením jsme ji tehdy přijali, ale již s menším nadšením ji dnes hodnotíme. V parlamentu, senátu a ve vládě se střídala různá politická uskupení, která však měla pramalý zájem na tom, aby se tato země rozvíjela zdravým a korektním směrem. Celá desetiletí zde vládli lidé, jejichž jedinou snahou bylo zdevastovat naše hospodářství, zkorumpovat a paralyzovat justici, ukrást vše, co se ukrást dá, a finanční prostředky, ztržené z těchto kriminálních transakcí, vyvézt ze země!!! Ano, tato země byla bohatá do té doby, než byla ukradena a vyvezena převážná část peněz, ztržených z hodnot, které vytvořili lidé zde žijící - Vy všichni svou vlastní prací, mnohdy ne právě lehkou!!! Proto se dnes nedostává prostředků na budování infrastruktury, na zdravotnictví, proto je vykraden státní důchodový fond, proto si vyděláváme v přepočtu mnohonásobně méně peněz, než jiní Evropané ve svých zemích. Všimněte si tedy, že tato země byla cíleně vykradena a ožebračena, že zde byl dán prostor pro doslovné řádění zvrhlých a zkorumpovaných soudců a advokátů, pod jejichž ochranou se skrývají celé firmy se sofistikovanými programy na okrádání lidí. Všimněte si, že zde byly uměle vytvořeny podmínky pro akceleraci rasové a etnické nesnášenlivosti tím, že menšině byly přiřknuty veškeré výhody a většina to zaplatila svými daněmi. Všimněte si, že naše armáda není vůbec schopna bránit naši zem, neboť na to nemá prostředky, lidi ani výzbroj, a navíc je zhusta vysílána na zahraniční mise, na nichž je této zemi opravdu houby platná. A v neposlední řadě se zamyslete nad tím, proč se to vlastně všechno stalo??? Odpověď je jednoduchá: Toto je klasický scénář přípravy a plánování občanské války. Občanská válka se nemůže vést na území, které je bohaté, stabilní a ekonomicky výkonné, nemůže se vést tam, kde funguje dobře státní správa, justice a armáda. Občanská válka se dnes velmi pečlivě připravuje a vede se jich spousta v různých částech světa. Oborníkem, vlastnícím know-how na tuto věc je CIA. Takže - naše země se dnes dostala do situace, kdy se stává geopoliticky velmi vhodným územím pro vyvolání občanské války!!!! Stačí již jen pár promyšlených akcí, zase pod taktovkou CIA, a může se to spustit!!! Amerika potřebuje nutně další zdevastované území, na jehož obnově potom mnohonásobně vydělá!!! Toto se neděje poprvé, tento scénář je velmi klasický a ve světě již mnohokrát použitý!!! A nejlepší spouštěč toho všeho je, udělat zde druhý Majdan!!! Jenom s tím rozdílem, že zde už poteče krev a budou sem masivně importování cizí ostřelovači. Zatím se to tváří, jako nevinná společenská hra, když naše děti, které absolutně netuší, o co jde, ukazují na vřelosti červené cedulky, které dehonestují prezidenta této země. Všichni rodiče, občané, kterým ještě zůstal zdravý rozum, lidé, kterým záleží na šťastnější budoucnosti této země, nedopusťte, abychom se my a naše děti stali loutkami, které zničí vlastní zem!!! Stejně tak, jako nemocného člověka nemůžeme začít léčit utínáním jeho údů, a už vůbec ne tím, že začneme od hlavy!!!… stejně tak se nemůžeme chovat k vlastní zemi, k prezidentovi, jehož jsme všichni zvolili, ke svým tradičním hodnotám, kultuře a přírodě. Záleží totiž jenom na nás, záleží jen na tom, abychom neztratili poslední zbytky zdravého rozumu, a začali konečně přemýšlet, jak tento vývoj zvrátit. Jestli není pozdě, že určitě téměř méně, než za pět minut dvanáct!!! Zdroj: czechfreepress.cz

Policisté jsou od přistěhovalců v Německu biti jako žito. Tady jsou oficiální čísla Americký publicista Soeren Kern z think-tanku Gatestone Institute píše o množících se útocích na německou policii. Počet útoků narostl zejména po otevření hranic migrantům z Blízkého východu. „Spolkový úřad kriminální policie (BKA) nedávno zveřejnil údaje za loňský rok, kdy se stala policie terčem 36 555 útoků. V průměru tak šlo o 100 útoků za den, což představuje značný nárůst v porovnání s minulými lety. Do statistik se započítávají verbální i fyzické útoky či dokonce vraždy,“ konstatuje Kern s tím, že k největšímu počtu „ataků“ došlo v loňském roce v Severním Porýní-Vestfálsku (8929), kde žije nejvíce populace s přistěhovaleckými kořeny. V samotném Berlíně úřady zaznamenaly 3154 útoků a například v Görlitzer Park tak došlo k nárůstu o 70 %. „Oficiální statistiky nehovoří o konkrétních osobách, ale srovnání naznačuje, že prudký nárůst souvisí se zmiňovaným otevřením hranic, o kterém rozhodla v září 2015 kancléřka Angela Merkelová,“ konstatuje Kern a v dalších pasážích textu uvádí konkrétní případy útoků na policisty, které se objevily v médiích. Celý text v angličtině najdete ZDE. „Například v Gelsenkirchenu zastavili dva policisté řidiče, který jel na červenou. Řidič opustil vozidlo a dal se na útěk. Když jej policisté dostihli, shromáždilo se kolem nich asi padesát členů místního arabského klanu a někteří jeho účastníci se vrhli na muže zákona. Jeden z policistů byl potom arabským mladíkem škrcen až do bezvědomí. Následně uspořádali policisté setkání se zástupci místní libanonské komunity a bylo jim sděleno, že nemohou vyhrát, protože Libanonců je více než jich samotných.“ K obdobnému incidentu došlo loni v nedalekém Duisburgu, kdy policista požádal o přeparkování vozu. Řidič to odmítl a během několika minut se na místě shromáždilo více než 250 přistěhovalců, kteří začali na muže zákona zle dotírat. „Na místo nakonec muselo být povoláno 50 dalších policistů a 18 vozidel, než se podařilo zajistit relativní klid,“ uvádí Kern a dodává, že v Düsseldorfu zase napadli policisty Kurdové, kteří se nechtěli smířit s ukončením své nezákonné demonstrace. „V Dortmundu zase policisté zasahovali při nepokojích ve zdejším uprchlickém táboře a nakonec byli sami napadeni rozzuřeným davem. To samé se stalo v Brémách, kam přijeli policisté řešit případ pobodaného muže. Po příjezdu se kolem nich shromáždilo až 40 lidí s přistěhovaleckými kořeny,“ jmenuje Kern některé z dalších případů a uzavírá výčet informacemi o odchodu mnoha policistů ze služby, protože se necítí státem dostatečně chráněni a podporováni.

David Koller je prase. A podporuje nacisty, chce jim vracet majetky. Aleši Brichtovi po zásahu známého zpěváka zrušili koncert, tak mu po rockersku vzkazuje, co si o něm myslí ROZHOVOR „Namísto toho, aby kvitoval, že teď máme svobodu oproti době, kdy nám radili ty bolševický inspektoři kultury, ti estébáčtí kontroloři, který jsme tak nenáviděli, tak se staví do role toho, kdo někomu někde zakazuje hraní,“ roztrpčuje se v rozhovoru ParlamentníchListů.cz rocker Aleš Brichta nad konáním zpěváka Davida Kollera. Podle něj má sám Koller máslo na hlavě, neboť dává najevo své sympatie k nacismu svojí podporou zrušení Benešových dekretů. Nejenom to ale Brichta sdělil. Na slinu mu přišli i Angela Merkelová anebo Donald Trump. Prý vám David Koller utnul koncert, jelikož se velmi hlasitě stavíte proti islamistům a své koncerty spojujete s dalším protiislamistou, Tomášem Ortelem. A to prý Kollerovi vadí. O co v tomto příběhu vlastně jde? Momentálně jedeme turné a já jsem se dozvěděl, že na nátlak Davida Kollera musela agentura Bohemia concert přemísťovať vystoupení z Meet Factory do Kulturního domu Ládví. Přiznám se, že se mě to docela dotklo, protože to je jako za totality! Je běžné, když se takové věci dějí mezi hudebníky, mezi rockery? Ne, nevím o něčem podobném. Proto mě to překvapilo a proto jsem k tomu prohlásil, že se Koller zachoval jako prase. To je ale můj soukromý názor. A popravdě řečeno – nejenom můj. Koller totiž dával najevo svoji podporu zrušení Benešových dekretů a vrácení majetku fašistům a válečným kolaborantům, čímž asi vyjadřuje své sympatie k nacismu, což mi přijde jako vrchol arogance. Namísto toho, aby kvitoval, že teď máme svobodu oproti době, kdy nám radili ty bolševický inspektoři kultury, ti estébáčtí kontroloři, který jsme tak nenáviděli, tak se staví do role toho, kdo někomu někde zakazuje hraní. Tím se ale staví po bok těch estébáckých kontrolorů, a to mi přijde strašný. Asi si vůbec neuvědomuje, co dělá. David Koller a zpívaný apel "Milí spoluobčané" k Roku Václava Havla O vás je známo, že nejste zrovna příznivec imigrantů, a také jste to několikrát dal veřejně najevo. Měl jste někdy kvůli svému názoru nějaké problémy? Dal vám třeba někdo najevo, že už s vámi tzv. skončil? Já mám názory pořád stejné, nijak je neměním a ví se to o mně. A co se týče podstaty problému, nevidím důvod, proč by Evropa měla zmizet v područí nějakého chalífátu. To pro mě není přijatelná záležitost! Dál to rozvádět nebudu, protože si myslím, že evropská politika má momentálně velký problém, ale konečně se začíná řešit, že je něco špatně a že celá aktivita Angely Merkelové asi nebyla správný způsob, jak přistupovat k otázce uprchlíků. Protože co si budeme namlouvat. Ve většině případů nejde o uprchlíky, ale je to normální invaze do Evropy. A já k tomu říkám, že když se tady v minulých stoletích bránili proti Osmanům a proti Maurům, tak přece i my se musíme snažit si trošku bránit svoje území anebo svůj stát, kde žijeme. No a jestliže to nebudeme dělat, tak to špatně skončí! Přečtěte si více o klubu MeetFactory, založeném Davidem Černým a spravovaném Davidem Kollerem. Například o tom, kdo všechno se podílí na jeho financování. Zmínil jste Angelu Merkelovou, jejíž jméno se opět dostává na první stránky deníků, a to kvůli tomu, že oznámila svou kandidaturu na šéfku CDU a na kancléřku Spolkové republiky Německo... Ano. Ale také k jejímu jménu v tisku píší, že dnes ji aktuálně chce za kancléřku 55 procent Němců a že si prý v průzkumech popularity od léta polepšila. Já mám ale takový pocit, že to jsou stejné průzkumy, ze stejného ranku, jako když Hillary Clintonová vyhraje zcela bezkonkurenčně post amerického prezidenta. Víme, jak to dopadlo s Clintonovou, a podobné to bude i v případě Merkelové. Ale to je můj soukromý a subjektivní názor, protože vidím, jakým způsobem k tomu média přistupují ať už v Americe, anebo v Evropě. Nechme to koňovi, ten má větší hlavu! Myslím, že situace s Merkelovou může být nakonec jiná, nežli jak se píše. Nejen v Německu se blíží volby, ale i ve Francii a v Rakousku. Do jaké míry může nastat, že kandidáty typu Trump budou volit i lidé v Evropě? Bude nucen politický mainstream pootočit kormidlo? Já vím, jak fungují průzkumové agentury. Tam je vzorek, který oni mají už vybraný po nějakou dobu dopředu a který jim vyhovuje v rámci zadavatelů průzkumů. Důležité také je, jakým způsobem položíte otázku – podle toho se samozřejmě odvíjí i odpověď. A za další jde také o to, jaký vzorek obyvatel oslovujete. Agentury ale mají samozřejmě dopředu vypracované otázky a také vědí, jaké na ně přijdou odpovědi. Jde o to, že podle zadavatele průzkumu se oslovuje vzorek těch lidí, které oni potřebují. Proto si nedělám iluze o tom, že by jakékoliv průzkumy byly přesné a odpovídaly skutečné situaci. Je sice hezké, že za Merkelovou stojí 55 procent obyvatelstva, jde ale spíše o to, že to je z hlediska jejich podporovatelů jenom zbožné přání. Ona je kancléřka a ti, kdo za ní stojí, mají samozřejmě média pod palcem. Proto tyto průzkumy dopadají jinak, než jaký je potom výsledek. Myslíte si tedy, že Němci, běžní obyvatelé, jsou jiného názoru? Mám několik přátel a známých v Německu, především v Bavorsku, a od nich vím, jak mají Němci, běžní lidé, Merkelové totálně plný zuby! Jenže Bavorsko není celé Německo. Myslíte si, že se tato nálada šíří po celém Německu? Ano. Nálady proti její politice tam jsou podle mě docela jasně převažující, tedy alespoň mezi běžnými občany. Problémem ale je, že o čem se mluví a co kvasí pod povrchem, to není oficiálně v médiích. Část veřejnosti podezírá média z toho, že nejsou objektivní, že straní určitým zájmům. Tento fakt byl hodně viditelný v době sčítání výsledků hlasů při volbě amerického prezidenta. Netřeba připomínat, jak výsledek překvapil hlavně Českou televizi... To je přesně ten systém „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Víme, kým je Česká televize placená, víme, kdo sedí v Radě ČT a v Radě pro vysílání a co oni dnes „musejí“. Takže by k tomu člověk měl přistupovat i z tohoto pohledu. Prostě taková je situace a v téhle chvíli asi někdo těžko něco změní. Jakákoliv média jsou pod tlakem a pod vlivem nějakých zájmových struktur, a proto také nějak vypadá i zpravodajství. Nezávislost médií je jenom pojem, který je jako plivnutí do větru. Je to o ničem. Vždycky je nějaká zájmová skupina – ať už politická nebo jiná – a ta se samozřejmě snaží utvářet názory nebo obraz něčeho. Štábní kultura je prostě daná a od toho to všechno plyne. A protože to vím, nedávám jen na to, co si kde přečtu u nás doma, ale také na to, co si přečtu na zahraničních serverech a co se dozvím od různých známých, které ve světě mám. Z toho si pak vytvářím obrázek, který ale vůbec nemusí odpovídat tomu, co je oficiálně prezentováno médii v Česku. Lze předpokládat, že se svět po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní? Budou mít tyto volby nějakou odezvu ve světě? Komu jste přál vítězství? Mám pocit, že demokracie ve Spojených státech došla do takového stadia, jako je demokracie v Evropě, které ale já říkám pseudodemokracie. Přiznám se tak k tomu, že jsem Hillary Clintonové vítězství ve volbách nepřál. Nám stačí jedna Merkelová a k tomu ještě aby v Americe vyhrála Clintonová? Tak to by mě moc nebralo! Proto jsem byl spíše příznivcem Donalda Trumpa, moje manželka ale zase byla spíše fanynkou Clintonové. Musím se však přiznat, že osobu Trumpa nijak neřeším, jenom jsem porovnával demokraty a republikány v rámci přístupu k různým otázkám a sympatičtější mi byli republikáni. Ono je ale jedno, jak to dopadlo, protože stejně se bude odvíjet americká politika podle plánů zbrojařské a bankovní lobby. Ta vždy rozhodne, jak to bude vypadat! Takže si myslíte, že si Trump nechá diktovat od zbrojní lobby? Mám takový pocit, že bude muset, neboť mu nic jiného nezbude. Jde o to, že nebude vládnout jen on sám, má kolem sebe mnoho lidí, kteří jsou také ovlivněni, a co si budeme namlouvat: peníze světem vládnou! A ty budou rozhodovat o všem, ať se tváříme jakkoliv. Peníze vždycky rozhodují, ať jde o USA či Evropu a ať jde o obchodní záležitosti, o kulturní věci anebo o vztahy s Čínou. Amerika momentálně potřebuje, aby se vzpamatovala, neboť jí Číňané dávají obchodně na frak. Proto se potřebuje bránit a proto její obchodní politika bude muset být zaměřená proti asijským trhům... Finanční lobby zase mají zájem na tom, aby jim vydělávaly půjčky – když někomu půjčí peníze, tak mu pak mohou určovat, co se jim zlíbí, a mohou tlačit, takže mají určitou vrstvu pod palcem. Prostě celej svět se motá kolem peněz... Stejně jako u nás, tak i ve Spojených státech se říká, že se s Ruskem nejedná. Trump chce ovšem nastavit jiné kormidlo. Jak tomu rozumíte? Rusům i Američanům jde jenom o ekonomiku, o nic jiného. To, že se někdo tváří a mlátí tady nějakými idejemi, to jsou jenom řeči. Vždycky jde o ekonomickou situaci, o finance a o to, aby se přes ně stát prosadil, etabloval a mohl prosazovat svoje zájmy. Zájmy státu dnes tak nejsou ideologické, jako spíše ekonomické. To by si měl každý uvědomit, když veřejně hraje na strunu tolerance a korektnosti. To jsou jenom řeči, za něž se schovávají tlak byznysu a ekonomika. Jste prý Zemanovým příznivcem... Jak vám zní, když se do souboje o Hrad pustí podnikatel Michal Horáček? Byl by pro Česko přínosem? Michala zase tak osobně neznám, abych znal jeho názory a nějak do nich šťoural. A když ty jeho názory neznám, nemůžu hodnotit ani jeho přínos do budoucna. Je to jeho záležitost. Pokud se cítí na to, že to všechno ustojí, tak proč ne? Každý má možnost kandidovat. Když jsem si měl v poslední volbě vybrat mezi Schwarzenbergem a Zemanem, tak jsem hlasoval pro Zemana z prozaických důvodů. Ani trochu totiž nechápu, proč by měl Čechům prezidentovat člověk, který není rodilý Čech. Navíc mi vadí – podobně jako u Kollera – když někdo chce rušit Benešovy dekrety. Ty dekrety přece nevznikly jen tak z plezíru! Tam byl důvod, proč je zavést, byl to pozůstatek okupace a druhé světové války. A aby někdo prohlásil, že bere za správné rušení Benešových dekretů a vracení majetku fašistům a kolaborantům, tak to mi nepřijde v pořádku. Tuhle věc jsem vyčítal jak Schwarzenbergovi a teď i Kollerovi. Jestliže k tomu někdo přistupuje tímto způsobem, je to špatně, neboť mu asi nezáleží na Češích a na naší republice, ale spíše na tom, aby se v rámci majetku a restitucí dostal k nějakým prachům. Nedávno jsme si připomínali 17. listopad 1989. Jenže prezident Miloš Zeman zůstal v ten den na zámku v Lánech. Udělal dobře? Upřímně řečeno: co měl dělat? Aby to zase někdo okamžitě zneužil proti němu? Veškeré akce, které dosud byly proti Zemanovi, to byl jen nátlak určitých zájmových skupin. A proč někomu zbytečně dávat klacek do ruky, aby jej zneužil? To je podobné jako v případě toho Kollera, kterého jsem vždycky spíše hájil a říkal jsem, že mu občas podsouvají věci, které nikdy neřekl. Proč si ale neustále vytváříme nějaké nálady – jednou proti Zemanovi a pak proti někomu jinému namísto toho, aby se řešilo, že živnostníci a malí podnikatelé si dnes rvou hlavy kvůli tomu, že nastoupí EET a oni nebudou stíhat vůbec nic. To beru jako podstatnou záležitost, ale někomu se hodí do krámu, aby se namísto toho psalo a kecalo o Zemanovi. A to je špatně. Máme teď řešit věci, které nás pálí, a ne nějaké žabomyší války a uměle nastavované politické kaše, které nám mohou být úplně jedno. Ať se lidé baví, starají se o sebe a nevymýšlejí si nesmysly a kauzy, které nejsou vůbec podstatné.

Paul Craig Roberts: Trump Veliký? Liberálové, progresivní a levice (pokud vůbec nějaká ještě existuje) se šikují bok po boku se zkorumpovanými oligarchy proti zvolenému prezidentovi Trumpovi a proti Americkému lidu. Velice usilovně vytváří hysterii proti Trumpově „autoritářské osobnosti a jeho příznivcům.“ Jejich poselství tedy jinými slovy je: přichází nám sem fašisti. Liberální a progresivní bědovali a fňukali nad „kabinetem ze samých bílých mužů,“ jen aby byli za blbce, když Trump jmenoval černého muže a dvě ženy, jednu z menšiny, a jednoho Trumpova kritika. Oligarchové ve snaze pokračovat v pokusech o de-legitimizaci organizují své liberálně progresivní bojůvky k rozvratu Trumpovy inaugurace stejným způsobem ve stylu Majdanu pomocí placených protestujících, jaký použili v Kyjevě k de-legitimizaci zvolené ukrajinské vlády. Jelikož v jisté míře jsou některé z protestů proti Trumpovi i upřímné a ne jen placené oligarchy, jako je George Soros, vojenské a finanční zájmy a globální korporativisté, tak toho chtějí využít k uplatnění falešných nároků a k nátlaku neospravedlnitelnou kritikou, která by měla Trumpa a jeho příznivce přinutit, aby přestal poslouchat všechnu tu kritiku a neokonzervativcům usnadnit ovlivňování Trumpa tím, že se mu nabídne podpora. V tomto okamžiku ještě nevíme, co bude Trumpova vláda dělat. Jestli prodá lid, tak znovu zvolen už nebude. Jestli ho oligarchie porazí, lidé se zradikalizují. Nevíme, jak se budou lidé z vnitřních kruhů Washingtonu jmenovaní do vlády uvnitř Trumpova prezidentského týmu chovat. Pokud to nejsou rovnou ideologové jako neokonzervativci nebo agenti mocných zájmů, tak ti lidé zevnitř přežívají tak, že jdou s proudem. Když se proud za Trumpa změní, tak se změní i ti lidé zevnitř. Trump byl zvolen, protože americká smetánka si mohla hrabat, jak to jen sebestředná oligarchie může. Velká většina Američanů viděla, jak celé čtvrtstoletí ekonomických výhled pro ně, jejich děti a vnoučata jen upadá. Státy, které stály o Hillary, se omezují na liberální enklávy a bašty oligarchů severozápadního a západní pobřeží a také v Coloradu a v Novém Mexiku, kde přesně podle scénáře sídlí zdegenerovaní liberální boháči. Podíváte-li se na červenomodrou mapu voličstva, tak je z geografického hlediska podpora pro Hillary velice omezená. Dobře víme, že Hillary je agentem toho Jednoho procenta. Těch 120 milionů $ osobního bohatství Clintonů a 1,6 miliardy $ osobní nadace jsou důkazem, že Clintonové jsou k tomu koupeni a za to placeni. Víme, že Hillary může za zničení Libye a do velké míry i Sýrie a za svržení demokraticky zvolené vlády na Ukrajině. Víme, že režim sankcí Clintona uvalený na Irák vedl k smrti 500 000 dětí. To jsou válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Víme, že využívala vládního úřadu k dosahování soukromých zisků. Víme, že porušovala zákony o národní bezpečnosti, aniž by za to byla pohnána k odpovědnosti. Co ale nevím, je, proč skupiny, které jsou údajně liberální, progresivní a levicové jsou tak zažranými přívrženci Hillary. Jednou z možných odpovědí je to, že tyto skupiny jsou pouhými bojůvkami zájmů loutkářů a postrádají jakýkoliv upřímný motiv. Jinou možnou odpovědí je to, že tyto skupiny věří, že těmi důležitými problémy, o které jde, nejsou pracovní místa pro Američany a vyhýbání se válce s jadernými mocnostmi, nýbrž transsexualita, homosexualita a práva ilegální migrantů. Další možnou odpovědí je to, že tyto skupiny jsou neinformované a stupidní. To, v čem tyto protesty vidí hrozbu, je Trumpova silná a tvrdohlavá osobnost, čili ve skutečnosti jeho přednost. Taková nicka jako Obama už dávno nemá schopnost se oligarchii postavit jinak než vykořeněný George W. Bush, se kterým Dick Cheney tak snadno manipuloval jak s loutkou. Nic menšího než osobnost autoritářského stylu není protivníkem pro dobře zakopanou vládnoucí oligarchii a zlovolné neokonzervativce. Kdyby byl Trump nesmělý stydlivka, tak ho voličstvo ignoruje. Trump si nekoupil svoje prezidentství nabídkami dávek černochům a chuďasům obecně, a výhod učitelům, odborářům, ženám toužícím po potratových právech atd. Trump byl zvolen, protože řekl: „Ti, kdo ve Washingtonu tahají za páky moci, a ty globální speciální zájmy, se kterými se spolčili, nemyslí na vaše dobro. Je to globální mocenská struktura, která je odpovědná za ekonomické rozhodování, jež oloupilo naši pracující třídu, obrala naši zemi o její bohatství a narvala ty prachy do kapes hrstky obřích korporací a politických spolků. Jediná věc, která může tuto zkorumpovanou mašinérii zastavit, jste vy.“ Je to už hodně dávno, co voličstvo slyšelo takovouto řeč od někoho, kdo se ucházel o veřejný úřad. Trumpova slova byla tím, na co Američané čekali, až to uslyší. Ať je Trump tvrdohlavý, jak chce, je to jen jeden člověk. Oligarchů je mnoho. Ať jsou ty miliardy dolarů, co Trump má, jakkoliv působivé, oligarchové jich mají biliony. Kongres v rukou Republikánů uchrání Trumpa od stranických obstrukcí, ale Kongres stejně zůstává v rukou zájmových skupin. Ať je prezidentský úřad jakkoliv mocný, bez jednoty vládních úřadů k vše přetvářejícím změnám odshora až dolů nedoje, zvlášť když prezident bude ohledné údajně hrozby představované Ruskem a Čínou v rozporu s ozbrojenými silami. Trump říká, že chce mír s jadernými mocnostmi. Vojenskoprůmyslový komplex potřebuje pro svůj rozpočet nepřítele. Je absolutně nezbytné ztlumit napětí mezi jadernými mocnostmi a zařídit americkému lidu ekonomické příležitosti. Trump není v pozici, kdy by profitoval z války nebo z vyvážení pracovních míst do zahraničí. Jedinou rozumnou strategií je ho v těchto věcech podpořit a držet ho pod tlakem, aby to bral vážně. Co se týče imigračních záležitostí, Obamovo ministerstvo spravedlnosti právě zhoršilo situaci svým výnosem, že americké policejní útvary nesmí diskriminovat ne-občany tím, že jako policisty budou najímat jen občany. Teď, když už americkým občanům v jejich vlastní zemi hrozí uvěznění ne-občany, tak roztrpčení z imigrantů jen poroste. Znehodnotit americké občanství tímto způsobem je jasný nesmysl. Jasně je rozumné nasadit imigraci otěže, dokud nebude americká ekonomika opět schopná vytvářet pracovní místa postačující k zajištění soběstačné existence. Pokud se Trumpovi podaří porazit oligarchii a zachránit Ameriku, může do historie vstoupit jako Trump Veliký. Myslím si, že takovýto výhled Trumpa láká více než bohatství. Místo, abychom ho už dopředu zkoušeli srazit, měli bychom ho podpořit. S Trumpovým odhodláním s podporou lidu je změna odshora až dolů možná. Jinak bude změna muset přijít odspoda nahoru a to znamená strašně moc krve v ulicích. Paul Craig Roberts Zdroj: zerohedge.com

Íránský nejvyšší vůdce kritizoval prezidentské volby v USA Vůdce Íránu ajatolláh Alí Chameneí kritizoval prezidentské volby v USA a podotkl, že Hillary Clintonová a Donald Trump svými prohlášeními ukazují na absenci lidských hodnot v USA, oznamuje televizní kanál IRINN. Tito dva kandidáti v těchto dnech jasně ukazují podrobnou a katastrofální realitu ve Spojených státech, která vychází za hranice toho, o čem jsme mluvili. Nicméně někteří nevěřili a nechtěli věřit, ale nyní jejich prohlášení během diskusí ukazují na nepřítomnost lidských hodnot v Americe, oznámil Chameneí při setkání se studenty v předvečer 37. výročí obsazení velvyslanectví USA v Teheránu. Chameneí ve svém projevu nezmínil jméno žádného z kandidátů. On také zdůraznil důležitost události těchto dnů a oznámil, že na kousky obdržené dokumenty z „hnízda špionů" byly obnoveny a ukázaly hloubku spiknutí a nenávisti USA vůči Íránu. 4. listopadu 1979 radikální islamisté z řad studentů, kteří se nazývali „učedníky Chomejního" (vůdce Islámské revoluce) pod záminkou, že diplomatická mise je „hnízdem špionáže a spiknutí proti Íránu," zaútočili na velvyslanectví USA, odzbrojili stráže a zajali od 66 do 90 osob. Po těchto událostech byly diplomatické vztahy Íránu a USA přerušeny.

Konvička: Ukázat tvrdou ruku! Sobotko, běž radši pracovat na poštu ROZHOVOR Ať to zabalí a vezme raději práci na poště! Do premiéra Bohuslava Sobotky se pustil v kontextu teroru v Bruselu šéf BPI Martin Konvička. Odmítl také tezi o tom, že jde o útoky jednotlivců, které nemají nic společného s islámem: „To je přesně ta lež, kvůli které nám bouchají v Evropě bomby ve vlacích, metrech a na letištích.“ A že máme strach? Bát by se podle Konvičky měli ti, kteří bomby do metra dávají. „Ukázat tvrdou ruku: Skutečnou reakcí státníka by v tuto chvíli bylo zavřít evropské hranice, začít skutečně kontrolovat, co se káže v mešitách, postavit pod dozor islámské náboženské školy a nadace, vyhostit diplomaty z těch nejhorších zemí,“ vyjmenoval. Řada politiků i odborníků na terorismus, komentátorů už se vyjádřila k různým aspektům teroristických útoků v Bruselu. Co považujete za podstatné vy? Tam, kde je silná islámská přítomnost, bude islamistický terorismus. Varoval jsem před Vánoci, říkal jsem, že riskantní budou i Velikonoce. Chtěl bych ale zdůraznit, že jsem smutný z toho, že jsem měl pravdu a strašně rád bych se mýlil. V úterý na tiskové konferenci v parlamentu jsem zmínil a teď bych to rád zopakoval, že k útoků dochází v zemích s velkou muslimskou přítomností: Anglie, Francie, Belgie a nedochází k nim v Irsku nebo České republice. Jediná účinná obrana je minimální islámská přítomnost v zemi. Jde o náboženský terorismus. Islámští fanatici mají velký smysl pro symboliku. Všimněte si, že útoky 11. září proti mrakodrapům se udály v den výročí bitvy u Vídně. Velikonoce jsou samozřejmě jeden z nejzásadnějších křesťanských svátků. Zejména ve východním křesťanství, které tihle šílenci znají od blízkovýchodních křesťanů, jsou důležitějším svátkem než Vánoce, takže datum se přímo nabízí. Zcela jistě by s tímto vašim názorem nesouhlasili členové Liberálně ekologické strany vedené Martinem Bursíkem, kteří zveřejnili i tiskové prohlášení, ve kterém se píše: „Za žádnou cenu však nepropadejme panice a nepřilévejme do ohně protiislámských nálad, protože za dnešní útoky jsou zodpovědní jednotlivci nebo skupiny extremistů, nikoli muslimští věřící jako celek.“ Co vy na to? Ve chvíli, když jste řekla, že jde o ekologické fanatiky, nemá cenu prohlášení komentovat. Ale něco k tomu řeknu. Samozřejmě jsme si zvykli, že po každém teroristickém útoku se dozvíme, že útok neměl nic společného s islámem a případně že je dílem jednotlivců. To je přesně ta lež, kvůli které nám bouchají v Evropě bomby ve vlacích, metrech a na letištích. Islám jako učení je učení o expanzi, svaté válce, o válce proti nevěřícím, o porobení nevěřících mečem a ohněm. To, že nakonec těmi vykonavateli jsou jednotlivci, je naprosto logické. Vykonavateli válečných zločinů nebo jakýchkoli zločinů jsou jednotlivci. Komunistická strana měla milion členů a ti, kteří opravdu bili politické vězně, byli jednotlivci. Ale neměli by nejmenší šanci, nebýt široké podpory svých komunit. Nakonec všimněme si, že se to stalo poté, co policie zatkla Abdeslama, který spáchal atentát 13. prosince. Nebýt zakořenění v komunitách a samotném islámském učení, jednotlivci by neměli šanci. Teror v Bruselu komentovala také TOP 09: „V odporu proti terorismu nesmíme polevit a tento odporný čin musí být potrestán. Strach je přirozená lidská emoce. Je tedy logické mít z dalších útoků obavy. Strachem se ale nesmíme nechat ovlivnit, protože v tom okamžiku teroristé vyhráli,“ uvedli v prohlášení. Necháváme se ovládat strachem? To jsou zase klišé těch, kteří dostali Evropu do marasmu, kde se teď nachází. Už jsem si všiml a čtenáři jistě také, že po každém takovém útoku hovoří politici a mediální hlavy o strachu. Právě politický establishment je ten, kdo projevuje strach, a to prohlášeními o tom, že teroristické útoky nemají nic společného s islámem a že jde o věc jednotlivců. Pávě to jsou projevy strachu. Kdo nemá strach, pojmenuje problém pravými jmény. Přirovnal bych to k situaci, když se malé děti bojí bubáka a mají strach se podívat do kouta. Teprve když se tam podívají, uvidí, že jde o chumáč prachu, který mohou vymést. Stejně vidím i reakci těchto politiků. V české a evropské politice je naprosto šílené, že se to stalo několik dnů po ostudné dohodě s Tureckem, která otevře brány Evropy teď už ne pro statisíce migrantů, ale potenciálně pro miliony buď tureckých občanů, nebo lidí, kteří nějakým způsobem získají turecké doklady či jim cestu jinak Turecko umožní. Skutečnou reakcí státníka by v tuto chvíli bylo zavřít evropské hranice, začít skutečně kontrolovat, co se káže v mešitách, postavit pod dozor islámské náboženské školy a nadace, vyhostit diplomaty z těch nejhorších zemí. Ukázat tvrdou ruku. Ne řeči, že se nebojíme a nenecháme ovládat strachem, ale činy, které ukážou, že strach nemají a přehrají míček na druhou stranu hřiště, to znamená, že zařídí, aby se báli ti, kteří bomby do metra dávají. Blok proti islámu je evidentně nespokojen i s činnosti naší vlády. Apelovali jste na vypsání předčasných voleb. V Česku je po útocích v Belgii vyhlášen první stupeň ohrožení terorismem, jsou uplatňována bezpečnostní opatření. Ani tyto reakce nepovažujete za dostatečné? Je zajímavé, že zvýšené stupně opatrnosti a bezpečnostní opatření se vždy zavádějí po nějakém teroristickém útoku a nikdy ne před ním. Mě by zajímalo, jak tato zvýšená bezpečnostní opatření, ať už v Bruselu nebo u nás, pomohou těm mrtvým lidem a pozůstalým. Nepomohou vůbec. Je to divadélko, jež má uklidnit voliče a které má elitám umožnit alespoň další jedno kolo valčíku na palubě Titaniku. S ohledem na dnešní teroristické útoky v Bruselu byla velmi očekávaná tisková konference premiéra Bohuslava Sobotky, která se původně měla věnovat inkluzi ve školství. Sobotka plán dodržel, nejprve hovořil o inkluzi a až pak se vyjádří k teroristickým útokům a k případnému přijímání bezpečnostních opatření. Jak si to vysvětlujete? My jsme také měli tiskovou konferenci, a jak už jste zmínil, vyzvali jsme vládu k demisi a požadujeme předčasné volby v co nejkratším termínu. Už jsem zmiňoval dohodu s Tureckem, která se nedá nazvat jinak než nezodpovědnou vlastizradou. Chování premiéra Sobotky, který hovoří o inkluzi mezitím, co se Evropská unie doslova hroutí, kdy se bezpečnost občanů drolí pod rukama, to je chování člověka, který si naprosto neuvědomuje vážnost situace, který nedorostl svému úřadu. Tento člověk by udělal nejlépe, kdyby práci zabalil a šel se věnovat něčemu, na co stačí, třeba práci za přepážkou na poště.

John Bok o čínské návštěvě: Ovce lezou do řiti mandarínovi. Alkoholický strejda si sem zve monstr režim. Lampasák Tvrdík je kolaborant a zločinec ROZHOVOR „Pro mne je čínský prezident představitelem totalitního komunistického monstr režimu. No a že jej tam nahoře přijme ten alkoholický strejda? To je v pořádku, vždyť si ho tam pozval! Uráží mne ale, že za ním lezou ostatní čeští politici. Jsou to ovce, co lezou do řiti nějakýmu čínskýmu mandarínovi!“ rozčiluje se na konto státní návštěvy prezidenta ČLR Si Ťin-pchinga v Česku politický aktivista a předseda Spolku Šalamoun John Bok. Jak hodnotíte to, co se v ČR právě teď odehrává v souvislosti s historicky první návštěvou prezidenta Čínské lidové republiky v Praze? Velmi mne potěšilo dnešní prohlášení bývalého zpravodajce a experta přes bezpečnost Andora Šándora, který se podobně jako já veřejně podivil postupu policie ohledně těch lidí, kteří v klidu rozvinuli na Evropské třídě tibetské vlajky. Totiž zatímco proti nim policie zasahovala, naopak nechávala být ty agresivní Číňany, kteří tam vyvolali rvačku. No a přitom jsem si vzpomněl na to, jak jsem si před lety v soukromí hotelu Jalta popovídal s dalajlámou, což je úžasný a mimořádný člověk. I já jsem totiž tehdy demonstroval před čínskou ambasádou s tibetskou vlajkou v ruce a volal jsem spolu s dalšími: „Svobodu Tibetu!“ Protože je lež to, co se o Tibetu dlouho říká, tedy že snad byl součástí velké čínské říše. Ještě v dobách druhé světové války byl totiž Tibet mezinárodně uznáván jako neutrální stát. Uznávali jej Čína, Japonsko, Němci, Angličané, Američané, tedy všechny válečné zúčastněné strany. Dokonce byly výpravy nácků do Tibetu, stejně tak tam pobývali i Angličané. Je novodobá lež, že Tibet patřil vždycky Číně, neboť v minulosti býval Tibet nezávislým královstvím. Až od padesátých let 20. století je součástí Čínské lidové republiky. Když chtěli předtím čínští vládci vstoupit do Tibetu, museli mít od tibetské strany dokonce k tomu souhlas. Dnes jen pokračuje nezákonná anexe Tibetu, a celý svět to přitom akceptuje a tvrdí, že se nebudeme vměšovat do vnitřních záležitostí Číny. Jenže Tibet byl anektován stejně, jako kdysi Putin anektoval Krym! Na adresu čínského prezidenta zaznívají různé a často velmi protichůdné názory. Jak se na jeho osobu díváte vy? V Číně je klasický totalitní komunistický monstr režim, který má nějaký státní kapitalismus, protože bez centrálního orgánu komunistické strany Číny si ani vrabec na větvi neuprdne. Čínský prezident je podle mne zločinec, neboť posvěcuje zabíjení lidí a vraždy oponentů. Navíc v Číně jsou potlačovány ve velkém menšiny, které jsou nespokojené s tím, co se v jejich zemi děje... A tohohle člověka my tady vítáme? Jenom kvůli obchodu? Sice už řada lidí u nás řekla přímo, že kšeft nesmí být nadřazen nad slušností a lidskými právy, ale náš prezident a další někteří politici to nevnímají. Jsou hluší a kvůli žvanci a pohodlnosti jsou ochotní se vzdát i toho, o co jsme v roce 1989 bojovali. Neuctivě přitom pliveme na oběti všech čínských čistek a všech kulturních revolucí, při nichž bylo zavřeno a zabito mnoho lidí. Prostě je to tentýž zločinný režim, a mě přitom vůbec nezajímá, že jsou nyní ekonomicky úspěšní a že měli úspěšné olympijské hry – takový Hitler měl přece také úspěšné olympijské hry! Jako by se historie opakovala, jako by bychom nechtěli akceptovat fakt, že zločinci jsou zločinci a že se se zločinci nekamarádí, a to i kdybychom měli začít žebrat! A tady se navíc ještě stalo hrozný divadlo v tom, že ty mladé lidi, co rozvinuli tibetskou vlajku na Evropské třídě kvůli papaláši, co jede z Ruzyně za druhým papalášem na Pražský hrad, zatkli v okamžiku, kdy byli sami napadeni. Mě přitom fascinuje, jak dokážou být lidé i dnes odvážní a rozvinout tibetskou vlajku na veřejnosti jen kvůli připomenutí faktu, že v Tibetu bylo povražděno za dobu, co ji Číňané anektovali, mnoho lidí. Někteří analytici ale naznačují, že urputná kritika sbližování s Čínou se netýká ani tak Číny, jako spíš toho, že se o to zasazuje právě Miloš Zeman… Pro mě čínský prezident ale není prezident, je to jen jakýsi představitel totalitního komunistického režimu. No a že jej přijme tam nahoře ten alkoholický strejda? To je v pořádku, vždyť si ho tam pozval! Uráží mě ale, že za ním lezou ostatní čeští politici. Že za ním lezou do toho paláce na Kampě namísto toho, aby je on navštívil ve vládě a v parlamentu. Jsou to ovce, co lezou do řiti nějakýmu čínskýmu mandarínovi, který nemá s demokracií a s respektováním lidských práv vůbec nic společného. Je to plivnutí nejenom na všechny čínské oběti, ale i na oběti našeho režimu. Ten Tvrdík, co je dnes prezidentem Česko-čínské komory, je pro mě také úplným mimozemšťanem, i když se na druhou stranu u něj nedivím příliš tomu, že se tak chová, neboť to byl přece bývalej komunistickej lampasák, který byl kdysi ochotný sloužit Moskvě! No a dnes je ochotný sloužit zase Číně, takže pro mě je pan Tvrdík zločincem, který kolaboruje se zločinným režimem. Co říkáte na názory bývalého premiéra Petra Nečase, jenž považuje návštěvu čínského prezidenta v ČR za obrovský zahraničněpolitický úspěch Miloše Zemana? Nečas navíc v rozhovoru ParlamentníchListů.cz řekl na vrub těch, kteří se bouřili kvůli čínským vlajkám v ulicích Prahy, že jde jen o lacinou hysterii, o snahu se zviditelnit a o neznalost kontextu. Nečas jen pokračuje ve svých žvástech, že se nemáme vměšovat do vnitřních věcí Číny. On kdysi dokonce použil termín dalajlámismus, což je nehorázné! Jenže zatímco po Nečasovi nezbude ani prd, dalajláma zůstane vepsán v historii hodně dlouho. Dalajláma je totiž osobnost a jeho duchovní poselství spočívá v tom, že brání svůj národ. Nikoliv násilím, chce dojít k nějakému kompromisu, chce se domluvit. A tomu se tito „nečasové“ vysmívají? Jaká je ale v Číně hodnota nějakého výrobku oproti lidské svobodě? Já navíc nevěřím tomu, že když budeme vyrábět škodovky pro Číňany, že by to našim lidem dalo zároveň více pracovních příležitostí. Česká republika se má hlavně starat o to, aby vlastními zdroji a prostředky zaměstnala lidi. Vždyť to dělala již za první republiky, kdy tady nebyly žádné investice z Číny nebo z Německa! Bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg dnes řekl, že se sluší demonstrovat proti (čínskému) diktátorovi, který nechá hromadně popravovat. „Takové řiťolezectví jsem ještě nikdy nezažil, jako teď vidím,“ prohlásil Schwarzenberg s tím, že do zámku v Lánech nepozval snad nikdy samotného Hitlera ani Hácha. Nynější předseda TOP 09 Miroslav Kalousek zase poznamenal, že se z Evropské třídy stala třída Leninova, kde jsme kdysi všichni vítali soudruha Brežněva. Prý si to ale ČR nezaslouží. Souhlasil byste s nimi? Určitě s nimi v tom souhlasím. Vždyť vyvěšování čínské vlajky na Evropskou třídu je opravdu nehorázné. Ta jejich vlajka má oproti sovětské jen navíc hvězdy, ale je to stále ta samá bolševická vlajka, která hlásá násilí a nesmířlivost. Oni si snad naivně myslí, že byznysem Čínu předělají. Víte, že obchod ČR s Jižní Korejí anebo třeba obchod s Tchajwanem dodneška mnohonásobně převyšuje obchod s Čínou, a přitom Koreja a Tchajwan mají té populace jen sotva třetinu oproti Číně? Ale kdo na tom obchodu s Čínou vydělá? Především zase papaláši, a ne občané. V souvislosti s tím jsem si teď vzpomněl na sportovce Nedvěda, který také předvedl, jak je vůči Číňanům převelice ochotný... No ale co čekat od blbýho fotbalisty, kterej by klidně hrál snad i pro Hitlera? (Fotbalista Pavel Nedvěd loni v září v Šanghaji oficiálně otevřel fotbalovou školu pro čínské děti. Slavnostního aktu se tehdy zúčastnil i prezident Miloš Zeman, který byl v Číně na pětidenní návštěvě, pozn. red.). Historicky se totiž ta podobnost uvažování opakuje. Vždyť i před válkou udělal Hitler olympijské hry a všichni papaláši tam tehdy byli a Hitlerovi lezli do řitě! K nacistovi, který už měl koncentrační tábory, kde se vraždilo... Ministři české vlády se svými čínskými protějšky dnes podepsali memoranda o porozumění v oblasti průmyslu, dopravy, zdravotnictví nebo školství... Jak se vám to poslouchá? Naše malá země má najednou být základnou Číny, odkud budou Číňané expandovat po celé Evropě? Vždyť je to hrozné! My přece nejsme nějakou základnou pro Čínu, jsme svobodná země, která má nějakou historii a měla by mít i nějakou důstojnost. A ti servilní blbouni politici – a k nim se řadí i Sobotka, který se mi poslední dobou líbil, protože se postavil Zemanovi – se teď unisono takto servilně chovají? A to jen kvůli investicím? Vždyť Čína je pořád dobyvačná země, to si neuvědomují? Jenže v Evropě není ČR zdaleka sama, která se chová k Číně takto přívětivě. Vzpomeňme třeba na loňskou státní návštěvu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ve Velké Británii. I Britové se chovali k čínskému prezidentovi přátelsky, dokonce jel spolu s královnou zlatým kočárem po Londýně... Na to já ale kašlu! Když mi budete říkat, že soused taky kamarádí s tím zmetkem, tak tím chcete říci, že i mě podobné chování omlouvá? Ano, britská královna dokonce Si Ťin-pchinga vezla ve zlatém kočáře... Ovšem mě toto nezajímá! Přece se nemám chovat podle toho, jak se chovají jiní, mám se chovat podle svého svědomí a nějakých zásad. Ale tady jde ještě o to, že Anglie a ani další země nebyly pod vlekem komunistického režimu jako my. My bychom si ale měli pamatovat, co to jsou komunistický režim a utlačování svobod, kdy je třeba za své náboženské přesvědčení zavíráno mnoho lidí... Vždyť i ten nejslavnější čínský architekt měl domácí vězení, což se jinde nestane. Jak můžeme srovnávat Velkou Británii s námi, když Anglie nemá tu životní zkušenost, co máme my? Žádné olympijské hry, žádné investice a žádný zvýšený obchod ale Čínu nezmění. Může ji však změnit to, že zůstane v izolaci a začne se sama bortit. Ten kšeft ji jenom podporuje... A naši politici by měli být za naši zemi zodpovědní.

„Naprosto zásadní. To se nesmí domluvit, je to obrovské riziko!“ Cyril Svoboda varovně promlouvá do povolebního vyjednávání o vládě ROZHOVOR Zamezit referendu o vystoupení z Evropské unie a zdanění církevních restitucí je pro bývalého předsedu KDU-ČSL a exministra zahraničních věcí Cyrila Svobodu dostatečným důvodem pro vládní spolupráci s Andrejem Babišem. „Jsem zastáncem toho, že má-li se vládnout, a vládnout se má, má dojít k nějaké dohodě s hnutím ANO, jinak míříme k předčasným volbám. Nepřeji si, aby dění v České republice ovlivňovali strana SPD Tomia Okamury a komunisti,“ prohlásil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Cyril Svoboda. Blíží se výročí 17. listopadu 1989. V jakém stavu je podle vás demokracie u nás? Přiblížili jsme se nebo vzdálili tomu, o čem jsme snili po roce 1989? Jsme demokratickou zemí, jsme zemí bohatou, fungující. A to, že není teď dobrá atmosféra, je dáno mimo jiné tím, že vlastně u nás o nic nejde. My jsme země, která má vůbec nejnižší, nebo skoro nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, máme hospodářský růst, nejsou tady žádné teroristické útoky, nemáme tady žádnou velkou muslimskou komunitu, nejsme vystaveni silné migraci. Takže u nás se žije v lehkosti. Proto netvrdím, že je tady nějaká krize demokracie, zkrátka lidé nemají pocit, že by šlo o něco závažného, a tudíž se podle toho rozhodují. Myslím, že kdyby šlo o něco vážného, lidé by se rozhodovali naprosto jednoznačně. Takže já současnou situaci nevidím kriticky. Vy nevnímáte vládu Miloše Zemana a Andreje Babiše jako nějaké ohrožení demokracie, jak se obávají někteří politici, politologové a komentátoři? Vidím to tak, že o prezidentu republiky rozhodnou voliči. Ale na můj vkus je prezidentských kandidátů moc, Zemanův protikandidát by měl být jen jeden, ale asi nejsou schopni takové dohody. Volba bude demokratická a svobodná, takže je na každém kandidátovi, aby přesvědčil voliče, že má být prezidentem republiky. A pokud jde o vládu Andreje Babiše, musíme vycházet z reality. Já si ale nepřeji, aby dění v České republice ovlivňovali strana SPD Tomia Okamury a komunisti. Ostatní strany jsou přijatelné. A jsem zastáncem toho, že má-li se vládnout, a vládnout se má, má dojít k nějaké dohodě s hnutím ANO, jinak míříme k předčasným volbám. A to může dopadnout tak, že některé státotvorné strany, které dnes blokují dohody, pak nebudou v Poslanecké sněmovně. Demokratické strany, které se dostaly do parlamentu, veřejně odmítly jít do vládní koalice s Andrejem Babišem, ale některé, například KDU-ČSL, nevyloučily, že by do koalice s hnutím ANO šly, pokud by Andrej Babiš, který je podezřelý z dotačního podvodu, nebyl ve vládě. Nemyslíte si, že současná zablokovaná situace je i vinou Andreje Babiše, protože vůbec nepřipustil jakýkoli ústupek ze strany ANO, nesnažil se vyjednávat o dalších alternativách? Já si myslím, že Andrej Babiš měl jiný scénář, a to s profesorem Švejnarem jako kandidátem na premiéra, ale něco se stalo. Stalo se to, že hnutí ANO mělo ve volbách podporu téměř třicet procent, což znamená, že téměř každý třetí volič volil hnutí ANO, takže vyhrálo nejen ve všech krajích, ale i ve všech okresech. A za této situace si nedovedu představit, že jakýkoli předseda strany, nejen Andrej Babiš, by řekl: mám nejvíc preferencí, volby jsem vyhrál, ale pustím post premiéra někomu jinému. To by neudělal nikdo, ani jeden předseda strany, který by byl ve stejné situaci. To znamená, že není možné žádat něco, co je nesplnitelné. Ta podmínka je nesplnitelná, protože Andrej Babiš má podporu nejen hnutí ANO, ale i podporu veřejnosti, a proto necouvne. Takže je třeba počítat s touto variantou. Nemá smysl snít o tom, co by bylo dobré, co by bylo ideální, je potřeba vidět, co je reálné. A pořád si myslím, že mnohem větší ohrožení českého vývoje je Okamurovo hnutí SPD, protože to jsou populisté, kteří jsou ochotni hlasovat kdykoli o čemkoli, vůbec se neohlížejí na potřeby země. A také si nepřeji, aby vládli komunisti. Není žádná ideální varianta, beru to, co možné je. To, o čem mluvíte, by České republice možná krátkodobě prospělo, i když otázka je, jestli by demokratické strany dokázaly Andreje Babiše ve společné vládě korigovat, protože by mohl ve sněmovně prohlasovat, co by chtěl, jednou s komunisty, jindy s SPD. Nakonec vy jste něco podobného zažili ve společné vládě Jiřího Paroubka, kdy jste bezmocně přihlíželi hlasování vašeho koaličního partnera – ČSSD – s opozičními komunisty, protože společně měli 111 hlasů. Ale nemohlo by společné vládnutí s hnutím ANO demokratickým stranám, které by na něj přistoupily, dlouhodobě uškodit, protože by dopadly jako dnes sociální demokracie po vládě s Andrejem Babišem? Ano, to máte pravdu. Ale já se dívám na to, jakou šanci dnes státotvorné strany mají. Protože budou-li předčasné volby, lze si představit, že nebude žádné druhé kolo vlády, že Andrej Babiš sestaví vládu, kde bude dvanáct ministrů za ANO, čtyři místa obsadí nějakými experty, a pak nabídne ostatním stranám, aby se připojily. A když odmítnou, řekne, není to silná koalice, ale nechci čekat na nějaké druhé, třetí kolo a požádá hnutí SPD, aby mu pomohlo hlasovat o rozpuštění sněmovny. K tomu jim stačí získat ještě jeden hlas a sněmovna bude rozpuštěna, budou předčasné volby. Potom bude kampaň, kterou povedou hnutí ANO a SPD s argumentem, že se sněmovna rozpouští proto, že státotvorné strany odmítají odpovědnost vládnout. A hnutí ANO si řekne o silnější mandát a podle mého názoru ten silnější mandát velmi pravděpodobně získá. Ten scénář může vypadat hodně pragmaticky, ale podle mne dává šanci historickým stranám, aby našly svou cestu. Protože v těch předčasných volbách mohou ze sněmovny vypadnout. Ale není právě tohle strategie a taktika, ne-li přímo vydírání ze strany Andreje Babiše, jednak pohrozit vládou s Okamurou a komunisty a předčasnými volbami zastrašit ostatní politické strany, které jsou finančně vyčerpané podzimními volbami, a donutit je tak ke spolupráci? Ale prezident Miloš Zeman prohlásil, že za jeho vlády k předčasným volbám nedojde. Když se ve sněmovně najde sto jeden hlas, tak se Zemana nikdo ptát nebude. Ale možná že by se do předčasných voleb nehnali příliš ani nedávno zvolení poslanci za hnutí ANO a SPD… Není tedy pro demokratické strany lepší projevit odvahu, vydržet ve svých postojích a nenechat se zastrašit? Otázka je, co je větší odvaha. Je větší odvaha setrvat na této pozici, nebo zkusit to s Andrejem Babišem a mít odvahu případně z koalice odejít? A demonstrovat na konkrétním případě, proč odcházím, aby to bylo lidem srozumitelné. To chce podle mne větší odvahu, protože přijdete o řadu pozic. Já nejsem ve vedení žádné politické strany, ale kdybych byl, vedl bych jednání tímto směrem. Jedna věc je, co je ideální, a druhá otázka je, jakou šanci máte u voličů. A zkrátka předčasné volby pro některé znamenají, že některé politické strany si mohou na nějaký papundekl nakreslit billboardy a přidělat je kladivem někam na vrata, protože nemají ani peníze na kampaň. A co zmůžou historické strany, kdyby se za dané situace dostaly mimo Poslaneckou sněmovnu? Samozřejmě, že si jsem vědom, že je to mimořádně těžké a komplikované a nezávidím jim to rozhodování. Ale zdá se mi, že můj scénář dává větší šanci na naplnění politiky než riziko předčasných voleb, které je naprosto reálné. Nevnímáte hrozbu zdanit církevní restituce jako vydírání vaší lidové strany ze strany ANO? Andrej Babiš je ochoten přistoupit na tuto podmínku komunistů, protože jí podmiňují podporu jeho vlády. Samozřejmě, že to je nátlak. Může to být označeno za vydírání. To, že to říkají komunisté, není nic nového, to říkají celou dobu. A říkali to i někteří sociální demokraté, říkali to i lidé z ANO. Ti, kdo nejsou příznivci restitucí, to budou říkat vždycky. Důležité je, aby se to nestalo. A kdyby došlo k nějaké dohodě s Andrejem Babišem, může být nastoleno několik podmínek. Jedna podmínka by měla být, že nebude žádné referendum o Evropské unii, druhá podmínka, že se církevní restituce nechají na pokoji. Vždyť se dá dohodnout několik věcí, které podmíní vládní spolupráci. A lidé budou rozumět tomu, že se začíná jednat a že se formulují nějaké podmínky. Ale dokud to lidi nevidí, bude velmi snadné označit státotvorné strany za nekooperativní. Jako zastánce evropské integrace považujete tedy za největší hrozbu příští vlády ANO referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie, po kterém volají Okamurovci i komunisti? Určitě. To považuji za naprosto zásadní. To se nesmí domluvit, to je obrovské riziko. My jsme zakotveni v Evropské unii a Severoatlantické alianci a o tom se nemá konat žádné referendum. Je ještě něco, co považujete za takovou hrozbu, kvůli které by mělo význam pro politické strany podvést voliče, kterým demokratické strany už před volbami slíbily, že do vlády s Andrejem Babišem nepůjdou? Tohle stačí. Říci Evropě ano i v úsilí o její reformu a Severoatlantické alianci potvrdit ano je mimořádně důležité. Protože vidím největší riziko v tom, že Okamura ve vidině získat více hlasů je ochoten otevřít jakoukoli otázku, třeba i členství v Evropské unii, spustí se referendum a může to dopadnout v neprospěch Evropské unie. A já patřím k těm, kteří říkají, že to ohrožuje Českou republiku víc než něco jiného. Jak se díváte na to, když SPD považujete za velmi populistickou, ne-li extrémistickou stranu, že bude mít místopředsedu sněmovny a podle všeho i předsedu sněmovního bezpečnostního výboru? Samozřejmě by se mělo vyjednávat a hledat nějaké jiné řešení. Kdyby byla nějaká jiná dohoda, mohlo by být vedení sněmovny bez účasti SPD. Ale pokud jde o vedení výborů, já bych to nepřeceňoval. Ve výboru se hlasuje a předseda má hlas jako všichni ostatní. Dobře, řídí agendu, ale může se hlasovat o změně programu, uděluje slovo, ale to jsou procedurální otázky, ale nemá větší váhu než ostatní členové výboru. Blíží se prezidentské volby a překvapivě do nich vstoupil i expremiér a bývalý předseda ODS Mirek Topolánek. Může podle vás ohrozit pozici Miloše Zemana? Myslím, že pořád platí, co už jsem říkal: čím víc protikandidátů Miloše Zemana, tím víc se zvyšuje jeho šance na zvolení. Mirkovi Topolánkovi nedávám velkou šanci, jeho kandidaturu považuji za snahu být vidět. Protikandidátů současného prezidenta je příliš mnoho. A jen ten, kdo je schopen získat bývalé voliče Miloše Zemana, má šanci na výhru. Miloš Zeman je stále považován za favorita, ale teď se hodně diskutuje o jeho zdravotním stavu. Když pominu výkon jeho funkce, což je pro mnohé největším důvodem, proč ho nevolit, i jeho někteří příznivci mají obavy mu dát hlas kvůli jeho zmiňovaným zdravotním potížím. Myslíte si, že je Miloš Zeman schopen zvládnout dalších pět let v prezidentském úřadu? Myslím, že pět let úplně ne. Ale to neznamená, že nebude kandidovat a že nemá vážnou šanci ve volbách uspět. Myslím, že pět let asi vládnout nebude, ale to Miloše Zemana nezastaví.

Média: dva sportovci z USA užívali kokain pro snížení váhy před OH v Riu Nejméně dva američtí sportovci užívali kokain před OH Rio de Janeiru, aby si snížili váhu. Vyplývá to z dokumentů, které obdržel list The Guardian od skupiny hackerů Fancy Bears. Podle informace britského listu se hackerům podařilo získat přístup ke korespondenci představitelů Světové antidopingové agentury (WADA) a americké antidopingové agentury (USADA). Z dopisů se stalo jasné, že dva sportovci z USA, kteří se zúčastnili OH v Riu, užívali kokain kvůli snížení váhy. Další sportovec, jehož jméno a státní příslušnost se neuvádí, využil před důležitou soutěží transfúze krve. Dříve bylo oznámeno, že kanadského sportovce pustili na OH v Riu po kladném výsledku kokainového testu.

Sýrie? Slabý odvar. Řítí se na nás ještě brutálnější migrační krize. Vyvolaná tím, čeho si vůbec nevšímáme Minulý týden americký think-tank Pew Research Center ve své analýze naznačil, že migrace z Afriky bude v nejbližší době pokračovat. Nyní to samé tvrdí také šéf Potravinové agentury OSN David Beasley. Ačkoli západoevropští politici uklidňují své voliče, když tvrdí, že to nejhorší máme stran migrační krize za sebou, experti mají jiný názor. Minulý týden redakce serveru ParlamentníListy.cz publikovala analýzu amerického think-tanku Pew Research Center, která na základě dat Eurostatu i vlastního průzkumu přímo na africkém kontinentu došla k závěru, že v příštích letech zasáhne Evropu další migrační vlna. Tyto teze nyní potvrdil také šéf Potravinové agentury OSN David Beasley, který očekává další migrační krizi z důvodu přemístění členů Islámského státu z Blízkého východu do Afriky. „Většina z bojovníků ISIS po svém odchodu ze Sýrie zakotvila v oblasti Sahelu, který tvoří oblast jižního okraje Sahary. Nyní zahájili spolupráci s Al-Káidou, al-Šabáb a Boko Haram, aby ovládli zdejší oblast,“ uvedl Beasley v rozhovoru pro agenturu AP. Beasley vzkázal evropským politikům, že pravděpodobné rozdmýchání násilí v této části Afriky povede k rozpoutání ještě závažnější migrační krize než té, která vznikla v Sýrii. „Hovoříme tady o oblasti, kde žije půl miliardy lidí. V porovnání s toutu migrační krizí byla ta syrská jen slabým odvarem. Už nyní tato oblast není příliš stabilní, a pokud se tady podaří islamistům z Blízkého východu zakořenit, čeká nás neradostná budoucnost.“ Místní obyvatelé budou podle Beasleyho velmi náchylní k tomu přidat se do řad islamistických organizací. „Spousta žen vám řekne, že jejich manžel se k ISIS či Al-Káidě připojit nechtěl, ale vzhledem k hladu a chudobě nebyla jiná možnost,“ konstatoval Beasley s tím, že zabránit tomu může Světový potravinový program, který má na starosti právě Potravinová agentura OSN a jeho hlavním cílem je zajistit stabilitu, hospodářský růst a udržitelný rozvoj v postižených regionech. Hlavním problémem Sahelu, kam „spadají“ země jako Burkina Faso, Čad, Niger, Mali a Mauretánie, je, že krajinu ohrožuje sucho, zároveň povodně a také čelí nedostatku potravin. Jak uvádí americký deník The Washington Times, další hrozbu pro zdejší obyvatele a vlády představují zmiňované islamistické organizace. „Loni v únoru se zástupci těchto pěti států dohodli na vytvoření ozbrojené skupiny o síle 5000 mužů, která bude využívána v boji proti islamistům.“

Vozte sem Ukrajince, jsou tu potřeba, zaznělo. A šéf odborů Středula se naštval, šlo o platy českých lidí Na vyjádření Svazu průmyslu a dopravy ohledně současné nízké nezaměstnanosti zareagoval šéf odborů Josef Středula. Zarazilo ho totiž, že Svaz průmyslu tvrdí, že současná nízká nezaměstnanost je škodlivá. „Máme nejnižší nezaměstnanost – velmi pozitivní! Ale dle Svazu průmyslu a dopravy je nezdravá! To jsou ale bludy! Zřejmě proto, že se konečně pod našim tlakem zvyšují mzdy. Ale to není nezdravé – to je nesmírně potřebné a nutné, a to pro celou Českou republiku,“ uvedl odborář Josef Středula ve své reakci na článek serveru iHNed.cz, kde o nezdravé nezaměstnanosti hovořil viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj. Ten mimo jiné hovořil i o tom, že v Česku panuje xenofobie vůči pracovníkům z Ukrajiny. I na to pak Středula reaguje. „Xenofobie vůči pracovníkům z Ukrajiny? Žádná neexistuje. To vy je zneužíváte nízkými mzdami a generujete na jejich úkor neúměrné zisky!“ rozčílil se. V diskusi pak na jeho slova zareagovala uživatelka Soňa Benešová. „Jaká xenofobie? Kdyby se nechovali ukři jak kreténi, nikdo si jinch nevšimne! Vietnamci nevadí, protože se umí chovat normálně a ne jak hovada,“ podotkla. Středula následně Benešovou opravil: „Mohu vás ujistit o jednom - nevíte vše! Změnila byste názor. Tím ale nemyslím xenofobii,“ zmínil. Rafaj pro iHNed.cz rovněž uvedl, že Svaz průmyslu a dopravy představil požadavky českých firem adresované nové politické reprezentaci. Budoucí vláda by měla, jak prý žádají firmy, zjednodušit stavební zákon, reformovat školství, nebo otevřít Česko zahraničním pracovníkům. Původní text ZDE Celý příspěvek Josefa Středuly: Máme nejnižší nezaměstnanost - velmi pozitivní! Ale dle Svazu průmyslu a dopravy je nezdravá! To jsou ale bludy! Zřejmě proto, že se konečně pod našim tlakem zvyšují mzdy. Ale to není nezdravé - to je nesmírně potřebné a nutné, a to pro celou Českou republiku. Xenofibie vůči pracovníkům z Ukrajiny? Žádná neexistuje. To vy je zneužíváte nízkými mzdami a generujete na jejich úkor neúměrné zisky!

Něco se děje kolem Antarktidy, další důkazy jsou tady... Jak pokračují vyjednávání o novém finančním systému, něco divného se děje kolem Antarktidy. Týdenní komentář Benjamina Fullforda – mluvčího Společnosti Bílého Draka. Něco se děje kolem Antarktidy těchto dnech, že je to zahaleno tajemstvím, ale také přitahuje mnoho těžkých zabijáků. Návštěva Antarktidy patriarchou Kirillem, hlavou ruské pravoslavné církve v únoru byl první známkou toho, že se něco neobvyklého děje. Právě tento týden navštíví americký prezidentský mluvčí, Barack Obama, nacistické sídlo v jihoamerickém městě Bariloche, v jižní Argentině. Těsně před návštěvou Obamy, vyšlo najevo, že Čína vybudovala v jižní Argentině obří základnu pro průzkum vesmíru. V návaznosti na toto odhalení, argentinská vláda uvedla, že potopila „čínský rybářský člun“ poblíž omezeném prostoru u pobřeží jižní Argentiny. Zdroje Pentagonu tvrdí, že loď byla zřejmě čínská špinážní loď, protože normální rybářské plavidlo by reagovalo na argentinské varování. Kromě toho se nyní propadl těžkopádný pokus Chazarské mafie ke svržení vlády Brazílie, které vylučují Brazílii jako místo útěku pro Chazarskou mafii teď, když se americký lid probouzí ke zločinům, které byly spáchány proti nim, říkají zdroje CIA v Jižní Americe. Nyní zdroje CIA v Asii říkají, že jejich konexe, tedy „ti, kteří jsou nad vládami“, ti všichni tento týden „letí na jih“ a důrazně naznačil, že „Jih“ odkazuje k Antarktidě. To vše je velmi zajímavé, protože před lety řeklPaul Laine, zdroj ve vojenské zpravodajské službě Pentagonu, autorovi tohoto článku, tehdejší nejmodernější destruktor řízených střel britského namořnictva, torpédoborec HMS Sheffield, byl zajat nacisty působícími z podmořské základny v regionu. Sheffield byl pravděpodobně potopen v roce 1982 během války o Falklandy mezi Argentinou a Velkou Británií od raketou Exocet . Toto zvýšení vysoce tajné aktivity na jižní polokouli v blízkosti Antarktidy nějak souvisí s probíhajícími vyjednáváními o zlatý důl v Papui Nové Guineji, kde, jak Laine rovněž uvedl, bylo umístění tajné nacistické základny. Super špion Ameriky, James Clapper, odletěl do Austrálie minulý týden v jakých australských zpráv ve sdělovacích prostředcích jsou popsány jako „tajné návštěvy.“ http://mobile.abc.net.au/news/2016-03-16/us-spy-boss-makes-secretive-visit-to-australia/7251590 Jedním z témat diskuse je odhalení čínské společnosti, která získala na 99 let do pronájmu australský přístav v Darwinu, který zahrnuje australská námořní zařízení. http://www.abc.net.au/news/2016-03-10/australia-nothing-to-fear-from-darwin-port-lease-says-china/7237218 Nicméně, je také projednávána velmi odlišná agenda spojená se zlatem a tajnými základnami. Zdroje CIA v Asii říkají, že schůzce a setkání byli také přítomni vysocí vojenští důstojníci z Indonésie a Austrálie. Na jedné straně se jednání vypořádalo s dovolením americké armády zaparkovat svou flotilu u ostrova Badua, v blízkosti Jihočínského moře. Na jiné úrovni jsou jednání také o nových obrovských zásobách zlata a platiny, které se nalézají prakticky ve stejné oblasti jako obří důl Freeport McMoRan (dolu a jeho tajné základny), podle zdrojů z Indonésie. Očekává se také, že indonéský prezident Joko Widodo navštíví tento týden monument na rovníku protínajícim Indonésii, který by měl být označením umístění vykládky zlata, říkají zdroje. Zdroje CIA říkají, že americká armáda je tam ochotna postavit nový obří přístav, částečně jako krytí pro operaci na znovuzískánín zlata. Mezitím asijská strana odhalila více informací o zlatých transakcích v procesu vyjednávání s cílem poskytnout prostředky na vytvoření Agentury pro plánování budoucnosti. V současné době 8.000 tun zlata (v hodnotě přibližně 320 milionů dolarů při současných tržních cenách) jsou nabízeny asiaty se slevou 13% z tržní ceny. Z této částky 4.000 tun pochází z Thajska a 4.000 tun z Číny, podle čínských vládních zdrojů. Ze slevy 13%, půjde 10% na vytvoření agentury pro plánování a zbývající 3% budou na provize, říkají vládní úředníci. Nabízené zlato je to, co je známo jako „černé zlato“ a zlato, které není zapsáno v žádných účetních knihách. To zlato, většinou v rukách asijských královských rodin, zůstává mimo západní finanční systém, a proto má toto zlato měnící se za hotovost drtivou finanční sílu a tudíž i globální sílu. V této smlouvě, obdrží Asiaté dolary a další měny, které mohou být použity na celém světě, zatímco západ lačný po zlatě bude schopen naplnit své pokladny pruty. V době psaní tohoto bulletinu, není žádná formální odpověď ze strany Západu na dodávky 8000 tun, ale očekává se brzy. V související s výše uvedenou zprávou, autor tohoto článku se účastnil natáčení programu maximální sledovanosti v japonským publikem, který má být vysílán dne 31. března a ukáže japonské veřejnosti jasný důkaz o plánech západní kabaly vyzabíjet 90% světové populace. Ukázka obsahuje obrazy skandálního Georgiského monumentu. Součástí programu je i segment, který popisuje, proč byla zabita princezna Diana a dalsí část na indiánské kontakty s možnými mimozemšťany. To se zdá být začátek jistého procesu zveřejňování informací. Mělo by být bráno v úvahu, že tento pořad byl schválen americkým velvyslancem v Japonsku, Caroline Kennedyovou. Kennedy otec, prezident John F. Kennedy, byl zavražděn z části proto, že chtěl použít asijské zlato na odstranění amerického dolaru z kontroly chazarské mafiánské kliky. Také nyní posloucháme americkou armádu, že nedávno potopená „severokorejská ponorka“ byla vlastně izraelská ponorka, která byla potopena 11. března „v upomínku na Fukushimu“. Avšak zdroje Pentagonu tvrdí, že „Izrael má ještě další dvě ponorky a zaplatit více než 16 amerických lodí, protože ty pomáhaly Japonsku při akci Tomodachi po 11/3/11, a jsou stále kontaminované.“ Další chazarský zločin, který dosud nebyl plně potrestán je sestřelení linky Malaysijan Airlines 370. Zdroje z Pentagonu tvrdí, že mohou být použity zdroje Goldman & Sachs na zaplacení malajskému premiéru Najibu Razakovi 680 milionů za zapojení do únosu tohoto letadla, aby se zabránilo 20 čínským inženýrům pracujícím pro Freescale Semiconductors v návratu domů. FBI ředitel Jim Comey navštívil dne 14. března Čínu, pravděpodobně v rámci tohoto výzkumu, který také zahrnuje ruské výzkumné pracovníky, uvedly zdroje. Také v rámci USA, postupuje likvidace chazarské mafie rychlým tempem. Na jedné straně, jsou zde různé hrozby smrtí republikánskému kandidátu Donaldu Trumpovi, které jsou vážně vyšetřovány tajnou službou a jinými kontrolními orgány. Pronájem skupin potížistů a provokatérů najatých lidmi kolem George Sorose se probírá také. Útoky Hillary Clintonovou se rovněž zvýšily do takové míry, že dokonce i pamflet propaganda z New York Times má vyjít s příběhy, ve kterých Clintonovi předali uranové doly v USA Rusům v tandemu s dary do svých fondů. http://www.nytimes.com/2015/04/24/us/cash-flowed-to-clinton-foundation-as-russians-pressed-for-control-of-uranium-company.html?_r=2 Mezitím ale pokus prezidentského mluvčího, Barack Obama, umístit židovského chazara Merricka Garlanda k Nejvyššímu soudu, aby tak nahradil soudce Antonia Scaliu vytvořil obrovskou reakci ze strany opozice. Garland byl zapojený do krytí bombových útoků v Oklahoma City a je ve prospěch kontroly zbraní. Republikáni oponovali jeho jmenování a Vatikán, armáda ANR (Asociación Nacional del Rifle ), členové milic a mnoho dalších. Je to skoro, jako kdyby byl záměrně zvoleny tak, aby povzbudil opozici vůči chazarské dominanci. Druhý pevnost Chazarské mafie pod útokem je široce znevažovaná společnost Monsanto. Jejich pokus o zákaz označování geneticky modifikovaných plodin v potravinách selhal, a nyní se již několik velkých výrobců potravin, včetně General Mills a Campbell Soup zavázalo ke značení geneticky modifikovaných potravin. Kromě toho nyní FBI zkoumá různá ohniska otravy jídlem ovlivňující řetězce Chipotle fast-food poté, co oznámila, že by se stala „GMO-free“. Zdroje FBI říkají, že počáteční důkazy ukazují na Monsanto tyrany jako hlavní viníky. Na Středním východě mezitím začali OSN a USA otevřeně říkat tureckým a saúdsko-arabským útokům válečné zločiny a genocida. Tak se připravuje půda pro hlavní vojenskou kampaň k vyčištění neklidného regionu jednou provždy. Turecký prezident Recep Erdogan, jak se zdá, ztratil pod tlakem totálně kontrolu nad svými smysly, jak o tom svědčí nedávné výroky, v nichž se novináři a politici nazývají „teroristy. http://www.independent.co.uk/news/world/middle-east/turkey-s-president-erdogan-wants-definition-of-terrorist-to-include-journalists-as-three-academics-a6933881.html Turecká armáda ví, že se ho budou muset zbavit, jestli chce zachránit svou zemi před roztrháním. Možná je uz příliš pozdě na to, udělat to samé Saúdské Arábii. Saúdský princ, který se podílel na snaze nabídnout Společnosti Bílého Draka 25 miliard dolarů, aby „odešla ze scény“ poté, co připustil, že „nás poslouchali tak dlouho,“ že vládci svých zemí nemohli uvažovat o jakémkoliv jiném kurzu. „Oni“ byl odkaz na Chazarskou mafii, ale v tomto kontextu se jasně odkazovalo na něco ještě staršího a horšího. To je cech lidských otroků známých v historii jako Hyksosové, kteří uctívali kozla s rohy a s rozeklaným ocasem, na kterého odkazujeme jako Satana. Jistě, nedávné akce Saúdů, jako bombardování trhů a zabíjení nevinných lidí, se nedá popsat jinak, než pouze jako satanský. A poslední poznámka. Ruské zdroje tvrdí, že Francisco plánuje učinit důležité oznámení, možná v květnu, a pak odejít. Zatímco zkušenost nás naučila nedůvěřovat konkrétním datům či termínům, je nesporné, že se ve světě provádí zásadní změny. SDB také udělá nějaký druh oznámení, avšak jen pokud se ukáže zmíněné skutečné fyzické zlato. Zdroj: benjaminfulford.com