Datasets:

CZLC

/

propaganda_emoce

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 25

Oldřich Maděra: Potřebujeme opravdu jaderné reaktory a přenosovou soustavu? V jiném svém článku jsem se zabýval riziky provozu jaderných reaktorů. Nyní bych se chtěl podívat na to, jestli jaderné reaktory opravdu nezbytně potřebujeme z hlediska zatížení soustavy a jestli opravdu potřebujeme přenosovou soustavu velmi vysokého napětí (vvn) 220kV a zvláště vysokého napětí (zvn) 400kV s nimi spojenou. Je to podle mne záležitost tzv. “kupeckých počtů” a ty nelze obelhat. Vše najdete na www.ceps.cz Naplánovali jsme si tedy, že budeme průměrně vyvážet každý den roku 2017 1 530MW elektrického výkonu, že jeden blok jaderné elektrárny Temelín (1000 MW) necháme stát jeden celý rok, že z jaderné elektrárny Dukovany (1 899,7 MW) vyvezeme ihned 1 633,8 MW (81,7%). Skutečnost ve čtvrtek dne 16.11. byla, že zatížení soustavy bylo 9 555 MW a vyvezli jsme výkon 2 865 MW (30%). Skutečnost v pátek dne 17.11. byla, že zatížení soustavy bylo 8 600 MW a vyvezli jsme výkon 3 356 MW (39%). Tím jsme si potvrdili, že obě jaderné elektrárny, které jsme vybudovali za desítky a spíše stovky miliard korun opravdu nepotřebujeme, protože je potřebujeme více méně jen na vývoz elektrické energie. Mohli bychom přestat vyvážet elektrickou energii a vypnout obě tyto jaderné elektrárny ihned a nic převratného by se asi nestalo. Oni nás k tomu sousedé velmi pravděpodobně stejně donutí. O to více je zarážející, že nejen že jsme si naplánovali velmi drahou obnovu přenosové soustavy 400/220kV, ale plánujeme dostavbu obou jaderných elektráren, které vlastně nepotřebujeme. To nemá logiku. Proč to děláme? To si koupíme další nové auto, pokud s tím starým jsme nechali jezdit souseda? Proč pořád používám v tomto článku slovo jsme? No proto, že obě ty akciové společnosti jsou pořád ještě převážně vlastněny státem a je to tedy pořád převážně majetek nás všech, občanů a daňových poplatníků. Je pouze záležitostí pana ministra průmyslu obchodu, jak je v našem zastoupení řídí. Ať mi to všichni pánové ministři prominou, ale zejména energetika byla v posledních letech řízena bídně. Poslední pan Ministr průmyslu a obchodu Havlíček nám sice stihl vyprodat za hubičku poslední zbytek národního surovinového bohatství, ale pro energetiku neudělal téměř nic. Nechtěl jsem věřit svým očím a proto jsem tuto analýzu zpracoval znovu pro posledních pět let provozu (2012-2016). Výsledky jsou zde. Ty potvrdily, že v podstatě to stejné se dělo v posledních pěti letech. Menší výjimka byla v roce 2016, kdy jeden blok Temelína měl technické potíže. Výsledky shrnuje následující tabulka. Pokud by se přenosová soustava očistila od těchto vývozů a přeshraničních toků a pokud bychom koupili asi tak 1000-2000 MW přenosných kontejnerových plynových turbín po 50-200 MW s otevřeným cyklem, které bychom mohli umístit flexibilně podle potřeby přímo v areálech rozvoden 400 / 110kV na cca 1-2 měsíce v zimě, tak zjistíme, že nebudeme potřebovat ani přenosovou soustavu. Distribuční soustava 110kV by pravděpodobně tyto vnitrostátní toky asi zvládla. Navíc bychom ji mohli dobudovat a více zasíťovat. Jako záložní síť by pak sloužily sítě 22kV a 35kV. Páteř by vytvořil budoucí Evropský Supergrid. Ušetřili bychom pak několik set miliard korun za další jaderné elektrárny a několik set miliard korun za rekonstrukci přenosové soustavy 220/400kV. Mohli bychom okamžitě zvýšit důchody a přidat všem, kdo to potřebují. Dalším krokem by pak mohla být decentralizace výroby elektrické energie na lokální úroveň a vybalancování toků tak, aby i v sítích 110/35/22 kV bylo minimální zatížení a snížily by se tak dále ztráty i v těch soustavách s nižším napětím. I tam nejsou malé. Musíme také našlápnout do zapojení obnovitelných zdrojů. V tom se toho v ČR také moc neděje. O tom všem však snad až příště.

Ovčáček drsně účtuje: TOP 09 je nebezpečná extremistická strana. V minulosti se paktovala s neonacisty a teď se úchylně raduje ze zneuctění státních vlajek Návštěva čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga v Praze víří emoce. Naposledy Blesk.cz informoval o tom, že někdo odřízl v Praze na Evropské ulici čínskou vlajku. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09) výtržníka, kterého zadržela policie, pochválil. Pro ParlamentníListy.cz reagoval hradní mluvčí Jiří Ovčáček. A rozhodně si nebral servítky. Třiatřicetiletý muž v noci na pátek ze sloupu veřejného osvětlení v Evropské ulici odřízl a poškodil vlajku jak Číny, tak Česka. Starosta Prahy 6 Kolář následně ve svém vyjádření nápad zdobení ulice zkritizoval a organizátory označil za „patolízaly“. „Vím, že schvalovat jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a zákony této země, je samo o sobě špatné a může být hodnoceno jako protiprávní, ale v případě člověka, který dnes v noci odřízl na Evropské ze sloupu veřejného osvětlení čínskou vlajku, nemohu jinak, než si postesknout, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá,“ zkonstatoval doslova. Zároveň uvedl, že výzdoba je výsměchem našim občanům. Neodpustil si ani přirovnání ke komunistické rudo-zlaté výzdobě československých měst, která byla dříve povinná. A nechybělo ani rýpnutí do hlavy státu. „Nedávno jsem v hospodě u piva (ne v pražské kavárně u kávy) zaslechl zajímavou poznámku: ‚život je moc krátký na to, aby tu s námi byl Zeman dalších pět let,‘ řekl. Původní text ZDE. Kolář se zároveň domnívá, že státní symbol není reklama a lézt východním velmocem do zadnice se nám nevyplatí. „Přílišnou servilitu si vyloží jen jako naši slabost,“ myslí si. Podle mluvčího Prahy 6 Martina Churavého muž, kterého policie na místě zadržela, byl rozhořčen ze současné politické situace. Po prošetření činu byl muž propuštěn na svobodu a policie po stanovení ceny poškozených transparentů určí, zda se jednalo o trestný čin, nebo přestupek. K celé věci se vyjádřil pro ParlamentníListy.cz mluvčí prezidenta Zemana Jiří Ovčáček. „TOP 09 se ústy starosty Prahy 6 opět projevila jako nebezpečná extremistická strana, která se v minulosti paktovala s neonacisty a nyní se úchylně raduje ze zneuctění státních vlajek. Nedivím se, že jsou tito extremisté za hranicí volitelnosti,“ řekl bez servítků ParlamentnímListům.cz.

Pojďme dělat revoluci! Americké celebrity zbraně proti Trumpovi skládat nechtějí Americké celebrity se do Donalda Trumpa hromadně navážely již v předvolební kampani. Mnozí dokonce vyhrožovali, že odejdou ze Spojených států. Poté, co byl Trump zvolen americkým prezidentem, zaplavili umělci sociální sítě znepokojenými statusy. Syčák, grázl a čuně. Tak mimo jiné Trumpa nazval herec Robert de Niro. „Je podvodník, estrádní umělec a podvraťák, který neví, o čem mluví. Nedělá si domácí úkoly a nevadí mu, že ohrožuje společnost,“ uvedl de Niro. Po volbách, v nichž Trump vyhrál, mluví střízlivěji. „Teď to nemůžu udělat, je prezidentem. Musím respektovat tu pozici. Musím počkat a uvidíme, co udělá, jak bude řešit určité věci,“ nechal se slyšet. Do tábora příznivců Hillary Clintonové se zařadila i popová zpěvačka Madonna, která dokonce při svém koncertu v Madison Square Garden neváhala slíbit orální uspokojení všem, kdo její favoritce vhodí hlas. „Nikdy se nevzdáme,“ burcovala po volbách na svém twitteru. „Truchlím za naši zemi, ženy a za celý svět,“ reagovala na Trumpovo vítězství oscarová herečka Bette Midler. „Divný sen,“ otřásl se herec Ben Stiller. Slavný zpěvák Mick Jagger vtipkoval, že ho možná požádají, aby při inauguraci nového amerického prezidenta zazpíval píseň „Nemůžeš mít vždycky to, co chceš“. „Pokud vyhraje (Trump, pozn. red.), odstěhuji se na Jupiter,“ vyhrožovala zpěvačka Cher loni na Twitteru. To, zda svá slova naplní, když se Donald Trump stal americkým prezidentem, není známo. Na svém twitterovém účtě si však zpěvačka nebrala s Trumpem servítky. „Svět už nikdy nebude stejný. Je mi líto mladých,“ uvedla zpěvačka s tím, že kdyby použila „to slovo na pět“, záchod už by nikdy nebyl záchodem. Hovno nemůžete vyčistit, myslí si Cher. „Lety do Kanady jsou opravdu levné,“ zmínila herečka a zpěvačka Brittany Snow. „Tohle je trapná noc pro Ameriku,“ povzdechl si Chris Evans s tím, že Američané dovolili násilníkovi vést jejich národ. „Jsem zničený,“ zoufá si. Zpěvačka Katy Perry rovnou vyzvala k revoluci. Podle ní totiž Američané nejsou národem, který by se měl nechat vést nenávistí. Zdroje ZDE, ZDE a ZDE

Švédsko: Vraždy, znásilňování, no-go zóny, čím dál horší. Vláda přihlíží. Promlouvá protiuprchlický politik íránského původu Publicista a politik z konzervativní euroskeptické strany Švédští demokraté Nima Gholam Ali Pour poskytl redakci ParlamentníchListů.cz rozhovor, ve kterém odhaluje temné stránky švédského migračního průmyslu. Situaci ve Švédsku považuje v důsledku nezodpovědného přijímání uprchlíků za kritickou. Tvrdí, že Švédové jsou nuceni uctívat multikulturalismus, ale svobodně diskutovat o něm nesmí. Jak se vlastně přihodí, že se Švéd íránského původu stane členem Švédských demokratů? Podle mainstreamových médií se jedná o krajní pravici, kde se to doslova „hemží“ rasisty. Člověk by si myslel, že kromě skinheadů v kanadách s vytetovaným číslem 88 na rameni snad ve straně nikdo jiný ani není... Vstoupil jsem ke Švédským demokratům, protože je to jediná skutečně konzervativní strana ve Švédsku. Ostatní strany se chovají pokrytecky. V posledních pěti měsících všechny v podstatě přejaly naše postoje v oblasti migrační politiky. Musely to udělat, protože samy vůbec nemají tušení, jak by měla účinná restriktivní opatření vlastně vypadat. To, co se děje ve Švédsku, za což nesou odpovědnost i mainstreamová média, je skutečně ostudné. Migrační krize naši zemi zasáhla v plné síle. Měsíc před tím kolovala v médiích zpráva hovořící o tom, že švédský sociální systém se díky migrantům z Afghánistánu a Sýrie a podobných zemí ještě více posílí. Švédská média zaspala a ještě se stále neprobudila. Skutečně je mnohokrát dokázáno, že naše média vůbec netuší, o čem mluví. Drtivá většina členů zastává konzervativní hodnoty a chovají respekt vůči konzervativním uskupením v jiných zemích. Všude se snaží levice spojovat bigotnost s konzervatismem. Přesně to dělají i mainstreamová média ve Švédsku. Žijete v Malmö, kde údajně až polovinu populace tvoří imigranti. Vloni v září hovořil v médiích bývalý šéf zdejší policie Torsten Elofsson o zdejších no-go zónách a obviňoval z rapidního nárůstu kriminality nekontrolovanou imigrační politiku. Je podle vašeho názoru situace v Malmö skutečně tak zlá? Situace je skutečně špatná a stále se zhoršuje. Je třeba se ptát, kdo do těchto zón vlastně nesmí chodit. Blonďatá dívka se bude v určitých čtvrtích v Malmö sama cítit ohroženě, ale zahalená muslimská dívka může být naopak v pohodě. Bohužel na toto téma neexistují žádné výzkumy a konkrétní čísla. Městská rada ovládaná zelenými a sociálními demokraty odmítá nějaké výzkumy na toto téma vůbec zadávat. Bohužel tady neexistuje žádná diskuse o kulturních a sociálních dopadech těchto problémů. Levice pouze do problémových oblastí v Malmö pumpuje další a další peníze, což ovšem nepřináší žádné výsledky. Švédsko je pyšné na svoji liberální imigrační politiku i multikulturalismus. Když jsme ale my tady v České republice viděli, jak loni v listopadu vaše vicepremiérka ze Strany zelených Å Romson oznamovala v slzách, že země musí omezit přístup uprchlíků, mysleli jsme si, že Švédsko se zbláznilo. Neuvěřitelně patetická a nepochopitelná reakce... Já bych to ani nenazval patetickou reakcí. Strana zelených je prostě přesvědčena, že by Švédsko nemělo chránit své hranice a každému by mělo být umožněno dostat se k nám. Å Romson pravděpodobně plakala, protože všechno, v co věřila, se zhroutilo. Ukázalo se, že Švédští demokraté mají pravdu. Strana zelených je ve velkých potížích a pravděpodobně opustí vládní koalici ještě před parlamentními volbami v roce 2018. Takže ona měla skutečně hodně důvodů k pláči. Liberální imigrační politika Švédska je samozřejmě obdivována a dávána za příklad liberály a levicí z celého světa. Jak jste ale nedávno psal ve svém článku publikovaném americkým think-tankem Gatestone Institute, často tam nejde o solidaritu, ale jen o peníze. Nazval jste to celé pejorativně „švédským imigračním průmyslem“... Ano, soukromé společnosti vydělávají na migračním průmyslu stovky milionů dolarů. Jinak než imigrační průmysl se to skutečně nedá nazvat. Já jsem zastáncem kapitalismu a svobodného podnikání, ale švédský imigrační průmysl je financován z peněz daňových poplatníků. Některé soukromé společnosti jsou díky tomu stále bohatší a ze švédského sociálního systému jsou odčerpávány jeho zdroje. Co je na tom obdivuhodného? Vyháníme staré lidi z jejich domovů, abychom tam ubytovali uprchlíky. Ti dále přespávají ve školách, což ukazuje, že Švédsko prostě nebylo připraveno na migrační krizi. Liberální migrační politika vytvořila třídu milionářů. Dalším aspektem je zvýšená kriminalita. Pravidelně slýcháme zprávy o znásilněních a vraždách, které se dějí v azylových centrech provozovaných soukromými firmami. To přece není spravedlivá společnost, kterou by snad měli liberálové obdivovat. Švédsko rozhodně není žádná vysněná utopie, o kterou by měli usilovat. Někteří Švédové tedy na imigraci vydělávají, což je logicky důvod, proč vítají migrační vlnu. Co na to ale říkají obyčejní lidí? Když čtu švédská média v angličtině, tak získávám dojem, že Švédové jsou neuvěřitelně naivní a mají vymytý mozek ideologií multikulturalismu. Nebo je to spíš tak, že média příliš nereflektují názory občanů? Je pravda, že celá země byla naivní a mnoho z jejích obyvatel stále naivních je. Ono to má ale jisté historické konotace. Švédsko bylo za první i druhé světové války neutrální. Tato země se neúčastnila žádné války od roku 1814. Nikdy tady neproběhla žádná revoluce. Vývoj dospěl k demokracii mírovou cestou. Pokud je společnost tvořena tak mírumilovnými lidmi, tak přestává brát v potaz zbytek světa a stává se prostě trochu naivní. A jistě, vymývání mozků ideologií multikulturalismu probíhá všude. Ve školách, na univerzitách i v zaměstnání. Pokud tuto ideologii kritizujete, tak jste považován za rasistu. Zároveň však mnoho Švédů nedokáže multikulturalismus správně definovat. Jsme nuceni jej bezvýhradně milovat. Také proto jsem se rozhodl napsat knihu (která vyjde letos v květnu) a vysvětlit v ní, proč znamená multikulturalismus útlak a bezpráví. Švédové si zaslouží vést seriozní diskusi o multikulturalismu a jeho následcích. Doposud se u nás taková diskuse nevedla. Ono vůbec mainstreamová média a tzv. elity zastávají v otázkách spojených s imigrační politikou a multikulturalismem značně rozdílné postoje než obyčejní lidé. Názorová propast se dle mého názoru zvětšuje každým dnem. Nemůže být něco takového potenciálně nebezpečné? Máte pravdu, něco takového může být opravdu nebezpečné. Na druhou stranu, ve většině evropských zemích existují důvěryhodné konzervativní strany. To, co nazývají mainstreamová média populismem nebo rasismem, jsou většinou konzervativní alternativy, které zaplňují prostor mezi tzv. elitami a obyčejnými lidmi. Švédští demokraté a další podobné strany zajímají čím dál tím více voličů. Pokud se mainstreamoví politici nerozhodnou tyto strany zakazovat a umožní jim se i nadále ucházet o přízeň voličů, tak to naopak může vést k posílení demokracie, a nikoli ke vzniku konfliktu. Když v České republice zastává většina lidí názor na určité téma, tak je okamžitě začnou samozvané elity poučovat o jejich omylu. Ať už se jedná o imigraci, Evropskou unii či ukrajinskou krizi, média a ony tzv. elity usoudí, že názory obyčejných lidí jsou hloupé, primitivní, rasistické, xenofobní atd. Jak jsem zmiňoval, ve Švédsku je největším problémem absence veřejné diskuse. Po mnoho let bylo hlavní strategií vládnoucího establishmentu se Švédskými demokraty vůbec nehovořit. No a nyní vidíme, kam to všechno vedlo. Místo výměny názorů čelíme jen osobním útokům. Před několika týdny jsem měl schůzku s jedním člověkem ze Strany zelených. Řekl mi, že bych neměl být členem Švédských demokratů, protože jsem sám imigrant. Takhle to tady funguje. Stále však věřím, že se v naší zemi civilizované diskuse dočkáme. Představitelé naší strany mají velký problém se dostat do nějaké televizní debaty. Naši oponenti z řad levice s námi prostě nechtějí usednout za jeden stůl. V České republice lidé přestávají věřit mainstreamovým médiím. Už mají dost toho, jak je každý kritik multikulturalismu a přistěhovalecké politiky otevřených dveří označen za rasistu a xenofoba. Vy sám jste byl tímto způsobem onálepkován mnohokrát. Je možné se proti tomu nějak účinně bránit? Myslím, že nálepkování tady v nějaké formě bude vždy existovat. Taková je politická strategie levice. Nejlepším způsobem, jak se vyhnout tomu, být označen nějakou hanlivou nálepkou, je pokládat jim otázky. Důležité také je nereagovat příliš emotivně a argumentovat logicky a s využitím faktů. Ne všechno, co vaši odpůrci tvrdí, musí být nutně špatně. Vždy se pokouším svým politickým oponentům naslouchat a zjistit, jestli je možné najít nějaký názorový průnik. Když požaduji restriktivní imigrační politiku, tak je to přesně to, co tím myslím. Být rasista je přece něco zcela jiného. Pokud tento rozdíl levičáci nechápou, tak jsou nejspíš hloupí. O těchto rozdílech je prostě potřeba otevřeně hovořit. Když si nepřeji multikulturní společnost, protože považuji některé kultury za násilnické, pojďme se o nich pobavit blíž. Jestliže si nějaký levičák myslí, že ženy mají v arabském světě stejnou svobodu jako ženy ve Švédsku, tak to pojďme společně probrat. Třeba ve světle událostí v Kolíně nad Rýnem, kde došlo v průběhu silvestrovských oslav k hromadnému sexuálnímu obtěžování ze strany migrantů... Když se dostaly na světlo ty věci ze silvestrovských oslav v Kolíně, řekl jsem, že příčiny toho všeho tkví v rozdílnosti kultur, a následně jsem to vysvětlil. Říkal jsem, že lidé se prostě v Afghánistánu dívají na ženy úplně jinak. Konstatoval jsem také, že značná část světa se od Švédska v tomto ohledu značně liší. Nikdo mě výjimečně v médiích neobviňoval z rasismu. Moje vysvětlení bylo logické. Bojovat proti strategii levice s pomocí logiky, znalostí a faktů funguje. Proto konzervativci nakonec zvítězí. Ještě bych rád zmínil jeden znepokojující fakt. Evropu opouštějí v posledních letech tisíce příslušníků židovské populace. V lednu jsem četl na CNN, že v loňském roce odešlo z Francie na 8000 Židů. Tento exodus se ale, pokud mám správné informace, týká také Malmö... Ano, je to tak. Polovina Židů Malmö za posledních dvacet let opustila, a pokud se nepostavíme muslimskému antisemitismu, odejde i zbytek. Antisemitismus je kvůli konfliktu mezi Izraelem a Palestinou součástí politické kultury na Blízkém východě. Evropané musí pochopit, že antisemitismus nelze tolerovat a je úplně jedno, z jakého kulturního prostředí uprchlík přichází. Narodil jsi se na okupovaném území? Fajn, ale to ti ještě nedává právo se chovat rasisticky a útočit na Židy. Pokud budou mít Evropané odvahu to imigrantům z Blízkého východu sdělit, všechno bude v pořádku. Mají tu odvahu samotní Švédové? Ve Švédsku se to bohužel neděje, protože mnoho politických stran potřebuje hlasy muslimských voličů. Netvrdím, že všichni muslimové nenávidí Židy. Ovšem kromě Švédských demokratů arabský antisemitismus nikdo neřeší. Snažím se zjistit, proč již tolik Židů naše město opustilo. Mým cílem ovšem není na někoho ukazovat prstem. Chci prostě jen znát objektivní důvod židovského exodu. Zelené a socialisty to samozřejmě vůbec nezajímá. Po takovém vyšetřování by totiž museli přikročit k akci a ztratili by plno muslimských voličů. Od prvních útoků na zdejší Židy nepodnikli proti narůstajícímu antisemitismu vůbec žádné kroky. Zároveň však ale levice investovala mnoho peněz v boji proti „afrofobii“ a do výstavby romského centra. Zkrátka a dobře, na židovskou komunitu úplně kašlou. Jak si vysvětlujete, že se mediální i politický mainstream tak dojemně stará o muslimskou menšinu, která vytváří no-go zóny a je zodpovědná za vysokou kriminalitu, zatímco židovskou komunitu nechá klidně odejít pryč? Vždyť příslušníci židovské menšiny jsou většinou dobře vzdělaní, přizpůsobiví a přispívají notným dílem všem společnostem, kde se vyskytují... Může za to multikulturalismus. V multikulturní společnosti jsou si všechny kultury rovny. Bez ohledu na to, co představují. Jestli se střetnou dvě kultury v multikulturní společnost, co se stane? Ve Švédsku je více muslimů než Židů, takže muslimové v tomto konfliktu zvítězí. Islám sám sebe vidí jako jediný správný návod k životu. Pokud vypustíte islám do multikulturní společnosti a neurčíte mu žádné hranice, tak se islám bude rozšiřovat a početná islámská populace bude Židy stále více ohrožovat. Ti pak budou muset odejít. Kdyby nebyla švédská společnosti multikulturní, tak bychom Židy a další ohrožené skupiny obyvatelstva chránili. Probíhala by totiž zdravá diskuse o vztazích mezi jednotlivými kulturami. Všechny kultury nejsou stejné. Tento fakt nechtějí zastánci multikulturalismu za žádnou cenu připustit. To je velká chyba. Minulý týden byl v jednom ze švédských azylových center zavražděn již třetí člověk v letošním roce. Před několika málo týdny Švédském otřásla vražda mladé dobrovolnice, která několik měsíců pomáhala uprchlíkům. Došlo také k sexuálnímu obtěžování na hudebním festivalu a dalším mnoha trestným činům, které spáchali migranti. Jak na tyto zprávy reagují obyčejní lidé? Jsou naštvaní, rezignovaní, či navzdory všemu věří v ideální multikulturní společnost? Jak jsem již říkal, většina Švédů vlastně stále neví, co multikulturalismus ve skutečnosti znamená. Tato zhoubná ideologie byla establishmentem prezentována jako neskonalé dobro. Nikdy nedošlo k žádné veřejné diskusi. To je pro mě hlavní motivace při psaní mé knihy. Lidé by měli dostat šanci dozvědět se veškerá pro a proti vztahující se k multikulturalismu a udělat si sami své závěry. V tomto ohledu nyní vládne v zemi zmatek. Všechny strany kromě Švédských demokratů si trvají na tom, že díky migraci Švédové zbohatli a multikulturalismus je skvělá záležitost. Všichni se ovšem v tomto směru hluboce mýlili a lidé jsou z toho v šoku. Kdyby skutečně věděli, co tato ideologie v praxi obnáší, ani v nejmenším by se jim to nelíbilo. V uplynulých měsících jsem četl několik článků o údajně rapidním nárůstu znásilnění ve Švédsku za posledních čtyřicet let. Například v roce 1975 prý bylo po celé zemi hlášeno 421 případů znásilnění. V roce 2014 se však toto číslo zvýšilo až na 6620. Mnozí upozorňují na to, že to je přímý důsledek liberální přistěhovalecké politiky. Jde jen o hoax, či jsou ta čísla pravdivá? Ta čísla sama o sobě žádný hoax nejsou. V průběhu let se ovšem v rámci švédského práva měnil pohled na to, co se vlastně rozumí pod pojmem znásilnění. To samo o sobě statistiku ovlivňuje. Jedním z důvodů může jistě být i imigrační politika, ale nikoli jen sama o sobě. Změny ve statistikách spojených se znásilněním mají zcela jistě více příčin. Pro celkové a objektivní posouzení je nutné nastudovat si všechna dostupná fakta a bez emocí je posoudit. Spekulace by v takto ožehavém tématu neměly mít žádné místo. Nakonec fakta hovoří sama za sebe. Zmiňoval jsem to v souvislosti s tím, jak migrační vlna snížila bezpečnost žen v mnoha evropských městech. To jsou prostě fakta. Pochybuji tedy o tom, že za tak rapidním nárůstem znásilnění ve Švédsku stojí jen samotná migrační politika. Pojďme se ještě v závěru našeho rozhovoru pobavit více o Švédských demokratech, ze kterých se v průběhu posledních měsíců stala podle průzkumů nejpopulárnější politická strana v zemi. Pokud by se nyní konaly volby, co by vaše strana podnikla v oblasti přistěhovalecké politiky? Zkuste, prosím, zmínit tři hlavní body... Za prvé bychom zastavili ilegální imigraci žadatelů o azyl směřujících do naší země. Druhým krokem by bylo snížení pobídek, na základě kterých k nám migranti přicházejí. Nemůžeme přece poskytovat veškeré sociální výhody těm, kdo k nám chodí ilegálně. Jako třetí krok by následovalo posílení policejních složek s cílem deportovat neúspěšné žadatele o azyl ze země co možná nejdříve. Budete v případě úspěchu ve volbách schopni uzavřít s jinými stranami koalici? Jak jste sám zmiňoval, většina mainstreamových stran s vámi příliš nekomunikuje... Přímo u nás v Malmö jsme připraveni spolupracovat s jakoukoli stranou, která nám pomůže prosadit naši politiku v praxi. Momentálně se jeví jako nejbližší koaliční partner Umírněná strana. Švédští demokraté jsou mimo jiné euroskeptickou stranou. Předpokládám, že Evropskou komisí a kancléřkou Merkelovou navrhované kvóty na přerozdělování uprchlíků vám nejsou příliš po chuti. Na druhou stranu, konkrétně Švédsku by pomohly, nemám pravdu? My jsme skutečně vůči Evropské unii značně kritičtí, ale na mechanismy EU vytvářející restriktivní imigrační politiku se díváme pozitivně. Co se týká konkrétně kvót, tak tam by záleželo na počtu migrantů, které by byly ostatní země ochotny přijmout. Evropská unie tlačí na přerozdělování uprchlíků poměrně silně. Státy označované zkratkou V4, ve složení Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko, jsou proti. Také si myslíte, že tím podkopávají „evropské hodnoty“ a zasloužily by potrestat, jak se nechávají slyšet někteří unijní politici? Předně si myslím, že evropské hodnoty nedefinuje Brusel, ale samotní Evropané. Nejdůležitější evropskou hodnotou je pro mě osobně suverenita každého státu. Země jako Maďarsko nebo Polsko si chtějí svoji suverenitu logicky zachovat a EU jim zatím nabídla jen chaos. Před tím, než začne EU cokoli po někom požadovat, měla by konečně ukončit migrační chaos, který sama odstartovala tím, že nechránila své hranice. Evropská unie by měla přestat kázat o tom, co je či co není „evropské“, ale měla by konečně napravit své chyby a zajistit dostatečně své hranice. Češi podle průzkumů veřejného mínění rozhodně nepatří mezi „vítače“. Ve Francii, Velké Británii či Švédsku se muslimy do tamějších společností integrovat příliš nedaří. Jsme proto přirozeně skeptičtí k tomu, že by tomu snad mělo být v České republice jinak. Myslíte si po zkušenostech ve své zemi, že se obáváme zbytečně? To, co se stalo ve Švédsku i jiných západních zemích, není nic jiného než katastrofa. Otevřeli jsme dveře lidem, kteří se ještě včera nacházeli ve válečných zónách. V důsledku toho bude po celém kontinentu méně bezpečno. Nesmíme se ale bát, byť k tomu máme mnoho důvodů. Možná budeme mít v Evropě více slumů, kde se budou často odehrávat nepokoje. Možná se podařilo Islámskému státu v rámci uprchlické vlny dostat do Evropy své bojovníky a ti brzy zaútočí. Liberální migrační politika evropské levice nechala vzniknout mnohá rizika, která mohou ohrožovat budoucnost našich dětí. Teď se ale nesmíme bát, ale být naopak odhodlaní a rozhodní. Musíme trvat na tom, že Evropa je křesťanský kontinent. Musíme dát jasně najevo, že co se týká našich svobod, nehodláme kvůli žádné kultuře ani náboženství přistupovat na kompromisy. A co je nejdůležitější, je třeba neustále opakovat, že migranti k nám přicházejí, protože Evropané vytvořili lepší společenský systém, než kterého by byl islám kdy schopen. Teprve potom se nám podaří vybudovat sebevědomou a bezpečnou Evropu. Náš kontinent potřebuje odhodlané konzervativní politiky, kteří dokážou řešit problémy. Aktuálně se nacházíme v hluboké krizi, ale ještě stále máme možnost vytvořit bezpečnější Evropu v čele s konzervativními politiky.

Jan Kraus: Lézt někomu takhle do zadku, je opravdu nechutný Třídenní návštěvu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Česku okomentoval vedle řady jiných i moderátor Jan Kraus. Způsob, jakým probíhala, je mu silně proti srsti. „Lézt někomu takhle do zadku, to je opravdu nechutný,“ je přesvědčen moderátor. A nabízí dle svých slov zvláštní vysvětlení, proč se k něčemu takovému prezident Zeman snížil. „Asi jste zaznamenali důležitý výrok prezidenta Miloše Zemana, že jsme se zbavili závislosti na Spojených státech a Evropské unii a jsme nezávislí,“ zahájil Kraus svůj výstup s tím, že první den nezávislosti v Praze nebyl z jeho úhlu pohledu nic moc. Přísná bezpečnostní opatření, která provázela přílet a následný pobyt čínského prezidenta na území ČR, zvláště v Praze, Kraus považuje za přehnané. „V podstatě se nedalo po městě jezdit nikudy nikam, protože všude byly nějaké zábory. Některé tam byly, protože buď dnes, nebo v příštích několika dnech projede čínský prezident. A někde proto, aby tam nikdo nechodil a nerušil čínského prezidenta, kdyby tam náhodou vyrazil,“ ironicky podotkl Kraus. Moderátora rovněž zarazilo, že čínský prezident na pražském Hradě prohlásil, že se tam cítí jako doma, či skutečnost, že ho náš prezident vítá a má na sobě rudý svetr. Kraus připouští, že obchodovat s Čínou je logické, neboť s touto asijskou velmocí obchoduje celý svět. „Je to svým způsobem velmoc z hlediska pracovní síly, která je levná, tak i z hlediska trhu, který je obrovský,“ uznal moderátor. „Ale lézt někomu takhle do zadku, je opravdu nechutný,“ je přesvědčen. Při pohledu na záběry britské rokenrolové skupiny Rolling Stones, která nedávno koncertovala na Kubě, ho dle vlastních slov napadlo zvláštní vysvětlení, proč se prezident Zeman choval tak, jak se choval. Kraus poukázal na to, že tito hudebníci rádi jezdí tam, kde se lidé zbavili diktatury nebo podobného svinstva. „Né, že by se to na Kubě stalo, ale nějaký uvolnění tam bude. A já jsem si při té příležitosti uvědomil a podíval a ověřil, Mick Jagger je, přátelé, o rok starší než Miloš Zeman,“ rozesmál moderátor publikum.

Potlačení hlasu lidu ve věci „Ortel“, Vášáryová... Varování, jak by to mohlo skončit, až se lidé naštvou „Dobře to dopadlo, protože výsledek vedl k velmi vypjatým sporům, zda se vedle sympatií má hodnotit ještě politická korektnost, či nikoli,“ říká někdejší ministr zdravotnictví Ivan David ke sporům o výsledcích ankety Český slavík. Podle něj se pořádající agentura dostala do situace nejhoršího druhu dilematu, a sice nutnosti volit mezi dvěma zly. „Ty spory jsou ale velmi užitečné. Pravidlo, podle něhož se hlasy počítají, je totiž děsivé. Je tu někdo nad hlasujícím lidem, a když lid nehlasuje správně, volební výsledky se upravují. Každého musí napadnout, že hrozí přenesení této praxe do politických voleb,“ uvažuje dále David v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, kde se mimo jiné zamýšlí i nad přínosem cesty Miloše Zemana do Ruska nebo nad tím, jak se „rodí“ vláda Andreje Babiše. Nemohu se vyhnout aféře v anketě Český slavík, kde se čachrovalo s hlasy kapely Ortel. Pořadatelé ankety totiž tvrdí, že Ortel porušil pravidla fair play, a proto skupině započítali hlasy z loňska. I tak Ortel obsadil druhé místo mezi skupinami a v kategorii zpěváků se Tomáš Ortel umístil na třetí příčce. Proti postupu pořadatelů se ale ozvala skupina Kabát a rozhodla se vrátit své ocenění. Cenu přijme nazpět jedině v případě, že agentura doloží skutečné počty hlasů pro Ortel a Kabát jich bude mít více. Ozval se i Karel Gott. „Osobně se chci setkat s ředitelem pořádající agentury Musica Bohemica, panem Jaroslavem Těšínským. Věřím, že mi celou situaci vysvětlí. Teprve potom budu schopen posuzovat zmíněný problém,“ sdělil serveru iRozhlas.cz Gott. Generální partner ankety, Karlovarské minerální vody (KMV) dokonce tvrdí, že pokud agentura Musica Bohemica situaci jednoznačně nevysvětlí, zváží firma odchod ze soutěže. Korunou všeho je, že si lidé ze soutěže dělají srandu i na sociálních sítích. Co tomuto humbuku říkáte? Z mého pohledu vše dopadlo dobře, protože Musica Bohemica se dostala do situace nejhoršího druhu dilematu, a sice nutnosti volit mezi dvěma zly. Buď uplatnit svůj nanejvýš pochybný řád soutěže, kdy podle vlastního uvážení rozhodují, zda se fanoušci nespikli ve prospěch některého ze soutěžících, anebo ho neuplatnit a nechat vyhrát Ortela a Ortel, což by znepokojilo fanoušky Karla Gotta, a co je horší, sponzory soutěže. Zvolili tedy první variantu ze dvou nepříznivých. Přestože mám hudební hluch, soudím, že Karel Gott je nejlepší. V této soutěži ale nehlasují odborníci, nýbrž fanoušci, takže mít sympatie je víc než mít nadání. Dobře to dopadlo, protože výsledek vedl k velmi vypjatým sporům, zda se vedle sympatií má hodnotit ještě politická korektnost, či nikoli. Ty spory jsou ale velmi užitečné. Pravidlo, podle něhož se hlasy počítají, je totiž děsivé. Je tu někdo nad hlasujícím lidem, a když lid nehlasuje správně, volební výsledky se upravují. Každého musí napadnout, že hrozí přenesení této praxe do politických voleb. Lid musí zůstat suverénem. Je drzost tvrdit, že lid volí spatně, a proto rozhodovat nesmí. Například v referendu o účasti v EU… Přihlížení k politické objednávce prostě udělalo ze soutěže Český slavík politickou záležitost. To nijak nepřeháním, a přesně v tom duchu jsem o tom už napsal článek přede dvěma dny s názvem „Co do budoucna s hlasem lidu?". (http://www.novarepublika.cz/2017/11/co-do-budoucna-s-hlasem-lidu-co-je-bude.html). Příčina je jednoduchá. Normálně vychovaný jedinec potřebuje kromě jídla, pití, střechy nad hlavou a dalších materiálních věcí také „věci“ nemateriální, jako je pocit bezpečí, pocit uplatnění atd., mezi nimi také pocit spravedlnosti. Nespravedlnost nejen lidé, ale i primáti špatně snášejí, a to i když je v jejich prospěch, když jsou nezaslouženě odměněni. Buď takovou odměnu odmítnou, nebou musejí nespravedlnost tzv. racionalizovat, tedy dodatečné vymýšlet důvody, proč si ji zaslouží, aby ji mohli „přijmout“. To platí pro normální slušné lidi. Například skupinu Kabát a Karla Gotta. No a Musica Bohemica svým rozhodnutím vyvolala značnou nevoli. To je přesně to, co mám na mysli, když říkám, že „z mého pohledu vše dopadlo dobře“. Předpokládal jsem, že část veřejnosti, a doufal jsem, že i někteří ocenění budou mít pocit „nespravedlnosti“. Takových a podobných nespravedlností je ale v této společnosti a za tohoto režimu mnoho. Nespravedlnosti se budou nevyhnutelně stupňovat, dokud tomu lidé vedení charismatickým vůdcem neučiní přítrž. Ti, kteří nám organizují věci veřejné, se totiž chovají jako Musica Bohemica v této soutěži. Lidé to cítí, jsou znechuceni, znepokojeni a zatím bezradní. Podle bývalé diplomatky Magdy Vášáryové mají čeští voliči v hlavách zmatek, protože si pustili do Sněmovny fašisty, xenofoby, hulváty, rasisty atd. Češi prý volili jinak, než bylo zvykem, ale „naše společnost si musí poradit i s extrémními názory“, uvedla Vašáryová pro časopis Finmag. Jedno z řešení tohoto stavu vidí bývalý poslanec Ivan Gabal v prezidentské volbě. Můžeme jí prý korigovat, že „jsme si pustili neonacisty do Sněmovny“, zmínil Gabal pro DVTV. Poučení bychom si měli prý vzít ze Slovenka, kde klima k porozumění nasměroval Andrej Kiska. Do jaké míry je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi? Magda Vášáryová je úžasně arogantní. Jsme zpět u předchozí otázky. Lidé mají ze zákona právo volit, koho chtějí. Už dnes je to právo velmi omezené. Kdepak je to napsáno, že „všechna moc pochází z lidu“? Lid má právo se i mýlit a toto právo stále uplatňuje. Nedostává se mu totiž dostatku informací, aby se mohl správně rozhodnout. Naše společnost si s extrémními názory, jako jsou názory paní Vášáryové, poradí, a to tak, že je bude ignorovat. Ivan Gabal je další pomatenec, který nezaslouží větší pozornosti. Lidé nebudou volit podle přání Gabala nebo Vášáryové. Tedy někteří ano. Ti, jejichž názory jsou extrémní, tedy, jak víme z latiny, nejvzdálenější od nějakého těžiště, tedy nejodlehlejší. Myslím, že právě poučení ze Slovenska nás odradí od volby vždy konformních a ohebných tvorů. Nevím, jak „Česká republika“, za kterou mluví kdekdo, ale lid se rozumně obává cizího, neznámého, a to tím více, čím více má nepříznivých informací. O tématu ještě do třetice – bývalý tajemník klubu SPD Jaroslav Staník měl ve Sněmovně říci, že „Židi a buzeranti patří do plynu“. V Praze byl zmlácen a ponížen černoch. A děti v Teplicích čelily nenávistným výlevům za to, že na jejich školním fotu byly arabské a romské tváře. Jde o projevy „nemocné společnosti“? Do jaké míry tyto tendence posílily uplynulé volby? Má se kvůli nim přistoupit k nějaké regulaci sociálních sítí nebo zpřísnit pravidla toho, co se smí a nesmí říkat v této zemi? Otázka je návodná. Volby neposilují tendence, ale tendence mohou posilovat kandidující subjekty. Někteří lidé nedokázali víc než to, že jsou „přímo odněkud“, je to jediná jejich identita. Vše odjinud jistotu jejich identity ohrožuje. Tak to bylo, jest a bude. Zkreslený dojem o těchto jevech se tvoří tím, jak se tématu chápou média – tím, že ho zdůrazňují, nebo zamlčují. Pokud nám někdo říká, že máme mít rádi ty, kteří nemají rádi nás a nerespektují naše pravidla, xenofobii to jen posiluje. A taková doporučení nemají šanci být přijata. Pokud útoků přibývá, mohou za to ti, kteří stupňují pocit ohrožení, zvláště když je odůvodněný. Je-li nějaký Staník idiot, ať si to s ním vyřídí. Pokud někdo mlátí černocha jen proto, že je černoch, musí být přísně potrestán. A že někdo negativně reaguje na děti, které jsou víc než přespolní? To je ubohost! Ale obávám se, že zdůrazňování této ubohosti má naučit veřejnost mlčet ve všem, co se týká odlišnosti, včetně pro nás místní nepřijatelného chování osob, které nás respektovat nechtějí. Prezident Miloš Zeman v Rusku čelil aféře, když web ruské armádní televize Zvezda napsal, že Československo by mělo být vděčné za sovětskou invazi v roce 1968. Zeman k tomu prohlásil, že jde o urážku českého národa. Tvrdí se ale, že vše Rusové zaranžovali. Šlo o provokaci, a odkud? Do jaké míry bychom se měli chovat k Rusům s respektem a s přátelstvím? A jak vnímáte přístup současného prezidenta k Rusku, k obchodování s Ruskem, které je ale podle mnohých ekonomů pro naši zemi „marginální záležitostí“? Rusové to jistě zaranžovali. Někteří Rusové – proti zájmům jiných Rusů – ve prospěch neporozumění a nespolupráce mezi národy. Zde je mainstreamem nenávist propagována, nikoli potlačována. Odkud? Odpovím otázkou. Komu to slouží? Měli bychom s respektem a přátelstvím přistupovat ke každému, kdo se tak chová k nám, dokonce i před tím, než nám začne škodit. Pak už si respekt a přátelství nezaslouží. Rusko je obrovská obchodní příležitost. Proti jsou ti, kteři by v Rusku rádi válčili a potom kradli, jak to už ukázali jinde. A u nás jejich nohsledi. Je lepší naše zboží nabízet na nenasyceném trhu, nebo se otevírat dokořán obchodní expanzi, která vytlačuje naše výrobce? Že je obchod s Ruskem marginální, je špatně, je to nevyužitá příležitost. Miloš Zeman v Rusku opětovně zpochybnil efekt a smysl protiruských sankcí. S tím sice mnozí nesouhlasí, oproti tomu bývalý německý kancléř Gerhard Schröder dal Zemanovi za pravdu. „Já se s ním shoduji. Sankce jsou podle mého názoru neúčelné a nevhodné, domnívám se, že by se měly postupně uvolňovat a následně zrušit,“ řekl Schröder v rozhovoru pro pořad TV Barrandov Duel Jaromíra Soukupa. Dá se k tomu něco dodat? Pokud je cílem sankcí zabránit evropským zemím v obchodu s Ruskem, pak jsou částečně efektivní. Pokud mají vést k „navrácení“ Krymu Ukrajině, tak jsou samozřejmě neefektivní, protože Krym je strategicky příliš významný. Pokud mají poškodit ruské hospodářství, pak jsou částečně efektivní, ovšem přispívají k hledání nových příležitostí pro Rusko a rozvoji vlastního hospodářství směrem k soběstačnosti. Schröder a Zeman mají prostě pravdu. Prý se chystá zásadní revize dosavadních dublinských pravidel, podle kterých musí příchozí do Evropy požádat o ochranu v první členské zemi EU, do které vstoupil. Současný systém by byl nahrazen trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoliv horní hranice. Někteří politici ale tvrdí, že jsme již od Bruselu dostali tolik, že bychom měli mlčet a pro EU solidárně něco udělat… Jaký přístup k tomu zaujmout? To nelze než odmítnout. To si vlády jednotlivých zemí nemohou dovolit v zájmu zachování jisté vnitřní stability a současně je to důkaz, že „Brusel“ není schopen realisticky vnímat dopad takových pravidel a předvídat odezvu. Pozorujeme tahanice ve Sněmovně, pokud jde o sestavování vlády a o zabírání si „lukrativních funkcí“. Zatím činnost Andreje Babiše spočívá v tom, že tvoří menšinovou vládu a ve Sněmovně se projevila podpora pro ANO od KSČM a SPD. Pravice tvrdí, že koalice už v podstatě vznikla a že je ohrožena demokracie. Jak se na to díváte nezávislým pohledem? Nemohou vládu Andreje Babiše brzy „rozklížit“ dohady o jeho policejním obvinění v případě Čapího hnízda? Takzvaný Demokratický blok má velikášské představy o svém vlivu. ANO drží pohromadě peníze, očekávané peníze a vlivné pozice a vyhlídky na vlivné pozice přinášející moc a peníze. To je hodně pevné pojivo. Co by odštěpenci mohli získat? Co je jim někdo schopen nabídnout? Velmi důležitým činitelem je strach z předčasných voleb. Nikdo snad vážně nevěří tomu, že bude Andrej Babiš usvědčen, obviněn a odsouzen. Nakonec takový šlágr české politiky. Stále dokola se hovoří o škodlivé orientaci naší země „na Východ“ a v souvislosti s tím se příznivci EU děsí referenda, které by dle ANO nemělo postihnout otázku setrvání v EU. Ovšem nemusí to být konečný postoj, jelikož se tomu ani SPD Tomia Okamury, ale ani KSČM nebrání. Okamurova strana teď dokonce obsadila funkci šéfa bezpečnostního výboru Sněmovny, což podle mnohých znamená oživení těchto témat. Jak se na to díváte? Chápu strach těch, jejichž kariéra je navázána na úspěch projektu EU. V době, kdy jsem byl členem vlády, ministr zahraničí Jan Kavan používal výrazu „politika všech azimutů“. To pokládám za správné. Bezpečnostní výbor nemá žádný vliv na přijetí, či nepřijetí zákona o obecném referendu, a to ani v případě, že by byl garančním výborem. Nevykleštěný zákon o obecném referendu nemá v této Sněmovně naději na přijetí, lze však zvyšovat zájem o toto téma. Nelze odklonit diskusi o prospěšnosti či škodlivosti Evropské unie, ta bude nabývat na intenzitě a referendum o setrvání v EU může být reálné už v příští Sněmovně.

Pokrytecká Dagmar Havlová. Muslimové v Teplicích se chovají jako "halal" prasata. Uprchlíci u nás tvoří zločinecké gangy. Příprava na válku. Zprávy bez příkras od krajana z Austrálie JINÝMA OČIMA Vedení Evropské unie jsou bývalí marxisté a maoisté. A právě oni totálně zklamali, až by se dalo říci zradili, Evropu. Do Česka jezdí například bohatí muslimové navštěvovat lázně v Teplicích, ovšem ti tam jsou legálně, i když se chovají jako "halal" prasata! U nás očekávám konflikt s téměř muslimskou Indonésií. Takhle se bez skrupulí vyjadřuje krajan z australského Sydney Sven F. Rehulka. Nedávno jste v komunikaci s krajany nadával na výroky Dagmar Havlové ohledně větší vstřícnosti k uprchlíkům. Můžete to nějak shrnout? Zásadně nekomentuji politickou ani životní situaci v České republice. Pouze si myslím, že názor na "ilegální" uprchlíky Dagmar Havlové byl pokrytecký. Byl totiž očekávaný. O tom ale nemá rozhodovat herečka, ani vdova bývalého prezidenta, ale vláda a parlament. Jak vnímáte uprchlickou krizi, největší od druhé světové války, v Evropě? Dozvěděl jste se od syna, který za vámi nedávno přijel, něco pobuřujícího, co jste nevěděl? Myslím, že ve vedení Evropské unie (EU) jsou bývalí marxisté a maoisté. A právě oni totálně zklamali, až by se dalo říci zradili, Evropu. Jenom doufám, že Česká republika, která je malým, ale dobrým členem NATO, bude právě v rámci NATO úzce spolupracovat se zeměmi Visegrádské čtyřky. Tedy se Slovenskem, Maďarskem a Polskem. Doufám, že česká vláda nebude právě tím nejslabším článkem spojenectví. Česká média, takže i vy, by měla vyžadovat na vládě splnění slibu při přijetí Česka do NATO, že bude každoročně dávat dvě procenta ze státního rozpočtu na modernizaci Armády České republiky. Tedy nikoliv na NATO, ale na vlastní armádu. Austrálie je brána jako vzor řešení uprchlictví. Čekání na výsledek azylového řízení v Kambodži či na některém z přilehlých ostrovů, přičemž je těmto zemím finančně pomáháno, většina Čechů přijímá jako dobrý nápad. Jak to vidíte vy? Ano, z novin a internetu vím, že imigrační politika Austrálie je v Česku populární. Nicméně je dost neprávem idealizovaná. Předně, naše velká výhoda je, že jsme Austrálie, tedy ohromný ostrov, kontinent a jeden stát s federálními zákony. Nevýhodou ale je, že předešlá vláda socialistů umožnila svou falešnou humanitou příjezd ilegálům, takzvaným uprchlíkům, kteří schválně ničili své dokumenty, v australských vodách potápěli své v Indonésii najaté anebo koupené lodě a čluny, čímž nutili Australské královské námořnictvo k zachraňování těch, kteří si to vůbec nezasluhují. Obdobná situace je nyní u jihoevropských břehů. Od syna vím, že jsou v Česku bohatí muslimští návštěvníci lázní Teplice, ovšem ti tam jsou legálně, i když se chovají jako "halal" prasata! Jsou obdobou Rusů v Karlových Varech. Myslím si, že ilegálové chtějí do bohatého Německa a Skandinávie. Až však tyto země budou přeplněny, dojde logicky i na chudší státy. Když po federálních volbách padla vláda socialistů a nastoupila koalice složená z liberálů a národovců, okamžitě pověřila naše námořnictvo a speciální jednotky, aby nepustily na kontinent Austrálie jedinou nelegální osobu. Po dohodě s vládami republik Nauru a Papuy Nové Guineje tam byly postaveny tábory pro padesát tisíc ilegálů zděděných po vládě socialistů. Ilegálové jsou pomalu prověřováni a většinou dobrovolně, ale i nedobrovolně, posíláni do zemí jejich původu. Jde o Iráčany, Íránce, Pakistánce, Afghánce, Bangladéšany, ale i teroristy ze separatistické organizace Tamilští tygři ze Srí Lanky. Krajan z australského Sydney Sven F. Rehulka (FOTO: archiv S. F. Rehulky) Nicméně Evropa není ostrov, což jí trochu stěžuje pozici. Myslíte si, že růst plotů, posilování cizinecké policie a uplácení Turecka je dobrá cesta k řešení? Neostrovní geografická poloha EU je určitě komplikace. Uplácení Turecka je obrovská chyba. Pod vedením Recepa Erdogana opustilo dědictví Kemala Atatürka, země se islamizuje, vydírá Evropu a zrazuje NATO. Sice jsem sám utíkal ze země za "železnou oponou", ale nyní říkám, že by měl být zrušen Schengen a hranice hlídány proti vetřelcům. Jak vnímáte multikulturalismus v australských městech? Říká se, že po Torontu je Sydney nejvíce kosmopolitním městem, kde všichni žijí v pohodě pospolu... S odporem a obavami! Tady byly vždycky různé národnosti, ale nikdy nebyly mezi nimi spory, nežli ty, přinesené z domova. Prali se tu Srbové s Chorvaty, ale hlavně v kopané. Z vlny libanonských křesťanů se stali dobří Australané. Taktéž z Židů. Ale muslimové, ať přijdou odkudkoliv, stane se z nich zločinecký gang. V jejich komunitě je devadesát procent kriminality a přestože jsou zatím jen čtyřprocentní menšinou, je jich padesát procent ve vězení. Jde o vraždy na zakázku, rodinné vraždy, terorismus, loupeže, znásilnění, pedofilii a tak dále. A hlavně, oni nechtějí být Australany, ale chtějí zavést jejich právo šaría. Mladí muslimové, pouze podle pasů australští občané, odjíždí přes Turecko bojovat za Islámský stát. Prý je jich tam více než šest set a už jich tam padlo pětaosmdesát. Žádná škoda! Dalším problémem v Austrálii jsou Číňané z Čínské lidové republiky (ČLR). V naší malé pravicové a konzervativní straně Party for Freedom, máme členy Číňany, uprchlíky z ČLR i Hongkongu, kteří právě před čínskou rozpínavostí varují. Poslední dobou trhu s domy, byty, farmami a doly v Sydney, Melbourne a Brisbane dominují právě Číňané. V aukcích nemají mladí Australané šanci přeplatit čínské turisty, kteří přijíždějí do Austrálie nakupovat nemovitosti. Naši Číňané tvrdí, že komunističtí papaláši se stále obávají možnosti občanské války v Číně a proto si chystají teplá hnízdečka v bezpečné Austrálii. No a v posledních letech u nás pseudohumanismus OSN umožnil usazení několika tisíc "uprchlíků" ze Somálska a z Jižního Súdánu. Z nich se vyvinuly silné černé gangy. V Indonésii, přes níž se lze po ostrovech dostat až do Austrálie, je stálou hrozbou islamistická teroristická organizace Jemaah Islamiyah, která spáchala několik atentátů. Jak v tomto ohledu vnímáte bezpečí Austrálie? Ano, v Indonésii stále bublá pod povrchem Jamaah Islamiyah, která už provedla několik teroristických bombových útoků na Bali i jinde. Nicméně je zatím díky spolupráci indonéské policie s naší australskou federální policií v ilegalitě. Avšak faktem je, že z více než dvou set dvaceti milionů Indonésanů je devadesát procent muslimů. Vedeme to v patrnosti, víme, že nakupují tanky i stíhačky Suchoje Su-30 v Rusku, ponorky v Německu a Holandsku a i další "železo". Můj vnuk je kadet v naší vojenské akademii v Canbeře a mimo jiné se i s dalšími už druhým rokem učí řeč "Bahasa Indonesia". Všichni víme, že příští vojenský konflikt Austrálie bude s Indonésií. Jde o ropu na dně moře, jejich přelidněnost a samozřejmě i právo šaría. Do jaké míry v Austrálii posilují radikální projevy islámu? V současnosti naše vláda zatnula islámu tipec. Přestože provokují, stále za finance ze Saúdské Arábie staví nové mešity, byl vydán zákon, že u radikalizovaných muslimů je možno za teroristický zločin či jen jeho plánování dostat vysoké vězení. Poslední vražda našeho policejního úředníka byla spáchána patnáctiletým muslimem. Ovšem, oni jsou všude, jsou i členy "bike gangů", tedy motocyklových klubů, které se živí pašováním drog, zbraní, prostitucí a vraždami na objednávku. Mnohdy to jsou muslimové z Bosny, Kosova a Albánie. Ale máme tu také kolaboranty v křesťanských kostelech, přesněji řečeno anglikány, kteří stále káží vstřícnost k islámu. Jak berete Českou republiku, názory prezidenta Miloše Zemana a tak dále? Nedovolím si radit nebo dokonce kritizovat. Jsem rád, že je to země svobodná. Byl jsem tam třikrát, naposledy před jedenácti lety. Syn zde byl také třikrát. Nicméně je to jediná země bývalého socialistického bloku, kde stále existuje komunistická strana, tedy KSČM, a v dalších "pravolevých" stranách je bývalých komunistů nespočet. Prezident Miloš Zeman byl v KSČ, mimoto byl v Prognostickém ústavu. To, že pije, je jeho osobní věc, ale že chodí pít na ruské velvyslanectví není v pořádku. Na druhou stranu, když jsem četl jeho projev v Bratislavě, tleskal bych mu a podepsal to! Ovšem, on je prezident bez větších pravomocí, nikoliv výkonný, takže i když mluví pěkně, je to jenom "maskírovka". Obligátní otázka. Jak vypadala vaše cesta do Austrálie a jaký byl a je tamní život? Pocházím ze slušné, tedy protikomunistické rodiny. Táta, švagr i já jsme byli političtí vězni. Jako voják základní služby jsem dostal dvanáct let odnětí svobody za podvracení socialistické republiky a vojenskou špionáž. Domů jsem se dostal na amnestii Antonína Novotného v roce 1962. Dvanáctiletý trest byl změněn na deset let v podmínce, což znamenalo pracovat pouze na stavbě, na šachtě či v zemědělství. Přitom jsem vyučený rytec v polygrafii. Protože jsem v trestu pracoval jako horník na Tmavém Dole ve Rtyni v Podkrkonoší, jako civil jsem podepsal desetiletou smlouvu na Dole Zápotocký ve Vrapicích u Kladna. Tam jsem pracoval čtyři roky, oženil se, narodil se nám synek a pak mě povolali dosloužit zbytek základní služby. Tehdy se mi pokazilo manželství, ale po návratu z vojny jsem už nemusel na šachtu a byl jsem zaměstnaný jako řidič v ČSAD v Holešovicích, kde jsem jezdil přes sovětskou okupaci Československa až do odchodu do svobodného světa v roce 1969. Tehdy už jsem byl podruhé ženatý a ve Vídni, kam jsme odjeli jedním z posledních "útěkových" autobusů, jsme zůstali čtyři měsíce, než nás Austrálie přijala jako legální, prověřené migranty. Do Austrálie jsme přiletěli letadlem plným migrantů z Jugoslávie jako jediní Čechoslováci a z letiště, protože jsme v zemi neměli rodinu, ani žádný kontakt, nás odvezli do Commonwealth Hostelu ve Fairy Meadow u průmyslového městečka Wollongong. Přidělili nám místnost v Nissan Hut se dvěma postelemi, dvěma židlemi, stolem, varnou konvicí a cirkulátorem vzduchu, kde jsme mohli zůstat rok se stravou zdarma a hodinami australské angličtiny. Už za tři dny po příjezdu jsem pracoval v místním Steelworks, tahal žhavé kolejnice od bucharu a dostával osmapadesát australských dolarů týdně. Pracoval jsem tak tři měsíce, ale protože tam nebyla práce pro manželku, odjeli jsme do Sydney. Ve Vídni jsme totiž měli štěstí, protože tam žena - vyučená rukavičkářka - našla práci u kožešníka vídeňského Čecha, pro kterého jsem rozvážel kožichy. Ten nám dal pro svou příbuznou v Sydney norkový límec a když jsme jej doručili, zmíněná dáma se za nás zaručila u realitního agenta, takže jsme si mohli pronajmout garsonku ve slušné čtvrti Sydney. Napřed jsem sháněl práci v tiskárnách, protože jsem byl, jak už jsem říkal, původní profesí rytec v polygrafii, ale kdykoliv jsem ukázal, co umím - byl jsem ve třech tiskárnách -, vždycky přišla otázka, jestli mám legitimaci členství v tiskařské unii, tedy jestli jsem v odborech. Tu jsem neměl a když jsem o ni na unii žádal, tak po zjištění, že jsem uprchlík z komunistického ČSSR, mi členství nedali. Tehdy byly unie vesměs v rukou Komunistické strany Austrálie. Přesto pro nás byla tehdejší Austrálie zemí svobody, kde jsme se cítili štastní. Našel jsem si práci u stavební rodinné firmy, kde jsem po dva roky jezdil s osmitunovou sklápěčkou a měl sto dolarů týdně. Tehdy to byl pěkný peníz. Potom jsem našel práci u Wormald International Security, kde jsem vozil v obrněném autě peníze do bank. Tam jsem byl pět roků. Pak mi šéf dal doporučení a já dostal plnou licenci Private Inquiry Agent (soukromý vyšetřovatel) a měl vlastní firmu. Koupili a spláceli jsme vlastní dům, narodily se nám dvě dcerky. Tehdy vše vypadalo prosluněně, ale pak se zamračilo a žena mi odešla s teď už bývalým kamarádem do Adelaide. Protože byly děti ještě maličké, dal jsem jí většinu peněz za dům a i pak jsem na ně poctivě platil výživné, stejně jako předtím na synka v ČSSR, ale už to nebylo ono. V té době mi kolega sehnal security kontrakt v Jižní Africe, tak jsem využil půl roku volna a přijal pozvání kamaráda, který s rodinou plachtil ve Středozemním moři. Potuloval jsem s ním po řeckých ostrovech, Turecku, Izraeli, Egyptě, než přišel čas na práci a já odletěl do Jihoafrické republiky. Tam jsem prodělal krátký výcvik a dalších osmnáct měsíců patroloval na hranicích s Angolou. Kontrakt jsem neobnovil a vrátil se do Austrálie, protože se mi stýskalo po dětech. Ovšem po návratu, protože tehdy v Austrálii vládli socialisté, mi neobnovili zmíněnou licenci. Pak jsem pracoval po celých dvaadvacet let jako řidič u řeznické firmy až do penze.

Akbár, Fekál, Alláh. Nelze věřit islámské řiti. Okamura s Pepou Nosem rozpálili Václavák Akci s názvem Ukradená revoluce uspořádalo v dolní části Václavského náměstí hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Proti sobě se tak nacházela hned dvě pódia – asi 400 metrů odsud se totiž koná vzpomínková akce pořádaná hlavním městem Praha. Svoboda a přímá demokracie se na místě „roztáhla“ s billboardy, které popisovaly, jak se nesplnily ideály, s nimiž šli lidé v roce 1989 do ulic. Řečníci zmiňovali, jakým způsobem to mělo dopadnout a jaká je realita. Jako první vystoupil se svým projevem Tomio Okamura, který mimo jiné právě na nesplněné ideály poukázal. „Je načase si zodpovědět, co lidé chtěli a jak s jejich ideály bylo naloženo. Lidé chtěli to, co chce SPD dnes – přímou demokracii a spravedlnost. Chceme to, co bylo ukradeno,“ uvedl. Putovní výstava, kterou SPD u příležitosti výročí připravilo, bude dnes večer rozebrána. „Celý příští rok s ní budeme putovat po náměstích velkých měst v ČR, aby si lidé připomněli, co je dnešní realita,“ uvedl Okamura. Jednotlivé projevy řečníků oddělovaly písně Pepy Nose. „Máme, co jsme chtěli, za co jsme bojovali. Připravené tanky, ukradené banky,“ zaznělo v té první. „Bez 17. 11. 1939 by 17. listopad 1989 vůbec nebyl. Tam tehdy začala perzekuce proti studentům, brutální a promyšlený útok na český národ,“ řekl úvodem Radim Fiala z SPD. „Postupně se převrátily všechny ideály, s nimiž šli lidé do ulic. Když jsem sledoval Českou televizi a její komentář k vítězství Donalda Trumpa, tak jsem si myslel, že vidím Československou televizi v době zvolení Ronalda Reagana,“ dodal. „Lidé začínají zvedat hlavu. Důkazem je výsledek Brexitu, krajských voleb či amerických voleb. My chceme, aby lidé hlavy skutečně zvedali a vrátili se k ideálům ukradené revoluce,“ zmínil. Poslední píseň Pepy Nose pak byla věnována migraci a islamistům. „Nelze věřit mohamedánské řiti, krást ona nabádá pro zloděje Alláha. Nelze věřit islámské řiti, vraždit ona neváhá pro vraha Alláha,“ zazpíval. „Akbár, Fekál, Alláh,“ zakončil. Náměstí se také hemžilo transparenty, na jednom z nich bylo například „Wilders, Orbán, Le Pen, Okamura“, na dalším „EU = podvod“, „Zastavíme nelegální migraci, imigraci a diktát EU“ či „17. 11. 1989 – podvod na občany“. Cestu sem našlo kolem sedmi set lidí. „Jsem rád, že moje obecenstvo je inteligentnější než celá písničkářská obec,“ zaznělo pak v závěru akce Svobody a přímé demokracie z druhého pódia, magistrátního, které nemělo nic společného s Okamurou, kde mezitím svou produkci dokončil Vladimír Merta.

Svinstvo, nadával Aleš Brichta na Davida Kollera. Ten mu včera zatelefonoval Volal mi David Koller, oznámil rocker Aleš Brichta. Toto si prý s kolegou zpěvákem řekli. Aleš Brichta si posteskl, že mu byl přeložen koncert kvůli kontaktům se známým kontroverzním zpěvákem Tomášem Ortelem. Brichta podle vlastních slov slyšel, že za toto přeložení koncertu může „poděkovat“ Davidu Kollerovi ze skupiny Lucie, jenž se netají odporem k textům kapely Ortel. „Dozvěděl jsem se, že za vynuceným přeložením pražské zastávky koncertu Souboj rebelů z Meet Factory do KD Ládví stojí nátlak Davida Kollera na majitele Meet Factory údajně kvůli našim koncertům s Tomášem Ortelem. Toho Kollera, který své sympatie k nacismu dával najevo svojí podporou zrušení Benešových dekretů a vrácení majetku fašistům a valečným kolaborantům. To mi přijde jako vrchol pokrytectví, cynismu a arogance. Davide, to, že nevyjdeš se svými spoluhráči, je problém tvůj a ne celé hudební scény. Tohle byla od tebe prachsprostá sviňárna, která se ti jednou vrátí,“ varoval Kollera. Tím to však neskončilo, kauza žije dál. Aleš Brichta totiž ve středu na sociální siti Facebook oznámil, že si s Davidem Kollerem telefonovali a vše si vyjasnili. „Volal mi David Koller a řekl mi, že informace o nějakém jeho nátlaku na neuskutečnění koncertu Souboje rebelů v Meet Factory je nepravdivá. Zřejmě se jen někdo pokoušel zaštítit jeho jménem, což by nebylo poprvé. Nezastírám, že mě potěšilo, že jsou snad muzikanti u nás ještě normální, jen by mě zajímalo, čí levárna zase za touhle dezinformací stojí,“ napsal na sociální síti Aleš Brichta. S Davidem Kollerem prý vždy vycházeli a neměli spolu problém, ale prý by to možná chtělo udělat si pořádek mezi spolupracovníky. „Tímto se za svůj status omlouvám a zvu na pivo. Aleš,“ uzavřel Brichta. Aleš Brichta doslova napsal: Volal mi David Koller a řekl mi, že informace o nějakém jeho nátlaku na neuskutečnění koncertu Souboje rebelů v Meet Factory je nepravdivá. Zřejmě se jen někdo pokoušel zaštítit jeho jménem, což by nebylo poprvé. Nezastírám, že mě potěšilo, že jsou snad muzikanti u nás ještě normální, jen by mě zajímalo, čí levárna zase za touhle dezinformací stojí. My jsme spolu nikdy problém neměli a proto mě to mrzí a původně hodně překvapilo. Asi by to chtělo zamést si v okruhu spolupracovníků. Tímto se za svůj status omlouvám a zvu na pivo. Aleš

Nové předpisy z EU nařizují „tunelovat“ penzijní fondy na podporu kultu boje s klimatickou změnou Evropská unie vydala směrnici požadující, aby všechny v EU sídlící penzijní fondy hodnotily „riziko klimatické změny“. To znamená, že zelení v podstatě uchvátili 3 biliony euro investiční hodnoty pod svou správu. Takže přirozeně krákají něco o vítězství: Podle tohoto nového zákona budou muset penzijní fondy na potenciální negativní dopady klimatické změny nebo na politické faktory brát stejný ohled jako na likviditu, nebo rizika operací či rizika aktiv. Evropská unie vydala směrnici požadující, aby všechny v EU sídlící penzijní fondy hodnotily „riziko klimatické změny“. To znamená, že zelenáči v podstatě uchvátili 3 biliony euro investiční hodnoty pod svou správu. Takže přirozeně krákají něco o vítězství: Podle tohoto nového zákona budou muset penzijní fondy na potenciální negativní dopady klimatické změny nebo na politické faktory brát stejný ohled jako na likviditu, nebo rizika operací či rizika aktiv. „To je ohromný úspěch v prosazování investic do trvale udržitelných produktů,“ prohlásil německý Zelený zákonodárce Sven Giegold s dodatkem, že tento zákon „dláždí cestu k nastolení odlivu investic evropských penzijních fondů z fosilních paliv. Co je dobrou zprávou pro Zelené politiky, je téměř už z definice špatnou zprávou pro investory. A tak je tomu i v tomto případě, jak si toho všímá Eric Worral na Watts Up With That. Vzhledem ke katastrofální historii gigantů obnovitelností jako Solyndra a gigantický španělský podnik obnovitelností Abengoa, bych řekl, že manažeři bank a penzijních fondů by měli mít dobré důvody se obnovitelnostem obloukem vyhýbat. Kontextová reklama Sklik Nutit banky a penzijní fondy, aby cpaly peníze střadatelů do investičně toxických projektů zelených energií, podle mého názoru těžko zlepší výkonnost evropských penzijních fondů. Přesně. Obnovitelnosti jsou převážně rizikové investice, zvláště od zvolení Donalda Trumpa, protože jejich podnikatelský model nesmírně závisí na vládních subvencích. Na druhou stranu fosilní paliva si nejspíš v po Trumpovské éře povedou dobře. Tak co tu máme, a to nikoliv poprvé, případ politicky korektních hodnot Evropské unie, které podrývají zájmy lidí, které reprezentuje. Worral dodává: Je třeba si všímat i toho, že dokud Británie nespustí Článek 50 a neopustí Evropskou unii, tak bude i City of London podléhat této nové evropské klimatické směrnici, stejně jako všechny v EU sídlící penzijní fondy spravované americkými bankami. Pro City of London – a pro britskou ekonomiku – je v tom opravdu jádro pudla. Ekonomické důvody ke spuštění Brexitu tím v těchto dnech sílí. Je třeba, aby vláda Theresy May přijala rozhodnutí – a to rychle: jestli chce být stažena ke dnu potápějící se lodí čím dál více regulacemi přetížené a despotické Evropské unie; nebo zda se chce stát částí prosperující transatlantické aliance s nevázanou, jen lehce regulovanou ekonomikou Ameriky Donalda Trumpa? Zdroj: breitbart.com

Neil Clark: obvinění Západu proti Rusku přivádí do rozpaků Evropští politici se snaží vysvětlovat všechny problémy, se kterými se Evropská unie střetává, s pomocí „ruské agrese“. Přitom přivádí obvinění vůči Rusku čím dál více do rozpaků svojí logickou nespojitostí, píše britský dopisovatel Neil Clark. Rusko a syrská vláda, podle slov Breedlova, schválně shazovaly bomby na lidi v Sýrii, aby je přinutily odjet ze země a vytvořit vážné problémy v Evropě. „Momentíček. Přísahal bych, že docela velká migrační krize probíhala ještě do té doby, než Rusko začalo operaci v Sýrii a do té doby, než syrský vláda informovala o novém útoku," zdůrazňuje Clark. On spojuje migrační krizi s vojenskými akcemi USA a jejich spojenců v Libyi, Afghánistánu, Iráku a Sýrii. V té souvislosti jsou obvinění proti Rusku neudržitelná. Kromě toho vyzývají rozpaky argumenty, které používá britská vláda ve jménu setrvání Velké Británie v Evropské unii, píše dopisovatel. „Říkají nám, že se ekonomika propadne, investice se zastaví, mnoho lidí přijde o práci, že musíme zůstat v Unii kvůli zabezpečení „národní bezpečnosti" a kvůli boji s „ruskou agresí", říká. Nakonec píše, že do rozpaků přivádí i podpora Velké Británie „demokratických hodnot" v Turecku, zvláště poté, co Turecko sestřelilo letoun Su-24 v nebi na Sýrií a poté, co mezinárodní organizace Amnesty International obvinila tureckou vládu v četných narušeních lidských práv na území země.

Novináře RT zbavili akreditace v Kongresu USA Novináře RT zbavili akreditace v Kongresu USA kvůli registraci televize jako zahraničního agenta, praví se v zprávě Galerie rozhlasových a televizních zpravodajů amerického zákonodárného orgánu. „Výkonný výbor Galerie rozhlasových a televizních zpravodajů Kongresu USA uplatnil své pravomoci… aby 21. listopadu 2017 jednohlasně zbavil televizi RT akreditace… Rozhodnutí bylo přijato v reakci na registraci společnosti T&R, jež obsluhuje RT, jako zahraničního agenta," praví se v zveřejněném prohlášení této organizace. Přitom se upřesňuje, že zbavení akreditace nabývá síly neprodleně. Šéfredaktorka RT a Sputniku Margarita Simonjanová prohlásila, že televize měla volit mezi registrací a trestním stíháním, a v této souvislosti blahopřála „americké svobodě slova a všem, kdo v ní stále ještě věří."

Vyletíme do luftu? Je to prý mnohem pravděpodobnější Podle bývalého ruského ministra zahraničí Igora Ivanova je nyní riziko vzniku jaderné války nejvyšší od osmdesátých let minulého století. Za hlavní příčinu považuje odlišný pohled Západu a Ruska na ukrajinský konflikt. „Riziko vzniku konfliktu a použití jaderných zbraní je aktuálně vyšší než v osmdesátých letech. Disponujeme teď sice menším množstvím jaderných hlavic, ale riziko jejich využití je vyšší,“ uvedl ruský ministr zahraničí z let 1998 až 2004, který nyní působí v čele moskevského think-tanku založeného ruskou vládou. Jak uvádí zpravodajská agentura Reuters, podle aktuálních odhadů mají Rusko a Spojené státy dohromady přes 7000 jaderných hlavic, což představuje přibližně 90 % veškerých světových „zásob“. Ivanov svá slova pronesl v Bruselu při setkání s ministry zahraničí Ukrajiny a Polska a také za přítomnosti amerického zákonodárce. Poukazoval rovněž na to, že riziko jaderné války zvyšuje snaha Spojených států vybudovat v Evropě protiraketový štít. „Část tohoto systému bude zprovozněna za dva roky v Polsku, což je pro Moskvu obzvlášť citlivá záležitost. Spojené státy se tak fakticky posunou blíž k ruským hranicím, byť Washington i NATO shodně tvrdí, že štít má chránit Evropu před íránskými raketami a není namířen proti Rusku,“ píše Reuters. „Jakmile Američané zprovozní část svého protiraketového obranného systému v Polsku, mohou očekávat, že Rusko podobný krok učiní v Kaliningradu,“ zmínil Ivanov enklávu Ruské federace, jež se nachází v Pobaltí, a vyjádřil se také ke konfliktu na Ukrajině. „V pohledu na Ukrajinu se postoje Evropy a Ruska značně odlišují a patrně tomu tak zůstane na velmi dlouhou dobu. Možná na celá příští desetiletí. Rusko se tak, bohužel, nestane východní spojencem Evropy. Na tyto slibně znějící plány musíme zapomenout,“ konstatoval Ivanov s tím, že Rusko se postaví do čela států nacházejících se v Euroasii, tedy v oblasti mezi Běloruskem a Čínou.

Jiří X Doležal: Sluníčkáři se můžou z Číny pokálet. A přitom ... Čínský prezident Si Ťin-pching dorazil o velikonočním pondělí do Česka na třídenní návštěvu. V ulicích Prahy ho vítají Číňané i Češi. Ale ne všichni. Někteří občané České republiky vyměňují čínské vlajky za tibetské, čímž se snaží poukazovat na porušování lidských práv v komunistické zemi. Jiří X. Doležal těmto aktivistům na serveru Reflex.cz připomíná něco, na co možná zapomínají... Podle Doležala je neoddiskutovatelným faktem, že potřebujeme peníze. Celá Evropa je zadlužená. A Číňané mají hodně peněz. Ve své zemi uplatňují kapitalistické postupy v takřka krystalicky čisté podobě. Tedy mimo politiky a oblastí, které čínští komunisté považují za příliš důležité. Nad nimi si vláda udržuje přísnou státní kontrolu. Totéž platí i o konrtole nad populací. „Nyní fakta o Číně: V současné době je to tuhý režim, který se sice nazývá komunistický, ale funguje plně kapitalisticky – až na rigidní, diktátorskou vládu a porušování lidských práv či obrovský počet poprav. Režim ale rozhodně není tak nelidský a tuhý, jako u našich spojenců v Kataru, kterým ochotně vracíme vilné prince, nebo dokonce v Saúdské Arábii,“ píše Doležal. Celý komentář naleznete zde Nesmíme navíc zapomínat na to, jak čínského prezidenta vítali v USA nebo dokonce ve Velké Británii. Tam ho dokonce vozila královna ve zlatém kočáře. v Česku jsme tak daleko nezašli. „Přesto se může česká sluníčkářská veřejnost pokálet hněvem a nějaký její performer poničil soukromé čínské vlajky barvou, protože komunisti fuj,“ doplňuje autor. Čínské peníze se budou hodit i těm zmíněným sluníčkářům. To neznamená, že by český premiér či prezident neměli svému čínskému partnerovi říci, že se nám nelíbí popravy v Číně. Komunistická vláda tají, kolik lidí ročně popraví. Popravy je třeba kritizovat. Jenže i v Saúdské Arábii, která je spojencem Západu.

Andrej Babiš je dojič státu. Závažné tvrzení podepřené důkazy ROZHOVOR Šéf hnutí ANO, miliardář Andrej Babiš, nedělá podle předsedy Asociace podnikatelů a manažerů Radomila Bábka nic jiného, než že dojí stát. „Kdyby neměl dotace a státní zakázky, tak by ze dne na den zkrachoval. On hlavně chce dělat všechno pro sebe. Stát a občané ho vůbec nezajímají. Zajímají ho jen jeho příjmy, jeho moc, jeho peníze,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jeden z organizátorů protestů proti zavedení elektronické evidence tržeb, které podle něj ohrožuje svobodu podnikání v České republice. Blíží se den, kdy bude spuštěna elektronická evidence tržeb. Co říkáte tomu, že ministr financí Andrej Babiš na poslední chvíli přichází s návrhy na změnu zákona, který připravoval tři roky a kdy po celou tu dobu odmítal jakoukoli kritiku? Není to vlastně nic překvapujícího. Každý, kdo je trochu zkušenější v chápání lidského chování a rozumí řeči těla, vidí, když se podívá na chování Andreje Babiše, že začíná propadat mírné panice. Zdá se, že si začíná uvědomovat, že elektronická evidence tržeb vyvolává velký odpor. On tomu nevěřil, snažil se nepodnikatelskou veřejnost zcela zmanipulovat, což se mu do jisté míry podařilo, ale zároveň si myslel, že podnikatelé a živnostníci ohnou hřbet a jako vždycky na sobě nechají štípat dříví. Ale v tomhle směru se zmýlil. A navíc zjišťuje, že v testovacím provozu to vůbec nefunguje dobře, že je s tím spousta problémů, že doba odezvy se výrazně prodlužuje, mluví se i o stovkách vteřin, mají to být mimochodem dvě vteřiny. Takže už pánové Babiš a Volný začínají masírovat veřejnost tím, jak je to výborné, jak všechno funguje. A když si to dáme dohromady, pochopíme, proč ministr financí teď přišel s tím, že pro e-shopy by zákon neměl platit, přičemž samozřejmě jejich chod, fungování, tržby dobře léta letoucí zná. Největší fintou je jeho poslední výrok, že by nemuseli být povinnými v EET živnostníci a podnikatelé do 250 tisíc korun ročního obratu. Vypadá to hrozně hezky, ale je to typická bolševická propaganda. Pan Babiš se jen dělá hezkým a chce se zalíbit části publika. Ale na to mu určitě neskočíme. Proč zrovna do 250 tisíc, do 270 tisíc nebo do 300 tisíc, proč by to měla být právě nějaká taková částka? Prostě je potřeba zrušit elektronickou evidenci tržeb, ať si pan Babiš říká, co chce. Takže si myslíte, že ministr financí lže, když tvrdí, jak pilotní projekt na EET skvěle funguje, že žádné problémy nejsou a že nemá smysl měnit zákon a zavádět nějaké výjimky, jak plánuje nejen Andrej Babiš, ale třeba i lidovci? Samozřejmě, že si Babiš vymýšlí a lže, když tvrdí, že to báječně funguje. A to nám teď bude tvrdit týdny a měsíce úplně stejně jako u zavádění kontrolních hlášení. To byl také propadák, přineslo to obrovské problémy, ale na veřejnost chodily z Ministerstva financí jen a jen dobré zprávy. U elektronické evidence tržeb to bude totéž, jen v bledě modrém. My to víme, protože z terénu od živnostníků a podnikatelů máme velmi špatné zprávy. V České televizi zrovna před pár dny běžel pořad, kde velmi dobře popisovali, jak se mnoho dní čeká na certifikaci, jaká je odezva, jak finanční správa není schopna vydávat jiné informace, než které si úředníci přečtou v zákoně nebo v metodické příručce. Samozřejmě, že to nefunguje dobře a nepochybně to bude katastrofa. Ale pan Babiš bude krmit veřejnost jinou informací. Proč tedy dělat nějaké výjimky, když se ukazuje, že to bude problém, takže je lepší to prostě zrušit. Souhlasíte tedy s ODS, která se nechce divadla s výjimkami v Poslanecké sněmovně účastnit a prosazuje úplné zrušení EET? Jednoznačně souhlasím s ODS, nebo ODS souhlasí s námi. Záleží na tom, kdo se vyslovoval první. Ano, souhlasím s ODS jednoznačně. A pokud jde o lidovce, cítí krev a bojí se, že se s tím negativním vývojem EET svezou, vždyť ji také pomáhali prosazovat, a teď se jako tonoucí chytají stébla, chtějí se ukázat v lepším světle. Moc se mi to nelíbí. Nezůstane tedy nakonec ten Černý Petr na sociální demokracii, protože je jediná strana, která drží původní záměr, nechce žádné výjimky, jednak z principu, aby se tím nezpochybnila vlajková loď celé vlády, jednak proto, že je neprofesionální měnit spřežení uprostřed kopce? Koho viníte z odpovědnosti za zjevně zpackaný zákon o zavedení EET, ministra financí Andreje Babiše, který odmítal slyšet jakékoli námitky a kritiku po celé tři roky, kdy byl zákon připravován, nebo celou vládu, která ho navzdory upozorněním z mnoha stran schválila, nebo ČSSD, která za ním i teď stojí a nechce připustit ani kosmetické změny? Jednoznačně původcem všeho toho zla je Andrej Babiš. To je nepochybné. Na druhou stranu – sociální demokrati i lidovci se do toho společně s Babišem pustili, vzali to jako společný projekt, takže tu vinu nesou zcela stoprocentně s ním. Správně jste naznačila, že to vypadá, že teď ČSSD jediná bude držet Černého Petra. Ano, ono to tak opravdu vypadá. Zahraju si teď trochu na politologa a trochu na sociálního psychologa. Podle mého dělá pan Sobotka obrovskou chybu, protože si myslí, že taková podpora EET, kterou vyslovovala nepodnikatelská veřejnost, je většinová a že většinová i zůstane a že tedy na tom může stavět. Ale myslím si, že se velmi mýlí, protože až zavře pár set hospod na venkově, a mimochodem, už se tak děje, tak se najednou EET dostane do úplně jiného světla. A strategická chyba pana Sobotky je v tom, že v případě, když přišel Andrej Babiš s těmi nesmyslnými změnami na poslední chvíli, protože panikaří, jako premiér neřekl, tak to zrušíme, protože jste to špatně připravil. To by byla těžká prohra Andreje Babiše. Zatímco takhle z toho může Andrej Babiš vybruslit a prohraje Bohuslav Sobotka. Vy jste se s touto situací ale nesmířili, nenechali jste se ukonejšit ani navrhovanými změnami, a chcete to dát nějakými veřejnými akcemi jasně najevo. Co připravujete? Kromě toho, že už dva roky konzistentně vystupujeme proti zavedení EET – teď, když už nás do toho vězení EET zavírají, budeme demonstrovat. Za prvé 1. prosince bude několik stovek provozoven zavřeno, jistě ne celý den, to si živnostník nemůže dovolit, ale třeba na hodinu, na dvě, tím začínáme trochu sjednocovat podnikatelskou veřejnost. A druhý protest, který připravujeme, je protestní shromáždění, které se uskuteční 3. prosince za pět minut dvanáct na Václavském náměstí – u koně – v Praze. Máme ho samozřejmě nahlášené, předpokládám, že se tam sejde několik stovek lidí, kteří budou demonstrovat svůj postoj proti elektronické evidenci tržeb, za svobodné podnikání. Asi nečekáte, že tohle donutí vládní koalici, aby od záměru ustoupila. Co tedy budete dělat dál? V případě, že do 12. března příštího roku nebude elektronická evidence zrušena a dojde ke druhé vlně, tak budeme veřejně protestovat znovu. Doufáte, že Ústavní soud zavedení EET zruší na návrh poslanců ODS a TOP 09? Myslíte si, že zákon, už třeba tím, že neplatí najednou pro všechny podnikatele, je v rozporu s Listinou práv a svobod? Není to úplně v souladu nejen s Listinou práv a svobod, ale ani i s Ústavou České republiky. Jsem zvědav, jak to dopadne. Mám trochu pochybnosti. Ústavní stížnost je samozřejmě napsaná skvěle, nakonec to psal renomovaný právník, na druhou stranu tam postrádám některé argumenty. Já bych celou žalobu k Ústavnímu soudu zjednodušil na jedinou věc, že EET mění právní prostředí v České republice, protože zavádí nové podmínky pro podnikání. Pro podnikání totiž nepotřebujete splnit téměř žádné podmínky, pokud podnikáte ve volných živnostech, ale EET zavádí velmi nenápadně podmínku, máte-li k dispozici internetové připojení, musíte je využívat. Když si řeknete tuto větu dvakrát, třikrát, dojde vám, jak je absurdní. A to je skutečně změna principu podmínek podnikání v České republice. Jinými slovy – můžeme čekat, že v budoucnu nám třeba řeknou, kdo nemá televizi, nemůže podnikat, nebo bez auta nemůžete podnikat, nebo – když nemáte řidičák, nemůžete podnikat. A pak to může jít dál: malý, tlustý, plešatý nemůže podnikat, protože Andrej Babiš je vysoký, štíhlý, vlasatý. Platí premisa, že jen základní podmínky pro podnikání musí být splněny a žádné ostatní už nesmí podnikání determinovat. A EET zavádí nenápadně, nepojmenovaně úplně novou podmínku, a to je pro mne zcela nepřijatelné. Pro tohle by měl podle mého názoru Ústavní soud zákon o EET zrušit. Není to zdaleka první problém, kterým politici komplikují život podnikatelům a znejišťují podnikatelské prostředí. V minulosti například i pravicové vlády schvalovaly na poslední chvíli daňové změny. Ale exministr financí Vlastimil Tlustý prohlásil, že tohle je nejhorší znejistění podnikatelského prostředí, když autor návrhu přichází na poslední chvíli s nějakými změnami, které zpochybňují vůbec smysl zavedení EET. Souhlasíte s ním? Podle mého názoru, i kdyby autor návrhu, tedy Andrej Babiš, nepřišel s žádnými výjimkami, tak EET je skutečně exces. Myslím, že to je průzkumný balón, co všechno si ještě necháme líbit. Máte pravdu, že živnostníci a podnikatelé dostávají léta letoucí zprava zleva, myslím z politického směru, protože všechno je na poslední chvíli, naše legislativa je džungle, v níž se není možné vyznat, přibývají neustále nové a nové povinnosti a odpovědnost, více a více byrokracie atd. Tohle všechno dokáží podnikatelé snášet, ale pak přijde něco, čím státní moc přestřelí. A domnívám se, že to je EET v kombinaci s kontrolními hlášeními. Kontrolní hlášení možná pohár trpělivost naplnila a elektronickou evidencí tržeb ten pohár přeteče. To je můj postoj k tomu, jestli to živnostníci a podnikatelé ještě déle vydrží, nebo ne. Je moc zajímavé si všimnout, že v roce 2005 tehdejší ministr financí zrušil živnostníkům povinnost vydávat účtenky a navrhoval zrušit jim odvody. Ten ministr financí se jmenoval Bohuslav Sobotka. Nepodnikatelská veřejnost, hlavně zaměstnanci tleskají Andreji Babišovi, protože jim mnozí politici, Andrejem Babišem počínaje a komunisty a socialisty konče, tvrdí, že podnikatelé tento stát okrádají, proto se zavedení kontroly brání, i když v jiných vyspělých evropských zemích něco takového dávno funguje. Můžete jim vysvětlit, v čem je to jiné? Věcně je to velmi jednoduché. My jsme ekonomika srovnatelná s těmi nejlepšími ekonomikami v Evropě a Evropské unii. Šedá ekonomika v České republice je zhruba na patnácti procentech, jsme na tom přibližně stejně jako Švédové nebo Němci. Zatímco Chorvatsko, které má být naším vzorem, má šedou ekonomiku na dvojnásobné úrovni. Máme standardní evropskou ekonomiku, u nás se nepodvádí víc než jinde, to se jen hodí politikům vykládat, jak se tady podvádí, protože když se vytváří ve veřejnosti dojem, jak je to tady špatné, pak jim projde to, co by jim jinak neprošlo. Třeba nějaká tvrdá opatření. A když se podíváte na zprávy NKÚ, například mezera na výběru DPH je asi 105 miliard, z toho na malé a střední podniky připadá jen asi sedm miliard. Tak malá část a z toho ještě většinu tvoří práce načerno ve stavebnictví. Takže vykládat, že nedoplatky na dani od malých podnikatelů a živnostníků mají nějaký vliv na státní rozpočet, je absolutní lež. Přesto nám to tady vtloukají do hlavy. Zmínila jste se o tom, jak mluví o podnikatelích Andrej Babiš, Michaela Marksová, Jan Mládek, Jiří Dienstbier a další. Ono je to vlastně strašně jednoduché: když si položíme otázku Qui bono, dojde nám, proč to dělají. Oni přece potřebují rozdělenou společnost. Potřebují ovládat co nejvíce lidí prostřednictvím buď státního zaměstnávání, nebo státních dávek a dotací. Čím víc lidí budou takhle ovládat, čím víc lidí bude závislých na státu, tím víc lidí je bude volit. Budují tady socialismus. Lidé nezávislí na státu jsou jim trnem v oku, to jsou především malí a střední podnikatelé, živnostníci, sedláci, rolníci, řemeslníci. A jak skřípnout tento nezávislý segment? Nejjednodušší je začít z nás dělat zloděje a podvodníky. To znamená vrazit klín do společnosti a vytvořit obraz, mimochodem nepravdivý, že co podnikatel a živnostník, to zloděj a podvodník. Je to stejná metoda, kterou použili bolševici v 50. letech. Tehdy sedlák byl kulak a obchodník byl keťas nebo šmelinář. A už to tu máme zas. Od poloviny 90. let si podnikatelé a živnostníci vlastně napravovali renomé, protože na začátku 90. let neměli dobré jméno. A oprávněně. Dvacet let se dařilo podnikatelské veřejnosti toto jméno napravovat. Dnes máme standardní podnikatelské prostředí. Dám ruku do ohně za to, že se tady co do kvality a kultivovanosti podniká stejně jako v Holandsku, ve Francii, Německu, Rakousku, Švédsku a jinde. To dobré jméno, které se podařilo vybudovat, během posledních tří let Babiš, Marksová, Mládek, Středula a další dokázali poškodit téměř nevratným způsobem. Dalších dvacet let se to bude možná zase napravovat. Není to absurdní, když mezi socialisty a odboráři, kteří označují podnikatele za podvodníky a parazity, se objevuje i jméno velkého podnikatele, miliardáře Andreje Babiše, kterému řada živnostníků a podnikatelů věřila a podpořila ho ve volbách? Za prvé: Andrej Babiš není podnikatel, Andrej Babiš je dojič státu. On nedělá nic jiného, než že dojí stát. Kdyby neměl dotace a státní zakázky, tak by ze dne na den zkrachoval. A za druhé: Andrej Babiš má bolševické geny. Toho se nikdy nezbaví. To, že má velký majetek, ještě neznamená, že v sobě nemá ten socialismus hluboko zakořeněný. Ale on chce hlavně dělat všechno pro sebe. Stát a občané ho vůbec nezajímají. Zajímají ho jen jeho příjmy, jeho moc, jeho peníze. Máte pravdu, že ve volbách v roce 2013 ho volili možná především malí a střední podnikatelé. Je zjevné, že krátce po volbách tuhle cílovou skupinu hodil přes palubu a obrátil se k voličům socialistů a komunistů. Také je to na jejich volebních výsledcích znát. Udělal to velmi pragmaticky, věděl, že může živnostníkům a podnikatelům před volbami slibovat, ale nemůže to splnit, protože kdyby měl pracovat ve prospěch svobodného podnikání, pracoval by proti svým zájmům. Myslíte, že se mezi podnikateli ještě najde někdo, kdo bude hnutí ANO Andreje Babiše i po těchto zkušenostech v příštích sněmovních volbách podporovat? Dneska je to tak, že už ho téměř nikdo z malých živnostníků a podnikatelů volit nebude, on se jich zbavil jako zbytečnosti. Jsem ale přesvědčen, že někteří podnikatelé ho volit budou. Volit ho budou takoví lidé, kterým se říká oligarchové, protože oligarchický systém, který tady nastavuje, jim vyhovuje. Principem systému, který Babiš buduje, je: Pojďme sebrat obrovské prostředky od všech občanů v celé republice a pojďme si je rozdat mezi sebou, deseti, padesáti, sto padesáti firmám, které se z toho budou mít dobře. A to je trychtýř, který tady buduje Andrej Babiš.

Bývalý velitel české armády, generál Šedivý, obrací pozornost na Teplicko. Jde o muslimy. A prozradil také, co mu v USA řekl voják z Kataru ROZHOVOR Bývalý náčelník generálního štábu Armády ČR generál Jiří Šedivý varuje před podceňováním problému migrace. „Podle mého názoru se situace skutečně nelepší a příliv migrantů bude dál pokračovat,“ prohlásil. A varuje, že v souvislosti s represemi vůči opozici v Turecku můžeme očekávat, že z Turecka začne proudit poměrně silný proud migrantů, kteří budou utíkat před vlastním režimem. Co říkáte tomu, že Brusel opět začíná tlačit na to, abychom přijali migranty podle povinných kvót, když už i naši politici říkali, že to je passé? A přitom ten tlak začíná nanovo? Jak bychom na to měli reagovat? Svědčí to o tom, že v Bruselu nevymysleli nic jiného než tuto metodu, která zjevně nefunguje a fungovat nebude. Bohužel to svědčí i o tom, jakou invenci jsou v Bruselu schopni předvést. Podle mne to nebude v žádném případě realizovatelné a bude to pořád konfliktní bod mezi řadou států Evropské unie. Členské státy EU se dohodly na přijetí některých opatření, která mají posílit vnější hranici Schengenu. Hranici Evropské unie má chránit Evropská hraniční a pobřežní stráž, ale zatím se nezdá, že by to mělo nějaké zásadní výsledky. Zatím příliv migrantů nepolevuje, jejich počet závisí nanejvýš na počasí. Vidíte tedy nějaký zvláštní přínos takových kroků? Podle mého názoru se situace skutečně nelepší a příliv migrantů bude dál pokračovat. Je zcela evidentní, že představa, že když skončí válka v Sýrii nebo různé konflikty v Africe, zastaví to i migraci, je mylná. Tady se přesunují tisíce a tisíce lidí, z velké části už to nejsou váleční migranti, ale lidé, kteří jsou ekonomičtí migranti, což znamená, že se migrace nezastaví a bude pokračovat dál. A Evropa v určité fázi nebude schopna už integrovat další a další tisíce lidí. Takže jestli je ta vlna jednou silnější a intenzivnější a někdy zase mírnější, je z celkového pohledu úplně jedno. Evropa musí koncepčně, systémově vyřešit, jak kontrolovat migraci a jak řešit otázku, kdo má právo a kdo nemá právo sem vstoupit. A kdo to právo nemá, má být okamžitě zastaven a nemá mít ani možnost na území Evropy vstoupit. To je debata o tom, jestli mají být lidé, kteří na moři nasednou na nějaké chatrné čluny, plují vstříc nějaké záchranářské lodi, což jsou většinou pohraniční stráže jednotlivých států, tedy jestli mají být odvezeni například od pobřeží Libye do Itálie, protože byli zachráněni na moři. To jsou věci, které jsou možná formálně správné, ale z faktického hlediska takhle nemohou fungovat. V západní Evropě už se pomalu začínají měnit názory i na tuto praxi. Dřív byl každý, kdo tento postup kritizoval, označován za rasistu, xenofoba nebo přinejmenším nehumánního člověka, dnes chce i německý ministr vnitra Thomas de Maiziére vracet migranty do Afriky ještě před tím, než se jim podaří přes Středozemní moře dosáhnout evropských břehů. Co říkáte této změně, která vyplývá z obav z dalšího přílivu migrace? Dovolím si připomenout, že tohle jsme nejen já, ale velká část rozumných lidí říkali už od počátku: že není možné tolerovat, pokud pašeráci organizují pašování lidí přes Středozemní moře například do Itálie tak, že naloží loď plnou migrantů, odrazí od břehu a vyskočí z ní, a pobřežní stráže takzvaně migranty zachrání tím, že je naloží a odvezou do Itálie. To už dávno měli pochopit lidé, kteří mají právo rozhodovat. Musí se najít takový mechanismus, který znamená, že tento způsob pašování lidí do Evropy nemůže fungovat. Teprve teď o tom začali mluvit němečtí politici, ale já si myslím, že tenhle názor byl znám už mnohem dřív. Proč to tedy západoevropští politici až doteď odmítali připustit? Protože celá ta situace, která se odehrávala kolem migrantů, postrádala racionální jádro. To jádro, které bylo považováno za racionální, byla přehnaná představa o tom, že Evropa zachrání každého, kdo do Evropy bude chtít. A jen se představí, že je Syřan, nebo Eritrejec nebo mladistvý. Taková přehnaná humanita, kterou se někteří oháněli a ještě ohánějí, má negativní dopady a ve svém důsledku může znamenat i rozbití, nebo výrazné zhoršení vztahů v rámci Evropské unie. A to se mimochodem děje například právě v té debatě kolem nuceného přijímání migrantů na území států, o které ani migranti zájem nemají. Začínají se čím dál víc objevovat obavy z vývoje v Turecku a z toho, zda bude vůbec fungovat dohoda mezi Tureckem a Evropskou unií o vracení migrantů, že se znovu otevře balkánská cesta a příliv běženců se znovu zvýší. Sdílíte tyto obavy? Turecko je samo o sobě obrovský problém. Myslím, že Evropská unie i Severoatlantická aliance udělaly obrovskou chybu. A ta se stala na počátku vztahů s Tureckem, v době, kdy Erdogan začínal strhávat řízení země na svou stranu, kdy byl nejprve premiérem a pak prezidentem. Ta tendence je zcela evidentní a my na to nejsme schopni reagovat. Způsob diskuse, která je z jeho strany vedena vůči Evropské unii, ale i k jejím partnerům – teď byl velký konflikt kolem toho, zda se Turecko bude účastnit bitvy o Mosul nebo ne a to samé o Rakku – ukazuje na to, že turečtí představitelé zcela evidentně používají sílu k řešení otázek jak vnitrostátních, tak mezinárodních. Když vidíme, jak přistoupili k velmi drsným represím vůči vlastním oponentům, logicky to znamená, že lidé z Turecka začnou utíkat do Evropy, protože to bude jediný způsob, jak se zachránit. Jen si vzpomeňte, jak reagoval Erdogan na kritiku Evropské unie i Německa na to, jak se vypořádává v parlamentu se svou opozicí. To musí mít zákonitě velmi negativní dopad na celou tureckou společnost a můžeme očekávat, že z Turecka začne proudit poměrně silný proud migrantů, kteří budou utíkat před vlastním režimem. To znamená, že k těm tisícům, kteří budou třeba opět přicházet přes Turecko do Evropy ze Sýrie, Afghánistánu a dalších zemí, přibydou podle vás ještě samotní Turci? Přesně tak. Turecko je specifické tím, že sice není členem Evropské unie, ale je významným členem NATO s největší armádou v Evropě. Není to v souvislosti s tím, jaký autoritativní režim se v Turecku vytváří, nějaké riziko pro bezpečnost Evropy? Takhle se to úplně říci nedá, ale v důsledku to může znamenat oslabení jižního křídla Severoatlantické aliance. Jinými slovy, Turecko nebude tím partnerem, na kterého se můžeme kdykoli a v jakékoli situaci spolehnout. Stačí si vzpomenout, když koalice začala bombardovat území ovládané Islámským státem, jak Turecko dlouho odmítalo dát k dispozici svoji leteckou základnu, aby spojenci mohli základnu používat a tu kampaň vést z tohoto území. Pokud tendence, která je momentálně tureckým vedením v čele s Erdoganem nastolena, bude pokračovat, může se stát, že Erdogan bude hrát, a začíná hrát podle mého názoru už dnes, svoji vlastní hru a ta nemusí být vždy totožná s našimi vlastními zájmy nebo se zájmy NATO. Hodně se spekulovalo o čilých obchodních vztazích mezi Tureckem a Islámským státem, navíc v Turecku dochází k islamizaci společnosti. Neobáváte se, že tam hrozí riziko sblížení s Islámským státem nebo radikálním islámem? Myslím, že turecká společnost by v současné době neakceptovala zásady, které jsou prezentovány Islámským státem. V Turecku by podle mého názoru vznikl silný odpor proti takovému řízení státu. Ale islamizace může pokračovat dál, to máte pravdu, a může se opravdu stát, že za čas bude islám významně ovlivňovat rozhodování a řízení státu, a to může vytvářet řadu konfliktů nejen s vnitřními oponenty, ale i na mezinárodním poli. Výrazně se zhoršuje v Evropě bezpečnostní situace, jak ukazují statistiky v západoevropských zemích, kde na rozdíl od nás mají skutečně velké problémy s množstvím migrantů. Dá se s tím nějak bojovat, když lidé, kteří přicházejí do Evropy, mají jiné zvyky, kulturu a mnohdy nerespektují naše pravidla ani zákony? A evropské země na ně často ani neberou stejný metr jako na své občany, různě je omlouvají a některé jejich prohřešky tolerují nebo spíš přehlížejí. Nepovede to k tomu, že se bezpečnostní situace v Evropě bude spíš zhoršovat a že se budeme muset smířit s tím, že nejsme v bezpečí ani ve své vlastní zemi? Myslím, že to má skutečně negativní trend. Nevím, jestli je možné říci, do jaké míry už je pozdě, ale zcela určitě jsme v takové situaci, kdy bychom měli zatáhnout za záchrannou brzdu. To není strašení, ale jak jste sama řekla, neuplatňuje se stejný metr na občany státu a migranty. Řada věcí, které se Evropanům netolerují, se u migrantů přechází. To je zkrátka věc, která nemůže v důsledku vytvářet příznivé společenské prostředí. A ty problémy, které jsou už dnes zcela evidentní, se budou prohlubovat, povedou až k násilí. A pokud se nebude měřit všem stejným metrem, nemůže to dobře dopadnout. U nás se v posledních dnech objevil případ, kdy imigrant zařazený do imigračního programu sexuálně napadl zdravotní sestru v nemocnici na Bulovce. Neměl by takový člověk, který žádá o azyl a udělá takovou věc, být rovnou okamžitě vyhoštěn? Jakékoli prohřešení proti zákonu se musí prošetřit, a pokud se potvrdí, měl by být potrestán. Takovéto věci jsou normálně postižitelné i v islámských státech. Z tohoto pohledu nelze omlouvat nikoho, kdo se proviní proti zásadám, které jsou dány zákony v konkrétním státě, je jedno, jestli jde o Francii, Německo nebo Českou republiku. Musí být okamžitě exportován z tohoto státu zpět do mateřského státu nebo prostoru, který je k tomu určený. Žádná omluva proti tomu neexistuje. To by tady za chvilku takové názory prosazovali všichni a pro každého by platil nějaký jiný zákon. Objevuje se tendence, která se ukázala i v České republice, aby bylo uplatňováno proti lidem islámského vyznání právo šaria. V České republice a v drtivé většině států platí zákony, které jsou dlouho budovány a cizelovány mnohými generacemi a není možné, aby někdo přišel a řekl, že v některém městě nebo pro některou skupinu obyvatel budou platit jiná pravidla než pro většinovou společnost. Občané severních Čech si stěžují, že se tam pohybují migranti z Německa, dokonce někteří lidé tvrdí, že se objevují už i v Praze a jinde. Myslíte si, že to je skutečnost, nebo jde jen o představy vyplývající ze strachu z migrantů, které ještě nějací politici přiživují? A je naše policie schopna případné běžence zachytit a umístit do uprchlických táborů? Je přirozené, že část migrantů, jak začíná přituhovat v Německu, kde se radikalizuje poměrně velká část německé společnosti, začne hledat jiný prostor, ve kterém budou chtít žít. A Česká republika je jedním z takto nezasažených prostorů. Stejně jako se v Praze pohybují různí lidé, žebrají, případně provádějí trestnou činnost, a také to nejsou občané České republiky, ale jsou to občané jiných států, i Evropské unie, stejně tak se sem budou infiltrovat migranti. Teplicko je poměrně významně zasaženo zpočátku islámskými turisty, ale teď se tam usazují regulérně lidé islámského vyznání, což bude logicky přitahovat i islámské migranty, protože tam najdou svoji komunitu, s níž si budou rozumět. Já jsem kdysi v televizi řekl panu Veselovskému, že jednou budeme hlídat německo-české hranice, aby k nám neproudili migranti z Německa, a on se tomu velmi divil. Myslím, že ta doba už přichází a bude to mnohem výraznější tlak. Ale musím říci, že policie v současné situaci není schopna chránit zelenou hranici. A armáda tuto povinnost nemůže přejímat, jak si někteří politici představují. Ani armáda není schopna takové podmínky zvládat, vojska na to nejsou cvičena, připravena a nemají na to ani technologie. Policie tedy bude muset hledat jiné způsoby, jak střežit hranici. A zase platí, že když se zjistí, že tady někdo nemá co dělat, musí být okamžitě z republiky odstraněn. Jinak nebudeme za nějaký čas schopni regulovat a řídit tento problém, jako se to stává ve Francii, Itálii a Německu, kde je migrace poměrně velký a tíživý problém. Kde se podle vás stala největší chyba, kdo podcenil nebezpečí migrace, že se z toho ten velký a tíživý problém stal? Byla to skutečně především německá kancléřka Angela Merkelová, jak se to hodně personifikuje? Je obrovská disproporce mezi doporučeními a analýzami, které provádějí bezpečnostní experti, zpravodajci a policejní orgány, které ukazují na reálnou hrozbu, a druhá strana – politické rozhodování, které je v některých státech nelogické a dokonce v rozporu se zájmy těchto států, což je mimochodem stoprocentně Německo. A bohužel vedení Evropské unie není natolik akceschopné, aby přijalo nějaké společné normy, kterými se migrace ne zastaví, to ani úplně nejde a ani to nikdo nechce, ale bude se regulovat do té míry, že my Evropani budeme schopni ty lidi, kteří k nám přijdou, integrovat do naší společnosti. Tady stejně existuje určitá hranice, kterou nemůžeme překročit. A pokud ano, tak nás to převálcuje, stejně jak se to stalo v minulosti při stěhování národů, kdy byly ve střední Evropě přečíslovány celé národy a některé – třeba Keltové – úplně zmizely. Stejně tak to může dopadnout se zbytkem Evropy. Může se to stát za padesát, sto let, ale může to zkrátka jednou přijít. Evropské státy plánují dávat miliardy eur Turecku i dalším zemím, aby udržely migranty před branami Evropy. Je to účinný nástroj? Stejně se ty miliardy rozkradou a nepoužijí tak, jak by měly. Kdyby se tyto peníze věnovaly na podporu porodnosti Evropanů, tak nemáme problém s porodností. Když spočítáme, jak se rychle zvětšují islámské komunity právě proto, že jejich natalita je mnohem vyšší než Evropanů, je to jednoduchá matematika. Matematika řekne, že za x desítek let bude většinová populace islámská. Je to dokonce jedna z oficiálních teorií, není to nic nového. Můj spolužák ve Spojených státech amerických, voják z Kataru, mi řekl rovnou: Proč se bráníte, když my vás přerodíme. A řekl mi to v roce 1994.

Západní média mlčí o stavbě námořní základny USA v ukrajinském Očakovu, která je těsně u Krymu Na ukrajinském Očakovu, který se nachází v těsné blízkosti Krymu, začala výstavba americké námořní základny, připomíná švýcarské vydání InfoSperber. Přes důležitost této operace se západní média vyvarují jakékoliv zmínky o něm. To znamená, že Západ opět zamlčuje své provokace, a mluví pouze o „ruských provokacích“, zdůrazňuje vydání. „Celý svět se dívá na Severní Koreu, z části na Venezuelu, ale o Ukrajině nikdo nemluví. Nicméně to neznamená, že se tam není nic neděje,“ napsal Christian Müller, novinář InfoSperber. 19.července americká námořní flotila představila novou spolupráci svých elitních vojáků s elitními jednotkami na Ukrajině. V Očakovu, v těsné blízkosti na Krymu, začala před několika dny výstavba nové námořní základny. Uvádí se to na oficiálních stránkách amerického námořnictva 7. srpna 2017. „Zahájení výstavby na Ukrajině je velký úspěch pro 1. mobilní stavební prapor amerického námořnictva (NMCB 1),“ řekl poručík Jason McGee mající na starosti práce. „Naše schopnost posílit opatření k obraně Evropy má strategický význam, a v konečném důsledku zlepšuje obranu a infrastrukturu hostitelské země, posílí naši spolupráci a zvýšit potenciál bilaterálních cvičení." Podle Müllera o tom média prakticky neinfomovala. Například v archivu švýcarských médií není žádná zmínka o Očakovu. V roce 1989, když Německo vedlo jednání s Gorbačovem o znovusjednocení Německa, tak mu slibovali, že se NATO nebude rozšiřovat na východ. Dnes to nikdo nepopírá, ale poukazuje se na to, že to nebylo zaznamenáno písemně v jakékoliv smlouvě. A proto se expanze NATO konala navzdory slibům, uvedl portál. Aby uskutečnili „změnu režimu“ na Ukrajině se američtí politici nestyděli osobně mluvit před davy na náměstí Nezávislosti, a úspěšně. Navzdory kompromisnímu návrhu Německa, Francie a Polska o nových předčasných volbách, který byl přijat a podepsán vládou Ukrajiny a opozicí 21. února, byl prezident Viktor Janukovyč v tu noc vyhnán ze země. „Přesto v chápání západních politiků a západních médiích to rozhodně není převrat a není to provokace. Ať se stane cokoliv, vždy „provokuje“ Rusko. A nyní americká námořní flotila oslavuje „úzkou spolupráci“ s ukrajinskými elitními vojáky a staví námořní základnu na pobřeží Černého moře,“ dodal znechuceně autor materiálu na InfoSperber.

Migrační požár se šíří. Čirý hazard EU. Naše vláda je připravena na nejhorší. Hrozí zhroucení, řekl vlivný poslanec ČSSD. A pak přečetl nehezké věci z Koránu... ROZHOVOR Místopředseda sněmovního výboru pro bezpečnost Richard Dolejš z ČSSD hovoří otevřeně o velkých rizicích migrační vlny, multikulturalismu a islámu z hlediska bezpečnosti, ekonomiky a přežití civilizace. Zmiňuje i zásadní rozdíl mezi křesťanstvím a islámem. „Je to podobná situace, jako když v činžovním domě hoří sousedovi byt, nikdo nemá vůli ho hasit a vy každou chvilku čekáte, že se požár přesune do vašeho bytu. To samozřejmě vyvolává napětí. Naše vláda je v tomto směru připravena na nejhorší a má dostatek prostředků a vůle možnému migračnímu požáru efektivně čelit,“ říká o nynějším stavu. Objevují se názory, že přijímání imigrantů pomůže ekonomice, protože imigranti zaplní volná pracovní místa a současně prý pomohou udržet důchodový systém. Nejsou ale naopak větším nákladem pro sociální systémy než přínosem pro ekonomiku? Plus započtěme náklady na bezpečnost a následky kriminality... Předně bych chtěl zdůraznit, že v souvislosti s probíhající migrační vlnou je prioritní bezpečnost našich občanů a ostatní aspekty jsou až sekundární. Když se z celoevropského pohledu podíváme na počet volných pracovních míst a velkou míru nezaměstnanosti v některých zemích EU, je zřejmé, že zde něco nesedí. V celé EU je průměrná nezaměstnanost přibližně deset procent. O přínosu masivního přísunu arabských a afrických imigrantů pro ekonomiku, vzhledem k jejich vzdělanostní struktuře a pracovním návykům, osobně nejsem přesvědčen. Tento proces prosazují především někteří hráči velkého byznysu a nadnárodních korporací, kteří se však nedívají na politický, bezpečnostní, kulturní a sociální aspekt tohoto záměru. Jejich pohled je pouze byznysový. V imigrantech ze Středního a Blízkého východu vidí levnou pracovní sílu, a to na úkor současných evropských občanů. Vycházejí zřejmě ze zkušeností, kdy v minulosti například v Německu byli na trh práce přijímáni gastarbeiteři z Turecka. To však byla úplně jiná situace, protože tento proces byl postupný na rozdíl od současné živelnosti. Díky tomu tito zahraniční pracovníci byli pečlivě vybíráni a prověřováni, a to nejen z hlediska jejich kvalifikace, ale i důvěryhodnosti. Proto jejich integrace byla zčásti bezproblémová, i když ne zcela ideální. Navíc je důležité si uvědomit, že Turecko je sekulární stát, jehož islámská komunita patří díky tomu k umírněnějším. Podobný proces, méně problémový, probíhá i u nás v souvislosti se začleňováním pracovníků z Ukrajiny či živnostníků z Vietnamu. Horší zkušenost má Francie, kde se gastarbeiteři rekrutovali především z bývalých kolonií a migrační proces byl spontánnější a živelnější. Výsledkem jsou ghetta a uzavřené komunity složené z frustrované druhé či třetí generace potomků těchto migrantů z islámského světa. Tato ghetta si žijí vlastním životem. A právě zde začala ideologie multikulturalismu narážet na své limity. Přesto Francie zatím ještě před tímto fenoménem strká hlavu do písku a složitě se s jeho dopady vyrovnává. Současná situace ohledně masové migrace je však nesrovnatelná a složitější. To bych chtěl podtrhnout. Můžete být konkrétnější? V čem je současná situace jiná? Jak v tomto směru hodnotíte jako vládní sociálnědemokratický poslanec pozici vlády Bohuslava Sobotky? Nechci přispívat k vyvolávání napětí, ale bohužel musím konstatovat, že jsme svědky masivní nelegální migrační invaze z islámského a afrického světa do vyspělých zemí západní Evropy, která nemá v novodobé historii obdobu. Tato vlna se i díky pozici a opatřením české vlády naší zemi zatím vyhýbá. Nicméně česká veřejnost je i přesto znepokojená. Osobně si myslím, že z větší části opodstatněně. Je to podobná situace, jako když v činžovním domě hoří sousedovi byt, nikdo nemá vůli ho hasit a vy každou chvilku čekáte, že se požár přesune do vašeho bytu. To samozřejmě vyvolává napětí. Naše vláda je v tomto směru připravena na nejhorší a má dostatek prostředků a vůle možnému „migračnímu požáru“ efektivně čelit. Vláda je schopna chránit bezpečnost svých občanů a je odhodlána k potřebným řešením včetně zavedení restriktivních opatření, kontrol a ochrany naší státní hranice. To může nastat v případě, že selžou opatření na celoevropské úrovni. V našem zájmu totiž je, aby byl „migrační požár“ uhašen společnými silami na celoevropské úrovni a k nám již nemohl proniknout. Pokud však bude EU i nadále impotentní a nezabezpečí ochranu vnější hranice „Schengenu“ zejména v Řecku a v Itálii, dominovým efektem dojde k jeho zhroucení. Současný problém spočívá v tom, že EU nemá stále tento proces pod kontrolou a neměla vůli mu na jeho počátku efektivně čelit. Je evidentní, že bezpečnostní složky v zemích postižených migrací nemají kapacitu a ani možnosti příchozí nelegální migranty prolustrovat a identifikovat je. Takže se nám po Evropě pohybuje masa lidí, v mnohých případech bez dokladů či s falešnými doklady, o kterých téměř nic nevíme. Ještě se vrátím k původní otázce. Mají pravdu ti, kteří vidí v migraci šanci pro oživení trhu práce a důchodového systému? Tvrdit, že tento migrační proces posílí trh práce kvalifikovanou pracovní silou a spasí evropskou ekonomiku a důchodový systém je nepodložené a troufalé. Jde o pouhý kalkul podnikatelských a finančních oligarchů pod vidinou získání levné pracovní síly. Daleko pravděpodobnější je, že nelegální ekonomičtí migranti do Evropy přišli s ambicí čerpat prostředky z velkorysého sociálního systému, což ve finále může vést k jeho zhroucení. Své tvrzení mohu opřít o tvrzení šéfa respektovaného ekonomického institutu Info. Tento přední německý ekonom Hans-Werner Sinn pochybuje o tom, že migranti pomohou německému hospodářství s problémy na pracovním trhu, protože většina žadatelů o azyl má jen omezené základní vzdělání, a v bilanci tak budou státu působit více nákladů v podobě sociálních a dalších výdajů, než kolik stát získá v podobě daní a sociálních odvodů. Pokud se podíváme na predikce Mezinárodní organizace pro migraci, v dohledné budoucnosti nelze očekávat pokles počtu běženců přicházejících do Evropy. Tyto informace potvrzují i jiné zdroje. Podle údajů zmíněné instituce doplulo minulý rok k evropským břehům více než 1,1 milionů lidí prchajících z Blízkého východu, Asie a Afriky. Za prvních šest týdnů letošního roku se počet migrantů meziročně zdesetinásobil na více než 76 tisíc. V prvních dvou měsících podle Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky dorazilo do Evropy především z Egejského moře celkem 132 tisíc lidí. Tento trend je alarmující. EU musí zmíněnému procesu efektivně čelit, protože tento stav je nadále pro Evropu ekonomicky a bezpečnostně neudržitelný. Musíme si uvědomit, že sociální, ekonomické a bezpečnostní problémy arabských a afrických částí světa nevyřešíme tím, že všechny jejich občany přestěhujeme do Evropy. Evropa není nafukovací a ekonomicky bezedná. Tomuto procesu je nutné z pozice EU dát jasnou stopku, proto posun týkající se uzavření balkánské migrační trasy prosazený naším premiérem Sobotkou a skupinou premiérů států V4 je v tomto směru průlomový, protože znamená jasný zvrat v přístupu EU k migrační krizi. A jak tedy řešit naše vymírání? Řešení problémů Evropy s demografickým vývojem a s neobsaditelností specifických pracovních míst nevidím v živelném přijímání uprchlíků a nelegálních ekonomických migrantů, ale v promyšleném přesměrování prostředků do propopulačních opatření, rozvoje bydlení, zlepšení sociálního zázemí mladých rodin a investic do vzdělávacích systémů, tak aby školství bylo schopné reagovat na trh práce, a to především v technických a učňovských oborech. Co říkáte silvestrovským událostem v Kolíně nad Rýnem a dalších německých i evropských městech? To, co se odehrálo v Kolíně nad Rýnem a v jiných městech Evropy, je nepřijatelné a nepatří do civilizované společnosti. Bohužel se prokázalo, že masové sexuální a verbální útoky na ženy mají skutečně souvislost s nelegální migrační invazí z muslimského a afrického světa do Evropy. Já jsem již na jaře minulého roku, tedy na samém začátku migrační krize, označil otevření se islámským uprchlíkům ze strany EU za čirý bezpečnostní hazard. Upozorňoval jsem na to, že pokud byrokraté z EU ve spolupráci s administrativou USA efektivně nezasáhnou a nelegální migrační invazi nezastaví, kromě zhroucení evropského sociálního modelu hrozí bezpečnostní kolaps téměř v celé Evropě. Upozorňoval jsem na to, že se to netýká pouze nárůstu zvýšeného rizika teroristických útoků, ale také razantního nárůstu extremismu a obecné kriminality. Kolínské útoky na ženy a teroristický útok v Paříži na straně jedné a aktivizace neonacistických skupin na straně druhé jsou jen špičkami ledovce. Stačí se podívat na výsledek voleb na Slovensku. Většina Evropy a administrativy EU se bohužel na začátku krize vydala „vítací cestou“ kancléřky Merkelové a nyní pociťujeme důsledky této pro nelegální uprchlíky „korektní“, ale pro původní obyvatele Evropy „nekorektní“ politiky. Chci však zdůraznit, že toto nebyla a není politika české vlády. Ta na živelnost a rizika nelegální migrační vlny včas upozorňovala a navrhovala konkrétní ofenzivní opatření, jak této krizi čelit. Premiér Sobotka již v červnu 2015 varoval, že Evropa není schopna se s takovým proudem uprchlíků vyrovnat, a pokud bude tento trend pokračovat, hrozí zhroucení evropských sociálních systémů. Naše vláda společně se skupinou států V4 navrhovala jasná a zřetelná opatření, jak situaci řešit. EU se postupně k pozici států V4 začíná přibližovat, bohužel s desetiměsíčním zpožděním. Co říkáte reakcím německých politiků? V prvních dnech po výpadu na německé ženy jsme mohli v přímém přenosu sledovat snahu německé policie, médií a politiků zamést tento incident pod koberec. Prý v zájmu politické korektnosti vůči migrantům. Ne však vůči napadeným ženám. Ženy se však ozvaly a začaly demonstrovat, což se již nedalo přehlédnout a jen tak demonstranty označit za xenofoby. Pod tlakem veřejného mínění se dostávaly přes internet na veřejnost další a další informace, a to i z jiných měst Evropy. Byla prolomena „proimigrační korektní cenzura“ hlavního mediálního proudu. Německým politickým elitám nastal v tomto ohledu problém, protože kolínský incident a následný vývoj nabouraly jejich dosavadní multikulturalistickou ideologii otevřené náruče vůči všem nelegálním migrantům z islámského a afrického světa. Tuto skupinu podle německých zpravodajských služeb tvoří především mladí imigranti mužského pohlaví, což je samozřejmě zarážející a nestandardní. Pokud totiž lidé prchají před válkou, jde o celé rodiny. Zajímavé je, že německá tajná služba BfV již v listopadu minulého roku, tedy před incidentem v Kolíně nad Rýnem, zveřejnila informace, že 70 až 80 procent migrantů přicházejících do Evropy jsou mladí muži ve věku od 16 do 35 let, a včas varovala, že převážná část těchto migrantů pochází ze Sýrie a Iráku, a tudíž část z nich má bojovou zkušenost. Podle zpravodajců někteří z nich válčili za Islámský stát a někteří mají příkaz k boji. BfV zároveň ústy svého ředitele prohlásila, že ví o 7 900 radikálů v Německu, kteří obhajují násilný džihád. Tito lidé prý cíleně oslovují i uprchlíky a snaží se je získat pro svou věc. Někteří němečtí politici a další představitelé evropských států možná i na základě těchto alarmujících informací a prosincových incidentů začali vnímat, že bezbřehá ideologie multikulturalismu narazila na své limity a dostává se do slepé uličky. K velkému obratu došlo například v Rakousku. Je smutné, že to muselo zajít tak daleko. Fakt, že tato politika naráží na své limity, již paradoxně před šesti lety dokonce připustila i kancléřka Merkelová, která tehdy na sjezdu mladých křesťanských demokratů připustila, že „multikulturalismus absolutně selhal“. V kontextu tohoto prohlášení je její současná politika nepochopitelná. Prostě nedává smysl. Vždyť kancléřka vědomě a fanaticky podporuje ideologii, o které před šesti lety prohlásila, že absolutně selhala. Kde nastal obrat a co ji k tomu přimělo, se můžeme pouze dohadovat. Co se týče sexuálních útoků uprchlíků v Německu, publicista Jan Petránek řekl, že útoky na ženy jsou hluboko v mentalitě migrantů a uprchlíci mají hodnoty neslučitelné s našimi. Co o tom soudíte? Tento názor je mi blízký a pokusím se citlivým způsobem můj pohled na věc vysvětlit a položit několik otázek, o kterých by měl každý z nás přemýšlet. Předně však chci zdůraznit, že nelze každého migranta a muslima házet do jednoho pytle. Islám má různé podoby, a to od jeho umírněné formy v sekulárních státech až do jeho dogmatické podoby, kdy je toto náboženství součástí státního zřízení a Korán součástí ústavy, jako například v Saúdské Arábii. Pak existuje radikální a fanatická podoba islámu, která se stává politikou různých islamistických teroristických a extremistických skupin, a to i s tichou podporou některých států. Pokud bych se vrátil k nedávným sexuálním a verbálním útokům na ženy v některých evropských městech, pak si podobně jako publicista Jan Petránek troufám konstatovat, že právě v tomto případě se projevil propastný rozdíl mezi mentalitou a hodnotami našich kultur. Kdo chce, ví, že islámský přístup k ženám a jejich právům je obecně jiný než v moderních zemích demokratického Západu. Evropa je ohledně práv žen o velký kus dál a v tomto ohledu se na rozdíl od většiny muslimských zemí odstřihla od středověku. Řada lidí blízkých takzvaným „sluníčkářům“ a „pražské kavárně“ namítá, že Evropané přece také sexuálně obtěžují a znásilňují ženy, a tudíž jde o obecný jev. To je částečně pravda, avšak trochu pokřivená a demagogická. Takto masivní a hromadné útoky tohoto charakteru rozhodně nejsou v Evropě standardní a obvyklé. Je to anomálie, která s migrací bohužel skutečně souvisí. Domnívám se, že hromadné verbální a sexuální útoky na evropské ženy mají ještě další symbolický rozměr a poselství. Podle řady odborníků je v mentalitě některých islámských dogmatiků evropská nevěřící – nemuslimská žena vnímána téměř jako „otrokyně“ a podřadné stvoření. To, co se odehrálo v Kolíně nad Rýnem a v ostatních městech, mělo evidentně charakter veřejného lynčování a deklarace toho, jak je naše liberální kultura lidmi z islámského světa vnímána. Z pohledu muslimského ortodoxního vidění světa jsou některými radikály nevěřící ženy brány za nicotné bytosti, jsou vnímány jako prostitutky, a proto si „zaslouží veřejnou potupu a hanlivé nadávky“. A zde dochází ke střetu dvojího vidění světa. Střetu evropského demokratického a humanitního světa se světem politické podoby radikálního islámu, tedy islamismem. Proto je třeba si položit otázky, zda se nově příchozí lidé z islámského světa chtějí přizpůsobit naší kultuře a zákonům, nebo jestli očekávají, že se po dobrém či po zlém přizpůsobíme my jim, tedy jejich právu, náboženství a jejich kultuře? Neignorují evropský právní systém již svým samotným nelegálním vstupem na evropské území? Je pro většinu těchto lidí z arabského a afrického světa přednější a závazné právo šaría, nebo platné evropské zákony? Jsou evropské země a jejich bezpečnostní složky schopné po těchto lidech dodržování zákonů vymáhat a zároveň garantovat standardy bezpečnosti a sociální stability? A vy znáte odpovědi na tyto otázky? Odpovědi nám dá nejbližší budoucnost. Co se týká otázek ohledně slučitelnosti hodnot a kultur zmíněných dvou světů, vezmu si k ruce dvě zásadní náboženské knihy a pokusím se odpovědět prostřednictvím několika citátů z nich. Každý ať si následně udělá závěr sám. Několik citátů jsem vybral v Koránu a několik v Bibli. Myslím, že tyto pasáže vystihují podstatu našeho střetu civilizací. Korán 48.29: „Muhammad je posel Boží; a ti, kdož jsou s ním, strašní jsou proti nevěřícím, však laskaví mezi sebou.“ Korán 47.5/4: „A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte!“ A do třetice Korán 9.124/123: „Vy, kteří věříte! Bojujte proti těm z nevěřících, kteří jsou poblíže! Nechť ve vás naleznou tvrdost a vězte, že Bůh je na straně bohabojných!“ Korán 9.74/73: „Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď přísný na ně.“ Korán 5.56/51: „Vy, kteří věříte! Neberte si Židy a křesťany jako přátele…“ A nyní nejpodstatnější pasáže z Bible – Lukáš 6: „Milujte své nepřátele! Buďte dobří k těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají… Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám…“ A nyní bych se dvěma citáty pustil na teologické pole a srovnal, jak Boha definuje Bible a jak Korán. Bible 1. Jan: „Kdo jiný přemáhá svět než ten, který věří, že Ježíš je Syn Boží. Žádný duch, který Ježíše nevyznává, ovšem není z Boha, ale je to duch Antikrista.“ Korán 5.19/17: „Věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: ‚Zajisté je Bohem Mesiáš, syn Mariin!‘“ Tolik ke slučitelnosti obou náboženství. Každý si může udělat závěr sám. V tomto směru však mohu namítnout, že papež prohlásil, že obě náboženství mají společného Boha. Co vy na to? I přestože současný papež je marketingově a mediálně úspěšný, přestože je díky jeho charismatu a jezuitskému základu nejpopulárnějším globálním politikem, troufám si říci, že je pro mě směrodatnější slovo Boží, tedy Bible. Bible hovoří jednoznačně. To byla mimo jiné podstata sporu mezi protestanty a papežstvím. Pro reformisty a protestanty bylo směrodatné slovo Boží, pro římskokatolickou církev autorita a neomylnost papeže. Mnoho lidí s protestantským smýšlením bylo díky tomuto sporu s papežským politicko-náboženským systémem upáleno na hranici včetně mistra Jana Husa. I přestože nejsem příslušníkem žádné církve, studiu Bible a dějinám křesťanství se věnuji přes dvacet let a nemám důvod pochybovat. Rozdíl v pojetí Boha mezi islámem a biblickým křesťanstvím je evidentní, což vyplývá ze zmíněných citací. Ale dost teologie. Vraťme se k politickým problémům. Papež František označil současnou migrační vlnu do Evropy za „arabskou invazi“, která s sebou přináší šanci, protože Evropa se díky podobným invazím v minulosti obohatila. Odpovídá toto tvrzení realitě? Papež František je obratný profesionální jezuitský politik a jeho poselství je jistě promyšlené a má jasný politický cíl. To, že jde o arabskou invazi, musí vidět i malé dítě. S tím nelze polemizovat. V čem však papež vidí obohacení pro Evropu, mi není dost jasné. Pokud jsou tím obohacením myšleny chaos, hromadné osahávání žen, nárůst kriminality, teroristické útoky, nezvládnutelná islámská ghetta, narušení stability ekonomiky a sociálních systémů, cenzura některých médií, omezování osobních svobod v zájmu boje proti terorismu, posilování krajní pravice a oslabení demokratických základů Evropy, má asi pravdu. Já v tom však jako demokrat žádné obohacení nevidím, protože jde o destrukci západní demokratické kultury a hodnot. Evropa by se neměla vracet do středověku, i když by to možná katolickému kléru mocensky vyhovovalo.

Myslí si, že nesou pochodeň, ale je to plamenomet. Komsomolci politické korektnosti, rozčílil se novinář Redaktor MF Dnes Milan Vodička se zamyslel nad tím, zda Jan Žižka nebyl černoch. Jak k tomu dospěl? Na základě počítačové hry s dějem v Posázaví v roce 1403. Ajatolláhové korektnosti z ciziny totiž kritizují, že v této počítačové hře nejsou černoši, píše Vodička. Jak Vodička dodává, to, že u nás na venkově ve středověku černoši nebyli, víme. „Zkuste proti tomu něco pípnout a ajatolláhové politické korektnosti vás setřou, že jste rasisté, xenofobové a taky nacisté. Je úplně jedno, že víte, že tady opravdu nebyli. Máte se tvářit, že tady byli, a basta,“ poznamenal ke hře Kingdom Come: Deliverance odehrávající se v roce 1403 v Posázaví. „Je to celosvětový hit – a tudíž i po celém světě zní kritika, že tam nepobíhají lidé s jinou barvou pleti,“ komentuje Vodička s tím, že tvůrci hry se brání a říkají, že tady tenkrát žádní barevní lidé nebyli. Nechali si na to udělat studii, poradce jim dělali historici s akademickými tituly. „Historici mají pravdu. Přemysl, Křesomysl, Václav, Karel, Žižka, Zikmund. Samí bílí Evropané. Žádný černoch. Dokonce ani Hispánec nebo Arab. Snad jen Jan Roháč z Dubaje, to zní nadějně... Prostě nic tu není. Nějak jsme asi zaspali dobu. Naštěstí v cizině to za nás vědí všechno líp,“ poukazuje na diskuse Vodička. „Hojně citován je jakýsi historik Sean Miller specializující se prý na náš region. Logika a fakta stojí za to: děj hry se odehrává na spojnici Prahy a Olomouce, tudy prý vedla Hedvábná stezka. ‚Co když tudy procházela skupina Afričanů,‘ říká Miller, ‚přenocovala v hostinci a bylo z toho těhotenství? Na to stačí dokonce jediná noc.‘ To je věda!“ píše Vodička. „Počítačová hra je najednou nejen o historii, je také o hlouposti a novodobém komsomolství. Díky ní zjistíte, že existuje blog, na němž Dänikenové hyperkorektnosti hledají středověké malby svatých s tmavými obličeji, čímž chtějí dokázat, že tady bylo mnohem víc černochů, než si myslíme. Zvláštní je, že Afričanům je to jedno. Procestoval jsem každou druhou zemi Afriky, ale na něco takového se mě tam nikdo nikdy neptal,“ poznamenal Vodička se slovy, že jen my si vyrábíme umělé starosti a falešné pravdy. „Novodobí komsomolci si myslí, že jsou světlonoši lepších zítřků, věří, že nesou pochodeň, ale je to plamenomet. Předělávají dějiny k současnému obrazu a podle momentálních představ. Upravují si fakta jako modelínu podle potřeby a ještě vás popotahují, že to nechcete přijmout,“ uzavřel.

Přestaňte už fňukat, je to váš prezident. Ostrý vzkaz odpůrcům Trumpa od syna významného prezidenta Nejstarší syn Ronalda Reagana Michael ve svém včerejším komentáři vzkazuje odpůrcům Donald Trumpa, aby se smířili s výsledkem prezidentských voleb a přestali se chovat jako malé děti. Jeho výzva však míří nejenom na demokraty, ale i k těm republikánům, kteří nemohou Trumpovi stále přijít na jméno. „Je po všem. Tak proč se lidé stále dohadují nad tím, co řekl Donald Trump před třemi týdny? Proč demonstranti páchají násilnosti v ulicích našich měst a usilují o revoluci? Všechny dohady skončily ve středu ráno, když byly sečteny všechny hlasy a Trump vyhrál,“ píše Reagan s tím, že Trumpův úspěch je šokující, úžasný, působivý a historický. „Miliardář, který neměl žádnou ideologii a dávala se mu prakticky nulová šance, dokázal porazit establishment, média, sociology i finanční trhy.“ „V liberálních médiích uslyšíte nářky nad tím, že nikdo takový úspěch nečekal. Samozřejmě, že ne. Však to jsou také liberálové. Ve skutečnosti si Trump dokázal přisvojit témata, o kterých se nejenom v rádiu mluví už čtvrtstoletí. Od stavby zdi na hranicích s Mexikem, přes nutnost snížit daně, Obamacare, až po islámský terorismus. Vyhrál proto, že o těchto tématech otevřeně hovořil s lidmi. Jeho voliči se stali posluchači těchto rozhlasových diskusí.“ „Musíte se s vítězstvím Donalda Trumpa naučit žít, vy všichni, kdo pracujete v liberálním médiích a Hillary vám svojí překvapivou porážkou zlomila srdce. A to samé platí pro vás, rozčílená děcka Bernieho Sanderse. Bez ohledu na to, jak moc jste se obávali nebo nenáviděli Trumpa ještě před několika dny, protože od ledna to bude i váš prezident,“ píše Michael Reagan, který je častým hostem v rádiu a jeden čas dokonce vedl svoji vlastní show. Celý text v angličtině je ZDE. Reagan nabádá zklamané voliče Clintonové, aby už hodili minulost za hlavu a snažili se udělat vše pro to, aby byly Spojené státy skvělou zemí. Na druhou stranu připouští, že to patrně mnozí nedokážou. „Ale co budou tedy v příštích čtyřech letech dělat? Přidají se k protestním pochodům? Budou sedět a čekat, že Trump udělá všechno sám? Chtějí být vůbec užiteční? Pokud ano, tak by měli přestat řešit prezidentskou kampaň. Váš favorit prostě prohrál, tak se s tím smiřte.“ Jak Reagan dodává, před čtyřmi a osmi lety zase prohrál favorit republikánských voličů. „A my jsme se s tím také naučili žít. Ale teď pro změnu uspěli na všech frontách republikáni. I ti, co nenáviděli a doposud nenávidí Trumpa, teď mají celé čtyři roky na to, aby uvedli do praxe všechno, co může z jejich pohledu Ameriku posunout dopředu,“ uvádí Reagan a připouští, že to bude složité, když jdou proti Trumpovi i samotní členové republikánské strany. „My republikáni bychom teď měli ponechat stranou, co si myslíme o občasných rasistických prohlášeních Trumpa, o jeho narcismu a vulgaritách. I s tím vším jej přece řadíme nad Hillary Clintonovou. I ve svých nejhorších chvílích byl Trump přívětivější, než kdy Hillary mohla být. A to je také důvod, proč nakonec neuspěla,“ konstatuje Reagan jr. A posílá všem republikánům i demokratům, kteří nechtějí dál žít v Americe kvůli vítězství Trumpa, závěrečný vzkaz. „Opusťte ulice a vraťte se zpátky do práce, pokud ji máte. Vraťte se zpátky do škol, pokud se chcete něco naučit. Přestaňte páchat výtržnictví a zanechte všech dalších emotivních výlevů. Stejně tak už skončete se vším tím fňukáním a konečně dospějte. Takhle to prostě funguje každé čtyři roky.“

Za 37 let života v Německu jsem tohle nezažil. Já bych řval. Otevřená zpověď krajana ROZHOVOR Trojí zemské volby ve Spolkové republice Německo na konci tohoto týdne pořádně zamíchají figurkami na politické šachovnici. Je o tom přesvědčen v Hannoveru žijící český exilový spisovatel Luděk Frýbort. Přitom ale nevěří tomu, že by mohly znamenat pád kancléřky Angely Merkelové. Nejmocnější evropská politička podle jeho názoru sama neodstoupí, ani kdyby jí nezdary a blamáže sahaly až nad hlavu. Za 37 let života v Německu totiž ještě nezažil na tamní politické scéně osobu tak urputně ješitnou. Dá se v Německu po prvních více než dvou měsících letošního roku pozorovat, že se vlivem silvestrovských událostí v Kolíně nad Rýnem změnila atmosféra ve vztahu k migrační krizi? Určitě to byl velmi výrazný mezník. O čem se doposud jen šuškalo mezi známými, se teď zplna potvrdilo: že policie měla příkaz dbát nejvyšší zdrženlivosti ve všem, co se nějakým způsobem týká uprchlíků. Nezasahovat buď vůbec, nebo nanejvýš opatrně, v tiskových komuniké neuvádět etnickou či náboženskou příslušnost. Sami příslušníci policejních sborů se zdráhají zasáhnout, aby si nevysloužili nařčení z rasismu; a poslušný tisk se vyhýbá všemu, co by mohlo usvědčit z omylu kancléřčinu politiku přijímání uprchlíků bez rozdílu a bez přezkoumání. Zvlášť když události v Kolíně nad Rýnem nebyly jediné; postupně vycházejí najevo i další případy sexuálního obtěžování žen muslimskými mladíky, v Hamburku a mnoha dalšch místech, teď naposledy v Kielu. Nálada ve veřejnosti se rychle mění, od zdráhavé tolerance k poznání, že máme co činit s projevy nám cizí, našimi hodnotami opovrhující civilizace. Jsou blížící se zemské volby v Sasku-Anhaltsku, Badensku Württembersku a Porýní-Falci brány veřejností a médii jako test pro kancléřku Angelu Merkelovou, že by v důsledku neuspokojivých výsledků mohla být ohrožena její pozice? Zejména jsou tak brány zástupci tradičních stran, propojených s politikou paní Merkelové. Vědí, že padne-li ona, končí definitivně i jejich vlastní kariéry; to vědomí se obráží ve stále křečovitějším osočování každého, kdo si dovolí projevit neschválený názor. Místo argumentů nadávky, místo demokratické diskuse nasazování psích hlav nacismu, tak daleko to dopracovali představitelé oficiální politiky v obavě o své prebendy. Jak oprávněná je ta obava, se zatím zdráhám předvídat. Jistěže trojí zemské volby pořádně zamíchají figurkami na politické šachovnici, že by ale mohly vést k odstoupení paní Merkelové, jak se mnozí těší, se nedomnívám. Sama neodstoupí, ani kdyby jí nezdary a blamáže sahaly až nad hlavu – ještě jsem nezažil na německé politické scéně osobu tak urputně ješitnou – a k sešití koalic od krajních levičáků přes zelené až po liberály budou při všem očekávatelném poklesu hlasy ještě stačit. Jinak je obtížné cokoli předvídat. Průzkumy voličských nálad jsou neprůkazné; v atmosféře, kdy projevení nesouhlasu s oficiální linií má za následek označení za hnědou pakáž – braunes Pack, je třeba už pořádného kusu občanské kuráže k přiznání skutečného názoru. Jediné, co bych pokládal za téměř jisté, je nízká až velmi nízká volební účast: velká část občanstva nenalezne dost přímosti, aby hlasovala proti merkelistické politice, ale nebude hlasovat ani pro ni. Nu, uvidíme už o víkendu. Co si myslíte o Alternativě pro Německo, předsedou jejíž bavorské organizace je rodilý Čech Petr Bystroň? V každém případě představuje AfD zatím jedinou alternativu k tradičním, silně již zdiskreditovaným stranám. Nedovedu odhadnout, jak dalece jí uškodí záměrné házení do jednoho pytle s neonacistickou partají NPD, nicméně bych očekával výsledky o čtvrtinu až třetinu vyšší, než jaké vycházejí průzkumným agenturám. Existuje nyní v Německu reálná politická síla nebo takový politik, co by dokázal nastolit v otázce přijímání migrantů vládu zdravého rozumu? No právě. Za takovou politickou sílu lze pokládat bavorskou odnož vládního uskupení CDU/CSU s jejím předsedou Horstem Seehoferem. Kdyby se rozhodl rozšířit působnost své CSU na celé Německo – ale to bych předpokládal spíš ve spolkových volbách v únoru příštího roku – měl bych po problému, koho volit. Jde ovšem o to, kam a k čemu se do té doby vyvine uprchlický problém a jestli předpokládatelný obrat německé politiky bude ještě něco platný. Pondělní mimořádný summit zemí EU s Tureckem zatím žádné konkrétní závěry, zdá se, nepřinesl, ale i tak to vypadá, že by mohlo dojít na tzv. plán B Visegrádské čtyřky, tedy uzavření balkánské trasy pro migranty. Jak byl vůbec tento konkurenční záměr k plánu kancléřky Merkelové po svém zveřejnění v Německu přijímán? Dostalo se mu pozornosti, a to dosti napěněné. Skeptický postoj východoevropských zemí k chaotickým, polovičatým, každou chvíli jiným návrhům řešení, vyvolává u konformních politiků záchvaty netrpělivosti: když to nechce jít po dobrém, musí to jít po nedobrém, například seškrtáním evropských subvencí. Nu, co by se mě týkalo, nepokládal bych to to za velkou katastrofu, beztoho se peníze z evropských kasiček obvykle rozfrndají za všelijaká golfová hřiště a podobné ničemnosti. Ale to jen tak mimochodem. Zajímavější je, proč hranice skepse probíhá právě podél někdejší železné opony, a to i včetně německého východu. Nejspíš proto, řekl bych, že tamní národy si dostatečně užily existence pod komandem komunistické ideologie a nejsou chtivé reprízy v rouše politické korektnosti. V jednom ze svých komentářů jste na serveru Neviditelný pes napsal, že Evropa je příliš malé krmítko, než aby uživila všechny hladové ptáčky světa. Ale když v zemích, odkud lidé odcházejí, panují iluze o tom, že se na bohatém Západě budou mít ne lépe, ale skvěle, jak těm lidem v cestě k onomu vytouženému krmítku lze zabránit? Třetí možností je učinit ráj méně rajským. Snížit na minimum finanční výpomoc, nahradit ji poukázkami na nejnutnější zboží a služby, zrušit různé bezplatnosti – veřejná doprava, právní zastoupení etc., jistě by se také o tom v domovských zemích roznesla zvěst. Nehledě k tomu, že poskytování toho či onoho zdarma je to nejhorší, čím západní vlády mohou uprchlíkům posloužit, vytvářejíce a podporujíce v nich almužnickou mentalitu. Ne. Všechno má svou cenu a za všechno se musí platit, mělo by jim být vštěpováno hned po příchodu. Čtvrtou metodu, stavbu hraničních plotů a zostřené přijímací procedury si nechávám až nakonec; mohou zadržet nejsilnější nápor, jsou to ale opatření nouzová a nedají se praktikovat trvale. Může vůbec hříšně bohatý Západ, jak bývá někdy označován, nějak pomoci chudým zemím, když se národy Afriky a jiných bědných končin rozmnožují zběsilým tempem a jejich chudoba tím jen vzrůstá? Odpověď je prostá: nemůže. I kdyby se Západ celý rozdal, nepomůže řečeným národům ani za pětník, jako už každá skutečně účinná pomoc musí vyjít ze sebe sama. Leda vázat poskytnutí rozvojové pomoci na omezení porodnosti, ale abych se přiznal, v možnost takového opatření či dokonce v úspěch nevěřím. Bohužel. Zastánci přijímání migrantů často argumentují tím, že Západ je tak bohatý protože kořistil z nerostného bohatství Země, že průmyslové země způsobily spalováním fosilních paliv takovou koncentraci oxidu uhličitého, jaká tu nebyla za poslední tři miliony let, zatímco chudé země se na tomto vývoji podílely zanedbatelnou měrou. Nesouvisí s tím očekávání migrantů po příchodu do Evropy, že Západ se o ně musí postarat, že i oni mají nárok na to se mít tak dobře jako lidé v Evropě? To je, abych se tak decentně vyjádřil, typický politicko-korektní žvást. Snadno vyvratitelný, ale omílaný s vytrvalostí pouťového flašinetáře. Kdyby tomu tak bylo, musely by být africké a jiné země, zbavené koloniální nadvlády, nesmírně bohaté, majíce teď všechen užitek z těžby nerostů jen samy pro sebe. Ale nejsou. Nejvyšší prosperity dosáhly naopak evropské státy poté, co se vzdaly přímého dohledu nad zmíněnými zeměmi, i jest patrno, že to s tím kořistěním nebylo tak výnosné. Nerostné bohatství je předmět obchodu jako každý jiný a zemím nerozvinutého světa z něj plyne nemalý užitek, jenže zpravidla do nepravých kapes. Toho nechme. Jsou země plné nerostného bohatství, například Kongo, a přesto chudé jako příslovečná kostelní myš. Jsou země nemající nerostné bohatství vůbec žádné, například Dánsko, a přesto prosperující a blahobytné. Co se koncentrace kysličníku uhličitého – zůstávám při tomto starobylém označení – týče, lze provést poměrně jednoduchý experiment. Kdo máš počítač, klikni si nejprve u hesla zatížení atmosféry: objeví se křivka, jdoucí v mírném vzestupu plynule zhruba do roku 1850, načež se začne lámat, až vystřelí prudce vzhůru u letopočtu 1950. Klikněme si znovu, tentokrát u hesla vývoj světové populace. Obdržíme tutéž křivku a týž strmý vzestup, od jedné miliardy duší téhož roku k dnešním sedmi a čtvrt miliardám. Vydělíme-li tuny znečištění počtem světového obyvatelstva, ukáže se, že v přepočtu na hlavu… kleslo na třetinu. Stačí? Asi jak komu. U nás nedávno odvysílala televize Prima reportáž o skupině iráckých migrantů, z nichž jeden mluvil o bytech, které jim v centru města vyčlenila jihlavská radnice, jako o přemalovaném kravíně. Nezapomněl zdůraznit, že není jen tak někdo, že by ze svého platu ředitele školy v Iráku uživil pět českých rodin, takže když nebudou spokojeni, vrátí se do Iráku. Je možné, že by se v německých mediích objevil podobný příběh? Nikomu není bráněno, aby se vrátil do země otců svých, když mu přidělený byt připadá jako přemalovaný kravín. Asi doma bydlel v mramorovém paláci. A když pan bývalý ředitel irácké školy uživí pět českých rodin, jistě by snadno uživil i svou vlastní. Jsme – a nejen v těchto případech – svědky kombinace orientální bájivosti, vysoké náročnosti a minimální připravenosti k vlastnímu přičinění. Jakožto někdejšího uprchlíka mě to štve, že bych řval. Mám v dobré paměti, jak jsem se na svůj nezákonný skutek připravoval, informace sháněl, jazyky učil – nevěda, ve kterém koutě světa mě osud upustí, svou profesionální kvalifikaci vybrušoval, všechny myslitelné eventuality v úvahu bral včetně té, že budu někde kopat díry a tlačit vozejky, jen abych připravil našemu synkovi slušnější život, než jaký jsem vedl sám. A tady si někdo přijde bez přípravy, bez použitelné kvalifikace, bez jazykové vybavenosti, bez dokladů, a je samý nárok a samá nespokojenost. I byl bych takovéto rady: přijměte, naši milí hosté, pomoc do začátku, ale na vlastní nohy se musíte postavit sami. Kdo toho není schopen nebo k tomu není ochoten, učiní nejlíp, když požádá o zpáteční letenku do země, z níž nikdy neměl odcházet.

Kohlíček k aktérům na Staromáku: Ukázali tam obsah svých "velkých myšlenek". Pasují se do role intelektuální elity, přitom předvedli jen exkrementy ROZHOVOR „Nedomnívám se, že protesty proti Zemanovi ustanou. Předpokládám totiž snahu těch, kterým leží v žaludku, o další vystupňování mnohdy i velmi nechutných protestních aktivit u příležitosti 17. listopadu. To, co předvedli na Staroměstském náměstí, ovšem ukazuje plasticky obsah jejich ´velkých myšlenek´. Je to smutné, když ti, kteří se pasují do role intelektuální elity, nakonec předvedou pouze exkrementy,“ říká europoslanec KSČM Jaromír Kohlíček na adresu těch, co se sešli v den státního svátku 28. října na Staroměstském náměstí, kde si vylévali srdce kvůli Miloši Zemanovi. V posledních týdnech se toho stalo hodně - návštěva dalajlámy v Česku, jeho pozvání od ministra Hermana na půdu ministerstva, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí... Co z toho všeho lze vyvozovat? Blíží se prezidentské volby. Sice příští rok to ještě nebude, ale po úspěchu nejrůznějších nepolitických uskupení při krajských volbách jsou někteří lidé, kteří o sobě prohlašují, že jsou politici, zcela v zajetí představy o vlastní velikosti a úspěchu. Lidovci skutečně, jako jediná tradiční politická strana, uspěli jak v krajských, tak v senátních volbách. Nechci posuzovat, jestli je to způsobeno nízkou volební účastí a „tvrdým jádrem“ jejich voličů, které k volbám přišlo, nebo tím, že vždy hráli „všemi barvami“. Proto také už od vzniku Československa byli téměř ve všech vládách. Lhostejno, zda to byly vlády levicové či pravicové. Podobnou neurčitou charakteristiku má ovšem i vítězné hnutí ANO, a to přes prohlášení paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny o jejich „pravicovosti“. I další místopředseda Sněmovny, vyznačující se pouze silným verbálním antikomunismem, nestojí v čele politické strany, ale v pravolevých koordinátech nevyhraněného, ale v krajských volbách úspěšného seskupení Starostové a nezávislí. Poněkud překvapivým úspěchem je i zvláštní dvojice Okamura – Veleba, která poměrně nečekaně pronikla do většiny krajských zastupitelstev. Zdivočelí pohrobci Václava Havla, které nazývá Miloš Zeman Pražská kavárna, se za této situace vzestupu netradičních politických subjektů rozhodli jednat. Kuriózní figura pana pátera na ministerském postu se k tomu výborně hodí. Provázky kamsi do pozadí naznačují, tentokrát méně okatě, kdo asi vše diriguje... ale turisté na Staroměstském náměstí se opět nestačili divit. Sice neutíkali jako při příjezdu páně Konvičkovy skupiny, ale ani tak nevycházeli z údivu. A to netušili, že poněkud koktající moderátor na pódiu „chce vyhrát prezidentské volby už v prvním kole, aby se ušetřily peníze“. Ze zahraničí to vypadá, že se Češi zbláznili. Vycházejme ovšem z toho, že přestože ve Spojených státech - a dokonce i ve Velké Británii nemluvě o Francouzích - občané těžko hledají Českou republiku na mapě, že jsme se i přesto proslavili. Sice nikdo neví, oč se jedná, ale něco tak exotického turista jinde nezažije. Neúcta těch, kteří v roce 1992 společně s Václavem Havlem rozbourali Československo, k výročí vzniku republiky a symbolu tohoto státu, tj. úřadu prezidenta, je totiž věcí ve světě zcela nepochopitelnou. Může mít návštěva dalajlámy v Česku a jeho přijetí ministrem Hermanem nějaký dopad na Českou republiku co se týče ekonomické oblasti? Již jsme třeba zaznamenali, že ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) nejede do Číny, protože prý tamní vláda schůzku zrušila... Ministr Jurečka do Číny jistě pojede. Česká republika je jeden z několika desítek států, které mají s Čínou nevyrovnanou obchodní bilanci. Je ale zájmem České republiky, aby se to změnilo. Pokud to pan Herman nepochopil a vedení lidovců za ním stojí, potom je to sice smutné, ale pan ministr přes všechna rozporná prohlášení do Číny brzy vyrazí. Jestliže 51 států má s Čínou dohodu o „strategickém partnerství“, přičemž jednou ze základních podmínek takového partnerství je politika jedné Číny, není možné, aby byl dalajláma přijat jinak, než neoficiálně. Pokud to host Sudetoněmeckého landsmannschaftu nepochopil, je podivné, že je stále ještě ve vládě. Pokud to ale pochopil, je jeho přítomnost ve vládě ještě méně žádoucí. Ovšem to si musí srovnat ve svých hlavách vedení současné vládní koalice a především Bohuslav Sobotka sám. Preference jako odraz nepříliš zdařilých tanečků, které se okolo lidovecké eskapády odehrály, nám ukazují, že začíná předvolební kampaň pro volby do Poslanecké sněmovny. Lidovci útočí, sociální demokraté jsou v rozpacích a Babiš se upřímně baví a sleduje, jak mu ty preference stále rostou... Odklad návštěvy pana ministra v Číně je zatím pouze opatrně vztyčený prst vedení Říše středu. Nic víc, ale také nic míň. Kauza s „nevyznamenaným“ Jiřím Bradym dokonce zapříčinila váhání některých lidí a politiků, zda vůbec mají v den státního svátku na Pražský hrad přijít. Někteří – jako například Jan Kačer – dumali dokonce i o tom, zda si mají vyznamenání osobně převzít, neboť to je prý do jisté míry jen záminka k tomu, abychom se ještě více politicky fackovali... Co si lze z toho odvodit? Jakákoliv záminka je dobrá k útokům na prezidenta. V České republice jsou tisíce lidí, jejichž vzdálení strýčkové byli vězněni v koncentračním táboře. Je pravda, že z těchto lidí jenom poměrně málo je anebo bylo ministrem vlády České republiky. A jen jediný si dovolil vymáhat dryáčnickým způsobem nejvyšší státní vyznamenání pro svého příbuzného. Tím nezpochybňuji utrpení vězňů koncentračních táborů, jenom je zvláštní, jak kreativně je možné přistupovat k obohacení kampaně proti prezidentovi. A pokud jde o to „politické fackování", tak na vrub toho mám již nějakou dobu dojem, že panu rektorovi Masarykovy univerzity Brno je líto, že je málo vidět. Jeho exkolega, předseda ODS Fiala přece jenom vystupuje v Parlamentu a hodnotí relativně měkký dopad ODS po katastrofickém poklesu v minulých dvou letech, zatímco chudák pan Bek se může leda tak zviditelnit alespoň krátce před Mikulášem. Konečně. Proto si to vychutnává. Namísto toho, aby společně s kolegy, rektory univerzit, měl snahu změnit klesající prestiž univerzit zlepšením kvality výuky či případně přemýšlel o tom, jak dosáhnou toho, aby profesoři mohli být pro studenty skutečně kladným příkladem, snaží se odstranit toho, kdo jej oprávněně pokáral. Vytvořená hysterie kolem „strýčka-nestrýčka“ pak vskutku mohla znejistit i některé z vyznamenaných. Vy osobně jste na Pražském hradě v den 28. října byl. Pozoroval jste v zákulisí nějaké napětí? Událo se pak na recepci něco pozoruhodného, hovořili například mezi sebou politici o kauze Brady? Pro mne nejpozoruhodnějším byl fakt, že mezi vyznamenanými byli tentokrát tři lidé, které osobně znám a kterých si velmi vážím. Byl to můj nedávno zesnulý kolega Josef Mandík, paní velvyslankyně Eva Filippiová a Štěpán Popovič. Se všemi jsem se v uplynulých letech měl možnost pracovně setkat a jejich práci vysoce oceňuji. Přiznám se ale, že kauza Brady při rozhovorech s kolegy na přetřes nepřišla. Ani žádný ze zahraničních diplomatů toto téma přede mnou neotevřel. Ze slov některých přítomných ale bylo patrné rozčarování z výsledků senátních voleb. No a prezidentův projev? Ten byl netradičně koncipován jako zdůvodnění udělení vyznamenání. Miloše Zemana přinesli na Hradčanské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí a dává to velmi jasně najevo. Zaslouží si to prezident? Mohou v příštích týdnech protesty proti němu sílit? Nedomnívám se, že protesty proti Miloši Zemanovi ustanou. Předpokládám totiž snahu těch, kterým leží v žaludku, o další vystupňování mnohdy i velmi nechutných protestních aktivit u příležitosti 17. listopadu. Toto datum je tradičně vzpomínkou na protesty studentů proti likvidaci Československa, a byl bych překvapen, kdyby odpůrci Miloše Zemana tento den nezneužili k dalším nechutnostem. To, co předvedli na Staroměstském náměstí, ovšem ukazuje plasticky obsah jejich "velkých myšlenek". Je to smutné, když ti, kteří se pasují do role intelektuální elity, nakonec předvedou pouze exkrementy. Ano, tábory antizemanovců a přívrženců Miloše Zemana se do sebe zakusují čím dál více a dokonce to podle mnohých pozorovatelů může vést až v nějaký nový Majdan, který prý bude mít křest ve vámi zmiňovaný památný den 17. listopadu... Dějiny se mohou opakovat, ovšem klasik říká, že podruhé jako fraška. Finanční zázemí organizátorů kampaní proti Miloši Zemanovi je dostatečné, ale nemyslím si, že fašistický převrat, který je nazýván „Majdan“, může být u nás napodoben. Rozklad naší společnosti, alespoň doufám, nedospěl do podobného stádia jako na Ukrajině. Do dění nám každopádně vstoupili umělci. Třeba Vojtěch Dyk, Jiří Bartoška a další varují před ohrožením našich svobod a před posunem na Východ. Česká divadla se údajně „chtějí otevřít svobodnému dialogu“. Je to od nich správné, či přehnané? Je správné otevřít se svobodnému dialogu, ale je špatně, když snaha o dialog již na Staroměstském náměstí přecházela do snahy o fyzické napadání a umlčování těch, kteří hájili prezidenta. Někteří představitelé divadelníků trpí opakovaně pocitem výlučnosti a jejich vyhlášení to dobře ukazují nejen v tomto případě. V minulosti umělci skutečně posouvali národ dopředu. Dnes se bohužel stávají oběťmi iluze o vlastní výlučnosti a tato akce je obrazem jejich odtrženosti od reálného života za branami divadel a kaváren. V souvislosti se zmiňovanou akcí na Staromáku se objevily některé rostoucí politické hvězdy. Ať je to Petr Gazdik, či Michal Horáček anebo Daniel Herman, všichni najednou sklízí rostoucí ovace liberálně-pravicových kruhů. Čeká je zářná budoucnost? Domnívám se, že témata, s kterými pánové vystupují, dopadnou dříve nebo později podobně jako čínská kulturní revoluce. Dnes sice vyhlašují heslo „Palte na štáby“ a snaží se kácet ikony, jejich nedostatkem je však jakýkoliv pozitivní program. Politikáři jejich kalibru ovšem skutečný program ani mít nemohou. Zdá se, že právě tohle je základní problém současné české politické scény. Na jedné straně snaha bourat, na druhé straně naprostá bezradnost a zjevná nepřítomnost jakéhokoliv pozitivního programu. Hvězdné minuty takovýchto „osobností“ nebudou dlouhé. Všiml jste si toho, jak aktivisticky vstoupil do celého dění kolem Daniela Hermana ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, s nímž prý budou muset ministři napříště své kroky na poli zahraniční politiky konzultovat? Zaorálek po svých vládních kolezích chce, aby slíbili, že budou dodržovat strategická usnesení týkající se zahraniční politiky. Není to nějaká nová forma nesvobody, či přímo totality? Má-li jakákoliv vláda fungovat, je nezbytné, aby se její členové dohodli na některých zásadních otázkách. Mezi ně patří i směřování zahraniční politiky. Tento problém řeší každá vláda a na přelomu tisíciletí, zejména při úletech Václava Havla, byl zvláště palčivý. Nedomnívám se tedy, že jde o nějakou novou formu totality, mám spíše dojem, že jde o snahu alespoň v posledním roce tuto důležitou část politiky státu lépe koordinovat. Každý z ministrů má svůj rezort a bylo by jistě podivné, kdyby ministr zahraničních věcí začal určovat zásadní otázky rezortu kultury. Je tedy logické, že tomu nemůže být ani naopak. A osobně tuto iniciativu vítám. Jste europoslancem, jezdíte hodně po světě... Všiml si tam někdo té naší malé kauzy s neudělením vyznamenání pro Jiřího Bradyho? A pokud ano, jak je to vnímáno? Všimla si tamní média vůbec nějakých tanečků českých politiků na to, jak Čína pozvedla prst vůči ČR? Reakce Číny na lidoveckou eskapádu prošla v zahraničí bez povšimnutí. Kauzu kolem pana Bradyho sledují pouze úředníci kanadského ministerstva zahraničí - s neporozuměním. Jinde budeme těžko hledat jakoukoliv zmínku o dané záležitosti. V jiných zemích snahy dirigentů celého příběhu o zmezinárodnění totiž zapadají v hlubokém stínu posledních dní prezidentské volební kampaně ve Spojených státech, v diskuzích na téma Brexit ve Velké Británii a přípravou volební kampaně ve Francii a hledáním vhodného kandidáta na prezidenta v Německu. Nedělejme si iluze o tom, že jakékoliv plácnutí do vody malého českého rybníčku rozčeří hladinu světových oceánů.

Ekonomka Šichtařová o smrti Kuciaka: Slušný člověk nečerpá dotace Markéta Šichtařová se stejně jako jiné české osobnosti vyjádřila k vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Ekonomka má za to, že je to velmi smutná událost, která mimo jiné znovu dokazuje, jak škodlivé je čerpání evropských dotací. Policie tvrdí, že Ján Kuciak zaplatil svým životem za to, na čem pracoval. Jedním z témat, kterému se věnoval, bylo také čerpání evropských dotací. Ačkoli to ještě není stoprocentně potvrzené, Šichtařová poznamenává, že čerpání evropských dotací může být pro někoho natolik důležité, že se uchýlí i k vraždě. Pokud se ukáže, že italská mafie byla v kontaktu s politiky, kteří pro ni ovlivňovali rozdělování evropských dotací, půjde podle Šichtařové o skandál obrovských rozměrů. Italská stopa skutečně je jedním ze směrů vyšetřování, kterým se vydala slovenská policie. „Takže zase zločin a zase podvod kolem dotací. Nemáme toho u nás málo? Nečteme o tom skoro denně? Naštěstí u nás se kvůli dotacím dosud nevraždí. Prý ale existuje i propojení slovenské kauzy do ČR,“ napsala Šichtařová na blogu iDnes.cz Celý komentář naleznete zde. „Zastánci dotací teď jistě prskají, že dotace přeci špatné nejsou, že špatní jsou jen lidé, kteří je ve velkém rozkrádají. A že kvůli zločincům přeci nezrušíme tak dobrou věc. Ale to je omyl. Já tvrdím, že dotace jsou špatné principálně. Jsou špatné, protože schopným berou a neschopným dávají,“ pokračovala dáma. Většina médií podle Šichtařové dotace vychvaluje, díky čemuž nejsou na seznamu zlobivých serverů, kterým je údajně lépe se vyhýbat. Dotace přitom nejsou nic jiného než daně Němců, Francouzů, Finů. Brusel zkrátka vezme kus daní Němcům a pošle je do Česka, do Řecka. A po Češích a po Řecích chce, aby k těmhle daním přidali něco ze svého. Říká se tomu spolufinancování. Jenže Řecko často nemá kde brát, takže to jeho ekonomickou krizi jen dál prohlubuje. Dotace tak podle ekonomky škodí jak Němcům, tak Řekům. Bohatší státy navíc dotace využívají jako bič na ty chudší. Pokud nebudete tančit podle našich not, sebereme vám dotace, slyšeli jsme podle ekonomky i my z Bruselu. Tohle všechno ji vede k jednoznačnému závěru. „Slušný člověk nekrade (a nečerpá).“

ČT litovala Jiřího Bradyho. A pak diváky dorazila šokujícím zjištěním z naší historie Reportéři ČT se ve svém nejnovějším vydání zaměřili na oslavu státního svátku. Poukázali na to, že stejně jako loňské výročí 17. listopadu se i letošní oslavy vzniku Československa nesly v duchu rozdělení společnosti, aby vzápětí mapovali, zda otcem prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka nebyl císař František Josef I. Reportérka Tereza Strnadová nejprve připomíná, že letošní oslavy výročí vzniku samostatného československého státu provázely protesty – podobně jako v roce 1988, kdy tehdy vládnoucí komunistická strana po dlouhých letech povolila jeho oslavu. Tváří protestů se letos stal „nenápadný osmaosmdesátiletý muž, který přežil osvětimský lágr“, Jiří Brady. Reportérka připomíná, že Brady měl z rukou prezidenta Zemana převzít státní vyznamenání, ale nakonec k tomu nedošlo. Hrad prý vzal úmysl ocenit Bradyho zpátky – údajně kvůli tomu, že se Bradyho synovec a ministr kultury Daniel Herman sešel s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou. Toto tvrzení však hradní osazenstvo odmítá. „Jestli chtějí lhát, tak můžou, jak chtějí,“ uvedl k tomu Jiří Brady s tím, že on i jeho manželka se zástupci Hradu mluvili, a tak není pochyb o tom, že vyznamenání měl tento přeživší holocaustu dostat. Strnadová prostřihem následně poukazuje také na prohlášení čtyř našich nejvyšších ústavních činitelů, kteří se distancovali od schůzky ministra Hermana s dalajlámou. Reportérka ukazuje i na to, že Čína vzkázala, že čeká, že nezůstane jen u slov a vidět budou i reálné kroky. Jaké konkrétní kroky Čína očekává, se dle Strnadové ukázalo vzápětí, když Čína projevila zájem o zakázku na rozšíření jaderné elektrárny Dukovany – bez výběrového řízení. Strnadová uvádí, že na signatáře „podlézavé diplomatické nóty Číně“, a to zejména na prezidenta Zemana, se snesla vlna kritiky napříč celou společností. Pohoršení dávali najevo politici, umělci, akademici i někteří představitelé církve. Mnoho z nich odmítlo přijít na ceremonii na Hradě. Kdo na ni naopak zamířil, byli komunisté či režisér a zastánce prezidenta Zemana Jiří Svoboda. Dění posledních dní ho utvrdilo v názoru, že na prezidenta Zemana někdo cíleně útočí. Na závěr reportérka poukazuje na to, že Brady si z Česka do Kanady veze řadu jiných vyznamenání. „Dostal tolik jiných cen, že se mu snad ani nevejdou do kufru,“ podotkl i dramaturg a moderátor pořadu Marek Wollner. Pořad ke zhlédnutí ZDE S výročím vzniku československého státu se pojila i druhá reportáž, kterou Reportéři ČT ve svém nejnovějším díle odvysílali. V centru pozornosti v ní stál první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. „V poslední době i seriózní historici připouštějí možnost, že první československý prezident nebyl ve skutečnosti synem panského kočího Josefa Masaryka. Jedna z domněnek, které například věřil i bývalý velvyslanec ve Vídni Jiří Gruša, tvrdí, že jím mohl být rakouský císař Franz Josef,“ objasnil Wollner, podle něhož je to šokující hypotéza, která spíš působí jako cimrmanovský žert. Její zastánci však prý mají pro svou domněnku řadu argumentů. Reportéři ČT se do celé věci snažili vnést světlo, když na základě vědecké metody zkoumání DNA porovnali DNA jednoho z žijících potomků rodiny Masaryků se vzorky DNA z šatů, které nosil Tomáš Garrigue Masaryk. Takto měli zjistit, zda první československý prezident byl synem kočího Masaryka. Závěr však nesdělili, výsledky zkoumání prý budou za tři měsíce. Pokud by se stopy DNA neshodovaly, reportéři slibují, že si posvítí na Habsburky.

Kiska to v televizi odpálil. Žádá zásadní rekonstrukci vlády, nebo budou předčasné volby Slovenský prezident Andrej Kiska se dnes vyjádřil k vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. A to dosti razantně. V souvislosti s tragickým činem je pro rekonstrukci vlády nebo pro předčasné volby. Píše o tom server Echo24.cz. Kiska při svém mimořádném vystoupení uvedl, že je situací v zemi znepokojen. „Čekal jsem týden na to, jaké kroky vláda udělá. Jaké kroky přijme, aby se pokusila zmírnit napětí. Zdá se, že se nic nechystá, někteří rezignovali,“ podotkl Kiska, jenž přišel se dvěma řešeními. Buď dojde k zásadní rekonstrukci vlády, nebo k předčasným volbám. Kiska měl původně vystoupit až večer v televizním vystoupení, ve svých názorech se ale podle svých slov rozchází s premiérem Robertem Ficem, a tak se rozhodl vystoupit již odpoledne a sám. „Poslední, co naše společnost potřebuje, je televizní divadlo v podání nejvyšších ústavních činitelů,“ podotkl Kiska. Původní text ZDE. Také uvedl, že doufá, že případ řeší nejlepší vyšetřovatelé, u nichž doufá, že se jim podaří celou událost vyřešit. „Když by se motiv vraždy mladých lidí ukázal být jakýkoliv, velké množství lidí je přesvědčených, že tato tragédie odráží slovenskou vládu. To je hrozná vizitka naší republiky po 25 letech existence,“ dodala také slovenská hlava státu.

VIDEO Největší nizozemský bojovník proti islámu Wilders byl odsouzen. Podívejte se na jeho drsnou reakci Nizozemský politik Geert Wilders byl včera odsouzen k zaplacení pokuty 5000 eur. Jak ovšem Wilders uvádí ve svém video vystoupení, pokutu platit v žádném případě nehodlá a vnímá rozsudek jako útok na svobodu projevu. „Včera jsem si vyslechl rozsudek soudu, který mi uložil pokutu ve výši 5000 eur. Veřejně hovořit o jednom z největších problémů naší země, kterými jsou Maročané, je podle našich elit protizákonné,“ konstatuje Wilders s tím, že Nizozemsko po rozhodnutí soudu pomalu ztrácí svobodu projevu. „Dokonce ani pokládat otázky se již nesmí. Ani tehdy, když s jejich zněním souhlasí miliony lidí,“ podivuje se vášnivý bojovník, který byl trestně stíhán za to, že se na jednom ze svých vystoupení tázal, jestli si lidé přejí v Nizozemsku více nebo méně Maročanů. Rozsudek soudu dle Wilderse znamená, že se Maročané fakticky stali sami o sobě rasou. „Když dnes něco řeknete o Maročanech, jste v Nizozemsku považován za rasistu. Nikdo to nechápe. Je to naprosto šílené rozhodnutí, které má pouze umlčet váš i můj hlas. Zatímco v jiných zemích ukázali lidé elitám dveře, v Nizozemsku hrozí, že tu zvítězí diktátorský režim. Připomíná mi to Turecko. Rozdíly mezi Nizozemskem a Tureckem se stírají. Opozice tam i tady je umlčována.“ Wilders dále připomíná, že jej v minulých volbách volilo téměř milion lidí a v příštích parlamentních volbách, které se budou konat 15. března 2017, by to mohlo být ještě víc. „ A proto je mojí povinností o těchto věcech i nadále hovořit. A to i v případě, že to politicky korektním elitám v čele s premiérem Ruttem není po chuti. Protože dívat se raději jinam a mlčet není řešením. Říkám věci tak, jak jsou,“ tvrdí Wilders, který se procesu osobně nezúčastnil. „K čemu jsou v politice zbabělci, kteří si netroufají říkat pravdu a záměrně zamlčují problémy naší země? K ničemu! Strkat hlavu do písku je zbabělé. A pokud musíte mlčet, protože za otevřenou kritiku můžete být trestáni, problémy se potom ještě zvětší. V Nizozemsku pak povládne skutečný diktátorský režim plný zbabělých a vystrašených politiků. To já nehodlám akceptovat. Dál budu bojovat za svobodné a bezpečné Nizozemsko.“ „To je také důvod, proč se mě snaží islámští teroristé již 12 let zavraždit. Včera mohli teroristé oslavovat, protože Wilders bude potrestán. Z veřejného žalobce se dnes stal jejich spojenec. Já ale nedovolím nikomu, aby mě umlčoval. Nepodaří se to žádnému teroristovi. Žádný žalobce ani premiér mě nedostanou na kolena. Nehodlám se tou pokutou vůbec zabývat. Ať si dělají, co chtějí, mě tím pouze posílí. Jen tím získám ještě větší motivaci. A vy mě v tom můžete podpořit. Tím, že budete společně se mnou usilovat o zachování svobody projevu v Nizozemsku.“

Obama se dojatě loučil s Merkelovou. A tak Oskar Krejčí sepsal, co jejich spojenectví ve světě napáchalo Politolog Oskar Krejčí v rozhovoru pro První zprávy.cz zhodnotil poslední cestu prezidenta USA Baracka Obamy do Evropy. Nedíval se ale ani tak na proslovy státníku, jako spíš na to, co se skrývá za těmito proslovy. Obama např. pochválil Řecko a Německo. Německo se přitom podfle Krejčího znovu stává destabilizačním prvkem Evropy. Ale problém prý není v samotných Spojených státech nebo Německu, ale v systému, na němž nejen tyto státy stojí. Končící prezident USA Barack Obama se přijel rozloučit s Evropou, přičemž zavítal do kolébky demokracie - do Řecka. Tento stát mimo jiné pochválil za to, žer vydává více než dvě procenta HDP na obranu, k čemuž se zavázaly všechny členské státy NATO. Podle Krejčího je v tom ovšem háček. „Podívejte se na logiku vojenských výdajů Řecka. Kdo je v pojímání Řecka bezpečnostním problémem? Rusko? Nebo snad Čína? Ne, spojenec Řecka a USA v NATO – Turecko. Symbolem je rok 1974, kdy černí plukovníci, fašisté vládnoucí v Řecku, iniciovali vojenský puč na Kypru, po kterém Turecko okupovalo severní část ostrova. Co dělá problémy řeckému rozpočtu? Nákupy zbraní u spojenců: v Německu, ve Francii, v USA. Vskutku nádherný vzor pro Prahu a Bratislavu! Obdobně výmluvná jsou slova prezidenta Obamy, jimiž vyjádřil „hrdost, že jsme s Angelou přátelé“. No, kdo z nás své přátele odposlouchává? Slova státníků je třeba vždy několikrát převrátit, než najdete jejich smysl. A někdy žádný smysl nemají," varoval. Celý rozhovor naleznete zde Ve skutečnosti je to údajně tak, že se Německo stává destabilizačním prvkem Evropy, jakým bylo už ve 20. století a to díky politice kancléřky Angely Merkelové. „Z Německa pod jejím vedením se opět stává rušivý prvek v bezpečnostní architektuře Evropy: nesmyslná politika vůči unijním státům ve finanční krizi, podpora převratu na Ukrajině, sebevražedná migrační politika, chybný přístup k Londýnu v předvečer Brexitu, rusofobní komplexy… V souhrnu lze říci, že Obama uklidňoval vybrané Evropany. Přímo ikonické bylo setkání v Berlíně, který Washington pokládá – právem – za převodovou páku své politiky v Evropě. Na schůzku byli pozváni představitelé silnějších států „staré Evropy“, mám-li použít dělení z Bushových časů, zatímco na představitele „nové Evropy“ nezbyly židle. Servilitu mají ve Washingtonu rádi, ale podbízením se nemůže nahradit chybějící mocenský potenciál. Problém je prý v samotném kapitalismu Krejčí jde však v popisu dění toho, co se děje ještě dál. Snažil se poukázat na to, že Západ často hovoří o míru a lidských právech, jenže kapitalismus, na kterém staví, má v sobě celou řadu rozporů, které skrývají riziko války. Ve své nejčistší podobě prohlubuje rozdíly mezi lidmi. Stačí se podívat na příklad Belgie. Pro celou řadu evropských států byla tato země vzorem, protože ve 30. letech 19. století přijala ústavu, do které začlenila i slavnou deklaraci o lidských právech. Jenže pak se ukázalo, že lidé jsou si možná rovni, ale někteří jsou si rovnější. O pár let později totiž belgický král zavítal do Konga, ze kterého se stala kolonie. „Vladař pak vedl civilizační misi, během které jeho panovnický rod nesmírně zbohatl a tak trochu mimochodem přitom snížil počet obyvatel Konga z 20 milionů na 8 milionů. Čísla jsou převzata z Britské encyklopedie. Krutost belgických šiřitelů civilizace neznala mezí – a liberální ústava stále platila," podotkl Krejčí. Na tomto příkladě se snažil předestřít širší problém, který v kapitalismu vidí. „Kapitalismus není to, co o něm říkají liberálové či konzervativci. Je plný vnitřních rozporů především v podobě neférového rozdělení příjmů a majetků. To ústí z jedné strany do volání po ještě větší ameriko-centristické globalizaci, z druhé pak v politické a ekonomické ochranářství. Nerovnováha však stále živelně narůstá. A s ní také nebezpečí války. Liberálové i konzervativci na to reagují uznáním, či dokonce podporou oligarchizace, byť slovně stále přísahají na demokracii. Zatím nic nesvědčí o tom, že by začalo skutečné hledání sociální stability založené na nové, spravedlivější rovnováze mezi svobodou a rovností," uzavřel rozhovor.

Manželka prezidenta Erdogana promluvila a svět oněměl. Vychválila jistou instituci, typickou pro středověk Ostrou kritiku od novinářů si vysloužila manželka tureckého prezidenta Recepa Erdogana Emine za výrok, že „v harému byly ženy připravovány na celý život“. Informoval o tom server Prvnizpravy.cz. „Harém byla škola pro členy osmanské dynastie, kde se ženy připravovaly na budoucí život,“ uvedla manželka Recepa Tayyipa Erdogana na oficiálním setkání s novináři v Ankaře. Celý text je ZDE Slovo „harém“ je často používán na Západě jako synonymum pro „mnohoženství“. Turecké slovo „harém“ má význam jako „místnosti manželky“ nebo „soukromí“. Původně se tak nazývají obytné prostory, které jsou nepřístupné pro nečleny rodiny. Harém byl za dřívějších časů osmanských vládců v bohatých, převážně městských obydlích. Žilo zde několik „pánových“ manželek nebo konkubín, dcery jeho žen a jiné ženské příbuzné, děti, otroci a sluhové. Ohledně vztahů EU a Turecka se v posledních dnech vyjádřili také poslankyně ODS Jana Černochová a miliardář, developer a pražský komunální politik Zbyněk Passer. „Tak Turek v Evropské unii bude každopádně velkým obohacením nejenom pro náš vzdělávací systém......Už se těším na nové evropské směrnice,” podotkla Černochová. „Turecký prezident a jeho žena často hovoří o své příchylnosti k tradicím islámu a Osmanské říše. Erdogan u příležitosti MDŽ prohlásil, že ženy by měly být především matkami. Už v minulosti vyzval Turkyně, aby měly alespoň tři děti,” upozornil Passer na zajímavý Erdoganův výrok.

Kateřina Jacques pro PL: Lidem došla trpělivost se Zemanem. Ale víc mě zklamal Sobotka, takový mladý a perspektivní politik ROZHOVOR Bývalá poslankyně za Stranu zelených a občanská aktivistka Kateřina Bursíková Jacques nechápe, jak je možné, že předseda vlády Bohuslav Sobotka jeden měsíc ocení odkaz Václava Havla, zaváže se, že ho bude naplňovat, a další měsíc se Číně omlouvá za to., že tady vítáme jednu z nejvýznamnějších postav dnešního světa, mírotvorce oceněného Nobelovou cenou míru. „To je pro mne něco nepochopitelného a vidím to jako mnohem větší problém, než je prvoplánově vulgární, sprostý a na Putina a Číňany napojený Miloš Zeman, jehož pravomoci jsou menší než premiérovy,“ řekla v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz k událostem posledních dní, které otřásly českou veřejností. Řada politiků nepřišla na slavnostní večer ke státnímu svátku na Pražský hrad na protest proti prezidentovu kšeftování s vyznamenáními, na Staroměstském náměstí proběhla alternativní oslava 28. října, na které se sešly tisíce lidí. Nebyla to nakonec důstojnější oslava státního svátku vzniku Československa než kdykoli v minulých letech? Považuji za dobré, že se společnost aktivizuje, že lidé se z určité letargie, pasivity a neschopnosti vnímat problémy dnešního světa nějakým způsobem mobilizují a snaží se nejen tu situaci vnímat, ale nějakým způsobem do ní i vstupovat. A to vítám, protože pro demokracii je dobře, když je podrobována nějaké zkoušce i jindy než jen v době voleb. A překvapilo vás, že lidé přišli právě teď v takovém množství na Staroměstské náměstí? Je to zajímavé, protože problém vlivu Putinova Ruska nebo Číny není vůbec nový. Proto mne překvapilo, že bod zlomu nastal právě teď, myslela jsem, že mohl přijít podstatně dříve. Je to nějaká souhra zvláštních událostí, které paradoxně symbolicky spustila návštěva Jeho Svatosti dalajlámy, a jsem ráda, že se to stalo v této souvislosti. Byť to vlastně nemá úplně logiku, protože návštěva čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga byla mnohem závažnějším důkazem toho, v jakém stavu země je, že je ohroženo naše ukotvení v evropském západním prostoru. Myslím, že na jaře to bylo mnohem patrnější. Navíc je to věc ještě mnohem starší, protože už před dvěma lety premiér Sobotka poprvé oznámil změnu zahraniční politiky od té tradiční, kterou vykolíkoval kdysi Václav Havel, pokračoval v ní ministr zahraničí Dienstbier a po něm to nějakým způsobem respektovali všichni další ministři zahraničí. A nikdy nebylo sporu o tom, že chceme do Evropy, jsme v Evropě, že chceme do NATO a jsme v NATO, že jsme součástí západního civilizačního okruhu. A že jsme velmi obezřetní vůči všem diktaturám, vůči totalitám a že působíme ve světě jako morální arbitr díky osobě Václava Havla, který otázku ochrany lidských práv staví do popředí. Myslím, že když Sobotka tuhle změnu oznámil, že to byl moment na největší revoltu společnosti. Ale tehdy se nic nestalo. Jen to prošumělo, pak následovala cesta ministra Zaorálka do Číny, jeho velmi potupné klanění a velmi potupná prohlášení. Jako lidé, kteří jsou sdruženi kolem protibetských lidskoprávních organizací, jsme tím byli šokováni. Byli jsme frustrovaní malým zájmem veřejnosti a malým zájmem médií. Takže teď asi uzrál čas, návštěva Si Ťin-Pchinga byla zřejmě předehrou pro to, aby návštěva dalajlámy mohla ve veřejnosti zažehnout jiskru pochopení vážnosti situace a revolty vůči prezidentu Zemanovi jako symbolu a reprezentantovi toho nebezpečného otáčení kormidla našeho zahraničněpolitického ukotvení. Ale zároveň i naší vlastní definice sebe sama, co jsme za demokracii, co jsme za společnost, jaké hodnoty vyznáváme, za čím chceme jít. Ale trochu mne na tom mrzí, že se pozornost soustředí právě a jenom na osobu prezidenta, že je to hodně personifikované a že je to trochu i zavádějící. Jsem asi poslední, kdo by Zemana hájil, protože jsem byla terčem jeho urážek a útoků od nepaměti jako reprezentantka ekologického lidskoprávního proudu, kterým on pohrdá dlouhá léta. Navíc jste žena, což v očích Miloše Zemana je také handicap. Ano, navíc žena. Nikdy jsem nebyla příznivkyní jeho politiky, metody práce a způsobu vystupování, ale zároveň mi připadá to soustředění pouze na něj, jako nositele a ztělesnění největšího zla, zavádějící. Protože si myslím, že v našem ústavním uspořádání nejsou pravomoci prezidenta tak velké, spíš spoluvytváří atmosféru v zemi, ale rozhodovací pravomoci jsou více na vládě. Jsem spíš zklamaná postojem premiéra Sobotky, mladého, perspektivního a progresivního sociálního demokrata, aspoň tak chce být vnímán, ale jeho kroky jsou v příkrém rozporu s touto deklarací. A dopis čtyř ústavních činitelů to naplno potvrdil, on už se tím tomu zpronevěřil. Ale fakticky svoji roli předvedl před dvěma roky, kdy to nikoho moc nezaujalo. Nebyla to tentokrát ta pověstná poslední kapka? Nepřipomíná vám to 17. listopad 1989, který byl také poslední kapkou, kterou přetekl pohár trpělivosti s tehdejším režimem? Při některých předchozích demonstracích, například při Palachově týdnu, policejní moc vystoupila možná brutálněji, ale v listopadu se to týkalo mladých lidí – studentů, což veřejnost vnímala mnohem citlivěji. Tentokrát se nespravedlnost při udělování státních vyznamenání týkala starého muže, oběti holocaustu, což je vnímáno veřejností podobně negativně. Asi ano. Máte pravdu, kdo se zabývá dějinami, asi potvrdí, že ty zlomové okamžiky nemusí být v momentu, který by jím objektivně měl být, ale že je to nějaká souhra okolností. A v dnešním mediálním světě a spíš emocionálním než racionálním uvažování, spíš symbolickém než faktickém, mají lidé jako tu černou značku na terči Miloše Zemana a jeho chování, jeho klopýtnutí na panu Bradym, který se stal nahodilou figurkou ve strašlivém příběhu. S vyznamenáními se kšeftuje dlouhá léta, to není novinka dnešních dní. Ale v minulosti bylo tohle kšeftování možná víc skryto, tentokrát vyplulo na povrch, navíc ještě ve spojitosti s vydíráním a dalajlámou. A nešlo o přidělení medaile, ale o nepřidělení již slíbeného vyznamenání. Není to možná ještě horší, vzbudit ve starém muži planou naději, vytáhnout osmaosmdesátiletého muže přes oceán a pak už se ani neozvat, neomluvit? Myslím si, že když se někdo v minulosti podílel aktivně na kampani Miloše Zemana, třeba nějaký umělec, a potom dostal nějaké státní vyznamenání, je to do očí bijící kupčení s vyznamenáními, stejné jako když se naopak řekne, teď to někomu nedám, protože jeho synovec se zachoval jinak, než jsem chtěl. Já to tím neomlouvám, chci tím jen říci, že to je z mého pohledu komplikovanější. Pravda je, že když jsme chystali uvítání dalajlámy na Hradčanském náměstí, těžko jsme pro tento záměr hledali podporu. Už samo o sobě je alarmující, proč nositel Nobelovy ceny a blízký přítel našeho uznávaného prezidenta Václava Havla nemůže mít veřejné a důstojné přivítání. To, že jsme šli přes odpor nejen Správy Pražského hradu, ale i dalších míst, pro nás bylo obrovsky těžké a frustrující. Ale obrovské hrdinství prokázal ředitel Národní galerie, který aniž by tušil, že to ve společnosti vyvolá takovou reakci, šel do docela riskantního podniku a poskytl nám prostor Národní galerie pro uskutečnění záměru uvítat dalajlámu na Hradčanském náměstí. I když věděl, že to může být vnímáno hodně negativně nejen ze strany Hradu, ale i ze strany našich vládních představitelů. Ti ostatně druhý den po přijetí dalajlámy u ministra kultury podepsali ten ostudný dopis. Proč vás takové jednání našich vládních činitelů udivilo, když jste viděla už před dvěma roky, jak se klaní před čínskými představiteli? Mě to nepřekvapilo, ale spíš mě děsilo, že to v minulosti tak hladce procházelo. Připomenu postavu náměstka ministra zahraničních věcí pana Druláka, který sehrál jako hlavní ideolog velice negativní roli v posunu České republiky směrem na východ a který byl za to odměněn tím, že byl poslán na jedno z nejprestižnějších velvyslaneckých míst do Paříže, aniž by splňoval alespoň kvalifikační předpoklad znalosti jazyka, což je ostudné. A zase to prošlo. Lidi by přece měli jít do ulic dát najevo, že si nepřejí, aby pan Drulák s takovými názory a nízkou kvalifikací dostal tak prestižní trafiku a reprezentoval v Paříži Českou republiku. Bavíme se o kšeftování s vyznamenáními a máme před sebou postavu pana Bradyho, kterého si velmi vážím, ale on není jediný přeživší holocaustu, podobnou úctu bychom měli prokazovat i dalším obětem. Máte pravdu, například mnoha Židům, kteří se vrátili z koncentráku, jsme často ani nevrátili majetek, který jim zabrali Němci. Ano. Já to tedy panu Bradymu přeju, jeho vystoupení na Staroměstském náměstí bylo opravdu dojemné. Ale když vidím, jak přebírá od Adriany Krnáčové stejný klíč, který dala představitelům čínského komunistického teroru, když vidím, jak premiér Sobotka jeden týden napíše ten ostudný dopis a druhý týden vyznamenává pana Bradyho, přijde mi to jako absolutní Absurdistán. A lidé se v tom nedokáží orientovat, protože ty souvislosti třeba ani neznají a nemají mnohdy ani čas to sledovat. Takže vznikají až dadaistické momenty, kdy na Facebooku kolují fotky, na nichž je pražská primátorka, jak vyznamenává v Praze Si Ťin-Pchinga a dojednává s ním Pandu, a o půl roku později, jak předává stejný klíč skutečnému hrdinovi panu Bradymu. Od Adriany Krnáčové to je něco neuvěřitelně trapného. A vy se ptáte: je to dobře, že dostal to ocenění, není to výsměch od těch politiků, kteří sami sebe popírají? Co máme od vrcholných politiků očekávat, když ne alespoň nějakou integritu, nějakou čitelnost? To je problém, který vidím u Zaorálka, u Sobotky, u Krnáčové. Že vlastně nevíme, s čím u nich můžeme počítat. Oni by přece měli držet zemi v nějakých mantinelech, které se konsensuálně vygenerovaly tím, že jsme se rozhodli vstoupit do Evropské unie a do NATO, přitom svévolně začínají tyto parametry měnit, aniž by to jasně deklarovali třeba v rámci volební kampaně. Najednou se to stane a jede to. Proč jste vlastně přes všechny ty peripetie trvali na uvítání dalajlámy na Hradčanském náměstí? Byl to truc namířený proti Miloši Zemanovi a jeho úporným snahám utužit česko-čínské vztahy? Pro nás to bylo důležité nejen po těch jarních událostech s návštěvou Si Ťin-Pchinga, po těch nepřiměřených policejních manévrech, přizpůsobování hlavního města čínské návštěvě a vytváření dojmu, že Pražané Si Ťin-Pchinga nadšeně vítají, přitom tady byly autobusy Číňanů, což bylo hodně obludné. Ale i proto, že se snažíme dlouhá léta kontinuálně tibetskou otázku v našem prostředí zvedat a tím naplňovat mimo jiné odkaz Václava Havla, který dalajlámu považoval za svého přítele. A právě před dvaceti šesti roky ho poprvé v únoru 1990 pozval do tehdejšího Československa a tím prorazil pomyslný skleněný strop, protože do té doby na nejvyšších státních úrovních odmítaný dalajláma začínal dostávat pozvání a postupně za uplynulé čtvrtstoletí byl v Elysejském paláci, Bílém domě, v Bundestagu, všude. A Václav Havel tím Tibeťanům a dalajlámovi prokázal velkou službu, zrodilo se z toho velké přátelství a česká společnost je mezi tibetským exilem vnímána jako přátelská a jim nakloněná. Třeba každoroční akce Vlajka pro Tibet je skutečně v celosvětovém měřítku fenomén. A když dnes dalajláma přijíždí do naší země, kdy už Václav Havel nežije, a přestože se na něj naši politici odvolávají a chtějí naplňovat jeho odkaz, najednou je setkání s dalajlámou tak strašný problém, že kvůli tomu mají padat hlavy, že se země otřásá v základech, že si nejvyšší představitelé klekají a omlouvají Číňanům, co jsme si to dovolili. My jsme měli pocit, že to je potřeba nejen kvůli tomu, ale abychom dalajlámovi osobně udělali radost, že ho přivítáme symbolicky na stejném místě, kde s prezidentem Havlem i kardinálem Tomáškem společně stáli na balkóně Arcibiskupského paláce a zdravili tehdy malý dav lidí, kteří věděli, kdo dalajláma je a přišli se s ním setkat. Chtěli jsme vytvořit analogii této situace. Spolupráce s Arcibiskupským palácem za dané situace nebyla možná, chtěli jsme tedy postavit alespoň pódium na Hradčanském náměstí. Takže uspořádat tuhle akci v blízkosti Pražského hradu nebyla žádná provokace, jak se někdo snažil namluvit? V žádném případě ne. My jsme to takhle absolutně nevnímali. Ostatně Hradčanské náměstí Miloši Zemanovi nepatří. Ale přece jste věděli, že Pražský hrad je dnes zabarikádován, že všichni návštěvníci kvůli obavám z teroristického útoku na sídlo prezidenta musejí projít prohlídkami? Považuji za absolutní přešlap, že je dneska Pražský hrad uzavřený, že jsou tam bezpečnostní rámy. Jako kdybychom chtěli nebezpečí terorismu odvrátit pouze od Pražského hradu, kde sedí prezident. To riziko je přece kdekoli. Uzavření Hradu má podle mne velice negativní symboliku, protože to si nedovolil ani Gustáv Husák. Jedním z porevolučních momentů svobodné společnosti bylo to, že Václav Havel mimo jiné otevíral Pražský hrad, otevíral zahrady Pražského hradu. I v tom je vidět symbolika, že jdeme opačným směrem, že po dvaceti šesti letech je to tam, kde to bylo, a ještě mnohem hůř. Takže Hrad je jako nedobytná pevnost, stojí tam dlouhé nedůstojné fronty, ale Hradčanské náměstí patří všem lidem, a pokud tam mohl mít pan Konvička svoje nenávistné proslovy, tak nevím, proč bychom tam nemohli přivítat významného představitele dnešního světa a přítele Čechů. A to jsme chtěli. Ale Správa Pražského hradu nám to zamítla, našli jsme naštěstí útočiště u přítele Fajta na půdě Národní galerie, čímž jsme Pražskému hradu vypálili rybník. A myslím, že tohle veřejné a krásné přivítání hodně pozitivně ovlivnilo zbytek návštěvy dalajlámy a možná přispělo k celé atmosféře, která pak vyvrcholila oslavami 28. října. Myslím, že to všechno začalo na Hradčanském náměstí, že návštěva dalajlámy vlila do lidí nějakou naději a optimismus. A to je strašně důležité. I když se na akci na Staroměstském náměstí mohu dívat z různých úhlů kriticky, třeba kvůli programu nebo složení hostů, nepochybuji, že lidé, kteří tam přišli a stáli tam v té zimě, včetně mého dospělého syna, šli hledat pravdu a spravedlnost. Říkala jste, že i premiér a ministr zahraničí se chovají nečitelně. Máte na mysli to, že byť ještě nedávno se premiér Sobotka vyjádřil u příležitosti oslav nedožitých 80. narozenin Václava Havla, že ctí jeho odkaz, za měsíc kvůli přijetí dalajlámy ministrem kultury podepíše servilní prohlášení, že tímto ojedinělým činem se nemění naše vzájemné vztahy s Čínou? Nechápu, jak je možné, že předseda vlády jeden měsíc ocení odkaz Václava Havla, zaváže se, že ho bude naplňovat, a další měsíc si klekne na kolena a prosí čínské komunisty, aby nás vzali na milost, a omlouvá se za to, že tady vítáme jednu z nejvýznamnějších postav dnešního světa, mírotvorce oceněného Nobelovou cenou míru. To je pro mne něco nepochopitelného a vidím to jako mnohem větší problém, než je prvoplánově vulgární, sprostý a na Putina a Číňany napojený Miloš Zeman, jehož pravomoci jsou menší než premiérovy. Jak jste vnímala vysvětlení jednoho ze signatářů dopisu Číně, předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka, že prohlášení mělo být utajené, že nemělo být zveřejněno? Není to vlastně ještě horší? Mně to přijde ještě ostudnější a ještě závažnější, protože tím jsme se vlastně dozvěděli, že oni za našimi zády mění kurs země a vyjednávají nějaké úzké strategické spojenectví s Čínou. Ale my máme přece úzké a strategické spojení s Evropskou unií a NATO. Čili oni se tím za našimi zády a bez jakéhokoliv mandátu, kromě toho, že jsou v ústavních funkcích, rozhodli pro zásadní změnu, na kterou nemají legitimitu a kterou považuji za vlastizrádnou. Čili to, že to dělali tajně, mi nepřipadá polehčující, ale jako další argument, proč být zděšen. Šéf dolní parlamentní komory Jan Hamáček se asi zalekl rozhořčené reakce opozice i veřejnosti. Navíc on, stejně jako Bohuslav Sobotka, podepsali v roce 2008 usnesení Poslanecké sněmovny na podporu Tibetu. Je to pro vás další nepochopitelný obrat? Když byla olympiáda v Pekingu, tak jsem s Honzou Hamáčkem, mým někdejším spolužákem z vysoké školy, toto usnesení chystala. On patřil k progresivnímu křídlu sociální demokracie. Takže on tehdy usnesení Poslanecké sněmovny na podporu Tibetu nejen podepsal, ale aktivně se na něm i podílel? Ano, já jsem ho jako předsedu zahraničního výboru požádala o součinnost při prosazování usnesení, že otázka lidských práv je pro nás důležitá a že vnímáme problém Tibetu jako palčivý, a on se do toho tehdy férově a racionálně zapojil. Hledal kompromisy, nějaké přemostění mezi tím úplně dogmatickým křídlem sociální demokracie, které prakticky nelze rozeznat od komunistické strany, a tím kvazi progresivním, o kterém jsme doposud věřili, že tam existuje, a dnes vidíme, že tam není, že to je chiméra. Bohuslav Sobotka není liberální progresivní sociální demokrat, ale pružný politik, který reaguje ad hoc na situace prizmatem toho, že si chce udržet funkci. A to je špatně, chybí tam vize a nějaký státnický přesah. Myslím, že Bohuslav Sobotka zklamal a zradil řadu svých sympatizantů a příznivců, kteří za něj třeba demonstrovali na Hradčanském náměstí po „lánské schůzce“ několika zrádců. Myslím, že lidé, kteří ho tehdy podpořili, musejí být dnes rozčarovaní, do koho vkládali naděje. Touhle politikou ve vztahu k Číně, trvající už dva roky, podle mne definitivně zklamal. Nevyvrcholila celá ponižující situace ještě výsměšnou reakcí Číny na prohlášení našich čtyř nejvyšších ústavních činitelů, že jejich slova berou na vědomí, ale za nimi by měly následovat činy? Myslím, že jejich reakce přesně vykresluje povahu toho režimu, že přesně takhle funguje vztah s totalitním režimem. Vždyť přece okupace Československa a sovětský diktát nad naším prostorem vypadal přesně takhle. Neustále dokazujte, dokazujte, dokazujte, že nám sloužíte. A my jsme se mohli přetrhnout, abychom to dokazovali. A čínský požadavek „dokažte to“ je stejná filozofie, je to ukázka toho, kdo to pole vykolíkovává, kdo komu diktuje. My jsme členský stát Evropské unie a někdo z Pekingu nám tady bude diktovat, že budeme něco dokazovat a naplňovat nějaké tajné dohody, o kterých nevíme, komu mají přinést prospěch. Protože podle tvrdých dat o ekonomických parametrech dohody nevyplývá, že by to bylo výhodné pro Českou republiku. Jsou to vzdušné zámky. I kdybychom přistoupili na to, že nadřazujeme ekonomický zájem nějakému etickému, což se mi samo o sobě příčí, ale budiž, má-li být debata racionální, připusťme i toto, tak i tento argument se hroutí. Je to celé velký podvod. Ale když za tím není ani ekonomický zájem České republiky, ale zřejmě jen zájmy některých podnikatelských skupin, proč prezident a nejvyšší představitelé sociální demokracie takhle komunistické Číně poklonkují? Mohou za tím být sponzorské peníze na volební kampaň prezidenta i sociální demokracie, která má nad sebou kuratelu obrovského dluhu kvůli prohranému sporu za Lidový dům, jak naznačil komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček? Myslím si, že je to hodně tvrdé obvinění, a zároveň se bojím, že může být velmi blízké pravdě. A pokud by to tak bylo, je to na pád vlády a na revoluci v zemi. Pokud bychom se dozvěděli, že peníze z totalitní komunistické Číny tečou do jedné partaje, která v tuto chvíli udává kurs země, a ona nás zaprodá proto, aby splatila své dluhy, je to nejzávažnější malér, který si umíme představit. A zároveň zní docela racionálně, protože jak si jinak představit, proč Hamáček a Sobotka lezou po čtyřech kvůli nevinné návštěvě Jeho Svatosti dalajlámy? Jak si to vysvětlit jinak, než že je za tím nějaké protiplnění? To, že to budou dělat s přesvědčením a nadšením rudých pionýrů, bychom mohli čekat od Vojtěcha Filipa a Grebeníčka. Vzhledem k tomu obratu, který Hamáček a Sobotka udělali, jsem přesvědčena, že za tím musí být něco víc než jen nadšení.

Uznávaný geolog Ziegler mluví o imigrantech, kteří se chtějí mít v Evropě jako „bohatí“ turisté. A má jasno: Žádné hodné řešení neexistuje CIVILIZACE A MY Jak dřívější generace vlastně mohly přežít? Ti starší z nás ještě pamatují dětství s rozbitými koleny, lítáním po lese bez mobilů a chleba s máslem nebo škvarky, a ne s tím, co „pomáhá vašemu srdci“. Nyní budeme mít možná i geneticky upravené potraviny, ale prospěje to lidstvu? V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se biolog, geolog, autor řady regionálních publikací docent Václav Ziegler zamýšlí nad dalším vývojem světa a pro zelené nemá mnoho pochopení. Jak vážně v současné době vypadá hrozba ještě většího zbídačení třetího světa, zejména Afriky, v důsledku klimatických změn? El Niñ, bouře, záplavy a zejména sucho. Geolog Václav Cílek často opakuje, že v důsledku těchto procesů se můžeme „těšit“ na další migrační vlny do Evropy. Má pravdu a existuje podle vás nějaké řešení? Kolega Cílek má pravdu a vážně upozorňuje i na další kořeny problému migrací, jako jsou přelidnění daných oblastí, rasová a náboženská nesnášenlivost a zdůrazňování tzv. lidských práv bez lidských povinností. Z toho povstávají místní konflikty, které přerůstají v lokální a zatím oblastní války, jimiž se etnické skupiny, kmeny, národy a státy snaží řešit své problémy na úkor jiných. To všechno vyvolává migrace obyvatel. Nejen do Evropy, ale do všech klidnějších částí světa. Jenže migranti s sebou nepřinášejí jen svou touhu po lepším, přinášejí s sebou i to, proč utíkají z jedné části světa do druhé. Jenže je migrace i jiná. Říkáme jí turistický a mediální průmysl. Ta právě vyvolává touhu po stejném životě, jako mají ti „bohatí“ turisté, aniž si dotyční uvědomují, že za turistikou stojí mnohaletá tvrdá práce těch „bohatých“ turistů, kteří ovšem nečekají, že dostanou tamní služby zadarmo. Což si mnozí migranti do Evropy díky svému vychování představují. Mohli bychom se vrátit i o pár století zpátky, když svět začal být dělen mocnostmi na sféry jejich vlivu. Ano, mám na mysli kolonialismus v tom špatném smyslu slova. Tehdy začala migrace a byla rozbita lidská práva i lidské povinnosti. Ještě jednou chci zdůraznit, že kolega Cílek má pravdu. Jenže v současné době je v naší, chce se mi říci „v evropské“, společnosti hlasem volajícího na poušti. A to je opravdu velká škoda! Pro nás všechny. A řešení? Žádné „hodné“ řešení neexistuje. Existuje jen tvrdá pravda a práce a do takového řešení, jak se zdá, se nikomu nechce. Geneticky modifikované potraviny, to je téma diskusí o chudobě a kvalitě výživy. Jste pro jejich další rozvíjení? Souhlasíte s tvrzeními, že nejen geneticky modifikované, ale i jiné potraviny pochybné kvality začínají být problémem výživy chudší části obyvatelstva zejména v USA? Nevím, jak se vyživují lidé v USA. Vím jen, že když jsem USA před lety navštívil, připadal jsem si tam často jako štíhlý muž. Ti, kdož mě fyzicky znají, si dovedou docela dobře představit tu zemi tlouštíků. Filmy americké provenience a televizní přenosy nejsou měřítkem. Vím jen, že každý umělý zásah do genetiky jakéhokoliv organismu není dobrý. Znamená porušení přírodních zákonů, proti nimž jsou zákony lidských společností jen hračkou. Všimli jste si, jak se v posledních letech velmi rychle množí zlomeniny u dětí a mladých lidí? Ne, není to tím, že by se více sportovalo nebo více tužilo tělo. Chci říci, že jsme v dětství měli pohybu mnohem více a nejen kvůli práci, kterou jsme doma vykonávali, například počínaje prací na poli či zahradě či kolem údržby obydlí, sekali jsme dřevo a skládali uhlí a brambory, chodili na brigády. atd. a věnovali se hrám, kdy jsme lezli na stromy a padali z nich, padali z kol, hráli hry, nad nimiž by dnešním rodičům vstávaly vlasy na hlavě, koupali se v nevyhrazených místech a kalných vodách, hráli jsme si tedy z dnešního hlediska v nevyhovujících podmínkách a brigádničili, abychom si vydělali nějaký ten peníz. Jako děti, ano, jako děti! Ale měli jsme ještě poctivou a mnohotvárnou stravu. Dobrý chléb i sádlo se škvarky, máslo a mléko od krav – ne naředěnou bílou emulzi čehosi. Mouka byla z pšenice a žita, ne z otrub a kukuřice, maso a uzeniny byly od řezníka, kterému jsme mohli věřit, že tam nepřidává jakási „éčka“, rybí moučku a vodu a jedlo se i tučné a brambory a zeleninu z polí, která se tehdy ještě hnojila chlévskou mrvou. Chci říci, že strava byla skutečně rozmanitá, zdravá a dobrá a i cenově přiměřená. A když někdo šidil, tak zkrachoval. A i té stravy bylo přiměřeně. Ani moc, ani málo. A kosti se opravdu tolik nelámaly. Čili, řekl bych, že výživa byla lepší než dnes! I přes všechny rady všelijakých výživových odborníků. Nezapomněli jsme podle vás na obyčejnou frázi „trvale udržitelný život“? Trvale udržitelný život je fikce. Kdyby existoval, tak ještě dnes, řečeno obrazně, lezeme po stromech. Všechno se vyvíjí. A ve vývoji jsou „zaklety“ progres i regres. Pokus o plánování ztroskotal, ale ne proto, že to byla špatná myšlenka, ale proto, že jsme zapomněli do toho plánování zakomponovat některé důležité věci. Jako ten chudák, který vynalezl padák a spočítal si ho na svou osobu a vyskočil z balónu. Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo, protože nepočítal s takovou banalitou, jako je hmotnost samotného padáku. Život na naší planetě existuje zhruba čtyři miliardy let a ještě nějakých pár miliard bude zřejmě trvat. Ovšem jestli v něm bude náš druh, to nevíme a mělo by to být dobře, že to nevíme. Měli bychom být mnohem a mnohem pokornější. Ale nejsme. Zřejmě to máme vrozeno, a tak spějeme ke svému vymizení. Kdy to bude? Těžko říci. I to by nás mělo činit pokornějšími. Nečiní, jsme pouze lidé. Proč se podle vás opomíjí problém palmového oleje a požárů v Indonésii? To už není téma ani pro naše zelené? Já se nechci vyjadřovat ke Straně zelených. Na to nejsem odborníkem. Neboť bych se pletl do politiky, a to opravdu nechci. Jen malý postřeh, pro naše zelené je dnes alfou a omegou nenaplněná touha po moci. Jako pro všechny méně úspěšné politiky. A nejen pro naše. Palmový olej a jeho přidávání do potravin by spíše měla být témata pro hygieniky. Myslím, že dobře vědí, jaké problémy to do budoucna přináší. Požáry ve světě, a nejen v Indonésii, pokud nejsou vyvolány uměle, tedy lidmi, jsou součástí některých ekosystémů a bývají podmínkou pro jejich obnovování. Pokud je ovšem zakládají lidé, pokládal bych to za velmi těžký trestný čin, který by neměl zůstat bez trestu. Nezatemnily nám poněkud blahobyt, mír a klid, konzum, mozek do té míry, že už zapomínáme, že v přírodní říši platí zákon silnějšího a přizpůsobivějšího? Tím narážím na uprchlíky, kteří se derou do vysněné a „pohádkové“ Evropy o sto šest? Pokud si dobře vzpomínám, ti uprchlíci sem byli pozváni. Nic proti tomu, ale měly být také stanoveny podmínky, za jakých je přijmeme. A ty stanoveny nebyly. Škoda, následky pozvání mohly dnes vypadat jinak. A nalhávat si, že všechno je v pořádku, a chlácholit voliče „milosrdným lhaním“, myslím si, rozhodně dobře není. Ani v přírodě neplatí zákon silnějšího. Přizpůsobivějšího ano, ale vždycky přizpůsobivějšího vnějším podmínkám. A ty podmínky byly v Evropě historicky dány, nelze je měnit ze dne na den rozhodnutím politiků. Jako civilizace jsme ale náchylní nejen k nakažlivým chorobám, ale také třeba jen k dlouhodobému výpadku elektřiny. Co říkáte na katastrofické fáze typu „Dnu poté“, kdy po mnohodenním výpadku proudu či jiné katastrofě si silnější a bezohlední berou právo do svých rukou a začíná holý boj o přežití? Zatím jsem si nevšiml, že by v Evropě řádil třeba mor jako ve středověku. Ano, je řada chorob, se kterými si dlouhodobě nevíme rady. Nemyslím tím zrovna různé typy chřipek, jejichž následky jsou minimální. Spíše mnohdy jde jen o zvýšené finanční prostředky některým firmám. Jsou ovšem nemoci nebezpečné. Třeba AIDS, tuberkulóza a některé další. Ty se ovšem rozšiřují hlavně nezodpovědností jednotlivých osob a právě v těchto případech by na to zákony jednotlivých zemí měly pamatovat i sankcemi a nepropagovat nevázaný přístup k životu. Jsou nemoci těžké, s nimiž i současná medicína zápasí. Třeba rakovina. Pokrok v její léčbě je velký, ale ještě bude trvat řadu let, než ji zvládneme. Možná že by se do lékařského, a vůbec do výzkumu mělo dávat více peněz, než za ně kupovat zbraně. Katastrofické vize typu „Den poté“ jsou záležitosti hlavně filmové. Možná by se takové filmy točit neměly, aby nedávaly špatný příklad. Ale lidé se rádi bojí. Myslím však, že dobře postavené zákony, ne takové s mnohoznačnými výklady, by mohly pomoci. Ostatně se domnívám, že hlad by mnohé spíše donutil obdělávat půdu a chránit ji i sebe před těmi bezohlednými. Pár dobře ochráněných polí by velmi ztenčilo řady bezohledných. Německo je plné uprchlíků, Francie rovněž tak. Anglii to asi dlouho nebude trvat. Co když se stane třeba nějaké velké kataklyzma – kam pak dáme ty další utečence? Jsme vůbec na to ještě připraveni? Existuje podle vás nějaký záložní plán B, nebo dokonce C či D? Opakuji, že nejsem politik, takže nemohu vědět, zdali existují vůbec nějaké záložní plány. A do hlavy politikům jeden nevidí. Je fakt, že jejich nerozhodnost vyvolává různé konspirační teorie. Některým i já mám pokušení věřit. Vždyť jak moc jsme podporovali různé změny režimů, které byly v mnohých státech zaběhlé. My Evropané. Myslím, že by se měly problémy řešit v místě. Potom by bylo utečenců mnohem méně. A ne lhát sami sobě. K těm kataklyzmatům. Málo se dnes učí o přírodě a o historii – myslím té skutečné historii, ne o jejím výkladu, který je za každého režimu jiný! A vůbec málo se učí práci a úctě ke druhému. Neslyšel jsem, že by se třeba v našich školách, a nejen našich, učilo o lidských povinnostech. A přitom jeden z největších odkazů francouzské revoluce zní: Není práv bez povinností a povinností bez práv. Na úkor toho se dozvídáme spoustu zmatených informací, jejichž nejednotný výklad podává obraz světa značně pokřivený. K naší škodě. Pokud by toho nebylo, věděli bychom, že kataklyzma nepřijde najednou. Z hodiny na hodinu, snad pouze lidská válka za použití jaderných zbraní, ale to už by potom bylo všechno zbytečné. Přírodní kataklyzmata přicházejí sice z hlediska života zemského tělesa „náhle“, ale vzhledem k člověčímu životu to nějaké tisíce let trvá a za tu dobu se dá společným úsilím něco vymyslet. A skutečně se může stát, že přijdeme o auta, vily, mrakodrapy a lacinou zábavu, ale v rámci svého zachování budeme opět všichni obdělávat půdu, budeme se ji snažit vyrvat zpod betonových desek, kterými ji dnes „oblažujeme“.

Dělají bordel, neumí mluvit. Nejde s nimi pracovat. V Německu unikla zlá pravda o migrantech Matematik Marian Kechlibar prozrazuje, co se děje v jedné z policejních škol v Německu, přesněji řečeno v Berlíně. Hlavní město Spolkové republiky Německo vede levicová koalice, která chce do policejního sboru začlenit co nejvíce azylantů. K čemu to vede? Raději se podívejte sami. V německém deníku Die Welt vyšel článek o tom, co se děje v berlínské policejní škole. Jsou to natolik šokující informace, že nějakou chvíli zaznívaly spekulace, zda uznávaný německý deník Die Welt nešíří hoaxy – lživé zprávy. Jenže zavedený německý deník si trvá na tom, že píše jen pravdu. Má k dispozici nahrávku, na které jeden z policejních vyučujících popisuje, jak se chovají azylanti, z nichž se mají postupem času stát strážci zákona a pořádku. Policejní škola potvrdila pravost nahrávky. Co na ní zájemci uslyší? „Arabští a turečtí žáci ‚dělají kravál‘, nejsou ochotni respektovat učitele, ignorují výuku. Jejich vyjadřovací schopnosti jsou tak ubohé, že jim nelze rozumět, o schopnosti psát německy to platí dvojnásob. Na pokárání či vyloučení z hodiny reagují rozbíjením věcí a výhrůžkami. Zní to jako reportáž ze speciální školy pro mladistvé kriminálníky, ale bohužel tito frekventanti mají být jednoho dne strážci zákona, ne jeho narušitelé,“ shrnul obsah nahrávky Kechlibar na webu Kechlibar.net s tím, že německy psaný článek je na serveru deníku přístupný jen předplatitelům. Prý stojí za to si deník předplatit. Článek Mariana Kechlibara naleznete zde „Vytváříme druhořadou, zkorumpovanou policejní složku. Mám z nich strach, kolegové taky, chodím do práce jen s největším sebezapřením a zhnusením. Toto nejsou budoucí kolegové, ale nepřátelé. Máme nepřítele ve vlastních řadách. Nikdy jsem ve třídě nezažíval takovou nenávist,“ popisuje situaci na nahrávce učitel z berlínské policejní školy. Další problém je prý v tom, že se k policii přihlásili i příslušníci menšin, kteří sice sami mají čisté trestní rejstříky, ale jejich sourozenci, bratranci a další příbuzní už mají na triku nějaké to zločinné jednání. A pokud by noví policisté měli stíhat údajné zločince ze své komunity, ke komu by se takoví strážci zákona chovali vstřícněji? K potenciálnímu kriminálníkovi, nebo k Německu a k jeho zákonům? Mnozí vyučující se obávají, že by tito policisté nestavěli zákon na první místo. „Jeden ze studentů policejní akademie nedávno zastavil svoji německou kolegyni a začal jí vytýkat, že se ve svém volném čase obléká ‚moc západně‘,“ prozradil další vyučující. O všech těchto problémech se prý ví už velmi dlouho, ale jaksi se zametají pod koberec.

Německý politik sdělil, jak Berlín ukrajinskému velvyslanci ukázal, kde je jeho místo Stálé stížnosti ukrajinského velvyslance Andrije Melnika kvůli návštěvě německé delegace na Krymu a Donbasu donutily Berlín, aby diplomatu ukázali, kde je jeho místo. Prohlásil to předseda frakce strany Levice (Die Linke) v regionu Osnabrück a vedoucí německého projektu Lidová diplomacie Andreas Maurer. Video bylo zveřejněno na YouTube. Německý politik, který předtím sám zavítal na Krym v sestavě delegace poznamenal, že Melnik několikrát vyslovil ministru zahraničí SRN Sigmaru Gabrielovi podobné názory a ukrajinský prezident Petro Porošenko požádal kancléřku Angelu Merkelovou, aby německé poslance za tyto návštěvy potrestala. Podle Maurera však ukrajinský prezident „zjevně zvolil nesprávnou zemi". „Je to prostě absurdní. Možná, že to funguje na Ukrajině Politik sdělil, že před dvěma měsíci došla německým úřadům trpělivost a Berlín vysvětlil Melnikovi, že Kyjev má právo na protesty kvůli návštěvám Krymu. Nesmí však ukazovat německé vládě, co má dělat. Podle Maurera byl velvyslanec vyzván, aby „dělal svoji diplomatickou práci a nezasahoval do vnitřních záležitostí Německa". „Po tomto prohlášení se začal chovat umírněněji," zdůraznil politik.

A to je to strašení, které vytváří podhoubí nacionalismu, vpálil v ČT Matěj Stropnický do očí Chovancovi. A ten... Hosty druhé části pořadu ČT24 Otázky Václava Moravce byli ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) a předseda Strany zelených Matěj Stropnický. Tématem byl pravicový extremismus. „Myslím si, že základem demokracie je říkat pravdu. Ukazovat jim reálný stav. Nepochopil jsem, proč jim v Německu neříkali pravdu. Demokracie je o tom, že lidé mají veřejnou kontrolu,“ podotkl k současné migrační krizi a strachu ve společnosti Chovanec. „Ten, kdo si nemyslí, že s milionem uprchlíků přijdou i teroristé či zločinci, je naivní. Ale nechceme přispívat k fašizaci společnosti,“ dodal Chovanec. „Zdaleka ne všichni členové vlády se vyjadřují tak, jak by měli. Extrémem je prezident Zeman, ale nelíbí se nám ani vyjadřování ministra financí Andreje Babiše (ANO) či ministra vnitra Chovance. Vláda by neměla říkat, že hasí požár, ale měla by především hasit,“ nebral si servítky Stropnický. „Pokud se vedle nás někdo rozhodne pozvat obrovské množství lidí do Evropy, tak ten soused má právo říct, že jej to například bude obtěžovat,“ řekl Chovanec. „Nesnažím se lidi strašit, ale říkám to, jak ty věci skutečně jsou. Na cestách je podle mého názoru několik milionů lidí a my musíme umět rozlišit, kdo je uprchlík a kdo je ekonomický migrant,“ doplnil. Stropnický se následně vyjádřil i k tureckým požadavkům na summitu EU. „Rozvolnění vízové politiky vůči Turkům by mi nečinilo problém. A ty finanční prostředky? To, že si Turecko dnes vychutnává Evropskou unii, je odplata za hru se zemí v uplynulých letech. Ty podmínky mně naopak připadají docela nízké, z mé strany akceptovatelné,“ sdělil Stropnický. Připadá mu však, že Evropská unie přehazuje zodpovědnost za migrační krizi na nečlenský stát a zároveň si nevšímá problémů, které v Turecku jsou. „Rozvolnění vízové politiky v Turecku už téměř znamená bezvízový styk, a na to bych nepřistoupil,“ pozastavil se Chovanec nad tím, že Stropnický nedává důraz na lidskoprávní akcent. Ten se však domnívá, že tím, že by se zahájily rozhovory o vstupu Turecka do EU, mohlo by dojít i k rozhovorům nad lidskými právy. „Turecko o vstup do Evropské unie stojí, takže nepochybně je připraveno zlepšit demokratické standardy,“ podotkl Stropnický. Chovanec následně zkritizoval Řeky, kteří měli vybudovat detenční zóny. „Nemůžeme ale do sebe v Evropě kopat. Nenechám urážet vlastní zemi,“ zareagoval na kritiku Řeků vůči Česku Chovanec. „Řecko od nás loni dostalo deset milionů,“ podotkl. „No to jim pomohlo. Tím pomáháme především sami sobě,“ oponoval Stropnický. Ten následně zkritizoval Ministerstvo vnitra, že na našem území neřeší problémy s migrací. „Proč pan ministr chodí a hrozí před migračním přílivem, když se pak nic neděje?“ ptal se Stropnický. „Měli bychom být v té věci daleko konstruktivnější a zaměřit se na programy u nás doma,“ dodal. „Líbí se mi mládí pana kolegy. Já byl také mladý a byl jsem takto zapálen,“ reagoval Chovanec s tím, že by se rád bavil o věcných problémech. Dodal, že není přípustné, aby Česká republika jako suvernénní stát si nechala diktovat, co má dělat, například od německé kancléřky Angely Merkelové, nebojiných evropských politiků.„A to je to strašení, které vytváří podhoubí nacionalismu,“ vpálil mu následně Stropnický. Podle něj je potřeba tyto problémy hasit. „Děkuji, že jste mě poučil. Až budete ministrem vy, což může být brzy, tak si to realizujte, jak chcete,“ došlo k rozepři mezi obema mužům. Takto reagoval Chovanec. Otázka šibenic i „čisté rasy“ Následně se také hovořilo o nošení šibenic na demonstracích či o provolávání hesel „Čistá rasa“, „Nic než národ“ při demonstraci na Albertově. „Problém je v právním pořádku České republiky. Nošení šibenic není v ČR trestné. Je potřeba se zamyslet, co s tím. Nevím, jestli je nutné ale hned měnit zákony,“ podotkl Chovanec s tím, že se odvolá proti vyhodnocení rozboru městské části Prahy 1 v této otázce. „Samozřejmě, že šibenice na demonstrace nepatří,“ podotkl Stropnický a vyjádřil se k pravicovému extremismu v Česku. „Postrádám aktivní komunikaci ze strany vlády, která by se zaměřila na vyvracení mýtů v této otázce,“ řekl. s tím, že mu chybí kampaň „proti strašení“. „Pokud vláda nemá jasný plán, nestojí za regulovanou podobou migrace a okopává spíše svým partnerům kotníky, tak přestože se to před volbami neprojevuje, tak u těch uren se to projeví,“ poukázal na výsledky voleb na Slovensku, kde se do Národní rady Slovenské republiky dostala extremistická strana Mariana Kotleby. Čapí hnízdo a Andrej Babiš Posledním tématem byla kauza Čapího hnízda související s ministrem financí a šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem. „Mimořádná schůze Poslanecké sněmovny – proč ne? Ale nic se nikdy na těchto schůzích nevyřeší,“ zareagoval Chovanec. „Budu velice rád, pokud mi to Andrej Babiš vysvětlí na vládě, koaličním partnerům,“ sdělil s tím, že ve filmu Matrix AB Babiš zmínil, že projekt vymyslel. „Pokud jej skutečně vymyslel, tak ví jméno investora, kterému svůj nápad předal,“ podotkl. „Pro schválení mimořádné schůze bych hlasoval. Působí trochu schizofrenně, když nyní ČSSD poukazuje na střet zájmů, když se blíží volby,“ rýpl si Stropnický. Střet zájmů se podle něj projevuje i jinde, například na Ministerstvu zemědělství. „Pan Jurečka má velmi blízko k hnutí ANO, i když je zatím lidovec,“ podotkl Stropnický s tím, že mu přijde pokrytecké ze strany sociálních demokratů řešit střet zájmů, když ten byl již v době vzniku koaličního vládnutí.

Co se to děje? 120 zemí z celého světa shromažďuje svá vojska a média o tom mlčí... Proč se shromažďuje vojenská technika armád všch zemí světa a média o tom nemluví? Ve videu níže najdete několik titulků novinových článků, které hovoří o shromažďování vojsk, a to až ve 120 zemích světa. Ovšem v USA a většině tisku Evropy o tom nejsou žádné zprávy. Blízký východ je připraven kdykoliv odpálit svou časovanou bombu. Navíc nezapomínejte, že ISIS je CIA pod falešnou vlajkou. Jaký z toho může vzniknout děj, podělte se s námi o názory v komentáři níže. Kontextová reklama Sklik Komentáře:

Turecko bude mít opět co vysvětlovat. Odhalené dokumenty teroristů dokazují svědectví o dodávkách ropy do Turecka Na webových stránkách televizního kanálu RT byly uveřejněny dokumenty IS (v Rusku zakázán) a výpovědi jeho zajatých teroristů o ropném odvětví islamistů a o exportu ropy do sousedního Turecka. Natáčecí skupina RT, která pracovala na dokumentárním vyšetřování, se nacházela na služební cestě v syrském Kurdistánu od 27. února do 15. března ve městech Šaddádí, Rumilan, Kámišlí a Tell Abiad a natáčela film o tom, jak Islámský stát obchoduje s ropou a o jeho možných vztazích s Tureckem. Natáčení se odehrávalo také v domech, které byly dříve okupované veliteli IS, kde byly nalezeny opuštěné dokumenty o těžbě a prodeji ropy, poznámky o trestech, věrouce a agitační literatura. Z Turecka do Sýrie — teroristé Dokumenty se dostaly do rukou Lidových obranných jednotek (YPG) při dobytí města Šaddadí na severu Sýrie, a pak byly předány zpravodajům RT, kteří navštívili tuto oblast. Kurdští domobranci zajali rovněž teroristy z Turecka, Saúdské Arábie a jiných zemí, kteří vyprávěli o stycích IS a Turecka. Zajatý terorista tureckého původu například vyprávěl, že většina islamistů přijíždí do IS přes území Turecka. Ani turecké úřady, ani pohraničníci jim nečiní v tom žádné překážky. „Kdy jsem přecházel přes hranici, bylo asi 10 hodin ráno. Nikdo nám v tom nebránil. Překročili jsme hranici bez překážek", řekl zajatý Turek. Podle jeho slov se na hranici nachází velké množství tureckých vojáků a důstojníků, ti ale nebrání proudu lidí, kteří se chtějí připojit k teroristům. „Tento region je důležitý z hlediska vojenského. Při překročení hranice nám ale nikdo nepřekážel", říká zajatec. Podle jeho názoru, dochází k tomu proto, že Turecko využívá IS ve vlastních zájmech. „Turecko a IS mají společného nepřítele — YPG (kurdské lidové obranné jednotky). Turecko se nechce do toho plést, chce se zbavit nepřítele cizíma rukama", soudí zajatý islamista. Na potvrzení skutečnosti, že teroristé bez překážek procházejí tureckým územím, ukazují kurdští bojovníci novinářům svazky pasů lidí, a to jak mužů, tak i žen. Ve všech těchto pasech jsou záznamy o vstupu do Turecka. Tyto doklady včetně občanských průkazů a cestovních pasů se dostaly do rukou domobranců YPG také po dobytí Šaddadí. Podle předpokladu kurdských bojovníků, majitelé těchto dokumentů, které museli po příjezdu do ISIL odevzdat, jsou nejspíše už mrtví. Místo svého pasu dostává rekrut po příchodu do IS agitační literaturu. Novináři RT našli například v „kanceláři" teroristů knihu „Jak svádět ideální boj proti zločineckému Asadovu režimu". Je příznačné, že kniha byla vydána v tureckém Istanbulu (je tam dokonce tiráž), a nakladatelství má účet ve Facebooku. Kontextová reklama Sklik Ze Sýrie do Turecka — ropa Zajatý Turek-islamista řekl, že vytěženou ropu IS prodává do Turecka — přičemž v takových objemech, že to nemůže nevědět turecká vláda. „Probíhá obchod s ropou, tím jsem si jistý… Kromě toho oni (Turci — red.) pomáhají IS s potravinami a dalšími nezbytnými výrobky. Na IS se vztahuje embargo, nemají jak dostat potraviny. Dále jim pomáhají s penězi, zbraněmi, náboji. Takovouto pomocí. A to vše se dělá otevřeně," ujišťuje turecký ozbrojenec. O tom, že ropa je na území Islámského státu těžena v průmyslovém měřítku a profesionálně, svědčí trofejní dokumenty. Mezi nimi jsou listiny na formulářích „Oddělení ropy a plynu ministerstva přírodních zdrojů Islámského státu" o ropě odvezené v lednu 2016 řidiči cisteren. Pokud máme věřit těmto dokumentům, řidiči kupovali ropu u IS za cenu od 12 do 26 dolarů za barel. Odvoz probíhal z ropných polí Kabiba, Režura, Makchul a Al-Chejr. Například jen 23. ledna bylo z ropného pole Kabiba odvezeno 383 barelů za cenu $13/barel — celkem 4979 dolarů. Dalším je dokument o přijetí do práce do jednotky „Oddělení ropy a plynu IS", která se nachází v oblasti Al-Baraku, dvou nových inženýrů. Dokument dostatečně podrobně a kompetentně rozepisuje povinnosti nováčků — oprava těžebního vybavení, včetně toho, které je poškozené od leteckých úderů, pokládání nových ropovodů. Celkem bylo v tomto oblastním oddělení 17 zaměstnanců, včetně 5 vedoucích a několika pracovníků. Na televizním kanálu RT informovali, že z výsledků vyšetřování jejich žurnalistů dávají dohromady dokumentární film. Bude hotový za měsíc. Dokument s dodacími listy o prodeji neočištěné ropy v barelech z vrtu 215, pole Kabiba. Cena 13 dolarů za barel, vytěženo 383 barelů, celkem 4979.00 dolarů. 23. ledna 2016. Knížka pod titulkem „Jak svádět ideální boj proti zločineckému Asadovu režimu“ a páska sebevražedného teroristy. Knížka byla otištěna v Istanbulu a nalezena v nemocnici v Šaddadí, kterou bojovníci IS udržovali dokonce i poté, co bylo osvobozeno celé město. Dokument s dodacími listy na prodej neočištěné ropy v tunách z vrtu Rižura. Cena $70/tuna, celkově 19,18 tuny, celkem $1342.60. 23. leden 2016. Dokumenty s dodacími listy na prodej neočištěné ropy nalezené na podlaze bytu jednoho z velitelů IS. Zdroj: sputniknews.com

Publicistka: Kdo pomůže Kurdům, aby se z Afrínu stalo pro Erdogana to, co pro Hitlera Stalingrad? „Kurdský Jindires je Guernicou dnešních dnů,“ srovnává překladatelka a publicistka Jana Maříková letošní boje v kurdské provincii Afrín s občanskou válkou ve Španělsku, která bezprostředně předcházela 2. světové válce. V sobotu 10. března večer se jednotky turecké armády posílené o čerstvé džihádisty z Al-Káidy a bývalého Islámského státu (IS) dostaly na vzdálenost pouhých 2 km od města Afrín, které je metropolí stejnojmenné kurdské provincie na severu Sýrie. Podle Kerema Schambergera, který se v posledních dnech přesunul do blízkosti míst bojů, jsou vesnice a předměstí kolem Afrínu nepřetržitě bombardovány tureckými bojovými letadly a tanky. „Pokud OSN a mezinárodní síly nezasáhnou okamžitě, civilní masakr je nevyhnutelný,“ řekl jeden z vedoucích představitelů kurdských obcí v Německu Ali Ertan Toprak. Kurdská zastřešující organizace KCDK-E, která působí po celé Evropě, vyzývá v této kritické fázi lidi, kteří cítí s osudem Kurdů v Afrínu, aby vyšli do ulic a přitáhli konečně pozornost evropské veřejnosti a politiků k situaci v Afrínu. Město Afrín se čím dál více podobá sovětskému Stalingradu koncem roku 1942. Turecká armáda podporovaná džihádisty, kteří k ní přeběhli z teroristické organizace IS, třetí měsíc město systematicky bombarduje letecky i těžkým dělostřelectvem. Útočí na město plošně. Nikoli na vojenské cíle, ale kobercovou metodou. Podle dnešního platného stavu Ženevských konvencí o pravidlech vedení války jde o válečný zločin. Stejnou taktiku použila nacistická 6. armáda vedená u Stalingradu pozdějším polním maršálem Fridrichem Paulusem. Než se odvážila do města vstoupit, tak jej proměnila v hromadu trosek. Mluvčí kurdské samosprávy Afrínu Asya Abdullah v rozhovoru pro TV stanici ANF uvedla, že Kurdové odmítají opustit své domovy. „Neodejdeme. Nemáme kam. Toto je naše země a náš domov a budeme o něj bojovat,“ prohlásila Abdullah. V nejbližších dnech tedy bohužel lze očekávat krvavou bitvu o město. Ve stylu Stalingradu. Minulý týden se mezi útočícími Turky a džihádisty na jedné straně a bránícími se Kurdy na druhé straně odehrávaly nejtěžší boje u města Jindires. Jde o klíčový komunikační uzel, kterým Kurdové dodávali do Afrínu potraviny, vodu, léky, munici a posily. Přes toto místo byli také z obleženého města evakuováni těžce ranění, které není možno na místě léčit. I současný osud tohoto donedávna třináctisícového města má svoji historickou paralelu. Je jí baskické město Guernica. V rámci občanské války ve Španělsku je v roce 1937 vybombardovala letadla Legie Kondor nacistické Luftwaffe, která bojovala po boku fašistického diktátora Francisca Franca proti republikánům. V den konání trhu. Dva dny na to Guernicu obsadily falangistické oddíly generála Franca. Na motivy hrůz historicky prvního leteckého útoku na civilisty, který v podstatě předznamenal osud mnoha měst – včetně německých – během 2. světové války, namaloval slavný španělský malíř Pablo Picasso světově proslulý obraz. Opět německé zbraně Jindires připomíná Guernicu a španělskou občanskou válku hned několik faktory. Jako tehdy na Basky, tak dnes na Kurdy dopadají německé letecké bomby a těžké dělostřelecké granáty. Na vojáky i civilisty bez rozlišení. Tureckou armádu zbraněmi a municí zásobují německé zbrojní firmy. Stejně jako fašistické oddíly generála Franca, které svrhly legální demokratickou vládu ve Španělsku. Opakovaně bylo prokázáno, že přes Turecko se zbraně a munice západní provenience dostávaly do rukou džihádistických teroristů z IS. Bohužel včetně zbraní, které pocházely ze skladů Armády ČR. V Německu ani u nás za to nikdo nikdy nebyl policejně vyšetřován. Natož odsouzen. V pátek 9. března však německá policie na žádost Turecka provedla razie a zahájila vyšetřování dvou německých firem, které jsou Turky podezírány ze spolupráce s dříve legální a dnes zakázanou politickou stranou Kurdská strana pracujících (PKK). Interbrigadisté tehdy a dnes Po boku španělských demokratů bojovali a umírali v občanské válce zahraniční dobrovolníci – interbrigadisté. Včetně asi dvou tisíc Čechoslováků, kteří věděli, že u Madridu a Barcelony se bojovalo i za Prahu. Řada interbrigadistů z Francie a dalších zemí a jejich rodin za to doma čelila policejní perzekuci. Když demokraté občanskou válku prohráli, tak interbrigadisté, kterým se podařilo se stáhnout do Francie, byli v zemi galského kohouta internováni. Včetně Francouzů, kteří byli postaveni před vojenské soudy a hrozilo jim mnoho let žaláře za službu v cizí armádě. Z internačních táborů se dostali poté, kdy nacisté, kteří podporovali v občanské válce Franca, zahájili 2. světovou válku útokem na Polsko. Tou dobou už Československo neexistovalo. Na území Čech a Moravy nacisté vyhlásili Protektorát, stanné právo a nastalo odvážení nepohodlných lidí do koncentračních táborů. I na Francii krátce nato došlo. Německý blitzkrieg se přes Holandsko a Belgii převalil do Francie. V tu chvíli byli čeští interbrigadisté z internace propuštěni a zařazeni v rámci Cizinecké legie do francouzské armády. Po porážce Francouzů přešli k Britům nebo do SSSR. Později se mnoho z nich vyznamenalo v letecké bitvě o Británii a v pozemních bitvách u Tobruku, El Alameinu, nebo u Charkova či Sokolova. Někteří se dokázali přes bitvu v Dukelském průsmyku probít až domů do vlasti. Ti, co vidí do budoucna I dnes v řadách kurdských Lidových obranných jednotek (YPG) bojují a umírají dobrovolníci z různých zemí světa. 24. února padl kromě dalších „interbrigadistů“ při obraně Jindires Hauknur Hilmarsson – jeden z lídrů islandské nenásilné demokratické „revoluce“ z roku 2008. Když došlo k finanční krizi v roce 2008 a krachu islandských bank, tehdejší vláda premiéra Geira Haarda zkrachovalé banky zestátnila. Na nátlak EU převzala státní záruky za vklady evropských firem v těchto bankách. Vyhlásila program úsporných opatření, který by drasticky postihl domácí obyvatelstvo. Hilmarrson spolu se skupinou aktivistů sebral pod petici žádající vyhlášení referenda 56 tisíc podpisů. V referendu byl 93 % hlasů odmítnut „úsporný plán“ podobný tomu, který byl aplikován pod tlakem EU v Řecku. Vláda rezignovala a byly vyhlášeny nové volby. Před volbami odstupující vláda ještě stihla podat přihlášku do EU. Z voleb vzešlá vláda premiérky Jóhanny Sigurð iniciovala rozsáhlé policejní vyšetřování příčin bankovního krachu. Vyšetřováni byli jak bývalý premiér Geir Haarde a šéf centrální islandské banky David Oddsson, tak i šéfové zkrachovalých bank. Za podvody na finančním trhu byli k mnoha letům vězení odsouzeni šéfové dvou největších islandských bank Sigurjón Arnason a Ivara Gudjonsson a řada „menších ryb“. Šlo o jediný případ na Západě, kdy byli potrestáni vězením a propadnutím majetku někteří z „banksterů“, kteří způsobili celosvětovou hospodářskou krizi. Několik let trvající nátlak Velké Británie, Holandska, Německa a Itálie, aby Island zaplatil 5 miliard eur firmám z EU, které „investovaly“ přes islandské banky do pochybných cenných papírů, nakonec způsobil, že v roce 2015 Islanďané v referendu odhlasovali stažení své přihlášky do EU. Dnes je Island znovu prosperující ekonomikou. Na rozdíl od Řecka, které se diktátu EU podvolilo a po sérii drastických úsporných opatření je ještě zadluženější než před krizí a ještě bylo okradeno o majetek, který privatizovaly německé firmy. Postup Islanďanů ocenil i nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz, který při hodnocení řešení finanční krize z roku 2008 prohlásil: „To, co udělal Island, je správně. Bylo by špatně zatěžovat budoucí generace chybami finančního systému.“ Jeden z u nás neznámých, ale ve světě proslulých islandských národních hrdinů, kteří zachránili svoji zemi před vydrancováním „finančními žraloky“ z EU, i později prokázal, že „vidí dopředu“. Erdogan jako reinkarnace Hitlera Stejně jako českoslovenští interbrigadisté v letech 1936-1939 letos odešel bojovat do Afrínu proti agresi turecké armády, kterou nařídil obdivovatel nacistického vůdce Adolfa Hitlera turecký prezident Recep Erdogan. Život Hauknura Hilmarssona tam však ve 32 letech bohužel skončil. Není však jediný. Z Islandu, Švýcarska, Belgie, Německa, Francie odešli napadeným Kurdům na pomoc tisíce lidí, kteří stejně jako před 2. světovou válkou interbrigadisté vidí nebezpečí, které představuje Erdoganův režim v Turecku. A chápou, že dnes se bojuje u Afrínu, a obrazně řečeno „zítra“ to může být Bělehrad, Budapešť či Vídeň. Tam všude už v minulosti řádily turecké vojenské jednotky. Ve 13. až 17. století. A protože s jídlem roste chuť, tak minulý týden začaly vojenské lodě turecké armády provádět námořní blokádu řecké části Kypru. Tedy členské země EU. A stejně jako v případě Kurdů zbytek evropských vlád mlčí. To je ta solidarita v rámci EU, kterou se nám dnes a denně eurokraté snaží natlouct do hlav. Část Evropanů – bohužel nikoli politiků v čele vlád – už o nebezpečnosti Erdoganovy diktatury přesvědčila migrační krize v roce 2015. Při ní Turecko vyslalo do EU přes 2 miliony migrantů, z nichž nemalá část dnes vraždí, znásilňuje, loupí, krade a dealuje drogy i v metropolích jako Berlín, Brusel či Paříž. Genocida ve stylu SS V městě Jindires Kurdové vzdorovali ručními zbraněmi tureckým tankům a bombardérům rovných 50 dnů. V sobotu večer Jindires po hrdinné obraně do posledního muže a poslední ženy padl. Turecká armáda následně postoupila údolím Kene Gewrké do hloubky 6 km do vnitrozemí provincie Afrín. Při postupu vraždila Kurdy – včetně civilistů. Na FB byla v noci na neděli zveřejněna videa, na nichž příslušníci turecké armády a IS popravují kulomety spoutané vesničany v dobytých vesnicích. Videa si točí sami tito váleční zločinci, kteří se jimi na internetu chlubí. Stejně postupovala za 2. světové války Einsatzkomanda SS na dobytých územích v dnešním Bělorusku, Ukrajině a Rusku. Kurdové v Afrínu se turecké a džihádistické invazi brání stejně statečně jako Sověti ve Stalingradu. Bojuje se o každý metr půdy, o každý pahorek či skálu. Muži i ženy z kurdských milicí YPG a YPJ zuřivě brání každý dům, stodolu či jiný objekt. Proti moderním letadlům a těžké obrněné technice německé a americké výroby bojují ručními zbraněmi. Městu Afrín poskytují určitou míru ochrany hory táhnoucí se od severu k západu a hory na jihovýchodě, které jsou pro těžkou techniku, jako jsou tanky, špatně prostupné. V těchto místech se Kurdům daří Turky a džihádisty zadržovat. Pomocí protitankových a protiletadlových řízených střel se jim podařilo zničit několik tanků, těžkých houfnic a sestřelit několik vrtulníků a letadel. Na pomoc afrínským Kurdům se do oblasti stahují i jednotky, které po boku západních spojenců a irácké armády bojovaly úspěšně proti irácké odnoži IS. A pomohly od džihádistů osvobodit řadu iráckých měst a vesnic. Po stažení kurdských jednotek z Iráku musela mezinárodní koalice vedená US Army a iráckou armádou v boji proti IS vyhlásit „operační přestávku“. Tak zdatnými spojenci v boji proti džihádistům Kurdové jsou. Kurdům však chybí letecké krytí proti bombardování. A potřebovali by nutně dělostřelectvo, aby mohli zastavit postup Turků a džihádistů ze severovýchodu a z jihovýchodu, který hrozí území bráněné Kurdy rozetnout na dvě části. Minulý týden se jim na pomoc vydali i vojáci syrské vládní armády. Během soboty však byli ve vzdálenosti asi 30 km od míst, kde Kurdové čelí nejhorší bojové situaci. A bohužel za členitými horami. Pešmergové v ohni dvou front Afrínským přispěchali na pomoc i Pešmergové, kteří po úspěšném referendu vyhlásili na severu Iráku nezávislý Kurdistán. Referendum proběhlo v souladu s iráckou ústavou, na jejíž tvorbě se pešmergští Kurdové podíleli. Zatím však tento stát není mezinárodně uznán. Ve čtvrtek 8. března se však Kurdové po zradě Rusů, kteří se z oblasti Afrínu vojensky stáhli den před tureckou agresí, dočkali dalšího nemilého překvapení. Po přerušení bojů proti IS v rámci mezinárodní koalice představitelé irácké armády začali jednat s tureckými generály o možnosti společného útoku na nezávislé Pešmergy. Světová islámská revoluce Podobně jako Hitler je Erdogan schopen se spojit s kýmkoli, když mu to přinese okamžitý vojenský prospěch. Stejně jako v případě Hitlera už se však jak Američané, tak i Rusové stihli přesvědčit, že pro Erdogana má dohoda s nemuslimem cenu „hajzlpapíru“. Šéf turecké zpravodajské služby MIT Hakan Fidan před časem vyhlásil, že Turecko začalo a povede novou světovou muslimskou revoluci. Sám Erdogan se rád svými blízkými nechává titulovat jako chalífa. Plné označení, které v arabštině zní „chalífat rasúl Alláh“ – náměstek posla Božího, má význam celosvětového vůdce muslimů. Chalífa měl v muslimském světě v minulosti podobné pravomoci, jaké má v rámci katolické církve papež, který se rovněž označuje za náměstka Kristova na zemi. Tedy duchovní vůdce. Papežové ve středověku byli vedle duchovní funkce i světskými pány řady území v Itálii. Stejně tak posledním uznávaným chalífou byl osmanský sultán Abdulahmecid II. Jeho funkce však byla zrušena po vyhlášení sekulární Turecké republiky Mustafou Kamalem řečeným Atatürk v roce 1923. Rok nato byl Abdulahmecid II. zavražděn v sultánském paláci Topkapi atentátníkem z arabského, pro muslimy posvátného města Mekky. Poslední chalífa Za chalífu se v roce 2014 prohlásil vůdce Islámského státu Abú Bakr al-Bagdádí, který byl v roce 2017 zabit při náletu ruských letadel Su-34 u města Rakká, jež bylo považováno za hlavní město Islámského státu. Od loňska Erdogan při veřejných vystoupeních rád odkazuje na Osmanskou říši. A rovněž mluví o budoucí světovládě islámu. Jím nastolený režim po nezdařeném vojenském převratu v roce 2016 odbourává sekulární prvky ze společnosti. V loňském roce prosazená nová turecká ústava prezidentskými pravomocemi nápadně připomíná uspořádání v Německu po požáru Reichstagu. Erdogan dokonce veřejně přiznal, že se při jejím psaní inspiroval Zmocňovacím zákonem, kterým Hitler uchopil v Německu diktátorské pravomoci. A které vedly k vyhlášení tzv. Norimberských rasových zákonů, podle nichž byl uskutečňován holocaust. Podle legend hojně rozšířených mezi muslimy má jednou přijít dvanáctý chalífa, který rozpoutá poslední džihád. Celosvětovou válku, v níž muslimové vyhladí všechny, kteří nevěří v Alláha a jeho proroka Mohameda. Pokud bychom samozvaného al-Bagdádího počítali mezi chalífy, tak by měl pořadové číslo 11. Pokud by za něj byl uznán i Erdogan, tak se jako nemuslimové máme opravdu nač „těšit“. V roce 2017 Erdogan vyhlásil seznam firem, které jsou podezřelé ze spolupráce s teroristickými organizacemi. Podle zvláštního zákona o boji proti terorismu takovou firmu může nechat zestátnit. Za teroristy Turecko nepovažuje IS, ale dříve legální a parlamentní Stranu kurdských pracujících (PKK). Na Erdoganově seznamu je několik set dceřiných firem západních nadnárodních gigantů. Pro výstrahu všem nechal Erdogan zestátnit továrnu na výrobu autobusů Mercedes. Místo toho, aby západ na Turecko uvalil embargo, jako se to po znárodnění v roce 1948 stalo Českolovensku, se Západ tureckého diktátora zalekl. Nyní dokonce hrozí zestátnění dvou německých firem v Německu – v Severním Porýní. Na základě žádosti Turků a německého zákona o trestní odpovědnosti firem, který vznikl podle nařízení z Bruselu. Těžko říci, čeho se kancléřka Merkelová bojí od Turků více. Jestli vypuštění další milionové vlny migrantů, nebo dalšího zestátňování poboček západních firem v Turecku. Faktem však je, že Západ vůči bezohlednému diktátorovi a nyní i válečnému zločinci Recepu Erdoganovi uplatňuje stejnou politiku appeasementu jako Francouzi a Britové vůči Hitlerovi, kterému v roce 1938 na mnichovské konferenci obětovali Českovensko. Po zbabělém stažení ruské vojenské základny z Afrínu den před tureckou agresí bohužel totéž platí i pro Rusko, které se v posledních letech zdálo být garantem postupného budování míru v mnoha oblastech. Otázkou je, kdo nyní může pomoci Kurdům. Obránci Afrínu a potenciálně i Pešmergové potřebují nutně ke svému přežití vyzbrojit moderními protitankovými a protileteckými zbraněmi a dostatkem munice. Při válce s IS Kurdové předvedli, že dobře vyzbrojení dokáží neuvěřitelné věci. Západní i východní koalice by bez jejich pomoci dosavadní vítězství proti IS nezískala. Západ i Rusové se však Erdoganem nechávají držet v šachu. Ať už kvůli ekonomickým zájmům, nebo proto, že si nechtějí Turecko vojensky znepřátelit. Kvůli tomu, že ovládá vstup do Černého moře. Rusové si navíc nechtějí znepřátelit ani Irák a Írán, jejichž vzdušný prostor využívají při přeletu na své základny v Sýrii. Zatím to vypadá, že Kurdy nechávají v „bažině“. I když pešmergští Kurdové loni podepsali s ruským Rosněftem dohody o společné těžbě ropy. A je to obrovský kontrakt, o který stál i Exxon Mobil, v němž dříve pracoval dnešní US ministr zahraničí Rex Tillerson. Zatím však Kurdům nepomáhají. Dva po staletí bité národy Jako spojenec Kurdů se nyní chová pouze Izrael, který v jejich prospěch intervenuje v Moskvě i Bruselu. Pokud by dodal, nebo zprostředkoval dodávky moderních zbraní, tak by se situace na frontě mohla rázem otočit. A Turci i džihádisté by mohli být vyhnáni zpět za turecké hranice. Možná by to ani nemusela být oficiální státní dodávka. Je známo, že izraelská tajná služba Mossad dokázala řadu let přes prostředníky zásobovat zbraněmi i municí obě strany irácko-íránské války. Izraeli totiž vyhovovalo, že se oba „perou“ vzájemně, a nemají chuť si to rozdat vojensky s ním. A co Čína? Tím, kdo změní situaci na bojišti, by mohla být i Čína. Čína již několik let plánuje a od roku 2015 buduje sítě obchodních cest napříč Asií a Evropou. Nazývá je Nová Hedvábná stezka. Její severní větev má vést přes Rusko a postsovětské státy. Na jižní trasu má být napojena také Indie a má vést přes Irán a Irák. Na první pohled se může zdát, že v jejím zájmu není vznik nezávislého Kurdistánu. Za místo, kde Kurdové tvoří národnostní většinu a kde by jednou Kurdistán mohl vniknout, lze považovat oblasti nacházející se na severu Sýrie, východě Turecka, severu Iráku a Íránu. Tedy v pásu, kde Čína plánuje část Nové Hedvábné stezky vybudovat. Je ovšem otázka, co je pro Čínu výhodné. Zda neustálý chaos, který v Iráku panuje od americké invaze, nebo jeho rozpad a vznik aspoň části Kurdistánu. Zvláště pokud by to byl spřátelený stát. A tím by se mohl stát právě za pomoci dodávek zbraní. Na Západě toho o čínské zbrojní výrobě není mnoho známo. Číňané se v této oblasti chovají dost tajnůstkářsky. Už však zveřejnili, že mají podobný stealth stíhací letoun, jako mají USA v F22 Raptor a Rusové Su57. Téměř všechny firmy světa už se stihly přesvědčit, že Čínané umějí cokoliv okopírovat a ve velkém to vyrábět. A že si s autorskými právy „hlavu nelámou“. Je tedy možné, že by Kurdům mohli dodat špičkové protitankové a protiletadlové systémy, které nutně potřebují, aby se Turkům ubránili. Opět by to nemuselo být oficiálně, ale třeba cestou Triád, což je čínská obdoba mafie, a jejich partnerů. Tyto metody Číňané používají k ovládnutí nerostného bohatství v Africe. Je tu však ještě jeden faktor, který by čínskou pomoc Kurdům mohl výrazně podpořit. V roce 2017 čínská státní ropná společnost CEFC kapitálově vstoupila do ruského Rosněftu. Společně pak ovládly největší indickou ropnou společnost ONGC. Čímž se z Rosněftu stal největší ropný gigant na světě, který těžbou předstihl i dosud největší americký Exxon. A Rosněft se dohodl s Pešmergy na společné těžbě v okolí Mosulu. Ropá má směřovat přes Rusko do Číny. Stavba ropovodu už letos byla zahájena. Modlitba za Afrín Doufám, že Kurdové agresory nakonec odrazí a svoji svobodu uhájí. Ať už jim v tom pomůže kdokoli. Doufám, že se nakonec někdo najde. Zatím se však nesmíme mlčky stydět. Musíme křičet, upozorňovat na válečné zločiny, usvědčovat naše politiky z pokrytectví. Hlavně nepřijmout jako fakt, že Kurdové nemají právo nejen na vlastní stát, ale ani na život. Je smutným osudem tzv. civilizovaného světa, že pláče nad minulými masakry a genocidami, ale proti současným nic nedělá.

Kajínek je před kamerou! Krajský zastupitel má strach a zde je důvod Jihomoravský krajský zastupitel Jiří Hlavenka zvolený ze Zelené a Piráty na sociální síti Facebook napsal, že by možná měl tesknit nad výsledkem voleb, nad tím, že sněmovnu řídí komunisté a Tomio Okamura, ale nepláče nad tím. Zdá se mu totiž, že českou společnost ohrožuje něco mnohem horšího než komunisté a Okamura. Říjnové volby dopadly tak, jak dopadly. Orgány sněmovny obsazuje hnutí ANO Andreje Babiše, které se přitom opírá o komunisty a SPD Tomia Okamury. Je to neveselý pohled, ale Hlavenka se domnívá, že se poměry zase mohou změnit. Na začátku 90. let minulého století šli lidé za Klausem a jeho tunelováním ekonomiky, alespoň podle Hlavenky, pak šli za Milošem Zemanem, který sliboval, že s tuneláři zatočí, ale neudělal to, a dnes jdou lidé za Babišem, Okamurou a Vojtěchem Filipem, o které se druhý nejbohatší Čech teď opírá. Kdo ví, jak to bude za čtyři roky, lidé pravděpodobně půjdou za někým jiným. S touto vidinou Hlavenka nad výsledkem voleb nepláče. Velmi ho však znepokojuje jiná věc. Zneklidňuje ho, kolik prostoru v médiích dnes dostává dvojnásobný nájemný vrah Jiří Kajínek. Vyjadřuje se v novinách i v televizi, jako by se zapomnělo, že zavraždil dva lidi. Tohoto vraha se dnes v televizi ptají, co si myslí o dalších vrazích, a on odpovídá, že to byli zajímaví a inteligentní spoluvězni. Podle Hlavenky je něco takového naprosto nepřijatelné. „Není ve společnosti něco hodně shnilého? Televize tvoří šestihodinový film, ve kterém násobný vrah a zloděj vykládá, že páchat zločiny není žádná legrace, ale že to je tvrdá práce jako každá jiná... Kšeft je kšeft, ale jsou i jistá tabu. Pachatelé nejtěžších zločinů jsou úplně na dně patologické sedliny společnosti. Tu najdeme v každé zemi. Jsou hnusem, o kterém víme, ale který nikdy a nikde nedostává prostor k sebepropagaci. Neznamená to, že se o kriminálních činech nepublikuje: ale z pohledu třetí osoby, s kontextem, se zkoumáním ‚anatomie zla‘. Ne že zlu dáme prostor se vykecávat. Co přijde příště – rozhovor s člověkem, který znásilňoval? ‚A jak na to ta dívka reagovala, křičela hodně, nebo jen tiše plakala? Povězte to našim divákům!‘. Zdá se, že padají i poslední zábrany. Za nimi je už jen propast,“ varoval zastupitel. Politik nechápe, jak může česká veřejnost něco takého s klidným svědomím sledovat. Jiří Hlavenka doslova napsal: Babiš-Okamura-komunisti. Mám být smutný, mám si zoufat nad touto hvězdnou trojicí s většinou ve sněmovně, nad voliči, kteří toto trio vytvořili, nad osudem demokracie v zemi? Nejsem. Od listopadu 89 se stalo nejedenkrát, kdy populaci ovládli, doslova zhypnotizovali pištci, kteří byli v manipulátorství o třídu obratnější než jejich protivníci. V devadesátých letech šla půlka národa za Václavem Klausem s jeho kapitalistem bez přívlastků, zato s mnoha tunely. Vystřídal jej nastoupil Miloš Zeman, na flétnu zadul pár svých bonmotů o spálené zemi, o "akci čisté ruce", o "vázání průkazek do kůže členů ODS" a národ vstal a vydal se za dalším krysařem. Co vidíme dnes, není nic jiného než nová varianta na staré téma: přijde někdo nový, neokoukaný, má vervu, odhodlání a dobrou rétoriku, dostane hlasy. Lidstvo žilo odjakživa vírou a nadějí. Víra se kamsi vytratila; zůstává věčná naděje, že ten nový bude lepší než ten starý. Zamrzí to, ale nepřekvapí - a zkušenost, že lidé nakonec zjistí, že pištec fouká falešně mně brání vidět to beznadějně. Je-li společnost zdravá, dostane se z toho. Ale je tu věc, ze které na mně kus beznaděje opravdu padá: politiky lze vyměnit, národ, kterým prostupuje hniloba, nikoli. Jde o fenomén Kajínka. Člověk, který byl prokazatelně a prokázaně nájemným vrahem a lupičem (k tomu druhému se zvesela přiznává) je dnes největší celebritou. Pojmenovávají se po něm bonbóny a v televizi běží pětidílný film, který není dokumentem, ale dle autorů "zpovědí" Kajínka, vícenásobného nájemného vraha. Na tento seriál se dívá 1.3 miliónu diváků. Kajínek pak dostává prostor v dalších médiích a stovky tisíc lidí to nadšeně čtou: "Kajínek prozrazuje tajemství největších českých vrahů", píše Blesk, nejčtenější český deník. Není ve společnosti něco hodně shnilého? Televize tvoří šestihodinový film, ve kterém násobný vrah a zloděj vykládá, že páchat zločiny není žádná legrace, ale že to je tvrdá práce, jako každá jiná. Tištěný deník publikuje názory vraha na další vrahy. Kšeft je kšeft, ale jsou i jistá tabu. Pachatelé nejtěžších zločinů jsou úplně na dně patologické sedliny společnosti. Tu najdeme v každé zemi. Jsou hnusem, o kterém víme, ale který nikdy a nikde nedostává prostor k sebepropagaci. Neznamená to, že se o kriminálních činech nepublikuje: ale z pohledu třetí osoby, s kontextem, se zkoumáním "anatomie zla". Ne že zlu dáme prostor se vykecávat. Co přijde příště - rozhovor s člověkem, který znásilňoval? "A jak na to ta dívka reagovala, křičela hodně nebo jen tiše plakala? Povězte to našim divákům!". Zdá se, že padají i poslední zábrany. Za nimi je už jen propast. A pak je tu nažhavené diváctvo - třetina lidí v ten večer sedících před televizí si naladila Já, Kajínek. I zde je to stejně shnilé. Třetina lidí si není schopna říct - probůh, vždyť to je nejhorší sorta, nájemný vrah. Přece se nebudu koukat, jak tam ten člověk hodinu vykládá svůj životopis. Není schopna tuto televizi odmítnout a jednou provždy si ji zařadit mezi odpad, který se vymaže ze seznamu. Naopak, vítězí emoce: "je sympatický, usměvavý", "to nemůže být zlý člověk", "byl přece omilostněn". Vrátila milost taky život těm, které zavraždil? Vždyť tohle je čirá odpornost. Jiní lidé zformulovali daleko lépe než to dokážujá, takže na závěr tři citáty: "S násilníkmi sa často identifikujú ľudia, ktorým chýba zdravé sebavedomie. Cítia sa ukrivdení a odstrčení. Zločin fascinuje tých, ktorí by radi prekročili hranice prístupných noriem, len na to nemajú odvahu. Glorifikácia kriminálnikov vedie k zníženiu citlivosti na zločin. Násilie nás fascinuje a vzrušuje. Sme síce spútaní výchovou a sociálnymi normami, no kriminálnici v reálnom živote konajú za nás. Čím je zločinec mediálne známejší, tým je počet jeho obdivovateliek vačší. Pre isté ženy može byť vražda prejavom neobyčajnej mužnosti, sily a dominancie" (Gabriela Pavlovčíková) ,,Za lásku sa skoro hanbíme, akoby to bol prejav slabosti. Kto je dobrý, láskavý a prajný voči iným, je podozrivý. Hľadáme za tým skryté motivácie, zisk, výhody. Naopak, keď sa niekto ukáže ako silný, stáva sa hrdinom. Médiami sa bleskurýchle šíria názory a hodnoty, aj tie pokrivené. Oslavovaním zločincov potláčame fakt, že urobili niečo zlé, ubližovali, ničili životy, rodiny. Fascinácia zlom tu vždy bola, dnes však nadobúda obludné rozmery. Spoločnosť akoby hlúpla.” (Jana Šípošová, obojí na csfd.cz). "Jsme v hluboké krizi, ale neumíme ji ještě dobře pojmenovat. Stupeň agrese stoupá. Válka už dlouho nebyla a mladí muži by si chtěli... zastřílet". (Agnieszka Holland pro dvtv.cz). Skoro ve všem jsem v životě optimista. Ale kde tady vydolovat jiskřičku optimismu, to opravdu nevím.

Hloupost! Markéta Šichtařová jasně ve věci maminky, kterou vyhodili z nemocnice od dítěte V Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem došlo k dramatické situaci. Na zdejší jednotce intenzivní péče se léčí se zápalem plic pětitýdenní chlapeček. Jeho maminka mu chtěla být nablízku. Lékař se jí pokusil vysvětlit, že to není možné. Maminka se však nenechala přesvědčit a lékař si nakonec zavolal na pomoc policii. Ekonomka Markéta Šichtařová se postavila na stranu matky. Ekonomku zaráží, jak snadno se dnes lidé zříkají odpovědnosti za své dítě. V nemocnici v Ústí nad Labem došlo ke zvláštní situaci. Jedna z maminek se tu hádala s lékařem, zda smí být nablízku svému maličkému synovi, který se léčí na zdejší jednotce intenzivní péče. Lékař matce vysvětloval, že něco takového na jednotce intenzivní péče není možné, kvůli ochraně pacientů. Maminka se však nedala přesvědčit, tak si lékař přivolal na pomoc polici. Maminku to zdrtilo, což ukázala např. reportáž televize Prima. Markéta Šichtařová se na sociální síti Facebook podivovala nad tím, jak snadno se někteří rodiče vzdávají odpovědnosti za své dítě a svěřují ho do rukou státní nemocnice s představou, že v rukou státu bude jejich dítku nejlépe. „Mizerné právní povědomí zdravotnického personálu se jakž takž dá pochopit (nikoliv tolerovat), protože zdravotnický personál studoval jiný obor než právo. Z diskusních reakcí veřejnosti je mi však úzko. Tolik lidí je ochotno vzdát se své odpovědnosti za své vlastní dítě a naivně věřit, že předá-li je do rukou státu (tj. státní nemocnice, školy...), bude to pro dítě lepší! Pohodlnost? Hloupost? Naivita? Indoktrinovanost? Aneb najdi 3 rozdíly vůči kauze ‚táty-parťáka‘ a domácím úkolům. Dítě patří k rodičům a vždy jen k rodičům. A za žádných okolností, pokud by nehrozilo spáchání trestného činu, je nelze oddělit pod jakousi falešnou záminkou, že na zemi se spát nedá. To je jako argumentovat, že žena nemůže vylézt z hořícího domu na ulici, protože nemá make-up,“ napsala Šichtařová.

U amerických katolíků se projevují příznaky znechucení z papeže Františka Během posledních čtyř let se počet katolíků, kteří s papežem nesouhlasí, více než zdvojnásobil ze 4 procent v roce 2014 na 9 procent v roce 2018. Mezitím procento amerických katolíků, kteří se za stejné období hlásí k „příznivému“ pohledu na papeže Františka, spadlo o jedno procento, což je propad z 85 procent v roce 2014 na 84 procent dnes. Počet amerických katolíků, kteří si myslí, že papež František představuje pro římskokatolickou církev významnou pozitivní změnu oproti svým předchůdcům papeži Benediktovi XVI. a Janu Pavlu II. spadl za tři roky 2015 až 2018 podle zjištění Pew o jedenáct procent. V roce 2015 podstatná část katolíků (69 procent) říkala, že Františkův pontifikát představuje „významnou změnu k lepšímu“, zatímco v roce 2018 počet vyjadřujících takovýto názor spadl na jen něco přes polovinu (58 procent). Během tohoto tříletého období se počet amerických katolíků, kteří vyjadřují protikladný názor – že František představuje „významnou změnu k horšímu“ – více než zdvojnásobil, z pouhých 3 procent v roce 2015 na 7 procent v současnosti. Podíl amerických katolíků, kteří papeže Františka popisují jako „přehnaně liberálního“, vystřelil nahoru z 19 procent v roce 2015 na 34 procent v roce 2018, přičemž počet těch, co ho považují za „naivního“, vyrostl za stejné období z 15 procent na 24 procent. Američtí katolíci při hodnocení práce, jakou papež odvádí, mu všeobecně dávali horší známky, než to dělali předtím během jeho pontifikátu. Např. ohledně toho, zda je efektivní při šíření katolické víry, počet těch, co říkají, že pontifik odvádí „výbornou“ nebo aspoň „dobrou“ práci, spadl z 84 procent v roce 2015 na dnešních 70 procent. Počet těch, co dávají za jeho práci v této oblasti známku „dostatečnou“ nebo „nedostatečnou“ vyrostl za stejné období z 10 na 25 procent. Něco podobného se projevuje i ohledně mínění lidí o tom, jak si papež vede ohledně tradiční morálky, kdy počet těch, co hodnotí jeho práci výbornou nebo dobrou spadl o deset procent, z 80 procent na 70 procent, a ti, co ho hodnotili dostatečnou nebo nedostatečnou se v posledních třech letech v počtu zdvojnásobili z 13 procent na 26 procent. Rozdělíme-li americké katolíky podle politického přesvědčení, tak ty rozdíly začnou být ještě zřetelnější, kdy katoličtí Republikáni na papeže v nepříznivém světle pohlíží daleko více, než na papeže pohlíží Demokraté. Většina amerických katolických Republikánů (55 procent) např. dnes na papeže pohlíží jako na „příliš liberálního“, zatímco toto procento před jen třemi lety nebylo ani poloviční, když bylo na pouhých 23 procentech. Ve stejné demografické skupině se počet těch, co považují Františka za „naivního“ také zdvojnásobil z 16 procent v roce 2015 na 32 procent v současnosti. Avšak i mezi katolickými Demokraty je trend vyjadřovat se k papežovi se zklamáním. Počet těch, kdo na Františka pohlíží jako na „příliš liberálního“, vzrostl od roku 2015 z 16 na 19 procent a podíl těch, co na něj pohlíží jako na „naivního“ rovněž za stejné období vzrostl ze 14 na 18 procent. Thomas D. Williams

Německo je v šoku. Překladatelka z uprchlických táborů promluvila o tom, co si skutečně myslí muslimové Křesťané jsou mezi uprchlíky v Německu vystaveni často velmi kruté šikaně. V uprchlických táborech i v ubytovnách bývají slovně i fyzicky napadáni a muslimové se k nim chovají mnohdy naprosto stejně, jako tomu bylo v jejich mateřských zemích na Blízkém východě. Jak uvádí server Katholische Nachrichten, v loňském roce tvořili mezi uprchlíky muslimové 73 %, zatímco křesťané jen 14 %. V uplynulých měsících se v německých médiích objevilo nespočet případů, kdy muslimové zneužívali své početní převahy a zacházeli se svými křesťanskými kolegy neuvěřitelně brutálně. Mnozí z nich museli být převezeni do jiných táborů, aby unikli neustálému bití, urážkám a výhrůžkám smrtí. Zdaleka ne všechny případy zneužívání jsou vyšetřovány policií, protože křesťanským uprchlíkům je vyhrožováno a oni sami nemají v úřady příliš velkou důvěru. Zastání nenacházejí ani u politiků, kteří volají po přijímání uprchlíků bez rozdílu jejich náboženského vyznání a o neutěšenou situaci uprchlíků vyznávajících křesťanské náboženství se příliš nezajímají. To samé platí o papeži Františkovi, který na obranu křesťanských uprchlíků nikdy nevystupuje. O tíživé situaci křesťanských uprchlíků v Německu nyní otevřeně promluvila překladatelka z arabštiny, která do Německa sama přišla jako dítě v roce 1991. Díky svým jazykovým znalostem se v posledních letech pohybuje v uprchlických táborech. Sama je křesťanka, ale vzhledem ke své barvě pleti a arabštině si před ní muslimští uprchlíci nedávají pozor na jazyk a ona tak mohla mnohokrát slyšet, co si myslí o křesťanech a jak zneužívají německé pohostinnosti. „Bezpečnostní personál i další překladatelé v táborech jsou v drtivé většině případů muslimové. Navenek se tváří velmi kultivovaně a kosmopolitně. Když se mezi nimi pohybují rodilí Němci, chovají se přátelsky a vystupují jako běžní obyvatelé západního světa. Když jsou však jen sami mezi sebou, projevuje se jejich pravá tvář. Hovoří o tom, že Německo musí být islamizováno a zcela otevřeně pohrdají naší kulturou i hodnotami,“ svěřila se nejmenovaná překladatelka. Rodiče podle jejího vyprávění malým dětem v uprchlických táborech nařizují, aby si nehrály s křesťanskými dětmi. I přes svůj nízký věk je mnoho muslimských dívek těhotných. Když se s nimi snažila hovořit o prevenci, příliš nepochodila. „Chceme se množit v ještě větších počtech. Musíme mít víc dětí než křesťané. To je jediný způsob, jak je můžeme zničit. Když jim odporujete, nechápou to a tvrdí, že hájit křesťany je hřích,“ vypráví šokovaná žena.

WikiLeaks zjistila, že USA vyzbrojovaly jemenskou armádu již před válkou s Húthíí Organizace WikiLeaks zveřejnila víc než 500 dopisů americké ambasády v Jemenu, jež svědčí o tom, že Washington ještě před válkou vyzbrojoval, cvičil a sponzoroval rebely. Dokumenty zahrnují období od roku 2009 do vzniku konfliktu v březnu 2015. Jak píše WikiLeaks, válka v Jemenu začala za ministryně zahraničí Hillary Clintonové a pokračovala za jejího nástupce Johna Kerryho. Americká ambasáda v Jemenu byla zavřena v únoru 2015, měsíc před vypuknutím války, připomíná WikiLeaks.

Prezident byl ožralej, tak toho Schapira prostě přehlédl. Možná má okno z celé oslavy. Jiří X. Doležal po svém komentuje kauzu oslav 28. října Malér, který může naši zemi vystavit globálnímu posměchu. Tak označuje publicista Jiří X. Doležal nepravdivé tvrzení prezidenta Miloše Zemana, že americký velvyslanec Schapiro nebyl na oslavách české státnosti 28. října na Pražském hradě. Doležal o tom píše na webové stránce časopisu Reflex. Doležal poukazuje na to, že přítomnost Schapira na Hradě 28. října dokazuje četná fotodokumentace, videodokumentace i svědectví jiných velvyslanců. Podle Doležala je možné i jiné vysvětlení, než že Zeman vědomě lže. „Třeba že pana Schapira pro jeho nevysokou postavu přehlédl, podobně jako podnikatel Kolibřík Janoušek neviděl tu Vietnamku. Případně – a to by mu věřil nejen celý národ, ale i široké zahraničí – že byl tak ožralej, že viděl jen tři metry daleko, a tak blízko u něj se skutečně Schapiro nemusel vyskytnout. Eventuálně by bylo možné zohlednit i variantu, že byl Zeman tak na šrot, že si Schapira – stejně jako celou oslavu – prostě nepamatuje. Že má normální okno,“ píše Doležal. Jak dále uvádí, v našich poměrech už Zemanova lež nikoho z veřejnosti nepřekvapí. „Ve světě diplomacie je to ale trochu jiné. Tak se výroky a postoji buduje kredit státníka – a jím reprezentované země. Takže nyní vážně hrozí, že Česká republika díky vybájenému Zemanovu útoku na Schapira získá pověst teritoria balkánských mravů, kde prezident oficiálně lže,“ obává se Jiří X. Doležal.

NATO vzkazuje Evropě: připravte se na ruskou invazi, začněte zbrojit! Do militaristického šílenství se musí podle NATO zapojit celý kontinent v úzké provázanosti s Evropskou unií a soukromým sektorem. NATO vyzývá evropské země, aby aktualizovaly svoji infrastrukturu pro rychlé nasazení vojsk a vojenského vybavení, informuje Daily Mail. Jak generální tajemník aliance Jens Stoltenberg v rozhovoru s ministry obrany NATO v Bruselu zdůraznil, že evropské silnice, mosty a železniční sítě by měly být vhodné pro přepravu tanků a těžkého vojenského vybavení. Během tiskové konference v Bruselu Stoltenberg řekl, že NATO potřebuje velitelskou strukturu, aby se zajistilo, že „u aliance jsou potřebné síly, jsou na správném místě se správným vybavením a ve správném čase", poznamenala britská publikace. „To platí nejen pro struktury velení. Musíme také zajistit, aby silnice a mosty byly dostatečně silné, aby odolaly našim největším vozidlům, a že železniční sítě rychle přesunují tanky a těžké zbraně,“ zdůraznil Stoltenberg. Podle generálního tajemníka NATO má aliance k civilní infrastruktuře „vojenské požadavky", které je třeba aktualizovat, aby se zohlednily dnešní vojenské potřeby, napsal Daily Mail. „Ale NATO se s touto prací nemůže vypořádat samo. Vyžaduje úzkou spolupráci mezi vládami zemí a soukromým sektorem. Evropská unie také hraje důležitou roli. Proto by NATO a EU měly nadále úzce spolupracovat na této zásadní otázce," řekl Stoltenberg. Zdůraznil také, že všechny země NATO by měly být schopny bojovat proti kybernetickým útokům „stejně efektivně jako u pozemních útoků, z moře nebo ze vzduchu," informoval Daily Mail.

Blbá, duševně vyšinutá. Senátor promluvil o učitelce, která u Jílkové burcovala proti Rusku Senátor Jaroslav Doubrava se řádně opřel do učitelky Petry Štěpánové, která nedávno vystoupila v pořadu Michaely Jílkové Máte slovo. Tam vyjádřila svůj názor na ruský režim. A podle Doubravy za to vyhrála v soutěži „Blbý a blbější“. Senátora Doubravu pobouřil pořad Máte slovo. Vystoupila v něm totiž brněnská učitelka Petra Štěpánová, která si za několik krátkých vět, jež v něm utrousila, vysloužila až policejní ochranku. Podle Doubravy je však zralá na cenu za blbost. A prý není jediný, kdo by jí takovou cenu udělil. Dalším, kdo sdílí senátorův názor, je analytik Jiří Mikeš, který okomentoval protiruský vstup Štěpánové: „Kdo byl úplně mimo mísu, té jsem se zhrozil, to byla učitelka Štěpánová. To bylo něco tak strašného. To jsem si říkal: Tak tohle učí ty naše děti, vnuky? Tak to jsme to teda dopracovali.“ Doubrava má však jasno. „Psychicky je nevyrovnaná a trpí politickými bludy. Je to léčitelné, ale jenom pokud se člověk setká s brutální realitou,“ píše senátor a rovnou dodává, že k tomu u Štěpánové však nikdy nedojde. „Říká se tomu víra. Myslí si proto, že je neomylná.“ Následuje ukázka proslovu Štěpánové, která vysvětlila, že učí děti o tom, co smějí a co nikoliv, a vztáhla to k mezinárodní politické situaci. „Takže to je úplně to stejné s panem Putinem,“ prohlásila a vše shrnula slovy: „Já myslím, že je to všem jasné. Oni se chtějí rozpínat, to jsou jejich zájmy.“ Celý text zde „Ona má fixní ideu. Myslí si, že pozná, kdo zlobí. Musí to vědět, protože to pozná u dětí. Vždyť ví všechno, je učitelka,“ píše Doubrava a přirovnává Štěpánovou k fanynkám Hitlera, které neměly vlastní názor. Vše však podle něj završila prohlášením: „Co udělaly Spojené státy? Spojené státy osvobodily Evropu od agresora Hitlera.“ Její výklad je nepřesný, scestný a ve chvíli, kdy ji na to někdo upozornil, oháněla se funkcí učitelky, což je podle Doubravy stejné, jako když se křesťané ohánějí Ježíškem. „Mělo by se přezkoumat, zda není duševně vyšinutá,“ komentuje senátor vyjádření Štěpánové, že její desetiletí žáci chtěli, aby v televizi apelovala na konec komunismu. „Vkládala do úst dětí něco, co říkají jenom umanutí dospělí. Pro dnešní desetileté děti je komunismus něco jako ze středověku, cosi vzdáleného, čím je maximálně úča na chvíli otravuje v dějepisu.“ Nakonec Doubrava zmiňuje dvě zcela zásadní věci, první byla reakce Miroslava Kalouska, který ji odkázal do příslušných mezí, a druhá pak poslance Štětiny. „To, že za své primitivní názory nalezla pochvalu jistého Štětiny, dokazuje, že primitivní skutečně jsou.“

Komedie a vážné ohrožení. Generál Randák má zásadní poznámky k dění posledních dnů ROZHOVOR Bývalý ředitel civilní rozvědky generál Karel Randák nechápe nadstandardní bezpečnostní opatření při návštěvě čínského prezidenta Si- Ťin-pchinga v České republice. „To, co se dělo, je podle mého názoru komedie. Tohle patolízalství a lokajství se nám jednou vymstí. A přijde mi dost nepochopitelné, že Číňané, kteří tam byli, mají vůbec odvahu napadnout naše lidi,“ prohlásil generál Randák a kritizoval i chování české policie, jejíž zásahy proti českým občanům považuje za naprosto neobjektivní. Připadala vám bezpečnostní opatření v průběhu návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice adekvátní? Počet policistů v ulicích neměl obdoby ani při někdejších návštěvách prezidentů USA a Ruska Obamy a Medveděva nebo Putina. Hradčanské náměstí nebylo uzavřeno ani při návštěvě Obamy, ani Jana Pavla II, dokonce ani při návštěvě L. I. Brežněva v 80. letech. Myslíte si, že zrovna čínskému prezidentovi u nás něco hrozilo ze strany evropských teroristů, čímž vysvětlovala policie tak masivní nasazení? Nedokážu posoudit, jestli tato bezpečnostní opatření byla tvrdší nebo větší než při návštěvě amerického prezidenta. Policie to potvrdila sama, protože odůvodňovala přísnější opatření odkazem na terorismus v evropských metropolích. Myslíte si, že čínskému prezidentovi skutečně u nás hrozil útok ze strany džihádistů? Jestli policie větší nasazení vysvětluje tím, že teď dochází k nárůstu teroristických útoků, je to podle mého názoru úplně mimo realitu, protože nepředpokládám, že by někdo chtěl zaútočit na čínského prezidenta. Není důvod. Dovedu si představit, že by na čínského prezidenta chtěli zaútočit ujgurští separatisté. Ale kolik je v České republice ujgurských separatistů a jaké tady mají zázemí? Z tohoto pohledu se mi takové vysvětlení zdá mírně pokulhávající. Teroristické útoky v Evropě by byly jistě důvodem k tomu, aby byla tak silná bezpečnostní opatření přijata například při návštěvě izraelského prezidenta. Ale nebyla zdaleka taková jako při současné návštěvě nejvyššího představitele komunistického režimu. Není to podivné? Opravdu nechápu, proč byly takové policejní manévry. Já jsem shodou okolností byl v době této návštěvy v Praze, to byla katastrofa. Praha byla úplně paralyzovaná. Auto jsem musel nechat na okraji hlavního města, protože okolí hotelů a celá magistrála byly neprůjezdné. A to opravdu nebylo ani za dob, kdy tu byl na návštěvě americký prezident Obama. Při státních návštěvách v minulosti byla určitá komunikace uzavřena jen chvíli před tím, než kolona s představiteli jiné země projela, po jejím průjezdu byl opět obnoven normální provoz. Jak si vysvětlujete, že teď byly uzavřeny celé úseky hlavního města, i když čínský host už byl úplně někde jinde? Já si to nevysvětluji, nedovedu to pochopit. Jestli to měla být nějaká generální zkouška na to, až tady bude hrozit nějaký teroristický útok, nevím, ale vysvětlit si to nedovedu. To, co se dělo, je podle mého názoru komedie. Asi jinak bych to nenazval, ale třeba se pletu, možná to mělo nějaký racionální důvod, ovšem já ho tam nevidím. Nikdo ho navíc neřekl, protože zdůvodnění teroristickými útoky v Evropě je nesmysl. Teroristické útoky, jak známo, se čínských cílů vůbec netýkají. Kdy naposledy došlo k nějakému teroristickému útoku na území Číny a kdo ho spáchal? Z toho je potřeba vycházet. Lidi, kteří mají přístup do České republiky nebo kteří mají volný pohyb po Evropské unii a kteří by spáchali takový teroristický čin, tady prostě nevidím. Ale znovu říkám: těžko hodnotit, když neznám pozadí a detaily. Někdo si prostě řekl, že ukážeme čínskému prezidentovi, jak jsme schopní. Ale nakonec se to stejně minulo účinkem, protože, jak jsem si někde přečetl, čínská strana někde hodnotila narušení pořádku jako selhání policejních složek atd. Zdá se, že jsme se nezavděčili. Česká policie měla podle nich asi pozavírat všechny aktivisty ještě před příjezdem čínské delegace, jak by to udělali v takovém případě Číňané, nebo jak to udělala Kuba před příjezdem amerického prezidenta. Patří nám to, protože tohle patolízalství a lokajství se nám jednou vymstí. To je můj osobní názor. Spekuluje se o zapojení čínské ambasády. Existuje důvodné podezření, že organizovala čínské občany, převážela je autobusy na místa, kudy projížděl čínský prezident, například i do Lán, vybavila je vlajkami a zřejmě i pokyny, aby znemožnili protesty českých občanů. Podle bývalé předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové jde o nepřípustné vměšování čínské ambasády do života České republiky. Je takové jednání ambasád cizích zemí standardní? Standardní zřejmě v Číně je, že na takové události tam lidi naženou. To je zřejmě běžná praxe. Znali jsme to nakonec taky. Za minulého režimu při významných návštěvách byla Evropská třída, tehdy Leninova, plná mávátek a vlajek. Ale nenesli je cizí státní příslušníci jako dnes. Já nevím, kde všechny ty Číňany vzali. Ale přijde mi dost nepochopitelné, že Číňané, kteří tam byli, mají vůbec odvahu napadnout naše lidi, i když ti tam šli s tibetskými vlajkami a ti Číňani s tím, dejme tomu, nesouhlasí. A jak jste vnímal jednání české policie, která lustrovala a dokonce i zadržovala české aktivisty, kteří pokojně demonstrovali, zabavovala jim tibetské vlajky, a podle záběrů z kamer nepostihovala fyzické napadání Čechů Číňany? Nechci říkat, že policie stála na straně Číňanů, ale vypadalo to tak. Když to vezmete opačně, kdyby nějací Češi šli na pekingské náměstí Tchien-an-men (Nebeského klidu – pozn. red.) a provolávali by slávu někomu, s kým Číňané nesouhlasí, obávám se, že čínská policie by je před rozhořčeným čínským davem nechránila, naopak by s nimi zametla jako s nejposlednějšími provokatéry a zločinci. Tady jsme se dostali do nějakého stavu, který dost dobře nechápu. Můžeme si říkat, že relace mezi námi a Čínou má ekonomické konotace, mohou nás přesvědčovat, že čínské investice v České republice budou něco, co nám tady zachrání ekonomiku. Ale kdyby to tak stokrát bylo, nemůžeme se přece chovat takovýmto způsobem. A překvapuje mne, že se tak hlavně chová policie, protože podle mého názoru byly policejní zásahy naprosto neobjektivní. Bylo vidět, že ze strany čínských vítačů docházelo k napadání českých občanů, ale policie proti nim nijak nezasahovala, nezadržovala pachatele, ale jejich oběti. Myslíte, že měla od někoho takové zadání? Policie si musí udržet nadhled nad tím, co se v daném místě děje, ne proto, aby se zavděčila nějakému svému nadřízenému a pokynu, který dostala. Protože tohle vzbuzuje dojem, že se dostáváme zpátky do let minulých, kdy policie byla ochotná splnit i ten nejnesmyslnější pokyn, který před nějakou demonstrací dostala. Dostali zřejmě pokyn, že nesmí být narušen hladký průběh státní návštěvy, že musí dávat pozor, aby nebyly na Evropské třídě strženy čínské vlajky atd. To se opravdu posouváme do pozice jakýchsi lokajů, lokajského vnímání věcí. Mně to prostě nepřijde adekvátní. Ale možná, že nás, kterým to nepřijde adekvátní, je málo. Kdyby se tato státní návštěva pojala stejně jako jakákoli jiná, myslím, že by to veřejnost nezasáhlo zdaleka tolik, jak ji to zasáhlo teď. V nahlížení veřejnosti na čínskou přítomnost v České republice to bude mít jen negativní dopad. Jestli se chtěl někdo zavděčit, tak se zavděčil, ale rozumná záležitost to určitě nebyla. Když jste mluvil o tom, že policisté plnili nějaké pokyny, které zřejmě musely přijít z vedení policie nebo dokonce Ministerstva vnitra, měl by někdo vysvětlit, proč Policie České republiky nechránila české občany, ale čínské občany, nebo se z možného selhání dokonce zodpovídat? Jestli by se měl někdo zodpovídat, to opravdu nevím, protože ani jistě nevím, jestli policisté nějaký pokyn dostali. Pokud ho dostali, tak by se za to někdo asi zodpovídat měl, protože ty zásahy podle mého názoru nebyly objektivní. Pokud takový pokyn nedostali, a přesto se tak chovali, je to ještě horší situace, protože pak je někde systémová chyba. V prvním případě dobrá, poslouchali pokyn, který dostali, nakonec je to vojensky organizovaná bezpečnostní složka, takže jsou povinni poslouchat rozkazy, pokud nejsou vysloveně protizákonné. Ale pokud je nedostali a chovali se takhle, tak prostě máme špatnou policii, to se nedá jinak říci, protože není schopna jednat a objektivně posoudit, kdo vlastně ten binec na ulicích dělá a kdo ne. Ekonomická stránka věci je pro českého prezidenta a jeho okolí zjevně prvořadá, nad otázkou lidských práv. Ale v této souvislosti by se měla zohlednit i bezpečnostní otázka. Bezpečnostní informační služba před časem upozornila na infiltraci čínských rozvědných aktivit do českých politických a státních struktur. Myslíte si, že je tady bezpečnostní riziko? O tom už se mluvilo mockrát. Mne zaráží několik věcí. Bezpečnostní informační služba, a já nejsem jejím fanouškem, vyhodnotila jako bezpečnostní riziko pronikání čínských investic do nějakých strategických odvětví, například telekomunikací. Takže by nedoporučovala, aby se Číňané dostávali například do některých společností, které tady k té kritické infrastruktuře patří. A jaký je výsledek? Na Pražském hradě si nakoupili čínské telefony Huawei, o kterých si nikdo rozumný nemůže dělat iluze, že by do jejich systémů neměla čínská strana tzv. zadní vrátka. Z toho je patrné, že v tomto případě, někdo nepřikládá sebemenší váhu tomu, co Bezpečnostní informační služba ve svých výročních zprávách píše. A ten někdo je bohužel nejvyšší státní představitel, protože ten by mohl říci, tyhle telefony nekoupíme, koupíme nějaké jiné. Jestli je pod vlivem nějakých poradců nebo byznysmenů, kteří mají s čínskou stranou něco společného, je věc jiná. Svědčí to o tom, že zřejmě ano. Nebo to dělá prostě naschvál, což je samozřejmě možnost, kterou také nelze vyloučit. Není přece tajemstvím, že velmi aktivním ve vztazích s Čínou je nejbohatší Čech Petr Kellner. Zúčastnil se návštěvy Miloše Zemana v Číně, prezident dal dokonce přednost při zpáteční cestě jeho letadlu před vládním speciálem. A samozřejmě Kellner nechyběl ani u jednání s čínskou stranou v Praze. Myslíte si, že i tyto zájmy hrají roli v přeceňování významu vztahů s Čínou? Já si vybavuji, že před několika lety mi jeden novinář z týdeníku Respekt, který operoval s informací, že skupina PPF chce krátce po svém vstupu do společnosti O2 svůj podíl prodat Číňanům, položil hypotetickou otázku, jestli bych považoval za bezpečnostní riziko, pokud by taková společnost byla vlastněna Číňany. Já jsem tehdy na hypotetickou otázku dal hypotetickou odpověď, že by to podle mne bylo bezpečnostní riziko, protože O2 v rámci provozování telekomunikačních sítí disponuje neuvěřitelným množstvím dat, osobních údajů o uživatelích telefonů atd. A kdyby došlo k tomu, že by se k těmto informacím Číňané dostali, bude to bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Strhlo se téměř peklo. Byl jsem opravdu upřímně překvapený, že lidé ze skupiny PPF se cítili nesmírně dotčeni tím, proč se tak vyjadřuji. Tvrdili, že PPF tyto úmysly nemá a že je to poškozuje, když se takové názory objevují na veřejnosti. Já jsem jim tehdy odpověděl, že to byla hypotetická otázka a hypotetická odpověď. A dneska jsem si koupil Lidové noviny a tady je titulek přes celou stránku: Na družbě s Čínou vydělá nejvíc Kellner. Tam je to navázáno na Home Credit, nicméně je třeba si uvědomit, že bezpečnostní riziko tu existuje, protože O2 je společnost, která je strategická pro Českou republiku, má x dat důležitých pro bezpečnost občanů České republiky. Prodat něco takového, já o tom nevím, že by to tak mělo být, ale může se to klidně stát, by bylo bezpečnostní riziko. Dosavadní čínské investice do fotbalu, piva, nemovitostí jsou legrace. Ale v okamžiku, kdy se tady začíná mluvit o energetice, o ČEZu, jde o další značné bezpečnostní riziko, protože energetika je strategické odvětví. Elektřina je to nejzákladnější, co stát má. Bez ní nefunguje nic, proto je to ta nejstrategičtější surovina, která vůbec existuje. Od té se v dnešní době odvíjí všechno. Zdá se, že jsme se nepoučili. Dnes přicházejí města a obce na to, jakou chybou bylo, když prodávaly cizím firmám vodovody. Nepřijdeme na něco podobného, pokud půjde o další strategické odvětví. Nepoučili jsme se a vnímám jako skutečně velké bezpečnostní riziko, pokud k tomu dojde. A kdo poukazuje na to, že jsme prodali tzv. rodinné stříbro jako Škodu Auto a osvědčilo se to, musím namítnout, že auta a komunikace nebo energetika je nesrovnatelná záležitost.

Bývalý ukrajinský ministr: Polsko blokuje tranzit kvůli „hře na Banderu“ Polsko zablokovalo tranzit ukrajinských nákladních vozů přes své území kvůli kyjevské politice. V pořadu televizního kanálu ZIK o tom hovořil bývalý ministr dopravy Ukrajiny Jevgenij Červoněnko. „Kvůli zahrávání se západními voliči jsme ztratili moc velké peníze a velkou budoucnost. Téměř jsme ztratili tranzit," dodal bývalý ministr a upřesnil, že když stál v čele ministerstva v roce 2005, objem tranzitu dosahoval 5 milionů tun, zatímco nyní tento počet dosahuje pouhých 250 tisíc tun. „A jestliže nevyhrajeme teď díky zdravému rozumu, tak statisíce lidí zůstanou bez práce společně s rodinami," uzavřel Červoněnko.

Herman: Dovede si někdo představit, že by dnes někdo v Německu chválil okupaci Československa v roce 1939? Ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) se na svém blogu na serveru Aktuálně.cz zamyslel nad tím, zda by někdo obhajoval okupaci z roku 1939. Učinil tak v souvislosti s článkem na ruském webu Zvezda, který uvedl, že Československo by mělo být rádo za ruskou okupaci z roku 1968. „Je smutné, že se v dnešním Rusku najdou lidé, kteří stále nechápou trauma, jaké pro občany Československa znamenala okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Nebylo to trauma jen pro nějaké údajné ‚revanšistické síly‘, ale také pro mnoho komunistů. Tím spíše pro demokraty,“ sdělil Herman. Podle jeho slov bylo výsledkem srpnové invaze v roce 1968 instalování zkostnatělého režimu, který tu dvacet let dusil jakýkoliv pokus o změnu. „Dovede si někdo představit, že by dnes někdo v Německu chválil okupaci Československa v roce 1939? Že by používal argumenty, že nás Hitler vlastně zachránil před bolševismem, nebo že jsme se jen vrátili tam, kam jsme vždycky patřili? Tak v době protektorátu argumentovali ti, kteří s tehdejším režimem kolaborovali,“ zmínil následně Herman. Původní text ZDE Komunismus podle slov ministra kultury nepadl v nějaké velké prohrané válce, ale zhroutil se kvůli vlastní neschopnosti. „Proto jsme nebyli svědky nějaké obdoby Norimberského procesu. Komunistický režim také trval déle, takže se s ním zapletlo mnohem více lidí. Někteří z těch, co ho budovali a sami se podíleli na represích po uchopení moci, se potom ocitli na druhé straně proti němu,“ zmínil. Materiál, který byl nyní v ruských médiích publikován, považuje za drzost a varování. „Vojáci, kteří se tehdy na invazi podíleli a dodnes žijí, by také chtěli mít pocit, že jsou veteráni a podíleli se na něčem dobrém. Jenže nepodíleli,“ dodal Herman. „Prezident Zeman se během současné návštěvy Ruska vyslovil proti falšování historie. Přesně to se tu čtyřicet let dělalo a není důvod v tom pokračovat. Falšování historie není mlčení o popravách a věznění v 50. letech a o ničení životů za takzvané normalizace, ve skutečnosti nenormalizace. Falšování historie by bylo popírat podíl na zločinech, které tu od roku 1939 až do roku 1989 měli naši vlastní lidé,“ uzavřel Herman s tím, že s historií se nevyrovnáme, dokud o ní budou trvat lži.

Azarov: kyjevské ministerstvo lži se zamotalo v prohlášeních o Donbasu Prohlášení kyjevské vlády o Donbasu nemají logiku, soudí bývalý premiér Ukrajiny Nikolaj Azarov. Ukrajinští politici aktivně přesvědčují obyvatelstvo, že Donbas vytahoval peníze z jiných oblastí Ukrajiny. Premiér Jaceňuk a ministr financí Jaresková vysvětlují příčiny zhoršení života na Ukrajině tím, že Rusko, které „zabralo" Donbas, nechalo Ukrajinu bez příjmů, píše bývalý premiér. Ex-premiér je přesvědčen, že Donbas má ohromný význam pro Ukrajinu: jeho vklad do ekonomiky, financí, sociálního rozvoje země byl více, než vklad všech 9 západních oblastí Ukrajiny. Kyjevský režim, který rozpoutal válku proti Donbasu, v podstatě rozpoutal válku proti Ukrajině, zničil blahobyt jejích obyvatel a perspektivy rozvoje, zdůraznil Azarov.

Zdeněk Zbořil se směje TOP 09 a ukazuje, jak zlé je to po včerejšku s Merkelovou. A Babiš... ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Za ukazatel silné nepopularity kancléřky Angely Merkelové považuje politolog Zdeněk Zbořil výsledek CDU v zemských volbách v Bádensku-Württenbersku, v nichž se propadla o dvanáct procent. Šokující je, že její pád přišel v tak zazobané spolkové zemi. I když tam lidé nevystupují zdaleka tak aktivně proti migrační vlně jako bavorští sedláci nebo bavorská vláda, tak tu obavu zřejmě cítí stejně intenzívně, a proto tam s více než patnácti procenty uspěla Alternativa pro Německo. Podpořit zákon o obecném referendu přišel v pátek do Poslanecké sněmovny prezident Miloš Zeman. Sněmovnu navštívil při příležitosti prvního čtení zákona, ve funkci tak učinil pošesté. Ve svém vystoupení upozornil, že zákon o referendu může částečně vrátit politikům jejich prestiž tím, že jim umožní, aby se překonala bariéra odcizení mezi nimi a občany. To však neslyšeli zákonodárci z opoziční TOP 09, kteří opustili na protest proti hlavě státu jednací sál. „Nechceme slyšet vystoupení Miloše Zemana, ani nechci říkat prezidenta, prostě vystoupení Zemana,“ vysvětlil pro iDNES.cz předseda poslaneckého klubu František Laudát. „Pro nás jsou důležitá lidská práva. A to, jak se prezident chová v zahraniční politice směrem k Číně a Rusku, to, co říká, je neslučitelné s tím, s čím jsme do Sněmovny byli zvoleni my,“ dodal šéf poslanců TOP 09. „Pan prezident ukázal, že má za sebou dlouholetou praxi z parlamentních a vládních debat, ve kterých vždy prokazoval, že umí mimořádně dobře kriticky posuzovat a komentovat nejrůznější materiály předkládané kýmkoli. Navíc tyto své námitky a komentáře – stejně jako v minulosti – umí přednášet zpaměti, což svědčí o tom, že má nejen dobrou paměť, ale také, že to, o čem mluví, přečetl a prostudoval. Tak byl známý v parlamentních diskusích stejně jako na zasedání vlády. Tím se liší od většiny našich politiků, včetně poslanců, kteří při podobných příležitostech překoktávají materiály podstrčené jim jejich asistenty a poradci. Jen s obtížemi pak dokáží sledovat další diskutující, argumentovat a připomínkovat a vede to ke zmateným dodatkům nebo úpravám předložených materiálů,“ hodnotí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil prezidentovo vystoupení. TOP 09 bude prezidenta kritizovat, i kdyby si jen zašel na šálek kávy Do komentování kroku TOP 09, strany noblesního čestného předsedy Karla Schwarzenberga, se mu příliš nechce. „Gesto TOP 09 a vyjádření pana poslance Laudáta nemusíme komentovat. TOP 09 bude kritizovat prezidenta, i kdyby si šel v oblíbeném parlamentním bufetu koupit šálek kávy; a pan Laudát je známý jako ‚jeden laudát‘. Tomu by nepomohlo, ani kdyby mu prezident dal svůj projev na CD. Hezké sice je, že jemu a jeho spolustraníkům jde o lidská práva, ale měl a měli by ctít alespoň Ústavu České republiky. Když byl Miloš Zeman zvolen prezidentem republiky, tak by ho měli oslovovat způsobem této úrovni odpovídající. Nevím, jak si členové klubu TOP 09 říkají mezi sebou, ale mám strach, aby to nebylo v Praze tak oblíbené ‚vole‘,“ přiznává politický analytik. Prezident Miloš Zeman bude podle názoru předchůdce, Václava Klause, znovu kandidovat na prezidenta. „Podle mého názoru prezident Zeman bude kandidovat ve druhém volebním období a zdůrazňuji, že to nemám z jeho osobního výroku, který by mi sdělil, aby nebyla mýlka. Ale z jeho chování tak dedukuji. A proto se mi zdá naprosto bezpředmětné, aby se někdo jiný pokoušel o prezidentskou volbu,“ reagoval Václav Klaus poté, co byl opakovaně dotazován, zda bude zvažovat svou vlastní kandidaturu. Podle jeho názoru má stávající hlava státu při beznaději na naší politické scéně silnou voličskou podporu a v tomto smyslu si ji zaslouží. Klaus nevidí mezi Zemanovými konkurenty žádnou výraznou osobnost Podle Zdeňka Zbořila je exprezident v poslední době přímo bombardován zbytečnými otázkami, jejichž účelem má být dozvědět se něco o jeho případných dalších politických aktivitách, nebo jen o jeho zájmu o funkci prezidenta. „Je to nejjednodušší, nač se může i mírně otupělý žurnalista zeptat, ale nikdo ještě nepřišel na to, že Klausovy odpovědi jsou vždy formulovány tak, aby mu umožňovaly hrát svou hru hned na několika šachovnicích. A zdá se mi, že ‚mediální málokdo‘ si s touto metodou ví rady. Mně se zdá nejvěcnějším Klausovým sdělením, že nevidí mezi možnými Zemanovými konkurenty žádnou výraznou osobnost. A říká nám, že buď se s tím budeme muset smířit, nebo že příštím prezidentem může být nějaký neznámý ‚parašutista‘, viz předvolební zjevení se Andreje Kisky na Slovensku,“ upozorňuje politolog. Miloš Zeman se stal i nejvýraznější osobností loňského roku podle průzkumu CVVM, když ho tak označilo 58,5 procenta respondentů. Za ním skončili ministr financí Andrej Babiš (42 procent), premiér Bohuslav Sobotka (19 procent), zpěvák Karel Gott (10 procent), předseda TOP 09 Miroslav Kalousek (5,5 procenta) a hokejista Jaromír Jágr (4 procenta). „Přikládám takovým ‚salonním průzkumům‘ velmi omezenou hodnotu. Chápu, že CVVM se musí nějak živit, ale takto je to trochu na hlavu. Rozumím srovnávání popularity pánů Zemana, Sobotky, Babiše, případně i pana Kalouska, jsou to konec konců občany zvolení ústavní činitelé. Ale proč s nimi srovnávat Karla Gotta nebo Jaromíra Jágra? Nevím, jak byly položeny otázky v této anketě a kdo byli respondenti, ale jsem přesvědčen, že by se to dalo sestavit i obráceně a Jágr s Gottem by se umístili daleko před všemi jmenovanými politiky,“ míní Zdeněk Zbořil. Kampaň proti Babišovi vedou z opozice i koalice ti, co by měli mlčet Předseda hnutí ANO Andrej Babiš je dlouhodobě „populární“ i u pravicové opozice, která chce požádat o svolání mimořádné schůze Sněmovny kvůli kauze Čapí hnízdo. Snaha ODS a TOP 09 prý svědčí o tom, že nejsou schopny nabídnout vlastní program, a tak alespoň kritizují jeho. V nedělním pořadu Partie televize Prima uvedl, že jako Andrej Babiš nevlastní ani nevlastnil firmu Čapí hnízdo. Agrofert se stal partnerem firmy ještě před udělením dotace v roce 2008. Projekt se rozjel v období krize a Agrofert musel převzít závazky. Pokud by ČSSD podpořila svolání mimořádné schůze, tak by ho zajímalo, čeho se bude týkat. „Bude se řešit, že dotace byla udělena za exministra zemědělství za ODS Petra Bendla, nebo to, že chtěl firmu prověřit v roce 2013 tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek. Pokud pochybily nějaké vyšetřující orgány, je třeba se obrátit na Kalouska,“ vyzval Andrej Babiš. Postěžoval si, že novináři sledují i jeho dům. Především média Zdeňka Bakaly pracují na kauze, která podle předsedy hnutí ANO neexistuje. Velice aktivní je i někdejší šéfredaktorka „jeho“ MF Dnes Sabina Slonková. Posteskl si také, že do Bruselu na něj posílá udání jeho bývalý náměstek. „Nemám možnost, jakou tradičně má paní Slonková, listovat si ve vyšetřovacích spisech nebo jiné dokumentaci, ať již jsou jejich autory vyšetřovatelé domácí nebo zahraniční, ale pokud jsou alespoň data, která pan Babiš na Primě uváděl, pravdivá, tak bych si dovolil tvrdit, že celá záležitost je vyvolána politickými předvolebními zájmy antibabišovských politických stran. Zajímavé je, že tuto kampaň vedou lidé, kteří, kdyby se dokázali ohlédnout do minulosti, by měli raději mlčet. A je jedno, jsou-li ze stran opozičních nebo vládní koalice,“ podotýká Zdeněk Zbořil. O USA radši nehovořit, nebo se dostaneme na Gabalův seznam Velvyslanec USA v České republice Andrew H. Schapiro se setkal s předsedou Islámské nadace v Brně Muneebem Alrawim, „aby vyjádřil podporu a solidaritu Spojených států s muslimskou komunitou v Česku i na celém světě“. Bavili se o toleranci, inkluzi či stavění mostů mezi jednotlivými náboženskými obcemi. „Dostalo se mi vřelého přivítání v brněnské mešitě, která je již více než deset let důležitou součástí muslimské komunity. Zvlášť v dnešní době je nutné dělat vše pro to, abychom čelili předsudkům a naopak podpořili ty, kteří jednají ve jménu míru a dobré vůle,“ pronesl americký diplomat. „Obávám se tuto záležitost na tomto místě komentovat,. aby se ParlamentníListy.cz nedostaly na seznam poslanců pana Gabala a paní Langšádlové, kteří chtějí, dotkne-li se nějaký článek nebo komentář publikovaný v Česku ‚našich spojenců‘, měli bychom je ‚mazat a mazat‘,“ směje se politolog. Doporučuje tedy nechat Ameriku Američanům. „Ale všimněme si jen toho, že po návštěvách rozhlasu a televize navštívil pan velvyslanec také obec muslimů v Brně, a že jen mírně naznačil, že někteří lidé u nás nemají rádi muslimy, inkluzi a veřejně prospěšné společnosti. Jeho vyjádření je samozřejmě také autostereotypem, osobní předsudečností, z níž máme pochopit, kdo jaký je. Tedy oni – domorodci – bez dobré vůle a bez schopností jednat ve prospěch míru a dobré vůle, a na druhé straně pan velvyslanec a země, jejíhož prezidenta u nás zastupuje, činí opak. Ještě že máme své zpravodaje nejen ve Spojených státech a Evropské unii, ale i v oblastech, kde se o ten mír a lidská práva jedná nejvíce, a ti nám tvrdí, že zprostředkovávají informace ‚z první ruky‘,“ glosuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil počínání velvyslance „míru a dobré vůle“. Na Slovensku se začíná rýsovat pohodlná většina, nikoli pohodlné vládnutí Pozorně sleduje i povolební vyjednávání na Slovensku, kde už jsou po víkendu s vítězným Robertem Ficem ochotny vyjednávat o vládě vedle Slovenské národní strany i Most-Híd a Sieť, což by znamenalo 85 ze 150 poslaneckých křesel. „Hlavně SNS se rozhodla jinak, než si dosud mnozí představovali. Ačkoli se uvažuje i o úřednické či prezidentské vládě, zdá se, že jakási obdoba ‚opoziční smlouvy‘ může vzniknout na půdorysu slovenské kritiky Evropské unie s orbánovskou ingrediencí. Pokud se to podaří, budou mít tyto čtyři strany pohodlnou koaliční většinu, ale to ještě neznamená, že to bude pohodlné vládnutí. Jejich názory jsou protichůdné v mnoha věcech a shodují se jen v antimigrační politice, kde našly společnou řeč. Spojuje je větší, nebo menší důraz na nacionalismus. Není to však šovinismus jako u Kotleby, ale spojuje je myšlenka Slovenska, které se bude bránit,“ zdůrazňuje politický analytik. Při ohlédnutí za summitem Evropské unie a Turecka z počátku minulého týdne je přesvědčen, že dochází na slova těch, kteří už v roce 2008 poukazovali na to, kdo bude v Evropě někdy až brutálně prosazovat své zájmy. „Jednání Turecka a EU dnes rozumím jako pokusu o spojenectví SRN (a snad i Rakouska) s Tureckem a opatrně dodávám – na úkor některých evropských zemí. Argument, že se ‚Evropa‘ nesmí nechat vydírat je argument slabých a bezmocných. Stejně jako těch, kteří proti Turecku šermují lidskými právy. Handrkování ‚kdo, koho a za kolik‘ je jenom morálka orientálního bazaru, o které jsme už několikrát mluvili. V takových případech, kdy jde jen o peníze, ačkoli se mluví o lidských právech, předpokládám, že se naplní proroctví německých politiků. Myslí si totiž, že když se Evropa už jednou vydírat nechala, proč by to nemohlo jít i podruhé,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil. Osídlování Evropy bude pokračovat podle německého plánu V reakci na návrhy ze summitu prohlásil premiér Bohuslav Sobotka, že Česká republika je připravena přijmout syrské uprchlíky přímo z Turecka. ODS označila plán za porážku ČR a vítězství Bruselu a jeho nesmyslných a nefunkčních kvót. V původně dohodnutých kvótách není podle předsedy strany Petra Fialy ani slovo o migrantech vracených z řeckých ostrovů do Turecka, proto je přijetím uprchlíků z Turecka nelze naplnit. „Premiér se tedy aktivně podílel na porušení dosavadních unijních dohod a souhlasem s novým přemisťovacím mechanismem z Turecka překročil mandát, se kterým do Bruselu jel,“ uvedl šéf ODS. Předseda vlády v tom však žádný problém nevidí. „Prostě místo toho, abychom třeba vzali dvacet, nebo třicet Syřanů z Řecka, tak vezmeme dvacet, nebo třicet Syřanů z Turecka. To je vlastně jediný rozdíl,“ obhajoval Bohuslav Sobotka svoji myšlenku. Česká republika se v loňském roce dobrovolně přihlásila k tomu, že na své území přemístí 1100 migrantů z Itálie a Řecka. Povinnost přijmout dalších 1691 uprchlíků z těchto zemí stanovilo Česku rozhodnutí evropských ministrů vnitra ze září 2015. „Víme, že premiér Sobotka byl pod velkým tlakem ze sousedních zemí a přispěl i k oslabení V4, které bylo těm velkým v EU trnem v oku. To, co tvrdí pan Fiala je vlastně nezajímavé, protože neznáme mechanismus, kterým by se autonomní politika ČR dokázala prosadit na evropském fóru. To, kolik přijmeme, nebo nepřijmeme uprchlíků, je vlastně také jedno, protože nemáme sílu svá autonomní rozhodnutí jakkoli prosadit a z EU odejít nechceme. ‚Osídlování‘ Evropy bude tedy pokračovat podle německého plánu a jen přizvukování těmto tanečkům bude ‚specificky české‘,“ podotýká Zdeněk Zbořil. Klaus představoval vrchol kampaně Alternativy pro Německo Před nedělními volbami do tří spolkových zemí odjel do Německa exprezident Václav Klaus, aby podpořil názorově blízkou Alternativu pro Německo (AfD). Ve čtvrtek vystoupil ve městě Villingen-Schwenningen v Bádensku-Württembersku, v pátek v porýnském Neuwiedu. Právě tato akce, na níž se objevil po boku předsedkyně Frauke Petryové, byla považována za vrchol celé kampaně. „Je to pozoruhodné, ale myslím, že nevýznamné. Pana exprezidenta to jistě uspokojí, a kdyby se náhodou rozhodl kandidovat v příštích volbách do Evropského parlamentu, jistě by mu to trochu pomohlo. Ale z hlediska vývoje politických poměrů v SRN to není tak důležité, ačkoli ze svých návštěv Badenska-Wűrttemberska vím, že jsou tam úvahy o ‚ohrožení Evropy‘, respektive Německa, stále svěží. A je jedno, jedná-li se o přistěhovalce z Asie nebo Afriky, ale třeba i ze střední a východní Evropy,“ poukazuje politolog. Největší údiv vzbudily výsledky, jimiž skončily volby v Bádensku-Württenbersku, tedy s téměř 11 miliony nejlidnatější zemi Spolkové republiky Německo. Poprvé zvítězili Zelení (30,3 procenta) před CDU (27 procent), Alternativou pro Německo (15,1 procenta) a SPD (12,7 procenta). Výmluvné je srovnání s předchozími volbami. Vládní strany ztratily těžko uvěřitelných 22,4 procenta (z toho CDU 12 procent a SPD 10,4), zatímco Zelení si polepšili o 6,1 procenta a AfD tu kandidovala poprvé a celý zisk 15,1 procenta je tak jejím přírůstkem. „Znám lidi v Bádensku-Württenbersku, ti si myslí, že jsou nejbohatší, že mají nejlepší auta, ve Stuttgartu sídlí automobilka Mercedes, a hlavně že tam nesmí být žádní cizinci. Ale to neříkají nahlas, protože jsou chytří. Ale evidentně se tam to migrační téma rozbouřilo,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil. Pád CDU je o to děsivější, že nepřišel na východě, ale v zazobané zemi „Netvrdím, že výsledky v Bádensku-Württenbersku jsou předobrazem celostátních voleb, ale je to významný ukazatel silné nepopularity CDU a kancléřky Merkelové. To, že ztratily obě vládní strany, je ukazatel pro nastávající volby do Bundestagu. Je to útok na velkou koalici v celém Německu,“ tvrdí politolog. Ve čtyřmilionové Porýní-Falci vyhrála SPD (36,2 procenta) před CDU (31,8 procenta) a AfD (12,6 procenta). CDU kancléřky Angely Merkelové tu ztratila proti minulým volbám podporu 3,4 procenta voličů. Jediné prvenství si připsala ve východním více než dvoumilionovém Sasku-Anhaltsku, kde jí dalo hlas 29,8 procenta voličů, ale i to je o 2,7 procenta menší zisk než posledně. Druhou nejsilnější stranou se stala Alternativa pro Německo (24,2 procenta), Levice s 16,3 odsunula SPD na čtvrté místo (10,6 procenta). Sociální demokraté přišli o více než polovinu voličů a ztratili 10,9 procenta. „CDU vyhrála jen v jedné zemi, a to té nejmenší a ještě na východě. Nesmíme zapomínat, že na něj se pořád dívají skrz prsty, vidí v něm ty enderáky. O to víc je šokující, že pád CDU přišel v té bohaté, spokojené, nebo dokonce zazobané spolkové zemi. Tam lidé nevystupují zdaleka tak aktivně proti migrační vlně jako ti bavorští sedláci nebo bavorská vláda, ale zřejmě tu obavu cítí stejně intenzívně,“ myslí si Zdeněk Zbořil. Vítězní Zelení tam byli silní už v minulých volbách. „Ale to byli takoví zvláštní Zelení, žádní mladí lidé, ti představitelé byli kolem 55 let, ale dost toužili po účasti v zemské vládě. Tentokrát se jim podařilo vyhrát a zřejmě budou sestavovat zemskou vládu, což by bylo poprvé v dějinách Báden-Württenberku. Vítězství SPD v Porýní-Falci nepřekvapuje, tam vyhrává tradičně,“ poznamenává politolog. AfD je projevem nového národního uvědomění v rámci Evropské unie Za největšího poraženého považuje CDU. „Nečekal jsem, že to v Bádensku-Württenbersku bude takový pád, to by mě nenapadlo. Myslel jsem, že ztratí něco na úkor AfD, ale nenapadlo mě, že v této bohaté zemi bude ztráta tak velká. SPD dokonce s AfD prohrála. A i když se na tamní vládě bude zřejmě podílet, tak z hlediska efektu je to úhona na jejich dobré pověsti. Ukázalo se, že AfD skutečně reprezentuje zájmy silné skupiny obyvatel Německa, že to není jen nějaká chvilková hysterie, ale že se to poslední dva, tři roky formovalo už jako homogenní politický proud. Tyhle výsledky vyvolají větší zájem o AfD na území celého Německa, stoupne její popularita a CDU a SPD budou muset přemýšlet, co dělaly špatně, a nemůžou to jen tak hodit za hlavu. V hlavách politiků to vyvolá přinejmenším na nějakou dobu zvýšený zájem o lidi, o nichž si mysleli, že to jsou nějací extremisté,“ říká Zdeněk Zbořil. V českých médiích bývá Alternativa pro Německo označována za populistickou stranu. „Já bych je spíš označil za německé nacionalisty, jenomže slovo nacionalista v Německu špatně zní kvůli souvislostem s minulostí. Je to ale nový trend akcentování národní svébytnosti Němců, není to jen plácnutí do vody. Dál bude záležet na tom, co bude spolková vláda dělat v souvislosti s migrační krizí, jak bude úspěšná ve zbavování se migrantů, což už pochopila a v posledních dnech to dělá. Myslím si, že AfD je také projevem nového národního uvědomění v rámci EU, protože do těchto dnů v ní bylo slovo nacionalismus div ne zakázaným slovem a teď to mají ti slavní komisaři a poslanci na stole. A bude třeba se také zajímat o to, jestli se v dalších volbách AfD nedostane do Evropského parlamentu, jestli nebude mít zájem na tom, aby ovlivňovala německou politiku v rámci EU,“ myslí si politolog. Ačkoli většinou vnímáme politiku Německa přes vystoupení kancléřky Angely Merkelové, ve skutečnosti je Německo velmi různorodé. „A když začne kancléř jednat samostatně a ne v zájmu spolkových zemí, což se Angele Merkelové stalo teď v souvislosti s migrační krizí, kdy začala hájit jeden názor bez ohledu na názory jiných, tak tím se její pozice reprezentanta celého Německa oslabuje. Najednou jdou do popředí partikulární zájmy jednotlivých zemí, důkazem je ta neshoda s bavorskou. Existuje sice tradiční napětí mezi Berlínem a Bavorskem, nejen tedy Mnichovem, ale tentokrát došlo téměř k roztržce. A kritika Angely Merkelové z pozic nejvyšších bavorských představitelů byla typická. Možná kdyby se v Bavorsku konaly volby také v tomto termínu, než vyvane to vzrušení, tak by to tam třeba dopadlo stejně jako právě v Bádensku-Württenbersku,“ uvažuje Zdeněk Zbořil. V každém případě by se neúspěch vládních stran a především CDU měl projevit změnou politiky Německa v otázce migrační krize. „Myslím, že jako na signál budou na výsledky těchto zemských voleb reagovat, ale strašně špatně se to odhaduje, protože nejen celá Evropská unie, ale i spolková vláda reagovaly na krizi chaoticky. Takže se domnívám, že chaos bude pokračovat, protože nejistota, kterou volby zasejí do řad současných německých politiků, je může dovést k ještě zmatenějším závěrům. Nebo se objeví skutečně někdo, kdo přijde s novým plánem na řešení. Mohla by to být i Angela Merkelová, ale musela by si vybrat někoho jiného, než s kým tu politiku dělala dosud. Takže v důsledku voleb může dojít k nějaké změně německé politiky, ale stejně tak se může prohloubit ta současná zmatenost, kterou tamní politici projevují,“ dodává politolog.

Zpěvák Tomáš Klus promluvil a stálo to za to. Vysvětlil, proč mají muži sloužit ženám a že pravda a láska je ta nejúžasnější věc na světě Zpěvák Tomáš Klus se pro server iDNES.cz vyjádřil nejen k ženám, ale i k politice. „Mě se prostě příliš dotýká, když je někomu ukřivděno, když se neříká pravda. Nechápu třeba, proč někdo považuje za hanlivé označení ‚pravdoláskař‘. Co je špatné na slovech pravda a láska?“ zeptal se mimo jiné. K pravdě a lásce se Klus v rozhovoru vyjádřil obšírněji. „Pravda, láska, harmonie, štěstí jsou a priori naše nejsilnější potřeby. Co se stalo s naším myšlením, že máme osypky, když takhle někdo mluví? Většinou kvůli tomu, že si lidi neodpouštějí. Že v sobě mají spoustu křivd. Žijeme už x let v křivdách totality a války a já nevím čeho všeho, co už je dávno pryč. Mnoho lidí, kteří se rozčilují, ani jedno neprožili. Ale křivdy omílají pořád dokola,“ zmínil s tím, že podle jeho názoru spolu málo mluvíme. Neznáme ani své sousedy ani si s nimi nedokážeme popovídat. „A potom máme pocit, že žijeme ve zlém světě. V oddělení,“ dodal. Následně podotkl, že jedním z našich problémů je ekologie. „Je to náš společný problém tkvící vysoko nad volbami Losny, nebo Mažňáka. Loď se potápí a my ztrácíme čas hádkami, kdo za to může a kdo nám z toho pomůže. Přitom změna může nastat pouze zevnitř. Z nás. Nejprve sebeuvědoměním, pak uvědoměním si sebe v rámci společnosti, uvědoměním si své občanské moci. Měnit svět lze v dosahu vlastních rukou – tak vnímám například komunální politiku,“ podotkl zpěvák. Sám by však do obecního zastupitelstva kandidovat nechtěl. „Ale chtěl bych, abychom přestali žít v podivném přesvědčení, že do politiky můžou jenom lidi se silnými žaludky. Dokud budeme vnímat politiku jako něco nečistého, bude přitahovat jen takové jedince, kterým nevadí se ‚trochu ušpinit‘. Nedáváme prostor ideálům, které chceme v politice vidět. Protože neumíme diskutovat – buď se bavíme jen s lidmi, kteří mají stejný názor, anebo se s lidmi s odlišným názorem rovnou pohádáme. Nebo se s nimi nebavíme vůbec,“ řekl. Původní text ZDE. Závěrem pak uvedl, že bychom měli vrátit ženám jejich pozice a odpustit Evám. „My chlapi bereme ženám ženství, hrajeme si na bojovníky, kteří musí všechno ovládat. Přitom jim máme sloužit. Je nesmysl, že bůh uvalil kletbu na ženy prostřednictvím porodu, že ženy mají trpět v bolestech. Jednak žádný chlap by takové bolesti nedal a zadruhé: žena je stvoření, kterého se dotýká bůh, protože žena je brána života. V ní je posvátnost. Takhle to vnímám,“ uzavřel se slovy, že v tomto ohledu je brutální feminista. Žena je podle něj nejvíc na světě a díky ženám jsme tady.

V Bruselu jsou z Trumpa na prášky, prostě paráda. Odpudivá a mstivá Clintonová by byla schopná rozpoutat celosvětovou válku. Znalec USA promlouvá ROZHOVOR Bývalý ředitel proamerického Občanského institutu Michal Semín, který se s neokonzervatismem a OI rozešel, říká, že Hillary Clintonová je „z nejodpudivějších tváří současné americké politické scény, arogantní, mocichtivá, mstivá bisexuálka, důvodně podezřelá z mnoha závažných zločinů a schopná rozpoutat celosvětový válečný konflikt.“ „Po Brexitu další studená sprcha. Budou se tvářit děsně diplomaticky, ale jsou z toho na prášky. Prostě paráda,“ říká Semín o tom, jak se tváří v Bruselu. Donald Trump k překvapení mnohých vyhrál. Čekal jste to? Paul Craig Roberts varoval před volebními machinacemi. Takže to bylo pomýlené varování? Nebo elity vzaly Trumpa na milost? Či jak to podle vás bylo? Zní to v danou chvíli asi nepřesvědčivě, ale na rozdíl od řady svých přátel, o nepřátelích ani nemluvě, jsem tento výsledek spíše očekával. Zároveň jsem si však uměl představit, v závislosti na změněných okolnostech, i opačný scénář. Nicméně poté, co nebylo Trumpovi zabráněno v tom, aby se probojoval do finále závěrečného klání o Bílý dům, ve mně přesvědčení o tom, že se stane prezidentem, jednoznačně převážilo. Pokud jde o volební machinace – nelze vyloučit, že navzdory přesvědčivému vítězství Donalda Trumpa k dílčím volebním podvodům došlo. Vždyť o volebních přístrojích, evidujících hlasy pro Clintonovou i po stisknutí tlačítka Trump, vyšla k dnešnímu dni již celá řada článků. Na celkovém výsledku to však nic nezměnilo. Možná i proto, že alespoň část vámi zmiňovaných elit si zvolení Donalda Trumpa v zásadě přála. Vysvětlím později. Dobrá. Co lze tedy od něho po nástupu do úřadu očekávat? Bude skutečně tak razantní, jak sliboval v kampani? A v čem se jeho způsob výkonu funkce bude nejmarkantněji lišit od toho, kdyby vyhrála Hillary Clintonová? Je nesnadné v tuto chvíli odhadnout, kolik předvolebních slibů splní. Vždyť po pravdě řečeno ani nevíme, co z toho myslel vážně, a co ne. Každopádně podmínkou toho, aby splnil do puntíku vše, co v kampani sliboval, je spolupracující Kongres a administrativa, která mu nebude házet klacky pod nohy. Nebude to tedy mít rozhodně snadné. Pokud jde o druhý dotaz: Myslím, že není až tak důležité, zda a jak by se od sebe lišili způsobem výkonu funkce, ale tím, co by v praxi prosazovali. Trump si nemůže dovolit politiku podobnou té, kterou by prosazovala šílená Killery. Jeho voliči, vkládající do něj nemalé naděje, by mu to nikdy neodpustili. Co z jeho sympatického národně konzervativního a antiglobalizační programu bude nakonec Trump reálně prosazovat, to se teprve ukáže. V tuto chvíli je nejdůležitější to, že se prezidentkou nestala Hillary Clintonová. To, že se do Bílého domu nebude stěhovat jedna z nejodpudivějších tváří současné americké politické scény, arogantní, mocichtivá, mstivá bisexuálka, důvodně podezřelá z mnoha závažných zločinů a schopná rozpoutat celosvětový válečný konflikt, je nejen pro mne skutečnou úlevou. Bez Trumpa by nikdy poražena nebyla, ostatní republikánští uchazeči o pomyslný politický trůn v USA na to neměli, topolánkovsky řečeno, gule. Někteří prezentují Donalda Trumpa jako „poslední vzpouru bílého heterosexuálního křesťanského muže“. Lze to tímto způsobem popsat? Co jeho úspěchu nejvíce pomohlo? Navzdory všem médiím, průzkumným agenturám, celebritám, „osobnostem“, akademikům, velkým sponzorům… Ano, i takto lze na Trumpovo vítězství pohlížet. Navzdory jeho ne vždy přitažlivým charakterovým vlastnostem se mu tím, jak otevřeně o mnoha problémech dnešní doby hovořil, podařilo získat na svou stranu snad všechny skupiny amerických občanů, jimž se příčí multikulturní ideologie, politická korektnost či zjevné nepřátelství Obamova režimu vůči tradiční rodině či křesťanství. Vámi zmíněná mediálně-kulturní „americká kavárna“, podporující Hillary, k Trumpově úspěchu však paradoxně také přispěla. Přeci každý, kdo má zdravý rozum a připojení na internet, si musel již dávno všimnout, jak „média hlavní stoky“ manipulují a lžou. Trávil jsem volební noc jejich sledováním. Nedalo se přehlédnout, jak se v průběhu sčítání hlasů měnil výraz ve tváři přítomných presstitutů ze štábů CNN (neboli Clinton News Network) či naší „veřejnoprávní“ ČT. Úchvatný zážitek. Ostatně fenomén ČT by si od někoho k tomu povolaného zasloužil podrobnější komentář. Nebo vám snad nepřijde směšné, jak se v jedné malé gubernii „svobodného světa“ dělala kampaň za zvolení Hillary Clintonové prezidentkou? Co lze nyní od Trumpa očekávat v zahraniční politice ve vztahu k Evropě, Rusku, Blízkému východu a Číně? Věříte, že by například zásadně „osekal“ NATO, či se jen zmírní konfrontační styl vůči Rusku? Válka proti Rusku tedy nakonec nebude? V této oblasti jsem víceméně přesvědčen o tom, že Trump svým předvolebním slovům dostojí. Bude hledat společnou řeč s ostatními mocnostmi, Rusko nevyjímaje. Samozřejmě za předpokladu, že se mu podaří zabránit infiltraci válkou posedlých neokonzervativců do své budoucí administrativy. Uspěje-li, pak je vítězství Trumpa v prezidentských volbách vítězstvím nás všech i bez ohledu na to, zvítězí-li i na jiných frontách. Očekáváte, že Trump udělá něco zásadního v oblasti takzvané kulturní války: ov tázce potratů, gender ideologie, homosexuálních manželství… Pokud tak učiní, vejde do dějin jako skutečný kontrarevolucionář. Každopádně slíbil, že uprázdněné posty v Nejvyšším soudu – hovoří se až o třech – obsadí lidmi formátu nedávno zesnulého Antonina Scalii. I proto si získal podporu konzervativních křesťanů volajících po zásadním posunu směrem k ochraně nenarozeného života a tradiční rodiny. Rovněž přislíbil zrušit takzvaný Johnsonův dodatek, daňově trestající ty náboženské společnosti, jež veřejně zaujímají politická stanoviska. Slíbil též ukončit financování potratářské organizace Planned Parenthood, jejíž zájmy dlouhodobě zastupuje poražená Hillary. V případě jejího zvolení jsme si mohli být jisti tím, že prosazování konzervativních postojů k rodině či ochraně lidského života by bylo ještě obtížnější, než jak je tomu nyní. Proto je pro mne nepochopitelný postoj některých veřejně známých křesťanských aktivistů či politických analytiků, že oni by Trumpa nikdy nevolili. Omezí Trump zásadně imigraci? Pokud by v otázce imigrace zůstal nečinný, velmi by si tím u svého elektorátu ublížil. Nicméně bez ohledu na to, jakých praktických výsledků dosáhne, tak již samotný fakt, že se prezident USA neklaní bůžku multikulturalismu a dialogu s „náboženstvím míru“, je povzbuzením pro každého, komu není lhostejná civilizační a kulturní identita vlastního národa a státu. Jaký to bude mít dopad na Německo a na politiky EU, která, například, co se týče sankcí, stínovala politiku USA? A co TTIP? Po Brexitu další studená sprcha. Budou se tvářit děsně diplomaticky, ale jsou z toho na prášky. Prostě paráda. A TTIP? Ten je za dané situace neprosaditelný. Smluvní zakotvení globálního korporátního socialismu s onou čím dál tím nelidštější tváří si bude muset počkat na jiného amerického prezidenta. Jaký vliv bude mít Trumpovo prezidenství na českou politiku a takzvanou pravdolásku, která měla silné zázemí v zámoří a na americké ambasádě? Doufám, že se Trumpovo vítězství pozitivně projeví i u nás. Předně tím, že místní americká ambasáda, ať už je obsazená kýmkoli, přestane aktivně zasahovat do českého veřejného a politického života, například financováním obscénních akcí místních LGBT aktivistů. Přestane-li strýček Sam – už jsem málem řekl Brady – živit naši stále politicky ambicióznější „neziskovou“ sféru, pak asi zase začnu chodit malostranskou ulicí Tržiště bez toho, abych si v její nejpřísněji střežené zóně alespoň jednou pořádně odplivl. Václav Klaus uvedl, že teď by mohla nastat řetězová reakce v Evropě. Přichází vzpoura obyčejných „nasraných“ lidí? Může následovat vítězství Hofera, Le Penové, Alternative für Deutschland...? Může. A bude. Alespoň do té doby, než nastane to, čeho se nyní nejvíce obávám. Co tím myslíte? Víte, vzhledem k tomu, jak silná je pozice globalistů za kulisami veřejného života, je poměrně přesvědčivé vítězství kritika globálního vládnutí, nota bene v amerických prezidentských volbách, opravdu něčím nesamozřejmým. Jak je možné, že mu v tom soudruzi z „deep state“ nezabránili? Vždyť umějí-li vyvolávat barevné revoluce a obsazovat uvolněné úřady svými lidmi jinde ve světě, jistě si umí udělat pořádek i na vlastním dvorku. Proto se musíme ptát, proč dané kruhy nevyvinuly dostatečné úsilí na to, aby se prezidentem USA stala Hillary Clintonová. Vy snad chcete naznačit, že ani Trump nebude mít šanci omezit vliv nadnárodních korporací, bank, Fedu…? Moc bych si přál, abych se v tom, co nyní řeknu, mýlil. Stávající finanční systém, udržovaný při životě jen dalším zvyšováním dluhů, se již nejeví jako nadále neudržitelný. V ohrožení se nachází i dolar, sloužící dosud jako světová rezervní měna. Až se globalisté rozhodnou vytvořit nový, stabilnější finanční systém, následkem zániku systému předchozího a především pádu dolaru pak zcela jistě hrozí, že se USA z pozice supervelmoci přesunou na úroveň dnešních banánových republik. Rozhodně se to však nestane dřív, než 20. ledna 2017, tedy poté, co se nově zvolený prezident Trump ujme svého úřadu. A to proto, aby z nastalých potíží, proti kterým byla finanční a hospodářská krize po roce 2008 jen drobnou nehodou, mohli být obviněny nikoli globální finanční elity, ale antiglobalisté a konzervativní národovci, reprezentovaní dnes Donaldem Trumpem. Ti budou prohlášení za viníka vzniklé sociální a hospodářské krize a i mnozí z těch, kdo Trumpa volili, budou volat po další Změně s velkým Z, tentokrát z rukou větších machrů, než byla zdravotně i jinak hendikepovaná Clintonová. Z toho však neplyne, že bychom se neměli z Trumpova volebního vítězství radovat. Nikde totiž není psáno, že moc globalistů je neomezená a jejich plány nezvratitelné. Třeba jim opravdu docházejí síly na to, aby se účinně bránili rostoucímu hněvu těch, kteří si navzdory indoktrinační mašinérii postmoderní globální kavárny uchovali touhu po svobodě a životě podle starých, osvědčených hodnot naší původní křesťanské civilizace.

Ruští chlapci v Německu se s drzými migranty nemazlili. Takhle nečekaně to dopadlo... Když v Německu žijící Ruska nedávno zaparkovala před jedním z berlínských obchodních center, jistě netušila, že zanedlouho pocítí blahodárné účinky západní migrační politiky na vlastní kůži. Když se totiž vrátila z nákupů, v jejím autě už seděli tři snědí cizinci. Šokované ženě pouze věcně oznámili, kam je má odvézt. Nehnula s nimi ani důrazná výzva, aby okamžitě zmizeli. Pohodlně usazeni vyčkali na policii, kterou Ruska přivolala. Co se dělo pak, by se možná mělo zlatými písmeny vytesat na mohylu nad přístupem západních bezpečnostních složek k občanům při ochraně před nelegálními přivandrovalci. Místo rázného zásahu muži zákona navázali zdvořilou konverzaci s vyvrheli, kteří se dopustili v lepším případě vloupání, v horším pokusu o únos. Realita šokuje: ozbrojení oficiální strážci německého a západního pořádku poškozené řidičce navrhli odvézt cizince, kam si přejí: "Nemusíte se bát, pojedeme za vámi (!)" Zoufalá Ruska zatelefonovala manželovi, který zalarmoval bratra a ten strýce. Tři statní ruští "molodci" pak německé policii živě předvedli, jak se vypořádat s gaunery. Tří "pasažéry" vyvlekli za límce z auta a otřískali o asfalt. Tento příběh začátkem měsíce na přednášce v Praze vyprávěl ruský publicista a zakladatel hnutí Antimajdan Nikolaj Starik. Před zdřevěněným publikem dospěl k pointě: "Tady máte ukázku, jaký je rozdíl mezi neschopnou německou policií a pravým ruským chlapem." V reálu však jde o mnohem závažnější rozdíl: mezi ochranou vlastních obyvatel, kteří policii platí, a ochranou bruselské politiky, která je vhání do jícnu vřele vítaných migrantů. Mluvit přitom o neschopnosti je ještě komplimentem. Jinak schopná německá policie je totiž ochromena, v zásahu má svázané ruce a jasné instrukce, kterými její političtí lídři ordinují to,že mají zacházet s kriminálními živly v rukavičkách. Sotva si pak lze přestavit, jak mohli ochránit stovky žen při nedávných silvestrovských útocích v Kolíně nad Rýnem a dalších německých městech. Konečně, útočníci se tehdy policistům jasně vysmáli do očí: "Nic nám nemůžete udělat, paní kancléřka Merkelová nás pozvala." Policisté jsou tak v pozici hasičů, kterým moc zakazuje hasit "politický požár". A přestože si platíme síly, které mají tento živel zmrazit již v zárodku, tedy na hranicích EU (Frontex), musíme platit i vlastní "hasiče" na vlastních hranicích. Musíme, aby i nás nezachvátila tato divoká pochodeň špinavého humanismu a kosmopolitismu. A abychom ve vlastní zemi nedopadli jako Ruska před německým nákupním centrem. Zdroj: napalete.sk

David Martínek: Trump. Krizový manažer pro zchudlou Ameriku Donald J. Trump vyhrál americké volby a nyní do prakticky prvního globálního prezidenta planety projektují své představy, obavy, naděje nekonečné zástupy lidí. Ano, máme prvního prezidenta planety. Protože tyhle volby ukázaly, jak je svět ve skutečnosti malý a propojený. A jak lidé hluboce vnímají ohrožení míru. A brzkou a hrozící válku na hranicích s Ruskem. ... Trump vyhrál volby proto, protože dal jasně najevo respekt k Putinovi. Pro všechny, kdo ho volili, to byla jasná zpráva. Tenhle chlápek nebude chtít válku. Je možná divnej, fanfarón, má hrozný účes, velkopanské chování, nablýskaný pozlacený hotely, ale na tanky kašle. On je obchodník. A byznysmen. Lidé zvolili dobře. Zatímco v Česku a jinde stále ještě krmí média a umělci polis nesmyslnými mýty o zářivé demokracii a úspěšném Západu, Západ a především Spojené státy zápasí o každodenní holou existenci. Rozmáchlá teritoriální politika, podpořená vojenskou a zpravodajskou agendou umožnila po pádu berlínské zdi Státům stát se jediným světovým hegemonem. Opanovat politicky a později i hospodářsky prostor celého světa a celému světu nejprve dobrovolně a později násilím vnutit svou vizi, jak by svět měl vypadat. Dolar jako hlavní světová měna. Suroviny jsou majetkem a výsostným zájmem Ameriky. Americká demokracie je doporučeným systémem pro celou planetu. Jak to dopadlo, vidíme všichni. Nedopadlo. Zatímco Amerika investovala nesmírné prostředky do upevňování svého vlivu a strategických pozic pro příští možné rozšiřování, doma začala rychle chátrat. Není divu, každá i menší válčička, natož regulérní válka stojí nepředstavitelné peníze. Státy navíc platí za dovoz surovin, hlavně ropy, astronomické částky (600 miliard dolarů ročně jen za ropu). Díky módě outsourcingu americké podniky takřka vybagrovaly z těla vlastních korporací a firem střední a nižší střední manažerský stav. Úbytek platů, know-how, které tato třída vytváří a opatruje, se krátkodobě projevil v lepších bilancích. Supermanažeři a nejvyšší šéfové korporací si mohli vyúčtovat extrémní bonusy. Ale přesun výrobních a vývojových kapacit na dálný východ se, jak se ukazuje s časovým rozlišením, obrátil proti jejím apologetům. Asijské firmy se vrátily na americký trh a skoupily a skupují oslabené americké značky. Jakoby všichni zapomněli na jednoduché pravidlo, že tam kde je práce, je zároveň i život. Navíc, tahle entropie, řízená pouze dravčími zájmy bank, korporací a nenasytných investorů tu či onde vybublá v pořádnou ránu. Jednou je to hypoteční krize, jindy internetová bublina, někdy přepákované deriváty, jindy další kolo ropné války. Trump tohle ví. Jako správný krizový manažer má plán a rovnou jej srozumitelně komunikuje. Mluví o tom, že donutí americké korporace se vrátit domů. Nabídne jim nižší daně. A na zboží vyrobené jinde uvalí cla. Nejde o obchodní válku, jde o to, dostat průmysl zpátky do kondice. Jako člověk, který sám stál ve svém životě před bankrotem má přesně ty potřebné schopnosti, které v tuhle chvíli Amerika potřebuje. Trump chce stavět dálnice. Není divu. Americká infrastruktura je zanedbaná. Dálnice, dopravní infrastruktura, vlaky, elektřina, síťová vedení. Ale také nemocnice, školy, veřejné budovy, nádraží a metro. Na stát se v Americe dlouho kašlalo. Takže přichází nesmírně potřebná změna. Navíc Trump má buď rozum, nebo má štěstí. Z hlediska ekonomických cyklů je obnova a nástup nové infrastuktury horkým tématem počátku dlouhého cyklu. Trump přichází přesně a v přesný moment. Je to první politik na světě, který globálně ohlašuje a spouští nástup nové vlny. Hlavním tématem nové vlny bude rekonverze a rekonstrukce světa. Cílem je přestavět svět na půdorysu toho starého. Dát staré konstrukci světa nový smysl. Novou funkci. Když tuhle vzletnou formulaci zjednoduším, tak si to představte tak, jako by ve vašem městě někdo dal těm nevzhledným, opuštěným a dysfunkčním barabiznám nový účel. Opatřil je soláry, změnil jejich funkci a smysl, tak, aby nově sloužily novému účelu. Netřeba stavět dál do krajiny, netřeba dobývat dalších zemí. Je třeba obnovit města a civilizaci v jejich původních obrysech. Vtipně, moderně, chytře, levně.. možná i krásně. Vtipné je, že tuto vizi startuje prezident Spojených států. Přesně v tradici Ameriky. Být první na světě a být nejmodernější. A nejlepší. Kontextová reklama Sklik Já osobně jim to moc přeji. Co z toho plyne pro nás? My jsme dálnice dostavěli. Naše infrastruktura není na tak mizerné úrovni. My musíme budovat dálnice také, ale digitální. Je třeba využít potenciálu těch nesmírně chytrých lidí, které máme, aby byli schopni založit a do planetární velikosti dovést vlastní podniky. IT, biotechnologie, nanotechnologie, robotiku. Výrobu špičkových dopravních prostředků. Jak auta, tak i veřejné dopravní prostředky - letadla, lokomotivy, vlaky, vagóny, tramvaje, busy. Potřebujeme nakopnout přesné strojírenství, postavené na bázi nových materiálových struktur. Kompozity a výrobky z kompozitů. Potřebujeme obnovit potravinářský průmysl a inteligentní systém moderních farem, schopných zásobit obyvatelstvo z vlastních zdrojů. Potřebujeme vlastní farmacii, špičkové lékaře a vlastní věděcký lékařský výzkum. Je třeba naše lidi s mnoha akademickými tituly odvézt do světa, aby tam zakládali pobočky úspěšných českých firem. Tak jako to dělal Baťa. Indie, Čína, Vietnam, Indočína, Brazílie, severní Afrika, bývalé státy SNS. A hlavně Rusko. Nebo na co jich tolik máme? Tolik lidí s akademickými tituly? Aby seděli doma u facebooku a hledali si podřadnou práci přes Jobs? Jsme jiná země než Amerika. Jsme Česko a naše česká cesta vede přes intelekt, tvořivost, kreativitu a korektní kompaktibilitu s celým světem. Tak jako to mají Švýcaři se svými bankami. Švýcar neřeší, odkud jsi. Potřebuješ účet v bance? Není problém. Zařídíme, uděláme, k vaší spokojenosti. Trump zruší nesmyslné sankce a v politické rovině naváže vztah s oponujícím Ruskem. Pochopitelně, výměnou za přístup amerických firem na ruské trhy. Ironicky řečeno, nepochybně se nová americká administrativa bude do roztrhání těla bít za to, aby spolu s Američany mohli jít na ruský trh i české firmy :-) Pochopitelně nebude. Jako malá zemička budeme na chvostu zájmů. Ale. Naštěstí máme vlastní kartu. Ještě budeme vděční p. Zemanovi za jeho předvídavou politiku vůči Rusku a našim okolním sousedům. Někdejší škodiči českého průmyslu zmizí v propadlišti dějin. Po čase si nikdo nevzpomene na jejich jména, články, názory, plamenné výzvy a mávání vlajkami. Zbyde jen díra v bilancích a chybějící zdroje a zisky, které mohli mít naši lidé na výplatní pásce. Je mi jedno, kolik tím zase naštvu lidí. Tohle je reál a říkají mi to především šéfové firem a zaměstnanci, kteří jsou ve firmách zodpovědní za export. A ostatně, pokud jste šéfem firmy, která usilovala o ruský, nebo jiný východní trh a čtete tohle, váš další telefonát je do Ruska. Situace se zásadně mění. Pracujte, prosím. Tak a poslední věc. Trump v jedné ze svých posledních řečí posvětil práci lidí, kteří se posledních několik let snažili rozbít panující mediální diskurz, politickou pseudokorektnost, zamlčování pravdy o fungování nejen americké administrativy. O nesmírně škodlivých jevech v rozbujelé síti různých zpravodajských agentur, pseoudodemokratických institutech, institutech šiřitelů oficiálních pravd, cinknutých médiích a zprofanovaných uměleckých a společenských elit. Tohle končí. Existuje jednoduchý etický princip, který lidé vycítí a chápou. Speciálně Češi, trénovaní od dob protireformace & uplácení populace barokním nádherstvím. Tím je, jestli svou veřejnou službu děláte pro lidi, nebo pro sebe. Tihle lidé pracovali pro veřejnost. Skrytě, bez nároků, z vlastního, niterného přesvědčení. Trump jejich práci legitimizoval. A to je dobré, překvapivé. Trump, ale i další podobní politici jsou symptomem společenské proměny. Lidé si v různých časech volí různé lídry. Jsou v danou chvíli velmi potřební a lidé volí dobře. U nás je to teď Zeman, jinde to byl třeba Mujica. Tak se to naučme respektovat. Nová vlna je obrovská, možná největší změna během našeho života :-) Zapojit se může každý. Stavíme nový svět na starém půdorysu. Tak ať to sviští. David Martínek

George Soros, Člověk v tísni, peníze pro uprchlíky a Šiklová. Server opět prohrábl čísla v ČR Na neziskové organizace a jejich vazby na jednotlivá ministerstva se zaměřil Josef Provazník ze serveru ePortal.cz. „Jsou jako hladové kobylky a nemají nikdy dost,“ tvrdí. V minulosti se věnoval působení Nadace Open Society Fund Praha George Sorose, která podle něj obdržela v loňském roce ze státního rozpočtu 111 milionů, i na působení Člověka v tísni, který loni hospodařil s rozpočtem ve výši 1,5 miliardy korun. „Nepříjemně mě překvapilo nejenom to, že se v neziskovém sektoru rozdělují každým rokem stovky milionů korun z našich daní, ale také to, kolik známých tváří veřejného života, ale i bezejmenných pěšáků, se dokázalo přisát na státní cecík. Mnozí z nich se už přímo na svých studiích připravují na dráhu neziskovkáře, který šíří dobro za cizí peníze a sám kromě propagandistických kampaní nic nevytváří. V České republice tak v posledních letech vznikla privilegovaná kasta,“ zmínil Provazník. Úvodem se zaměřil na Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Michaely Marksové (ČSSD). Bývalá zastupitelka ČSSD na Praze 2 podle Provazníka mj. působila sedm let v neziskové společnosti Gender Studies o.p.s., jejíž zakladatelkou je dlouholetá členka KSČ Jiřina Šiklová. „Vzhledem k výše zmíněnému se tedy ani není co divit, že právě Gender Studies, kde působí i dcera Milana Uhdeho Zuzana, v posledních dvou letech obdržela v rámci programu Dejme (že)nám šanci třináct milionů korun. Peníze pocházejí z Norských fondů a tento program spravuje Sorosova Nadace Open Society Fund Praha,“ konstatuje s tím, že nyní je jasné, že se Marksová nemohla angažovat ve věci kauzy Michalákových a jejich synů v Norsku. Je tedy logické, že v té věci se Marksová prakticky vůbec neangažovala. Nemohla přece zradit své Norskem dotované družky ve zbrani. Známá agitátorka za Barnevernet Monika Elšíková je mimochodem přítelkyní Marksové, která jí prý dokonce měla pomáhat s adopcí dítěte. Následující graf pak podle Provazníka poukazuje na to, že za uplynulých osm let odešlo na různé projekty neziskových organizací v oblasti podpory integrace přistěhovalců téměř sto milionů korun, nejvíce pak obdrželo Centrum pro integraci cizinců, které poskytuje sociální poradenství pro migranty. Provazník si pak také všímá toho, že Ministerstvo kultury loni poslalo například téměř milion korun do mezinárodního centra výtvarného umění, které založil umělec David Černý. O rok dříve to bylo od MK 1,6 milionu. Ano, jde o toho Davida Černého, který v minulých dnech uvedl, že „na Hradě sedí zamrdaná zkurvená kupa hoven a sraček“. A co Ministerstvo vnitra? To v roce 2015 poslalo na integraci cizinců asi 20 milionů korun, poznamenává mimo jiné Provazník, jenž si dále všímá i rozdělování peněz z evropských fondů. Původní text ZDE. „Neziskový sektor je zavalen desítkami milionů tuzemských i ‚evropských‘ peněz. Nemůžete se potom divit, že je vůbec nezajímá případ paní Michalákové. Neziskovkáři jsou v podstatě sektou a její členové se střetávají na různých konferencích, diskusních klubech, kulatých stolech, multikulti hudebních festivalech, udržují vřelé vztahy s novináři a mají své lidi na ministerstvech. To z nich skutečně činí nejvlivnější uskupení v České republice. Jejich vliv a moc připomíná zhoubný vliv odborů v poválečné Velké Británii, ale i moc komunistů po roce 1948 v našich zemích,“ netajil se s příměrem Provazník.

Chcípni! Tak si ten dům kupte. Krádež. Reportáž z drsného jednání o Klinice, kde se blýskl i mladý Stropnický REPORTÁŽ Za instruktáž toho, jak si demokracii vysvětlují dva zcela nesmiřitelné tábory, posloužilo mimořádné zasedání Městské části Praha 3. Opoziční zastupitelé klubu Žižkov (nejen) sobě ho vyvolali s úmyslem pomoci těm, co neoprávněně užívají Autonomní sociální centrum Klinika na Žižkově. Po více než dvou hodinách plných osobních útoků však nebyl program schůze schválen. Boj tedy pokračuje, jak při odchodu z radnice skandovali squatteři a jejich příznivci. Dvě a čtvrt hodiny trvalo zastupitelstvu Městské části Praha 3, než se vůbec dobralo k hlasování o programu mimořádného zasedání. Jeho jediný bod se měl týkat situace Autonomního sociálního centra Klinika na Žižkově a po schválení programu toužil jediný zastupitelský klub, a to Žižkov (nejen) sobě, který je složen ze zástupců Strany zelených, KDU-ČSL a hnutí Starostové a nezávislí. Velká zasedací síň radnice byla naplněna takřka k prasknutí a mezi přítomnými hosty měli jednoznačnou převahu příznivci a uživatelé Kliniky. Těžko posoudit, zda to bylo tím, že jich je v Praze 3 více než odpůrců sociálního centra, nebo proto, že se mimořádné jednání zastupitelstva konalo v době, kdy je většina lidí ještě v práci. Na počty transparentů však vyhráli odpůrci Kliniky, o což se postarala dvojice mužů, která jich držela v rukou několik, a byly dost výmluvné: „Squatteři, žijete za moje peníze“, „Krádež ‚dobrým úmyslem.‘ neomluvíš“, „Klinika, nebo funkční stát“, „Jsme na straně práva“, „Zákon musí platit i pro squattery“, nebo „Patříte do pravé kliniky“. To zastánci sociálního centra moc vynalézaví nebyli a zmohli se na pouhou trojici cedulí: „Solidarita není zločin“, „Neberte nám kliniku“ či „Potřebujeme/te Kliniku“. Kromě zastupitelů a zainteresovaných hostů byli na zasedání i ředitelka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Kateřina Arajmu a náměstek ministra vnitra Jiří Nováček, kteří na jednání zastupovali své pozvané nadřízené ministry Andreje Babiše a Milana Chovance. Nikdo s vámi nechce mít nic společného, slyšel Stropnický Ráz mimořádnému zasedání udal předseda Strany zelených Matěj Stropnický, když hned v úvodu požádal, aby v rozpravě mohli vystoupit nejen obyvatelé Prahy 3, ale celé Prahy, protože záležitost Kliniky se týká všech. Sklidil za to aplaus většiny přítomných, zatímco starostka Vladislava Hujová si od nich vysloužila posměšky poté, co konstatovala, že se teprve jedná o schválení programu, takže k tomu nebudou moci vystoupit. Tím přivolala vodopád příspěvků zastupitelů klubu Žižkov (nejen) sobě, kteří volali po tom, aby příznivci Kliniky mohli vystoupit už v této fázi, a za svá slova si užívali jejich oslavné reakce. „Občané sem přišli, tak by jim mělo být umožněno promluvit,“ dožadovala se například Světlana Škapová. Zcela opačného názoru byl zastupitel za Stranu svobodných občanů Tomáš Štampach, podle jehož názoru není možné, aby zastupitelstvo jednalo o objektu, který se městské části netýká, protože je v majetku státu. Ve stejném duchu pohovořil i Jan Vokál z TOP 09. To přimělo k další reakci Matěje Stropnického: „Takhle to vypadá, že se veřejnost vůbec nedostane ke slovu,“ bouřil předseda Strany zelených, k čemuž starostka podotkla, že se veřejnost vyjádřila ve volbách. „Ale Žižkov (nejen) sobě vyhrál volby. Vy jste ti, kdo radnici zasquatovali,“ vmetl Matěj Stropnický své rivalce. „Nemůžu za to, že s vámi nikdo nechce mít nic společného, ani na magistrátu, ani na Praze 3,“ vrátila Vladislava Hujová úder politikovi, s nímž v minulém volebním období dva roky spolupracovala jako starostka s místostarostou. Zastupitelku KSČM odmítli do budovy Kliniky vpustit Čím větší oporu měli zastupitelé klubu Žižkov (nejen) sobě mezi hosty, tím hůře se to pro ně vyvíjelo po vyjádřeních zástupců ostatních klubů. „Klub ČSSD nehodlá na tomto plénu řešit spor o Kliniku, protože Praha 3 nemá vůči Klinice žádná práva ani povinnosti. Stejně tak jako nehodláme řešit případ nájemníka, který se po skončení smlouvy odmítá vystěhovat. Myslíme, že tato debata se má odehrávat na jiných místech, konkrétně na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, případně u ministra Babiše, pod něhož úřad spadá,“ konstatovala za sociální demokracii radní Irena Ropková. Ke koaličním stranám – TOP 09, ODS a ČSSD – se kromě Strany svobodných občanů přidali i zastupitelé za KSČM. „Od dětství mě učili, abych nebral na pískovišti hračky, které patří jinému dítěti,“ poukázal Pavel Ambrož na skutečnost, že lidé z Autonomního sociálního centra Klinika na Žižkově nemají k objektu žádný vlastnický vztah. Jeho stranická kolegyně Alena Hronová pak povyprávěla, jak dopadla, když se pár dní před tímto mimořádným zasedáním zašla podívat, jak to na Klinice vypadá, aby mohla rozhodovat se znalostí věci. „Neřekla jsem, že jsem zastupitelka, chtěla jsem se tam podívat jako občanka. Ale nepustili mě dovnitř,“ postěžovala si zastupitelka a dostalo se jí posměchu od lidí z Kliniky včetně označení „žena za pultem“. Lidovec nechtěně přiznal, že se objekt využívá i pro bydlení S přibývajícím časem oba tábory víceméně jen opakovaly své argumenty a jednání se nikam neposouvalo. O vzruch se ale postaral lidovec Tomáš Sunegha, jehož KDU-ČSL je součástí klubu Žižkov (nejen) sobě. Apeloval na to, aby se zastupitelstvo budoucností Kliniky zabývalo, neboť jinak se Městská část Praha 3 může dostat do problémů. „To chcete, aby ta budova zase chátrala? Abychom měsíčně vydávali desetitisíce za ostrahu objektu? A kam ti lidé půjdou? Co pak uděláme s lidmi tábořícími třeba v parku? Budeme jen řešit další problém,“ varoval Tomáš Sunegha, aniž si uvědomil, že zrovna tímto vystoupením svým chráněncům z Kliniky vůbec nepomohl. Neušlo to však starostce Prahy 3. „Chcete tím říct, že tam lidé bydlí? Bez splnění všech hygienických podmínek? Zvážím, zda se neobrátit na orgány státní správy,“ vychutnávala si daný okamžik Vladislava Hujová. „Bylo by dobré vědět, zda ve smlouvě o výpůjčce od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bylo uvedeno i bydlení,“ přisadil si zastupitel za KSČM Pavel Ambrož, přičemž všem v zasedací síni bylo jasné, že se tam bydlí, ale bydlet nesmí. Zástupce starostky Alexander Bellu z ODS pak vysvětloval, proč své rozhodnutí hlasovat proti navrženému programu nezmění. „Když jsem se obrátil na lidi bydlící v okolí Kliniky, aby mi dali vědět o svých zkušenostech ze soužití, tak mi chodily na výzvu předsedy Zelených reakce od těch z Kliniky. Byly to maily typu ‚chcípni‘, totéž mířilo i na mou rodinu. Jestli chcete dialog, tak byste se podle toho měli také chovat,“ upozornil Alexandr Bellu. Kupte si ho, doporučila starostka nelegálním uživatelům objektu Začínalo být zřejmé, že ke schválení programu nedojde. „To jste řekla Andreji Babišovi, když jste ho zvala, aby radši nechodil, protože program nebude schválen?“ zaútočila Martina Chmelová z klubu zastupitelů Žižkov (nejen) sobě na starostku Vladislavu Hujovou ve snaze zvrátit rýsující se výsledek. Marně se také snažili nejčastěji vystupující Světlana Škapová a Matěj Stropnický apelovat na to, že už jen kvůli tomu, že jsou přítomni zástupci dvou ministrů, je nutné program schválit, aby mohli v následné diskusi dostat příležitost se k situaci Kliniky vyjádřit. „Městská část o objekt nemá zájem,“ prohlásila Vladislava Hujová. „My jo,“ zaznělo od někoho z Kliniky. „Tak si ho kupte,“ rázně zasmečovala starostka. Jasno měl také další ze zástupců starostky Ivan Holeček z ČSSD. „Nemůžu legitimizovat porušování zákona – hygienické normy, porušování autorských práv při promítání filmů a podobně. Není dobré dát společnosti signál, že je dobře porušovat zákony,“ upozornil Ivan Holeček. Pak už došlo na hlasování a žádné překvapení se nekonalo. Pro bylo všech dvanáct zastupitelů klubu Žižkov (nejen) sobě, ale jinak nikdo. Mimořádné zasedání zastupitelstva tak neschválením programu skončilo. Tedy pro zvolené zástupce, nikoli pro ty, co na radnici přišli podpořit Kliniku. „Nechte nás mluvit!“ znělo velkou zasedací síní radnice hromové skandování. Klinika žije, boj pokračuje, vzkazují squatteři V té chvíli si lidé z Kliniky museli připadat jak „doma“ a radnice vypadala jako jimi obsazené území. O to víc, když k nim od předsednických míst začala promlouvat Tereza Virtová, která měla objekt Kliniky od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových vypůjčený. „Přišli jsme hlavně vyvrátit lživá obvinění, která jsou proti nám v poslední době vznášená,“ obracela se i na zbylé zastupitele, kteří ji byli ochotní poslouchat. „Starostka nikdy nebyla na Klinice, neodpověděla na jediný náš mail,“ kritizovala Tereza Virtová představitelku Městské části Praha 3. Za to sklidila velký aplaus od příznivců sociálního centra a po něm následovalo skandování „Klinika žije, boj pokračuje!“ Velkou zasedací síň radnice pak opouštěli za zpěvu „V solidaritě je síla, důkazem je Klinika …“ Budovu s adresou Jeseniova 60, Praha 3 obsadili squatteři koncem roku 2014, po několika měsících a svolení vlády se jim podařilo objekt si vypůjčit. Smlouva s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových jim ale vypršela 2. března o půlnoci, přesto objekt odmítají opustit. Podle ředitelky ÚZSVM Kateřiny Arajmu musí potřebnost budovy pro stát projednat vládní dislokační komise. Pokud o ni neprojeví zájem nějaká organizační složka státu, kterou ale samosprávy nejsou, bude prodána. Koncem minulého týdne úřad požádal policii, aby prošetřila, jestli nelegálním obýváním Kliniky není porušován zákon. Naopak uživatelé Kliniky berou neprodloužení smlouvy o výpůjčce jako neochotu úřadů. Jak jednání reflektují zástupci ASC Klinika:

Martin Koller zuří: To je drzost, co po nás chce Turecko. Mají s námi skrytý záměr. Zapojme se do obrany hranic ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA Nové turecké návrhy na řešení migrační krize, vznesené na summitu lídrů EU, považuje vojenský analytik Martin Koller za drzost. Chválí cvičení českých ozbrojených složek na hranicích s Rakouskem a k volbám na Slovensku poznamenává: „Vítězství pana Kotleby a jeho nacionalistů je jen důsledkem hlouposti a neschopnosti politických partají, které se označují za demokratické, a přitom zapomínají, že demokracie znamená vládu lidu, nikoli samozvaných arogantních elit.“ Jak hodnotit výsledky summitu EU? Kdo koho přetlačil, kdo uspěl, kdo prohrál, kdo koho, s odpuštěním, přemočil? Jste spokojen s postupem české delegace? Článek jsem začal psát v šest ráno a summit podle dosažitelných informací v té době k žádnému výsledku nedospěl. Můžeme se tedy „těšit“ na cokoli, především z hlediska nápadů kancléřky Merkelové a prezidenta Hollanda, který vyznamenal saúdského (!) prince Řádem čestné legie za boj proti terorismu. Výsledky tohoto summitu mohou mít zásadní dopad na budoucnost civilizované Evropy, kterou naši předkové budovali tisíce let. A vždy to byla Evropa bez Turecka a bez islámu. Někdo prozře z bludů z hlediska vlastní inteligence, někdo pod tlakem reality. Matka desetiletého chlapce, jehož v německém bazénu znásilnil ubohý, čtyři měsíce sexuálně neukojený muslimský uprchlík patřila mezi nadšené multikulturalistky zuřivě pomáhající ubohým uprchlíkům a urážející vlastenecké spoluobčany. Její prozření bylo drsné, ale zasloužené. Kancléřka Merkelová nemá děti a tudíž ani budoucnost, naštěstí. Možná proto ji budoucnost německého ani jiných národů Evropy nezajímá. Ani předpokládaná inteligence vědecké pracovnice jí k prozření nepomůže. Zato výsledky nového vlasteneckého politického subjektu Alternativa pro Německo (AfD) multikulturní eurorasisty v čele s Merkelovou pravděpodobně netěší. K tomu nešťastnému klukovi a úchylnému muslimskému prasákovi je třeba dodat ještě jedno důležité vysvětlení. Ten muslim považoval svůj čin za legální; a nejen proto, že neměl čtyři měsíce sex. On vycházel z islámské představy, že v zemi nevěřících si může vzít, co chce. On jako nadřazený věřící na to má právo, které mu dává Alláh cestou islámu. To je zásadní problém naprosté většiny současných ilegálů, ale i mnohých legálních muslimských migrantů, který nechtějí evropští islamizátoři vidět, natož uznat. Pokud muslim znásilní muslimku, má problém. Pokud znásilní nevěřící, problém nemá. Ilegálové přicházejí nikoli jako vděční uprchlíci, oni přicházejí vládnout a brát si to, na co jim dal islám právo jako vyvoleným. Přicházejí jako lupiči a násilníci, a ještě si myslí, že jsou v právu. Úvodem k hodnocení turecké drzosti ve vztahu k EU a celé civilizované Evropě je třeba připomenout, že právě Turecko se zásadním způsobem podílelo na vyvolání války v Sýrii, počínaje syrským „Majdanem“ a neznámými odstřelovači pálícími do demonstrantů i policistů v Damašku. V následném období Turecko podporovalo islámské teroristy bojující proti legálnímu režimu prezidenta Asada. Turecké ozbrojené síly opakovaně pronikaly na území Sýrie. Tím Turecko vytvořilo prostor pro expanzi Islámského státu z Iráku do Sýrie a v současnosti i Libye. Nebýt Turecka a Saúdské Arábie, neexistovala by žádná uprchlická krize a islámská invaze do Evropy. Prezident Asad by si již před několika lety poradil s turkmenskými teroristy. Mrtvých by bylo několik tisíc, což je v tamních poměrech zanedbatelný počet. Dalších několik tisíc až desítek tisíc turkmenských teroristů a členů jejich rodin by uteklo do Turecka. Díky Turecku máme dnes v Sýrii statisíce mrtvých, miliony uprchlíků, hospodářsky zničenou zemi a jsme na pokraji jaderné války s Ruskem. A turecký prezident přichází do Bruselu a s gangsterskou drzostí požaduje miliardy eur, hospodářské výhody pro Turecko a přesídlování milionů nábožensky a etnicky nepřizpůsobitelných, většinou nevzdělaných a agresivních muslimů do Evropy. Drzost Turecka pravděpodobně překročila meze, které jsou schopni akceptovat i někteří reprezentanti zemí EU. Proto dosud nepadlo rozhodnutí. Turecko se chová jako neurvalý vyděrač, který stále stupňuje svoje požadavky. Nejdříve to byly 3 miliardy eur, dnes již 7 miliard a předpokládaný odhad do budoucna je 7 miliard ročně! Důvodem rostoucí turecké drzosti je ubohá zbabělost reprezentantů EU a pravděpodobně tlaky z USA. K tomu si můžeme připočíst náklady na neproveditelnou integraci milionů ilegálů, další nevratné miliardy mizející na Ukrajině a v Kosovu, sankce proti Rusku a všemožné humanitární programy na podporu povalečů po celém světě. Přitom je Evropa zadlužená až po uši. A ještě si někdo myslí, že Evropa není v krizi a bude líp? Ze všeho nejdrzejší je turecký návrh, že odveze ilegály z řeckých ostrovů, ovšem jen ty, kteří tam připlavou v budoucnu. Ty současné by si měla odvézt EU v rámci tureckého programu přesídlování Syřanů z Turecka. Zde je třeba si položit zásadní otázku. Proč by se měli Syřané přesídlovat z Turecka do Evropy a ne do Sýrie? Vždyť tam je třeba každá ruka k boji proti islámským teroristům a následně na práci při rekonstrukci země. V Evropě je nikdo nechce, dokonce je nechtějí ani jejich muslimští bratři v Saúdské Arábii. Jenže pro Turecko je výhodné zbavit se maxima Syřanů, aby Turci mohli rozšířit svůj vliv a prostory pro turkmenskou menšinu v rámci obsazení Sýrie a jejího začlenění do nové Osmanské říše. Některým Syřanům by se to nemuselo líbit, takže se pošlou pryč. Sýrie měla před válkou 22,5 milionu obyvatel. Jestliže kolem 0,5 milionu jich padlo, nebo bylo zabito a další údajně 4 miliony jsou uprchlíci, můžeme mluvit o úbytku téměř čtvrtiny obyvatel. Jenže další jsou Kurdové a Arméni, případně křesťané, u nichž se počítá s násilným vyhnáním. A další jsou Turkmeni tvořící základ takzvané umírněné opozice podporované z Turecka. Počet arabských Syřanů a neturků by se po válce snížil zhruba až o 40%. A tento prostor se bude snažit zaplnit Turecko. Takže žádné vracení Syřanů do Sýrie, ale šup s nimi do Evropy. Stejné je to s Kurdy. Každý kdo není zabit, nebo se nestane Turkem, bude vyhnán, nejlépe do Evropy. A k vysídleným Syřanům se přidají další početní ilegálové z Afriky v rámci islamizace Evropy. Druhou částí úžasného tureckého návrhu je výměna ilegálů dovezených zpět z řeckých ostrovů do Turecka za uprchlíky v Turecku. Ty by si měla EU odvézt. EU by si tedy měla odvézt z řeckých ostrovů současné ilegály, dále si přebírat syrské(?) uprchlíky v Turecku výměnou za ilegály, kteří se na řecké ostrovy dostanou později, samozřejmě s vydatnou podporou Turecka a ty všechny usazovat v EU spolu se současnými ilegály v rámci tureckého programu přesídlování takzvaných Syřanů z Turecka. Jedná se o turecký návrh na pokračování islámské invaze legální cestou. Pokud by byli reprezentanti EU k něčemu a plnili svůj základní úkol, kterým je ochrana životů zdraví a majetku občanů EU, vyrazili by tureckého prezidenta skrz zavřené dveře, vojensky by uzavřeli hranice s Tureckem a uvalili na tuto zemi nejtvrdší hospodářské sankce. Turecký postup, který ohrožuje bezpečnost Evropy, přímo volá po vyloučení Turecka z NATO. Severoatlantická aliance byla přece ustavena na obranu Evropy, nikoli pro její ovládnutí násilným islámem! Obzvláště komicky z tohoto hlediska vyznívá turecký požadavek na pomoc NATO při chytání a transportu ilegálů. Špinavou práci mají za Turky provádět nevěřící, přestože Turecko za ni dostane zaplaceno a má k dispozici kolem 800 000 vlastních vojáků a policistů. Svoje ozbrojené síly použilo Turecko nedávno ke komedii s několika mrtvými. Aby se ukázala ochota bránit záplavě uprchlíků ze Sýrie do Turecka, devět jich údajně turecké ozbrojené složky na hranici zastřelily. Kupodivu se neozval žádný povyk lidskoprávních organizací nad vraždou ubohých uprchlíků. Kdyby řecká pohraniční stráž zastřelila devět ilegálů, došlo by pravděpodobně v Bruselu, Berlíně, ČT a neziskovkářských organizacích k záchvatu šílenství. Ale ono se pravděpodobně jednalo o Kurdy, nebo křesťany, kteří nemají na tureckou nacionálně-islámskou humanitu nárok, takže se na ně lidská práva nevztahují. Když reprezentantka AfD vyzvala k zastavení ilegální invaze střelbou, dostalo se jí v Německu označení nacistkou. V souvislosti s uvedeným ohrožením je opravdu zvláštní požadavek Turecka na bezvízový styk s EU, případně začlenění Turecka do EU. Samozřejmě se jedná o realizaci zrůdného programu EuroMed. Po ukončení vízové povinnosti se budou valit z Turecka do EU miliony muslimů. Nelze si dělat iluze, že by Turecko něčemu takovému bránilo. Naopak si lze představit, že turecké pasy dostane kdejaký negramotný Afričan, nejlépe za peníze ze Saúdské Arábie, aby mohl islamizovat Evropu. Zde je třeba opět zdůraznit, že Turecko není evropskou zemí z hlediska historie, etnika ani náboženství. Turecká politická reprezentace podporuje v rozporu se svými prohlášeními teroristy v Sýrii; a uprchlíky odtamtud a z jiných zemí směřuje jako ilegální migranty do Evropy. Zde je třeba zdůraznit, že tito takzvaní uprchlíci jsou častokrát spojeni s teroristy z Islámského státu a s takzvanou umírněnou opozicí podporovanou Tureckem a Saúdskou Arábií, tedy opět s islámskými teroristy. Turecko tedy zajišťuje rodinám teroristů pobyt v Evropě za peníze Evropanů, aby se o ně teroristé nemuseli starat a mohli se plně věnovat boji za islám a Osmanskou říši. Další početnou skupinu ilegálů tvoří profesionální zločinci z islámských zemí. Ve všech německých městech pracují skupiny profesionálních kapsářů a zlodějů. Podle odborníků někteří vydělají až 30 000 eur za měsíc. Německo se jich prakticky nedokáže zbavit. Například s Marokem má smlouvu o extradici osob, které dostaly u soudu trest vyšší než rok, ještě nedávno to byly tři roky. Většina muslimských kriminálníků se ovšem do této normy nevejde, platí si z lupu advokáty a mají podporu německých multikulturalistů. Maroko přebírá zpět méně než 1 % odsouzených zločinců. Část peněz směřuje i zpět do Maroka. K tomu je třeba přidat ještě kvetoucí obchod s drogami, který ničí celou Evropu a zásobuje islámské gangy miliardami EUR ročně. Dále obchod s porážkami zvířat halal, islámské bankovnictví a nekontrolované převody peněz systémem havala. Všechny tyto peníze přímo či nepřímo podporují islamizaci Evropy a islámský mezinárodní terorismus. Jeden zločin vedle druhého a pachatelé samí muslimové. Ať žije eurorasismus, pardon, multikulturalismus podle představ Bruselu a Berlína. Dále je třeba zdůraznit, že za tureckými požadavky je –kromě snahy o obnovení Osmanské říše počínaje obsazením Balkánu, Sýrie a Iráku – třeba hledat i obyčejné peníze. O úrovni korupce v Turecku si nelze dělat iluze, jestliže současná evropská takzvaná demokracie se dá označit za korupční. V islámských zemích je všemožný bakšiš zcela normální. Ale turecké vedení musí především ukázat svým občanům světlé zítřky a podíl na lupu z války v Sýrii. V Turecku je totiž značné sociální napětí. To se tamním reprezentantům daří tlumit pouze sílící islamizací spojenou s nacionalismem hodným fašistů a bojem proti Kurdům, případně jiným národnostním menšinám, mnohdy na úrovni etnických čistek. Turecko se svojí reálnou politikou stále více přibližuje realitě fašismu a nacismu jako kombinace ideologie násilí a rasismu. Různí bojovníci za islamizaci Evropy a turecké zájmy se nám snaží tvrdit, že Turecko je moderní a prosperující země. To je obyčejná lež. Aby se průměrná životní úroveň v Turecku dostala na úroveň Bulharska, které je jednou z nejchudších evropských zemí, muselo by dostat 40 (!) ročních výběrů daní z celé EU! Turecko je stejně jako Ukrajina vzorovou kolonií budoucnosti, kde několik oligarchů opírajících se o nacionalismus a ideologii ovládá obrovský dav bezprávné chudiny. Zisk z lupu v Iráku, kradené ropy a obchodu s drogami směřuje nejen do kapes tureckých vůdců, ale něco málo musí dostat i chudina, aby se nebouřila. Válečné dobrodružství Turecka v Sýrii a Iráku navíc sponzoruje Saúdská Arábie. Z hlediska drzosti Turecka je třeba opět připomenout jeden zásadní bezpečnostní faktor. Tím je Lisabonská smlouva. Právě ta omezila možnosti jednotlivých členských zemí, a tudíž jejich možnost obrany proti různým formám islamizace nadiktované z Bruselu a Berlína. Ale především se jedná o program EuroMed, který má integrovat do Evropy země kolem Středozemního moře, které nejsou členskými státy EU. Kromě Izraele, Černé hory a Chorvatska se jedná o státy se zhruba 150 miliony muslimů. Vzhledem k populačnímu boomu jich za dvacet až třicet let bude zhruba dvojnásobek. Většina z nich je chudá, chudší než Turci, takže budou mít snahu tlačit se do Evropy. Ve srovnání s realizací zrůdného programu EuroMed je současná islámská invaze úplná legrace. V souvislosti s neslavnou Lisabonskou smlouvou je třeba připomenout ještě jeden důležitý fakt. Prezident Klaus odmítal tuto sebevražednou smlouvu podepsat. Tehdejší vedení ODS na něj činilo nevybíravý nátlak a dokonce se objevovaly návrhy na prohlášení prezidenta nesvéprávným. Svůj podíl na současných bezpečnostních problémech tedy má i tehdejší reprezentace ODS, ať je již v současnosti stále v ODS, nebo se přesunuli do ANO. Vedení ODS rovněž dlouhodobě podporovalo snahy Turecka o integraci do Evropy. A najednou se ODS hlasitě vymezuje proti islamizaci, kterou donedávna nadšeně podporovala. Opravdu lze vedení ODS věřit? Co se týče české reprezentace na summitu, nepředvedla dosud nic, co by se od ní nedalo čekat. Bezobsažné plky s možností bleskové anální expedice. Sluhové cizích zájmů čekají, co řekne panstvo z Bruselu a Berlína. Za vše mluví premiérův názor, že turecký návrh představuje zajímavé řešení. Opravdu, pane premiére? Na Slovensku utrpěl volební vítězství Robert Fico, leč do Národné rady se ,,vecpala" řada subjektů ve velikosti středních či malých stran. Jak toto dopadne? A propos, neustále slýcháme, že Západu hrozí katastrofa následkem Brexitu a dalších referend o vystoupení z EU, voleb ve Francii apod... Lze to brát vážně? Výsledek slovenských voleb je logický. Je to výsledek společenské objednávky občanské většiny. Ta se oprávněně cítí ohrožena islamizací, organizovaným zločinem a chudobou díky politice vedení EU a mnohých vlastních politických reprezentantů. Odpovídá i současným volbám v Německu. Body získávají logicky vlastenecké strany. Vítězství pana Kotleby a jeho nacionalistů je jen důsledkem hlouposti a neschopnosti politických partají, které se označují za demokratické, a přitom zapomínají, že demokracie znamená vládu lidu, nikoli samozvaných arogantních elit. Vaše úvahy z minulého týdne na téma ,,kudy přes nás budou chodit migranti, až Bavorsko přivře hranici", se zhmotnily ve cvičení ozbrojených složek na jižní Moravě, dle Vás ohrožené. Stačí to? Na závěr obecná otázka: Řada čtenářů se už ztrácí v počtu pokusů o zřízení tzv. domobrany. Měli jsme tu pplk. Obrtela, následně jiné skupiny... Tak tedy, jak je to nyní? Cvičení našich ozbrojených složek lze označit jako pozitivní. Ovšem je třeba si uvědomit, že máme minimálně kolem 200 km ohrožených hranic a nedostatek policistů a vojáků, o jejich logistickém zabezpečení nemluvě. Ani nasazení aktivní zálohy situaci příliš nezlepší. To jsem popisoval v minulém článku. Dále je zde stále nejasný mandát těchto příslušníků ozbrojených složek. Musí mít možnost zabránit ilegálům v porušování zákona a proniknutí na naše území všemi prostředky. Dále je zde stále ve hře možnost nasazení dobrovolníků s občanských iniciativ, kteří absolvovali vojenskou službu. V první řadě se jedná o ČS vojáky v záloze, jimž velí bývalí důstojníci a poddůstojníci. Na realizaci programu SOS – Stráž obrany státu určená k podpoře ochrany hranic a strategických objektů pracuje Úsvit a Blok proti islámu. SOS by podle předpokladu spolupracovala s Ministerstvem vnitra. Vzorem jsou Švýcarsko a Izrael. Záležitost ovšem není jednoduchá, především z právního hlediska a pro neochotu současné vlády podpořit vlastenecké iniciativy. K osobě pana Obrtela a jeho současných přátel nemám chuť se vyjadřovat. Na základě praxe vlastní i mnoha zodpovědných členů iniciativy ČS vojáci v záloze k nim mám negativní vztah. Jen bych připomněl, že domobrana byla například v Anglii za druhé světové války plně podřízena ministerstvu obrany a po ukončení ohrožení německým vyloděním část převedena rovnou do armády. Představa pololegálních či ilegálních ozbrojených skupin bez vzájemné koordinace je nejlepší cestou k problémům a následně k likvidaci všech vlasteneckých branných iniciativ cestou zákona a odzbrojení obyvatelstva.

Jaceňukův poradce obvinil vládu ze zničení Ukrajiny a odešel Hlava Rady podnikatelů při ukrajinské vládě Leonid Kozačenko odešel ze svého postu. Jeho prohlášení bylo zveřejněno na webu Ukrajinské agrární konfederace, jejímž prezidentem je. Kozačenko vysvětlil své rozhodnutí nízkým ratingem vlády Arsenije Jaceňuka. Podle Kozačenka, vláda nepodnikla konkrétní opatření pro uskutečnění reforem a boj s korupcí a rovněž nedostatečně spolupracovala s podnikatelským společenství. „Požádali jsme o technickou pomoc v hodnotě téměř tři miliardy dolarů. Zapojili jsme do práce ve vládě velký počet cizinců, ale nic z toho nemáme," poznamenal Kozačenko. Leonid Kozačenko je poslancem Nejvyšší rady za stranu Blok Petra Porošenka. V letech 2001-2002 vykonával funkci ukrajinského vicepremiéra pro agrární otázky.

Čínské ministerstvo obrany obvinilo USA ze zásahu do politiky Pekingu Čínské ministerstvo obrany vyslovilo rozhodný protest v souvislosti s přijetím v USA zákona o návštěvách Tchaj-wanu, který se dá považovat za zasahování do vnitřní politiky ČLR a hrozbu pro rozvoj vztahů mezi ozbrojenými sílami Číny a USA, praví se v prohlášení mluvčího Ministerstva obrany Číny U Qiana. „V USA byl 16. března podepsán zákon o návštěvách Tchaj-wanu, čínské ozbrojené síly se rozhodně vyslovují proti," prohlásil mluvčí. Zdůraznil, že „Tchaj-wan je součástí Číny a tato otázka patří do vnitřních záležitostí ČLR". „Je to vážné porušení principu „jedné Číny" a bodů tří čínsko-amerických komuniké, je to zásah do vnitřní politiky ČLR, který poškozuje rozvoj vztahů mezi ozbrojenými silami obou zemí," poznamenal zástupce čínského ministerstva obrany. Podle jeho slov „čínská strana požádala, aby USA neochvějně dodržovaly své závazky a napravily příslušné chyby". ČLR také požádala, aby USA nepřipustily uplatnění bodů zákona, zrušily oficiální vztahy s Tchaj-wanem, zastavily styk s ozbrojenými silami Tchaj-wanu a prodej zbraní, aby se dalo vyhnout vážnému poškození vztahů mezi čínskou a americkou armádou, a rovněž míru a stability v oblasti Tchajwanského průlivu.

Zavšivený svět. Jeroným Klimeš už má dost EU a jalových keců: Šaškování s lidskými právy, uprchlíci terorizují, stát nechrání poctivé občany ROZHOVOR Způsob naší demokracie, kdy si menšiny diktují a většina se musí podřizovat, považuje psycholog Jeroným Klimeš za nešťastný. Bývalý konzultant pro veřejného ochránce práv a rovněž exporadce ministra práce a sociálních věcí má už plné zuby Evropské unie, jalových keců o lidských právech i klamavé, politicky korektní mluvy. Tím, že se liberálové zastávají slabších, i když nejsou v právu, docílili jen toho, že v konkrétních případech jsou zavšivené školy, ale v přeneseném slova smyslu je zavšivená celá společnost. Neustále se mluví o tom, že je česká společnost rozdělená. Vnímáte ji také tak, nebo je to podle vás spíše mediální záležitost a snaha těch, jimž by polarizace vyhovovala, přesvědčit o tom veřejnost? Naše společnost není jen rozdělená. Ona je ostrůvkovitá. To je problém blahobytných societ, který je známý už minimálně tři tisíce let jako babylonský efekt. Úspěšné society se zákonitě rozpadají, protože ztrácejí společnou řeč. Všichni sice mluví česky, ale jeden druhému nerozumí. Kdyby tento jev působila nějaká menší skupina lidí, byla by to dobrá zpráva, protože by se s tím dalo něco dělat, například tu skupinu eliminovat. Pokud je to ale vlastnost našeho genomu, je to zpráva horší. Od těch, kteří se jinak často ohánějí demokracií, se ozývá jako v případě Brexitu nebo zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem pohrdlivé, že volby rozhodli staří a nevzdělaní lidé z venkova a menších měst. Dá se vzhledem k dění u nás kolem 28. října a 17. listopadu soudit, že právě věk, vzdělání a bydliště jsou dělicí čárou i české společnosti, nebo ji rozděluje něco jiného? V české společnosti rozhodně nejsou tato kritéria dominantní. Dominantní je souboj dvou ideologií – liberálně-levicový versus konzervativně-pravicový. Ten první reprezentuje všelijaké volnomyšlenkářství a obecně uvolněné mravy. To druhé spíš tíhne k řádu či náboženství. Ta první vítá každé rozvolnění zavedených pravidel. Ta druhá to vnímá jako cestu do pekel a je již mnoho let v defenzivě. Trump je ukázkou toho, že lidé mají už dost toho, co by se dalo nazvat „lidské právo na vši“. Cože? Co je to lidské právo na vši? To mě napadlo tuhle, když moje žena přišla s větou: „Ve škole v Újezdě nad Lesy jsou zase vši.“ Já říkám: „Jak zase? Snad stále ještě...“ Prostě co jsme se přistěhovali do Újezdu nad Lesy, neustále slyším, že ve škole jsou tací či onací parazité. Prostě by stačilo nakoupit lupy a mikroskopy a mohli bychom újezdskou školu vyhlásit za největší českou, státem chráněnou zoologickou zahradu havěti do půl centimetru. A že vám skáču do řeči, proč to nejde? Protože právníci si vymysleli lidská práva. Dřív to bylo ještě rozumné právo na život. Dnes to v praxi znamená, že školník s jednou „pančelkou“ se nemohou postavit do dveří a zkontrolovat všem dětem hlavy, ty zavšivené šlechtitele parazitů poslat domů a následně poslat zprávu na OSPOD, že tito rodiče zanedbávají řádnou péči o děti. Místo toho všichni slušní rodiče, a že jich v Újezdě není málo, neustále kupují odvšivující přípravky na děti. Já se raději ani neptám ženy, kolik tisíc jsme za ně za ty roky už zaplatili. Jediné, čeho volnomyšlenkáři dosáhli se svými lidskými právy za poslední čtvrtstoletí tzv. demokracie, je zavšivit všechny základní školy v České republice a každému dítěti garantovat, že buď bude mít celé dětství vši, nebo celé dětství bude koupat hlavu v šampónu proti vším. Tak podle toho, co povídáte, to u dětí platí doslova. Ale v ostatních oblastech to určitě myslíte jen jako metaforu, ne? Ano, přesně tak. Nedávno jsem poslouchal v rádiu písničku nějakého metrosexuála, který se chlubil: „Zastávám se slabších, i když nejsou v právu.“ U této věty mi zatrnulo, protože to přesně vystihuje přístup liberálů k životu. Dvě tři sociálně slabší rodiny terorizují svými parazity zbytek Újezdu. Liberálové se jich zastávají, i když nejsou v právu, takže nejde jim zkontrolovat zavšivenou hlavu, kterou si ostatně fotí jejich spolužáci na mobily. To je podle právníků nepřiměřený zásah do jejich tělesné integrity. Tak kvůli právu na integritu všechny děti v celém Újezdě musejí být zavšivené, to ale podle stejných právníků už není zásah do tělesné integrity. Ve Francii pár uprchlíků kolem ilegálních táborů terorizuje okolní starousedlíky, ale vláda se jich zastává ze stejného důvodu – šaškuje s lidskými právy. To platí pro většinu menšin. Co podle vás ještě tolik bije do očí v české společnosti? Například jde o chronické neplatiče, kteří mají – řekněme – deset exekucí. Těch je v České republice kolem sta tisíc! Ano, slyšíte správně, naplnili by celou Olomouc. Ti systematicky a nevyhnutelně okradou každého, kdo s nimi má cokoli do činění. Proč se nezavedou veřejné registry těchto lidí? Proč nejsou omezeni na způsobilosti v nakládání s penězi? Proč nemají stanoveného finančního opatrovníka, který by jim spravoval finance, když to sami zjevně neumějí? Proč nejsou ustanoveni zvláštními příjemci sociálních dávek? Proč se jim nevyplácí podpora každý den v drobných částkách, které nemohou rozfofrovat za dva dny? Zadržte, ale určitě by se našli tací, co by nám oběma vysvětlili, proč něco takového zavést nelze. Tak technicky by to všechno šlo, ale právně se to nesmí, neboť by to prý bylo proti lidským právům. A tak tato menšina terorizuje všechny, kteří je ubytují, všechny, kteří jim chtějí prodat třeba ojeté auto, všechny prodavače, kteří jim nabídnou cokoli na splátky. Stát svým liberálním přístupem nechrání své poctivé občany před nepoctivými. Stát pod praporem lidských práv nechá ožebračovat své poctivé občany nemocnými lidmi, kteří neumějí zacházet s penězi, zavšiví děti čistotných rodičů, při rozvodech nechá bezbranné děti napospas pěti procentům psychopatických rodičů. Proč? Protože nikdo neví, kam se poděla prezidentská standarta, na které se skvělo: „Pravda vítězí.“ Zůstaly nám jen rudé trencle s nápisem: „Zastáváme se slabších, i když nejsou v právu“. Připomínka té akce mě přivádí k následující otázce. U nás Miloš Zeman, ve Spojených státech nově Donald Trump, v Rakousku se může příští měsíc přidat Norbert Hofer, jasnou favoritkou prvního kola prezidentských voleb, které se budou na jaře konat ve Francii, je Marine Le Penová. Co je důvodem pro to, že největší podporu získávají v různých zemích lidé, jimž je politická korektnost na hony vzdálená? Ano, lidé mají dost práva na vši, a proto také mají dost politické korektnosti, čili zásady: „Nenazývejme věci pravým jménem.“ Když chcete adoptovat dítě, tak se v jeho papírech například dočtete: „Dítě je lehce mentálně retardované.“ Rodiče si řeknou: „No co, nemusí být génius. Já také nejsem žádný lumen.“ Jenže pak za pár let zjistí, že „lehká mentální retardace“ je politicky korektní označení toho, čemu se dříve říkalo debilita. Takže doma jim kvete dítě na úrovni Otíka z Vesničky mé střediskové: „Tak jsem slyšel, že jsi tomu Pražákovi načechral sloupek...“ Tomu se politicky korektně říká „lehké problémy“. Tomuto klamnému uvažování podléháme i my, profesionálové. Jednou v poradním sboru ministra práce a sociálních věcí jsme takto málem přehlédli střední mentální retardaci, čili imbecilitu, o řád těžší poruchu, a to tam sedělo devět kovaných odborníků na náhradní rodinnou péči. Kdyby se to dítě dostalo do rodiny, která žádala zdravé dítě, tak bychom jim nikdy nevysvětlili, že jim to devět odborníků neudělalo naschvál, aby se toho imbecila zbavilo, že se to stalo jen kvůli zavádějící politicky korektní mluvě. Prostě lehce přehlédnete větu uprostřed souvislého textu „dítě je středně mentálně zaostalé“. Ta politická korektnost tedy nejen dělá společnost pokryteckou, ale škodí, jak vás tak poslouchám, i profesně? To, co jsem řekl, je i odpověď na problém politicky korektní mluvy. Otíkovi ve zmíněném filmu nepomohli liberálové tím, že mu řekli: „Ty Otíku, nejsi debil, ty jsi jen lehce mentálně retardovaný.“ Naopak, pomohli mu ti lidé, kteří ho měli rádi, i když mu – jako pan Pávek – občas do debilů nadávali. Stejně tak soudci a právníci mají rádi jen svá lidská práva, ale děti nám nechají zavšivit a nás samotné nechají okrást nesvéprávnými lidmi. Myslím, že mnoho lidí považuje tento způsob demokracie za nešťastný a mají – stejně jako já – už plné zuby Evropské unie, jalových keců o lidských právech i klamavé politicky korektní mluvy.

Český PEN klub kritizuje Zemana za útoky na média a vyzývá ho k omluvě České centrum mezinárodního PEN klubu kritizuje prezidenta Miloše Zemana za jeho výroky vůči médiím v inauguračním projevu. V prohlášení, které dnes PEN klub zaslal ČTK, organizace označuje prezidentovo vyjádření za útok na svobodu slova. Zemana vyzývá k tomu, aby se za své výroky omluvil. Zeman ve čtvrtek v inauguračním projevu obvinil veřejnoprávní Českou televizi a některá média vydavatelského domu Economia z toho, že manipulují veřejným míněním. Česká televize i Economia se proti prezidentovu tvrzení ohradily. Český PEN klub dnes připomněl, že Zeman svá tvrzení nepodložil žádnými důkazy. „Vnímáme prezidentova slova nejen jako hrubý útok na svobodu slova, ale také jako vytváření nenávistné atmosféry vůči novinářům. Na Slovensku podobné tendence vedly k vraždě dvou mladých lidí,“ připomněl PEN klub únorovou vraždu slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. „Žádáme prezidenta Zemana, aby své postoje vůči novinářům přehodnotil a aby se veřejně omluvil napadeným médiím,“ uvedl PEN klub v prohlášení. PEN klub sdružuje spisovatele, vydavatele, překladatele, publicisty, literární vědce i kritiky. Vůči Zemanovi vystoupil kriticky i v minulosti. Loni v květnu v souvislosti se Zemanovým vystupováním vůči tehdejšímu premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD) ve sporu ohledně odvolání tehdejšího ministra financí Andreje Babiše (ANO) z vlády PEN klub uvedl, že prezident přispívá ke snižování obecného povědomí o lidské slušnosti a míry vkusu.

Nářez od komunisty Ondráčka: Kecy Halíka a povalečů z kaváren mi jsou ukradené. Jako většině lidí. V USA zatýkali stoupence Clintonové. "Havloidi" nekřičí, asi ještě nedostali nové noty ROZHOVOR „Ta mediální masáž, ty zmanipulované průzkumy veřejného mínění a to hraní si na elity, které všemu rozumějí a proto mají právo nám říkat, co si máme myslet – se prostě už zajídají,“ popisuje situaci po volbě amerického prezidenta poslanec KSČM Zdeněk Ondráček. Podle něj byla volba prezidenta v USA ryze záležitostí Američanů, a tak nevidí sebemenší důvod, proč by se měl z výsledku radovat nebo smutnit. Lze předpokládat, že se svět po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní? Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději, a v čem naopak strach? Ano, to předpokládat lze. Je jen otázkou jak, v čem a zda to bude pro svět přínosem, nebo naopak pohromou. Volba prezidenta v USA je ryze jejich záležitost a nevidím sebemenší důvod, proč bych se měl z výsledku, tedy z výhry nebo prohry toho či onoho, radovat nebo smutnit. Americký volič rozhodl a nám nezbývá než to respektovat a snažit se, aby vzájemné vztahy mezi našimi národy byly na přijatelné, vzájemně vyvážené úrovni. Tak tomu podle mě doposud není a Česká republika, respektive její političtí představitelé, si hrají na sluhy, lokaje a předhánějí se, kdo více ohne svůj hřbet. Mimochodem – to, abychom měli přátelské vztahy, neplatí jen pro nás a USA, ale pro všechny státy světa. Naději vidím v tom, že Donald Trump nebude dělat tak válečnickou politiku, jakou dělali předchozí prezidenti, byť se tvářili, že jsou demokraté. Jenže ten jejich export demokracie stál životy desetitisíců a statisíců lidí na celém světě. Strach by mohl nastat, kdyby se Sorosovi a další válečnické pakáži podařilo přesvědčit Trumpa, že je třeba vykopat válečnou sekeru. Jako optimista budu věřit, že k tomu nedojde. Po celém světě se šíří názory, které u nás reprezentuje například Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok, a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoliv odlišnému. Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co nechtějí, ať už se jedná o práva menšin anebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Kdo má pravdu? Škoda, že pana Halíka z toho šoku neklepla pepka. Ne, vážně. Kecy pana Halíka a dalších povalečů z kaváren mi jsou ukradené a jsem rád, že to mám stejně jako většina našich spoluobčanů. Ta mediální masáž, ty zmanipulované průzkumy veřejného mínění a to hraní si na elity, které všemu rozumějí a proto mají právo nám říkat, co si máme myslet – se prostě už zajídají. Není to vzpoura nevzdělaných lidí, právě naopak, je to vzpoura rozumu. Prostě se ukazuje, že lidé už mají dost všech těch nechutných exhibic homosexuálů a dalších menšin, stejně tak jako těch několika blbečků z televizních reklam. Lidé chtějí žít život, o kterém si mohou z větší části rozhodovat sami a ne jen přežívat a čekat, co komu odpadne od stolu. U nás mají tu výhodu, že mnozí znají, co to je žít v důstojných podmínkách, kdy si byli téměř všichni rovni, byť to mnozí nechtějí slyšet nebo to zesměšňují. Blíží se volby v Německu, ve Francii i v Rakousku. Do jaké míry může nastat, že kandidáty typu Trump budou volit i lidé v Evropě? Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo? To, jak se vyvíjí situace – zejména ta bezpečnostní – v západní Evropě, dává předtuchu, že lidé začnou volit ty politiky, kteří jim budou nabízet jednoduchá a rychlá řešení jejich problémů. To je ta lepší varianta, že to bude formou voleb. Druhá varianta je, že to budou samozvaní vůdci a půjde to rovnou z ulice, a to přes dlažební kostky a tak. V každém případě to bude znamenat nárůst nacionalismu a xenofobie, což může v konečném důsledku vést až v rozpad neslavné EU. Současné vedení EU totiž ještě nepochopilo, že v evropské lodi je díra, loď nabírá vodu a čára ponoru je již blízko. Na palubách vyšších tříd se stále tančí. Když tak někdy vidím ty no-go zóny, mám důvodnou obavu, aby to neskončilo třeba občanskou válkou. V USA se objevily bitky a protesty, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko – i u nás určitá vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může skončit situace násilím v ulicích? Tak zaprvé. Ti protestující v některých městech USA jsou dobře placeni, aby protestovali. Stoupenci demokratické kandidátky přece mohou demokraticky vyjádřit, že nesouhlasí s demokratickou volbou protikandidáta a pokud nebude u moci demokratka, tak májí právo užít i násilí. To je americké pojetí demokracie. Mám ale informace, že tamní policie už pozatýkala několik desítek demonstrujících, kteří po policistech házeli pyrotechniku. Trochu jsem očekával, že naši „havloidi“ budou křičet o policejní zvůli, ale zatím mlčí. Asi se ještě nevzpamatovali z té volby Donalda Trumpa nebo ještě nedostali nové noty, jak mají nyní reagovat. Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat k složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Jakou odezvu můžeme v tomto směru očekávat v Evropě a v ČR? Migrace je globální problém, který nebude snadné vyřešit a v podstatě ani vyřešit nejde. Ta současná vlna, která postihuje a pustoší Evropu, má dvě příčiny. První z nich je kolonialismus západních států vůči zemím v Africe, kdy to tam desítky let ekonomicky plundrovali a obyvatelé těch postižených zemí nyní cítí oprávněnou potřebu jít do té Evropy, do těch zemí, jejichž jazyk ovládají. Cílovými zeměmi jsou třeba Francie, Anglie, Španělsko či Nizozemí. Druhou příčinou pak je snaha o nesmyslný export amerického pojetí demokracie a vyvolaná řada barevných revolucí. Tady jsou hlavním viníkem zejména USA a další vazalské státy. Vše to vojensky zastřešuje válečnický pakt NATO, jehož jsme bohužel také členy a tak máme i svůj podíl na tom vývoji tam. Ve jménu demokracie se neštítíme ani lží. Nějakého toho teroristu si za oceánem sami vychováme, to aby bylo s kým a proti komu bojovat. Ve vedených konfliktech není důležitý výsledek, ale to, že se všem stranám dodávají zbraně a oni za ně platí. Do takovýchto válkou zmítaných zemí pak stačilo dát jen impuls, že Evropa má otevřenou náruč a hloupá slova Frau Merkel „My to zvládneme“ – to nás dovedlo tam, kde jsme. Ti chytřejší už vědí, že to nezvládneme, a tak se na různých místech znovu začínají stavět zdi a ploty. Ty to však nevyřeší. V době sčítání výsledků hlasů při volbě amerického prezidenta to vypadalo, jako by Českou televizi výsledek zcela překvapil. Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám či imigrantům? O České televizi, kvalitě a nezávislosti jejího vysílání, nemám valné mínění. Pro mě je jejich zpravodajství novinářská žumpa a ta se plně projevila právě i při komentování voleb v USA. V době, kdy informace obletí svět v řádech vteřin, kdy jsme měli možnost vidět přímé přenosy amerických TV a aktuální počty hlasů pro kandidáty, u nás byla tato čísla o desítky nižší a komentátoři stále říkali, že se to ještě může změnit. Velice zajímavé byly i výběry komentátorů ve studiu, kdy jakoby náhodou všichni stranili Hillary Clintonové a osočovali Donalda Trumpa. O to zábavnější byly jejich výrazy, kdy už bylo jasné, že Trump bude dalším prezidentem USA. To mi přišlo, že žvýkají citrón a docela jsem jim to i přál. Jak jsem již zmínil, nevěnoval jsem volbě prezidenta USA žádnou mimořádnou pozornost a tak vlastně ani nevím, jak informovaly ostatní soukromé televizní stanice. Jednostranná propaganda, lži a nenávist, kterou média šíří, však naučila mnoho lidí vyhledávat si informace i jinde, což je dobře. Ukazuje se tak, že nejsme národ hlupáků, které si může někdo vodit jak ovce. Nevěřím, že se média v brzké době změní a že začnou vysílat objektivní a vyvážené zpravodajství. Podívejte se jen na příklad toho, že veškeré dění vládnoucích stran komentují zejména zástupci dvou marginálních pravicových politických stran, zatímco představitelé KSČM, jako nejsilnější opoziční strany v Parlamentu, tuto možnost dostávají jen sporadicky. Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, vyjádřil se i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale postoj odmítavý. Jaký postoj převáží, a jaký byste si přál, aby převážil? Mimochodem, v Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli proruští kandidáti. Spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy USA… Pro mě nejsou důležitá slova a signály, ale až činy. Barack Obama, když kandidoval a stal se prezidentem, tak také říkal, že zruší americkou věznici Guantánamo na Kubě, a kde je výsledek na konci jeho druhého volebního období? Samozřejmě Trumpovy výroky směrem k Rusku, ale i k Ukrajině či dokonce k Srbsku vnímám, musím říci, že si jich vážím, ale až další doba ukáže, jak byly vážně myšleny a zda se promění i v činy. Sama možná víte, že se o dění na Ukrajině, zejména na Donbase, zajímám a že jsem tato území jen v letošním roce již dvakrát navštívil. Velmi bych proto uvítal, kdyby USA a Rusko našly společnou řeč a podařilo se přimět obě strany ke klidu zbraní a k trvalému míru v této oblasti. Jedině tak se mohou začít naplňovat dohody uzavřené v Minsku. O prezidentských volbách v Moldávii i v Bulharsku samozřejmě vím. Vůbec však nechápu, proč média musí spekulovat o tom, zda nový prezident Moldávie Igor Dodon nebo nový prezident Bulharska Rumena Radeva jsou tzv. proruští či prozápadní. Proč si stále myslíme, že západní politika je správná a ta východní, chcete-li ruská nebo čínská, špatná? Nemůže to být právě naopak? Myslím, že obě zmiňované země mají po rozpadu SSSR, resp. východního bloku mnoho svých vnitřních problémů, které je třeba řešit. Pokud k tomu volba nových prezidentů přispěje, tak to bude jedině dobře a je přece úplně jedno, zda je prezident tzv. proruský či prozápadní. Politika je jen jedna, dobrá anebo špatná, a o tom hodnocení rozhoduje volič. Je více než zřejmé, že ani jeden z nich to nebude mít ve své funkce snadné. Oběma přeji úspěch, stejně tak jako lidem daných zemí, které jsem obě několikrát osobně navštívil. Ve čtvrtek vzpomeneme na 17. listopad 1989. Zkusme situaci u nás shrnout: Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo u nás momentálně šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist? Jestli po sedmadvaceti letech a totálním rozkradení téměř veškerého národního bohatství ještě někdo věří na ty kecy o pravdě a lásce, tak mi ho je líto. Lásky, přátelství, ale i vzájemné úcty a ohleduplnosti je mezi lidmi stále méně, svoje místo si našla zloba a nenávist. A pravda? Ta se u nás dá dokonce i koupit. Někdy přemýšlím, zda je vůbec pravdivý ten nápis na prezidentské vlajce. Ano, zkusme situaci u nás shrnout. Článek 7 Ústavy říká, že stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. A realita? Vodu vlastní Němci, Francouzi, Španělé a Italové. Uhlí jsme doslova darovali Bakalovi a mafiánům z Mostecké uhelné, zemní plyn a ropu vlastní Komárek, a takto bych mohl pokračovat ve výčtu dalších několik řádků. Jediné, co nám ti šíbři neprodali nebo neukradli pod nosem, je vzduch, ale možná to bude jen proto, že na to ještě nepřišli. Jestli se tedy chystáte slavit 17. listopad, tak já osobně jedině jako Mezinárodní den studenstva.

Stanislav Novotný: VŘSR Je jí 100 let - tzv. Velké říjnové socialistické revoluci. Desítky let jsme poslouchali kánonické nesmysly o osvobození proletariátu z jeho okovů. O položení základů ráje na zemi. Všechno se to mělo stát v zemi, kde byl proletariát marginální a kde jej bylo nutno vytvořit zbídačením rolníků a rudým terorem. V zemi, kde musel Lenin v Dubnových tezích přepsat marxismus, aby realizoval to, co se dle základního teoretika nového světa, nemělo v Rusku vůbec uskutečnit. Ale proč takový obrat? Proč Lenin musel dojít k závěru, že v „v nejslabším článku imperialistického řetězu“ dojde ke změně. Protože byl zaplacen. A dobře. Byl zaplacen německou vládou a jeho financování, stejně jako financování celého revolučního cirkusu nedobrých klaunů, zařídil jistý I. L. Gelfand (krycí jméno Parvus). A nejenom on, byla zde celá plejáda lidí, u nichž je dosti patrné, že upřímné přesvědčení bylo pro ně méně důležité, než peníze. Však také obsadili posty rudých komisařů a zrazovali to nejdůležitější – lidi. Mezi nimi samozřejmě vysoko ční L. D.Trockij. Rusko bylo revolučně vydrancováno. Mnoho z těch, kteří neměli ani ponětí o nutnosti jakési revoluce, bylo zavražděno. Do USA odjely lodě se zlatem, často importovaní revoluční funkcionáři platili obilím či kožešinami jenom proto, aby se to prokazatelně hmatatelně cenné dostalo do těch správných rukou. A hlavně koncese! Zaplatili jsme vám, tak předejte nemovitosti, infrastrukturu, suroviny. Jak prosté. Rozdělit si staré Rusko a oligarchicky bohatnout. Ale svět není tak jednoduchý. Vznikl SSSR a udržel se. A do značné míry Západem vytvořený SSSR se zkonsolidoval jako supervelmoc, vyhrál válku a vyvezl revoluci, kterou vlastně zaplatil z naprosto zištných a mocenských důvodů úplně někdo jiný. Dovezl ji i k nám a bylo nám z toho dost smutno. Ale vyrostla také Amerika. Vyvažovala, soupeřila a nakonec vyhrála. Ale došla k závěru, že velká bere vše, a to také nebylo dobré. Kde jsme vlastně na té šachovnici teď? Filosof Ivan Soloněvič říká, že revoluci dělala v Rusku druhořadá inteligence posledních 100 let, popř. advokáti 4. řádu jako byl Kerenskij. Nebyli to tedy géniové jako Dostojevskij či Mendělejev. Ty by to ani nenapadlo. A Soloněvič dokonce litoval, že vedle Mauzolea nestojí socha neznámého profesora. Chtěl tím v podstatě říci: pomník člověku, jenž nikam nedohlédl. Jak trefné. Dávejme, prosím, větší pozor na ty naše „myslitele“ a zkoumejme jejich finanční zdroje. Trockistů a jejich barevných revolucí už bylo opravdu dost. A také si dávejme pozor na majdany všeho druhu. Na počátku zní věty opojně, někdy i múzicky. Ale pak zjistíte, že den demonstrace pro nezaměstnaného účastníka protestu na Majdanu stojí 100 USD. A že Angličané platili své hochy už v únoru 1917. No a náhle za vás někdo prodává lithium, vyváží černozem, zbavuje vás potravinové soběstačnosti či vlastní energetické politiky. Říká vám s kým smíte a s kým nesmíte obchodovat. A hlavně, že tu vládu za vás zařídí sám. A co ty naše zlaté ziskovky živené zvenčí? Chcete je? Revolucionářům také plynuly ze zahraničí značné sumy. A stačily na to, aby rozvrátily armádu a nakonec celý stát. Tak bohužel vypadá normální svět. Všude nástrahy, protože mocenské skupiny bojují, státy bojují, jedinci bojují. Pravda, není na to hezký pohled, ale je to tak. Bezmezně věřit svým politickým spojencům, nechat se jimi zkorumpovat či vydírat a vydávat tak všanc ty, které představuji a mám i chránit, je trestuhodné. Jidášova agenda má vždy jen jedno vyústění. Po východních převratech stála Ruská federace dlouho na hanbě, ale dala se opět dohromady. Není to už SSSR a nemůže mít dřívější ambice. VŘSR je v Rusku mementem a bojování ideologicky minulých válek nedává z naší strany žádný smysl. Buďme především na své straně. Jsme Češi a Středoevropané. Vrátili jsme se tak trochu do bismarckovských dob a musíme najít sami sebe. VŘSR je pryč a my máme vlastní zájmy. VŘSR zvítězila mj. také proto, že car Mikuláš II. nebyl schopen jednat jako vůdce. Vydával se za hospodáře země, ale když bylo nutno řešit kopec sociálních a strukturálních problémů po roce 1905, nastrkoval jiné figury. Nebyl schopen čelit anarchistickému terorismu, řádění cizích tajných služeb a nebyl schopen postavit se za svého nejlepšího premiéra Petra Stolypina. Prakticky jej tak vydal atentátu napospas. Co vám to připomíná? I my máme premiéra a ministry. Ale toho současného prvního z prvních nepošlete v noci samotného ani na suchý záchod v lese. Ale kde je ten, kdo ponese odpovědnost, kdo se popere za skutečné české zájmy, za dobré vztahy k velmocem i našim sousedům, kdo nebude bojovat cizí ani minulé války. Potřebujeme vládu, která zastaví další dehonestující kolonizaci ČR. Dámy a pánové v politice, myslete na občany a sestavte takovou vládu. Na nic se nevymlouvejte. Je to jednoduše vaše práce. V Rusku se hrálo mnoho her, Rusko dokonce vítězilo ve válce a náhle přišel rychlý konec. A Němci zase zaplatili revolucionáře proto, aby vyhráli I. světovou válkou, ale nakonec jí prohráli. Málokoho z tehdejších hlavních protagonistů napadlo, jak šílené následky ponesou za svou bohorovnost. A vy, kteří máte tu možnost, naznačte i bruselským, že žádný strom neroste do nebe.

Vlivný byznysmen z Afghánistánu: Zeman je můj prezident. Kdo nechá rodinu ve válce a uteče, stojí za pěkné ho*no. A toto nyní dělá Dan Landa ROZHOVOR Proč sklízel film Lída Baarová tak drsnou kritiku? Souvisí to s tím, že se režisér Filip Renč přátelí s prezidentem Milošem Zemanem, a dokonce z jeho rukou dostal státní vyznamenání? A co Zemanova zahraniční politika, plán boje proti terorismu a migrační krize? Na takové otázky v interview pro ParlamentníListy.cz odpovídal vlivný byznysmen a filmový producent afghánského původu, prezident Česko-afghánské smíšené obchodní komory v ČR Fawad Nadri. Začněme filmem Lída Baarová, který vaše agentura produkovala. Ihned po premiéře se začala valit vlna kritiky od nejrůznějších lidí. Není film tak dobrý, jak se očekávalo? Nebo čím si to vysvětlujete? Zaprvé chci říct, že je to film o české občance, o jejím osudu, lásce. Říká se, že láska je slepá, a tohle byl ten případ. My ukazujeme lovestory, není to dokument. Důležitým faktorem k posouzení je návštěvnost občanů. Podívejte se, kolik lidí už film vidělo! Kdyby všechno stálo za nic, jak říkají kritici, byl by to snad takový úspěch? Kritici říkají, že hudba je špatná… Sakra, pan Ondřej Soukup snad udělal blbou hudbu? Kolik toho ti kritici vytvořili, že si dovolují vystupovat tak ostře? Místo toho, aby byli rádi, že jde o českou produkci, tak nadávají. Film pojede do Německa, do Rakouska. Pak budou sedět na prdeli, až budeme na Berlinale nebo v Americe. Lída Baarová je film na evropské úrovni. Ukazujeme v něm osudy lidí, ukazujeme i to, co nacisté páchali. Není to ale film o Hitlerovi, není to film o nacistickém Německu, jde o osud jedné jediné dámy. Pro mě je důležitá návštěvnost. Za prvních dvanáct dní vidělo film 260 tisíc lidí a do konce února to bylo už 356 tisíc lidí v České republice a 65 tisíc lidí na Slovensku. Je to ohromný úspěch, obrovská návštěvnost je i v malých městských nebo vesnických kinech. Lidé, kteří normálně do kina nechodí, se zvedli a šli na Lídu Baarovou. Proč ti „kritici“ teda chodí do kina, když hned od začátku věděli, že je všechno špatně? Podle nich je špatná kamera, špatný zvuk, špatná hudba, špatní herci… Takže Karl Markovics nebo Gedeon Burkhard jsou špatní herci?! Je to závist, nic víc. Oni jen vyčítají, nadávají a sami nikdy nic nevytvoří. Naopak třeba pan prezident byl velice spokojen, ministr kultury byl spokojen. Lída Baarová je vynikající, perfektně propracovaný film evropského formátu s českou produkcí a českým režisérem. Někteří za tou drsnou kritikou filmu viděli ještě jiný důvod – skutečnost, že ho natočil Filip Renč, kterého vyznamenal prezident republiky, má s ním přátelské vztahy a mezi umělci nepatří k „hlavnímu proudu“… Ano, na tom bude hodně pravdy. Ale je to k pláči. To, že pan prezident někoho vyznamená, tak už je předem odsouzen ve všem, co dělá? Je to neskutečná závist a nenávist, ať se tím užírají sami, ale neotravují okolí. Pana prezidenta by měli uctívat! Jednou je to český prezident, tak ho mají uznávat. Já ho uctívám, vážím si ho, mám rád jeho názory. Je to člověk se zkušenostmi, který hájí zájmy vlastního národa a tak to má být. Nikdy nepochopím, když někdo vykládá, že Miloš Zeman není jeho prezident. Ať odevzdá občanství a jde třeba do Maďarska! Když přišla řeč na prezidenta Zemana, zastavme se u některých jeho kroků. Řada kritiků mu vyčítá jeho způsob zahraniční politiky, například vztahy s Čínou nebo to, že jezdí častěji na Východ než na Západ. Přitom ale po návštěvě čínského prezidenta v Londýně, kde ho královna přijala s nejvyššími poctami, se u nás kritika britské panovnice neozvala. Zahraniční politiku dělá pan prezident na výbornou. Vím to díky Afghánistánu. Poté, co ho pan prezident navštívil, podepsalo české a afghánské národní muzeum dohodu a výsledkem je aktuálně probíhající výstava o Afghánistánu. Pan prezident někam přijede, otvírá dveře podnikatelům, bojuje za české obchodníky, za české národní zájmy, a tím i za české občany. Podívejte se, jak vynikající vztahy s Čínou teď máme. Mnoho západních zemí by dalo všechno, aby měly tak dobré vztahy jako my. Kamkoliv přijdete, chtějí mít dobré vztahy s Čínou. A my to už máme a ještě k tomu na přátelské úrovni. Jak vnímáte kontinuální kritickou kampaň, která proti Miloši Zemanovi existuje? Některá média, politici, komentátoři nebo umělci negativně komentují téměř každý čin nebo výrok prezidenta. Těch lidí je mi líto. Jestli jsou tak zaslepení, že nevidí a neslyší, co se ve světě děje a proč na to takovým způsobem pan prezident reaguje, tak co na to říct? Kdyby se choval tak, jak by chtěli oni, neměli bychom nic, žádné obchodní vztahy, žádná varování před současnými hrozbami. Jedním z hlavních témat prezidenta je boj proti mezinárodnímu terorismu. Miloš Zeman dlouhodobě burcuje k jasnému a efektivnímu řešení, nejvýrazněji v projevu loni na Valném shromáždění OSN. Vy pocházíte z Afghánistánu, jak činnost prezidenta v této oblasti vnímáte? Jsem přesvědčen, že jde správnou cestou. Když mluví o uprchlické krizi, má to jasně podložené. Ano, pomáhejme těm, kteří to skutečně potřebují. Ale takových může být tak pět procent z celkového počtu. To si máme všechny vzít do Evropy? Ne, pan prezident to říká zcela správně. Pokud chce být uprchlík přijat do některé země, musí být bezpečnostně prověřen, musí říct, proč sem přijel, proč nebo zda tady chce zůstat, co se mu v Evropě líbí nebo nelíbí. Takoví lidé musí přijmout evropské hodnoty. Ne, že si bude žít podle svých hodnot, ty musí nechat doma a přizpůsobit se. Fawad Nadri po pravici prezidenta Zemana při premiéře Lída Baarové (Foto: Archiv FN) Panu prezidentovi je jasné, že se můžeme stát obětí toho šíleného terorismu. On ví, co se v těch oblastech děje a že mnozí z teroristů mohou být infiltrováni v migrační vlně, což řekly i některé tajné služby. Miloš Zeman se podle mě chová jako zodpovědný státník, který nehodlá nic podcenit. Jak vnímáte (ne)činnost Evropské unie v této věci? Nerozhodnost. Dávno se měli zavřít hranice! A kdo sem chce, musí být jasně identifikován, jeho žádost posouzena ze všech stran. Musíme vždycky vědět, s kým máme tu čest a koho si pouštíme domů. Tady je problém. Ne že všichni jsou Syřané a my jim to budeme věřit. Doba je zlá, my nevíme, kdo sem chce přijít. Sem přece mohou přicházet i lidé ne proto, aby jako uprchlíci žili v bezpečné oblasti, ale aby nám něco zničili. Jestli nechám svoji rodinu tam a přijdu sám do Evropy, tak to s prominutím stojím za pěkné hovno. Nebo je normální nechat ženu a děti ve válce a sám si zachránit život?! Když je někdo schopen takto zacházet s vlastní rodinou, jakým přínosem může být pro nás? Nemůžeme být humánní za cenu vlastního sebezničení. Stačí se podívat, co se děje v Německu. Policie tam je často nečinná, anebo hůř, má nařízeno nic nedělat. Vykradou vás, znásilní babičku, otce zmlátí, dítěti ukradnou kolo a po čase se veřejnost dozví, že pachatelé byli ze sousedního uprchlického tábora. Pokud ovšem někdo nenařídí novinářům, aby o tom mlčeli. Je to velké neštěstí. Začíná to vypadat jako nová totalita. A proto jsou Češi tak obezřetní, protože si totalitu zažili, mají zkušenost, a protože máme prezidenta, který se nebojí o tom mluvit nahlas. Stačí se podívat na některá evropská města a jde vám mráz po zádech. Třeba Brusel – přejdete pár ulic a nechápete, kde to jste. To už není Evropa. Něčemu takovému musíme říct jasné a razantní ne. Pokud nejste razantní, nebude to brát konců. Závěrem mě zajímá dění kolem Daniela Landy a jeho projektů v Afghánistánu. Není k tomu příliš veřejných informací, čímž ho část veřejnosti může považovat za blázna. Vy se v tom také angažujete – můžete blíže pohovořit, o co se jedná? Pro všechny fanoušky se v roce 2012 zbláznil. Za tři roky dokázal plavat mezi žraloky, jezdil rallye a připravoval se na Afghánistán. Ale jak se ukazuje teď, všechno mělo svůj význam. My tam chceme vychovávat mládež. Říkáme: zůstaňte doma, nejezděte sem a my vám pomůžeme. Týká se to sportu, kultury atd. Podívejte se, proč v poslední době utíkají lidé z Afghánistánu. Už i v obyčejných vesnicích je tragický stav. Řádí tam Islámský stát a dostává lidi na svoji stranu. Buď penězi, nebo silou. IS, to je sadistický stroj na zabíjení, který se chce co nejvíc šířit. Proto se začal angažovat Dan Landa. Přijede tam a řekne těm mladým, ať neblázní a neřeší, kdo co je. Šíří se mezi nimi vzájemná etnická nenávist a Dan to chce zastavit. Všichni pod jeden prapor. Proto máme sestavených čtrnáct duševních hodnot. Prostřednictvím sportu a kultury chceme zastavit nenávist. Je to ale složité; když je tam třicet let válka, není to snadné. Cílem je, aby si všichni vzájemně řekli, že jsou bratři. Říkáme jim, ať nechají stranou politiku a náboženství a sjednotí se třeba v rámci sportovních aktivit. Na mladé to může fungovat a mít budoucnost. Mám-li to říci jedním slovem, je to prevence.

Internet na občanku? Piráti jsou proti Zasáhne česká vláda proti internetu? „Svobodný Internet je ale v dnešní digitalizované době jedním ze stavebních kamenů demokratické společnosti a nesmíme si ho nechat vzít,“ říká v rozhovoru pro Sputnik Ivo Vašíček, místopředseda České pirátské strany. Nedávno se v Praze uskutečnila demonstrace na podporu svobodného Internetu. Jak proběhla? Opravdu je v Česku Internet v nebezpečí? Demonstrace se přes nepřízeň počasí zúčastnilo přibližně 600 lidí. Průvod šel od Klárova k ministerstvu vnitra, kde předal politikům naši výzvu Tři kroky k obraně svobodného Internetu. Právě v této výzvě jsme shrnuli, proč je svobodný Internet v Česku v nebezpečí. Dále kritizujeme návrhy na deanonymizaci Internetu, po které volá například Milan Chovanec, v rámci níž by každý musel Internetovou občanku pro přístup k Internetu nebo úmysly zakázat šifrování. Kromě toho nám vadí i princip kriminalizace odkazování, kvůli jehož uplatňování v Čechách jsme teď sami jako politická strana stíháni — konkrétně za provoz legálního webu s odkazy sledujuserialy.cz. Ačkoliv zatím máme relativně svobodný Internet, snahy o jeho regulaci jsou však v ČR i ve světě trvalým jevem. Internet si žije vlastním životem a má lepší paměť než voliči, což mnoha lidem nehraje do karet. Svobodný Internet je ale v dnešní digitalizované době jedním ze stavebních kamenů demokratické společnosti a nesmíme si ho nechat vzít. Ministr financí Andrej Babiš se dušuje, že blokovat Internet nechce. Chce jen vymýtit na Internetu nelegální hazard. Dá se podobným výrokům věřit? Andrej Babiš se nejprve hájil počtem závislých gamblerů. Poté však prohlásil, že mu jde hlavně o to, aby firmy, co přes Internet podnikají, platili v Česku daně. Jenže Internetové služby přeci sídlí v zahraničí, Facebook třeba v Irsku, kdyby se rozhodl uplatnit podobný princip i v dalších odvětvích, musel by začít blokovat i sociální sítě. Navíc, zkušenosti ze zahraničí nás poučují, že jakmile začne cenzurní mechanismus legálně fungovat, omezení přibývá. Nemůže brát omezení svobody Internetu třeba takový premiér Sobotka osobně? Nedávno se mu hackeři vloupali do emailu a dělali alotria s jeho mikroblogem na Twitteru… Přesně na tuto událost reagoval svými kontroverzními výroky ministr vnitra Milan Chovanec a navrhl diskusi ohledně identifikace všech Internetových uživatelů. To by znamenalo nepřípustný zásah do soukromí všech občanů, kteří se na síti pohybují, včetně pana Sobotky. Je třeba za vloupání do emailu premiéra potrestat pouze hackery, nikoliv celou populaci. Znemožnění anonymního přístupu na Internet nemá se svobodu a demokracií nic společného. Pirátské straně jde právě o to najít kompromis mezi ochranou soukromí a svobodným a svobodným přístupem k informacím. Proti dobrovolnosti elektronické občanky nic nemám, ale nedokážu si představit, že by bylo něco takového povinné. To by znamenalo legální permanentní špehování. Na ulici mne přeci taky nikdo nemůže sledovat, proč by se to mělo dít se souhlasem vlády v kyberprostoru? Co se týče ilegality určitých komunikačních programů — to už by se jednalo vyloženě o cenzuru a přiblížilo by nás to k zemím jako je Čína. Povinnost identifikace na Internetu a ilegalita komunikačních platforem jsou opatření užívaná v nedemokratických státech k upevnění moci a umlčení vox populi. Jak se dá se státním omezováním Internetu bojovat? Je třeba nemlčet a hledat alternativy. Klasickými prostředky občanského aktivismu jsou demonstrace nebo petice. Bojem proti omezování byl již zmíněný provoz stránek s pouhými odkazy sledujuserialy.cz a sledujufilmy.cz a možná za trestní stíhání v souvislosti s těmito weby jednou žalobci poděkujeme, protože právě na tomto případě můžeme demonstrovat absurdnost výkladu české legislativy. V dnešní době se rozmáhá i internetový aktivismus, z jehož řad je zřejmě nejznámější hnutí Anonymous. Jak řekl zakladatel Pirátského hnutí a bývalý předseda Švédské pirátské strany Rick Falkvinge: "My musíme vyhrát každou bitvu. Jim (politikům) stačí vyhrát pouze jednou."

Aleš Brichta se zastal Miloše Zemana. Ale takovými slovy... Neukazujte je dětem Populární zpěvák Aleš Brichta se na svém facebookovém profilu zastal prezidenta Miloše Zemana. „Pro porovnání, když člověk sleduje, jak si u nás někdo dovolí urážet sprostými nápisy prezidenta. V Polsku se na jedné základní škole objevil na dívčím záchodku nápis ‚Andrzej Dupa‘ (dupa je polsky prdel) a polský prezident je Andrzej Duda. Na škole už probíhá rozsáhlé vyšetřování, včetně grafologických rozborů písma žáků. Někde to prostě s tím, co jim v zemi vyrůstá za mládež, berou trochu víc seriozně,“ uvedl Brichta. Naráží tak zřejmě na to, že se v Brně objevil nápis Miloš Zeman je gentleman s autorstvím Adolf Hitler. V diskusi se Brichta následně bránil komentářům, kterých se dočkal. „Já jsem jen upozorňoval na extrémy v přístupu. A on je přece jen rozdíl napsat na hajzl, že Franta je čurák, nebo psát něco podobnýho o prezidentovi státu na billboardy. Obzvlášť když za vyjádření, že nějakej politik je blbec, můžete být stíháni za vyzrazení státního tajemství,“ napsal s tím, že je vychován alespoň v určitých zásadách slušnosti. „Takže ty trenky a nápisy beru spíš jako vyjádření mentální úrovně jejich autorů,“ uvedl. Brichtova slova následně okomentoval komentátor Petr Kamberský. „Ten koment ‚tohle by si před r. 1989 nikdo nedovolil‘ vydá za dvacet sociálněvědních analýz,“ řekl. Tento nápis se v Brně objevil v souvislosti s kauzou Peroutka, kdy Zeman před rokem řekl, že novinář Ferdinand Peroutka byl fascinován nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem a byl autorem textu Hitler je gentleman. Kvůli tomu se dokonce soudí s Peroutkovou vnučkou Terezií Kaslovou, která po prezidentovi považuje za jeho výrok omluvu. Text se totiž nikdy nenašel. I když Obvodní soud pro Prahu 1 Zemanovi omluvu nařídil, ten se omlouvat nehodlá, neboť je o existenci textu přesvědčen.

Saakašvili prozradil, z čeho má strach Jaceňuk Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk, kterému se podařilo zůstat ve funkci díky přátelství s oligarchy, se nemůže uklidnit, neustále se mu zdá o všemožných spiknutích, zdůraznil gubernátor Oděské oblasti, bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili v interview pro Die Zeit. Saakašvili je přesvědčen, že jeho jmenování oděským gubernátorem Jaceňuk okamžitě označil za součást zákeřného plánu prezidenta Petra Porošenka a hned ho napadlo, že bývalý gruzínský politik by se mohl stát jeho přímým konkurentem. Kromě toho zdůraznil, že se nechystá ucházet o místo předsedy vlády, je ale přesvědčen, že Jaceňuk by měl být odvolán. „Jaceňukův čas už vypršel. Ukrajinci ztratili důvěru ke státu i vládě, lidé hodně trpěli, strádali. Nechápou, jak může Jaceňuk tvrdit, že je všechno v pořádku. Proto jsou jeho ratingy získané na základě výsledků průzkumů nižší než jedno procento", řekl Saakašvili.