Datasets:

CZLC

/

propaganda_emoce

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 25

Evropský parlament rozhodl a vydal doporučení: Nejnebezpeční jsou ruská média RT a Sputnik Poslanci Evropského parlamentu hlasovali ve středu za přijetí rezoluce o čelení ruským médiím, nejnebezpečnějšími z nich jsou označeny agentura Sputnik a televizní stanice RT, říká korespondent RIA Novosti. Přijatý dokument má doporučující charakter, členské země nejsou povinné ho plnit. Z 691 poslanců, kteří se účastnili hlasování, na podporu dokumentu hlasovalo 304 lidí, proti 179, 208 se zdrželo hlasování. V dokumentu se tvrdí, že Rusko údajně poskytuje finanční podporu opozičním politickým stranám a organizacím v členských zemích EU, uplatňuje přitom faktor dvoustranných mezistátních vztahů, aby rozkmotřilo členy společenství. Za hlavní informační hrozby pro Evropskou unii a její partnery ve východní Evropě je v rezoluci označována agentura Sputnik, televizní stanice RT, fond Ruský svět a federální agentura Rossotrudničestvo podřízená ruskému ministerstvu zahraničních věcí. Rezoluce obsahuje řadu ničím nepodložených obvinění, mimo jiné srovnává činnost takových sdělovacích prostředků jako Sputnik s činností teroristické skupiny ISIL. „Sputnik vyzval EU, aby nedopustila státní cenzuru. Rezoluce EU je přímým porušením svobody hromadných sdělovacích prostředků a lidských práv. V této souvislosti jsme se obrátili na řadu evropských a amerických organizací, takových jako je OSN, UNESCO, OSCE, Reportéři bez hranic, a na mnoho mediálních skupin a odborových svazů s výzvou, aby projevily solidaritu a vystoupily proti této neslýchané diskriminaci a cenzuře. Vyzýváme mezinárodní mediální společenství, jehož právoplatným členem je Sputnik, aby se k nám připojilo, abychom společně vyjádřili svůj názor na tuto otázku a uhájili hodnoty svobody a demokracie", uvádí se ve středeční tiskové zprávě Sputniku. Zdroj: sputniknews.com

FOTO Kalousek se v čele průvodu dobýval na Hradčany. Mával tibetskou vlajkou a křičel o právu Stovky protestujících proti čínské lidskoprávní politice, kteří odpoledne protestovali na Kampě, se dnes vpodvečer marně domáhaly vstupu na Hradčanské náměstí. To je uzavřeno do půlnoci kvůli návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Se zlou se potázal i předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Informuje o tom ČTK. Většina demonstrantů se nakonec vydala do nedalekého parku, kde se uskutečnil další program. Organizátoři akce pokládají uzavření náměstí až do noci za nesmyslné, protože čínská delegace na Hradě už není přítomna. S demonstranty se během pochodu na Hradčany sešel předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Jednal také s policisty, kteří bránili průvodu v cestě na Hrad. Předseda TOP 09 držel v ruce tibetskou vlajku. Lidé skandovali „Máme na to právo!“. Kalousek jim odpovídal „Máte na to právo“. „Já a europoslanec Jaromír Štětina jsme požádali bezpečnostní složky, abychom mohli projít, protože jsme státní činitelé a žádná represivní moc nám nesmí bránit ve svobodném pohybu,“ řekl protestujícím za bouřlivého potlesku. Kromě Kalouska byl v čele demonstrantů také pořadatel tichého shromáždění, protibetský aktivista a bývalý politik Martin Bursík, nebo někdejší ministr pro lidská práva a hudebník Michael Kocáb. Demonstranty přišel podpořit také bývalý předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Policie i přes naléhání politiků odmítla kvůli bezpečnosti cestu na Hradčanské náměstí uvolnit. Kolem 18:00 se organizátoři rozhodli, že se průvod přesune k nedalekému Pohořelci do parku Maxe van der Stoela. Tam se kolem 16:00 shromáždily zhruba dvě stovky demonstrantů, vyrostlo tam i pódium, na kterém vystoupili hudebníci. My žijeme v demokratické zemi a čínský totalitář to musí vzít na vědomí Na shromáždění v parku nakonec dorazilo několik set lidí. Bursík ČTK řekl, že zákazem vstupu na Hradčanské náměstí byla porušena lidská práva. Demonstrace podle něj byla řádně nahlášena. Police podle něj svévolně uzavřela náměstí a neumožnila, aby se shromáždění konalo. „Snažili jsme se nimi vyjednávat, to k ničemu nevedlo,“ uvedl. „My žijeme v demokracii, ve svobodné zemi a kvůli návštěvě předsedy čínské komunistické strany, který přijel z totalitní země, kde porušují lidská práva, zabíjejí lidi, lidé mizí, kvůli tomu se nenecháme omezovat na našich právech,“ řekl také. Kvůli postupu policie hodlá podat žalobu, zákazem demonstrace podle něj porušila ústavně zaručené právo na shromažďování. Na shromáždění vystoupil také bývalý ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Kritizoval zahraniční politiku prezidenta Zemana, který podle něj zcela popřel polistopadový vývoj v Česku. „Vnucuje se Rusku i Číně zcela ponižujícím způsobem a nepřekáží mu ani vláda,“ prohlásil Kocáb.

Zdeněk Zbořil: Tolik zla a nenávisti. A přímo zločin vůči Zemanovi. Moravec a ČT? To jsme se zase dozvěděli věci. A paní Kubišová... ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA „Jde o šíření poplašné zprávy a ohrožení bezpečnosti státu. Ale možná je to zatím jen začátek a dočkáme se ještě větších špín a ubohostí.“ Hned na začátek dnešního Rozjezdu to schytal brněnský radní Svatopluk Bartík, který na Facebooku zveřejnil informace o údajném vážném onemocnění prezidenta Miloše Zemana. K debatám o zdravotním stavu prezidenta politolog Zdeněk Zbořil také podotýká: „Fanatici zla a nenávisti vždycky nacházeli největší inspiraci sami v sobě, ačkoli se domnívali, že jim jde o všeobjímající dobro, pravdu a lásku.“ Konkrétně také označil „podnik“, který je podle něj „v současné době největším šiřitelem záští a nenávisti vůči úřadujícímu prezidentovi“. Zbořil reaguje i na slova zpěvačky Marty Kubišové, komentuje sestavování vlády, diskuse o obsazování postů ve výborech a vyslovuje úvahu, že i na úpadku ČSSD chce zase někdo vydělat. „Myslím si, že jde o šíření poplašné zprávy a ohrožení bezpečnosti státu. Navíc případ není složitý, pan Bartík už mohl podat vysvětlení, být vyšetřen, obžalován a odsouzen v řádu dní,“ reaguje doktor Zdeněk Zbořil na vyjádření brněnského radního Svatopluka Bartíka. Ten totiž na sociálních sítích šířil informace o tom, že prezident „má rakovinu“, a k tomu zveřejnil i prognózu. Odmítl prozradit, odkud informace má, později své tvrzení z Facebooku stáhl. Ošetřující lékař prezidenta jeho tvrzení odmítl, Hrad podal žalobu. Prezident Miloš Zeman v pořadu TV Barrandov Týden s prezidentem řekl, že po radním městské části Brno-střed Svatopluku Bartíkovi bude požadovat omluvu a pět milionů korun. Pokud je vysoudí, věnoval by je na charitativní účely. Zbořil k situaci doplňuje: „Zajímavé je, že úřad paní Romancovové mlčí, MV se nevzrušuje, a dokonce ani ČT neobjevila za touto zprávou ruskou nebo čínskou stopu. Je přece docela dobře možné, že neúnavní Putinovi hackeři pronikli na brněnskou radnici. Nevím, za koho tam pan Bartík sedí, ale žádnou slávu to ani jemu, ani celé radnici nedělá. Ale možná je to zatím jen začátek a dočkáme se ještě větších špín a ubohostí. Do prezidentských voleb zbývají tři měsíce!“ Debaty o zdravotním stavu současného prezidenta zároveň oživily třináct let starý seznam chorob Václava Havla, které prodělal za více než dvacet let, z nichž jej většina postihla v prezidentském úřadu. Seznam koluje po internetu. Za sledované období o délce třiadvaceti let prodělal podle článku serveru iDnes.cz (s odkazem na ČTK) Václav Havel okolo pětatřiceti nemocí, z nichž některé přímo ohrožovaly jeho život. Příznivci Václava Havla častokrát zmiňují, že na podlomeném zdraví dlouholetého prezidenta se podepsaly dlouhé roky v komunistickém kriminále, kde pobýval coby politický vězeň. „Ti, kteří vedou protizemanovskou kampaň (pan předseda senátu Štěch už skoro více než rok), si zřejmě neuvědomili, že mezi „nezdravými“ prezidenty měl dominantní postavení Václav Havel a že jeho osobních trápení může být zneužito i v kampani nastávající. A to dokonce nejen proti Miloši Zemanovi, ale i proti všem ostatním. Ale že vykouřené plíce, onkologický nález na tlustém střevu, ledvinách a játrech, zvětšená prostata, náklonnost k požívání omamných látek budou hlavními nástroji boje o Hrad v letošním roce, zřejmě ani žádný televizní politolog neočekával. Teď jen umět rozlišit, jak kdysi zpívali V + W, kdo je světák a bonviván a kdo ožrala a lump,“ komentuje Zbořil. Radim Valenčík v souvislosti s tímto tématem upozornil ve své úvaze pro Vasevec.cz na pořad 168 hodin na ČT1 odvysílaný předminulý víkend a v této souvislosti položil otázku: „Ptám se, proč Zemana tak nenávidí. To přece není a nemůže být jen o politice. Ti lidé ho nenávidí místo sebe. Do vytváření jeho obrazu promítají své selhání, svůj pocit odpornosti ze slouhovství a poskokovství zlu současné globální moci. Oni v Zemanovi nenávidí sebe, ztrátu svých lidských kvalit, své identity, svého existenciálního zakotvení.“ Zdeněk Zbořil v reakci ocenil „psychologicky zajímavou úvahu“. „Ale nic nového pod sluncem. Fanatici zla a nenávisti vždycky nacházeli největší inspiraci sami v sobě, ačkoli se domnívali, že jim jde o všeobjímající dobro, pravdu a lásku,“ říká politolog. „Asi opravdu dochází ke generační změně a ti, kteří se narodili po roce 1989, chtějí vidět svou budoucnost jinak než jejich rodiče, anebo dokonce ‚disidenti na penzi‘. Také oni budou hledat inspiraci v sobě a současná ‚generace starců‘ jim zákonitě musí být nepřítelem. A zase se bude opakovat všechno od začátku: kdo jsem, kam jdeme a co chceme. Doufejme, že oni i my budeme umět poznat dobro a zlo a obojí od sebe rozlišit,“ dodává. Co je zajištění pořádku a co byl proces s Plastic People? „Připadám si jako za normalizace, kdy tato píseň nesměla znít. Je to o ustrašenosti místních orgánů a policie, kteří přeskočili dobu,“ komentovala pro Deník zpěvačka Marta Kubišová středeční zásah policie v Lipníku nad Bečvou, při němž byl během mítinku prezidenta Miloše Zemana zatčen zvukař, který pouštěl z okna na náměstí píseň Modlitba pro Martu. Skladba nedohrála a zvukař Jaroslav Hensl skončil na služebně u výslechu. Účastníci shromáždění kvůli tomu podali trestní oznámení na neznámého pachatele a označili zákrok za neadekvátní. Kubišová také pozdravila pana Tomáše Hradílka, který na setkání s prezidentem také přišel a který na protest proti prezidentovi drží hladovku: „Pana Hradílka zdravím a netušila jsem, že drží hladovku. Jen doufám, že se z protestu v Lipníku nakonec nestane podobný proces jako se skupinou Plastic People of the Universe za totality.“ Situaci okomentoval doktor Zbořil takto: „Myslím, že paní Marta přeceňuje své schopnosti objektivně soudit, co je zajištění pořádku na veřejném shromáždění Policií ČR a co byl proces s Plastic People. Opomenula také říci, co pan Hradílek myslí slovy, že hladovku bude držet ‚až do konce‘. Tomu jsem rozuměl, že jde o hladovku ‚až do úplného vyhladovění a sebeobětování‘. Snad nevyzývá k tomu, abychom se po každých volbách, ve kterých nezvítězí naši kandidáti, umořili k smrti. Když má takové obavy, mohla by pana Hradílka, bývalého MV ČR a spoluzakladatele pořádků, ve kterých dnes žijeme, podpořit nejen slovy, ale i činy.“ V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prezident Miloš Zeman v reakci na dotaz o tom, že nebyla tentokrát z jeho návštěvy Olomouckého kraje odvysílána živě tisková konference, uvedl: „Byl jsem informován, že přenosový vůz, který na místě Česká televize měla, řádně odvysílal průběh této tiskové konference včetně dotazů reportéra ČT na Kavčí hory, které to ovšem neodvysílaly. Považuji to za další důkaz neobjektivity České televize, nehledě na to, že instalace přenosového vozu v tomto prostředí (v horském prostředí, restaurace hotelu Křížový vrch, pozn. red) něco stojí a ředitel České televize by neměl peníze. takto vyhazovat.“ Zároveň uvedl, že generální ředitel ČT sám požádal o setkání s ním. „Jsem člověk velkorysý a po mém návratu z Ruské federace ho zřejmě přijmu, abych mu řekl, že podle mého názoru není mužem. na svém místě, a jako jeden z argumentů uvedu právě tento neodvysílaný přímý přenos,“ uvedl také prezident. „Pan ředitel ČT řídí podnik, který je v současné době největším šiřitelem zášti a nenávisti vůči úřadujícímu prezidentovi,“ konstatoval Zbořil. „Od zpravodajství po komentáře těžko najít vysílání, které by alespoň pomocí archivních záběrů neukazovalo prezidenta republiky v nějaké jej hanobící situaci nebo alespoň na zkreslujícím záběru, který neodpovídá skutečnosti. To, že ČT ‚ilustruje‘ svá zpravodajství starodávnými záběry, jsme si už museli zvyknout, ale pokud jde o hlavu státu, pak na jeho karikování pracuje systematicky. Nevím, v čím zájmu tak činí, ale rozhodně neslouží těm, kteří si ji musí platit. Vypadá to, že skládá účty jen tomu, kdo usiloval o ředitelovo rychlé znovuzvolení, dokonce před řádným termínem, a kdo nejen nevyhrál volby do PS PČR, ale dokonce si svým řízením české politiky ze zákulisí udělal velkou ostudu. Možná že agitace ČT ‚proti Zemanovi‘ skončí podobně, ale ten zápach z Kavčích hor bude cítit ještě dlouho,“ dodal. Stropnický, Rupnik, Gál. „To jsme se dozvěděli věcí!“ Moderátor Václav Moravec v nedělních Otázkách Václava Moravce přivítal ministra obrany Martina Stropnického, politologa Jacquese Rupnika a sociologa a politologa Fedora Gála. „To jsme se zase dozvěděli věcí! Fedor Gál, uprchlík ze Slovenska, nám už asi po sté vysvětlil, že za všechno mohou ruští agenti, Jacques Rupnik, syn jugoslávského diplomata utíkajícího z Francie do Moskvy a potom z Moskvy do Československa a konečně zase do Francie, nám řekl, jak je v EU dobře. Ale to říká už skoro víc než 20 let. Rupnik alespoň, na rozdíl od Gála, uváděl argumenty a nemluvil z cesty,“ reagoval Zbořil. „MNO Stropnický byl mezi těmito dvěma ‚nezávislými‘ stále ještě úřadujícím MNO, a zřejmě MZV in spe, v nevýhodě. Ale šel tam, a tak si nemůže stěžovat. Snad mohl panu Gálovi vysvětlit, jak to s těmi zastupitelskými úřady ve světě chodí ,a třeba mohl ‚jen naznačit‘, jak s těmi ruskými špiony a jejich agenty zatočí. Moravec se snažil nabídnout řešení budoucímu MZV, jak postupovat, ale naštěstí k diskusi o tomto problému nedošlo, a tak nevíme, jak si v ČT budoucnost české zahraniční politiky (a v OVM) představují a zda třeba poletí, nebo nepoletí její námi placení zpravodajové s prezidentem republiky do Jekatěrinburgu a co tam zjistí. Nechci předpovídat, ale jistě to bude zase něco alarmujícího o prezidentově zdravotním stavu nebo alespoň zakopnutí někoho z jeho doprovodu o nějakou nastavenou nohu…,“ dodal. Na poslední chvíli do klání o Hrad vstoupil expremiér Mirek Topolánek. A u sázkových kanceláří už předběhl producenta Michala Horáčka. „Koneckonců Mirek Topolánek měl zpočátku dobré jméno v české politice, a ti, kdo ho chtějí podporovat, zřejmě vzpomínají na minulost. Možná mu přibylo zákulisních kmotrů, jak je sám kdysi nazval, ale jinak se moc nezměnil. Snad trochu sešel, pokud jej zase v ČT nechtějí takového ukazovat,“ komentuje Zbořil a dodává: „Nic nového také neřekl, jen opakuje staré ódéesácké mantry o pravici a levici. Předpokládám ale, že moc v ODS ‚uchvátit‘ nechce. To, že předhání pana Horáčka, je možná jen chvilková záležitost. Mluví každý trochu jinak, ale zřejmě oba věří na slova Horáčkova textu, že ‚... štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš‘!“ Šéf hnutí ANO a vítěz voleb Andrej Babiš mezitím dává dohromady vládu, zatím marně. Politické strany si trvají na svém: ne. „Andreji Babišovi všichni počítají nejen dny, ale snad i hodiny a minuty do sestavení vlády, ačkoli jej prezident republiky ještě ani nejmenoval premiérem. Snad se všem zdá, že ‚dohoníme a předhoníme‘ nakonec i Angelu Merkelovou,“ reaguje politolog. „Zatím jednání mezi stranami skončila tím, že všichni řekli, co nechtějí. Teprve v minulém týdnu jsme slyšeli, že ‚za jistých podmínek‘ by někdo s někým... Ale pořád ještě nejsou dohodnuty ani počty místopředsedů a obsazení výborů. A tak vše stále probíhá za zavřenými dveřmi, dokonce i na stránkách tak otevřených Pirátů. Snad se ten minulý týden začalo mluvit víc o předčasných volbách, ale takovou vzpouru poražených jistě nedovolí ti, kteří se rozsednou v poslaneckých lavicích a rozptýlí v kuloárech,“ dodal. Okamurovec do čela bezpečnostního výboru? Situaci přesto rozvířily debaty o obsazení jednotlivých výborů. A v souvislosti s obsazením postu předsedy bezpečnostního výboru členem SPD se strhla lavina kritiky. „To, že někde někoho nazývají extremistickou politickou stranou, je jen folklór z extremistického prostředí brněnské nebo moravské ODS. Spíše nás bude zajímat, zda Okamura a jeho věrní vytrvají ve svých hyperkritických postojích vůči EU a NATO. Zda všichni nebo jen někteří, a kdo budou ti, kteří si vzpomenou, že ‚Paříž stojí za mši‘!“ uvedl k tomu Zbořil. „Po místě předsedy bezpečnostního výboru touží mnozí, a tak možná, že ti, kteří nechtěli s nikým spolupracovat, budou opomenuti. Jakou cenu by muselo za toto křeslo zaplatit SPD, si nedovoluji v této chvíli předpovídat,“ dodal. Blízký spolupracovník Tomia Okamury a tajemník klubu Svobody a přímé demokracie Jaroslav Staník se před dvěma týdny dostal ve Sněmovně do konfliktu s ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou Tominovou a dalšími lidmi. Politička deníku Aktuálně.cz sdělila, že důvodem byly Staníkovy slovní útoky proti menšinám. I podle dalších dvou svědků Staník prohlašoval, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. K incidentu došlo v jednom ze sněmovních klubů, což je veřejnosti nepřístupné restaurační zařízení pro poslance. Paní ministryni měl Staník nazývat „Marxová-Engelsová“ a byl prý silně opilý. Tajemník tvrdí, že jde o lež, totéž v podstatě sdělil předseda SPD Tomio Okamura. „Opilství v kuloárech a jiných zařízeních PS a Senátu PČR není sice řídkým jevem, ale někdy čeho je moc, toho je příliš. Dokonce i ostřílení politici s tím měli trápení a exministr financí Kalousek byl svými eskapádami proslulý. Ale přece jenom by pravda měla být nalezena, protože takový incident sice skutečně může být typickou ‚nahrávací‘ provokací, ale také nemusí. Jako záminka k útokům proti SPD je to mana spadlá z nebe. Nehledě na to, že před ustavením sněmovny není ani pro SPD, ani pro celou PS dobrým začátkem,“ reagoval Zbořil. „Zmizet“ mělo celé vedení ČSSD Analytik Štěpán Kotrba se v páteční MF Dnes rozepsal o tom, co hrozí české levici. Pokud se nevzpamatuje, prý polský osud. Vše může podle Kotrby začít tím, že Bohuslav Sobotka zmizí ze Sněmovny, svým voličům prý stejně dělá ostudu. „‚Zmizet‘ mělo celé vedení ČSSD hned druhý den po tragikomicky prohraných volbách. Bylo by to alespoň gesto a vymlouvání se páně Chovancovo ve velkém sobotním interview jen prodlužuje agónii. A dává tušit, že i na úpadku ČSSD chce zase někdo vydělat. A jen tak na okraj, co je na ‚české levici‘ ještě levicového? Snad jen ten Lidový dům, ale i o ten asi brzy přijdou,“ podotkl Zbořil. Mezi těmi, kdo byli po volbách vyzváni, aby opustili svou pozici, je i předseda KSČM Vojtěch Filip. Ovšem pomohla by komunistům změna ve vedení strany? „Asi ano, ale nejsou lidi! Mladí volí Piráty a staří se hádají. Představa, jak ‚mladý‘ Dolejš vede masy na Staroměstské náměstí, aby pohnuly dějinami, je námět pro nějakou sci-fi. Snad jen trochu zběsilého antikomunismu by je snad mohlo resuscitovat, ale na jak dlouho?“ uzavírá dnešní Rozjezd Zbořil.

Slavný manžel tiskové mluvčí ČT se drsně pustil do Zemana a chválil Merkelovou Hostem Těžkého Pokondra na Frekvenci 1 byl v minulých dnech zpěvák Dan Bárta, který je manželem tiskové mluvčí České televize Alžběty Plívové. A řeč přišla i na politiku. A Bárta si nebral servítky. O prezidentovi Miloši Zemanovi a ministru financí Andreji Babišovi (ANO) řekl, že jsou to populističtí zabijáci. „Je to nebezpečně třaskavá směs,“ uvedl. „Ten chlápek má dost zásadní problém, protože je to intelektuál, cejtí se bejt intelektuál a určitě je strašně chytrej a sečtělej, ale zároveň má chorobou touhu po moci, tak je vlastně nemocnej a ještě navíc tím pádem pořád dělá volební kampaň.,“ řekl k hlavě státu Bárta. „Vzhledem k tomu, že jeho elektorát je z nižších pater, tak von musí použít takový ty humory, který jsou v podstatě dost jako fekální, násilnický a humpolácký,“ dodal s tím, že někteří lidé to chtějí takhle slyšet. „A tak on svoji inteligenci snižuje na úroveň křížovkářů,“ dodal. Podle něj právě z toho důvodu pak je patrná prezidentova frustrace, kterou pak hlava státu utápí v alkoholu. „Tím pádem nastupuje smyčka pozitivní zpětný vazby, čím víc alkoholu, tím víc vulgarit, čím víc vulgarity, tím víc nespokojenosti se sebou sama, a tím víc alkoholu,“ řekl Bárta s tím, že si není jist prezidentovým zdravím. Celý rozhovor najdete ZDE „Andrej Babiš – to je podobné,“ dodal Bárta. V případě, že se podle něj Babiš a Zeman spoji, můžeme se dostat až na šikmou plochu. Vznikne totiž nebezpečně třaskavá směs. K německé kancléřce Angele Merkelové následně řekl jen to, že jí drží palce. „Představuje tu Evropu, kterou si já umím představit. Tolerantní, smířlivou, pokud možno otevřenou, nepředsudečnou,“ uvedl Bárta s tím, že se jí její politika však zřejmě vymkla z rukou.

Havel chápal, jak je NATO důležité. Saša Vondra při výročí vzpomínal, jak jsme do něj vstupovali Někdejší ministr obrany Alexandr Vondra vystoupil v České televizi a promluvil k sedmnáctému výročí členství České republiky v NATO. Prý můžeme být rádi, že jsme součástí nejsilnějšího vojenského uskupení na světě. Odpovídal také na dotaz divačky, která na exministra udeřila, aby nás nestrašil Ruskem. „Proč jsou Američané v Německu i sedmdesát let po válce?“ Došlo i na hrozivá slova analytika Jaroslava Štefce. Obranyschopnost České republiky je prý na katastrofální úrovni. V březnu 1999 Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance. Stalo se tak i navzdory tomu, že první český prezident Václav Havel pochyboval o tom, zda má existence tohoto uskupení smysl. Někdejší ministr obrany Alexandr Vondra v pořadu Devadesátka České televize prozradil, že Václava Havla přesvědčoval nejen on, ale i další politici, např. Karel Schwarzenberg. „Prezident Havel pochopil mnohem dříve, dříve než např. Jiří Dienstbier, že NATO má smysl a bude dobré být jeho členem,“ konstatoval v pondělním pořadu Devadesátka někdejší ministr obrany i ministr zahraničí Alexandr Vondra (ODS). „Přes veškerou slabost Západu je to i dnes nejsilnější uskupení a buďme rádi, že jsme jeho členy,“ doplnil. Západ si příliš neumí poradit s uprchlickou krizí i s dalšími problémy. Přesto má smysl být členem NATO. Ukrajina podle jeho názoru promeškala svou šanci projít reformami a vstoupit do Aliance. Mohlo se tak stát na počátku tisíciletí, kdy se v zemi odehrála tzv. oranžová revoluce. Příležitost však nebyla využita. Analytik z Univerzity Karlovy Ondřej Ditrych popsal, co NATO ohrožuje. Může to být například angažmá Turecka v syrském konfliktu. „Otázkou ale je, jak to do budoucna bude s politickou soudržností Aliance. Tam bych viděl určitá rizika do budoucna,“ upozornil expert. Určité riziko pro Alianci tkví také v jejím východním křídle, pokud by se Rusko rozhodlo otestovat soudržnost společenství, mohl by to být problém. Proto bude posílena vojenská přítomnost v regionu. Nestrašte nás Ruskem... Pak se ke slovu znovu dostal Vondra. Odpověděl na dotaz divačky, zda bychom se neměli bát víc Turecka než Ruska. „Nestrašte nás Ruskem. Nebojíte se víc Turecka, lze mu věřit jako partnerovi? Nezneužije své členství v NATO? A proč jsou Američani v Německu i sedmdesát let po válce?“ ptala se dáma. „Bota ruského vojáka tudy prošla. Rusové tady prostě byli a my si pamatujeme devastaci, kterou tady způsobili,“ upozornil Vondra. Turci sice před několika sty lety Evropu ohrožovali, ale dnes je tomu jinak. Rusko je pro nás větší hrozbou. „A já jsem rád, že jsou Američané v Německu, protože bez Američanů by nebylo silné NATO. Bez Američanů by tu byla jen EU a ta je bezbranná,“ varoval Vondra. Přesto je host přesvědčen, že tu NATO není od toho, aby řešilo uprchlickou krizi. „To je evropská záležitost, do toho bych Američany ani moc netahal,“ zdůraznil exministr. NATO může pomoci střežit turecké a řecké hranice, ale uprchlíci jsou problémem EU. Západ se musí vzpamatovat a bude zase dobře, zaznělo z úst exministra Češi jsou však podle exministra spokojeni se členstvím v Alianci. „Z průzkumů vyplývá, že tři čtvrtiny lidí, 75 procent, jsou spokojeny se členstvím v NATO. Tak proč to řešíme,“ ptal se Vondra. Nakonec prozradil, že by asi volil Donalda Trumpa v nadcházejících prezidentských volbách, kdyby byl Američanem. Protože je konzervativním voličem. Pro Českou republiku ale nebude problém ani případné zvolení Hillary Clintonové, protože má vztah k České republice. „Západ se především musí vzpamatovat. Musí se vzpamatovat jeho elity a pak bude zase dobře,“ uzavřel své vystoupení Vondra. Moje váha hovoří sama za sebe, smál se Vondra A jak velkou váhu měl Vondra při samotném rozšiřování NATO? „Moji váhu tady nemusíte posuzovat, ta hovoří sama za sebe. Madeleine Albrightová pak sehrála důležitou roli, když se o rozšíření rozhodovalo v americkém senátu,“ zaznělo z úst někdejšího člena vlády za ODS. Velkou roli prý sehrála skvělá pověst Václava Havla ve světě. Nesmíme prý zapomínat ani na Polsko, které v minulosti ukázalo, že je schopné nasadit do boje své muže ve vysokých počtech a krvácet pro svou svobodu. V tom je Česko bohužel vnímáno trochu jinak. Dalším hostem pořadu byl plukovník Vratislav Beran. Divákům prozradil, že jako voják členské země NATO působil na Balkáně a v Afghánistánu. „V Bosně a Hercegovině jsem působil v mezinárodním prostředí, kde jsem využil své jazykové znalosti. A působil jsem také v Afghánistánu a musím říci, že jsme byli bráni jako rovnocenní členové Aliance,“ konstatoval. „Otevřeně mohu říci, že jsem ani jednou nezalitoval. A byl jsem rád, že jsem se mohl účastnit zahraničních misí, což pomohlo k tomu, že se daří držet hrozby co nejdál od České republiky,“ doplnil plukovník Beran. Zanedbanost obranyschopnosti České republiky je neskutečná, varoval Štefec Do studia ČT usedl také zbrojní analytik Jaroslav Štefec, který diváky varoval, že v tuto chvíli naše armáda není schopná ubránit vlastní území. Představuje totiž jen malý expediční sbor. „Tady se zásadním způsobem zanedbala obranyschopnost České republiky a bude třeba udělat zásadní věci, aby se to změnilo,“ varoval analytik. Nebyl to však jediný hrozivý výrok, který zazněl z úst experta. „Zanedbanost obranyschopnosti České republiky je neskutečná. Problém je v tom, že armáda neumí pořídit ani neprůstřelné vesty. Resortu chybí ta schopnost nakoupit,“ řekl. Proč? Protože zde existují tendence dodávat vojákům nekvalitní zboží, na kterém profitují konkrétní firmy. „A pokud armáda nedokáže nakupovat za desítky milionů, jak si můžeme myslet, že dokáže nakupovat za desítky miliard,“ kroutil analytik hlavou. Prvním krokem je podle Štefce sjednocení výbavy všech vojáků. Není možné, aby si vojáci nakupovali sami nezbytné vybavení v obchodech. Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiří Hynek k tomu dodal, že čeští politici chtějí někdy být papežštější než papež. Když se snaží něco koupit, jde tak cestou otevřených výběrových řízení, a to je pro armádu problém. Jsme totiž příliš malou zemí a prakticky není možné, aby se do soutěže přihlásily dva, tři nebo pět subjektů. Můžeme být rádi, že máme jednu schopnou firmu a od té bychom měli nakupovat. Vláda musí také firmě říci, že od ní bude nakupovat za standardní ceny ve srovnání s jinými zeměmi a tato firma bude mít zajištěný odbyt. Obě strany budou spokojeny.

Soudruzi lidovci a topáci mají těžkou hlavu. Propaganda za peníze CIA vůbec nefunguje. Petr Hájek se drsně rozepsal o „boji proti ruské propagandě“ Petr Hájek se na svém webu Protiproud vysmál těm, kteří varují před ruskou propagandou. Takoví lidé např. z TOP 09 nemohou přenést přes srdce, že lidé už odmítají poslouchat lži z ČT. Tak se snaží umlčet nezávislé novináře, jako je Hájek, tím, že je označí za ruské agenty. Pod záštitou poslankyně Heleny Langšádlové se prý odehrála perverzní akce. Akce, která se snaží umlčet nezávisle uvažující lidi. KDU-ČSL byla v minulosti zvyklá spolupracovat s komunisty a držet při životě socialistický režim. TOP 09 v podstatě vznikla tím, že se předseda strany Miroslav Kalousek odtrhl od lidovců. Dnes tyto strany postupují stejně, jen se klaní Bruselu a USA. Ale moc se jim to nedaří, protože, jak konstatuje Hájek: „Soudruzi lidovci a ‚topáci‘ mají plné ruce práce,“ poznamenal. Nejvíce je prý v současnosti zaměstnává „světový mír“, jehož největším nepřítelem je podle nich ruská propaganda. „Logicky proto právě KDU-ČSL a TOP 09 patřily k hlavním sponzorům konference ‚Jak porazit kremelskou dezinformační kampaň?‘, kterou v Poslanecké sněmovně (pod záštitou poslankyně TOP 09 Langšádlové) zorganizovali svazáci z organizace Evropské hodnoty. Vedl je zástupce ředitele Jakub Janda. Ano, právě ten populární jinoch, který ve volném čase natáčí pokrokové pornofilmy pro homosexuální kolegy. Nedělá to pro peníze, těch má dost, ale pro osvětu. Ze stejných důvodů zorganizoval i tuto perverzní konferenci,“ vyjádřil svůj názor na konferenci autor. Putin zorganizoval uprchlickou vlnu a rozvalil EU „Soudruzi“ si kladli těžkou otázku, jak je možné, že nefunguje jejich západní propaganda, když neziskové organizace a novináři s průkazkami CIA dostávají tolik peněz. Občané jim přesto přestávají věřit. Poslanec Ivan Gabal (KDU-ČSL) varoval, že ruská propaganda pracuje s možností útoku na Západ a jako takovou je ji třeba chápat. Lidé jako Gabal dokonce tvrdí, že za uprchlickou krizí je ruský prezident Vladimir Putin, ačkoli víme, že náruč uprchlíkům otevřela německá kancléřka Angela Merkelová. Proto je třeba dostat pod kontrolu všechny ty weby, které na to upozorňují. „(Putin) Zorganizoval migrantskou apokalypsu a EU je z toho v rozvalu, protože lidé uvěřili kremelské propagandě šířené alternativními weby, že vetřelce do Evropy pozvala humanistka Merkelová a chce je násilím (kvótami) instalovat i u těch, kteří ještě nechtějí jako národ zahynout. To všechno ten Putin! Nemluvě o tom, že dohnal i hloupou britskou veřejnost k takové nechuti vůči Bruselu, že premiér Cameron musel vyhlásit referendum o odchodu Velké Británie z tohoto pokrokového superstátu řízeného Německem,“ pokračuje Hájek. Poslankyně Langšádlová navíc dodala, že propagandistické weby postupují rafinovaně. Nevelebí Putina, místo toho podkopávají EU a NATO. K tomu se Hájek hrdě hlásí, opravdu poukazuje na chyby Unie i NATO a nehodlá přestat. Pokud si snad poslankyně Langšádlová myslí, že by se na něj měli zaměřit vyšetřovatelé, je jim k dispozici. Debata pokračovala v Knihovně Václava Havla Debata později neprobíhala jen v Poslanecké sněmovně, ale také na půdě Knihovny Václava Havla. Novinář Jakub Kalenský, bojující proti ruské propagandě, v této souvislosti varoval i před serverem ParlamentníListy.cz. „Z našeho pohledu je velmi důležité sledovat například fungování webu ParlamentníListy.cz – už vzhledem k tomu, že. ho velká část seriózních politiků vnímá jako standardní komunikační kanál, přestože tam můžeme vidět konkrétní konspirační či prokremelské hlasy, kterým je dáván velký prostor. (...) V případě ParlamentníchListů.cz samozřejmě vnímáme i to, že dávají prostor také západním hlasům,“ zaznělo. Hájek si ale dál trvá na svém. Podle jeho názoru stojíme na prahu třetí světové války a jednou z cest, jak tomu zabránit, je podávat nezávislé informace. Proto se nechce nechat umlčet. Celý text najdete zde

Starosta Náchoda Birke ustál hlasování o důvěře. Čeká prý ale, že mu dál půjdou po krku Poslanec Jan Birke (ČSSD), který je již šestým rokem starostou třetího největšího města Královéhradeckého kraje, ustál hlasování o důvěře. Sám o ni dnes požádal a dostal ji. Devatenáct zastupitelů ho v tajném hlasování podpořilo. Šest bylo proti. Birke požádal o důvěru poté, co minulý týden rezignoval na post místostarosty Náchoda Tomáš Šubert. Důvodem byla aféra s arzenem v běloveské kyselce Ida, kterou rozpoutal stejný počet zastupitelů, jež byli pro odvolání Birkeho z čela Náchoda. „Já mám odpovědnost jako statutár za toto město. Tímto je pro mě ta kauza skončená. Já si prostě vyhrnu rukávy a budu pracovat, abychom do budoucna zvládli těžké situace, které nás čekají. Podotýkám, že mít proti sobě přes dvacet let lidi, kteří nejsou schopni spolupracovat s městem tak, aby se město Náchod vrátilo zpátky mezi lázeňská města, není jednoduché. Já jsem připravený tomu čelit a mám na to tři roky, abych to zvládl,“ řekl po svém potvrzení v čele města Birke. Připomněl také, že za jeho éry byla v Náchodě investována jedna miliarda korun. V čele opozice proti Birkemu jsou dlouhodobě zejména zastupitelé Aleš Cabicar (TOP 09) a Michal Kudrnáč (SZ). Ten již v minulém týdnu v rozhovoru pro PL označil problémy s arzenem v kyselce Ida dokonce za možnou akutní otravu lidí, kteří si ji čepovali do podzimu loňského roku z již uzavřeného prameníku v Náchodě-Bělovsi. Podle dalších zastupitelů, kupříkladu Soni Markové (KSČM) ovšem Kudrnáč používá dvojí metr. Na jedné straně mu jde o zdraví lidí, ale kritická situace s dopravou v Náchodě, kterému chybí obchvat, ho netrápí. „To je ta hnusná politika. Ano, zodpovědnost za prameník měl bývalý místostarosta Šubert. Ale Náchoďáci nejsou hloupí a vědí, co dalšího dobrého pro město udělal. Obávám se, že další útoky na starostu přijdou. Jsem rád, že má důvěru většiny. Jinak by v Náchodě vládli Cabicarové, a to by byla katastrofa,“ řekl PL zastupitel Náchoda Tomáš Magnusek.

Autorka rezoluce proti RT se přiznala, že byla vedena osobními motivy Autorka rezoluce o informačních protiopatřeních vůči ruským médiím poslankyně Evropského parlamentu Anna Fotygaová se přiznala, že když připravovala dokument, byla vedena osobními motivy. Poslankyně dodala, že v rezoluci jsou představeny „dva aspekty nepřátelské propagandy." „Za prvé se jedná o propagandu ze strany Ruska. Teď je vše mnohem jasnější. Po připojení Krymu a agresi na východní Ukrajině si mnoho západních demokratických zemí začalo uvědomovat, k jakým metodám může Rusko přiběhnout ve své dezinformační a manipulační kampani," uvedla Fotygaová. Nicméně vymezená doba jejího vystoupení vypršela a výklad o samotném obsahu předkládané zprávy zůstal nezavršen. Názory europoslanců se rozdělily a mnozí během úterního jednání předkládaný dokument kritizovali. Francouzský europoslanec Aymeric Chauprade vyjádřil naději, že předkládaná rezoluce nenabere dostatek hlasů, aby byla přijata. Podle něj jeho autorka nebere do úvahy existenci protiruské propagandy. Jeho názor podpořil další francouzský politik Jean-Luc Schaffhauser, který prohlásil, že mu dělá starosti nikoli ruská propaganda, ale informační aktivita Spojených států.

Hlasy k volbám USA z českého venkova: Dejte mi pokoj, mám své starosti! Ta čarodějnice, afektovaná hnusná babice, se k tomu úřadu nedostane. Ne, je to katastrofa, bude válka Clintonová, nebo Trump? Na jižním Plzeňsku se žilo běžným životem i v průběhu amerických voleb. ParlamentníListy.cz zjišťovaly názory místních lidí, kteří samozřejmě měli své denní problémy a otázky „velkého světa“ viděli svým vlastním úhlem pohledu. A začalo to ostře! „Dejte mi pokoj, mám své problémy,“ mávl rukou muž středního věku, jemuž na nezvěstickém nádraží nenavazoval autobusový spoj na vlak. „Mám svých starostí dost.“ Podařilo se ale získat i tento názor od starší ženy: „Nejdřív jsem se děsila, protože všichni chtěli Clintonovou, protože už má zkušenosti. Trump měl takové různé výroky, že jsem se toho děsila, ale teď si myslím, že je to dobře, aby se pořád nejelo ve stejných kolejích. Měl dobrou strategii, že oslovil i lidi, kteří mají nižší vzdělání a tím by ho více podporovali. Myslím, že to dobře dopadne, i když spousta lidí i v televizi říkala, že z něho mají strach. Clintonová je profesionál, ale je někdy dobře, že začne někdo úplně jiný dívat se jiným pohledem na stejné věci, které tam probíhají léta letoucí a zjistí se, že se to třeba může dělat jinak,“ spokojeně hodnotila pro ParlamentníListy.cz nastalou situaci. Od čarodějky k zombie Další starší člověk si ovšem slova příliš nevybíral: „My se tady radujem! Ta čarodějnice, afektovaná, hnusná babice, se k tomu úřadu nedostane. Stačilo, že tam řádil její starej. Nána jedna, už má dávno někde bejt někde na vejminku. Celá rodina by tam podle nich měla bejt na prezidentsky funkci. Jsou to všechno jenom loutky, ale ona byla ještě zombie.“ „Macho“ s čepicí A tak se reportér PL raději přesunul o dvě vlakové stanice dále, do bílovické nádražní hospůdky, kde bylo živo už v brzkém odpoledni. Mladý teenager v „top“ obtažených riflích s módními trhanci, se kterými by někoho kdysi nepustili ani ke slepicím, s bikerskou čepicí na stranu, nevypadal, že by byl nějak sdílný, ale opak byl pravdou: „Je to dobře, že je Trump. Protože je moderní a víc pro lidi. Není to taková loutka. Clintonová jistě do tý svý kandidatury cpala víc peněz, ale on si získal lidi. Jistě to není žádnej svatoušek, viz ty jeho řeči o ženskejch, ale zase je to přirozený. Clintonová zase měla problémy s FBI, že po ní šli, takže určitě čistá zrovna není. Pro obyčejný lidi bude myslím líp. Clintonovou ovládali jako loutku, ale on je svůj. Nasadí si čepici, a to je mi sympatický.“ Jak to vypadá, „bejsbolka“ v případě Donalda Trumpa zabrala, nejen u amerických teenagerů. Zaplacené neobjektivní průzkumy Postarší dobře oblečený člověk si zase řekl své k předvolebním preferencím: „Jak se ty předpovědi rádoby odborníků spletly, jak vyhraje, a co všechno. Pomalu se již připravovaly předčasně oslavy pro Clintonovou, ale dopadlo to poněkud jinak. To asi nečekala, takovou nakládačku. Podle mého názoru jsou ty průzkumy zaplacené, jak mají dopadnout. Protože to je u nás to samé. To nemá s objektivitou nic společného. Kdo prostě zaplatí, tak mu udělají dobře.“ Čas xenofobů Nu a téměř „sluníčkářský“ názor měl asi třicetiletý „sluníčkář“, který se hned pochlubil, že pracuje v neziskovce, „které Parlamentky tak zničujícím způsobem dehonestují“. S Trumpem neměl slitování: „Ten vypukne, ti xenofobové dostanou ještě zelenou, to je prostě úplně příšerné. Nemělo to být, škoda, že Clintonová není prezidentkou, teď to všechno půjde cu grunt, všichni ti vyznavači těch starých pořádků. Z toho bude válka, protože nemá rád islamisty, černochy, Araby. Jenom se Trump paktuje s Putinem. Jsem z toho špatný. Dopadlo to moc špatně a svět se zbláznil – oni se snad radují, no katastrofa!!“ Pak už ale místní začínali nevrle hlučet, že se jim pleteme do sportovních pořadů na velkoplošné televizi a „těmi řečmi“ je odvádíme od mariáše.

Tak vy budete přát Všelichové turecký kriminál? Rozzuřený aktivista drsně účtuje s posměváčky Markétu Všelichovou zatkli v Turecku, jelikož ji viní z podpory, přesněji řečeno z podpory Kurdů bojujících proti Islámskému státu, kteří jsou ovšem podle Turecka taktéž teroristy. Na sociálních sítích jsou k vidění i komentáře, že to té mladé ženě patří. A právě tato myšlenka zvedla ze židle protiislámského aktivistu Martina Měšťana, který na Facebooku vystupuje jako Walter Edward Kurtz. Pustil se jak do „sluníčkářů“, tak do internetových bojovníků proti islámu. Markéta Všelichová si vysloužila nemilá slova za to, že se vydala mezi Kurdy, aby jim pomohla v boji s teroristy. Fakt, že se k této kritice uchýlili „sluníčkáři“, prý Měšťana nepřekvapuje, ale nechápe, jak jeho známou může kritizovat někdo, kdo sám sebe pasoval do role bojovníka proti islámu a sedí v klidu doma za počítačem. „Markétu znám osobně, její zápal pro věc je obdivuhodný, u ní až tak velký, že neřešila žádná možná ohrožení. Nicméně neseděla s rukama v klíně, nebojovala stylem postů na Facebooku proti genocidě Kurdů ze strany ISIS a Erdoganova Turecka a pomáhala přímo ve válečné zóně... To, že ji napadají sluníčka, je normální, že ji ale napadají i tzv. Facebook bojovníci s islámem, je trapné a ubohé...,“ zastal se své kamarádky důrazně na sociální síti Facebook Měšťan. Napsat nějaký protiislámský status na sociální síti z pohodlí domova není nijak výrazným hrdinským činem. Vůbec se to nedá srovnat s tím, když se někdo rozhodne odjet mezi Kurdy a pomoci jim. Na to by neměl zapomínat kdokoli, kdo se ukrývá v antiislámské skupině v Česku a myslí si, jaký je hrdina, když kritizuje opravdu statečnou ženu. „Myslí si, že když před lety rozběhli antiislám v Česku, tak mají zásluhy, a také že je to nadřazuje nad ostatní... Není to tak, protože od té doby už si tuto hrozbu uvědomuje mnohem více lidí (než je tato uzavřená partička hrající si na tajemné zednáře ze sklepení hradů a tvrzí) a otevřeně a veřejně s tímto zlem bojují. Pokřikující nadávky a úšklebky těchto ‚tajemných‘ se rozbíjejí o činy těch, co to dělají doopravdy a nebojí se riskovat, a to dokonce i svůj život...,“ napsal jasně Měšťan. Martin Měšťan doslova napsal: "Všelichovou sluníčka nenávidí, protože je paradoxně jednou z nich, že jí, ale přejí turecký kriminál naši hrdinní facebook bojovníci s Islámem, je trapné a ubohé"... Markétu znám osobně, její zápal pro věc, je obdivuhodný, u ní až tak velký, že neřešila žádná možná ohrožení. Nicméně, neseděla s rukama v klíně, nebojovala stylem postů na facebooku proti genocidě kurdů ze strany ISIS a Erdoganova Turecka, a pomáhala přímo ve válečné zóně...To, že ji napadají sluníčka, je normální, že jí, ale napadají i tzv. facebook bojovníci s Islámem, je trapné a ubohé... P.S. Pokud si někdo myslí, že je hrdina, když napíše antiislámsky zapálený text a dá ho někam na internet z bezpečí svého domova, je to jeho věc, nemá, ale právo napadat a hodnotit ty, kteří bezpečí domova opustili, a šli proti islámu bojovat aktivně. Lidé co nikdy neukázali veřejně svoji identitu, a schovávají se za skupinu spojujících antiislámské síly, si myslí, že oni jsou ti hlavní a správní. Myslí si, že když před léty rozběhli antiislám v česku, tak mají zásluhy a také, že je to nadřazuje nad ostatní...Není to tak, protože od té doby už si tuto hrozbu uvědomuje mnohem více lidí, (než je tato uzavřená partička hrající si na tajemné zednáře ze sklepení hradů a tvrzí), a otevřeně a veřejně s tímto zlem bojují. Pokřikující nadávky a úšklebky těchto "tajemných" se rozbíjí o činy těch, co to dělají doopravdy a nebojí se riskovat a to dokonce i svůj život...

Britské deníky hodnotí vítězství Trumpa. Je to katastrofa, nebo nová příležitost? Britský konzervativní deník Telegraph a levicový deník Guardian ve svých editorialech reagují na překvapivé vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Jejich postoj je však značně odlišný. Zatímco Guardian to považuje za katastrofu, Telegraph se na vítězství republikánského kandidáta dívá střízlivějším pohledem. „Nemyslitelné je nemyslitelným jen do té doby, než se uskuteční. Volba Donalda Trumpa vyvolá globální politické zemětřesení. Paralela s hlasováním o brexitu je nabíledni. Navíc se k Trumpovi můžou v mnoha částech Evropy přidat jeho následovníci, jako například Marine Le Penová ve Francii. Výsledek amerických voleb budou vítat v Moskvě a Damašku, ale pro Ukrajinu nebo syrskou opozici jde o další katastrofu,“ hořekuje britský levicový deník. Podle Guardianu byl Trump mnoho měsíců trestuhodně podceňován. „Průzkumy a matematické výpočty, které hovořily v jasný prospěch Clintonové, se samy zdiskreditovaly. Ani rozhodnutí FBI znovu vyšetřovat její e-mailovou kauzu nebral nikdo jako zásadní problém pro její šance dostat se do Bílého domu a Trump byl i těsně před zahájením voleb považován za outsidera. Přesto dokázal především díky voličům bílé pleti uspět,“ podivuje se Guardian. Celý text z Guardianu máte k dispozici ZDE. V souvislosti s úspěchem Trumpa a republikánů v Kongresu i Senátu se obává britský levicový deník, že Washington nyní bude plně v rukách konzervativců a ti budou své moci zneužívat. „Amerika vedle toho bude muset čelit dopadu v oblasti rasové rovnoprávnosti. Trump vedl kampaň proti migrantům a urážel muslimy i Hispánce,“ běduje Guardian s tím, že panují obavy, jestli má republikánský kandidát připravený nějaký ekonomický plán. „V neposlední řadě potom Trumpovo vítězství vyvolává nejistotu nad zvolenou strategií americké zahraniční politiky ve světě, který se již dlouho spoléhá na stabilitu v USA. Schopnost Trumpa destabilizovat Spojené státy i celý svět je téměř neomezená. Jeho plány v oblasti vojenské, diplomatické, bezpečnostní a obchodní mohou změnit svět k horšímu. Američtí voliči udělali tento týden velmi nebezpečný krok. My kvůli tomu nyní čelíme temnotě, nejistotě a obavám.“ Britský konzervativní deník Telegraph je ve srovnání s Guardianem k vítězství Trumpa o poznání smířlivější. Přesto i tento deník ve svém editorialu vyslovuje jisté pochybnosti a upozorňuje, že 45. prezident Spojených států se nikdy ve svém životě nepohyboval v politice. Stejně jako Guardian i Telegraph dále s podivem komentuje nesoulad mezi průzkumy a reálnými preferencemi obou prezidentských kandidátů. Telegraph je nicméně mnohem kritičtější k Trumpově soupeřce Hillary Clintonové, kterou považuje za „ztělesnění zdiskreditované politické třídy, která mnoho slibuje, ale jen málo dělá“. „Naproti tomu Trump vystupoval v kampani jako outsider, který chce porazit establishment. Je v každém případě obtížné odhalit jeho politické zaměření. Trump není pravičák, ale vzhledem k prosazování nižších daní a restriktivní imigrační politiky není ani levičákem.“ Celý text z Telegraphu je ZDE. Za problém považuje britský deník Trumpovo volání po izolacionismu, jenž provázel Spojené státy ve 30. letech minulého století. „Ovšem světová ekonomika je dnes mnohem provázanější. Kromě toho by protekcionistická Amerika pomohla ze všeho nejméně chudým Američanům. Příjmy u více než 40 % obyvatel země jsou dnes nižší, než tomu bylo před téměř dvaceti lety. Ostatně také proto Donald Trump vyhrál volby.“ Telegraph dochází k závěru, že by Velká Británie mohla ze změny politických poměrů v USA nakonec profitovat. „Trump i předseda Sněmovny Paul Ryan již také slibovali, že naše země dostane mimořádný prostor pro vyjednávání o obchodní dohodě. Theresa May by se měla chopit příležitosti a vyjednat s novou americkou administrativou co nejlepší možné podmínky. Nicméně pokud má být Trump věrný duchu brexitu, musí Ameriku nechat světu otevřenou, a nikoli se před ním uzavírat,“ konstatuje britský deník v závěru svého včerejšího editorialu.

Vrchní soud v Olomouci, pravomocně ukončil protiprávní tunelování vodovodů a kanalizací Zlín Dne 22.11.2016, po neskutečných 14 letech, Vrchní soud v Olomouci (VS) potvrdil správnost názoru společnosti Compas Capital Consult, s.r.o. (CCC) A také závěr soudce Weinštuka z Krajského soud v Brně (KS), který zní: Usnesení valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a.s. (Vak Zlín), kterým byly 30.4.2004 schváleny smlouvy s Veolií, zavádějící tzv. provozní tunel, jsou neplatná. Pravomocný rozsudek VS ze dne 22.11.2016 definitivně a pravomocně potvrdil, že má společnost CCC vyhodnotila dění kolem Vaku Zlín správně. Potvrdil nemravnost a nezákonnost uzavření „koloniálních smluv“ s Veolií, v roce 2004. VS prohlásil postup, který vedl k vytunelování, přes dané smlouvy za protiprávní. Proces, kterým byl monopol vody a zisky z vody předány do rukou zahraničního koncernu, je nemravný, protiprávní a do samého počátku neplatný. Pravomocné stanovisko soudců ukončuje 15 leté tunelované vodárny a drancování peněženek lidí na Zlínsku. Vrací vodu, hospodaření s ní, zisky z vody, rozhodování o ceně vody a o reinvestování peněz vybraných od lidí za vodu do rukou měst, resp. jejich vodárny. Vak Zlín se tím stává oprávněným žadatelem o dotace z EU. Vedení Vak Zlín nyní ze zákona opět ovládá monopol vody ve Zlínském regionu, je oprávněné provozovat vlastní majetek a na zajištění provozního majetku, kterým bude provozovat naši infrastrukturu, mělo 6 let. Již v roce 2010 totiž Krajský soud v Brně (KS) rozhodl o neplatnosti VH 30.4.2010, kde byl protiprávně schválen tunel, jenž VS v Olomouci nyní jako správné potvrdil. Je povinno jednat s péčí řádného hospodáře a inkasuje za svou činnost odměny 4,7 mil. Kč/rok. Očekávám, že je řádně připraveno na stav, kdy VS potvrdil původní rozhodnutí KS a od dalšího dne tak Vak Zlín začíná svůj majetek provozovat. Vak Zlín nyní může získat dotace z EU. Proto očekávám, že vedení Vak Zlín již odeslalo žádost o dotace z EU na Státní fond životního prostředí a má připravený projekt. Mělo na jeho doladění 6 let. Vedení vodárny Zlín, v čele s panem Březíkem, (inkasuje z Vaku Zlín odměnu 108 tis. Kč/ měsíčně a předtím ho financovalo přímo město Zlín), je ze zákona povinno zajistit nejen provozování, ale také náhrady stamilionových škod vzniklých Vaku Zlín a občanům Zlínska. 40 mil. Kč stáli právníci, kteří na příkaz vedení Vak Zlín udržovali chod tunelu „právní“ cestou. Na stole leží povinnost vrácení neoprávněného obohacení z užívání majetku Vaku Zlín třetími osobami. Vedení Vak Zlín je povinno zajisti rovněž vrácení neoprávněně vyplácených tantiém lidem z vedení Vaku Zlín, případě náhradu škod po těch, kteří umožnili promlčet tyto oprávněné nároky Vak Zlín. Kontextová reklama Sklik Ukáže, zda lidé ve vedení Vak Zlín a politici města Zlín hájí zájmy lidí nebo jednají v zájmu koncernu. Budou-li hájit zájmy občanů, pak převezmou správu vody zpět do městské vodárny. Tím získají dotace a plnou kontrolu nad vodou a její cenou. V opačném případě, bude vedení vodárny lhát a manipulovat se zastupiteli i občany a peníze od lidí ještě nějakou dobu dál potečou do ciziny. Koncern bude dál určovat vše, včetně ceny vody a svých zisků. Půjde o jasné důkazy, že ve vodárně a na městě pracují „politici“ pro cizince a ne pro lidi. Vedení vodárny Zlín údajně prohlásilo, že se proti rozsudku VS dovolá. Jde o jasný důkaz, že chce udržet tunel, kterým tečou stamilióny korun vybrané od lidí na Zlínsku, co nejdéle v chodu. Je-li to pravda, tak jde o přímý důkaz, že na lidi a zájmy měst i vodárny kašlou a jednají v zájmu koncenru. Mezi starosty již byla jedna lež vypuštěna. „Rozhodnutí soudu se prý netýká Smlouvy o nájmu a provozování.“ Ano, soud rozhodl o Smlouvě o prodeji části podniku, ale smlouvy o tzv. provozním modelu byly v roce 2004 uzavřeny dvě a byly vázané. Neplatnost jedné znamená neplatnost druhé. Od Hadů v oblecích lze očekávat pokus ovlivnit Nejvyšší soud anebo udržet koncern u koryta s vodou, např. přes nové „výběrové“, kdy vítěz je už teď předem určený. Zdroj: pravdaovode.cz

Bývalý odborář Dušek: Neslyšel jsem, že by chtěl Jurečka zachránit ekonomiku rozvojem pastevectví. Imigranti tu tedy nemají co dělat. Islám nepovažuji za náboženství PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Na chvost Evropy jsme se prý dostali i kvůli „dryáčnickému“ způsobu privatizace. Za obrovskou chybu také považuje bývalý odborářský předák a nynější náměstek hejtmana Pardubického kraje Jaromír Dušek, že nás zástupci našeho státu v zahraničí prezentují jako rozvojovou zemi s nízkými příjmy. A kdyby u nás nebyl tak hojně rozšířený švarc systém, mohli bychom se mít lépe. V migraci podle něj nemáme hledat záchranu, pokud nechceme české hospodářství zachránit pastevectvím... Co obvykle děláte před sobotní půlnocí? Kromě svého zaměstnání jsem také snad nejznámějším provozovatelem malé vodní elektrárny v Česku, média už o tom mnohokrát informovala, tak se musím starat o její údržbu, a proto bývám v sobotu už tak unavený, že lehnu a tvrdě spím. Na televizi se moc nedívám, protože si nechci nechat vyplachovat mozek veřejnoprávními masmédii. Proč jsme se v České republice ještě nedostali na úroveň mezd před bankovní krizí z roku 2008, když v jiných srovnatelných státech se to už podařilo? Není zarážející nebo spíše ostudné, že teprve v minulých dnech vzrostla minimální mzda u nás na necelých deset tisíc měsíčně? Česko se tak řadí v tomto ukazateli ke chvostu Evropy a v koupěschopnosti obyvatel jsme už podle oficiálních statistik dokonce za Polskem i Slovenskem. Stále více se také rozevírají nůžky mezi několika procenty bohatších a zbytkem republiky… Co k tomu říci? Tento stav ekonomiky, do něhož jsme se nyní dostali, má svůj původ v roce 1989 a jeho příčiny by se daly charakterizovat několika faktory. Předně to byla tehdy bezbřehá privatizace, vlastně v mnoha případech přímo likvidace fungujících průmyslových areálů, které byly nositelem příjmů většiny lidí. Ty podniky se prodávaly pod tržní cenou do rukou překupníků a posléze pak zanikaly, což nastartovalo velkou nezaměstnanost. Mnohdy ty firmy se špičkovými technologiemi končily u zahraniční konkurence a ta je nechala řízeně zaniknout. Týkalo se to i takových úspěšných odvětví, jako byly zbrojní průmysl, výroba nákladních aut, produkce určitého druhu letecké techniky a podobně. To samozřejmě hlubokým způsobem zasáhlo českou ekonomiku a dostalo nás to na chvost Evropy i v koupěschopnosti obyvatel na rozdíl od jiných zemí, které nepoužily zmíněný dryáčnický způsob privatizace. I někteří „pravicoví“ ekonomičtí experti potvrzují fakt, že v Česku od roku 2008 stagnují mzdy ve srovnání s okolními státy, a to díky specifické situaci v našem podnikatelském prostředí. Jinými slovy, čeští podnikatelé většinou nezvýšili mzdy, které šly rapidně dolů za období krize, i když se jim už daří lépe. To také nyní prohlašují i někteří odboroví předáci. Souhlasíte s nimi? A co se proti tomu dá dělat? Například snížit podnikatelům daňové zatížení, nebo zvolit jiná řešení? Ke stagnaci mezd bych chtěl uvést jeden zajímavý postřeh. Ještě jako zástupce odborů jsem byl svědkem jednání zástupců českých exportních společností i ministerstev, kteří nás v zahraničí nabízeli jako rozvojovou zemi podobnou těm africkým, kde jsou velmi nízké příjmy, a proto budou výhodné pro zahraniční investory. To považuji za obrovskou chybu, kdy nás i zástupci našeho státu sami zařadili mezi ty nejchudší země. I dnes dostávají cizí podnikatelé různé výhody na rozdíl od těch našich, což si myslím, že není zrovna v pořádku. Bohužel musím konstatovat, že na těch nízkých mzdách mají také svoji dost velkou vinu odboráři, tedy ty naše největší odborové svazy. Je jasné, že podnikatelé chtějí zaměstnávat lidi za tu co možná nejnižší mzdu, ale právě odbory jsou tady od toho, aby cenu práce dostávaly rozumným způsobem nahoru. Netýká se to ale všech odborových svazů, vytkl bych to asi nejvíce školským, některým zdravotnickým a průmyslovým svazům odborářů. Česká vláda se nyní holedbá nízkou nezaměstnaností. Nicméně ve většině moravských i českých krajů kromě Prahy a okolí je životní úroveň značné části obyvatel stále dost nízká v porovnání s našimi západními sousedy. Nedosahuje ani úrovně, jaká panuje například ve středomořských demokraciích, tedy v Itálii či Španělsku. Český důchodce má stále daleko hlouběji do kapsy než třeba ten řecký. Jaká by mohla být cesta ke změně, jestli vůbec u nás ještě existuje? U nás jsou také cíleně, uměle snižovány jak mzdy, tak nezaměstnanost, a to především švarc systémem. Tedy způsobem, kdy pro podnikatele pracují zaměstnanci, kteří mají vyřízenou živnost a platí si samostatně odvody. My u nás evidujeme asi 1,25 milionu podnikatelů, což je na tak malou zemičku neuvěřitelné číslo a je z toho jasné, že někteří z nich zaměstnávají agenturní pracovníky anebo nutí lidi právě ke švarc systému, aby nemuseli nést náklady zdravotního a sociálního pojištění. K tomu potom přispívá i fakt, jaké daně musejí drobní živnostníci odvádět. U důchodců pak existují jiné velmi zajímavé případy, kdy někteří nepracující jedinci mají vyšší penze než senioři, jež dřeli v zemědělství nebo textilním průmyslu těch potřebných 40 let... Zatímco ekonomika roste, levicoví pozorovatelé kritizují fakt, že běžní lidé v České republice tento růst většinou nepociťují. Tedy že reálné mzdy a životní úroveň nerostou tak, jak by měly. Jak jsme na tom v tomto směru v ČR, jak je na tom západní Evropa? Ano, to je pravda. Růst ekonomiky poznali jen podnikatelé a různé společnosti na svých větších ziscích. Uvedu několik případů. Jak je vlastně možné, že nám poklesly ceny energií i pohonných hmot a na ceně výrobků či potravin to není vůbec znát? Zisky, například plynárenských firem, jsou obrovské. Ty jejich marže dosahují až 140 procent a jsou na úkor ostatních podnikatelů, živnostníků i státních institucí – školek, škol i běžných občanů. Vždyť cena plynu je nyní na historickém minimu. Když to shrnu, musím konstatovat, že pokud lidé mají příjem jen z běžných mezd bez vedlejších příjmů, tak se jim žije spíše hůř, než tomu bylo v minulosti. Jaké je ideální místo České republiky na ekonomické mapě světa a co by mělo Česko změnit? Expertka Ilona Švihlíková doporučuje podporu mikroekonomiky. Kde je tedy cesta? Co podporovat? Zatím náš tradiční vývoz do zemí EU, nebo raději export do států novějšího obchodního sdružení BRICS (Indie, Čína, Rusko, Brazílie atp.)? Nejsem přesvědčený o tom, že končí cena levné práce, pokud s tím naše vláda něco neudělá. Podívejme se, jakou vlastně máme minimální mzdu. Ta je čtyřikrát nižší než v Německu, i když ceny potravin a spotřebního zboží jsou v obou zemích téměř stejné. Stále jsou u nás rozšířené švarc systém, agenturní zaměstnávání nebo dovoz cizích pracovníků třeba z Ukrajiny. Opět musím tady připomenout, že na tom mají svou vinu i odbory, které při růstu ekonomiky nevystupovaly daleko razantněji. V Německu několikrát stávkovali zaměstnanci v loňském roce, i když nebyli k tomu donuceni žádnou krizí a své požadavky si vydobyli. Problém je v tom, že u nás odboroví předáci dávají často přednost svému osobnímu prospěchu před obhajobou práv zaměstnanců, například placeným členstvím v různých dozorčích radách. Není také šťastné, že podle zákoníku práce jsou odboráři placeni svým zaměstnavatelem a jsou pak lehce vydíratelní. Na tom, jaká je v současné době nízká životní úroveň v Česku, mají opravdu svůj velký podíl. Co si myslíte o zákonu k zavedení elektronické evidence tržeb a kontrolních hlášení DPH? Jde skutečně o další zbytečné komplikování života podnikatelům a drobným živnostníkům, nebo o nezbytné a užitečné opatření, které zvýší výběr daní pro ČR? Já si myslím, že elektronická evidence tržeb (EET) měla fungovat už dávno, a to na všech úrovních podnikatelské činnosti. Všichni jsme už určitě zažili, když nám některý živnostník nabízel určité služby laciněji za to, pokud to bude bez účtu, a stát tak přišel zkrátka. Já jsem přesvědčený, že EET je užitečná záležitost, o které i ze zahraničí vím, že nikoho příliš nezatěžuje, neruinuje a zákazníci jsou pak daleko spokojenější. Vytváří to u nich takový pocit jistoty, že je nikdo neošidí. Liberálně orientovaní pozorovatelé vybízejí k začlenění co největšího počtu migrantů do Evropy, velká skupina veřejnosti ale naopak před nimi varuje, že mohou vyvolat i sociální problémy. Zaměstnavatelské svazy považují imigraci za produktivní, někteří ekonomové však varují, že pracovních míst, hlavně nekvalifikovaných, bude v budoucnu ubývat a uprchlíci budou zátěží. Tak co je tedy v tomto směru pro nás i Evropu dobré z vašeho pohledu? Mohou uprchlíci pomoci českému trhu práce, nebo ho naopak ještě více poškodit? Já opravdu žasnu, kolik k nám do Evropy nyní proudí inženýrů, vědců, špičkových specialistů a řemeslníků z Asie i Afriky. No, řeknu to ještě asi takto, jelikož jsem neslyšel, že by pan Jurečka chtěl zachránit naši ekonomiku rozvojem pastevectví, tak se obávám, že tady nemají vůbec co dělat. A protože nepovažuji islám za náboženství, ale politickou doktrínu, která je naprosto odlišná od demokratického systému, musím říct, že bych dnes uvítal i tu ozbrojenou stráž na hranicích, jež mi za bývalého režimu dost vadila. Rozhodně nepřinášejí pro Evropu nic než zkázu a nechápu některé politiky, proč tvrdí lidem naprostý opak.

Trump nemusí mít tak vřelý vztah k Putinovi, jak o něm píší novináři. Konzervativec Kalužík odhaluje "vykonstruované nepravdy" ROZHOVOR Brněnský konzervativec Svatopluk Kalužík je s výsledkem amerických prezidentských voleb spokojený, vítězství Donalda Trumpa nepovažuje za exces, ale za návrat k normálu. Kalužík doufá, že Trump bude přiměřeně konzervativní a že bude věci řešit důstojnými prostředky. V jednom z letošních rozhovorů jste uvedl, že byste si přál, aby se americkým prezidentem stal Donald Trump. Jste nyní spokojený? Samozřejmě, že jsem spokojený. Musím se ale jen smát tomu, že my jako praví konzervativci, kteří si od zvolení Donalda Trumpa slibujeme naplnění našich idejí, se zároveň v nadějích potkáváme s proruskými trotly, kteří také doufají, že i jejich ideje se s Trumpem naplní. Michael Žantovský ještě před sečtením výsledků na svém Twitteru napsal, že „svět, který jsme znali, skončil“. Znamená Donald Trump v Bílém domě opravdu takový zlom? Levičáci to skutečně mohou vidět jako zlom, z konzervativního hlediska je to ale návrat k normálu a nenormální bylo to, co se dělo řadu posledních let. To, že většina médií vedla boj proti Trumpovi, mě ani příliš nepřekvapovalo, ale zarazilo mě – a nemám v tom dodnes jasno - jaké důvody měli ke kritice Trumpa někteří republikáni. Nerozumím jim a nechápu jejich argumenty. A dokonce i mezi námi konzervativci se našlo pár lidí, kteří si myslí totéž, co hlásala propaganda. Donald Trump vedl kampaň razantně a ukazuje se, že v lecčem mírně řečeno přeháněl. Myslíte, že to byla správná metoda? Je otázka, jak skutečně jeho kampaň vypadala, mnohé důvody ke kritice totiž byly vykonstruované. Nejtypičtějším příkladem byla debata, kdy se ho ptali, jestli uzná výsledky voleb, a on řekl, aby se nechali překvapit, načež se rozpoutala bouře domněnek a soudů, jaký je nedemokrat a co všechno po volbách udělá. Následně jeho viceprezident M. Penc na stejnou otázku odpověděl – proč by je neuznal, když je vyhraje. Nebo jak se z malého náznaku vykonstruuje nepravda – když Trump řekl, že celkem uznává Putina a uvedl, že Putin je pro Rusko lepší prezident než Obama pro Spojené státy. To je přece pravdivý výrok a neznamená, že Putin je dobrý prezident. A už vůbec to neznamená, že Trump bude s Putinem kamarád. Trumpova kampaň byla plná slibů a je jasné, že mnohé nebudou splněny. Co by podle vás měly být jeho priority? Až na nějaké excesy by měl splnit vše, co slíbil, ale že to nesplní, je také jasné, nikdo není všemocný. Těžko říct, co by měla být priorita, ale pokud sníží daně, dá dobrý příklad světu a ukáže, kam má směřovat vývoj. A pokud omezí imigraci, bude to podobně dobrý příklad. Tady se zase strašně zkresluje, koho údajně chce vyhostit. Doufám, že bude přiměřeně konzervativní a že bude věci řešit důstojnými prostředky. Jedna z věcí, které hodně v Evropě během kampaně rezonovaly, byly Trumpovy výroky na adresu NATO a skutečnost, že naznačil, že by měly vzrůst výdaje členů NATO na armádu. Jak se bude podle vás nyní situace vyvíjet? Je přece jasné, že celý svět nemůže spoléhat na Spojené státy, že jej zachrání, v NATO mají členové své závazky a měli by je plnit, a pokud je plnit nebudou, USA nejsou povinné to dorovnávat. Trump ale neříká, že NATO nechá napospas, ale to, že dodržovat závazky je správné. A my se máme stydět, že své závazky nedodržujeme a ne mu to otloukat o hlavu. Povede to v důsledku k tomu, aby členské státy své závazky plnily? Všichni známe desatero a uznáváme je za správné, ale nechováme se tak. Proč by členství NATO mělo být výjimkou. Z úst našeho premiéra jsme slyšeli, že by to armáda ani neuměla utratit apod. V tom má nakonec i pravdu, protože utrácet jen proto, abychom splnili závazek, asi není správné. Měly by mít pobaltské státy obavy z většího ohrožení? Trumpovu výroku, že kvůli některému státu z Pobaltí nerozpoutá třetí světovou válku, příliš nerozumím, kdo ví, jak to bylo interpretováno a co ve skutečnosti řekl. USA ale svoje závazky vždy plnily a věřím, že by je v případě potřeby splnily zase. Je možné, že Trump nastolí realismus a společně s Ruskem se spojí proti Číně? Je představitelný scénář, který zrealizoval Richard Nixon s Čínou, kdy by to Trump nyní udělal obráceně s Ruskem? To je dost obtížně srovnání, Čína tehdy byla mnohem slabší, ve srovnání se zemí, která dnes chce být za každou cenu světovou velmocí, už je to jiná hra. Donald Trump se také vyjádřil ve smyslu, že odmítne Pařížskou dohodu ohledně emisí a klimatu. Jak hodnotíte jeho postoje k ekologii? Ekologii uznávám, ale od ekologismu je třeba dát ruce pryč, a čím víc a dříve, tím lépe. Je neuvěřitelné, co se v tomto směru děje – manipulace, lži, Al Gore a celá smečka ekologistů to má na svědomí. Je to hrůza a děs a doufejme, že teď zase nastane návrat k normálu. Zvolení nového amerického prezidenta přivítal Miloš Zeman, který se sám k americkému prezidentovi přirovnal. Jak to vnímáte? Pana prezidenta bych přirovnal spíš k proruským trollům a srovnání s Trumpem mi moc nesedí. Už vyjadřování k velvyslanci Schapirovi bylo velice neslušné, stejně jako požadovat, aby Ivana Trumpová byla novou velvyslankyní. Mluvit cizímu státu do toho, kdo jej tady má zastupovat a co má dělat, je neslušné, dalo by se volně srovnat s pozváním na svatbu – přijeďte, ale zejména sestřenici Aničku a tetu Máňu nechte doma, to by si snad nikdo slušný nedovolil. Srovnání prostě končí tím, že oba jsou muži a oba jsou přibližně stejně staří. Může po zvolení Trumpa nastat řetězová reakce v Evropě a následovat vítězství Hofera, Le Penové, atd.? Všichni, kdo chtějí rozbít Evropu, ve zvolení Trumpa vidí naději, on se ale k tomu nijak nevyjádřil. Rozbíjení Evropy je každopádně škodlivé, i když EU není dokonalá. A stačí se podívat, komu by to prospělo. Myslím, že ze strany extrémních politiků je to jen snění, stejně jako u proruských trollů. Příklad v Trumpovi vidět mohou, nemyslím si ale, že v tomto smyslu bude Trump mluvit do evropské politiky. Politolog Petr Robejšek chce uzdravit „nemocnou politiku“ v Česku a založil novou stranu Realisté. Představil teze o tom, že hodlá prosazovat hodnoty jako rodina, bezpečnost, spravedlnost dostupná pro každého, odpovědnost, ochrana národního bohatství, národní zájmy, ochrana českých lidí. Kodex Realistů zatím neznáme. Vaše první reakce? To, že se nazvali realisté, je jejich věc, ale zda budou dělat pravicově konzervativní politiku, nevím. A divím se, že vůbec pan Robejšek dostal v našich médiích takový prostor. Trochu mi to připomíná Tomia Okamuru, který začal v porotě televizního pořadu, a média z něj postupně vypěstovala politika. Stejně pěstují pana Robejška a v jakém a čím zájmu je těžko říct. Jeho zatím publikované názory ale mají ke konzervatismu poměrně daleko. Za necelý rok budou sněmovní volby a česká pravice na tom není příliš dobře ani po tom, co se o sjednocení pokusil Miroslav Kalousek. Jak vidíte šance pravicové politiky? My, jako konzervativci, už od minulých senátních voleb říkáme, že by se pravice měla spojit, ale když jsme to říkali panu Kalouskovi, bylo to, jako když hrách na stěnu hází. Konzervativní pravice je rozpolcená a je na tom špatně, ale řešení se příliš nerýsuje. Každé další tříštění, jako například pokus pana Robejška, je jen ku prospěchu levice a komunistů. Takže nezbývá, než prosit pomož nám Bůh, ale současně ctím moudro našich předků „Pomož si sám a Pán Bůh ti pomůže“.

Černí chlapi stojí všude. Zásadní a podrobné svědectví z Německa Němci mají pocit, že je jejich vláda zradila, říká Češka, která dlouhodobě žije v Mnichově. Její vyprávění o situaci s migrační krizí v Bavorsku, z něhož jde mráz po zádech, zapsal a na svém profilu na serveru ParlamentníListy.cz zveřejnil lídr BPI Martin Konvička. V Německu to teď na založení rodiny není Vyprávění vzniklo během dlouhé cesty autem, kdy třicetiletou ženu vezl Konvička z jednoho jednání BPI do Českých Budějovic. Zmíněná Češka žije s rodilým Němcem a uvažují o sňatku. A taky, čím dál víc, o přesunu do Česka. „Jenže váhají – ona je bilingvní, on ne, takže by ztratil pozici protřelejšího člena dvojice,“ napsal Konvička s tím, že zmíněný mladý pár má strach o své budoucí děti. Německo totiž možná zaručuje vyšší životní standard, ale nezaručuje bezpečí. A podle zmíněné ženy to nyní v Německu „na založení rodiny fakt není – a asi už nikdy nebude“. Celý text je ZDE Rozvážejí je do malých měst a vesnic V Mnichově prý existuje několik míst, kde se mohou uprchlíci registrovat. „Na jednom takovém jsme se byli podívat – je to několik velkých stanů na kraji města v průmyslové oblasti. Svážejí je tam od hranic, nějak je registrují, nechají je tam pár dní, než je rozvezou do malých měst a vesnic,“ svěřila se Konvičkovi mladá žena. Německé úřady prý vymyslely, že každé menší město nebo i větší vesnice musí přijmout určitý počet migrantů, podle počtu obyvatel. „A ta kvóta se neustále zvyšuje, jak jich přibývá, a taky je přidělují čím dál menším obcím. Takže třeba do Immenstadt, které má nějakých 14 000 obyvatel, jich přidělili 200. Ta městečka a obce je musí ubytovat,“ vysvětlila Češka žijící v Mnichově. I kdyby jen desetina z nich byli džihádisti... Konvičku tato informace vyloženě šokovala. Zamyslel se nad tím, kolik by takových migrantů musela ubytovat jihočeská Kaplice. Protože má zhruba sedm tisíc obyvatel, museli by ubytovat asi stovku migrantů: „I kdyby z nich jen desetina byli džihádisti – nebo se nechali radikalizovat těmi pár džihádisty, kteří v té stovce být musí. Deset v každém městečku typu Kaplice – kde není vojenská posádka, policajtů tam může být … taky tak deset, v noci slouží dva, není žádná civilní obrana,“ přemítal Konvička a pak zmíněné ženě řekl: „Představ si, že by v pár desítkách takových městeček povstali. To přes mobily zorganizovat zvládnou, když zvládli Kolín, ostatně nevěřím, že jich němečtí tajní odposlouchávají celý milion… Deset odhodlaných chlapů, zbraně seženou klidně odzbrojením policie nebo někde propašují dva kalachy, jedna parta obsadí školku a vezme rukojmí, druhá sejme starostu, faráře, místního kritika islámu. Město je jejich. Většina z té stovky se k nim přidá, aby měla klid. Slavný německý stát neudělá NIC, rozloží se,“ zaspekuloval Konvička. Podle něj se i v této zdánlivě bezvýchodné situaci dá bránit: „Kdyby těch prvních 10 magorů vědělo, že v okamžiku prvního problému naběhne 100 chlapů ozbrojených vším, co se dá použít, a odhodlaných to použít, tak si dají pokoj. Aspoň dočasně. …jsou to potomci týraných matek, ti bývají zbabělí,“ prohlásil Konvička. Němci jsou tak vyděšení, že se dohromady nedají Česká Mnichovanka Konvičkův optimismus ale zchladila: „No jo, to máš asi pravdu. Ale to od Němců nečekej, ti jsou tak vyděšení, že se dohromady nedají. Navíc – se to ‚nesmí‘ a než aby se někdo nechal označit za nácka… nazi, v Němčině to zní mnohem hůř, než česky.“ Německá Češka také uvedla, že Němci jsou z činů a postojů své vlády šokováni. „Naprosto nechápou, jak jim něco takového mohla vláda udělat. Cítí se zrazeni, opuštěni, bez naděje. A to je Mnichov docela dost sluníčkový. V poslední době jako by ale všichni svěsili ramena.“ Černí chlapi stojí všude Běžní Němci se prý bojí kvůli množství migrantů v ulicích pohybovat v centru Mnichova. „V oblasti kolem hlavního nádraží loni na jaře, než to celé vypuklo, postávalo pár Turků a poflakovalo se pár černých chlapů, ale nebylo to nic, co by člověka znepokojilo. Dnes je ta oblast jejich. Všude vznikly nové podniky – nebo nahradily ty dřívější. Místo barů a hospod směnárny, nějaké kanceláře těch jejich bank, šíša bary a kebab šopy. Oni hodně žijí na ulici, takže to kolem hlavního nádraží vypadá jako na arabském trhu. Jenže nejhorší jsou ti hlídači,“ svěřila se žena. A o jakých hlídačích vlastně mluví? „No, věčně zamračení tmaví nebo přímo černí chlapi, někteří docela nabušení, kteří stojí všude. Na nárožích, na místech, odkud je dobrý rozhled. Bývalo jich tam pár, teď jich v centru potkáš stovku, dvě. Stojí a čumí. Nevím, co tam hlídají, jestli dávají pozor na souvěrce, nebo se snaží někam směrovat ty, kteří se nechtějí zaregistrovat, nebo dávají najevo místním, že centrum už je jejich. Nemůžeš projít, aby na tebe nečuměli.“ A jak se to promítá do chování místních? „No, kdo může, ten už do centra nechodí – já sama se snažím jen s doprovodem, stejně to má většina ženských, co znám. A večer už vůbec ne, kdo jenom trochu může, ten se těm jejich částem vyhne,“ dodala.

Na internetu se objevilo video nebezpečného manévru Su-27 nad hlavami lidí. VIDEO Na internetu se objevilo video letu stíhačky Su-27, pravděpodobně ukrajinského letectva, která míjí diváky těsně nad jejich hlavami. Na videu natočeném na mobilní telefon je vidět, jak dvě stíhačky společně klesají, poté jedna opět začíná nabírat výšku, zatímco druhá neočekávaně mění směr a ve velmi malé výšce letí směrem k divákům. Jeden muž padá, když letoun prolétává přímo nad ním. Kdy bylo video natočeno není známo. Bylo publikováno na YouTube uživatelem jménem Sergej Mirošničenko. O příčinách takového chování není nic známo, ovšem nejvíce to vypadá na úmyslnou „chrabrost". Největší tragédie spojená s letounem Su-27 se také odehrála vinou ukrajinského pilota. 27. července roku 2002 během letecké show v Sknilově u Lvova během provádění figury vyšší pilotáže Su-27 UB ukrajinského letectva upadl na dav diváků. Zemřelo 77 lidí (z toho 28 dětí), zraněno bylo 543 lidí.

Telegram solidarity Sputniku a RT: kolegy pobouřila rezoluce Evropského parlamentu Žurnalisty z libanonské televizní stanice Al-Majadín pobouřila rezoluce Evropského parlamentu proti ruským sdělovacím prostředkům. Šéf rady ředitelů televize Ghassan Ben Jeddo prohlásil v telegramu adresovaném generálnímu řediteli MIA Rossia Segodnia Dmitriji Kiseljovovi, že ti, kteří hlasovali za potlačování svobody slova, se tím přiznali ke své bezmocnosti a k tomu, že je pro ně nepřijatelný ten vliv, který mají ruská média na světové veřejné mínění. „Přesto, že tato rezoluce není závazná, je odrazem rozkladu panujícího ve vědomí a hlavách vedoucích politických a mediálních činitelů těch kruhů, které stojí za takovým rozhodnutím. Ti, kdo hlasovali za potlačování svobody slova, za monopolizaci pravdy, v podstatě přiznávají svou bezmocnost. Je pro ně nepřijatelný ten pozitivní vliv, který máte na evropské a světové veřejné mínění," praví se v textu telegramu. Šéf rady ředitelů televize Al-Majadín rovněž zdůraznil, že propagandistická mašinérie těch, kdo podobné rozhodnutí přijali, „začíná váznout a masy, na které se obracejí, ztrácí den ode dne důvěru k politickým elitám svých zemí". „Svým jménem a jménem telekomunikační sítě Al-Majadín vám vyslovuji naši upřímnou solidárnost a podporu tváří v tvář tomuto neadekvátnímu rozhodnutí Evropského parlamentu a tím nejrozhodnějším způsobem odsuzujeme sankce, které byly už dříve zavedeny proti vám osobně," dodal Ghassan Ben Jeddo.

Co to vysíláte, ptal se posluchač Českého rozhlasu, když slyšel o havárii v centru Prahy Kvůli noční havárii vodovodního potrubí je zcela uzavřena Sokolská ulice v centru Prahy u křižovatky s Ječnou. Na magistrále se kvůli tomu tvoří kolona aut, která sahá až k mostu Barikádníků, sdělil ČTK pracovník informačního centra Technické správy komunikací. Pražský magistrát žádá řidiče, aby se centru metropole raději vyhnuli. Zprávu přinesla prakticky všechna česká média, včetně veřejnoprávního Českého rozhlasu. V jeho vysílání se ovšem zřejmě opakovaně objevila chyba. Upozornil na ni posluchač přímo na oficiálním profilu stanice. Ta mimochodem rozjela evidentně nákladnou akci na "novou zelenou vlnu," díky níž by se mělo lépe cestovat. „Dobrý den, od rána na svých stanicích informujete, že na křižovatce ulic Sokolovská a Ječná je havárie vodovodního potrubí. Mohl by někdo na mapě ukázat, kde se tyto ulice kříží, když jsou od sebe poměrně dost vzdáleny? Nebo se jenom někdo překlepl ve zprávě a všichni to po něm bez rozmyslu papouškují: Kdyby ta havárie s největší pravděpodobností nebyla kousek od Vinohradské, kde máte sídlo, tak bych to tak nějak dovedl tolerovat, ale co si představujete pod pojmem profesionalita?" uvedl jeden z posluchačů. Téma zelené vlny zmínil v příspěvku i další pisatel. „Dnes mě opravdu potěšila "Nová" zelená vlna, zkusil sem se dostat ze dvou směrů do Zlína všude bůračky. V zelené vlně zazněl zlín až v 9h když už to bylo v pohodě. Docela bych aj rád zavolal, ale nové super číslo za celou dobu nikdo ani nezopakoval. Dobrá práce!" Ani na jeden příspěvek nikdo z početné redakce rozhlasu, případně správce jejich sociálních síti nereagoval. Český rozhlas (ČRo) je český veřejnoprávní rozhlasový subjekt zřízený zákonem. V současnosti Český rozhlas provozuje čtyři celoplošné stanice (Radiožurnál, Dvojka, Vltava a Plus), ve všech krajích také regionální vysílání, digitální stanice (Rádio Junior, Radio Wave, D-dur, Jazz) a internetové streamy (Rádio Junior - Písničky, ČRo Sport a příležitostně Rádio Retro). Český rozhlas provozuje na objednávku státu také zahraniční vysílání Českého rozhlasu - Radio Praha. Jeho současným ředitelem je bývalý asistent senátorky ODS Libuše Benešové René Zavoral. Zpravodajství má na starost Jan Pokorný, který v ČRo pracuje prakticky více než třicet let.

Jako za Protektorátu! Jiří Ovčáček vytasil silný kalibr na obranu Zemana Poté, co režisér Jan Látal vyzval svým filmem (Ne)mocný prezident hlavu státu Miloše Zemana k protialkoholní léčbě, spustil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček „spršku“ obranných slov. Využil k tomu jak svůj facebookový, tak i twitterový profil. „Když antizemancovům chybí argumenty a podpora veřejnosti, musí nastoupit angažovaní umělci. Chovali se tak za druhé republiky, protektorátu, v 50. a 70. letech. A je tomu tak i nyní,“ zkonstatoval nejprve na Facebooku. Na Twitteru pak byl možná ještě ráznější. „Antizemanovcům došly argumenty, podporu veřejnosti nemají. Nasazují tedy angažované umělce a ‚odborníky‘, kteří otravují ovzduší v zemi,“ sdělil. Následně pak ve svých komentářích pokračoval. „'Dílo' pana ‚režiséra‘ Látala mi připomíná ‚vtipy‘ v odporném protektorátním plátku Ejhle, které útočily na Jana Masaryka,“ napsal. Přiložil pak i odkaz na článek o protektorárním plátku (ZDE) s dovětkem: „Toto protektorátní svinstvo mi připomněl svým počinem pan režisér Látal.“ O hodinu později si Ovčáček vzal „na pomoc“ dokonce téměř tři roky starý článek ze serveru iDnes.cz. Ten informoval o tom, jak brněnskému aktivistovi Matěji Hollanovi byl poté, co právě spolu s režisérem Janem Látalem zveřejnil video proti Miloši Zemanovi a prezidentskému kandidátovi Janu Fischerovi, zablokován facebookový účet. „Pan ‚režisér‘ Látal se nyní tváří jako odborník na alkoholismus. Ve skutečnosti už roky brojí proti současnému prezidentovi. Společně s M. Hollanem se dokonce v roce 2013 veřejně angažoval proti zvolení Miloše Zemana. To opravdu neokecá,“ poukázal dnes Ovčáček. Na svůj Twitter si poté Ovčáček napsal v souvislosti s režisérem následující vzkaz. „V roce 2013 režisér J. Látal veřejně vyzýval k volbě K. Schwarzenberga nebo J. Dienstbiera. Všichni tři dodnes prohru nerozdýchali,“ uvedl.

Britské ministerstvo zahraničí má zájem o realizaci Severního proudu 2 Velká Británie nevystupuje proti projektu Severní proud 2, naopak ho podporuje a má zájem o jeho realizaci, prohlásil pro agenturu RIA Novosti zvláštní zmocněnec britského ministerstva zahraničí pro otázky klimatických změn David King. „Nesnažíme se ho zablokovat," prohlásil King, když odpovídal na otázku ohledně podpory britské vlády projektu Severní proud 2. Projekt Severní proud-2 předpokládá výstavbu dvou potrubí, které se budou táhnout od ruského pobřeží po dně Baltského moře až do Německa a budou mít celkový objemu 55 mld. m3 plynu ročně. Dříve partneři tohoto projektu — Engie, Gazprom, OMV, Shell, Uniper a Wintershall — podali oznámení o vytvoření společného podniku německému a polskému antimonopolnímu úřadu. Německo reagovalo kladně, ale Polsko vyjádřilo své námitky. Začátkem srpna se energetické společnosti rozhodly odvolat své oznámení v Polsku. Teď zúčastněné strany hledají jiný způsob financování tohoto projektu.

Jakubu Jandovi se večer přitížilo. A dostal obrovský strach Analytik think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda i večer okomentoval výsledek americké volby prezidenta. Tentokrát už s emocemi. Je mu prý smutno a úzko. Ale ne kvůli Američanům. Smutní za malé státy, které se po zvolení Trumpa mohou stát obětí Ruska. Česko musí podle Jandy bojovat za to, aby se snad znovu nestalo obětí Ruska. „Je mi smutno,“ zahájil svůj krátký komentář k americkým volbám Jakub Janda na sociální síti Facebook. Lituje prý především menší státy v sousedství Ruska, které může Trump „obětovat“, aby dosáhl lepších vztahů s Moskvou. V předvolební kampani ostatně dával republikánský vítěz najevo, že má na těchto lepších vztazích zájem. Po svém zvolení konstatoval, že na prvním místě bude vždy hájit americké zájmy, ale ke všem zahraničním partnerům bude přistupovat férově. Co to bude znamenat pro Ukrajince bojující za svou zemi? Co to bude znamenat pro občany Moldavské republiky, kteří se musí vyrovnat se zamrzlým vojenským konfliktem v Podněstří, kde se angažuje ruská armáda? Co to bude znamenat pro Gruzínce, kteří museli čelit ruským vojákům? Tito lidé prý hledí k Bílému domu s obavami. „Můžou jen doufat, že nepřijde nová Jaltská dohoda, nebo že je prostě Západ neodepíše do Putinovy sféry vlivu jen proto, že se to teď hodí vyobchodovat,“ konstatoval Janda. „My si to v Česku musíme vybojovat sami. Ale tyhle menší národy dál na východě nemají čelem k ruským tankům víc možností, než věřit, že to nedopadne jako už několikrát v jejich historii. Z toho je mi vevnitř ouzko,“ uzavřel analytik. Jakub Janda doslova napsal: Je mi smutno. Z toho, jak asi dnes musí být lidem, kteří v první linii bojují v první linii proti ruské okupaci své vlastní země. Příbuzní těch asi deseti tisíc Ukrajinců, kteří v boji za svou zemi už padli. Nebo těm lidem, kteří žijí pod ruskou okupací v Moldavsku, Gruzii, nebo na Ukrajině. Nebo těm lidem, kteří v pobaltí rozdávají svým blízkým příručky, jak se chovat v případě ruské invaze. Můžou jen doufat, že nepřijde nová Jaltská dohoda, nebo že je prostě Západ neodepíše do Putinovy sféry vlivu jen proto, že se to teď hodí vyobchodovat. My si to v Česku musíme vybojovat sami. Ale tyhle menší národy dál na východě nemají čelem ruským tankům víc možností, než věřit, že to nedopadne jako už několikrát v jejich historii. Z toho je mi vevnitř ouzko.

Dienstbier byl tak pravdivý, je mi ho hluboce líto. Svět ho jednou ocení. Aktivista a neziskovkář se nám vyznal ze svého zoufalství „Je mi hluboce líto.“ Kumar Vishwanathan, aktivista a ředitel společnosti Vzájemné soužití z Ostravy, rozhodně nepovažuje rozhodnutí odvolat ministra Jiřího Dienstbiera za správné. Jeho odchodem z pozice ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu podle Vishwanathana ztrácí vláda silného a pravdivého politika. „Jiří Dienstbier byl správný člověk na správném místě ve správné vládě.“ Tak hodnotí působení ministra pro lidská práva aktivista Kumar Vishwanathan, kterého zná veřejnost jako vytrvalého obhájce práv romské komunity. „Současná česká vláda má dobré jméno jakožto vyváženě a dynamicky vládnoucí. Má respekt díky odvaze zastat se historických a dlouhodobě konzistentních hodnot a postojů. Zvláště pak jsou tyto postoje vyjádřeny několika ministry,“ říká Vishwanathan. A právě Dienstbier bude podle něj chybět. „Obávám se, že s odchodem Jiřího Dienstbiera vláda a česká společnost ztrácí jednoho silného a pravdivého politika. Je mi hluboce líto jeho konzistentního postoje. Za to bude respektován světem.“ Někteří pražští členové ČSSD měli prý tlačit na odvolání Dienstbiera Odvolaný ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier naznačil podle ČTK, že se ho premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka zbavil za slib, že nebude mít ve volbě předsedy strany na březnovém sjezdu protikandidáta. Že by za výměnou ministrů byly politické obchody, odmítl poslanec a člen jihomoravské organizace Jeroným Tejc. Sobotka ke kritice Dienstbiera řekl, že má na reakci právo a že ho k rozhodnutí přivedla diskuse v ČSSD.

Je povinnost mít správný názor. Ustupujeme zlu, sděluje kněz a psychiatr Max Kašparů. A odsuzuje vládní návrh, proti kterému je i Zeman ROZHOVOR Evropa se zbavila těžkých hříšníků. Podle kněze a psychiatra Jaroslava Maxmiliána Kašparů je to dáno proměnou hodnotového světa. Obsah sedmera hlavních hříchů se postupem času proměnil do dnešní podoby. Z pýchy se stalo zdravé sebevědomí, z lakomství zákon ekonomiky, nestřídmost se povýšila na vyšší životní úroveň, závist v boj o spravedlnost, hněv ve zdravou reakci na nekorektní jednání druhých, smilstvo v prevenci proti neurózám, lenost se proměnila v prokrastinaci. Kašparů stejně jako prezident Zeman odsuzuje pokusy nařídit ve školství inkluzi, sdělil ParlamentnímListům.cz. V České televizi jste si před časem posteskl, kam jsme to dospěli. Svoboda povýšila na svévoli jednotlivce, pýcha se vydává za zdravé sebevědomí a materiální zabezpečení skončilo konzumismem. Co především vás vede k takovému zobecnění stavu společnosti? Holá skutečnost a dennodenní praxe nejen v mé ordinaci. Nejde ani tolik o zobecnění jako o konkretizaci. Ze společnosti se pomalu vytrácí schopnost rozlišovat mezi krásou a ošklivostí, dobrem a zlem a mezi pravdou a lží. Svůj díl odpovědnosti za to nesou mimo jiné také záměna obsahu pojmů a změna tradiční nomenklatury. Jaké zaměňování obsahu pojmů máte na mysli? Hodnotový svět předchozích generací totiž znal tzv. Sedmero hlavních hříchů. Pýchu, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost. Postupem času se jejich obsah proměnil do dnešní podoby a z pýchy se stalo zdravé sebevědomí, z lakomství zákon ekonomiky, nestřídmost se povýšila na vyšší životní úroveň, závist v boj o spravedlnost, hněv ve zdravou reakci na nekorektní jednání druhých, smilstvo v prevenci proti neurózám, lenost se proměnila v prokrastinaci. Díky této moderní nomenklatuře zbavil se starý kontinent těžkých hříšníků. Připočteme-li k tomu ještě jiné, dnes už málo známé, skoro archaické pojmy jako hulvátství, které se změnilo ve svobodu projevu, okrádání definované jako svobodný trh, zanedbanou výchovu děti jakožto tvorbu vlastního názoru potomstva, neúctu k tradici proměněnou ve vítězství zdravého rozumu a likvidaci pozitivních hodnot jakožto zbavení se předsudků, nacházíme se v aktuálně nám známém prostředí uprostřed Evropy. K tomu dodám, že svoboda se povýšila na svévoli jednotlivce, tolerance se proměnila v ustupování zlu a korektnost v povinný názorový koridor. A záměna tradiční nomenklatury spočívá v čem? Patrné je to především u řemesel a povolání. Z našeho okolí už vymizeli všichni truhláři, zedníci a kováři, stali se z nich manažeři. Moje paní krejčová se stala operátorkou oděvní tvorby a můj soused, který jezdí ve fabrice s ještěrkou, se proměnil z řidiče v podnikového logistika. Ze zdravotní sestry se stala pracovnice v přímé ošetřovatelské péči a ani já jsem nezůstal pozadu a z dosavadního psychiatra jsem se proměnil v nositele zdravotnického výkonu. Z pacienta se stal pojištěnec, z učitele edukátor, z výuky edukační proces, ze sociální sestry je klíčová pracovnice. Pacient, pardon, pojištěnec, už z lůžka nevstává, ale provádí vertikalizaci. Mimo to už nechodíme do práce, ale do procesu. Lékaři do léčebně preventivního, učitelé do výchovně vzdělávacího, dělníci do výrobního a zemědělci do pěstebně chovatelského. Když jsem v době socialismu slyšel žertovné názvy pro uklízečku coby kosmetičku podlahových krytin a pro kopáče co konstruktéra planetárních rýh, bral jsem to jako neslušné žertování s lidskou prací. A ejhle, čas pokročil, a co bylo dříve vtipem, stává se realitou. Možná je to dobře. Vždyť život bez tak podstatných změn byl by jednou nekonečnou nudou. Tvrdíte také, že jsme v této zemi ztratili například zdravý selský rozum, dotazování se vlastního svědomí. V jakém období a čím to bylo způsobeno, že jsme ho ztratili, a jak se to projevuje? Ztráta nějakého předmětu je věcí okamžiku, ztráta tradičních hodnot trvá po generace. Současná doba proto miluje poradny. Pedagogicko-psychologické, předmanželské a manželské už máme, blýská se na lepší časy poradnám předrozvodovým, rozvodovým a porozvodovým. Poraděnkovství má zelenou. Proto si kladu otázku, jak mohly přežít generace našich předků bez poraden. Mohly. Měly totiž tvarované svědomí a dovedly uvažovat logicky. Devíti klientům z deseti, kteří ke mně přicházejí do ordinace a žádají nějakou radu, doporučuji, aby se poradili se sebou. Pokud se mi nedostane odpovědi, kterou mi dal jistý arogantní mladík, který mi řekl, že jeho svědomí je čisté, protože ho ještě nikdy v životě nepoužil. Nepřišly ale bezbřehý liberalismus a bezbřehá tolerance, které vám také vadí, zákonitě se změnou režimu, když ten předchozí toho lidem moc nedovoloval, a tak jde o reakci ode zdi ke zdi? Nebo kde vidíte jejich nástup? Nejde vůbec o české polistopadové specifikum, ač naše společnost pojala svobodu jako svévoli. Jde v každém případě o plíživý proces tzv. odezdismu kezdismu na celém evropském kontinentu. Naše evropská civilizace se v duchu korektnosti dobrovolně zřekla hodnot, na kterých byla postavena, a nemá se tedy o co tradičního opřít. Ztratili jsme vertikálu. Ve sdělovacích prostředcích stále omílané tzv. evropské hodnoty jsou v ústech těch, kteří je hlásají, jen bezobsažné pojmy a hodnotové bubliny. Co v hlavě, to na jazyku. Nejde pouze o bezradnost českých, ale evropských politických špiček vůbec. Lidé mají díky oněm bezbřehostem oprávněný strach. Povinná politická korektnost, která se u nás také v posledních letech „nosí“, však není českým vynálezem. Čím si vysvětlujete celosvětový posun k tomu nenazývat věci pravými jmény a měl byste jako psychiatr doporučení na to, jak tuto „chorobu“ léčit? Ve vesmíru všechno souvisí se vším. Hledejme proto původ i cesty uměle vytvořeného a uměle řízeného novodobého Babylonu. Pokud jde o léčebnou metodu, vycházím z názoru sociologa Ralpha Dahrendorfa, který rozdělil transformaci společnosti na tři etapy: šest měsíců, za něž se dá napsat nová ústava, označuje jako čas právníků. Pak následuje čas politiků a ekonomů odhadovaný na šest let, kdy lze změnit politický systém i trh a stanovit pravidla jejich fungování. Ale teprve za 60 let dochází k přijetí nové nabídky hodnot – to je čas občana. Podstatné je, že všechny tyto časy se navzájem podmiňují. Teprve změna hodnot dává podle Dahrendorfa transformaci nevratnou podobu. Ne nadarmo vodil Mojžíš Izraelce čtyřicet let po Sinajské poušti, protože do zaslíbené země mohli vstoupit až jako jiní lidé. Součástí té politické korektnosti je i postoj, že všechno „jiné“ – jakákoli menšina – je buď lepší, nebo by alespoň mělo být zvýhodněné. Co říkáte trendu, že menšina je víc, měla by mít víc práv a výhod než většina? Nesouhlasím s tzv. teorií stejných žaludků, ale jsem přítelem stejných práv a lidské přirozenosti. Tedy žádná diskriminace, ani ta pozitivní. Není vlastně z podobného soudku i inkluze ve školství, která může ve svém důsledku nadělat víc škody než užitku? Nebo co si o něm jako pedagog myslíte? Ministerstvo školství je resort, ve kterém se vystřídalo od roku 1989 nejvíce ministrů. A co ministr, to dokonalý nápad! Další slavný vynález máme po ruce. Jde ale spíše o výkřik zoufalců než o moudrý počin potomků Jana Ámose Komenského. Občas je mi ho líto. Na jedné straně forma inkluzivního vzdělávání nevyšla z potřeb terénu, učitelé po ní nevolali a nelze ji aplikovat celoplošně. Bude kantorům i dětem vnucena. Na druhé straně je to šance pro dalšího ministra, který bude mít zásluhu o české školství v tom, že ten pedagogický kýč zase slavnostně zruší. Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., dr.h.c., je řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský oblát a esperantista. Je autorem duchovní literatury, externím spolupracovníkem Českého rozhlasu, kde pravidelně vystupuje v pořadu Jak to vidí. Příležitostně vystupuje také v pořadech České televize. Vloni v květnu byl zvolen členem Rady České televize, v listopadu mu bylo uděleno čestné členství v Koruně České – monarchistické straně Čech, Moravy a Slezska. Od 4. dubna 2012 je zapsán do České knihy rekordů jako držitel největšího počtu vysokoškolských titulů.

Zemanův přítel Jakunin: Lidstvo je ohrožené, provádějí se různé experimenty. Jsou zde pokusy manipulovat společnost nevládními organizacemi Koncem února zazněla v Moskvě přednáška Strategické řízení v ruské ekonomice v podmínkách světových turbulencí. Akci připravila Ekonomická fakulta MGU za podpory mezinárodního expertně-analytického centra, v jehož čele stojí bývalý šéf ruských železnic a prezident fóra Dialog civilizací Vladimir Jakunin. Ten nedávno navštívil Prahu. O historickém významu setkání patriarchy Ruské pravoslavné církve s papežem Františkem, budoucnosti expertně-analytického centra i celého lidstva hovořila s Vladimirem Jakuninem šéfredaktorka Pražského Telegrafu Natalia Sudlianková. Jakunin je médii titulován jako přítel prezidenta Miloše Zemana, který se účastnil jeho konference na Rhodu. Nedávno se uskutečnilo setkání patriarchy Kirilla s papežem Františkem. Byla to historická schůzka, která se uskutečnila tisíc let po rozkolu církví. V souvislosti s tímto rozkolem se nabízí otázka: co se děje ve světě tak mimořádného, že se pravoslavná a římská církev rozhodly překonat tisícileté rozpory? Ano, to setkání je skutečně událostí historického významu. Tento historický význam se podle mne zrcadlí v poznání nezbytnosti vést reálný dialog mezi náboženskými směry obecně, a tím spíše mezi různými křesťanskými církvemi. Setkání nebylo nahodilé, a to nejen proto, že nyní dochází ve světě ke skutečně neobyčejně dramatickým událostem. Schůzka se připravovala několik let. Nesmírně důležitá přitom byla osobní pozice obou zúčastněných. Myslím si, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že osobnosti současného papeže a současného patriarchy moskevského a celé Rusi získaly srovnatelný rozměr. Obě osobnosti jsou výjimečné v tom smyslu, že dokážou adekvátně reagovat na výzvy, na které odkazovaly při přípravě schůzky i po jejím uskutečnění. To zaprvé. A zadruhé: v průběhu několika staletí, určitě přinejmenším v novodobé a nedávné historii, jsme nebyli svědky takového období, v němž by docházelo tak otevřeně ke genocidě křesťanů jako celku. Přičemž se uskutečňuje přímo v těch oblastech, kde se křesťanství zrodilo. To vytváří jeden z důležitých, byť poněkud temných odstínů současného obrazu světa. V Africe a arabských zemích byly podle oficiálních údajů za posledních několik let zlikvidovány desítky tisíc křesťanů. Zatřetí předpokládám, že nezbytnost jejich schůzky byla umocněna intenzivním pocitem, že dochází k sekularizaci světa, a zvláště toho západního, do té míry, že právo na svobodu vyznání nebo ateismus začíná získávat formu tlaku a snah o vytěsnění náboženského vědomí na okraj společnosti, nebo dokonce jeho potlačení. Podle mě to jsou právě tyto tři faktory, které mohly rozhodujícím způsobem přispět k úspěšnému procesu rozhodování tuto historickou schůzku uskutečnit. Zmínil jste se o tom, že dochází k vytěsňování křesťanství a genocidě křesťanů v místech, kde se křesťanství zrodilo. Ale tento proces přece nezačal v Sýrii. Před ní byly Irák, Libye a další země s velice bohatou historií, kde docházelo k podobným procesům. Proč to v těchto zemích nevyvolalo tak ostré reakce a nevedlo to k překonání tisíciletých tabu? Nesouhlasím s názorem, že situace v Iráku nebo kolem Íránu nevyvolávala napětí a obavy. Když se dnes s odstupem podíváme na to, kde již došlo ke zničení státnosti v širším smyslu toho slova, vidíme, že se to událo právě v historických centrech, která dala vzniknout kultuře a křesťanství. Dnes už je zachován snad jen Bagdád, zatímco vše ostatní bylo zlikvidováno. Ničí se památky křesťanské historie a kultury. Brzy už nebudeme mít žádná materiální svědectví o této nejdůležitější součásti historie civilizace. Ale nejvíce znepokojení vyvolává likvidace křesťanů samotných, která v poslední době získává črty skutečné genocidy. V poslední době se často hledají paralely mezi současnými událostmi a biblickými proroctvími. Hovoří se například o tom, že Armagedon se nachází nedaleko města Aleppo, kde dochází k těm nejtěžším bojům. Myslíte si, že může začít taková válka, která by mohla způsobit zánik lidstva? Co se týče schopností a existence zbraní, zejména zbraní hromadného ničení, které mají lidé k dispozici, soudě podle hodnocení vojenských expertů to možné je. Bohužel je to možné. Ale jsou i jiná nebezpečí. Teď třeba geneticky zmutovali nějakého komára a celý svět najednou propadá panice, protože to může vést k degradaci lidstva, rodí se děti se zakrnělou hlavou a malým mozkem. Koho to jen mohlo napadnout? A kolik asi existuje podobně nebezpečných experimentů, o kterých vůbec nevíme? A kolik takových geneticky modifikovaných potravin jíme, aniž víme, jaký budou mít v důsledku na lidstvo vliv?! Já jsem ovšem hluboce přesvědčen o tom, že lidstvo se vyvíjí i pozitivním směrem. To ovšem neznamená, že by občas nebylo marné, aby si nejrůznější lidé vzpomněli i na biblické příběhy i na Bibli samotnou a uvědomili si, že nejde pouze o náboženský dokument, který analyzují teologové a historici, ale o připomenutí, že naše znalosti tohoto světa jsou značně omezené. Přínosné by bylo i uvědomění si, že my sami jsme si přisvojili právo nazývat se pány tvorstva. Nebylo by špatné zamyslet se nad tím, kdo tvorstvo stvořil ve skutečnosti a co si o tom teď asi myslí. Existují nějaká východiska z krize jako celku nebo krize ve vztazích mezi Ruskem a Západem? Může to nějakým způsobem ovlivnit veřejné mínění, nebo si myslíte, že už o tom bylo jistými lidmi rozhodnuto dopředu? Nejsem zastáncem teorie elit, které rozhodují o osudu lidstva. Vycházím z toho, že politika je produktem, který vzniká a mění se na základě toho, že jsou brány do úvahy zájmy lidí a společnosti jako celku. Jenomže západní politici na to moc neslyší. A dokonce i v krajně vypjatých podmínkách, jako je například situace s přílivem uprchlíků, jsou i nejvěrnější příznivci praktik otevřených dveří do Evropy nuceni přiznat, že se jejich pohled na svět mění. Ale jejich pohled na svět se nemění sám od sebe. Mění se právě pod vlivem působení společenské poptávky. Takže si myslím, že společnost jako celek má možnost působit na politické procesy i politické instituce a ovlivňovat je. Druhá věc je, že musím bohužel konstatovat, že ohromné množství takzvaných nevládních organizací, které často výrazně ovlivňují veřejné mínění, je financováno takovým způsobem, že nezávislé a nevládní jsou jen formálně. Je takové rčení: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Nad tím bychom se také měli zamyslet. Inicioval jste založení takového tipu institutu, který je na Západě poměrně rozšířený. Jaký je cíl vašeho institutu a kde bude hledat uplatnění? Nepřisvojujeme si právo říkat, že takové instituty neexistují. Skutečně jich je velké množství. Naše pracovní plány vycházejí ze třináctileté historie činnosti platformy, která má název Světové společenské fórum Dialog civilizací. Na zasedáních tohoto fóra jsou vypracovávány určité metodologie studia a analýzy společenských procesů a jevů. Naše metodologie spočívá v rozvoji dialogu jako zásadního nástroje řešení problémů, konfliktů a sporů. Copak je to v něčem nové? Máte pravdu, na první pohled to vypadá, že jsme nic nového nevymysleli, ale je překvapivé, že ačkoli je užití dialogu jako přístupu očividné a zdánlivě samozřejmé, v praxi zase takový význam nemá. Daleko častěji se setkáváme s přístupem typu: „Já jsem silný, já mám pravdu.“ Ve skutečnosti jsme stále častěji svědky teorií, které usilují o exkluzivitu konkrétních národů a států, jako by měly nějaké zvláštní právo řešit veškeré problémy po svém. Podobné teorie známe velice dobře z historie a dobře také víme, čím končívají. Poslání našeho výzkumného a analytického centra spočívá v tom, abychom v praxi demonstrovali perspektivy a efektivitu dialogu jako dorozumívacího prostředku znesvářených stran nezávisle na jejich ekonomické nebo vojenské moci. Dnes hovoříme o existenci naší civilizace a jejích součástí, které nazýváme civilizačními okruhy, civilizacemi v současném světě. A z tohoto hlediska je princip rovnosti a rovnoprávnosti klíčový. Nejdůležitější je, aby ve společnosti existovala zřetelná poptávka po míru, rozvoji a rovnoprávnosti v procesu tohoto rozvoje. Přičemž tato poptávka existuje v obou částech současného světa – na globálním Západě i v ostatním světě. Ke globálnímu Západu přitom přiřazuji například Japonsko, které je sice geograficky východním státem, ale ideologicky a ekonomicky má blíže k Západu. Jsem přesvědčen, že náš institut má jisté výhody při řešení zmíněných společenských procesů a hledání východisek ze složitých situací, protože jsme skupina podobně uvažujících lidí, kteří tuto politiku provozují už více než třináct let. Zmínil jste se o globálním Západě a ostatním světě. K tomu, abyste dokázali analyzovat tyto procesy, ale potřebujete, aby součástí struktury institutu byli představitelé Západu i představitelé ostatního světa. Ano. A jsou takoví? Jsou. V záhlaví naší koncepce a její realizace je jednoznačná deklarace toho, že nejde jen o nevládní a nekomerční subjekt, ale že jde o subjekt soukromý, který nepracuje na objednávku žádné vlády ani státu, i když se na jeho činnosti podílejí Rusové, Němci, Američané, Italové, Číňané, experti z Latinské Ameriky a další. A každý z nich samozřejmě v souladu se svým občanským přesvědčením dává najevo, že nikdy nepřistoupí na to, aby učinil cokoli v rozporu se zájmy svého státu. A to nás právě spojuje. Jaká je struktura institutu? Má například dozorčí radu? A je mezi jeho spolupracovníky někdo ze střední Evropy? V současné době jsme ve stadiu vytváření struktury a upřesňování jeho právního statutu. Ale už nyní velice dobře víme, že spolupracovníků budeme mít relativně málo. Bude nepřetržitě fungovat expertní skupina složená z lidí, kteří pro centrum pracují už v současné době externě. Na konkrétním pracovním plánu už se pracuje a musí být schválen garanční radou. Vedeme jednání s vynikajícími a nesmírně zajímavými osobnostmi, které chceme do garanční rady pozvat. A samozřejmě se neobejdeme bez obyčejného technického personálu. V tomto smyslu se sotva budeme lišit od obvyklé praxe při zakládání podobných expertních center. Budou v garanční radě i nějací představitelé České republiky? Počítáte s tím, že v centru budou pracovat i nějací čeští experti? Ano, s tím počítáme. Mohu prozradit jen tolik, že chováme velký respekt k bývalému prezidentovi Václavu Klausovi, který dnes stojí v čele Klausova institutu. Jsem přesvědčen, že naše spolupráce se může rozvinout a získat přesah do nových formátů, které budou oboustranně zajímavé a bezesporu přínosné z hlediska rozvoje naší činnosti. Kdo z výrazných osobností by měl podle vás ještě zasednout v garanční radě? Vedli jsme předběžná jednání s bývalým generálním tajemníkem Rady Evropy Walterem Schwimmerem, známým americkým profesorem Fredem Dellmayerem a celou řadou dalších osobností. Předpokládáme, že v garanční radě zasednou přední společenští činitelé z Evropy, Ruska a ze zemí bývalého SSSR, USA, z Blízkého východu i z Číny. Existuje dost lidí, který mají o takovou spolupráci zájem a chtěli by se našeho projektu zúčastnit. Kde váš institut vznikne? V Rusku, nebo třeba v Rakousku jako Dialog civilizací? Vytyčujeme si cíle, které mají mezinárodní charakter. Když budeme vycházet z našich cílů a úkolů, nejlépe nám bude vyhovovat mezinárodní jurisdikce. Dialog civilizací je ostatně zaregistrován v Rakousku jen kvůli tomu, protože v mezinárodní struktuře je všechno snadnější z hospodářského a finančního hlediska. A co se týče geografického zaměření centra, kde hodlá vyvíjet činnost, předpokládáme, že hlavními zeměmi budou Německo, Rusko a Čína. Kdo bude využívat analýzy a studie vypracované vaším institutem? Budou vznikat na zakázku, nebo budete sami iniciovat nějaké výzkumy a teprve potom pro ně hledat využití? Od každého trochu. Máme vlastní vědecké nebo expertní plány, podle kterých budeme pracovat, a některé problémy budeme analyzovat z vlastní iniciativy. Nedávno jsme představili výsledky naší první studie, na které jsme pracovali od loňského roku. Týká se specifických problémů, jež se týkají především Ruska, ale myslím si, že mohou zaujmout i jiné než jen ruské odborníky. A jestli budeme moci pracovat na zakázku? Ano, budeme, ale za jednoho předpokladu – můžeme se zabývat určitým tématem, ale nikdo nám nemůže předepsat, k jakým výsledkům máme dojít. Pokud bude zadavateli záležet na objektivitě, tak mu ji zajistíme a budeme ji garantovat elitní úrovní expertů, kteří pro nás budou pracovat. No a co se týče toho, kdo naše studie využije, z tohoto hlediska nemáme žádné hranice. Mohou to být státní orgány i občanská sdružení, mohou to být podobné struktury jako ta naše anebo prostě jednotliví odborníci a vědci, kteří se o dané téma zajímají. Máte ohromné zkušenosti jako manažer a řídící pracovník, určitě musíte… Víte co, nemusela byste mě strašit mým pokročilým věkem! ... Určitě musíte mít jasnou představu, jak to celé bude probíhat. Jaký částečný výsledek činnosti institutu budete považovat za důkaz toho, že se osvědčil? Máme pětiletý plán rozvoje. Mohu uvést jen některé údaje ohledně organizace práce, jak ji máme naplánovanou. Jen v tomto roce plánujeme účast na více než osmdesáti odborných konferencích. Předpokládáme, že do konce letošního roku budeme znát výsledky výzkumů na šest odborných témat ve formě speciálních expertních studií a asi čtyřikrát více takzvaných „názorů expertů“. Tyto závěrečné studie budou reprezentovat výsledky práce centra. Z hlediska cílů, které máme před sebou, bude poptávka zájemců o výsledky naší činnosti a jejich účast v projektech, které organizujeme, částečným důkazem o smysluplnosti a potřebnosti existence institutu. Zmínil jste se o Václavu Klausovi. Je zajímavé, že se země střední Evropy v rámci EU aktivně postavily proti uvalení protiruských sankcí. A nyní, v době migrační krize, také zastávají odlišný postoj. A na pozadí prudce sílících snah o izolaci Ruska, která je zvláště patrná u politiků NATO, zaujímají tyto země vlastní pozice. S čím to souvisí? Tak především: pokud hovoříte o snaze států staré Evropy izolovat Rusko, hovoříte o politické linii. Víte přece stejně dobře jako já, že veřejné mínění v západní Evropě zdaleka není tak jednoznačné, spíše naopak. Měl jsem možnost setkávat se s různými představiteli západních zemí a ani jednou jsem od svých západoevropských obchodních partnerů neslyšel nic, co by takovým závěrům odpovídalo. Je tedy určitá politická linie, ona proslulá severoatlantická solidarita, ona politická korektnost a podobná ideologická klišé, která vyjadřují pozice politického mainstreamu, ale v žádném případě názory a preference společnosti jako celku a jejich představitelů. Co se týče středoevropských zemí, s výjimkou Polska tu podle mého názoru mají vliv ještě dva další velice konkrétní faktory – objektivní a subjektivní. Tyto země měly daleko blíže k Rusku než západní státy a jejich obyvatelé na to ještě nezapomněli. To je, řekněme, ten subjektivní faktor. A co se týče objektivních okolností, tyto země měly daleko těsnější ekonomické vztahy v rámci RVHP. A tyto trendy jsou také dosud brány v úvahu v oblasti obchodních vztahů. Tento materiální faktor hraje pro země Visegrádské čtyřky stále určitou roli. Byznysmeni z těchto zemí znají Rusko, znají ruské lidi a jejich potřeby. Nepotřebují to dopodrobna a dlouze studovat. A kromě toho ještě upozorním na jeden subjektivní faktor – stupeň překrucování a přepisování historie, stupeň popírání historické pravdy v těchto zemích nedosáhl tak globální úrovně, jaký můžeme pozorovat jinde. Výjimkou je zase pouze polská politická linie. Názorně jsme se o tom mohli přesvědčit při oslavách výročí vítězství ve druhé světové válce. V zemích střední Evropy ještě žijí lidé, kteří si dobře pamatují skutečná historická fakta, což přirozeně brzdí proces vytváření celistvého negativního přístupu ve vztahu k Rusku. V jednom rozhovoru jste upozorňoval na to, že nové Rusy a nové Evropany spojuje jedna společná vlastnost, která vytváří daleko silnější pouto, než tomu bylo v jednopolárním světě. Co je to za vlastnost? Konkrétní okolnosti nutně vytvářejí základ názoru jakéhokoli člověka na skutečnost, která ho obklopuje. A tito jednotliví lidé následně formují jistou sounáležitost, která se nazývá společností, stejně jako veřejné mínění a uvědomění si sebe sama. Mám dojem, že nastupující generace mladých lidí je více orientovaná na vyhledávání objektivních informací a má k nim také lepší přístup. Tato generace je vychovaná k tomu, aby si včas uvědomila, že nebude mít automaticky na růžích ustláno, a to znamená, že musí dosáhnout lepšího vzdělání, získat lepší zkušenosti, aby mohla ve společnosti najít co nejlepší uplatnění.V důsledku toho v této společnosti existuje poptávka po objektivitě. Ve výsledku jsou noví Rusové i noví Evropané více zaměřeni na hledání objektivních informací, mají zapotřebí studovat historii, aby pochopili kořeny těch protikladů, které tu v současnosti jsou. Tuto žízeň po objektivitě a hledání historické pravdy mohu pozorovat například jako vedoucí katedry na moskevské univerzitě i při setkáních s mladými lidmi na Západě. A v tom také tkví naše naděje… Ano, myslím, že se to tak dá zformulovat. A podobnou naději jsem cítil i při naší poslední cestě do Jeruzaléma, když jsem tam přijel jednat o jedné z dalších misí pod záštitou fondu Andreje Pervozvaného a hovořil jsem s Nejsvětějším patriarchou jeruzalémským. Už dříve jsem s ním měl pracovní kontakty a v mnohém s ním ctím vzájemnou duchovní sounáležitost. Občas jsme spolu ve všem nesouhlasili, ale v rámci přátelské debaty. A v tom podstatném jsme se, myslím, vzácně shodli a osobně si toho člověka nesmírně vážím. A představte si, že naposledy mi velice delikátně – ještě před setkáním patriarchy s papežem – říkal, že se mnohokrát setkal s představiteli institucí a podnikateli z palestinských oblastí, které patří pod jeho náboženský patronát a duchovní záštitu, a oni se mu svěřovali s velkými obavami, zdali se budou jejich zájmy řešit i na setkání patriarchy a papeže. Dávali najevo obavy, protože pociťují ohromný tlak, necítí se bezpečně, a proto pro ně bylo životně důležité, jestli se o jejich problémech bude jednat. A já mám dojem, že patriarcha a papež byli dobře informováni o těchto trendech a nemohli se těm problémům vyhnout. To je praktický projev společenské poptávky, který je reflektován na velice vysoké úrovni při konkrétních jednáních. Rád bych se ale vrátil ještě k jednomu z předešlých problémů. Jak jsem již říkal, podle mého názoru jsme bohužel v situaci, kdy se mnohé státy snaží globálně řešit všechny problémy na vlastní pěst – ať už jsou to problémy politické, ekonomické nebo finanční. I západní experti to často zmiňují, že se objevují pokusy manipulovat společenským vědomím v nejširším smyslu toho slova. K tomu se dá přistupovat různě. Každá moc se snaží zajistit si společenskou podporu a z tohoto hlediska se snaží ovlivňovat společenské vědomí a veřejné mínění tím, že nabízí konkrétní přístupy, nabízí program, to je úplně normální proces. Horší ovšem je, když stát zneužívá formální status nezávislé nevládní a neziskové organizace a cynicky ji využívá tím, že před ní staví konkrétní požadavky, nutí ji, aby pracovala v jejich prospěch: my jsme vás zaplatili a vy nám teď na oplátku vědecky potvrďte, že to, co děláme, děláme správně. A opatřete nám pro to důkaz. Taková přetvářka a manipulace jsou v odborných kruzích absolutně nepřijatelné. A myslím si, že jsme schopni najít na Západě dost objektivních expertů a vědců, kteří na takové záludné úskoky ze zásady nepřistoupí.

Jan Petránek: EU více ohrožuje rozum Evropanů než "ruská propaganda" Ruská média provádějí svou propagandu, evropská svou, americká svou, ale je otázka, kdo to dělá svědomitě, okomentoval novinář Jan Petránek v interview pro Sputnik rezoluci Evropského parlamentu o protiakci proti ruským médiím. Jan Petránek: Domnívám se, že ruská média dělají ruskou propagandu, americká — americkou, evropská — evropskou. Otázka je, kdo to dělá svědomitě? Ten, kdo mluví o všech událostech čestně. Já vždy se zájmem čtu ruská média, ale se stejným zájmem si prohlédnu média, která zastávají úplně jiné stanovisko. Do určité míry je příčina v tom, že Brusel prostě neví, jakou politiku bude provádět Donald Trump, až se dostane do Bílého domu, co podnikne po svém prohlášení, že je možné zahájit americko-ruskou spolupráci. EU se zřejmě obává, že kvůli této spolupráci ztratí nepřítele. Odtud pochází všechny tyto podivné akce. Víte, já nejsem rusofob, nejsem rusofil, jsem prostě realista. A proto jsem absolutně přesvědčen, že akce Evropského parlamentu de facto řídí Angela Merkelová. A pro mne je to člověk, který ztratil zdravý rozum. Ona musí odstoupit, udělala z Německa jakýsi „Germanistán", stát, který poškozuje psychické zdraví Evropy. Německá politika po přijetí ohromného množství muslimů se stala hrozbou pro celou Evropu. Jsem hluboce přesvědčen, že Evropský parlament, který nemá prakticky žádné pravomoce, svými akcemi, takovými, jako je tato podivná rezoluce o ruských médiích, více než jakákoliv jiná evropská instituce rozděluje Evropskou unii. Prezident Putin řekl, aby neučili Rusko, jak se dělá demokracie, ale zahájili otevřenou diskuzi s argumenty na obhajobu vlastního názoru. Rezoluci Evropského parlamentu považuje za příznak degradace demokracie v západní společnosti, vyzývá ke používání zdravého rozumu. Mimochodem, žádné akce proti zahraničním novinářům se v Rusku konat nebudou… Skutečně, nastala chvíle, kdy se Evropa musí vzpamatovat. Takový stav rozumu poškozuje její vlastní bezpečnost. Je smutné, že EU není schopná zformulovat vlastní politiku v oblasti bezpečnosti a dnes je zmatená. Váš názor se většinou neshoduje s mainstreamem českých médií. Zvou Vás dnes do rozhlasu a do televize, kde jste vždy byl vítaným hostem? Nepamatuji si, kdy mne naposled zvali do České televize nebo do jiných médií. Vypadá to, že jsem se ve stáří dostal do „černého seznamu". Ale mne to, upřímně řečeno, moc nemrzí. Jsem starý a dívám se na události dost realisticky. Před dvěma týdny mne Český svaz bojovníků za svobodu vyznamenal medailí Za odvahu a v tomtéž roce mi prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy o stát. Samozřejmě nejsem jediný, kdo se odváží v české společnosti hájit národní zájmy. Ale je tady dost jiných lidí, kteří ochotně přizvukují Bruselu, nerealistickým trendům jeho politiky.

Erdogan vyzval vyloučit z Rady bezpečnosti OSN stálé členy Prezident Turecka Recep Tayyip Erdogan vyzval k reformě Rady bezpečnosti OSN cestou jejího rozšíření na 20 zemí a vyloučení stálých členů. „Tento systém je nutné reformovat. Jen se zamyslete: pět stálých a deset nestálých členů RB OSN. Ti budou plnit své povinnosti ještě dva roky. Do Rady bezpečnosti OSN patří Rusko, Velká Británie, Francie, USA a Čína. Nejsou tam představitelé Afriky. Ti také musí být zastoupeni v této struktuře, rovněž tam nejsou představitelé Jižní Ameriky. Z pohledu víry není v té pětce ani jedna muslimská země, ani představitelé buddhistů. V Radě bezpečnosti OSN musí být postupně všech 196 zemí," řekl Erdogan během vystoupení před aktivisty mládežnických organizací v Istanbulu. Cituje ho agentura Anadolu. Prezident Turecka kritizoval Radu bezpečnosti OSN ve spojení s tím, že v Sýrii se u moci pořád ještě nachází Bašár Asad. „Mluvíme o Sýrii, kde bylo zabito 500 tisíc lidí. Je tam krutý Asad, jenž vytvořil státní teror. Ve skutečnosti je ho třeba soudit v Haagu, mezinárodní společenství s tím ale zatím nesouhlasí," řekl Erdogan. „Cožpak je něco takového možné? Co je to za svět? Co je to za RB OSN?" — řekl Erdogan. Dodal, že Turecko „neopustí syrské Turkmeny na hranicích a bude pro ně dělat dál vše, co je v jeho silách".

Jestli je V4 silná, tak vy silný nejste! Černoch ve sněmovně zaútočil na Sobotku AKTUALIZACE „Jestli je V4 silná, tak vy silný rozhodně nejste!“ obul se dnes ve Sněmovně do premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) předseda poslanců Úsvit Marek Černoch. Sobotka totiž předtím před poslanci přednesl svůj projev k migrační krizi, ovšem opozici jeho slova vůbec neuspokojila. Celá situace je totiž dnes citlivá kvůli teroristickým útokům v Bruselu, při nichž dosud zemřelo více než 30 lidí. Poslanci se o migrační krizi bavili dnes odpoledne tři hodiny a nakonec hlasováním odmítli hlavně bezvízový styk pro Turky. Poslanci dnes odpoledne pokračovali v debatě o migrační krizi. Ta ale byla významně poznamenaná teroristickými útoky v Bruselu, při nichž dosud zemřelo údajně 34 lidí. V Bruselu dnes ráno nejprve otřásly dva výbuchy letištěm Zaventem a následně přerušila exploze provoz metra ve čtvrti Maelbeek, v blízkosti unijních institucí. Na letišti zemřelo - dle potvrzených informací 11 lidí, v metru dalších 15, zraněných z obou útoků je již 200. K útoku se přihlásil Islámský stát. Premiér Bohuslav Sobotka dnes k tématu migrační krize vyzdvihl, že poslední jeho vystoupení k migraci se v dolní parlamentní komoře uskutečnila 20. ledna letošního roku a od té doby se tedy odehrálo poměrně dost záležitostí. „Jsem rád, že za poslední dva měsíce se vývoj na evropské úrovni posunul a jsem také rád, že v základní rovině dnes evropské státy následují to, co jsme v rámci V4 říkali od samého počátku řešení migrační krize. Na otázku migrační krize existuje pouze společná evropská odpověď a ta spočívá dnes v uzavření balkánské trasy, spočívá v zajištění ochrany schengenského prostoru dnes zejména v Řecku a také v aktivním působení v Sýrii, kde leží velká část příčiny celé dnešní situace,“ připomněl Sobotka. Co se týče pražského summitu V4 s balkánskými zeměmi, které se uskutečnilo v únoru, tak prý v pražské deklaraci stojí: „Chceme, aby Evropská unie byla silnější a jsme přesvědčeni, že silná Evropská unie potřebuje také silnou visegrádskou skupinu.“ „Přesně v tomto duchu jsme pak přistoupili k druhému tématu našeho pražského setkání, kterým byla právě otázka řešení migrační krize. Shodli jsme se na tom, že je potřeba uzavřít balkánskou trasu,“ uvedl k tomu Sobotka s tím, že to znamená, že přes hranice s Makedonií a Bulharska nesmějí procházet ti, kteří nesplňují podmínky žadatele o azyl, nebo o azyl nechtějí požádat. Dále je podle Sobotky velmi důležitá dohoda o navracení uprchlíků z Řecka do Turecka, aby klesly počty lidí, kteří se ocitají na neřízené cestě do Evropy. „Dohodou o navracení do Turecka chceme rozbít převaděčské sítě, protože cesta do Evropy s perspektivou vrácení zpět do Turecka ztratí smysl. Zároveň díky principu jeden za jednoho dokážeme účinněji pomáhat občanům Sýrie, jejichž země je zdevastovaná válkou a kterých je na území Turecka dnes kolem dvou a půl milionu,“ zdůraznil předseda vlády. Výsledky summitu Evropské unie s Tureckem byly dle něj potvrzeny na Evropské radě, která skončila minulý týden v pátek a v návaznosti na to v neděli začíná platit dohoda, která počítá s tím, že uprchlíci, kteří se dostanou nelegálně z Turecka přes Egejské moře do Řecka, budou vraceni do Turecka zpět. Podle pravidel „jeden za jednoho“ pak z Turecka přesídlí EU do Evropy jednoho člověka, o kterém se bezpečně ví, že je to syrský válečný uprchlík. ČR navíc podle Sobotky nabízí do Řecka deset azylových odborníků a 30 policistů na pomoc se zvládáním migrační krize, protože teď je podle něj důležité věnovat pozornost právě dění v Řecku. Vláda v pondělí schválila stomilionovou podporu evropským zemím, které čelí migrační vlně. Sobotka připomněl, že prvních dvacet milionů půjde na zvládání situace na řecko-makedonské hranici. Černoch: Je to smlouva s ďáblem! "Silná V4 je určitě. Ale otázka: Proč se tedy nepřipojíte ke Slovensku a Maďarsku a kvóty odmítnete, nebo nepřijmete? Protože jestliže V4 je silná, tak vy, pane premiére, silný rozhodně nejste!" atakoval ale na premiéra poslanec Úsvitu Marek Černoch. Podle něj je navíc dohoda EU s Tureckem "smlouvou s ďáblem", protože se prý necháme vydírat státem, který požaduje jak peníze, tak chce od EU i jiné ústupky jako třeba zavedení bezvízového styku a oživením procesu vstupu země do unie. Poslanci by měli podle představ Úsvitu vyzvat vládu, aby ihned zastavila přijímání nelegálních imigrantů podle kvót a aby o nich vypsala všelidové hlasování. V Česku je po teroristických útocích v Belgii vyhlášen de facto první stupeň ohrožení terorismem. Teď večer se kvůli situaci mimořádně schází vláda, aby zvýšení varovného stupně schválila. Dosud v Česku platil stupeň nula. České úřady nyní nemají informaci, že by zemi hrozil konkrétní teroristický útok. Nasazeny jsou ale stovky policistů navíc, využita bude i armáda. První stupeň varování je označen žlutým trojúhelníkem a upozorňuje na existenci obecného ohrožení terorismem. Podobná bezpečnostní opatření v Česku platila například po listopadových teroristických útocích v Paříži. Policie při nich ve zvýšené míře hlídala letiště, francouzské velvyslanectví nebo některá obchodní centra. Nyní budou do akce povoláni i příslušníci armády, kteří se zapojí do hlídek policie. Policejní prezident Tomáš Tuhý očekává, že do akce bude v nejbližších hodinách nasazeno několik stovek vojáků. Co dnes poslanci probírali? Ve hře k migrační krizi byl ve Sněmovně návrh usnesení, v němž by dolní komora podobně jako na podzim odmítla stálý mechanismus pro přerozdělování uprchlíků mezi státy Evropské unie. Mohla také vyjádřit znepokojení nad tím, že se migraci nedaří kontrolovat a omezit. Návrh usnesení, který předložil předseda poslanců KDU-ČSL Jiří Mihola, zdůrazňoval i nutnost kontroly vnější hranice unie a humanitární pomoc běžencům mimo území osmadvacítky. Mihola ale svůj návrh podal již v únoru, některé jeho body byly proto překonané. Konkurenční návrh podal opoziční Úsvit. Dolní komora podle něj měla zavázat vládu k zavedení trvalé ochraně státní hranice a k odmítnutí přijímání jakýchkoli migrantů. Sněmovna také měla podle návrhu vyjádřit nedůvěru dosavadní imigrační a bezpečnostní politice českého kabinetu i Evropské unie. Své návrhy do usnesení dnes také podala ODS. Předseda ODS Petr Fiala usoudil, že na dohodu s Tureckem je třeba nahlížet s rezervovaným optimismem, neboť není samospasitelná a není řešením migrační krize. „O čem se tady bavíme? My přece už dnes nejsme v problému, že máme hlídat vnější hranice! My už jsme v problému, že máme hlídat vnitřní hranice,“ připomněla poslancům zastaralost výše uvedených usnesení poslankyně ODS Jana Černochová. „Pokud má dnes Poslanecká sněmovna přijmout relevantní stanovisko, tak by mělo být mnohem tvrdší. Já bych prosila, abychom tu debatu posunuli od akademických vzletných frází k něčemu hmatatelnému,“ apelovala na poslance před hlasováním Černochová a podsouvala jim k usnesení návrh ODS, který dnes předložila někdejší šéfka dolní komory Miroslava Němcová. „Válka se přesunula dnes blíž k nám a to bychom měli akceptovat,“ vysvětlila Černochová. Odmítli bezvízový styk pro Turecko Nakonec poslanci některá předložená usnesení odhlasovali. Především Poslanecká sněmovna odmítla zavedení bezvízového styku s Tureckem, jak vyplývá z dohody mezi EU a touto zemí ohledně migrace. Evropské státy, které nejsou schopny chránit vnější hranici schengenského prostoru, by měly Schengen opustit, neboť ohrožují bezpečnost obyvatel všech zemí Evropské unie, uvedla dolní komora po dnešní debatě a to na návrh ODS. Sněmovna opakovaně navíc důrazně odmítla zavedení stálého mechanismu pro přerozdělování uprchlíků mezi státy Evropské unie. V konečném usnesení se píše i o nutnosti zajištění ochrany vnější hranice Unie a humanitární pomoci pro pomoc uprchlíkům mimo území EU. Sněmovna uložila vládě, aby se připravila na možné přesměrování toku migrantů s dopadem na Česko. Schválené návrhy pocházejí z dílny ČSSD, ANO a lidovců, ale i opoziční TOP 09. Další návrhy už poslanci zamítli. Měli podle nich například přivítat "pokroky při jednání s Tureckem, zejména dohodu o návratové politice", anebo podpořit peněžitou náhradu pro Turecko.

Americký generál spatřil v britském referendu o EU hrozbu pro NATO Referendum o vystoupení Velké Británie z Evropské unie ohrozí celý obranný systém NATO v Evropě. Prohlásil to velitel pozemních sil USA v Evropě generálporučík Frederick Ben Hodges, informuje The Daily Telegraph. Generál poznamenal, že výsledky referenda mají strategický význam. „Všechny události podkopávající účinnost Aliance nás tak nebo jinak ovlivňují. Začne-li se EU bořit, nedokážeme tomu pomoci. Místo toho dojde k „dominovému efektu," který pocítí na sobě NATO", řekl Hodges. Podle generála, nahrává britské referendum Moskvě, která provádí agresivní politiku na Ukrajině a v Sýrii. „Rusko vyprovokovalo migrační krizi v Evropě tím, že přinutilo desetitisíce lidí prchat do zemí EU. Musíme projevit solidaritu před tváří ruské agrese, ale v případě, že Británie rozhodne vystoupit z EU, bude naše jednota ohrožena", řekl Hodges. Velitele pozemních sil USA v Evropě neuklidnila ani četná ujištění britských politiků, že Londýn nehodlá omezit svoji účast v Severoatlantické alianci. Plebiscit o členství Velké Británie v EU se má konat 23. června. Referendum má jen jednu otázku: Má Spojené království zůstat členem Evropské unie?

Ladislav Větvička: Z Hermana je ukecaný tlučhuba bojující za medajlu pro stryka, pravdoláskaři ze sebe udělali idioty u Krause. Bez násilí Majdan nejde. Kocáb, Halík, Pithart, Ruml, Fischerová, Ombucmáňa… ROZHOVOR Svérázný moravskoslezský komentátor a bloger roku Ladislav Větvička vzbudil v nedávné minulosti rozruch na PL.cz svými názory na kauzu Brady a na aktivity pražské kavárny celkově. Stalo se tak ještě před velkou demonstrací na Staroměstském náměstí, proto nyní ParlamentníListy.cz Větvičku oslovily, aby zhodnotil vyvrcholení vzpoury pražských elit. A je to opět mimořádně zajímavé. Vy jste minulý týden naznačoval, že politici, kteří chystají oslavu 28. října na Staroměstském náměstí, chystají „Majdan“. Jak uspěli? Náměstí bylo plné, proslovy plamenné... Uspěli velice dobře. Každý Majdan se rozjíždí pomalu, testují se reakce lidí, loajalita médií, naladění veřejnosti… Byl jsem před válkou v Sýrii, v době, kdy v celé zemi byl klid a mír. Ta země byla zvláštní, prošpikovaná policajty uniformovanými, i policajty tajnými. Když začaly nepokoje a najednou se objevily zbraně, kterými kdosi střílel ze střech do demonstrujících i do policie, bylo jasné, že se jedná o akci plánovanou zvenčí. Režim by sám sebe chtěl asi těžko svrhnout. Pak jsem v prosinci roku 2013 byl pracovně v Kyjevě, shodou okolností v týdnu, kdy bylo náměstí – Majdan – násilně zabráno demonstranty. Měl jsem možnost vidět celý proces „zevnitř“, na vlastní oči, bez propagandy České televize. Sledoval jsem střechy okolních domů, jestli se tam také neobjeví maskovaní chlapci jako v Damašku. Objevili se o pár týdnů později, kdy už jsem naštěstí byl jinde. My máme klidnější mentalitu než Syřané nebo Ukrajinci, u nás to nemusí dojít až k maskovaným chlapcům na střechách. Kdysi nám k účasti na statisícových demonstracích stačila fáma o mrtvém studentovi. To už nám dnes stačit nebude, ale obecně řečeno, test Majdanu u nás proběhl dobře, nesmyslná zápletka přivedla několik tisíc lidí na náměstí... Teď je otázka, jaký scénář mají kluci pro následující dny, jestli jim jde „jen“ o pokračující diskreditaci úřadu prezidenta, nebo jestli už je na čase provést další kroky. Nakonec se nám kvůli celé věci rozhádala vláda: Zaorálek se zlobí, že Herman porušil slib a sešel se s dalajlámou veřejně. Herman v zásadě popírá, že by takový slib dal. Do toho se zhroutily preference ČSSD, která se propadla až pod komunisty. Nutno říct, že průzkum byl konán ještě před rozruchem nad „metály“. V jaké pozici je teď Sobotka? Co má chudák premiér teď dělat? Poprosit o pomoc Zemana, který ho nesnáší? Jaký chudák premiér? Je to přece PREMIÉR! Hlava výkonné moci! Už dávno měl vyhodit toho, kdo podrazil jeho vládu. Šéf vlády nemůže tolerovat Jidáše ve vlastních řadách. Ministr není žádná samostatná jednotka, je členem vlády. Pokud nesouhlasí s politikou vlády, nemá tam co dělat. Že se v soukromí sejde s kýmkoliv, to je jeho věc, ať už je to skinhead v županu nebo sudetoněmecký ordner s bílou fusaklí. Ale jako člen vlády má své povinnosti. Není u nás mnoho lidí, kteří by Zemana milovali. Na to udělal příliš mnoho chyb, kterými snížil vážnost úřadu prezidenta. Zeman má ale podporu ne proto, že by lid miloval jeho dvojitou bradu a gulášový pupek. Zeman má podporu proto, že ve svých názorech vyjadřuje podobné hodnoty, které zastávají lidé, kteří se živí prací a kteří nejsou napojeni na multikulturně marxistické spolky, parazitující na nejrůznějších rozpočtech. A těchto lidí je pořád v tomto státě většina – proto má Zeman podporu a proto se multikulturně marxistické spolky budou snažit o dodávku co možná největšího počtu imigrantů. Všimněte si, že se už snaží o to, aby imigranti okamžitě získali volební právo, protože imigrant bude vždycky volit toho, kdo jim slíbí vyšší dávky placené z práce místního lidu. O Hermanovi, Bradym a Gazdíkovi jsem v hospodách neslyšel ani slovo. Je to asi tím, že o klaunech se lidé v hospodách moc nebaví. Lidé se trochu posměšně ptají, kam se ztratil Miroslav Kalousek. Na Staromáku nebyl, údery Zemanovi rozdávali poslední dobou hlavně Herman a Gazdík, TOP 09 byla dokonce i méně v médiích. Znamená to něco zásadního? Mira Kalousek není žádný pitomec, myslete si o něm cokoliv, ale ten chlop to má politicky promyšlené. On prostě ze sebe nechtěl udělat vola, jako se to povedlo všem, kteří proti prezidentovi v posledních dvou týdnech nastoupili. Z Hermana je ukecaný tlučhuba bojující za medajlu pro stryka, pravdoláskaři ze sebe udělali idioty u Krause, z intelektuálně-umělecké fronty je zase banda zaprodanců, premiér vypadá jak mamlas neschopný zvládat vlastní ministry a z pražské primátorky je bazilišek předávající stejný klíč města Prahy strýčkovi Bradymu i papalášovi z Číny. Nebojte se, Mirkův čas ještě přijde. Po sociálních sítích kolují takové divné teorie: Že celá „akce Brady“ byla dopředu naplánovaná, že to platí George Soros, že jde o tlak Američanů na to, aby oni mohli dostavět Temelín... Zbláznili se ti lidé, co to píší, nebo mohou mít pravdu? Nezbláznili se. Je vidět, že přes masivní propagandu jsme nezapomněli umění číst mezi řádky. Protestující studenti přinesli na Hrad plastiku, kde je Zeman znázorněn jako lejno. Je to v pořádku, nebo je to moc? Je to naprosto v pořádku. Od toho máme svobodu slova, svobodu shromažďování a svobodu vyjadřovat svůj názor. Kdo leze do politiky a chce peníze z mojí kapsy, musí počítat s tím, že se ho zeptám, co za ty peníze udělal. Politici mají naše peníze a pomocí médií nám něco sdělují. My média nemáme, proto s politiky zpětně komunikujeme pomocí malování tykadel, ručně psaných plakátů, vystrčených holých zadků a lejn v nadživotní velikosti. Až se tyto lidové aktivity budou kriminalizovat, bude zle… jejda, ono už se vlastně kriminalizuje, že? A co je důležitější: Co se bude dít dál? Blíží se 17. listopad. Čekáte masové demonstrace? A mohlo by se dle vás stát, že někomu „rupnou nervy“ a na ulice a náměstí se nám nastěhuje násilí? Ať už ze strany příznivců, nebo odpůrců prezidenta? Jak je vidět z předchozích Majdanů, bez násilí to nejde. Neznáme přesné plány multikulturních marxistů, ale i oni sami vidí, že jejich aktivity jsou jen terčem posměchu. Nepovedená Krausova politická taškařice, srandovní Kroměřížské výzvy a smích ze strany veřejnosti je musí neuvěřitelně vytáčet. Pokud je v jejich plánu dostat lidi do ulic, pak musí přijít s násilím. Operace pod falešnou vlajkou je metoda, kterou už mají Majdanisti ověřenou z různých zemí. Jediné štěstí je, že v naší republice máme zázračného policistu, muže s koženou bundou, který zatím dokázal všechny násilné operace pacifikovat. Bojím se, co se stane, až jednou bude na dovolené… Závěrem: Kdybyste mohl lidem v naší zemi po všech těch vypjatých dnech něco vzkázat či je o něco požádat, co by to bylo? V jakých vypjatých dnech? Normální lidé žádné vypjaté dny nemají. Musí chodit do roboty, aby uživili sebe, starou, děcka, hypotéku a auto. Přestože to vypadá, že jsme před velkým ekonomickým celosvětovým průserem, jsme dnes v Česku v té nejlepší etapě ekonomického cyklu. Vypjaté dny tady vytváří propaganda a demagogie České televize, médií a multikulturně marxistické elity – ti tu furt dokola obemílají svou písničku a salámovou metodou nám kradou jednu svobodu za druhou. Jedná se pořád o ty samé politicky-nepolitické klauny, placené z našich peněz – Kocáb, Halík, Pithart, Ruml, Fischerová na straně jedné, Ombucmáňa na straně druhé, a spřátelené politické multikulturní gangy na straně třetí. A co bych naší zemi přál? Třeba aby byl konečně přijat zákon, jaký mají USA i Rusko o označování lidí, kteří jsou placeni z peněz ze zahraničí, nebo z veřejných peněz a o povinném používání těchto označení v médiích. Pak by zprávy v tisku mohly vypadat třeba takto: „Daniel Herman (agent cizí mocnosti) se setkal s premiérem Sobotkou (celý život placeným z daní pracujících lidí) a Jakubem Jandou (agentem cizí mocnosti) a společně diskutovali o protilidové činnosti Ombucmáni (placené z peněz pracujícího lidu). Premiér Sobotka (celý život placený z daní pracujících) s okamžitou platností razantně…“ Sami vidíte, že systém by se velice zprůhlednil. A právě proto žádný takový zákon přijat nebude…

Fuj, ty prase lokajský, napsal Štěpán Kotrba Janu Čulíkovi. Důvod stojí za to Český lékař Vladislav Rogozov, pracující v sheffieldské nemocnici, je vyšetřován kvůli svým údajně islamofobním výrokům směřovaným na dresu svých muslimských kolegů. Udal jej šéfredaktor internetového serveru Blisty.cz Jan Čulík. O celém případu informuje britský deník The Star. Vladislav Rogozov působí již více než deset let ve fakultní nemocnici v britském Sheffieldu, kde se věnuje anesteziologii. Vedle toho rovněž nepravidelně publikuje na svém blogu na iDNES.cz, kde se zabývá především tématem islamizace Velké Británie. „Nemám příliš čas ani chuť psát blog. Islamizace Británie je však natolik zásadní a alarmující zkušenost, že považuji za nutné o tom podat svědectví. Budeme-li totiž podobné věci zažívat v České republice, nebude již cesty zpět,“ vysvětluje Rogozov na svém blogu. V lednovém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Rogozov zmiňoval svoji zkušenosti z operačního sálu, kde údajně muslimští lékaři přerušují operace, aby se mohli pomodlit. Jindy prý zase muslimové v bílých pláštích nahlas četli v průběhu operace z Koránu a nutili k tomu i své kolegy. „A to musím uvést, že u nás ve fakultní nemocnici je tento problém daleko méně vyjádřen než v řadě menších nemocnic. Tam je to ještě daleko horší,“ řekl Rogozov. Zmíněný rozhovor neunikl pozornosti šéfredaktora levicového serveru Britské listy Jana Čulíka, který působí na univerzitě ve skotském Glasgow. Jak informuje The Star, vyšetřování Rogozova bylo zahájeno právě na podnět Čulíka. Ten si v zaslané stížnosti stěžoval, že se Rogozov dopustil „zaujatých a islamofobních komentářů“. Čulík považuje Rogozovovy komentáře z odborného hlediska za zcela nevhodné a v dopise konkrétně některé z nich dle deníku The Star také zmínil. Celý text v angličtině najdete ZDE. „Hovořilo se o tom, že byl Rogozov vedením nemocnice údajně suspendován za to, že otevřeně hovořil o případu, kdy jedna z jeho kolegyní nechtěla na operačním sále odstranit ze svého obličeje šátek. Podle platných pravidel je totiž nošení muslimských šátků z důvodů bezpečnosti pacientů a dodržení hygieny zakázáno. Později jeden z nejmenovaných zdrojů prozradil, že Rogozov nebyl suspendován kvůli této záležitosti, ale především pro své znepokojující komentáře, které se objevují na jeho blozích,“ píše The Star. Na udání Jana Čulíka již také reagoval na Facebooku jeho někdejší spolupracovník z Britských listů Štěpán Kotrba a nutno dodat, že si vůbec nebral servítky. „Tývoe. Že se z až fanatického obhájce svobody slova Jana Čulíka stane v Británii udavač, jsem netušil. Jo, doba odhaluje charaktery. Fuj, ty prase lokajský,“ napsal Kotrba, ke kterému se v podobném duchu, ale poněkud obsáhleji přidala i publicistka a jeho partnerka Irena Ryšánková. Ani ona se vůči Čulíkovi vůbec „nežinýrovala“ a označila jej za „práskače a fanatika, který ničí lidské životy“. „Vždycky, když mi jako malé holce moje máma vyprávěla, jak se práskalo v padesátých letech a jak se jeden před druhým bál, neuměla jsem si to představit. No a vida. ‚Dr. Jan Culik‘ je krásným, přímo akademickým příkladem práskače, co z fanatismu ničí lidské životy. Za každého režimu. Otec mi zase líčil, jak za války sousedé v ulici považovali za svou povinnost sledovat ‚hříchy‘ svých sousedů a upozorňovat na ně dotyčné úřady. Uvažuji nad tím, že napíši na University of Glasgow a pošlu jim tam přeložené Čulíkovy výlevy, aby se pokochali tím, jaké pedagogy mají. Mimochodem, Čulík si již dodělal Ph.D.?“ napsala Ryšánková na svém facebooku.

Koněv nás nejdřív osvobodil, pak okupoval. Kolář junior, starosta Prahy 6, nám poskytl výklad o sovětském maršálovi, jehož sochu chtějí někteří odstranit ROZHOVOR Před vchodem do jeho kanceláře na radnici Prahy 6 najdeme snímky všech českých polistopadových prezidentů. Václav Havel defiluje jako indián, Václav Klaus při oblíbeném sportu. K vidění je i první prezident československého státu T. G. Masaryk na koni. Jen ta současná hlava státu, Miloš Zeman, leží nedůstojně rozvalena ve člunku na vodní hladině. „Ta fotka je notoricky známá,“ klidně si ji vyfoťte, pobízí starosta šesté pražské části Ondřej Kolář, syn známého diplomata Petra Koláře. ParlamentníListy.cz s ním hovořily o tom, proč se angažuje ve věci revize sochy maršála Rudé armády Ivana Stěpanoviče Koněva na náměstí Interbrigády v Dejvicích. Jak celá ta iniciativa kolem sochy maršála Koněva vznikla? Ono to vypadá, jako by snad Praha 6 neměla k řešení nic závažnějšího? Začnu zeširoka. V letech 2009 a 2010 začaly probíhat diskuze, že by se nějak mělo upravit náměstí Interbrigády. Ty úvahy počítaly i s tím, že by se tam udělaly podzemní garáže. Už tehdy se o tom mluvilo s ruskou ambasádou. Ruské straně to nevadilo. Jediný požadavek z jejich strany byl, aby tam zůstalo nějaké prostranství na kladení věnců. Debaty potom postupně utichly a rekonstrukce prostoru se nekonala. Koněv se do našeho hledáčku dostal až tehdy, kdy mu někdo namaloval růžové kalhoty. Koněv se opravil na náklady samosprávy, pod níž pomník nyní spadá. V dubnu 2015 přišli na zastupitelstvo lidé sdruženi v konzervativním klubu, většinou bývalí politici. Ti vznesli požadavek, abychom pomník odstranili. My jsme to nijak zvlášť nekomentovali. Na příštím zastupitelstvu ale vznikla bouře ve stylu, co jsme to za prevíty, když chceme pomník odstranit, což jsme ale nikdy nechtěli. Tak jsme deklarovali, že odstraňovat sochy v dnešní době je už trochu pozdě, a vyplynulo z toho, že bychom na ten podstavec umístili tři cedule – v češtině, angličtině a v ruštině, na nichž bude napsáno, kdo byl maršál Koněv doopravdy, aby se vyjasnili určité nejasnosti. Nápisy konzultujeme s odborníky z Vojenského historického ústavu i Ministerstva obrany. Ta původní cedulka by tam zůstala, ale vedle ní by se objevily cedule, které by ukázaly, že na té původní je jistá historická nepřesnost. Mě by zajímalo, co s tou věcí má společného ruská ambasáda? To by mě zajímalo také. Ruská ambasáda se odvolává na bilaterální smlouvu, kterou má uzavřenou s Českou republikou ohledně válečných pomníků a hrobů a nová úprava, kterou navrhujeme, se Rusům nelíbí. Koněvova socha ale není válečný hrob ani pomník. Je to pomník konkrétního sovětského vojevůdce, který byl postaven v roce 1980, v době vrcholící normalizace. Na tento objekt se ta smlouva nevztahuje ani náhodou. Socha je v majetku obce, obec se o ni stará na vlastní náklady. Obec má právo říkat, co s tím pomníkem bude nebo ne. My Rusy férově informujeme o tom, co tam budeme dělat. Je to socha ruského maršála. Ta jejich snaha zamezit, aby si samospráva vykonávala věci na svém území, mi přijde absurdní. Vy to vnímáte jako nějaký zásah do výkonu samosprávy? Jednoznačně, ruská ambasáda tu není od toho, aby určovala samosprávám, co mají dělat. Rusům se samozřejmě nelíbí, že by na těch nápisech mělo být, že Koněv třeba i zpravodajsky připravil invazi do Československa v roce 1968. On to ale udělal jako jednu ze zásadních věcí. Když to tam nebude, tak budeme zase jen omílat tu historickou nepravdu, která tam je, a sice, že zachránil Prahu před zničením. Prahu před zničením při vší úctě zachránil generál Kutlvašr, a ne maršál Koněv. To byl velitel Pražského povstání, který podepsal kapitulaci německých vojsk a Wehrmacht následně odešel. To, že tu zůstaly oddíly SS, které byly ochotny bojovat nehledě na cokoliv, je jiná věc. A přitom generál Kutlvašr, který měl tuto zásluhu, byl posléze komunistickým režimem perzekvován. Tady během normalizace bez jakéhokoliv uzardění jela velmi sofistikovaná propaganda, která měla účelně potlačit význam Pražského povstání a naopak vyzdvihnout roli Rudé armády. Co se ale týče těch cedulek, tak Rusům se prostě nelíbí to, že my na těch cedulkách uvedeme, že oni od roku 1968 okupovali Československo, a to je to, proč proti tomu bojují. Já nechci nijak zlehčovat podíl Rusů na osvobození Československa, ale co se týče Prahy, přijeli v podstatě do již osvobozeného města. Pomníky rudoarmějcům najdeme i v zahraničí. Proč vadí v Dejvicích, a v Berlíně ne? V Berlíně najdeme pomník Rudé armády, ve Vídni najdeme rovněž pomník Rudé armády. V případě sochy maršála Koněva je ale ta armáda personifikována v člověku, který Československo osvobodil, tedy jeho část, ale v roce 1968 jej okupoval. A my říkáme, dobře my tady toho člověka necháme, ale chceme, aby všichni věděli, že on nás kromě toho osvobození i okupoval. Vy tu sochu vnímáte jako normalizační propagandu? Já to tak chápu. Já nechci nijak zpochybňovat význam a zásluhy Rudé armády, ale na tom pomníku je značná historická nepřesnost. My ji jenom chceme uvést na pravou míru. Rusko ale vnímá velmi negativně jakýkoliv zásah do oblasti, kterou považuje za svou sféru vlivu. My nejsme jediní, kteří mají problém s komunistickými pomníky odkazující na společnou historii s Ruskem. Já říkám my Koněva neodstraňujeme ani ho nedehonestujeme. My jenom uvádíme fakta, která jsou ověřená. Stačí, když si otevřete ruskou wikipedii, a tam je to všechno napsané. Tak proč se najednou vztekají, že to tam chceme dát my, když to tam sami mají? Do jaké míry je to ideologické rozhodnutí? K odstraňování soch z doby konfederace dochází v posledních měsících například i v USA… Co se týče toho odstraňování, tak svým způsobem to ideologické rozhodnutí je. A proto já říkám, že do případu Koněvovy sochy tu ideologii pouštět nechci. Maršál Koněv je součástí naší historie, ale jestli máme možnost zmínit, že onen voják je součástí naší historie, nejen té pozitivní, i té negativní, pak nevidím důvod, proč bychom to tam dát nemohli a neměli. Ohledně odstraňování soch v USA, je nutné na to hledět v kontextu toho, co se tam v minulosti stalo, že jsou to relikty a odkazy z doby Občanské války. Je to nějaký vnitřní konflikt v rámci Spojených států, se kterým se vyrovnávají do dneška. V Česku se sochy odstraňovaly například za první republiky. Zmínil bych sochu maršálka Radeckého z Malé Strany… Tak Radecký se odstraňoval v návalu nějaké prvorepublikové euforie. Nakonec se dle mého historicky ukázalo, že se ani odstraňovat nemusel. Jak říkám, jestli se Koněvova socha odstraňovat měla, tak se to mělo stát v 90. letech, kdy ta nálada na to byla. Dnes by to ale jen zbytečně vyvolávalo vášně, polarizovalo společnost. Praha 6 má hodně důležitějších problémů než řešení jedné sochy jednoho maršála. Už tím, že se o tu sochu staráme, vyjadřujeme Koněvovi úctu. Tím vůbec neříkám, zda si ji zaslouží, o tom se vůbec nechci bavit. Ale dle mého vyjadřujeme i úctu Rudé armádě, která si ji bezpochyby za svou kolosální oběť na bojištích druhé války zaslouží, a Rusku za to, že nám pomohlo se zbavit nacistické okupace. To ale není podstata celé této pseudokauzy – hlavní sdělení příběhu „sochy maršála Koněva“ je to, že komunisté mají privilegovaný přístup k ruským diplomatům a vědí o všem dřív než česká diplomacie. TAKTO BY MĚL PODSTAVEC U KONĚVOVY SOCHY VYPADAT PO PLÁNOVANÉ REVIZI: Je to pár let, co ve vaší městské části zbourali architekty ceněný hotel Praha. To je nějaký trend v Česku revidovat připomínky na období socialismu či normalizace? No tak v architektuře do toho samozřejmě vstupuje i nějaké estetické cítění, urbanismus a tak. Hotel Praha není jediný případ. Dneska jsou ale trendy v architektuře trochu jiné a i lidem se estetický pohled trochu mění. Dnešní architektura je střídmější než taková opravdu brutalistní, jako byl příklad hotelu Praha. Ale ten případ je jednoduchý, koupil ho soukromý vlastník, který chtěl pozemek využít pro stavbu rodinných domů pro sebe a své děti a ve spodní části chtěl mít soukromé gymnázium. To gymnázium tam mít nebude, ale jestli někdy bude chtít stavět domy pro svou rodinu, já nevím. Takže ve výsledku hotel zmizel a je tam prázdné místo. To je výsledek akce… Troufám si říct, že z pohledu obyvatel Hanspaulky se těm vilám, které stály za hotelem Praha, teď otevřel nádherný výhled na kus Prahy. Všiml jsem si, že máte v kanceláři fotografie prezidentů celkem standardní, a pak tam máte současného Miloše Zemana ve člunu. Jak Zemanovo prezidentování hodnotíte? Mně Zemanova politika nevyhovuje. Současný prezident dle mého rozděluje společnost na dva nesmiřitelné tábory: obdivovatele Miloše Zemana a naopak lidi, kteří ho nemají rádi. Prezident není člověk, který by měl diktovat, jak se má stát, média, společnost chovat. Prezident by neměl nikomu vnucovat své názory a kreativní výklad Ústavy v podání Miloše Zemana je skandální. To si prezident republiky nemůže dovolit, prezident má být lidem pozitivním příkladem – přeci jen je u nás jistá tradice vnímat prezidenta jako „tatíčka“. Stejně tak se mi ani nelíbí směr, kterým se za Miloše Zemana stočila zahraniční politika České republiky. Naše zahraniční politika měla výrazné téma lidských práv a v této oblasti jsme patřili mezi světovou špičku. Teď, když jsme se od toho odklonili, tak nás svět vnímá jen jako jednu z dalších malých a nevýrazných zemí. Ono stačí si připomenout, co prezident Miloš Zeman uvedl po svém návratu z Číny, kdy řekl, že tam nejezdil poučovat o lidských právech, ale naopak se učit, jak stabilizovat společnost. Toto přeci nesmí říct prezident demokratické země, ve které funguje reálná dělba moci a existuje cosi jako vláda práva, po návratu z návštěvy totalitního režimu vlády jedné strany. Komunisté jsou ostře proti změně ohledně sochy. Obviňují vás ze snahy se zviditelnit. Plánujete vstup do vyšších pater politiky? Zatím ne. Práce na Praze 6 mne zaměstnává, ohromně mne baví a myslím, že není důvod od ní odcházet. Syn významného českého diplomata Petra Koláče V mládí žil v Norsku, Švédsku a Irsku. Vystudoval mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a práva na Západočeské univerzitě v Plzni. V roce 2011 se stal tajemníkem předsedy TOP 09 a tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. O dva roky později se stal předsedou místní organizace TOP 09 na Praze 6. V roce 2014 byl zvolen starostou šesté městské části v Praze. V roce 2016 se ostře ohradil proti návštěvě čínského prezidenta v Praze. Letos v dubnu proslul kauzou, kdy mu radnice Prahy 6 z veřejných prostředků zaplatila článek v pánském časopise Playboy za 50 tisíc. Kolář následně městské části uhradil peníze ze svého. Podle svých slov o tom, že je článek zaplacený, nic nevěděl. Úředník, který měl sjednání článku na starost, přišel o místo.

Lezeme do prdele čínskému drakovi, vracíme se do totáče, ulevil si Karel Schwarzenberg. Pak nám vysvětlil, proč se obává velkohubého Trumpa PŮLNOČNÍ ROZHOVOR „Když se něčeho obáváte, tak nejste překvapeni.“ Tak hodnotí vítězství Donalda Trumpa pro ParlamentníListy.cz Karel Schwarzenberg. Promluvil i o demonstracích u příležitosti výročí 17. listopadu a prozradil také, co si myslí o návrhu na obnovení trestného činu za veřejné hanobení prezidenta republiky. „Vracíme se do totáče,“ vzkazuje kníže. Vítězství Trumpa v amerických volbách bylo pro mnohé velkým překvapením. Překvapilo to a zklamalo i vás? Já vám něco řeknu, když se něčeho obáváte, tak nejste překvapení. Čeho jste se nejvíc obával? Asi většina mého života byla ve dvacátém století. A tam jsem viděl, co natropí velkohubí mužové. Já je nemám rád. U nás ani tam. Jak se podle vás kvůli tomuto vítězství změní světová politika? To uvidíme. Podívejte se, já nejsem prorok. Samozřejmě každý politik něco v kampani říká a něco potom udělá, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Asi jisté změny v politice budou, na začátku na každý pád. Pak se seznámí s realitami tohoto světa a pak uvidíme. Jak to vidíte ve vztahu k Rusku? Trumpovi odpůrci tvrdí, že nový americký prezident bude právě Rusku nadbíhat... Podívejte se, já si pamatuji, když se George Bush setkal v Lublani s Putinem a pravil, že se mu podíval do očí a věří mu. Rozumíte, všichni prezidenti, nebo mnoho amerických prezidentů si myslelo, že když oni nastoupí, že nastaví nový stát Rusko. Byli to Bush, Obama... Já se obávám, že tam Trump zažije obdobné zklamání jako jeho předchůdce. Objevily se i informace, že by údajně mohlo oslabovat NATO, že Evropa zůstane sama a těžko tak bude čelit ruským hrozbám. Máme se něčeho takového bát? Ne. Myslím, že nemusíme. Ale v tom do jisté míry má Trump pravdu, že bude trvat na tom, aby Evropa dělala víc pro svoji obranu. Od 50. let vlastně převzala Amerika ochranu Evropy. Šťastně jsme s tím žili, nejdříve západní Evropa, potom také my. Nicméně ovšem jsme to mazaně využívali ke snížení vlastních výdajů na obranu. Teď se musíme seznámit s novou realitou, že obrana Evropy bude ležet hlavně na nás samotných. Což je vlastně normální stav věci. Američanům to nějaký čas vyhovovalo, jak to bylo, protože tudíž určovali všechno i v Evropě, co se týče vojenských věcí. To se všechno teď mění. Budeme se muset naučit sami se o sebe starat. Jak se podle vás Trump postaví k terorismu, k migrantům a k situaci v Sýrii? To nemám tušení, já nejsem prorok. Jak jeden anglický politik říká, prorokování je obtížné, obzvláště má-li se to týkat budoucnosti. Když jsme u migrantů. Ohledně volného pohybu osob i kancléřka Merkelová naznačila, že by mohl být zpřísněn, aby dotyční nezneužívali sociální systém. Povede se to, a je tato myšlenka správná? Podívejte se, já jsem proti zneužívání dávek. Nicméně, nejsem přesvědčen o tom, že hlavní ponuka pro ty lidi jsou sociální dávky. Pokud se jedná o uprchlíky ze Sýrie, tam každý uprchne, protože nechce být zabit, poněvadž tam zabíjí každý každého. Pak jsou samozřejmě také ekonomičtí migranti. Ti ale chtějí mít práci, aby vydělávali, aby mohli založit rodinu a podporovat i ty příbuzné, kteří jsou doma. I Merkelová pochopila, když zahájila iniciativu investice do Afriky, že je důležité přinést tam investice, podpořit tam průmysl, aby lidé mohli vydělávat doma. To je pro budoucnost strašně důležité. Vraťme se k volbě amerického prezidenta. Kdo měl opravdu radost ze zvolení Trumpa a také ho už i před jeho vítězstvím podporoval, byl prezident Miloš Zeman. Co podle vás mají tito dva pánové společného? Vystupují poměrně obdobně. Měli podobnou volební kampaň. Oba se cítí jako zástupci těch dolních deseti tisíc a jsou velcí demagogové a populisté, oba. Když jsme u Miloše Zemana, co říkáte na návrh, že by bylo hanobení hlavy státu trestné? Vracíme se do totáče. Oslavy 17. listopadu byly tentokrát nejen v Praze poměrně bouřlivé. Co si myslíte o tom, že se prezident Zeman žádných oslav nezúčastnil, na žádném shromáždění nevystoupil? Pochopitelně. Myslím, že v zážitku z předešlých oslav bylo od něho moudré se stáhnout do Lán. Poněvadž obávám se, že ta překvapivě velká účast na demonstracích nejenom v Praze, ale i v menších městech svědčí o tom, že lidi se probudili a vidí to nebezpečí, které tady je. A to nebezpečí vidí podle vás konkrétně v čem? V ohrožení naší svobody. Na jedné straně, promiňte, jak se leze do prdele čínskému draku, a na druhé straně právě některé ty nové zákony, které se vynořují. To je prostě návrat někam jinam.

Lidovci obětovali Česko, aby se Němci měli líp, udeřil Bašta Někdejší diplomat v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta se podíval na mezinárodní politiku jako na šachovou partii. A zdá se mu, že lidovci obětovali v této hře vlastní zemi, aby si Německo udrželo lepší pozici ve vztahu s Čínou. „Existuje specifická skupina šachových zahájení, kterým se říká gambity. V nich se kvůli získání poziční výhody obětuje pěšec. To mi vytanulo na mysli, když jsem sledoval zvláštní přístup zástupců lidovců v české vládě k naší zahraniční politice... V jejich pojetí je tím gambitovým pěšcem Česká republika, respektive její ekonomické zájmy, které obětovali, aby si někdo jiný (nejspíše Německo) udržel ve vztahu k Číně trvalou poziční výhodu. Boj se vede o to, zda budeme svůj export na nové trhy rozvíjet samostatně, nebo v rámci podřízených (postaru koloniálních) vztahů s naším velkým sousedem,“ konstatuje Jaroslav Bašta v komentáři pro server První zprávy.cz. Čeští podnikatelé se podle bývalého diplomata snažili proniknout do Ruska bez Německa, aby získali vyšší zisky. Na některé zahraniční trhy pronikáme jen v pozici německých subdodavatelů a Němci se prý starají o to, aby byly zisky českých podnikatelů minimální. V Číně to teoreticky mohlo být jinak, ale křesťanští demokraté prý tyto snahy pohřbívají svým příklonem k tibetskému duchovnímu vůdci dalajlámovi. Kolonizátor ostatně nemá rád, když se kolonie hodlá osamostatnit. A Česká republika se v podstatě stala kolonií Německa. V hodnocení našich vzájemných ekonomických vztahů se dovolává slov ekonomky Ilony Švihlíkové, která sepsala knihu „Jak jsme se stali kolonií“. Celý komentář najdete zde. Jak nás udržet v podřízeném postavení? „Tento úkol vzal na svá bedra pan ministr Herman a jeho spolustraníci ve vládě mu asistovali. Snaha ústavních činitelů dodržet obvyklé normy mezinárodních vztahů s Čínou byla vzápětí označena téměř za vlastizradu a podlézání komunistické velmoci. Nebyla žádná náhoda, že právě v době vrcholící krize pronesl český ministr kultury tezi, že z ekonomického hlediska jsme vlastně sedmnáctou německou spolkovou zemí, a proto se nám tak dobře daří. Jeho milí krajané mu holt dobře napovídají,“ shrnuje exdiplomat. Hrajeme prý roli obhájce lidských práv v Číně a v Rusku, aby se jiným větším zemím s Ruskem a Čínou lépe obchodovalo.

Hřebík do rakve? Skandální únik od Hillary Clintonové. Obrovská korporace, kterou všichni používáte, hraje možná nečistou hru V den, kdy podle sociologických šetření poprvé po dlouhé době Donald Trump v průzkumech vedl nad Hillary Clintonovou, dostala prezidentská kampaň bývalé první dámy a ministryně zahraničí USA další ránu. Tentokrát možná fatální. Zjistilo se totiž, že s její kampaní jsou spojeny významné počítačové firmy, které mají moc ovlivňovat veřejné mínění na celém světě. Server WikiLeaks zveřejňuje další várku e-mailů, které si Clintonová se svým týmem posílala přes nezabezpečenou e-mailovou komunikaci. Aféra Clintonovou pronásleduje už dlouho, jako ministryně zahraničí si totiž posílala přes nezabezpečený e-mail i služební korespondenci, která měla zůstat v utajeném režimu. Takové úniky z e-mailové schránky šéfky diplomacie jsou samozřejmě velmi nebezpečné. Později se zjistilo, že s e-mailovými schránkami Clintonové bylo manipulováno. A v posledním týdnu aféra explodovala s ještě větší silou, když detektivové FBI při vyšetřování úniků z ministerského e-mailu objevili výbušnou korespondenci členů jejího týmu. Z těchto e-mailů se americká i světová veřejnost mohla dozvědět, jak fungují Hillary Clintonová a její štáb. Často to nebylo příjemné čtení, což vysvětluje hysterii, která propukla v jejím táboře. Poslední „úlovek“ serveru WikiLeaks může být skutečně hřebíčkem do rakve prezidentských ambicí Hillary Clintonové. Mezi e-maily ze schránky šéfa její kampaně Johna Podesty je i jeden ze 2. dubna 2014, který je adresován dalšímu pracovníkovi kampaně Clintonové, Robby Mookovi. V tomto e-mailu svého kolegu informuje, že se sešel s Erikem Schmidtem. Tento význačný americký podnikatel v IT tehdy působil v nejužším vedení společnosti Google. Ta provozuje největší světový internetový vyhledávač. O ERIKU SCHMIDTOVI VÍCE ZDE Z Podestova e-mailu vyplynulo, že Schmidt je připraven aktivně vstoupit do kampaně. A to nejen finančně (byl již jedním z nejvýznamnějších sponzorů prezidentské kampaně Baracka Obamy), ale rovněž zapojit se jako poradce. „Je zřejmé, že by chtěl být hlavním externím poradcem,“ píše Podesta svému kolegovi. Schmidt se prý chce v kampani zaměřit zejména na „strukturu“. Jak si elitní manažer své poradenství představuje, se ukázalo o něco později v dalším z uniklých e-mailů. Tentokrát se v něm objevuje vize samotného Schmidta, jak vést kampaň. Manažer doporučuje zaměřit se na specifické potřeby každého voliče, které by se daly zjistit z jeho aktivit na internetu. „V roce 2016 už budou smartphony schopny identifikovat, protnout a aktualizovat profily voličů,“ píše natvrdo. V kampani by se podle něj tato zjištění o voličích měla využít tím, že je tým Hillary Clintonové bude oslovovat „v oblastech, o které se zajímají“. Jinak řečeno – pracovníci kampaně si od provozovatele internetového vyhledávače (mezi kterými je světovou jedničkou právě Google) zjistí, co člověka zajímá, a podle toho jej osloví. Kromě toho Schmidt doporučuje například využití metod digitálního marketingu, ozkoušených v internetovém byznysu. Zde jako dlouholetý klíčový manažer společnosti Google (pracoval zde již od roku 2001, přičemž v IT byznysu působí prakticky od dokončení studií v osmdesátých letech) jistě může nabídnout bohaté zkušenosti. Informace o takto aktivním vstupu špičkového IT manažera do kampaně a snad ještě více fakt, že chce ve prospěch Clintonové a k manipulaci voličů využít synergie se svými obchodními zájmy, má potenciál zcela mimořádného skandálu. Dávají to najevo i diskutující na facebookovém a twitterovém profilu WikiLeaks, kde se informace o významné akvizici kampaně Clintonové objevily. Někteří v této souvislosti připomínají i text zakladatele WikiLeaks Juliana Assange, který obsáhle pojednával o politických konexích společnosti Google. Důkaz, že by jeho zákazníci byli přímo využíváni k politickému boji, však doposud chyběl. JULIAN ASSANGE O GOOGLU. Potenciální nebezpečí zneužití internetových firem k politickým účelům se ukázalo již dříve, když společnost Facebook vytáhla do boje proti „hejtrům“. Šéf společnosti Mark Zuckerberg se dokonce sešel s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a následně slíbil, že jeho sociální síť bude tvrdě bojovat proti projevům nenávisti. Podobně může zasahovat i Google, dokonce v mnohem větší míře, neboť je největším světovým internetovým prohlížečem.

„Daně se platit mají“, říká Babiš… Jak je tomu ve skutečnosti? Daně se platit mají. Ti, kdo je neplatí, okrádají nás všechny! Daně jsou potřeba na silnice, nemocnice, školy, platy hasičů. – slogan Andreje Babiše Jaké daně platí Agrofert Ukazuje se, že chod Agrofertu je dotován státem. Podle předsedy ODS Petra Fialy Agrofert dostal 148 miliónů korun od Českého státu. Tolik činil rozdíl daně z příjmu za rok 2014 a státní dotace ve výši 1,653 mld Kč. Tyto údaje ukázal v pořadu OVM v neděli 10.1.2016 předseda ODS. Daně Agrofertu z výroční správy, kterou Petr Fiala ukázal v pořadu. Chod Agrofertu je dotován státem. předseda ODS Petr Fiala Není to pravda. Je to lež. Je to neuvěřitelná lež. Andrej Babiš „Ne. Je to lež, protože Agrofert odvedl do veřejných rozpočtů 19 miliard.“ Je nutné s panem ministrem souhlasit, pan Fiala pravdu nemá. Agrofert dostal o více než 1 miliardu více než uvádí předseda ODS. Ve zprávě je je uvedena splatná a ne opravdu zaplacená daň. Ve skutečnosti Agrofert v roce 2014 zaplatil méně než 424,7 milionů Kč a nezveřejnil, kolik to vlastně bylo.Ačkoliv měl Agrofert 3. nejvyšší obrat za rok 2014, nefiguruje mezi 20 největšími plátci daně z příjmu (viz. Finanční správa – uhrazené daně r. 2014). Možná je mezi firmami, které si nepřejí zveřejnit svoje jméno a výši uhrazené daně z příjmu, možná nepatří ani mezi 100 největších plátců daně z příjmu. Pak by zaplatil méně než 124,5 milionu Kč a prominutá daň by dělala 1, 3805 miliardy Kč. Takže nás všechny okradl v roce 2014 Agrofert o min. 1, 070 miliardy Kč nezaplacené daně + na dotace jsme přispěli dalšími 1,653 miliardami Kč. Celkem stát řízený ministrem financí jako firma daroval firmě v osobním majetku ministra financí 2,7 (a možná 4) miliardy Kč za rok 2014 – z peněz nás všech. Slova o 19 miliardách odvedených do veřejných rozpočtů mohou znamenat, i to, že si ministr financí Andrej Babiš plete daně a veřejné rozpočty… Statistika tržeb a placení daní - 2014 Jde o údaje z veřejných zdrojů. Vlevo obrat největších firem podnikajících v ČR, vpravo pořadí podle skutečně uhrazené daně z příjmu. Je zajímavé, nakolik se obě tabulky liší a co to vypovídá o „dobrých mravech“ uvedených firem. AGROFERT na 3. místě má cca 5,5 krát větší obrat než 20. METROSTAV, ale mezi 20 firmami s nejvyšší úhradou daně z příjmu AGROFERT nenajdeme… Zdroj: monikamrazova.wordpress.com

Sky News: IS chystá útoky na mateřské školky v Turecku Teroristická organizace Islámský stát (IS, v Rusku zakázaná) hodlá v nejbližší době spáchat v Turecku teroristické činy, přičemž jejich hlavním terčem mají být židovské děti, oznámila v pondělí večer britská televizní stanice Sky News s odvoláním na vlastní zdroje ve výzvědných službách. Podle slov zdrojů televizní stanice mohou být teroristické činy spáchány ve školách, mateřských školách a mládežnických centrech v nejbližších dnech, ne-li hodinách. „Kvůli těmto okolnostem jsou nyní činěna mimořádná opatření, která mají zajistit bezpečnost, kromě těch, která už realizuje turecká policie…Opatření v oblasti boje s terorismem jsou v konspirativním režimu činěna nepřetržitě", jsou citována slova jednoho ze zdrojů. Kromě toho upřesnil, že informace, které mají k dispozici tajné služby, byly získány od šesti bojovníků ISIL, zadržených minulý týden v tureckém Gaziantepu. Jedním z pravděpodobných terčů teroristů se může stát synagoga v Istanbulu, při které působí centrum židovské obce a škola.

Mají strach z protinázoru! V ČT vystoupil bojovník za lidská práva a pustil se do Číny i návštěvy jejího prezidenta v Praze O lidských právech v Číně hovořil na ČT24 v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Česku také vedoucí kampaní Amnesty International ČR Martin Balcar. Balcar ve vysílání zmínil například perzekuci právníků, ke které v Číně došlo vloni v červenci. „Bylo zadrženo 248 právníků po celé Číně. Někteří z nich seděli ve vazbě ještě na konci roku 2015, aniž by byla vznesena obvinění,“ uvedl s tím, že útok na právníky je vlastně ranou do týla opozici. Lidská práva v Číně monitoruje Amnesty International na základě svých spojení v Číně. „Právo na to nebýt mučen, právo na to nebýt ve vazbě bez obvinění, to jsou věci, které odporují základním právům a svobodám,“ vyjádřil se také Balcar k tomu, k čemu v Číně dochází. Trest smrti je podle něj vykonáván také nadmíru, což se Čína snaží utajit. Balcar následně zkritizoval Česko-čínskou komoru za zabrání míst v Praze. „Jde o porušování práv shromažďování. Není mým právem zabrat půlku města, aby se nikdo nikam nedostal. Pro ně je legitimní zabrat polovinu města na čtyři dny a to právo de facto nevyužívat. Podívejte se na ten strach z protinázoru, neboť my tu nemůžeme udělat žádnou protiakci,“ řekl s tím, že nejde o dobrý signál. „Boj za lidská práva v Číně není nic protičínského. Ale jde o to, jakým způsobem se budeme paktovat s Čínou. Není dobré tradici našich zemí cenzurovat internet, zavírat lidi bez soudu, není dobré mučení,“ zmínil Balcar. „U nás se však vytváří pocit, že Češi si opačný názor nedovolí,“ uzavřel.

Janek Kroupa odhalil nový skandál Agrofertu. V rozhlase k tomu dostal dvacetiminutové sólo Reportér Českého rozhlasu Janek Kroupa se v úterních Dvaceti minutách Radiožurnálu rozpovídal o tom, jak gigant Agrofert hospodaří na půdě, která mu nepatří, a ještě na ni pobírá dotace. Společnost, která patří do svěřeneckého fondu příštího českého premiéra Andreje Babiše, tvrdí, že jedná v souladu se zákonem, jenže někteří právníci to vidí jinak. Český rozhlas vzal data z několika veřejně přístupných databází, porovnal je a zjistil, že holding Agrofert spadající pod svěřenecký fond příštího premiéra Andreje Babiše (ANO) hospodaří na 1 740 hektarech půdy, které mu nepatří. Toto číslo prý může být ještě větší. Janek Kroupa prozradil, že několik majitelů pozemků se s Agrofertem soudí kvůli tomu, že mamutí firma hospodaří na jejich pozemcích, a ještě na to bere dotace. Není bez zajímavosti, že Agrofert přiznává, že hospodaří na větším množství půdy, u které není jasný vlastník, a tyto vlastníky se snaží dohledat. „My jsme to řekli právníkům a oni nám se smíchem sdělili, že tomuhle se říká doznání k trestné činnosti,“ řekl ve vysílání Janek Kroupa. „Každopádně by to bylo podle mě neoprávněné užívání cizí věci. Pokud já hospodařím na cizím majetku a vím to, že hospodařím na cizím majetku, tak to, co na tom vydělám, patří majiteli té půdy, nebo státu, pokud by ta půda připadla státu. Pokud na to ještě čerpá dotaci, tak je to v podstatě dotační podvod, resp. poškozování EU,“ poznamenal k tomu Václav Vlk s tím, že jde zřejmě o dotace, které poskytuje EU. Firmu prý nemůže zachránit ani argument, že ví o problému, ví, že hospodaří na půdě, která jí nepatří, ale odvádí zisky do zvláštního fondu. Až najde vlastníka, prý mu odvede patřičné poplatky za užívání této půdy. Pokud firma argumentuje právě takhle, podle právníků se doznává k tomu, že páchá trestnou činnost. Mnohem lepší by prý bylo, kdyby společnost spadající pod svěřenecký fond Andreje Babiše tvrdila, že o něčem takovém nemá ani tušení a že na těch pozemcích hospodařila v dobré víře, že jsou její. A když byla upozorněna na opak, vzala by to na vědomí a přestala by s tím. Agrofert také může argumentovat tím, že je lepší, pokud půdu s nejasným vlastníkem obhospodařuje alespoň někdo. To je argument srovnatelný s chováním aktivistů z Autonomního sociálního centra Klinika, kteří obsadili budovu, která jim nepatřila, a využívají ji. Soud už několikrát rozhodl, že aktivisté mají tuto budovu opustit, ale oni soudním rozhodnutím pohrdají a odmítají odejít. „Zemědělci, kteří jsou slušní, na půdu, která jim nepatří, s traktorem prostě nejezdí,“ poznamenal k tomu Kroupa. Stát prý neví, že má v této věci nepořádek, protože věří zemědělcům, že půda, na které hospodaří, jim patří. Teprve když někdo na tento problém upozorní, stát se tím začne zabývat. Jestliže Agrofert čerpá dotaci na pozemky o výměře 1 740 hektarů, pak se prý konkrétně bavíme o výši dotací někde mezi deseti miliony až sto miliony korun. Pro pořádek je třeba dodat, že podobně nezákonně se chovají i další zemědělci, nejen Agrofert. Úřady by si tedy měly posvítit i na ně, ale Kroupa dodal, že se s týmem zaměřil na Agrofert čistě proto, že jiní zemědělci nemají svého šéfa ve vládě. Agrofert na 1 740 hektarech neoprávněně hospodařil i v době, kdy byl Andrej Babiš přímým vlastníkem firmy, ale současně také ministrem financí a vicepremiérem české vlády.

Bombové útoky v Bruselu. Jak dlouho ještě si nechají lidé vymývat mozky médii, ptá se expert Jim Stone Jak se sluší a patří na každý falešný naaranžovaný útok svedený na islámské teroristy, i v Bruselu se konalo 26. února 2016 cvičení záchranných složek na přesně stejnou situaci - teroristický útok v metru. Viz video francouzsky https://youtu.be/fhDgVKxi1xE Stejné video upozorňuje na článek o tom, že video vydávané za záběry z bruselského letiště pochází z útoků na letišti v Moskvě r. 2011. http://www.20minutes.fr/monde/1811263-20160322-attentats-bruxelles-fausses-infos-anciennes-images-circulent-web Bombové útoky v Bruselu: Další falešná vlajka Chce to ještě čas, postupně se ukáže. Zatím začíná letištní historka tím, že se útočníci nechali chytit letištní ochrankou, a tak se odpálili tam, kde byli chyceni, i s ochrankou. Další se prý odpálil v metru. Pamatujte, že jednou z metod je svěřit nic netušícímu poslíčkovi nějaké doručovatelské služby balíček k doručení, ten neví, že je v tom bomba, a oni ji potom odpálí na dálku a svedou to na sebevražedného útočníka. Jakmile to proběhne, historka k tomu se pak může vymyslet jakákoli. Mám podezření, že takto to proběhlo v tomto případě. Jazyková bariéra pak bude bránit, aby se zjistilo, co se skutečně stalo, protože tak je těžší odhalit chyby v linii báchorky. Myslím, že jsem už jednu chybu našel, ale počkám si, až to ještě trochu nafouknou, abych je pak přistihl. Press TV oznámila 23 mrtvých, RT ohlásila 13. Na Novém Zélandu média mluví o více než 40 mrtvých. A velká zajímavost: stalo se to 22. 3. (v angl. formátu 3/22) Proč se nemůže žádná věc tohoto druhu stát na nějaké bezvýznamné datum, a všechny musí proběhnout v datu, které je nějak spjato s tajnými společnostmi? (Lebka a hnáty 322 je znak masové vraždy). Viz https://en.wikipedia.org/wiki/Skull_and_Bones Jeden čtenář poslal dobrý postřeh: Lidé, kteří nemají prospěch z této řízeně hrůzu vyvolávající události: 1. Oběti a jejich rodiny dnes v Bruselu. 2. Drobní belgičtí daňoví poplatníci. 3. Ti, koho se korporátní konglomeráty masových médií rozhodnou obvinit z této masové vraždy. Lidé, kteří mají prospěch z tohoto navýsost užitečného korporátního projektu: 1. Soukromě vlastněná mezinárodní korporátní masová média a jejich reklamní monopoly.2. Soukromě vlastněné mezinárodní bezpečnostní/výzvědné organizace..3. Soukromě vlastnění mezinárodní nevoleníkorporátně političtí mluvkové z EU Inc.4. George Soros a jeho globální "veřejné" servisní organizace - nadace Open Society a Open Border. Ve výčtu toho, kdo za tím stojí, bych mohl dále pokračovat až ke skutečným zbabělým teroristům ... ale zkuste si to propojit sami. Největší nesmysl této báchorky je následující: Zde je díra, kterou jsem našel: Press TV oznámila, že na bruselském letišti byly nalezeny tři vesty. To je výzva k zavětření, podobně jako pasy, které se zázračně vždycky všude najdou. Otázka: Který idiot by nechával válet někde sebevražedné vesty, aby je našli? Chtěl jsem trochu počkat, než tohle řeknu, aby se trochu v tom zamotali, ale v západních médiích už tuhle lež o vestách blokli, jenom třetí svět ji ještě dostává plnou hubou. A tato historka o vestách obsahuje problém, který nelze vyřešit... Kdykoli se kdekoli najde nějaká věc podezřelá jako výbušnina, odpálí se hned na místě, protože je považováno za příliš nebezpečné se jí dotýkat. Ale s těmito "sebevražednými vestami", které jsou v tento okamžik, kdy to píšu, objeveny už čtyři hodiny, se nic takového nestalo. Nebyly oznámeny žádné další výbuchy, ke kterým by muselo dojít, kdyby ty vesty skutečně našli. Žádná taková báchorka by nikdy nepronikla do médií třetího světa, ani do Press TV, kdyby to neřekl někdo z Bruselu, což znamená, že je to falešná vlajka a nafukovaná zfalšovaná událost, stejně tak jako všechny ty pasy a identifiakční karty, které se zázračně najdou, když je třeba podepřít oficiální báchorku. Takže, jsou neodvolatelně prozrazeni a přistiženi při činu! Všechny mediální zdroje oznamují, že "byly nalezeny další výbušniny", mezi něž by se daly počítat i ony "sebevražedné vesty", a přesto se s nimi nic neudělalo. V tuto chvíli by všechny tyto všechny výbušniny měly být na místě odpáleny, a měly by být oznámeny další výbuchy, protože je policie odpálila na místě tam, kde byly, aniž se jich dotkla, z důvodů bezpečnosti, jak se to děje velmi rychle všude, kde je nalezena nějaká bomba. To dokazuje, že tyto výbušniny nikdy neexistovaly a byly vymyšleny jen pro vylepšení historky, která je pravděpodobně zcela falešná. Moje verze je tato: nic netušící poslíčci nesli nevědomky v balících bomby místo pizzy nebo sushi, a když došli na správné místo, bomby byly pomocí mobilní sítě uvedeny do činnosti. Už jsou to 4 hodiny od nálezu vest, a pořád ještě žádné "bezpečnostní" odpaly, což dokazuje, že toto je další podvodná zfalšovaná událost a historka pod falešnou vlajkou. Dodatek: Vážně vtipné, výrobci oficiální historky už si asi Jima Stona přečetli a začali likvidovat (možná skutečně, možná jen lež pro média) ony "další nalezené výbušniny", aby napravili svůj kiks. Právě čtu na Novinkách, že na letišti prý se našel i nevybuchlý opasek s náloží a byl na místě odpálen, zveřejněno ve 14.40. A chvilku předtím prý robot odpálil podezřelou výbušninu před královským palácem. Jim Stone Zdroj: 1, 2 Komentáře:

Jan Keller: Výbuch v Bruselu mě minul o 15 minut. Prodáme naše zbytky Číňanům, nastěhujeme si sem černochy a budeme vystaveni teroristům ROZHOVOR Nejsem žádný posera, do Bruselu budu jezdit dál a po městě tam využiji i hromadnou dopravu jako ostatní lidé, říká europoslanec, sociolog, profesor Jan Keller, kterého výbuch minul jen o 15 minut. Keller v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvádí, že Spojené státy věnovaly miliony dolarů na destabilizaci syrského režimu, a přitom dohoda o společném postupu s Ruskem by je vyšla mnohem laciněji. Nediví se ani stále většímu rozevírání nůžek mezi bohatší a chudší částí společnosti. K tomu prohlašuje: „Při narůstající impotentnosti levice je pravděpodobné, že tento trend bude i nadále pokračovat.“ Nemělo by se už konečně po bruselské tragédii razantně omezit bezhlavé přijímání uprchlíků do Evropy a neměli bychom se v daleko větší míře zaměřit na jejich prověřování, které zatím – i podle názoru zaměstnanců Ministerstva vnitra – na řeckých hotspotech moc nefunguje? Než prověříte všechny migranty, tak vám mezitím vybuchne pár desítek radikálních islamistů, kteří se v Evropě narodili a kteří si i při všech sociálních potížích žili v průměru mnohem lépe než patrně většina těch, kdo k nám přicházejí. Tvrdší v případě registrace být musíme. Ovšem s vědomím, že se tím tak mnoho zase nevyřeší. Úterní výbuch na bruselském letišti mne minul zhruba o čtvrt hodinu. O to více mne mrzí, že někteří mí kolegové europoslanci zareagovali tím, že snad přestanou do Bruselu jezdit. Jeden z nich se dokonce chlubil, že let odřekl, protože situace se mu zdála nebezpečná. Já tam budu jezdit i nadále a nadále budu používat veřejnou dopravu, nikoliv parlamentní auta. Jestliže nejsme schopni situaci zlepšit, musíme aspoň žít ve stejných podmínkách jako ostatní. Posera není ten, kdo má strach, ale ten, kdo se strachu vyhne tím, že se nevystaví rizikům, ve kterých musejí žít i se svými dětmi druzí lidé. Současná německá vláda stále prezentuje k uprchlické krizi tzv. společné evropské řešení. V rámci dohody s Tureckem uvažují politické špičky v EU ve shodě s Berlínem stále o zavedení kvót. Tentokrát se jedná o běžence z tureckých utečeneckých táborů v systému jeden za jednoho, jak to zaznělo na posledním summitu EU s Tureckem. Domníváte se, že i po bruselských útocích a také po výsledcích zemských voleb, kdy část německé populace dala najevo svůj nesouhlas s dalším příjímáním uprchlíků, bude systém přidělování v EU i nadále aktuálním tématem? Neoslabila se síla německé kancléřky a její vlády? Angela Merkelová bude na systému přerozdělování trvat tak dlouho, dokud to bude považovat za výhodné. Jakmile to za výhodné považovat přestane, prohlásí, že vždy byla zásadní odpůrkyní systému přerozdělování. Obávám se, že její tvrzení pak budou opět opakovat ozvěnou i někteří naši politici. Docela je chápu, osvědčují si tím, že i oni jsou profesionálové. Jak byste vůbec zhodnotil uplynulé zemské volby ve třech německých regionech? CDU kancléřky Merkelové sice ztratila některé voliče ve dvou spolkových zemích, ale na vládě v nich se může stále podílet. Hnutí Alternativa pro Německo, která se staví proti migraci, naopak získala poměrně dost hlasů. O čem to svědčí? Domníváte se, že Německo bude například nuceno poněkud změnit svůj „otevřený“ kurs politiky vůči běžencům? Na výsledcích německých zemských voleb mne nejvíce zaujalo, že ve dvou ze tří zemí skončila SPD na čtvrtém místě. Jsem velice zvědav, zda to u této části německé levice povede k nějaké formě přehodnocení dosavadní politiky. Až dosud vystupovali poslanci za SPD v Evropském parlamentu jako jakýsi předvoj Angely Merkelové. Byl bych moc rád, kdyby to už skončilo, protože mi to připadá nevkusné a politicky sebevražedné. I když Angelu Merkelovou v řadě evropských zemí zrovna moc nemusí, stále má ještě v Německu, i přes určitý pokles, celkem dost velkou popularitu, o které se může některým našim politikům je zdát. A to i přes fakt, že téměř v každém německém městě mají s migranty alespoň nějaké problémy. Čím si to vysvětlujete? Na to se musíte zeptat samotných Němců. Mně se Angela nelíbila ani jako propagandistka Honeckerovy mládeže, ani jako vůdkyně německých křesťanských konzervativců. Obojí sice dělá naprosto profesionálně, chybí mi však v tom aspoň špetka věrohodnosti. Proč to nechybí mnoha Němcům, to je pro mne velká záhada. Na Slovensku se dostali do parlamentu krajní extremisté ze strany Naše Slovensko, u našich západních sousedů bodovalo sdružení Alternativa pro Německo. Bude nyní v evropských zemích kvůli uprchlické krizi trendem volba uskupení podobného typu? Doplatí na to například v budoucnu i strany založené na liberalismu? Před tímto trendem varuji už déle než rok. Vysloužil jsem si za to nálepku rasisty, nácka a xenofoba. Kritizovali mne v této souvislosti tak vynikající odborníci, jako jsou pánové Ondřej Slačálek a Ondřej Císař. Ani jeden z nich bohužel dosud neprozradil, jak chce nástupu krajní pravice zabránit. Asi si tento plán nechávají až na dobu, kdy tento problém začne ohrožovat i naši kavárnu. V Sýrii byl dojednán mír, kterému ale nikdo příliš nevěří. Západ obviňuje Rusko z brutálního postupu majícího za cíl udržet za každou cenu u moci Bašára Asada. Rusko zase obviňuje Turecko z podpory Islámského státu a naznačuje, že by Západ, Turecko a Saúdská Arábie v rámci „plánu B“ mohli obsadit části Sýrie. Kde je pravda? A hlavně, kde je budoucnost válkou ničené Sýrie? To, že se zmíněné státy nedokázaly domluvit na společném postupu, je ještě mnohem zlověstnější než hrozba atentátů, která v dohledné době už jen poroste. Spojené státy věnovaly miliony dolarů na destabilizaci syrského režimu. Dohoda o společném postupu s Ruskem by je vyšla mnohem laciněji. Snad bude umět počítat aspoň příští americký prezident. A nemusí být na rozdíl od toho současného ani nositelem Nobelovy ceny míru. Situace Ruska jako takového může vypadat zneklidňujícím způsobem díky problémům s cenou ropy, která podráží ruské hospodářství. Lidé sice Putinovi věří, nicméně... Máme se připravit na obnovení konfliktu na Ukrajině nebo na začátek jiné války za účelem vybuzení vlastenectví a zakrytí vnitřních problémů? Jaké faktory v „ruské“ problematice jsou běžně opomíjeny? Vývoj v Rusku záleží do značné míry na tom, kolik milionů dolarů bude vydáno na jeho destabilizaci. Za to, co dělal Jelcin zadarmo, budou chtít jeho možní pokračovatelé dobře zaplatit. Až k tomu jednou dojde a kolega Štětina začne slavit, měli bychom se postarat aspoň o to, aby si ruští a ukrajinští utečenci na našem území navzájem příliš neškodili. Jsou přece jen jedné krve. Francie, Británie, Dánsko, Nizozemí, Maďarsko, Polsko... Ve všech těchto zemích existují výrazné politické síly, které se odklánějí od hlavního proudu evropského myšlení. Chtějí výstup svých zemí z EU, případně navázání větší spolupráce s Ruskem. Měl by se Brusel některých z nich obávat? Kterých nejvíc? Nejsem ten, kdo by se cítil oprávněn sestavovat jakési seznamy největších potenciálních škůdců. Musí mi stačit, že moje jméno se na skoro všech seznamech objevuje. Jsem veden na seznamech lidí, kteří zaprodali republiku za místo v Bruselu i na seznamech údajných nácků, kteří šíří xenofobii. Jakýsi mladý levičák o mne napsal, že bych měl vypadnout z republiky. Snad proto, aby zde bylo o jedno místo více pro migranty. Na jednom seznamu pocházejícím z levicové dílny figuruji dokonce společně s Adamem B. Bartošem, který mne svého času zařadil na svůj seznam pravdoláskařů. Až někdo zhotoví přehled přitroublých zhotovovatelů seznamů, bude takový seznam prakticky nekonečný. A bude to asi jediný seznam, na kterém figurovat nebudu. Množí se varování před příchodem další ekonomické krize. Exšéf Bank of England Lord Mervyn King například uvádí, že světové hospodářství je na pokraji další havárie. Česká ekonomka Šichtařová prorokuje krizi s velkým K, běžně se používá termín „dokonalá bouře“. Ekonomická bouře prý začne na finančních trzích, které jsou údajně přehřáté. Co z toho může být pravda a v jakém horizontu? Když to přesně neví paní Šichtařová, nemůžu to pochopitelně vědět ani já. Ekonomové obecně dokážou zdůvodnit, proč krize nutně musela přijít (pokud skutečně nastane), tak také to, proč v žádném případě přijít nemohla (pokud k ní nedojde). Já takový odborník nejsem. Jenom bych z hlediska obyčejného selského rozumu podotkl, že pokud bankéři vydělali na krizi předchozí, není z jejich strany jediný racionální důvod bránit se krizi příští. A my můžeme být v takovém případě naprosto klidní. Teorie neviditelné ruky nám přece sděluje, že pokud bankéř hájí svůj osobní zájem, vykvete z toho dříve nebo později nepochybně blaho celé společnosti. Čína v řadě ohledů stagnuje, její problémy se přelévají do celého světa. Jak hodnotit budoucnost ambiciózní nastávající velmoci? Považujete za zajímavé její projekty, kterými se snaží prosadit v zahraničí, například projekt Nové Hedvábné stezky a některé další investice? Máme se bát čínských investorů, levné čínské práce a také snah, za kterými mohou být skryty velmocenské cíle Číny? Co by daly jiné země světa za to, pokud by stagnovaly tak jako Čína. V rámci globalizace, kterou všichni vítali a oslavovali, je přece logické, že největším investorem se stane Čína. Každý bude mít v globalizaci svoji roli. Role Čechů a Moraváků bude spočívat v tom, že prodají zbytek lukrativních položek Číňanům, nastěhují k sobě černochy a spolu s nimi budou vystaveni teroristickým akcím radikálních muslimů. Kdo bude proti, skončí se mnou na seznamu nácků a pánové Slačálek s Císařem si na něm zgustnou. Každý prostě máme v globalizaci svoji roli. Někdo tragickou, jiný šaškovskou. Zatímco ekonomika roste, levicoví pozorovatelé kritizují fakt, že běžní lidé i v České republice častokrát růst nepociťují. Tedy, že reálné mzdy a životní úroveň nerostou, jak by měly. Stejně tak pokračuje trend častějšího uzavírání pracovních úvazků jiných než hlavní pracovní poměr, což vede řadu lidí do příjmové nejistoty, nebo rovnou pracující chudoby. Jak jsme na tom v tomto směru v ČR, jak je na tom západní Evropa? Zhruba od konce 70. let 20. století se růst ekonomiky trvale odpoutal od růstu životní úrovně. Příjmy stagnují a pracovní místa jsou stále nejistější, i když ekonomika roste. Stále menší počet lidí si přivlastňuje stále větší díl nově vytvořeného bohatství. Při narůstající impotentnosti levice je pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat. Vlna migrace a konflikty s ní spojené povedou zároveň k paralyzování jakékoliv formy odporu proti tomuto trendu a ke kanalizaci napětí směrem od sociální otázky k otázkám etnickým. Ti na levici, které považuji za šašky, tomuto trendu jednoznačně nahrávají. V Evropském parlamentu to vidím denně. V minulých dnech vyzval Senát ČR prezidenta Miloše Zemana k tomu, aby nerozděloval českou společnost. Hlasování o tomto usnesení v Senátu prošlo těsně o jediný hlas. „To, že premiéra Sobotku dehonestuje, škodí nejen premiérovi, ale škodí to celé zemi,“ řekl podle deníku Dnes o Zemanovi senátor Jiří Šesták z klubu Starostové a nezávislí, který usnesení navrhl. Co si o tom myslíte, mají někteří senátoři pravdu, anebo to je úplně jinak? Mrzí mne, jaké vztahy panují mezi prezidentem a premiérem. Naše země prochází velice kritickou fází vývoje (anebo regresu) a rozmíšky mezi vysokými ústavními činiteli jsou tím posledním, co bychom dnes potřebovali. Senátor Jiří Šesták má obrovskou výhodu v tom, že nemůže zemi škodit, i kdyby chtěl, protože ho nikdo nezná.

NASA tvrdí, že před námi existovaly desítky vyspělých civilizací, prý nám hrozí to samé Nová studie NASA ukazuje, že na Zemi existovaly desítky pokročilých civilizací, které byly podobné té naší, avšak všechny zanikly. Tato studie naznačuje, že by lidstvo, tak jak ho známe, mohlo v několika dalších dekádách také dojít ke svému zániku, dle určitých modelů, které byly u těchto předešlých civilizací vypozorovány. Fabweb.org informuje: Pokud se podíváme zpět do historie, 3000 – 5000 let, zjistíme, že historické záznamy jednoznačně ukazují, jak byly dřívější pokročilé a komplexní civilizace stejně tak náchylné ke zničení jako je ta dnešní. Tyto historické vzorce vedly vědce ke zpochybnění budoucí existence společnosti a civilizace současnosti. Mezopotámie, město UR, založeno v V staletí před naším letopočtem, opuštěno v IV staletí před naším letopočtem. 4877 nasa-tvrdi-ze-pred-nami-existovaly-desitky-vyspelych-civilizacinasa-tvrdi-ze-pred-nami-existovaly-desitky-vyspelych-civilizaci Kdybychom se podívali ještě dále, více než 10 000 let, setkali bychom se s evidencí vyspělých civilizací, které zřejmě předcházeli Inky, Olméky a starověké egyptské civilizace, nebo také vyspělé prastaré civilizace Mezopotámie. Je těžké přehlédnout opakující se vzorce, které byly identifikovány učenci ve většině těchto civilizací. Studie NASA poskytuje jasnou evidenci toho, jakou cestou se ubíraly starobylé civilizace po tisíce let na planetě Zemi. Mnohými lidmi je tento vývoj vnímán jakožto znamení, které jasně ukazuje, že starobylé civilizace se několikrát nastartovaly znovu. Určité faktory se neustále opakovaly a byly hlavním viníkem zániku těchto civilizací, které tu naší předcházely. Ve zprávě od NASA matematik Safa Motesharri a jeho model „Lidské a přírodní dynamiky“ uvádí, že „proces vzniku a zániku je ve skutečnosti opakujícím se cyklem, který je v historii po celou dobu.“„. Zánik Římské říše, či podobně (ne-li více) vyspělé Dynastie Chan, Mauryjské či Guptovské říše, stejně jako více vyspělejší Mezopotámské říše, jsou důkazem, že i vyspělé, vzdělané, komplexní a kreativní civilizace jsou nejen křehké, ale také nestálé.“ Tato studie došla k závěru, že jsou dva klíčové společenské rysy, které přispěly k zániku všech těchto dřívějších vyspělých civilizací. Jsou to „využívání zdrojů do maxima, které je spojeno s velkou ekologickou zatížitelností“ a „ekonomická stratifikace společnosti na elity (bohatí) a masy (prostí lidé, chudí).“ Tyto sociální fenomény. sehrály „centrální roli v charakteru anebo v procesu tohoto kolapsu,“ a to ve všech případech „za posledních pět tisíc let.“I přes to, že se naše civilizace nachází ve velice pokročilé technické fázi vývoje, tak to neznamená, že bychom měli být zachráněni před hrozícím chaosem. V této studii se uvádí, že „technologická změna může zvýšit efektivitu užití zdroje, avšak také může vést ke zvýšení konzumace těchto zdrojů na osobu a bývá zdrojem zvýšeného rozsahu těžení těchto zdrojů.Jedním z nejlepších příkladů zmizelé vyspělé starobylé civilizace je Mezoamerika. Pokud se zaměříme na starověkou Mayskou civilizaci tak zjistíme, že několik faktorů sehrálo v rozpadu této říše klíčovou roli. Většina badatelů by se shodla, že odlesnění, hladomor a sucho patřily k těm klíčovým. Podobné příčiny lze nalézt i u dalších civilizací po celé planetě. Motesharrei a jeho kolegové tvrdí, že za podmínek, které „úzce reflektují realitu současného světa…. zjišťujeme, že vyhnutí se zániku je obtížné.“ V prvním z těchto scénářů se civilizace:„…. zdá být na udržitelné cestě, a to po dlouhou dobu, avšak i při optimálním užívání zdrojů se již při velmi malém množství elit dobereme k tomu, že tato skupina lidí začne konzumovat příliš, což vede k hladomoru mezi prostými lidmi. To nakonec zapříčiní kolaps společnosti. Je důležité poznamenat, že typ tohoto zániku je způsoben nerovností, která znamená ztrátu dělníků a ne zničení přírody.“ Zdroj: dobajedu.cz

Jak to vidí americký analytik Roberts? Hillary už padla, ale oligarchie zatím ještě ne Tyto americké prezidentské volby jsou historické, protože Americký lid byl schopen porazit oligarchy. Agentka Oligarchie Hillary Clinton byla poražena i přes zběsilou mediální kampaň proti Donaldu Trumpovi. To ukazuje, že média a politický establishment v politických stranách už u Amerického lidu nemají žádnou věrohodnost. Ještě se uvidí, jestli bude Trump moci vybrat a jmenovat vládu, která poslouží jemu a jeho cílům obnovit americká pracovní místa a navázat vztahy vzájemného přátelství a respektu s Ruskem, Čínou, Sýrií a Íránem. Ještě se také uvidí, jak na Trumpovo vítězství zareaguje Oligarchie. Wall Street a Federální rezervy mohou vyvolat ekonomickou krizi, aby zahnaly Trumpa do defenzivy, a této krize mohou zneužít, aby Trumpa přinutili jmenovat jejich vlastního ministra financí. Darební agenti v CIA a v Pentagonu mohou vyvolat útok pod falešnou vlajkou, který by mohl rozvrátit přátelské vztahy s Ruskem. Trump by se mohl dopustit chyby a držet si ve své vládě neokonzervativce. S Trumpem je ale přinejmenším naděje. Pokud v tom Trumpovi nezabrání špatný úsudek při jmenování podřízených a překážky, které mu budou stavět do cesty, tak můžeme předpokládat skoncování s Washingtonem inscenovaným konfliktem s Ruskem, odstranění amerických raket z ruských hranic s Polskem a Rumunskem, skončení konfliktu na Ukrajině a konec washingtonských snah o svržení syrské vlády. Avšak takovéto úspěchy by znamenaly porážku americké Oligarchie. Ač Trump porazil Hillary, tak Oligarchie pořád existuje a je pořád mocná. Trump řekl, že 25 let po kolapsu Sovětů už nevidí smysl v NATO. Jestli na svých stanoviscích setrvá, tak to pro evropské vazaly Washingtonu znamená ohromnou politickou změnu. Nepřátelství k Rusku u současných činitelů EU a NATO pak bude muset skončit. Německá kancléřka Merkel bude muset změnit své priority nebo skončit. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg bude muset být vyhozen. My nevíme, koho si Trump k službě ve své vládě vybere. Trump nejspíš není obeznámen s různými personálními možnostmi a s tím, jaká jsou stanoviska těchto lidí k různým otázkám. Opravdu to závisí na tom, kdo Trumpovi radí a jaké rady mu dává. Až jeho vládu uvidíme, budeme vědět, zda máme doufat v ty změny, na které je teď šance. Když ale oligarchie nebude Trumpa schopna kontrolovat a on opravdu uspěje v omezení její moci a rozpočtu pro vojensko-průmyslový komplex a požene finanční sektor k politické odpovědnosti, tak může být Trump ale zavražděn. Kontextová reklama Sklik Trump řekl, že Hillary zavře do basy. Nejdříve by ji měl postavit před soud za zradu a válečné zločiny spolu se všemi neokonzervativci. Tím by se vyčistil prostor, aby v něm bylo místo pro mír s ostatními hlavními jadernými mocnostmi, nad nimiž neokonzervativci usilují o hegemonii. Ač by si neokonzervativci stejně udrželi kontakty se skrytým hlubokým státem, tak by stejně pro tu drobnou havěť dole už bylo obtížné zorganizovat operace pod falešnou vlajkou nebo vraždu. Ty darebné živly ve vojensko-průmyslovém komplexu by pořád ještě nějakou tu vraždu spáchat mohly, ale bez krytí neokonů ve vládě by to bylo obtížnější. Trump chápe daleko více a věcí a vidí dovnitř daleko lépe, než si jeho odpůrci uvědomují. U muže, jako je Trump podstupujícího rizika, že si znepřátelí mnohé mocné, a který riskuje své bohatství a reputaci, v tom musela být znalost, že je tu tak ohromná nespokojenost lidí s vládnoucím establishmentem, která znamená, že bude moci být prezidentem zvolen. Nevíme, co čekat, dokud neuvidíme, kdo jsou ministři a jejich náměstci. Bude-li to ten běžný houf, tak budeme vědět, že Trumpa nachytali. Ale i tak nám zbyde krásný zbytkový výsledek těchto voleb s naprostou diskreditací amerických médií. Ta média předpovídala snadné vítězství Hillary a dokonce kontrolu Demokratické strany nad americkým Senátem. Ještě důležitější je to, že média ztratila vliv a věrohodnost, přes zběsilé mediální útoky na Trumpa během prezidentských primárek a prezidentské kampaně neměla snaha médií vůbec žádný účinek mimo Severovýchodní a Západní pobřeží, tj. mimo základnu, o níž se to Jedno procento opírá. Zbytek země média ignoroval. Ani já jsem si nemyslel, že Oligarchie Trumpovi dovolí zvítězit. Vypadá to však, že oligarchové se nechali oklamat propagandou svých vlastních médií. Po ujištění, že Hillary je jistý vítěz, už nebyli připraveni, aby mohli plán na ukradení voleb stihnout realizovat. Hillary už padla, ale Oligarchové ještě ne. Jestli Trumpovi poradí, aby byl smířlivý, zasahoval zdráhavě a vzal si establishment do vlády, tak bude Americký lid opět zklamán. V zemi, kde jsou instituce Oligarchií zcela zkorumpované, je těžké dosahovat skutečných změn bez krveprolití. Zdroj: zerohedge.com

Elity opět připravují překvapení? Zásahové jednotky 4 států provedly v Londýně největší evropské cvičení na katastrofu v metru Pro ty, co ještě nevěří, že vše, co ukazují média, může být a většinou je trapná inscenace scénáře připraveného tajnými službami: koncem února v Londýně proběhlo obrovské cvičení zásahových služeb, při kterém byly nacvičovány veškeré potřebné dovednosti pro velkou událost, kterou vlády na nás připravují. Následující fotografie ukazují krizové herce v práci maskérek, výsledky práce maskérek a mediálně oblíbené záběry "ošetřování"; podobnými nás častovala média po všech dosavadních falešných útocích, což byly všechny mediálně propagované... (Umělá zranění mi připomínají školní branná cvičení v 80. letech, kdy kabinety branné výchovy měly již velký výběr umělých plastových zranění, která jsme si s oblibou přilepovali a děsili nezasvěcené spolužáky a učitele (:-))) ) Mám tenhle týden opravdu málo času, takže následující článek z Daily Mail nepřekládám celý, myslím, že stačí jeho úvod. Fotografie říkají vše i bez komentáře. Oni mají obrovský výběr scénářů falešných katastrof, na vše jsou připraveni, kdykoli mohou nasadit kterýkoli z nich, anebo několik najednou. Starosta Bruselu v nedávném článku o protiteroristickém cvičení v bruselském metru, které předcházelo "útoku ISIS", prohlásil, že příští jejich cvičení bude na 10 útoků současně ... Že by příští vládami inscenovaný "spektakulární útok" svedený na Islámský stát použil opět scénář "pádu velké budovy", tentokrát ne přímo dolů, ale na hustě zalidněné místo? Už to tu sice bylo. ale jistě se to novými prvky dá vylepšit/obměnit. Fantazie tajných služeb je přece neomezená... Kdykoliv byste se nechali unést následujícícím inscenovaným dramatem, připomeňte si: vše jsou nákladné kulisy, placení herci, silikonová zranění a červené barvivo. Takto se baví naše vlády za peníze nás daňových poplatníků. Cvičí se na katastrofy, které samy organizují. „Mrtvoly jsou rozesety po vlacích metra poté, co na stanici metra spadla výšková budova“. Zásahové jednotky provedly v Londýně největší evropské cvičení na katastrofu. Zdroj: 1

A SSáci vám nevadí? Zdeněk Zbořil k Tomáši Ortelovi na Českém slavíkovi i k útoku na ,,blázna" Karla Gotta ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Bruselští mocipáni jsou bezradní, zmatení a vypadá to, že i hloupí, komentuje politolog Zdeněk Zbořil aktivitu Evropského parlamentu, jenž minulý týden schválil několik rezolucí včetně té pod názvem Strategické komunikace EU jako vzdorování propagandě třetích stran. Dává také za pravdu Václavu Klausovi, že tvrzení slovenské velvyslankyně ve Švýcarsku o tom, že bez Evropské unie bychom byli ve stejném stavu jako nyní Ukrajina, je velká nehoráznost, kterou mohou pronášet jen ti, co si zvykli stát v Bruselu frontu na výplatu svých diet. Ministr financí Andrej Babiš rozlítil premiéra Bohuslava Sobotku tím, že na jednání koaliční rady přišel s návrhy, jak pár dní před spuštěním zmírnit kontrolní systém EET vůči některým skupinám podnikatelů. Podle jeho současného názoru by výjimku mohly dostat e-shopy a také drobní podnikatelé s příjmy do 250 tisíc ročně, pokud budou využívat tzv. „paušální daň“. Šéf hnutí ANO se urazil a opustil místnost. „Pan premiér se zrazu rozčílil a řekl, že nemusíme pokračovat. Tak jsem se sbalil a odešel,“ vysvětlil Andrej Babiš v České televizi. Předseda vlády dal průchod svému naštvání i ve své glose na Twitteru: „Strašná metoda práce ministra financí Babiše. Sedm dní před startem EET přinese na koaliční radu další změny. Opravdu mají poplatníci tohle zapotřebí?“ Senátoři z opozičních stran ODS a TOP 09 se Starosty navrhnou zrušení elektronické evidence tržeb místo jejích úprav a výjimek, s nimiž Andrej Babiš přišel. „Nevím, zda se na EET dá, nebo nedá, v době, která zbývá do zahájení této akce, něco změnit nebo napravit. Logické je, že kdyby se objevily nějaké nedostatky třeba ještě den před zahájením provozu, měly by se všichni snažit je odstranit. Když se vláda o této významné změně baví skoro rok, překonala všechna možná úskalí při projednávání v Poslanecké sněmovně, tak by se neměla hroutit pod nekončícím přívalem kritiky a nezdvořilostí ze strany pana Kalouska nebo Fialy,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil. Lex Babiš je tragikomedie, o niž se zasloužili navrhovatelé zákona A pokud se hroutí, pak tato vláda nepracuje dobře jako celek a měla by to veřejně přiznat. „Jestli se ČSSD zmýlila v koaličním partnerovi, ať se s ním rozejde. Ale když se dokázali domluvit o rychloreformě Policie ČR, při samostatné zahraniční politice pana Hermana a dalších kontroverzních událostech, do jejichž vleku se dostali, tak snad by se o to mohli pokusit i tentokrát. Jde přece jen o výkon státní správy a o žádnou ideologii. Ale vypadá to, že si členové vlády budují pozice ve svých stranách a plnění koaličního programu je nezajímá. Vzpomeňme si ale, že v podobné situaci byl nejeden předseda koaliční vlády, že žerty o stupňování přítel–nepřítel–koaliční partner je typickým jevem české politiky,“ připomíná politický analytik. Na kordy jsou ČSSD a hnutí ANO i kvůli novele zákona o střetu zájmů. Zákonodárci ale přehlédli, že v této podobě by zákon zakázal vlastnit média nejen členům vlády, ale i řadě dalších veřejných funkcionářů. Podle Parlamentního institutu je proto protiústavní. Autorem pozměňovacího návrhu ohledně omezení vlastnictví médií je budoucí ministr pro legislativu Jan Chvojka, i když ten schválenou podobu zákona za chybu nepovažuje. „Lex Babiš je další tragikomická situace, o niž se zasloužili jeho navrhovatelé, vláda, která s návrhem souhlasila, a vlastně všichni, kteří se radovali, jak zbaví Andreje Babiše buď jím vlastněných a řízených podniků a vydavatelství, nebo mu otráví, jak on říká, politiku a zdánlivě ji opustí. To ale není možné. Spíše by došlo na ovlivňování politiky ze stínu, jak se o to snaží jiní miliardáři,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil. Třeba předkládají zmetky proto, aby se chod státní správy zadíral Premiér Bohuslav Sobotka je přesvědčen, že v této podobě může být zákon bez problémů schválen a ČSSD ho jako bod na zasedání Sněmovny zařadí v úterý. „Co je ale opravdu kuriózní, je skutečnost, že se opět vloudila chybička, tentokrát i díky už od středy nejvýše postavenému vládnímu legislativci a vlastně i jeho předchůdcům. Za co vlastně tito pánové dostávají gáži? Nebo ještě hůře: nedělají to tito lidé záměrně, aby se konečně chod státní správy zadíral, až se nakonec zastaví? Té chtivé vášnivosti okolo inkriminovaného zákona bylo tolik, že se nechce věřit, že jedno význam zákona měnící slovo do něho nebylo vloženo s ‚podvratnými úmysly‘. Anebo je to ještě jednoduší, jak říkáme v hospodách i kavárnách, oni si z nás dělají legraci!“ míní politolog. Bohuslavu Sobotkovi však není horko jen z koaličního partnera. Jeroným Tejc oznámil, že bude kandidovat na blížícím se sjezdu na prvního místopředsedu ČSSD, i když prý má odvahu kandidovat na post šéfa strany, ale nechce ji štěpit. Jihočeský hejtman Jiří Zimola zase nedávno prohlásil, že Bohuslav Sobotka tápe a měl by projít reflexí a kývnout na to, aby ČSSD oddělila post premiéra a předsedy strany. Na to ale Bohuslav Sobotka slyšet nechce a diví se, proč ho zmínění kritici nevyzvou na souboj o křeslo předsedy. Navíc nevidí důvod měnit statutárního místopředsedu strany, a proto bude hlasovat pro Milana Chovance, a věří, že to bude i názor většiny delegátů. Ale se Sobotkou v čele strany už mají problém i některé základní organizace a nešetří kritikou na jeho adresu. Začátek neklidu v Lidovém domě vyhlásil Jiří Dienstbier „Zdá se, že po neúspěchu Jiřího Bartošky a Vojtěcha Dyka vyhlásit ‚neklid‘ a ‚občanskou neposlušnost‘ si alespoň přítelkyně a přátelé v Lidovém domě chtějí dopřát tradičního soc. dem. nepřátelství. Začátek ‚neklidu v Lidovém domě‘ vyhlásil Jiří Dienstbier razantním prohlášením, že ‚nastal čas skončit s přehnanou zdrženlivostí‘. Pokud potměšilá a někdy Putinovi bezplatně sloužící média jeho slova nezkreslila, pak řekl, že ‚v ministerské ruské ruletě po mém odvolání volají pučisté z Lán‘, míněno Jeroným Tejc a Jiří Zimola, ‚pražská mafie alias pračka peněz (Miroslav) Poche a podvodník (Karel) Březina‘. Jako kdyby se duch V. konference Ruské SD(b), která zasedala v roce 1912 v Lidovém domě za účasti V. I. Lenina a J. V. Stalina, do Hybernské ulice vrátil,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil. Před delegáty blížícího se sjezdu ČSSD bude tedy stát rozhodnutí, zda pro úspěch ve volbách za necelý rok bude lépe nezvolit Bohuslava Sobotku znovu předsedou, nebo ho jen oslabit a zvolit mu jako zástupce Jeronýma Tejce, či ho posílit a znovu mu po bok postavit Milana Chovance. „Proč sledovat utajované a dokonce i mimo oči stranické veřejnosti se odehrávající hádanice a tahanice o to, kdo by měl stranu vést, a dokonce, zdá se, i kdo by jí chtěl poroučet. Stačí, když víme, jak se bývalí soudruzi vzájemně pomlouvají, abychom si uměli představit, jak to skončí. A ať to dopadne, jak to dopadne, není vyloučena ani ona otevřená náruč páně Kalouskova, která se nabízí obejmout všechny anti-Babiše a stát se součástí další ‚české bramboračky‘,“ podotýká politický analytik. Gesto vítěze nad pokusem Staroměstského náměstí zahájit dny nepokojů Svoji pozornost pak obrací k rozhovoru, který pro ParlamentníListy.cz poskytl Miloš Zeman. Prezident v něm řekl, že od něj během schůzky s premiérem zazněl návrh na odvolání ministra kultury Daniela Hermana. Uvedl také, že nevidí důvod, proč by se scházel s ministrem, který není loajální vůči své vládě a její mimo jiné hospodářské politice. Pokud by ho Daniel Herman požádal o schůzku, tak by mu v současné situaci zcela určitě nevyhověl. „Je to gesto vítěze nad pokusem Staroměstského náměstí, pana Gazdíka a Hermana, a dokonce i nesmělého pana Horáčka, buď vyzvat prezidenta k rezignaci, nebo zahájit dny neklidu nebo dokonce nepokojů. Cenami a ‚metály‘ ověšený pan Brady se proti své vůli stal katalyzátorem pokusů měnit politické poměry, a dokonce snad i režim v České republice,“ myslí si Zdeněk Zbořil. Poměry se nezměnily, k povstání nedošlo a mnozí si myslí, že to tím – alespoň na čas – skončilo. „Bohužel, neskončilo! Pan Herman se dostal do situace, ze které se bude muset nějak dostat, aby nebylo nápadné, že mu šlo jen o osobní nebo dokonce rodinný prospěch. Panu Jurečkovi nedovolili odletět do Číny a bůhví, zda se mu tam ještě někdy podaří zaletět si jen jako turista. Jak to bude asi s dotacemi na výrobu ‚filmového umění‘ České televize anebo do jiných čínských investic žádostivých aktivit? A na křeslo ministra kultury začnou tlačit nikoli ti, kteří nás chtějí ‚táhnout na Východ‘, ale podnikatelé a bankéři, kteří tam už alespoň jednou nohou jsou, a vlídné gesto člena vlády České republiky jim ztížilo situaci,“ očekává politický analytik. Už i ministr obrany vyzývá, že je s nepohodlnými weby třeba něco dělat Ministerstvo vnitra připravilo spuštění tzv. odboru proti dezinformacím, který by měl bojovat s ruskou propagandou. Proběhla k tomu řada diskusí, kterých se přímo na ministerstvu účastnil i lobbistický spolek Evropské hodnoty. Ve zmíněném rozhovoru prezident Miloš Zeman uvedl, že to považuje za urážku zdravého rozumu všech, kteří používají internet a kteří mají možnost seznámit se s různými názory. Podle něj proti propagandě bojujeme lepší propagandou, a nikoli zákazem jiné propagandy. „To je něco podobného, jako kdyby eunuch, který není schopen propagovat, bojoval proti erotice tím, že by zakázal erotiku,“ konstatoval prezident, jenž je odpůrcem cenzury, pokud jsou cenzurovány argumentované názory. Cenzura nadávek, urážek bez argumentů, což je na internetu také dost časté, by mu nevadila, i když by ji pokládal za trochu nadbytečnou. Nevylučuje, že se při setkání s ministrem vnitra zeptá, proč ke spolupráci přizval „experty“ z Evropských hodnot. „Je zvláštní, jak málo tato událost vzrušuje ty, kteří budou první obětí této novodobé cenzury. V nedělních OVM už dokonce i ministr obrany Stropnický sdělil, že v ČR působí třicet proruských webů a že je třeba s nimi něco udělat. Pan ministr vnitra Chovanec předpokládá, že v rámci jeho úřadu bude pracovat na sto ‚odborníků‘, kteří budou studovat, co je proruská, proputinovská a další pro-propaganda. Protože víme, že dnešní mladší badatelé jsou na tom s ruštinou na štíru, budou zřejmě tyto poznatky získávány a také dál předávány prostřednictvím angličtiny. A protože Rusové jsou tak rafinovaní, že nás chtějí dokonce seznamovat i s ruskou kulturou, nevíme, co proti tomu dělat. Zakázat Puškina, Dostojevského, Čechova, ruskou hudbu všech možných žánrů: Co by pak pan ministr, až skončí u armády, asi tak hrál?!“ ptá se Zdeněk Zbořil. Ještě se přidají Zlatuška s Teličkou a popularita ANO i Babiše pohasne Připomíná, že kníže Klemens Metternich tvrdil, že nejlépe se klid a pořádek v zemi udrží pomocí armády, policie a cenzury. „Ani to mu nepomohlo a odešel do dějin s nepříliš úctyhodnou pověstí. To, co je na ministrech vnitra a obrany pozoruhodné, je, že je vůbec nenapadlo, že jimi vytvořený nástroj k ‚udržování klidu a pořádku‘ se jim nemusí dařit příliš dlouho ovládat, a dokonce bude moci být použit či zneužit proti nim. Možná by se ještě měli, než ten podivuhodně represivní a z EU importovaný systém uvedou do chodu, poradit se svými stranickými pohlaváry. Možná, že už jen to první krátké vyjádření ministra obrany v OVM způsobí, že popularita jejich hnutí a jeho předsedy nebude nijak závratně stoupat. A ještě několik podobných vyjádření třeba pana Zlatušky nebo Teličky k jimi oblíbeným tématům přistěhovalectví a vystěhovalectví a můžeme být svědky pádu oblíbenosti hnutí ANO dřív, než o tom sní dokonce i sám pan Kalousek,“ upozorňuje politolog. I pro hnutí ANO může být konkurencí nová politická strana Realisté, jejíž vznik ohlásil ekonom a publicista Petr Robejšek. „Nemyslím si, že název této strany je reminiscencí na Českou stranu lidovou – Realistickou, podporovanou TGM. Ale důraz na ‚národní zájem‘ a tehdejší rozdrobenost politických stran, bylo to na začátku minulého století, svádí hledat takovou paralelu. Domnívám se, že o nic podobného ale nejde, a podle slov Petra Robejška v sobotním Právu si myslím, že se bude jednat o stranu vlivných podnikatelů, kterým imponuje do jisté míry reprezentativní osoba pana Robejška. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že bude mít i podporu Hradu. Otázkou ovšem je, jak v českém rozhádaném a neloajálním politickém prostředí vytvořit stranu spíše intelektuálů a velkých podnikatelů, která by dokázala na jedné straně využít nespokojenosti občanů, ale na druhé straně překonat občanskou neujasněnost některých principů české politické kultury,“ poukazuje Zdeněk Zbořil. Mezi popularitou pánů Putny a Putina je i v České republice velký rozdíl Hned se objevily úvahy, že vzniká strana pro příznivce Václava Klause, pro něž je nynější ODS s Petrem Fialou a Miroslavou Němcovou nevolitelná. Svobodné fórum zase přišlo s tvrzením, že největší radost mají jistě u Vladimira Putina, protože každá další politická síla, která Rusku pomůže prosazovat zájmy, se hodí. Ostatně Robejškův pozitivní přístup k Rusku a Vladimiru Putinovi před rokem svérázně ohodnotila „katolická buzna“. Garant studijního oboru Evropské kulturní a duchovní dějiny Fakulty humanitních studií Martin C. Putna se totiž na svém Twitteru přiznal, že právě on byl tím, kdo na plakáty na Univerzitě Karlově v Jinonicích, které zvaly na akci Robejškova Institutu 2080, načmáral hanlivé označení „Ruský šváb“. „Když to vezmu od konce, tak mezi popularitou pánů Putny a Putina je i v České republice velký rozdíl. Při vší úctě k výřečnosti pana Putny se jeho pomluvy a urážky kohokoli vracejí k němu zpět a on diskredituje nejen sebe, ale i celé akademické prostředí. Úvaha, že ‚u Putina budou mít radost‘, je opravdu hodná pouze toho, aby Svobodné fórum začalo být sledováno KremlinWatch nebo cenzory Ministerstva vnitra. Právě takto vzniká popularita těch, kteří se snaží bez předsudků studovat to, co se děje v Rusku, a nikoli jen v prezidentské kanceláři v Moskvě. Působí to velmi kontraproduktivně a ‚Putina‘ to nestojí ani korunu. Zatímco na gáži pana Putny přispíváme ze svých daní všichni. A co se týká možných příznivců Realistů, tak samozřejmě okolo Václava Klause i lidí, kteří před listopadem 1989 působili v Prognostickém ústavu, jsou tací, kteří se stýkali i s panem Robejškem. Ale co bylo, bylo. Například vztah pana Robejška k Jaroslavu Šedivému, bývalému ministru zahraničí, který také pobýval v Robejškově Haus Riesen u Hamburku, je dávno už více než chladný,“ tvrdí Zdeněk Zbořil. Bruselští mocipáni jsou bezradní a zmatení, nevyšla jim Hillary ani Ukrajina Velice činný byl v uplynulém týdnu Evropský parlament. Schválil rezoluci pod názvem Strategické komunikace EU jako vzdorování propagandě třetích stran, v níž se tvrdí, že Rusko poskytuje finanční podporu opozičním politickým stranám a organizacím v členských zemích EU, přičemž uplatňuje faktor dvoustranných mezistátních vztahů, aby rozkmotřilo členy společenství. Agentura Sputnik je v materiálu srovnávána s činností teroristické skupiny ISIL. Evropský parlament také vyzval ke zmrazení přístupových jednání s Tureckem kvůli postupu vlády v Ankaře po potlačeném červencovém pokusu o státní převrat. V reakci na to turecký prezident Recep Tayyip Erdogan pohrozil otevřením turecké hranice pro uprchlíky, kteří směřují do Evropy. „Dokonce i v Parlamentních listech se mnohokrát konstatovalo, že v evropských ‚starých strukturách‘ jsou nejen lidé nevážní, ale i zmatení. Jednou by se jim mohlo stát, jako jednomu neslavně populárnímu americkému politikovi, že když se dozvěděl, že se někde promítal film Rusové na Manhattanu, vyskočil z okna a spáchal tak sebevraždu. Zdá se, že by se něco podobného mohlo přihodit i bruselským mocipánům. Jsou bezradní, zmatení a vypadá to, že i hloupí. Hloupě fandili Hillary a ona se jim nevyvedla. Vsadili na Ukrajinu a teď se snaží zbavit odpovědnosti a hodit ji na někoho jiného. Dodnes ani netuší, jaký žernov si na svůj krk uvázali,“ poukazuje Zdeněk Zbořil. Trump bude jednat s kýmkoli jiným, jenom ne s potácející se EU Útok na ruská média je podle něj bezprecedentní, zejména když titíž lidé mluví o „evropských hodnotách“. „Řekněme, že jejich bezradnost se sice projevuje uboze, aniž to vědí, ale konec konců ještě nejde o válku. Stejnou bezradnost ale projevují v jednáních, nebo spíš v poroučení Turecku. To i pan ministr obrany Stropnický považuje za vážnou věc, protože (podle jeho slov) jde o zemi s 80 miliony občanů, velkým ekonomickým potenciálem a silnou armádou. Ale i tato slova jsou znakem tápání v temnotách. Už by si i náš pan ministr mohl všimnout, jaká je pozice Turecka – ekonomická, politická, vojenská – na jeho východních hranicích. Zdá se mi stále jasnější, že jakýkoli americký prezident, nejenom Donald Trump, bude spíše jednat s kýmkoli jiným, jenom ne s potácející se a o vlastní sebezničení usilující EU. A možná to skončí i tím, že do Washingtonu poletí na návštěvu Viktor Orbán a nikdo z bruselských hofrátů,“ tuší politolog. Václav Klaus se svěřil, že při jedné akci ve švýcarském Curychu, kde přednášel, vystoupila i slovenská velvyslankyně Andrea Elscheková-Matisová. „S mými názory na EU zcela zásadně nesouhlasila, což jí neberu. Léta pracovala v bruselských institucích. Nemohu se ale smířit s jejím tvrzením, které si dovolila pronést v cizině, že nám EU strašně pomohla. Řekla, že bez EU bychom byli v takové situaci, v jaké je dnes Ukrajina. To považuji za strašlivou urážku,“ napsal Václav Klaus na serveru IVK. „Kritické názory pana exprezidenta známe a o paní velvyslankyni nám stačí vědět, že ‚léta pracovala v bruselských institucích‘. A jistě ne za mzdu slovenskou, ale bruselskou. Ano, jí EU ‚strašně pomohla‘. Ale co máme dělat my, kterým EU ‚strašně nepomohla‘? A tvrdit, že bychom byli dnes tam, kam právě EU – a tedy i paní velvyslankyně – dovedla Ukrajinu, je taková nehoráznost, že se o tom mohou bavit jen ti bruselští, když stojí ve frontě na výplatu svých diet,“ domnívá se Zdeněk Zbořil. Podle politického aktivisty nás ohrožují miliony Američanů a Britů Britský spisovatel a politický aktivista George Monbiot zveřejnil seznam třinácti katastrof, které se na nás řítí. Jsou jimi zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, Brexit, italské bankovní krize, hrozba zvolení Marine Le Penové, obrovská imigrantská vlna, potravinová hrozba, protože podle Organizace OSN pro potraviny a zemědělství dochází k tak rychlé erozi půdy, že už nám zbývá jen 60 sklizní, i automatizace likvidující pracovní příležitosti v obrovském měřítku. „Skoro nejvíce nás podle mého názoru ohrožují lidé, jako je George Monbiot. Stačí se od něho jen dozvědět, že nejvíce nás ohrožuje zvolení Donalda Trumpa, a to dokonce ještě před jeho uvedením do úřadu, a je to jasné,“ žasne politolog nad zmíněnými hrozbami. „Věštec říká, že nás ohrožují miliony Američanů, kteří si jej zvolili za prezidenta. Britové, kteří hlasovali pro Brexit, který také vlastně nezačal. Marine Le Penová, o jejímž zvolení můžeme pochybovat, ale prorok šíří už dnes poplašnou zprávu. Navíc většina pozorovatelů francouzské politiky ví, že po včerejšku asi zvítězí François Fillon, a tak nám zbývají jen ta půda, voda, potraviny a automatizace. To si mysleli malthusiánci už na konci 18. století a luddité o pár desítek let později. Po dnešních OVM bych přidal, že ještě větší katastrofou bude otevření několika kilometrů dálnice D 9 v severních Čechách. Tak nechme Jiříka Monbiota v klidu, on se jistě brzy objeví někdo jiný, kdo těch katastrof napočítá ještě víc. Hlavně, že bude ze Západu!“ poznamenává Zdeněk Zbořil. Castro byl symbolem naděje v boji proti tehdejšímu establishmentu Kubánci přišli v noci na sobotu o jednu z nejvýraznějších postav svých moderních dějin, Fidela Castra. Pro jedny byl kultovní osobností, pro druhé tyran a zločinec. Nový americký prezident Donald Trump ho označil za brutálního diktátora, který téměř šest desítek let utlačoval svůj vlastní lid. Podle francouzského prezidenta Françoise Hollanda zosobňoval Castro kubánskou revoluci ve všech nadějích, která vyvolala, i ve všech zklamáních, která přinesla. Za studené války podle něj dokázal ztělesňovat pro Kubánce hrdost nad odmítnutím cizí nadvlády. „Smrtí Fidela Castra přišel svět o muže, který byl pro mnohé hrdinou,“ uvedl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Svou kondolenci vyjádřil například poslední vůdce s Kubou spřáteleného Sovětského svazu Michail Gorbačov či papež František. „Pro celou generaci mladých lidí šedesátých let nejen v Evropě byl symbolem naděje v boji proti tehdejšímu establishmentu. Možná bychom se dnes divili, kdybychom viděli ty nadšené tváře mladých nejen ve Francii a Německu, ale i u nás, kteří nosili kubánský baret, vlasy à la Che Guevara, a pokud jim narostly, i vousy modelu barbudos. Později se z nich stala důležitá součást třídy těch, proti kterým bojovali nejen na pařížských barikádách, v berlínských ulicích, ale také jako zakladatelé nové vlny evropského terorismu. ‚Sestoupili ze Sierry, Fidel Castro s nimi byl, světu dali svobodu a mír! Ať žije Fidel, ať žijí Barbudos!‘ Skončili stejně jako jejich evropští obdivovatelé. Ale snad bychom při tom kubánském vzpomínání neměli zapomenout, že Fidel přežil svého úhlavního nepřítele, kterého porazil na Playa Girón, J. F. Kennedyho o 53 let, ačkoli o jeho život usilovala zřejmě stejná společnost tajných mocných jako o život JFK,“ konstatuje Zdeněk Zbořil. Dnes nám nevadí veteráni SS v Pobaltí ani antisemitismus na Ukrajině V pražském Hudebním divadle Karlín byly vyhlášeny výsledky ankety Český slavík. Dva stříbrné slavíky si odnesl Tomáš Ortel ze skupiny Ortel. Radek Banga, frontman skupiny Gipsy.cz, se s manželkou zvedli, začali pískat a nakonec na protest proti Ortelu odešli ze sálu. Na Twitteru k tomu napsal komentář, v němž tvrdí, že ze strany skupiny Ortel šlo o zjevné propagování nacismu, jemuž přihlížel celý sál, ale většina dokonce tleskala. „Jak je možné, že evidentní projev nacismu byl nejen tolerován, ale on byl naprosto přehlídnut? Kde jsou teď idnes.cz, novinky.cz, všechny cz? Ortel si s celým českým národem vytřel zadek. A já tam stojím, pískám a jsem svědkem toho, jak 99 procent sálu tleská. Ptám se mých kolegů, zpěváků, moderátorů, herců, sportovců, čemu jste tleskali? Já vám řeknu čemu, tleskali jste nacistům,“ napsal Radek Banga. Bývalý soudní znalec v oblasti extremismu Zdeněk Zbořil připomíná, že se situace po roce znovu opakuje. „Také v minulém roce to byl potlesk celého sálu a protesty. Dokonce i pokus o podání trestního oznámení. Myslím, že tehdy se došlo ke znaleckému závěru, že Ortel propaguje ‚odpor‘, ale nepropaguje německý nacionální socialismus. Zřejmě jsme dnes tolerantnější, když nám nevadí veteráni SS v Pobaltí a antisemitismus na Ukrajině. Možná až Ortel zazpívá něco proti Putinovi, také ho vezmou na milost i ti, kteří ho dnes odmítají,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil. Svinstvo na objednávku aneb žíravina hluboce amorální Evropy K Českému slavíku měl potřebu se vyjádřit na Facebooku i zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda. „Když někdo vypráví, že světu vládnou Ilumináti, tak obvykle bývá považován za sjetého blázna. A pak zase vyhraje Slavíka,“ glosoval jedenačtyřicáté prvenství Karla Gotta. „Nikoli jen Karel Gott, ale mnohé akademicky vážené osobnosti si myslí, že o světě rozhodují mezi sebou válčící gangy Rotschildů a Rockefellerů. A kdo to chce svádět jen na Karla Gotta, ať se podívá na všechny tři díly amerického filmu Kmotr. Zejména ten třetí je poučný a opět k nám, nevědomým, přichází ze Západu. Nebo ať si znovu poslechne Vojtěcha Dyka, který politické události – alespoň to tvrdil na Staroměstském náměstí – vidí lépe, emocionálněji a z jiného úhlu pohledu než my, emocionálně vyprahlí,“ doporučuje politický analytik. Na závěr si nechal jen kratičkou glosu k letošnímu ročníku Czech Press Photo. V kategorii Lidé, o kterých se mluví, byla vybrána fotografie, na níž europoslanec Miloslav Ransdorf ve zbědovaném stavu přichází do pražského sídla KSČM vysvětlit své zadržení ve Švýcarsku. Vlasta Ransdorfová, vdova po zesnulém europoslanci, v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekla, že její okolí má pro to jen tato slova: „Je to sprosté svinstvo na objednávku“. „Všechno je povoleno, když jde o komunistu! To je základní ‚evropská hodnota‘ a žíravina zhlouplé a hluboce amorální Evropy, která to o sobě neví. Připomeneme-li si jí parafrázi výroku tolik kdysi vzývaného Martina Heideggera, pak ‚snad už ani nějaký Bůh nás nemůže zachránit‘,“ dodává Zdeněk Zbořil.

Merkelová se nikoho neptala a upekla si dohodu s Tureckem. Sobotka pohrdá parlamentem. Petr Mach rozebírá bruselský šlendrián ROZHOVOR Podle předsedy Svobodných Petra Macha bude po teroristických útocích v Bruselu Angela Merkelová těžko prosazovat platnost dohody s Tureckem a bude pro ni těžké prosadit i to, co chystá v Evropské komisi jako tzv. trvalý mechanismus přerozdělování uprchlíků. Neidentifikovaní migranti v EU jsou podle Macha velkou hrozbou, protože nevíme, kdo z nich je sympatizantem Islámského státu. Jak vnímáte teror v Bruselu jako člověk, který tam jako poslanec Evropského parlamentu žije? I osobně se mě to samozřejmě dotklo, útoky se odehrály na místech, kudy procházím, v metru, na letišti, a zásah mi tedy byl blíž než kdykoli předtím. Padá z toho na mne děs i proto, jak blízko je to i občanům České republiky, Evropa je propojená, a pokud se terorista může volně pohybovat po Belgii, může se volně dostat i do České republiky. Proč myslíte, že si teroristé vybrali za cíl právě Belgii? Důvody jsou dva, jednak je to tím, že v Bruselu sídlí Evropský parlament a je tedy jasné, že útok v takovém místě upoutá světovou pozornost a bude o něm psát více médií. Druhým faktorem je to, že pro teroristy je v Belgii a zejména v Bruselu – stejně jako ve Francii v Paříži – velmi snadné, aby se policii ztratili a jsou nenápadní, protože zde už dlouho existují silné muslimské komunity, místa, kde se mluví převážně arabsky a pro teroristy je snazší se tam pohybovat a bezpečně se skrýt. Jaké očekáváte politické důsledky událostí v Bruselu na evropské úrovni? Je evidentní, že Angela Merkelová bude mít těžké prosadit platnost dohody s Tureckem, zaznamenali jsme například, že polská premiérka řekla, že pro Polsko nyní nepřipadá v úvahu přijmout jakékoli migranty ze Sýrie. Pro Merkelovou bude těžké prosadit i to, co chystá v Evropské komisi jako tzv. trvalý mechanismus přerozdělování uprchlíků. I v České republice to bude znamenat, že více lidí bude přerozdělování uprchlíků odmítat. Mnoha lidem se hroutí jejich vize multikulturalismu. Co budou atentáty znamenat pro další vývoj v EU obecně? Každý takový teroristický útok znamená, že přibývá euroskeptiků a ubývá těch, kdo věří, že Evropská komise a Angela Merkelová mají dobrý plán. Přibývá lidí, kteří se spíš budou obávat nových smluv a plánů EU. Co vyplývá z posledních teroristických útoků obecně pro bezpečnost a její zajištění? Je to ponaučení, ale nejen pro belgickou policii, ale i pro naše bezpečnostní složky. Měli bychom se učit od bezpečnostních sil Izraele, který ve vyhrocené situaci žije po celá desetiletí. Bylo by dobré, kdyby se česká policie a bezpečnostní složky vyškolily právě v Izraeli, kde vědí, jak si v takové situaci a při skryté hrozbě počínat. Teroristé pocházeli z ghetta, kde mají poměrně vhodné podmínky pro přípravu svých činů. Jaká je situace v EU po příchodu statisíců migrantů, pokud jde o vznik ghett? Ukazuje se, že problém nejsou jen noví migranti, ale že i Arabové, kteří zde žijí dlouhodobě nebo se zde narodili, se přiklánějí k džihádu, že odcházeli bojovat do IS, vyškolili se tam a vrátili se do Evropy. Je strašné, jestli je pravda, že belgické služby dostaly varování, že jeden z teroristů přišel ze Sýrie, kde byl ve výcvikovém táboře, a policie ho nesledovala a nechala spáchat teroristický čin. Blahosklonnost k migrantům ze strany policie musí přestat. Problémem je ten typ multikulturalismu, kdy se policie dívá s přimhouřenýma očima na kriminalitu menšin a nechává je ji vlastně páchat. Do Evropy přišlo mnoho lidí bez jakékoli identifikace. Jak by bylo možné dostat nelegální migranty pod kontrolu? Neidentifikovaní migranti jsou velkou hrozbou, my opravdu nevíme, kdo z nich je sympatizantem Islámského státu nebo kdo v Sýrii někoho zastřelil. Bohužel se ale ukazuje, že i příchozí, kteří neměli původně špatné úmysly, nesplynou s prostředím, které jim není kulturně blízké, z toho plyne jejich frustrace, kriminalita a další příklon k extrémnímu islamismu. Německo a další státy dělají obrovskou chybu, když si berou tak velké sousto a vytvářejí zde základ pro růst nebezpečných ghett. Evropská unie by měla udělat dohodu s Tureckem nebo s jinou zemí na Blízkém východě, kam by mohli být migranti odváženi, a třeba i za přispění EU tam získat přístřeší, aby se mohli po skončení válek vrátit domů. A jak nyní řešit migraci – je zde dohoda s Tureckem o vracení migrantů. Bude to fungovat? To je nesmyslný ústupek, země jako Řecko mají plné právo vracet migranty do Turecka a není důvod za jednoho vráceného přijímat dalšího, to mi nedává žádnou logiku. Celá dohoda s Tureckem stojí na přerozdělovacích kvótách, a přitom dohoda nemá žádný demokratický základ, nehlasoval o ní Evropský parlament ani parlamenty jednotlivých států, to upekla paní Merkelová. To, co se děje, je obcházení demokratického procesu. Jak bezpečnostní opatření mohou ovlivnit běžný život, máme se v Evropě připravit na podobný stav, jako je v Izraeli? Lidé si na to začali zvykat ve Francii, v Belgii, kde už je trvalá přítomnost vojáků v ulicích. Velmi si přeji, aby to tak nedopadlo v České republice, proto je velmi důležité, abychom si sem tento problém neimportovali. Znamená to, že musíme odmítnout jakékoli přerozdělování migrantů, kteří znamenají bezpečnostní hrozbu. Neznamená to, že všichni jsou teroristé, ale tato skupina jako celek obsahuje hrozbu, že jsou mezi nimi příznivci džihádu, teroru a násilí. Připadá mi proto naprosto skandální, když premiér Sobotka pohrdá Parlamentem ČR a řekne, že bude ignorovat rozhodnutí proti dohodě EU s Tureckem a je podle mne na místě aby požádal Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. On sám má evidentně nedůvěru k Poslanecké sněmovně a je otázka, jestli bude mít Poslanecká sněmovna důvěru k němu. Jaká by měla být v České republice prevence migračních rizik? Měli bychom udržet to, co už máme v legislativě, tedy svobodu pořídit si zbraň, udržet azylovou politiku, kdy nelákáme migranty na žádné sociální dávky a být připraveni obnovit pravidelnou kontrolu našich hranic, abychom mohli v případě, že se sem migrační vlna začne přelévat, hranice kontrolovat. Jak se bude podle vás vyvíjet syrský konflikt, který je zdrojem velkého počtu uprchlíků? Především není možné tolerovat existenci Islámského státu na jakkoli velkém území. Západ by měl jednak podpořit Kurdy, kteří žijí v autonomní oblasti na severu Sýrie, a také najít rozumnou řeč s Asadem. Je Evropa nyní ve válce s terorem? To je spíš řečnický obrat, Evropa čelí teroristické vlně, ale hlavně čelí neschopnosti vlastních politiků. Neměli bychom připustit, aby se válka ze Sýrie přenášela sem. Byl bych tedy pro to, abychom našli společnou řeč s Asadem a s každým, kdo bojuje proti Islámskému státu, a následně o podpoře uprchlických táborů na Blízkém východě.

Americké sankce proti Rusku škodí celému světu, prohlásili v Kremlu V Kremlu označili prodloužení amerických sankcí proti Rusku za nelegální. Podle mluvčího ruského prezidenta Dmitrije Peskova sankce škodí nejen ruskému a americkému lidu, ale i celému světu. „Není to naše otázka na agendě. Jak říkal prezident, nikdy jsme tyto sankce neiniciovali. Považujeme sankce za nelegální, jež poškozují nejen lid obou našich zemí, ale i celý svět," uvedl Peskov. Bílý dům dříve oznámil, že americký prezident Donald Trump nařídil prodloužení sankcí proti Rusku, jež byly uvaleny kvůli situaci na Ukrajině. Rusko ze své strany prohlašuje, že není stranou konfliktu na Ukrajině a subjektem minských dohod.

Situace je velmi vážná. Muslimské gangy připravují násilné převzetí francouzských území a přeměny Německa na islámský stát. A to není zdaleka vše… (Předneseno na semináři „Bezpečnostní aspekty migrační krize“ v parlamentě 15.11. 2016) Mezi zdejšími odborníky na bezpečnost jsem pouhý už několik desetiletí pilný reportér nebezpečnosti. Konkrétně nebezpečnosti dlouhodobé politiky Evropské unie a v posledních osmi letech i politiky americké (která se ale teď zřejmě začne měbit), nebezpečnosti všeobecně na Západě vládnoucí politické korektnosti pěstující cenzuru a perzekuci nesprávně myslících, neomarxistického relativismu pokládajícího všechny kultury za rovnocenné a ustupujícího kulturám či antikulturám cizím na úkor kultury vlastní, a nebezpečnosti západního sebemrskačství činícího Západ vinným za všechna zla dějin a z něho vyrůstajícího kolaborantství se silami otevřeně se vyhlašujícími za jeho nepřátele. Dnešní migrační krize je všech těchto nebezpečností vyvrcholením, které, jak už slyšet z mnoha komentářů, směřuje setrvačností k zániku západní civilizace a tím k zhroucení civilizace jako takové, neboť naše civilizace udržuje všechny ostatní civilizace při životě, přinejmenším technologicky. Je prakticky nemožné vytvářet bezpečnost, jestliže nevnímáme charakter, jakost a míru všech nebezpečností, před nimiž se máme zabezpečovat. Slovy současného francouzského filosofa Guillauma Faye „nic není tak explozivní jako potlačovaná pravda“. Pokusím se tedy popsat, v jaké se v těchto dnech nacházíme situaci nebezpečnostní a ponechám na bezpečnostních odbornících, jaké z toho vyvodit důsledky bezpečnostní. Když jsme před sedmi lety v Lisabonské smlouvě přijímali klauzuli o „společném řízení migračních toků“, pokládali jsme ji za nějaké freudovské přeřeknutí typizující ztrátu smyslu pro individuální lidství. Nikoho by tehdy nenapadlo, že byla míněna vážně a doslovně a že s přeměnou individuální a kontrolovatelné migrace v dnešní nekontrolované migrační toky autoři Lisabonské smlouvy už tehdy počítali. A že tudíž nelze od bruselské byrokracie očekávat, že by se chtěla pokusit migrační přítoky zastavit, nýbrž že podle klauzule o jejich společném řízení bude trvat na jejich rozmisťování do celé Unie. A bude to provádět proti vůli občanů všemožnými triky, z nichž nejnovějším je „fair“ rozmisťování migrantů do postupně všech krajů a obcí bez schválení národních vlád a parlamentů, jaké se dnes provádí otevřeně v Itálii, Francii a Německu,. a utajeně už i v České republice, jak se dá vysoudit ze zprávy o znásilnění spáchaném afghánským mladíkem, který sem přišel s celou rodinou v rámci jakéhosi migračního programu, o němž veřejnost nic neví, ale který je porušením vůle českého parlamentu. Letos na jaře upozornil ředitel evropské hraniční agentury Frontex Fabrice Leggeri, že hromadící se vlna migrace směřující do Itálie bude za současného bezpečnostního stavu nezvládnutelná. Na italských březích vypadá takto: Připomeňme si, že Frontex je agentura, jejímž teoretickým úkolem je střežit hranice EU, ale její praktickou pracovní náplní je sledovat námořní hranice Libye, přebírat na nich z vratkých člunů africké migranty, z devadesáti procent muže ve vojenském věku, a odvážet je do Itálie. Podle údajů Frontexu mají lodě výslovný zákaz vracet migranty zpět do Libye. Kdo tento zákaz vydal a proč? Po krachu jednání s Tureckem, jehož podmínky byly od samého začátku nesplnitelné, se znovu rozjíždějí toky na Řecko, když už nás to stálo tři miliardy eur. Že nový sultán Erdogan si už zase na Řecko brousí zuby, lze vysoudit z jeho nedávného výroku, že „některé řecké ostrovy kdysi patřily Turecku a dodnes tam stojí zbytky mešit“. My si připomeňme, že Turecku kdysi „pařilo“ i Bulharsko, Srbsko, Maďarsko, ždibec jižní Moravy a východní Rakousy až k okrajům Vídně. Italský premiér Matteo Renzi koncem října sdělil, že Itálie se pod náporem migrace ekonomicky a společensky hroutí a jestliže jí Brusel nepomůže, neschválí mu rozpočet. Ale místo, aby od Bruselu žádal pomoc se zastavením migračních toků, vyzývá jej, aby konečně vnutil migrační kvóty i „východním členům, kteří žijí z našich příspěvků“. Jakékoli zastavování toků tedy zjevně stále není na pořadu celoevropského jednání. Připomeňme si politicky nekorektně, ale faktologicky nepopíratelně, že podstatnou část těchto migračních toků tvoří zradikalizovaní muslimové islámskými klerikály instruovaní Evropu ekonomicky vyždímat, terorem zastrašit, fyzicky kolonizovat, sexuálně využívat a oplodňovat, kulturně přetvářet a politicky ovládnout – ne se jí přizpůsobit. Na masivní infiltraci Islámského státu mezi migranty upozornil v Evropském parlamentě 26. září evropský koodinátor antiterorismu Gilles de Kerchove. Velký náskok před ostatními zeměmi má Francie, jejíž muslimská populace překročila 10% čili 6,5 milionů podle vládních odhadů, 12% čili 7 milionů podle úřadu vrchního imáma a spíš se blíží 15 procentům podle bývalého ministra pro rovnoprávnost, sociologa alžírského původu Azouze Begaga. V sondáži Montaignova institutu, kterou řídil profesor antropologie tuniského původu Hakim el Karoui, paří 28% francouzských muslimů k ultraradikální větvi islámu odmítající integraci, usilující o islámskou nadvládu a ochotně se přidávající ke kampani teroristického násilí. To by byla už hodně početná okupační armáda, vyzbrojovaná dnes snadno získatelnými střelnými zbraněmi ve francouzských islámských čtvrtích. Bezpečnostní ohrožení Francie je tedy ze všech evropských zemí nejakutnější a v posledních měsících konečně začíná být i podrobněji veřejně dokumentováno. Premiér Valls si už troufl zveřejnit informaci o přítomnosti přibližně 15.000 aktivních džihádistů na francouzském území. Z událostí, které se konečně dostávají na veřejnost, si načtěme stručný výběr: 8. října v obci Viry-Châtillon byli přepadeni a zapáleni 4 policisté, jen taktak uniknuvší smrti upálením. 17. října stovka útočníků kamením a zápalnými láhvemi útočila na skupinu policistů reagujících na požární poplach. Podobné střety se dějí v různých městech téměř denně, a každý měsíc je zraněno přes 500 policistů. Za loňský rok se sečetlo 6.850 útoků na policisty a četníky, z nich 5.730 utrpělo zranění. Letos bylo zraněno 3.270 jen za první čtyři měsíce. Počty útoků rok od roku narůstají, podporovány skandálně mírnými tresty francouzských soudů a stejně skandálně přísnými tresty pro Francouze, kteří si troufají se fyzicky bránit. 17. října také uspořádali policisté veřejnou demonstraci na protest proti nedostatečné výzbroji a vypískali policejního ředitele. Téhož dne odhodil politickou korektnost i bývalý socialistický ministr vnitra, dnes pověřený reorganizací francouzského islámu, Jean-Pierre Chevè, oznámením, že „Francii hrozí občanská válka“. Kontextová reklama Sklik Ve školách se množí rebelie a fyzické útoky na učitele, na veřejnosti obtěžování francouzských dívek a fyzické napadání homosexuálů. Z částí pařížského centra se stávají migrantská tábořiště. Části Paříže okupují davové modlitby. Ač většina politiků, levicových i pravicových, stále ještě omílá nahraná hesla „Etnická diverzita je pro Francii přínosem“ a „islám je nedílnou součástí nás, naší kultury a našich kořenů“ (ještě nedávnými slovy premiéra Manuela Vallse), sám prezident Holland přiznal, že probíhá „rozdělení Francie na dvě znepřátelené populace“. Na internetových serverech se množí výzvy imámů a islámských ideologů k mladým muslimům, aby pomohli Francii pohřbít pod demografickou záplavou, akcelerující islamizací a gerillovou válkou zastrašující domorodé Francouze do podrobení. Politici, akademici a publicisté si konečně troufají vystupovat v médiích. Spisovatel Philippe de Villiers upozornil na existenci tajných a protizákonných dohod státu předávat části francouzského území bez odporu nadvládě šariátských zákonů. Profesor islamologie na lyonské univerzitě Fabrice Balanche přiznal existenci mnoha „území, kde se policie neodváží vstoupit, kde autorita státu je zcela nepřítomná a kde se vytvořily islámské ministáty.“ Spisovatel a novinář, autor knihy „Francouzská sebevražda“, Éric Zemmour, hovořil v televizi o islamizaci mnoha předměstí, která přestala být Francií a kde vládnou zákony šaria. Politik Franck Guiot popsal no-go zóny, kam se policisté bojí, protože mají zakázáno použít střelných zbraní na obranu před útoky. Starosta města Amiens Gilles Demailly vyprávěl, jak v jeho no-go zónách „už nemůžete objednat pizzu nebo zavolat doktora“. Radio Europe 1 označilo prakticky celou Marseille za no-go zónu. Ministerstvo vnitra uvedlo, že 184 čtverečné kilometry Marseille jsou pod vládou muslimských gangů. Listy Le Figaro, France Soir, Le Parisien, Le Point, L’Obs a Valeurs Actuelles přinášejí reportáže z no-go zón plných „agrese, antisociálního chování, prodeje drog a střelných zbraní, muslimských gangů a etnických násilnosti vyhánějících nemuslimy“. Z desítek měst jako Perpignan, Toulouse, Roubaix, Orléans, Tours, Lille, Lyons, Strassbourg, Grenoble a okrajových předměstí Paříže. Největší zločinnost je v předměstí Seine-Saint-Denis, kde žije 600.000 muslimů, z poloviny nezaměstnaných. Informace o válečném střetu s domácím agresivním islámem už Francie nedokáže politicky korektně utajovat. A po půldruhém století obnovuje vedle početního posilování policie i Národní gardu 40.000 (podle některých údajů až 80.000) rezervistů a dobrovolníků. Po kamionovém teroristickém útoku v Nice prudce vzrostl počet Francouzů vstupujících do střeleckých klubů a kupujících střelné zbraně. “Jsme na pokraji občanské války,” sdělil parlamentní komisi šéf francouzské vnitřní bezpečnosti Patrick Calvar, se zprávami, že radikalizované muslimské gangy připravují násilné převzetí francouzských území a s vysvětlením, že nezakročí-li se teď, brzy by mohlo být pozdě. Podle Érica Zemmoura, citujícího “vysoké zdroje z vojenského velení”, se připravuje operace na rekonkvistu ztracených území. Pro nás akutnější je samozřejmě sousední Německo, jemuž se za dva roky podařilo dohnat, na co si Francie střádala dvacet let. Následky loňské „merkelizace“ migračních toků na německou kriminalitu už dostatečně známe: německá policie zveřejnila číslici 208.000 trestných činů čerstvých migrantů za loňský rok, plus 700 denně průměrně letos. V počtu znásilnění jsou Němky pořád ještě daleko za rekordmankami Švédkami, ale i to brzy doženou. Počty cvičených džihádistů vyslaných Islámským státem německá kontrarozvědka odhaduje na několik tisíc. Vedle hryzavého pocitu viny za dvě světové války, znemožňujícího nemilovat jakékoli cizince bez nařčení z neonacismu a vedle aktivní politiky politické levice nahradit německý národ jakýmkoli jiným, trpí Německo ze všech evropských národů největším demografickým úbytkem, trvale každoročně už od roku 1972. Výsledkem je prudký pokles počtu Němců ve věkové kategorii 20-35, čili ve věku plození a rození dalších generací, ale zároveň ve věku vojenském. Podle spolkového statistického úřadu mělo Německo na začátku roku 2015 v této kategorii 15 milionů mužů a žen, z nichž 3,5 milionu byli imigranti nebo potomci imigrantů a 11,5 milionů Němců, z toho muži necelých 6 milionů. O té doby migrantů přibyly téměř 2 miliony a Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky přiznává, že tato nová vlna obsahuje téměř výlučně muže právě v této věkové kategorii. Při dalším očekávaném milionu příchozích ročně – což je mimochodem čtyřnásobek celkového počtu německých braných sil – plus rodiny, které si budou moci přivézt, plus vyšší porodnost než německá, se v této věkové kategorii němečtí muži stanou v roce 2020 menšinou, navždy a nenávratně. Tak to alespoň propočítalo oddělení sociologie frankfurtské univerzity profesora Kovácse. Velká většina příchozích jsou muslimové, z neodhadnutelné ale nezanedbatelné části s agresivní a imperiálně nastavenou myslí, která Německo promění v islámský stát, proti němuž se české hranice nedají ubránit. I kdyby to nakrásně byl nějaký ten islám umírněný, tolerantní, liberální a mírumilovný podle růžovobrýlích představ českých pseudoliberálů, způsobí velmi rychle krach hospodářský, protože tito migranti postrádají dovednost, píli a podnikavost potřebnou k udržení ekonomické kontinuity. Vzhledem k propojenosti české ekonomiky s německou je představitelné i brzké zhroucení její. Ale pro nás to nejakutnější nebezpečí spočívá v oněch v růžovobrýlích představách českých pseudoliberálů, záludnosti českých islamizátorů a pštrosí nátuře české většiny, která si pořád myslí, že nás se to netýká. Zdroj: 1 Komentáře:

Kavárna a pravdoláska končí, jásá po slovenských volbách Petr Hampl. No a u nás? ROZHOVOR „Fico zůstává reálně držitelem moci,“ reaguje na výsledky voleb na Slovensku sociolog Petr Hampl. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz kromě komentáře k rozložení politických sil Slovenska předestřel vizi, podle které dnes končí nejen Evropská unie, ale i liberální řád. „Buď se k moci dostanou jiné skupiny a systém se posune více k nacionalistickým režimům, k přímé demokracii, to je první možnost. Druhá možnost je, že se vše posune k islamizaci,“ předpokládá sociolog. Zmínil, proč čeká Babišovo hnutí rychlý konec, a sečetl průšvihy Evropské unie. Volby vyhrál Smer – SD s 29 procenty, druhá byla protievropská Sulíkova Svoboda a Solidarita. Do parlamentu se dostalo celkem osm stran a mezi nimi i nacionalistická uskupení jako Slovenská národní strana s necelými devíti procenty a 15 křesly a krajně pravicové uskupení Mariana Kotleby Lidová strana Naše Slovensko. Vypadá to, že ve slovenských volbách propadly strany, které hlásají většinově uznávanou proevropskou nebo snad proamerickou politiku. O čem to svědčí? Je to tak, jak říkáte. Ten proud, který můžeme nazvat pravdoláskou, kavárnou nebo politickou korektností, zmizel. Nejde jen o to, že takové strany nebudou sestavovat vládu, ale úplně zmizely. Kdybychom to přirovnali k situaci Zeman versus kavárna, tak už se bude rozhodovat pouze mezi zemanovskými proudy. Ale maďarská liberální strana Most Híd nebo Sieť, které mají sice jedenáct a deset mandátů, se do parlamentu dostaly. Ty nepovažujete za strany, které drží evropský směr? Jistě, ale dostaly přes pět procent. To nejsou ani významné opoziční strany. Když se člověk podívá na počty mandátů a vystupování jednotlivých stran, výsledkem je, že bez nacionalistických uskupení nelze sestavit vládu. Může to tak být? Premiér Fico, i když nemůže vládnout sám, může si vybírat. Má docela široké možnosti, může sestavit vládu se SNS, Svobodou a Solidaritou, může to kombinovat. Je to na něm. Reálně zůstává držitelem moci. Každopádně některé strany se vymezovaly proti… Vyčkejme. Je snadné mít před volbami silácké řeči, že s tím nebo jiným nebudu spolupracovat, druhá věc je, že volby dopadnou určitým výsledkem. Pokud by ve Francii posílila, nebo dokonce zvítězila ve volbách Národní fronta Marine Le Penové a Velká Británie se rozhodla pro vystoupení z EU, co může následovat? „Právě teď jsme jen dvě či tři špatné volby vzdáleni od konce NATO, konce Evropské unie a možná konce liberálního řádu, jak jsme ho znali,“ píše například Anne Applebaum. Také se domníváte, že se může zavedený systém zbortit? Nejenže je to možné, ale jisté. Citace označuje realitu v podstatě správně. Evropská unie je na konci svého životního cyklu a já bych řekl díkybohu. Za poslední roky nebyla schopná vyřešit žádný významný problém, všechno, na co bruselské centrum sáhlo, skončilo katastrofou od sociální soudržnosti přes nezaměstnanost, ekonomický růst až po podporu vědy. Navíc se přidala v posledních letech imigrace, to je největší průšvih. Také co se týká společné měny nebo podpory ekonomiky v malých státech, nic z toho nedopadlo dobře. Imigrace problém završila, miliony lidí chodí sem a tam, nikdo není schopen jim v tom nějak zabránit, ani je registrovat. Část těch lidí jsou zjevně cizí bojovníci. To znamená, že státy nejsou schopny zabránit ani tomu, aby na jejich území napochodovala armáda. Evropská unie v té podobě, jak jsme ji znali, zcela jistě končí. S ní končí také liberální řád. To, že funguje nějaká parlamentní demokracie, kdy vládnou politické elity obyčejným lidem a v rámci elit se střídají menší skupiny jako politické strany, tento režim končí. My teď samozřejmě nevíme, jakým způsobem. Buď se k moci dostanou jiné skupiny a systém se posune k více nacionalistickým režimům, k přímé demokracii, to je první možnost. Druhá možnost je, že se vše posune k islamizaci. To znamená, že tu budou vládnout nějaké islámské skupiny. Ani v jednom ze scénářů není možné, aby liberální řád přežil. Jak by případné vítězství Donalda Trumpa mohlo zasáhnout do života Evropy? Nečekejme od toho příliš mnoho. I kdyby se prezidentem Donald Trump stal, i když to nepředpokládám, bude potřebovat určité roky, aby zkrotil obrovský byrokratický aparát provázaný všemi vazbami, korupcí, kontakty s oligarchy. Nečekejme, že by se americká zahraniční politika změnila okamžitě, určitě by existovala jistá setrvačnost. Nicméně zcela jistě se dá předpokládat, že by Spojené státy byly méně aktivistické v zahraničí, budou méně podporovat islám a zcela jistě by americký režim přestal být protiruský. Pro nás by to znamenalo, že by nás více nechali na pokoji. Přiznejme si, že vše, co Američané udělali za posledních deset let, bylo špatně. To znamená, že kdyby se přestali míchat do toho, co dělají ostatní státy, určitě by to prospělo. „Poučení pro evropské politiky: Napodobovat fašisty je cesta do pekla. Nezískáte tím hlasy, získají je fašisti,“ napsal na Britských listech Andrew Stroehlein, čímž evidentně míří na to, že Fico nedostal většinu, takže nesestaví jednobarevnou vládu. Každopádně když situaci přeneseme k nám, Andrej Babiš, který má do určité míry odmítavý postoj k uprchlíkům, válcuje žebříčky důvěryhodnosti. Podle posledního průzkumu pro ČT vypracovala agentura TNS Aisa. Myslíte si, že je to dočasné? Pravdou je, že i u nás posílily protiislámské strany… Vůbec odmítám nálepku fašista a fašistické. To, že některé strany hájí národní suverenitu a chtějí, aby se lidem v jejich zemi žilo dobře, aby bylo bezpečno, na tom není nic fašistického. Fašistické je naopak snažit se změnit složení obyvatelstva a podobně. Po stránce výzkumů si všimněte, že protievropské a protiimigrační strany na Slovensku získaly ve volbách téměř dvojnásobek hlasů, než kolik jim určovaly výzkumy. V Drážďanech, když Tatjana Festerling kandidovala, nakonec měla pětinásobek proti tomu, co jí určovaly výzkumy. Můžeme mít téměř jistotu, že politicky nekorektní strany jsou v průzkumech podstřelené. My nevíme o kolik, nevíme, jestli Blok, který se pohybuje kolem pěti procent, je kolem deseti nebo má více. A to se týká i dalších protiimigračních stran. Co se týká hnutí ANO, říkám konzistentně tři roky, že tyto typy hnutí nekončí postupně. Nejdříve vypadají relativně silně, pak se objeví drobné spory, trhliny v popularitě a pak se prudce zhroutí často během několika měsíců. Jsem pevně přesvědčen, že tohle je i případ ANO a je otázka, zda to bude od teď za tři měsíce nebo za deset měsíců. Z toho, že se snaží Andrej Babiš posunout volby na dřívější termín, se dá usuzovat, že i on tuší, že by takový pád mohl přijít, a vidí ho v konkrétním času. Předpokládám, že by k tomu mohlo dojít v polovině příštího roku. Všimněte si také, že Andrej Babiš se dříve prezentoval v médiích jako silný, akční, kdo vše zvládne, řečeno s Maxem Weberem, kdo má nadpřirozené schopnosti. On to prostě zařídí, zajistí, že se přestane krást, že budou dětská hřiště. Teď, v posledních týdnech, jako by jeho marketing přepnul jinam. Objevuje se ufňukaný tón, že mu koaliční partneři ubližují, že byl podveden atd. Spíš jako by hrál na soucit voličů, než aby se prezentoval jako silný. Předpokládám, že má dobré analýzy a jeho lidé jsou si vědomi toho, že Babišovo kouzlo přestává fungovat. Samozřejmě v průzkumech se to hned neprojeví. Po Sobotkových e-mailech už víme, že každá z velkých stran si platí nějakou agenturu. Jestliže mu už teď začaly preference klesat, tak to stejně agentury ještě nevydají.

Martin Koller: Už je pozdě. Vyzývám k obraně hranic. Zde jsou naše slabá místa ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA Pokud Bavorsko zavře hranice s Rakouskem, bude nutné bránit některá riziková místa našich hranic. Pokud jde o Slováky, vzhledem k terénu to budou mít jednodušší, uvádí v reakci na poslední vývoj vojenský analytik Martin Koller. Vyjadřuje se též ještě k policejnímu hodnocení nedávných demonstrací proti islámu v Praze, které osobně pozoroval. A zastává se službu konajících policistů. Bavorská vláda uvažuje o uzavření hranic. Byť jde zatím jen o předběžné úvahy, zdá se, že napětí mezi spolkovou vládou a Bavorskem narůstá. Do jaké míry bychom pak z hlediska migračního toku byli ohroženi my? Tady můžeme jen závidět Slovákům a jejich statečnému premiérovi. Jsou ohroženi balkánskou trasou ilegálů, ale nalézají se až ve druhé linii. Navíc slušnou část hranice Slovenska tvoří na jihu prudký Dunaj a na východě hory. Takže stačí pár člunů a vrtulníků a něco zátarasů a islámská invaze bude končit jako u hranic Makedonie. Nejslabším článkem z hlediska ohrožení Slovenska je hranice s Ukrajinou. Ilegálové táhnoucí přes Bulharsko, Rumunsko a Moldavsko to mají přes Ukrajinu k východní slovenské hranici kousek. A z majdanovské Ukrajiny ovládané ziskuchtivými oligarchy a všeho schopnými fašisty opravdu nelze čekat nic dobrého. Zvláště, když chudí ilegálové mohou mimo cestovních nákladů zaplatit v přepočtu 68 000 korun za jeden falešný pas. Je vidět, že rozstřílené domy v Sýrii, hliněné domky v Africe či kamenné haluzny v Afghánistánu jdou na dračku. Skutečným problémem jsou z hlediska balkánské trasy islámské státy Albánie a především Bosna a Kosovo, které vytvořili evropští a američtí demokraté jak na objednávku pro islamizaci Evropy. Zničení Jugoslávie nám přichází draho nejen finančně, ale i z hlediska bezpečnosti. O kriminalitě všeho druhu, především proudu drog směřujících dlouhodobě z těchto islámských demokracií do civilizované Evropy dobře vědí policejní odborníci. Z hlediska obrany Slovenska však nejsou důležité jen přírodní hranice, ale především statečná srdce vlastenců a nezpochybnitelné osobnosti, které v naší vládě evidentně chybí. Náš pozdrav proto míří i ke dvěma slovenským rotám ČS vojáků v záloze. Na druhé straně pohled na mapu ukazuje z hlediska naší republiky stále ještě pozitivní situaci. Proto se mohou naši politici tvářit statečně. Pokud by uzavřely svoje hranice Rakousko, Maďarsko a Slovinsko, byla by v podstatě uzavřena cesta z Balkánu na sever. V zásadě bychom tím byli kryti z velké části i proti islámskému tažení z Itálie. Tento směr přehrazuje kromě Rakouska a Slovinska ještě Švýcarsko se svými horami, které lze pohodlně uzavřít. Italská trasa ilegálů by proto směřovala do Francie a teprve odtud do Německa. Němci by se mohli dostat do prazvláštní situace, kdy by uzavírali hranici s Francií. My se můžeme jen modlit, aby Bavoři hranici neuzavřeli, pokud by zůstalo průchodné Rakousko. Na druhé straně je v zásadě jedno, kdy to udělají. Protože naši politici s výjimkou prezidenta a několika viditelných vlastenců budou slibovat, že islámská invaze nebude, dokud nebude pozdě na jakákoli opatření. Ono je na ně v podstatě pozdě už dnes. V případě uzavření hranic Bavorska a průchodného Rakouska můžeme čekat islámskou invazi se všemi průvodními jevy jednostranné multikulturní prezentace islámské kultury od používání křesťanských hřbitovů jako záchodů přes krádeže k znásilňování. Z tohoto hlediska by byl nejvíce ohrožen jižní úsek hranice od slovenských hranic po Lipno, kde je minimum přírodních překážek. Lipno a Šumava jsou už průchodné méně. Nejvíce ohrožené by byly jižní Morava, jižní a jihozápadní Čechy. Ovšem Šumava je obtížně průchodná i z české strany do Německa. Bavorsko by těch několik přechodů lehce uzavřelo, takže ilegálové by mohli zůstávat na naší straně hranic a přibývat s nadšenou pomocí současné vlády a politických neziskovkářů za radostného potlesku Berlína i Bruselu. Zde je třeba zdůraznit, že jižní hranici ochrání pouze ozbrojení policisté a vojáci, kteří budou schopni zabránit ilegálům ve vniknutí na naše území! Jakmile budou u nás, máme je na krku i z právního hlediska. Proto se pravděpodobně nevyhneme ani budování ženijních zátarasů z žiletkového plechu a plotů, jaké vidíme jinde, pokud bude Rakousko průchodné a Bavorsko uzavře hranice. Senzory a bezpilotní letouny mohou sehrát jen pomocnou roli z hlediska monitorování situace, a to jen za dobrého počasí a viditelnosti. Dosud žádná kamera, senzor či dron nikoho nechytily a nevykoply zpět za hranici. Chytat někoho na našem území, to je už pozdě. Zde je opravdu třeba apelovat na veřejnost a politiky, aby urychleně zapojili do ochrany hranice i občanské iniciativy, především osoby, které absolvovaly vojenský výcvik. Můžeme jen připomenout iniciativu Stráže obrany státu. Policistů je zoufale málo a mají plno jiných starostí s kriminalitou. A ta se v případě islámské invaze zvýší, což ukazuje praxe Německa, Švédska i dalších zemí. K jejímu potírání jsou třeba právě policejní odborníci, zatímco ostrahu terénu v prostoru hranic mohou pomáhat zabezpečit vojáci jak v činné službě, tak v záloze. „Naši“ političtí „vůdcové“ se navíc stále spoléhají na to, že ilegálové se k nám nepohrnou, protože v naší žebrácké zemi je stejně jako v ostatních východních koloniích nic dobrého nečeká. Ubohé platy a ještě žebráčtější sociální systém, který mají obšancovaný jiní, a navíc hrozba práce. Doklad našeho ekonomického zázraku za posledních 25 let. Za ten můžeme poděkovat všem politickým stranám a hnutím, které tu v posledním čtvrtstoletí vládly. Moc pěkně se k tomu vyjádřil vděčný křesťanský uprchlík z Iráku. A taky jsme viděli tu pravdu a svobodu, kterou předvedli naši senátoři, když napadli TV Prima za to, že odvysílala pravdu. Ne, že by Prima lhala, nebo něco korektně upravovala, jen odvysílala pravdu. Pánům demokraticky zvoleným politikům (podívejte se z kterých jsou partají) ani nevadí, že vybízejí k porušení Ústavy. Ani se nedivím, že do takové „demokracie“ (politiky nařízené a prosazované lži cestou takzvané politické korektnosti) se nikdo nehrne. Chudoba a nakomandované lži místo pravdy. To mohou uprchlíci rovnou zůstat v Islámském státě. Proč ten arogantní Arab se svými vysmátými mladíky a oplácanými děvčaty evidentně trpícími hlady nevzali do ruky kalašnikovy a nebrání spolu s iráckou armádou nebo Kurdy svoji vlast? Za ně bojuje ruské letectvo a nejraději by tam někdo poslal i naše vojáky, případně i záložáky a nezkušené brance, bojovat za takové dezertéry a zbabělce bez rozdílu vyznání. Něco takového podporují naši vládní politici. Zase jedna špinavá komedie v režii cizích zájmů. Nezapomínejte na to při volbách. Je to paradoxní, ale v případě, že by Slovinsko, Rakousko, Maďarsko, Slovensko a Švýcarsko, případně další státy uzavřely hranice, hrozí nám největší nebezpečí přísunu ilegálů ze strany Merkelovského Německa a jeho kvót, o nichž tamní politici stále melou jak chovanci z psychiatrické kliniky. Z uvedeného hlediska se lze obávat ještě jednoho tvrzení německých politiků. Předpokládají příchod dalších 2,5 milionu ilegálů. Jak je to možné, jestliže cpeme miliardy eur Turecku, které má ilegály zadržovat, a bude nás chránit slavný FRONTEX? Řeči berlínských a bruselských papalášů si trapně odporují. To znamená, že oni již předem počítají s tím, že ilegálové potáhnou dál, protože celá ochrana schengenského prostoru zůstane komedií jako doposud! Nanejvýš se z ilegálů stanou legální migranti plnící úkol islamizace Evropy za peníze evropských daňových poplatníků. Tedy další zločinná komedie ze strany Německa a hnědých rasistických multikulturalistů z Bruselu. Proto se musíme, chtě nechtě, připravit na uzavření hranic, ovšem nikoli řečmi našich „vlasteneckých“ politiků bezuzdně podlézajích cizím zájmům! V českých politických kruzích, ale také v řadě médií se probírá činnost české policie v době konání několika demonstrací, především na Pražském hradě. Názory se různí, ministr Chovanec svoje podřízené brání. Vy jste spíše specialista na vojenské záležitosti, ale jaký je váš názor? Jako bývalý voják z povolání, dnes se říká profesionální, mohu mít trochu zkreslený pohled. Já jsem v době těch demonstrací chytal pod starými zámeckými schody lidi, kteří po nich chtěli jít nahoru. Přitom by se zastavili před zavřenou hradní bránou a mohli vyrazit zpět. Já jsem to absolvoval, protože jsem se chtěl podívat na demonstraci Úsvitu a Bloku proti islámu. Když jsem viděl ten dav, bez ohledu na to, ke které demonstraci lidé patřili, začal jsem je zastavovat a posílat na průchodnou trasu. Bylo tam dost starších lidí i zahraničních turistů včetně tří výprav, někteří šli na jakousi výstavu. Mával jsem tam rukama a řídil dopravu ve čtyřech jazycích jak dopravák na křižovatce hodinu a půl. Leckdo dojde k názoru, že jsem úplný pitomec a měl jsem se starat o sebe. Jenže na to nejsem dost moderní. Ještě jsem se musel hádat se dvěma důležitými opilci, které jsem nakonec poslal nahoru s tím, že sport je zdravý a udělá jim dobře. Takže můj názor je, že toto někdo opravdu nezvládl, mohl tam dát aspoň nějakou tabuli a můžeme to hodnotit jako ukázku pohrdání občany i zahraničními turisty. Co se týká policejního zásahu, musíme vycházet z faktu, že policisté jsou povinni plnit rozkazy, pokud nejsou vyloženě zločinné. To je stejné jako u armády. Hlavním úkolem policie je udržování pořádku a bezpečnosti, aspoň v normálních zemích to tak bývá. Zde musíme odlišit náčelnictvo sedící na Policejním prezidiu, které vydalo základní rozkaz a nařídilo podřízeným zablokovat určité trasy. Ministr vnitra může dát nějaký obecný úkol, ale z odborného hlediska je do značné míry mimo. Od známých jsem dostal informaci člověka, který pozoroval a fotil demonstrace SPD v dolní části Václavského náměstí a demonstraci Úsvitu a Bloku proti islámu na Hradčanském náměstí. Podle počtu osob na metr čtverečný odhadl účast u SPD na 6000 lidí, zatímco u Bloku a Úsvitu na minimálně 15 000 lidí. Už z tohoto hlediska média vedená ČT lžou. Dále zjistil, že policie zatarasila většinu průchodů na Hradčanské náměstí, takže bylo obtížné se tam vůbec dostat. Z toho lze dovozovat, že na demonstraci Úsvitu a Bloku se nedostaly stovky až tisíce lidí. Zda to byl záměr někoho z Policejního prezidia, nebo ministra vnitra zůstává otázkou. Faktem je, že demonstrace na podporu premiéra Sobotky a jeho party se rozplynula ve srovnání s Úsvitem/Blokem i SPD v ubohou komedii velikosti komorního divadla ve výtahu. Pokud chtěl někdo z resortu vnitra zlikvidovat demonstrace vlasteneckých stran, dosáhl pravděpodobně přesně opačného efektu. Lidé byli naštvaní na policii, potažmo na vládu. Není zcela jasné, kdo atakoval vozidlo českého rozhlasu. Za toto médium bych se rád přimluvil. Na rozdíl od ČT umožňuje aspoň občas diskuzi a vystoupení lidem, kteří nemají názory podle rozkazů z Bruselu a říkají pravdu. Mohu to říci z vlastní zkušenosti. Podle pozorovatelů byli policisté a jejich velitelé u zátarasů silně vystresovaní. Tomu se nelze divit, protože v případě konfliktu by je početný dav mohl zašlapat do dlažby. Zlost občanů nad stupidními zátarasy určitě dobře pociťovali. Ale zde je třeba opět zdůraznit, že za ty zátarasy nemohli policisté u nich, ale ti, kteří se tam pravděpodobně vůbec neukázali. Možná to mysleli i dobře. Každopádně by se policie měla starat o udržování pořádku, nikoli se míchat do politiky. Z tohoto hlediska bych se ovšem postavil na stranu policistů v terénu. Především zastavili různé agresivní provokatéry, pravděpodobně placené neziskovkami a zabránili jim vyvolat rvačky. Média vedená ČT se to samozřejmě snažila popsat jako akce extrémistických konvičkovců. Zda se na organizaci provokací podílel či podíleli nějací policisté v civilu, zůstane akutálně otázkou, ale pravda nakonec vyjde najevo jako vždy. Zde nelze vyloučit ani politické tlaky, osobní kontakty a korupci jednotlivých policistů, kteří mohli konat i bez vědomí nadřízených, nebo porušili rozkazy. Všude se najde plevel. Každopádně nedošlo ke rvačkám a ničení majetku. Z tohoto hlediska lze hodnotit přítomnost policistů na Hradě i v podhradí jednoznačně pozitivně. A určitě se jim do práce v sobotu moc nechtělo s vidinou multikulturně-demokratických nebo nacisticko-extrémistických létajících kamenů a zápalných lahví. Zároveň je třeba ocenit práci pořadatelů Úsvitu a Bloku, kteří rovněž zabránili střetům, a především civilizované chování všech vlasteneckých demonstrantů, kteří se nenechali agresivními neziskovkáři vyprovokovat k primitivnímu násilí. Jejich nepřátelům tak opět unikla možnost označit je za extremisty, s výjimkou ČT, jejíž signál končí tam, kde začíná pravda, a jí podobných médií. Zároveň zmizela další možnost k zásahům, postihům a politickým opatřením ze strany vlády. Takže vlastenci vydržte, volby se blíží. Pravděpodobně ještě divočejší téma než demonstrace jsou nové tarify, které podle mnoha občanů povedou ke zdražování elektrické energie. Je to podle vás spravedlivé opatření, které má rozložit náklady distributorů, nebo jen tah vlády na získání dalších peněz z kapes občanů? Nové tarify nejsou nic nového, jen nová forma obírání občanské většiny. Vláda se snaží získat peníze všemi způsoby. Vždyť podporuje miliardami soukromé firmy při pěstění řepky, což ničí krajinu a ovzduší víc než spalování benzínu; stamiliony, možná rovněž miliardami podporuje různé politické i jiné neziskovky sloužící cizím zájmům, záplavu umělců, kteří se nedokážou sami uživit, a. proto mnozí opět beze studu slouží cizím zájmům, byrokraty v Bruselu, nesmyslné akce v zahraničí, rasistický jednostranný protievropský multikulturalismus a přispívá rovněž 800 miliony na vyděračské úplatky EU Turecku, živí ČT, která chrlí jednostrannou propagandu v rozporu s Ústavou, a v neposlední řadě podporuje solární zlodějnu. Vše ze státní kasy plněné z našich daní. Na zdravotnictví, kvalitní školství bez rasistických jednostranných multikulturních komedií a důchody se samozřejmě nedostává. Daně dře vláda především ze zaměstnanců, živnostníků a malopodnikatelů. Zároveň pokračuje plíživá privatizace a rozprodej státu, což výrazně snižuje jeho příjmy. Zahraniční investoři mají daňové prázdniny, zisky odcházejí do zahraničí a daně z platů většinou mizerně placených českých, případně cizích zaměstnanců státní kasu nezachrání. Výsledkem takové politiky rozhazování a zároveň omezování příjmů je neustálé zadlužování. Je otázka, zda se jedná o dlouhodobou systémovou, možno říci ideologickou hloupost, nebo lumpárnu odklánějící peníze od občanské většiny k úzkým zájmovým skupinám, mnohdy zahraničním. Proto se vymyslela EET (s miliardovými náklady a nejistými výsledky, výhodná jen pro někoho) a jako novinka mediální lež o spravedlivých tarifech podle jističů. Je zajímavé, že chystá-li se v naší republice nějaká špinavost vůči občanské většině, mluví se hlasitě o spravedlnosti a všichni se odvolávají na EU. Výsledkem nových tarifů prosazovaných především ČSSD za tiché podpory ANO bude plošné zdražení elektřiny pro většinu odběratelů. Přesně řečeno, ČSSD a státní správa vykoná špinavou práci a ministr financí cudně mlčí, přestože mu to má plnit kasu. Zdražení elektřiny nepostihne především velké firmy typu Agrofertu, těm se naopak náklady sníží. Takže klasické obrání občanské většiny ve prospěch úzké zájmové skupiny velkoprůmyslníků, zahraničních investorů a solární lobby. Neexistuje jakýkoli důvod k podpoře soukromých solárních podniků. Kdo chce vydělávat na solárních panelech, ať si to platí ze svého. Přispíváme snad kadeřnicím, instalatérům, nebo maloobchodníkům na jejich podnikání? A to po nich nezůstanou zničené plochy kvalitní orné půdy a hromady obtížně likvidovatelných bloků křemíku. Opravdová evropská ekologie v praxi, na náklady se nehledí. Panstvo z Bruselu a Berlína to ze svých kapes platit nebude. A ministr Mládek (ČSSD) se tradičně vymlouvá na EU a potřebu podporovat solárníky, kteří zatěžují svými kšefty přenosové soustavy. Ať si to zaplatí ze svých zisků. Za cenu té slavné ekologické elektřiny bychom ji mohli vyrábět levněji parními stroji z osmnáctého století pohánějícími liščí ocasy na ebenových tyčích. A trestat se budou ti, kteří šetří. Stejně jako u vody! V tomto případě porušování směrnic EU zaměřených na šetření kupodivu nevadí. Občanská většina má zase zaplatit přes státní kasu soukromé kšefty a zisky. To u nás vidíme již dlouhá léta. Nakonec se to prohlásí za hospodářský zázrak z dílny ministra financí. K tomu se tiše rozjíždí zdražování pitné vody. Chudáci cizí distributoři mají patrně malé zisky. Proto se mají opravy distribuční sítě platit z kapes občanů cestou navýšení cen už tak předražené vody. Vodní zdroje, stejně jako výroba a distribuce elektřiny neměly být nikdy privatizovány ani částečně. Jsou to strategické bezpečnostní faktory, bez nichž obyvatelé nemohou přežít. Stát tak ztratil zisky z těchto odvětví a roztočila se spirála neustálého zdražování pro občanskou většinu. Když jsem studoval v Británii, rozčilovali se tam nad osminásobným růstem cen pitné vody díky hospodářské politice Margarety Thatcherové. U nás zdražila voda od roku 1990 v průměru osmdesátkrát! Pamatujte si to při volbách!! V této zemi jsou i jiné problémy, než islámská invaze! V Sýrii zatím platí příměří, nicméně zejména Spojené státy vyjadřují pochybnosti o jeho trvání. Jaký je váš odhad délky trvání příměří či případně ohledně dalšího vývoje války? Na stabilitu příměří v Sýrii moc nevěřím. Oficiálně tam bojuje více než 100 subjektů. Na Ukrajině jsou dvě strany (a další dvě americké NATO s EU vs. Rusko), měla by to být civilizovaná země, a příměří se stejně nedodržuje. Důvodem je především zarytý odpor ukrajinského vedení k vytvoření bezpečnostního pásma kontrolovaného mezinárodními silami. Něco takového naše demokraticko-propagandistická média vedená politicko-korektní ČT zamlčují a snaží se vytvářet představu, že příměří porušují pouze separatisté. Z těch více než 100 subjektů v Sýrii lze více než 90 označit bez nadsázky za islámské teroristy podporované především z Turecka a Saúdské Arábie. A jak známo, mají muslimové právo lhát, jestliže bojují za víru. Oni za ni bojují vždy a všude, což můžeme vidět i na nezáviděníhodném osudu mnoha hloupých Evropanek. K problematice stability příměří můžeme doplnit snahu Turecka po další genocidě Kurdů s podporou Saúdské Arábie a USA. Bez hlavních hráčů z hlediska syrského bojiště, konkrétně Islámského státu a jeho sponzora a spolubojovníka Turecka, je celé příměří jen teorie, nebo spíš komedie. Pokud přestanou bojovat vojáci prezidenta Asada, převléknou teroristé z takzvané umírněné opozice kabáty a budou bojovat pod vlajkou Islámského státu, pro nějž příměří neexistuje. K turecké komedii můžeme doplnit další zajímavou informaci. Reprezentanti NATO se vzrušili nad tím, že Rusko postavilo v Arménii baterii protiletadlových raket. Označili to za druh agrese stejně jako ruské protiletecké rakety v Sýrii. Protiletecké rakety jsou, jak známo, obranná zbraň proti útoku letectva. Vyjdeme-li z této rétoriky NATO, musíme konstatovat, že americké protiletecké a protiraketové systémy v Polsku a Rumunsku či Pobaltí jsou aktem agrese proti Rusku. Bez ohledu na gumový metr propagandistů NATO, který měří podle potřeby jak cinknuté váhy socialistických řezníků, musíme se podívat na arménskou realitu. Malé chudá horská republika Arménie je prostor, kde se zachránily zbytky Arménů po třetí z genocid, které inscenovalo Turecko v 19. a 20. století. Hlavní z nich v průběhu první světové války je poměrně známá. Ke třetí došlo po vystoupení Ruska z první světové války a podepsání dohod v Brestu Litevském. Bylo povražděno 400 000 Arménů. Zbytek prchl na ruské území. Podle mezinárodních dohod z dvacátých let minulého století měla být původní arménská území v Turecku okolo města Kars základem pro mezinárodně garantovanou republiku Arménii. Hlavním garantem jsou dodnes USA. Uplynulo pomalu sto let a garant ohánějící se svobodou, demokracií a lidskými právy (mezi něž patří i právo národů na sebeurčení) neudělal nic. Ta slavná lidská práva se holt používají jen když se to hodí. Arméni, Kurdové, obyvatelé Krymu a Donbasu, Abcházci či Osetinci, křesťané a alavité v Sýrii na ně evidentně právo nemají, zatímco islámští teroristé z Kosova nebo Turecka ano. V současnosti reprezentanti NATO, tedy organizace ovládané USA, napadají Rusko za to, že staví protiletecké rakety v Arménii, která hraničí s agresivními islámskými státy Tureckem a Ázerbájdžánem. Nějaká další genocida Arménů by jim asi moc nevadila stejně jako pokračující turecká genocida Kurdů. V nejhorším případě se Kurdové ve vzorových demokratických médiích typu ČT označí za teroristy nebo komunisty stejně jako u nás vlastenci za xenofoby a služebníky Kremlu. Prý pravda a láska. Nemohu se zbavit dojmu, že se naše kvetoucí demokracie samou pravdou a láskou propadá do pekel.

Ukrajinské Radě byl předložen zákon "zasvěcený" Ivanu Mikloši Na Ukrajině projednávají složení nové vlády, kandidátem na post ministra financí je „otec slovenských reforem“, poradce současné šéfky tohoto rezortu Natálie Jareskové, bývalý místopředseda slovenské vlády Ivan Mikloš. Radě byl dokonce předložen speciální projekt zákona dovolující jmenovat členem vlády lidi, kteří nejsou občany Ukrajiny. Jaké naděje vkládá ukrajinské expertní společenství do slovenského reformátora? Tuto otázku položil Sputnik vedoucímu Kyjevského centra politických výzkumů a konfliktologie Michailu Pogrebinskému. Mikloš není jediný Slovák, který pomáhá Ukrajině. Jako poradce prezidenta Porošenka pracuje expremiér Mikuláš Dzurinda. A bok po boku s ním sám velký polský reformátor Leszek Balcerowicz, který bude dohlížet na reformy nového kabinetu. Dokážou zahraniční legionáři (slovenští, polští, litevští, gruzínští, američtí) zachránit ukrajinskou ekonomiku? A co by podle Vás mohlo zabezpečit úspěch ukrajinských reforem? Hlavní podmínkou je korekce vnitropolitického a zahraničněpolitického kurzu, zastavení války s Ruskem, která je iniciovaná Kyjevem. Je nezbytné vrátit se k politice zdravého rozumu, začít pracovat s největším obchodním partnerem — Ruskem, bez kterého nepůjde obnovit ukrajinský průmyslový potenciál.

Pozorovatel z deníku Hurriyet: „Kolaps turecka je nevyhnutelný!“ Původně vyšlo v gpolitika.com; Turecko pokračuje v pádu do propasti, i když jen před pár lety titulky zahraničních médií vyhlašovaly „Turecký vzestup“ a činitelé s experty z USA a z EU popisovali turecké vůdce jako „moderní, demokraticky a reformě orientované, pro-evropské muslimy,“ myslí si analytik deníku Hurriyet Burak Bekdil. ... Západ si navykl na důvěru, že Turecko by se mohlo stát příkladem k napodobení méně demokratickými muslimskými zeměmi Středního východu. Teď se to ale obrátilo vzhůru nohami. Turci budou muset zaplatit za revizionistické ambice a deviantní strategické myšlení svých vůdců vysokou cenu, píše Burak Bekdil v článku pro analytické centrum Gatestonova institutu. Mezinárodní politika Turecka je chaotická. Jen za pouhých sedm měsíců se stalo v různých tureckých městech 170 lidí obětmi teroristických útoků, do čehož se nepočítají stovky dalších, kteří se stali obětmi střetů mezi tureckými bezpečnostními silami a Kurdy. Turecko rovněž upadá do chaosu za svými hranicemi. Tato země však vede i ještě nebezpečnější zástupnou válku proti šiítům a proti vládám v Damašku, Bagdádu a v Teheránu, stejně jako proti Rusku, které je podporuje. Turecko se svými neo-imperiálními ambicemi rovněž pohlíží i na Libanon, Libyi, Izrael a Egypt jako na nepřátelské země. V Sýrii se různí hráči, včetně Turecka, „pokouší urvat největší díl maličkého koláčku.“ Islamistické ambice Ankary už dávno nejsou tajemstvím, a určitě ne pro Írán, píše Bekdil. Podle jeho názoru je tu také skutečnost, že Rusko, jehož vztahy s Tureckem se zhoršují, může tuto zemi obklíčit, když použije Sýrii, Krym a Arménii. Úvahy o vyslání ruských sil do Sýrie po sestřelení Su-24 „vypadají pro Turecko beznadějně“. A jeho spojenci v NATO už projevili naprostou lhostejnost ohledně možnosti, že by v případě konfliktu s Ruskem pomohli. Aby na Středním východě zavládl mír, bude se muset vyřešit několik problémů. Včetně toho, zda si turečtí islamisté uvědomí, že jejich neo-imperiální ambice neodpovídají síle a vlivu této země v regionu? Podaří se sunnitům udržet svůj náboženský expanzionismus na uzdě? Budou sunnité schopni zastavit svou vlastní radikalizaci bez intervencí ne-muslimských zemí? Bekdil ale věří, že odpověď na všechny tyto otázky je „ne“. Překlad: Miroslav Pavlíček Zdroj: southfront.org

Čína vyzvala USA, aby co nejrychleji zrušily zavedená cla na kovy ČLR vyzývá Washington, aby co nejrychleji zrušil zavedená cla na ocel a hliník, která škodí jak jiným zemím, tak i samotným USA. Peking hodlá podniknout patřičná opatření na ochranu svých práv a zájmů, prohlásil ředitel departamentu komerční ochrany a vyšetřování Ministerstva komerce Wang Hejun. „Čína naléhavě vyzývá USA, aby respektovaly autoritu mnohostranného obchodního systému a co nejrychleji anulovaly zmíněná opatření," uvádějí se úředníkova slova v prohlášení rezortu, které bylo zveřejněno v pátek ráno. Podle jeho slov „vyjádřila čínská strana svou pozici a znepokojení touto otázkou různými kanály na různé úrovni a přísně napomenula USA. Peking zhodnotí škody způsobené opatřeními americké strany, a na základě tohoto rozboru podnikne účinná opatření, bude rozhodně hájit svá zákonná práva a zájmy". Wang Hejun zdůraznil, že „tato opatření USA nejenže poškozují zájmy jiných zemí, ale také neodpovídají jejich vlastním zájmům, a američtí kongresmani, odvětvové organizace a podnikatelé vystupují ostře proti těmto opatřením". „USA zneužívají formulaci „v zájmu národní bezpečnosti", což je podkopáním mnohostranného obchodního systému, který reprezentuje WTO, a určitě zasadí ránu normálnímu pořádku v mezinárodním obchodu. Čína proti tomu rozhodně namítá," podotkl Wang Hejun. Prezident USA Donald Trump dříve oznámil, že jeho země zavádí dovozní cla na ocel ve výši 25% a na hliník ve výši 10%. Podle jeho slov budou tato cla platit po dlouhou dobu.

Všem bylo trapně, jen Pajerová se dobře bavila. A s tou „pí*ou zas*anou“ to bylo zcela jinak, než šířila. Svědek promlouvá o skandálu ve studiu Českého rozhlasu O minulém víkendu se začala po webech šířit informace, že redaktor Lidových novin Jan Macháček vypěnil v debatě s Monikou MacDonagh Pajerovou a nazval ji „píčou zasranou“. Postupně přibývaly okolnosti celého incidentu, které ukazovaly, že nejspíš probíhal jinak, než se původně tvrdilo. A nyní promluvil na webu Reflex.cz Igor Chaun, který se debaty také zúčastnil, obsáhle o všem, co se tehdy v budově Českého rozhlasu dělo. A Pajerová z toho nevychází nejlépe. Režisér a studentský vůdce z roku 1989 Chaun píše o pocitu trapnosti, který všichni ve studiu cítili. Až na jednu výjimku – Moniku Pajerovou, která prý vypadala, že je po střetu, jehož důsledkem byl odchod jednoho z hostů ze studia, nadmíru spokojená. Chaun také očekával, že celý incident zůstane jen mezi přítomnými, ale ani to se nestalo – opět velmi pravděpodobně zásluhou Moniky Pajerové. A jak tedy na dění v Českém rozhlase vzpomíná sám Chaun? „Už při příchodu mi dole ve vrátnici začala Monika vypravovat, jaká je to hrůza, že s námi bude vystupovat Jan Macháček, dříve přece tak skvělý novinář a chartista, který se teď zaprodal Babišovi a vede jakýsi jeho institut,“ popisoval. Když nepřestala ani ve výtahu, odbyl ji prý Chaun slovy, že je mu to jedno, což Pajerovou nadzvihlo ještě více. Při příchodu do studia pak potkali Jana Macháčka, na kterého se Pajerová okamžitě vrhla. „Ještě než jsme se usadili k mikrofonům, Monika napadla pana Macháčka, že on, signatář Charty 77, se nestydí ‚dělat pro Babiše‘.“ Ostatní zúčastnění prý koukali do země a bylo jim trapně. Vše pokračovalo, když se hosté usadili a začalo se natáčet. „V podstatě hned první otázku redaktora Petra Schwarze využila Monika k opětovnému útoku na Jana Macháčka. Jestli mu není trapné se nechat zaměstnat panem Babišem,“ vzpomíná Chaun pro Reflex.cz. Podle záznamu pořadu zaznělo: „Pokud se někdo nechá zaměstnat Milošem Zemanem nebo Andrejem Babišem a někdo (jiný) řekne: ‚To se mi nelíbí, to jsou zlí lidé, ti táhnou zemi do Ruska a do Číny‘, tak to není, že jsem moralista, ale držím se toho, co jsme si před těmi 28 lety slíbili.“ Pak Pajerová Macháčkovi vmetla, že si kdysi tykali, ale to už je prý minulost. „Cítila jsem velké sympatie k tomu, co dělala vaše kapela, že jsi podepsal Chartu a tak dále. Ale zrovna člověk jako vy, že se nechá zaměstnat Andrejem Babišem, mi přijde asi tak komické, jako kdyby ses stal ředitelem VUML,“ obvinila jej v pozoruhodném prolínání tykání a vykání. První kolo prý Macháček ještě ustál, Pajerové řekl, ať se stará o vlastní morální integritu a neútočí na něj. Sám Chaun se prý snažil vrátit téma k výročí listopadu 1989, kvůli kterému se hosté ve studiu sešli. To však vydrželo právě do chvíle, než znovu dostala slovo Monika Pajerová. Ve druhém kole už povolily nervy Chaunovi a někdejší kolegyni ze studentského stávkového výboru na mikrofon okřikl: „Moniko, máme přece demokracii a každý může mít zaměstnání, jaké chce!“ Pajerová pokračovala ve své linii dál, dokonce se s ostatními účastníky debaty překřikovala, a to už Macháček nevydržel. Pronesl, že „já tady nemusím bejt“, zvedl se od stolu a šel si do rohu místnosti pro kabát. Při oblékání si do kabátu cosi zamumlal. Právě v tu chvíli měla zaznít doličná sprostá urážka, byť se ani lidé přítomní ve studiu neshodují, jak přesně zněla. Podle Chauna Macháček do kabátu brumlal, že se „nějakou píčou nenechá kádrovat“, ovšem nevylučuje, že neslyšel přesně. Monika Pajerová začala ihned po natáčení šířit ještě peprnější verzi, tu, která pronikla do médií. „Neadresoval to přímo jí, vyslovil obecnou tezi. Prostě si emotivním způsobem ulevil v reakci na nepatřičné útoky Moniky,“ zdůrazňuje Chaun kontext výroku. Po Macháčkově odchodu se podle něj nedalo pokračovat, takže se natáčení přerušilo. Jefim Fištejn, čtvrtý host, měl zaraženě mlčky sedět na svém místě, redaktor se odběhl poradit vedle do režie co dál. Jediná Monika Pajerová prý rozhodně nevypadala, že by jí klesla nálada. Poté se dohodli, že debatu dokončí ve třech, redaktor vysvětlil do mikrofonu, co se stalo, a začalo se natáčet znovu. Debata podle Chauna za moc nestála, všichni měli trapné pocity z minulého zážitku. Chaun sám měl prý pocit, že Monika Pajerová nejen neprojevila základní slušnost, ale také zneužila své pozvání do studia. Co se však dělo po natáčení, to Chauna dorazilo definitivně. „Nedosti na tom začala pak ze sebe dělat hrdinku a oběť cenzury. Zjistil jsem, že následně rozesílá kamarádům a známým SMS zprávu: „Vhled do toho, co nás čeká…! Včera natáčení v ČRo k 17. 11., a jakmile jsem řekla, že Babiš je velkým nebezpečím pro demokracii a že mě mrzí, že takový kdysi dobrý Jan Macháček se nechává Babišem platit jako ředitel toho tzv. institutu, Macháček. vyskočil a se slovy ,ty pí.o jedna zasr...“ vyrazil ze studia a už se nevrátil... Vzkřísili jsme moderátora, dojeli jsme to s Fištejnem a Chaunem bez něj a já požádala o nahrávku... Jistě, pravila technička, přijďte si v 18 hodin s fleškou... Výsledek – zmateně tam pobíhali redaktoři se strachem v očích, nic mi nedali a ,už jsme to stejně vystříhali, to víte...‘. Obávám se, že vysílání zítra po 18. hodině bude řádně zcenzurované, a uvědomila jsem si, jak už se zase lidé bojí... Nikdo se mě proti zuřivému Macháčkovi nezastal a posluchači asi neuslyší, jak se Babišova hlásná trouba chová,“ popsala další vývoj. Chaun prý od několika přátel zaznamenal šokované dotazy, zda se situace skutečně odehrála tak, jak její průběh šířila Pajerová. Rozhodně to popírá a hájí Jana Macháčka. „Uvědomil jsem si, že Monika žije v jakémsi virtuálním světě ‚permanentního boje za vlastní pravdu‘, přičemž tento svět povyšuje nad demokratickou realitu. Že v jistém smyslu od listopadu 1989 prostě nedospěla,“ píše o své kolegyni. Ve chvíli, kdy se takto chová ve veřejnoprávní instituci, je však prý třeba se ozvat. Monika Pajerová svým chováním ve studiu Českého rozhlasu podle něj probouzela v lidech negativní vlastnosti. „A ještě se tím docela dobře bavila. Tolik tedy k tomu, co se tam z mého pohledu stalo,“ zakončil svědectví.

CNN se předvedla. Totální školácká chyba a ignorance, když si plete Rakousko s Austrálií Mnoho z nás ví i z vlastní zkušenosti, že Američané nemají ani ponětí o geografii, hlavně o cizích zemích. Je to z důvodu nejspíše špatné školní výuky, která má nejnižší úroveň na světě. Pokud vědí vůbec něco, pak je to pouze z hollywoodských filmů. "Téměř pokaždé, když jsem byl v Americe a řekl: Já jsem ze Švýcarska, dostal jsem odpověď, aha tam odtud je ABBA nebo tam se vyrábí auta Volvo, nebo nábytek IKEA. Jak si mohou plést Švýcarsko se Švédskem, to nechápu. Možná proto, že jména obou zemí začínající na "S". Docela špatně vypadá, když podobné školácké chyby předvedou zpravodajské kanály, například slavná CNN, ketrá je dávána za vzor," píše se v článku na německém webu Alles Schall und Rauch. Totální školácká chyba a ignorance CNN, když si plete "Austria" a "Australia", Rakousko s Austrálií. Představte si, kolik je třeba zapojit "profesionálních novinářů", než světlo světa spatří taková úžasná zpráva, že Slovinsko má společnou hranici s Austrálií? Je tam někdo, kdo přebírá zprávy z tiskové agentury. Pak někdo zformuluje zprávu, zkrátí pro vysílání, napíše titulek. Potom text kontroluje editor, vedoucí výroby, a následně je připravena zpráva pro vysílání. Zařadí se do programu, napíší titulky. Text zprávy se zapíše do čtecího zařízen. Hlasatel studuje text zprávy před vysíláním pro správný důraz a výslovnost. A nikdo si nevšimne toho nesmyslu? CNN je obecně považována za seriózní a kompetentní zpravodajský kanál. Politici se spoléhají na to, že co se odtamtud dozví je pravda. Televizní diváci vnímají zprávy CNN jako pravdivé. Ano, když to CNN tvrdí, tak to musí být pravda. CNN není jediný zpravodajský kanál, který dělá takové hrubé chyby. Podobně v Evropě, včetně národních televizních kanálů v Německu, Španělsku, Švýcarsku... Přemýšlíte o tom, co slyšíte a vidíte? Je to věrohodné? Má Austrálie hranice se Slovinskem? Naprosto absurdní, že jo? Ale podobné chyby se stávají velmi často. Přidejte si k tomu záměrně rozptýlenou propagandu a jednostranné verze událostí. Zdroj: pz.cz, alles-schallundrauch.de

Podřídíme se muslimům, ustoupíme a budeme se jim klanět. To chtějí. Exdiplomat se raduje z Trumpa a má ostré vzkazy Halíkovi, politikům i novinářům ROZHOVOR „Lidé už dávno nevěří blouznící Merkelové ani Junckerovi či Schulzovi. Nevěří jejich nereálným vizím, které i podle posledního oráče vedou Evropu do záhuby.“ Bývalý diplomat Jiří Kobza (SPD) je přesvědčen, že nadcházející vlna voleb smete „euroškodiče jednou pro vždy do zapomnění“, a upozorňuje i na to, že spousta lidí bude muset po roce 2017 začít skutečně pracovat. Jenže zároveň se také obává, že pokud vláda „nebude jednat, začnou občané z pocitu zoufalství a bezmoci brát svoji bezpečnost do svých rukou, jako to vidíme v některých případech ve Francii nebo v Německu či Švédsku“. Předpokládám, že jste spokojen s vítězstvím Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, v čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí voličů naději a je čeho se obávat? Z vítězství Donalda Trumpa mám radost především z toho důvodu, že je živoucím důkazem toho, že volby opravdu mohou něco změnit. Mnoho našich občanů propadlo volební skepsi, na volby, jako nástroj změny rezignovali, jak bylo vidět na posledních krajských i senátních volbách, a já proto vkládám velkou naději v to, že americký příklad je přesvědčí, že volit je správné a opravdu přijdou volit. Čeho se obávat? Že přijde obrovská manipulativní a nečistá masáž obyvatel ze strany masmédií, zaměřená proti vlastenecky naladěným hnutím a stranám. Je spousta lidí, kterým již začíná být jasné, že po parlamentních volbách 2017 budou muset do skutečné práce, a tak udělají vše pro to, aby taková situace nenastala. Osobně si myslím, že pan profesor Halík ve své osobě ztělesňuje mnoho špatných lidských vlastností, už dlouho se zamýšlím nad otázkou, komu ten pán vlastně slouží, protože křesťanství ani vlastenectví to jistě nejsou. Nepovažuji vlastenectví ani obavu o bezpečnost lidí a státu za špatné vlastnosti. Navíc považuji zmíněné halíkovské „vzdělance“ za pouhé oportunisty, hledající cestu k moci prostřednictvím nevolených a neodvolatelných funkcí v různých státem placených organizacích. Podle mne selský rozum je to, co tato společnost již dlouho postrádá a potlačuje. Mimochodem, v řadách SPD je mnoho vysokoškoláků a i mimo hnutí např. profesor Pirk rozhodně nemůže být považován za nevzdělaného hlupáka. Podle mne si pan prof. Halík už dávno nevidí do úst. Z vítězství Trumpa se radují všichni, kdo odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Čechách si už žádný politik, který to myslí vážně, nedovolí přijímat muslimy? A vůbec obecně v Evropě, viz názory CSU… Může se stát, že už nebudou chtít politici riskovat případné problémy, které s imigranty přicházejí? Jenže další informace svědčí o tom, že z Afriky stejně budou přicházet miliony migrantů a že tomu nebude možné zabránit… Zabránit příchodu migrantů lze, jen k tomu chybí politická vůle, kterou, jak doufám, budou mít naše nová vláda a parlament po parlamentních volbách. Pokud vím, žádná politická strana neměla a nemá ve svém programu, že zaplaví naši zemi nepřizpůsobitelnými migranty, které zde budeme živit na úkor našich vlastních potřebných a chudých. Upřímně se obávám, že pokud vláda nebude jednat, začnou občané z pocitu zoufalství a bezmoci brát svoji bezpečnost do svých rukou, jako to vidíme v některých případech ve Francii nebo v Německu či Švédsku. Podle zkušeností ze západní Evropy a také z našeho pohledu je ilegální migrace nesmírné zlo, kterému se musíme rázně postavit. Když to neuděláme, budeme otroky ve vlastní zemi. Koneckonců podívejte se, jak si muslimové představují multikulturní soužití: Pravidla pro dhimmí zavedl Umar II. Jeho smlouva zněla následovně: Nebudeme v našich městech ani v jejich sousedství stavět nové kláštery, kostely, klášterní školy nebo mnišské cely, ve dne ani v noci nebudeme opravovat ty, které se rozpadají nebo se nacházejí v muslimských čtvrtích. Naše brány budou otevřené pro kolemjdoucí a cestující. Poskytneme stravu a nocleh po dobu tří dnů všem muslimům, kteří pojedou kolem. Nebudeme v našich kostelech nebo příbytcích poskytovat úkryt špehům, ani je ukrývat před muslimy. Nebudeme veřejně projevovat svou víru, ani k ní nebudeme nikoho přivádět. Nebudeme žádnému ze svých potomků bránit v tom, aby se stal muslimem, pokud si to bude přát. Budeme projevovat úctu muslimům a povstaneme a uvolníme místo, pokud se muslimové budou chtít posadit. Nebudeme se snažit vypadat jako muslimové napodobováním jejich oděvů. Nebudeme jezdit na koni, ani nebudeme mít meč nebo nosit jakýkoli druh zbraně, ani zbraně vlastnit. Nebudeme vyrývat arabské nápisy na naše pečetě. Nebudeme prodávat fermentované nápoje. Zkrátíme si vlasy na přední části hlavy (kromě krátkého pramene vlasů udržovaného jako znak podřízenosti). Budeme vždy oděni stejným způsobem, ať jsme kdekoli, a kolem pasu si uvážeme zunár. Nebudeme vystavovat kříže nebo své knihy u cest nebo tržnic užívaných muslimy. Kostelní zvony budou vyzvánět tlumeně. Nebudeme zvyšovat hlas při vyprovázení mrtvých. Nebudeme přijímat otroky, kteří byli přiděleni muslimům. Nebudeme stavět vyšší domy, než mají muslimové. Kdokoli úmyslně udeří muslima, ztrácí ochranu danou touto dohodou. (Al-Turtúší, Sirádž al-Mulúk, str. 229–30) Co vy na to? Když to srovnáte např. s Norimberskými zákony? Když si vzpomeneme na to, a to vy asi víte nejlépe, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě, řekněme, před dvěma roky, nebylo vůbec přijatelné přistupovat ke složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo? Jakou odezvu můžeme očekávat v Evropě a v ČR? Do Titaniku teče voda a důstojníci diskutují, který záchranný člun bude nekuřácký (prohlásil V. Orbán naprosto výstižně). Pštrosí politika ani snaha dovézt si voliče prostě nefunguje. Myslím, že tato otázka měla spíše znít: Je vůbec pražská kavárna schopna procitnout ze svého poblouznění a pochopit realitu migrace? Osobně pochybuji, protože ji reprezentují lidé natolik odtržení od reality každodenního života, že jejich možnost pochopit to, že migranti se nepřicházejí k nám schovat, ale že nás přicházejí pokořit a ovládnout, je limitně nulová! Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám či imigrantům? Způsob informace o výsledku voleb v USA mi připomněl formu, jakou informovala komunistická media o Gorbačovově přestavbě, potom o zvolení V. Havla prezidentem a nakonec jak informovala o útocích muslimských teroristů v evropských městech. Rozpačité plácání o ničem. Naši občané již povětšinou vědí, že veřejnoprávní média informují způsobem: Pokud je to v ČT nebo v ČRo, tak je to ve skutečnosti určitě jinak. Soukromá média se podle mne alespoň drží uznávaných nezávislých zdrojů (s výjimkou Novy, samozřejmě). Jejich proimigrační shovívavost se podle mne bude dál odvíjet od norských a islandských fondů, financujících ony podivné „neziskovky“, které mají v masmédiích tolik prostoru (na rozdíl např. od Tomia Okamury nebo dalších lídrů SPD).Vzhledem ke zdrojům financování a politické síle, která dosadila ony šéfredaktory, pochybuji! Globalizace často bere lidem dobře placená pracovní místa a nemá je kdo vytvořit. Menší podniky zanikají, a tak nevytvářejí pracovní místa. A zatímco ti majetnější mají víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří jaksi nepatří mezi těch pár vyvolených? Je řešením, že se omezí mezinárodní obchod? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu? V SPD se vážně zabýváme problémem, který tak výstižně označila dr. Samková jako „pauperizaci občanů“. Státu jsou chudí občané ukradení, nepřispívají na kampaně politických stran, tak je lépe podporovat ty mocné. Omezení obchodu (sankce) jde vždy proti nám. Pokud jsem si všiml, ropu nemáme a banány zde nerostou. Cukrovary zlikvidovala společnost Eastern Sugar, takže nám zbývá jen obchod. (Pokud zde ještě vůbec někdo vyrábí něco, co lze vyvézt a zisk zůstane v ČR.) Střední stav by měl být páteří státu. To, co se u nás děje, můžeme s klidným svědomím označit za „parforzní hon na živnostníka“, protože podle toho, jak státní správa doslova chrlí záplavu dalších a dalších byrokratických buzerací na občany, kteří se provinili tím, že se chtějí starat sami o sebe a po státu chtějí, aby je nechal být, u nás proklamovaná svoboda podnikání již dávno skončila. Za letošní rok zde jako novinky máme měsíční kontrolní hlášení DPH (i když DPH se vykazuje čtvrtletně) a máme zde slavnou EET (která v podstatě zdvojuje funkci registračních pokladen). Jenže zatímco nové státní buzerace živnostníků přibývají, ty staré se neruší, takže živnostník dnešní České republiky musí být renesanční člověk: v jedné osobě např. hostinský, ale současně i právník, účetní, stavební inženýr, hasič, hygienik i manažer, který neustále sleduje nové a nové změny legislativy. No a také by měl ve zbylém čase dělat svou práci, své podnikání. Jenže ten čas mu stát neustále zkracuje rostoucí administrativou. Je smutným faktem, právní stát u nás se rozpadá. Protože jak jinak lze chápat skutečnost, že naše zákony jsou uplatňovány jinak vůči obyčejným občanům, jinak vůči celebritám a jinak vůči migrantům? Také zde již začíná opatrně vystrkovat růžky šaría, paralelně existující (zatím jenom v muslimské komunitě) vedle našich zákonů. Náš „stát“ se očividně nestará o svoje lidi, podívejte se na statistiky chudoby a bezdomovectví. Kolik lidí žebrá na operace pro svoje nemocné děti. Je to normální stav? Je normální investovat miliardy do migrantů a podpůrných neziskovek a na svoje vlastní nemocné děti sbírat víčka od PET lahví? Lidé už nevěří ničemu a nikomu, snaží se tuto zoufalost, nevím proč stále ještě nazývanou stát, přežít. To chceme změnit. Chceme stát, který se postará o svoje lidi a ty, kteří se chtějí starat sami o sebe, nechá být. Chceme svobodný stát pro svobodné lidi, kteří jej budou budovat, ne vysávat, ani zneužívat. Blíží se volby v Německu, ve Francii, v Rakousku. Navíc v kontextu Brexitu, do jaké míry může nastat, že kandidáty typu Trump budou volit i lidé v Evropě? Volební výsledek na Slovensku, těsně zmanipulované volby v Rakousku, výsledek v Polsku a nyní i výsledek v USA mají jeden společný jmenovatel, a tím je VZPOURA obyčejných obyvatel proti systému elit, který je bezostyšně využívá, odírá a obelhává. Tato vzpoura, pokud se podíváte na europarlamentní strany sdružené v ENF, jde napříč Evropou. Lidé už dávno nevěří blouznící Merkelové ani Junckerovi či Schulzovi. Nevěří jejich nereálným vizím, které i podle posledního oráče vedou Evropu do záhuby. Jsem přesvědčen, že nadcházející vlna voleb smete tyto euroškodiče jednou provždy do zapomění. Mimochodem, v USA se objevily bitky, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko, i u nás určitá vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může skončit situace násilím v ulicích i v České republice? Myslím, že nepoměr sil je natolik výrazný, že to u nás nenastane. Neumím si představit pár herců a s profesorem Halíkem a M. Kohoutem, jak zapalují auta na protest proti výsledku demokratických voleb. Tady jde totiž o demokracii a ta spočívá v tom, že i strana, která prohrála, akceptuje výsledek voleb. Pokud jej neakceptuje a snaží se jej násilně zvrátit, nemluvíme o demokracii, ale o fašismu. Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, teď se vyjádřil i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale postoj odmítavý. Jaký postoj převáží a jaký byste si přál, aby převážil? Byl jsem v Sýrii předtím, než ji postihl „vývoz demokracie“. Byla to skvělá, otevřená, tolerantní země. Pro mne je stále Bašár Asad jediný právoplatně zvolený prezident Sýrie. Nechápu (stejně jako v jiných zemích), proč si Syřané nesmějí rozhodnout o své zemi sami? Neprodaly by se zbraně? Byla by drahá ropa? Proč? Podle mne Asad vyhrál volby, protože pro mnoho Syřanů reprezentuje právě tu Sýrii, kterou byla, a reprezentuje naději, že nastolí pořádek a vytoužený mír. Myslím, že v Sýrii nemají co dělat zahraniční armády (snad s výjimkou ruské, která jediná je tam na pozvání legitimní vlády) a už vůbec ne zahraniční džihádisté. Klíčem k míru je pomoci Asadovi ukončit boje, zlikvidovat teroristy Islámského státu a pomoci Asadovi dovést zemi k volbám. Jiná cesta k míru (pokud je o něj opravdu zájem ve světě) není. Otázka teda zní: Chceme mír v Sýrii? Moc bych si přál, aby odpověď z Bílého domu zněla ANO (bez následného ALE). U nás, v České republice, se stále debatuje o otáčení na Východ – má tahle debata vůbec nějaký smysl, když jsme jednoznačnou součástí určitých struktur? Mají tu problém lidé s oficiální linií NATO? A pokud ano, je chyba na straně Severoatlantické aliance, nebo jde o vliv ruské propagandy? Co je to Západ v dnešní době? Německo s miliony migrantů, rostoucí násilností na ulicích a bezradně se potácející v nereálné rétorice Merkelové? Francie s rok trvajícím výjimečným stavem a v podstatě na pokraji občanské války? Nebo Nizozemsko, Belgie, Dánsko, Švédsko... to je Západ? Nebo chalífát? Podle mne tato nabubřelá a manipulativní propaganda, která se snaží oblbnout naše lidi představou ideálního (tuzexového –pro pamětníky) Západu, nemá již dávno reálný základ. Osobně takový Západ, jaký je na západ od našich hranic, opravdu nechci. Naše základní heslo v SPD proto je: Ani Východ, ani Západ, ale Česká republika! NATO katastrofálně selhalo v ochraně Evropy před migrací, Frontex se stal největší dovozní agenturou pro migranty do EU. EU ani národní vlády nic pro bezpečnost Evropy nedělají. Navzdory informační bariéře tuto skutečnost lidé vidí. Ruská propaganda opravdu nemusí nic dělat, to, co dělají NATO a EU, úplně stačí! V souvislosti se 17. listopadem zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist? A kdo politicky směřuje nahoru a kdo dolů? Všimla jste si, že Havlem se ohánějí právě ti, kteří nepřipustí jinou pravdu než tu svoji a lásku již dávno vyměnili za nenávist ke všem, kteří mají odlišný názor? Stejně jako za komunistů je pravda cíleně umlčována (s odvoláním na směrnice EK o tom, jak mají média informovat) a veřejnost manipulována a obelhávána jak politiky, tak i veřejnoprávními médii, kde důležité informace jsou zatajovány a nahrazovány nepřetržitou řadou „zasvěcených komentářů“ nejrůznějších expertů, znalců, profesorů atd., o kterých povětšinou nikdo neslyšel. Kdo směřuje dolů? Podle mne kromě komunistů všechny tradiční strany. Kdo nahoru? Já vím, kdo, ale nedělá mi to vůbec žádnou radost. Doufám, že nástup nových hnutí včetně SPD dá této zemi realistickou politiku, občanům pocit, že se o ně a jejich bezpečí někdo konečně stará a že po letech rozdělování na my a oni konečně dojde ke sjednocení národa před společným nepřítelem.

AUDIO Nahrávka Kramného prý jasně dokazuje, že soud se mýlil Přinášíme exkluzivní nahrávky telefonního hovoru Petra Kramného, jejichž vyhodnocení soudem přispělo zásadním způsobem k jeho odsouzení na 28 let vězení za vraždu jeho ženy Moniky (36) a dcery Kláry (8). Článek vyšel poprvé na webu Securitymagazin.cz. ParlamentníListy.cz jej publikují ve stejném znění a se souhlasem autora. Citujeme z rozsudku soudkyně Gilové: „... vzápětí klidně volá na asistenční linku Allianz pojišťovny, má připravené smlouvy, plynule komunikuje s operátorkou, sděluje požadované údaje.“ Z nahrávek přitom jasně vyplývá, že Kramný byl silně rozrušený, zmatený, lapá po dechu, sotva mluví. Jde zcela jasně o někoho, komu se právě stala životní tragédie a prosí o pomoc. Soudkyně Gilová tedy nahrávku buď vůbec neslyšela, nebo si ji špatně vyložila. Nahrávky nám poskytl spolek Šalamoun. „Z nahrávek jasně vyplývá, že nejde o chladnokrevného vraha, ale o zoufalého člověka, který právě přišel o rodinu,“ řekl Security Magazínu místopředseda spolku Šalamoun Václav Peričevič. Petr Kramný volá ze svého telefonu na pojišťovnu v 3.47 ráno dne 30. 7. 2013. Krátce předtím nalezl v postelích svou mrtvou manželku a dceru, telefonoval s matkou, která mu poradila, ať zavolá na pojišťovnu. Kramný ještě předtím zabušil na sousední hotelové dveře, probudil polskou turistku, která běžela do recepce. Zde je přepis prvního hovoru, který trvá 36 vteřin. Přístup pojišťovny Allianz je profesionální, operátorka zachovává klid. Operátorka: Dobrý den, asistenční služba pojišťovny Alianz. Jak vám mohu pomoci? Kramný: Dobrý den, Kramný u telefonu. Stala se mi taková věc... Jsem v Egyptu na dovolené a před chviličkou jsem vstal a zjistil jsem, že manželka s dcerou jsou mrtvý... Že umřely ve spánku. Co mám dělat dál? Mám u vás pojištění. Operátorka: Ano, určitě bychom to zaevidovali. Mám vám zavolat nazpět, abyste tolik neprovolal? Poté oba zavěsí. Další nahrávka je o dvě minuty později, tedy z 3.49 hodin, kdy operátorka volá Kramnému zpátky. Operátorka opět zachovává vysokou profesionalitu, ač je Kramný úplně na dně, nemůže ani mluvit. Nahrávka je dlouhá takřka šest minut. Než vůbec dostane operátorka od Kramného jeho jméno, uplyne skoro minuta a půl, Kramný je úplně vyřízený a zdá se, že se každou chvíli zhroutí. Z rozhovoru mimo jiné také jasně vyplývá, že závěry soudu jsou mylné. Kramný nemá připravené smlouvy, nekomunikuje plynule s operátorkou – ba právě naopak, a požadované údaje sděluje až po trpělivém a opakovaném naléhání operátorky když se zdá, že je Kramný těsně před zhroucením. Takového hereckého výkonu by nebyl schopen žádný herec na světě. Jde zcela jednoznačně o autentický záznam stavu otce rodiny, kterému se právě zhroutil svět. Security magazín má několik takových nahrávek a bude je postupně uveřejňovat. Více o případu, včetně analýzy nahrávek, si přečtěte v nové knize „Případ Kramný: Všechno je jinak“ od Ondřeje Höppnera. Objednat si knihu můžete na adrese www.daranus.cz Autor: Ondřej Höppner, publikováno se souhlasem autora

Vyjednávání Bruselu s Tureckem dokazuje morální bankrot EU I přes tvrzení, že Turecko je zapojeno do ilegálních nákupů ropy od Daesh, s Ankarou EU stejně vede přístupové rozhovory. Tento blok tudíž zrazuje své vlastní hodnoty, řekla německá zákonodárkyně. Skutečnost, že Evropská unie výměnou za pomoc s migrační krizí vede přístupové rozhovory s Tureckem, je signálem morálního úpadku tohoto bloku, řekla německá zákonodárkyně Sevim Dagdelen v interview s RT. Brusel, aby se mu dostalo pomoci Turecka s uprchlíky, ignoruje skutečnost, že Turecko podporuje teroristickou skupinu Daesh (ISIL/Islamistický stát). A EU navíc urychluje přístup Ankary do tohoto bloku, a to uprostřed tvrzení, že Turecko od těchto teroristů nakupuje ropu. „Myslím si, že to je projevem morálního bankrotu EU. Tento bloku už ztratil své hodnoty. Proto tyto přístupové rozhovory nelze brát vážně. Přesunutím odpovědnosti za uprchlíky na takového zločince, jako je Erdogan, EU ztratila tvář. To Erdogan je především za tu uprchlickou krizi odpovědný,“ řekla. Podle této političky EU straněním Erdoganovi zradila všechno, co symbolizovalo evropské hodnoty. Avšak hrozba terorismu v Evropě není spojena s rostoucím počtem uprchlíků, zdůraznila Dagdelen. „Hlavním důvodem za rostoucí hrozbou terorismu je bombardování Libye, Iráku a Afghánistánu během posledních 15 let. To bylo zaměřeno na boj s terorismem, ale terorismus to nakonec jen zintenzivnilo. Teď v důsledku toho je teroristická hrozba i v Evropě,“ vysvětlovala. To není o uprchlících, dodala tato zákonodárkyně. Podle ní se budou teroristé těžko plavit do Evropy v člunu přes Středozemní moře, když mohou přiletět business třídou. Dagdelen zdůraznila, že to země podporující islamisty jsou odpovědné za uprchlickou krizi. „Navštívila jsem uprchlický tábor v Libanonu. Lidé mi tam říkali, že uprchli ze Sýrie a z Iráku před brutálními extremisty. Není žádný důvod myslet si, že tito lidé uprchli před syrskou vládou,“ řekla. Zrovna teď Turecko může za vyhnání více než 2 000 Kurdů z jejich území. Nedávno se v Egejském moři převrátil člun vezoucí kurdské uprchlíky. To dokazuje, že Erdogan vede s Kurdy válku, řekla tato zákonodárkyně. „Nakonec budou muset svoji zemi opustit statisíce Kurdů. Abychom vyřešili uprchlickou krizi, tak bychom měli řešit kořeny tohoto problému,“ tvrdí Dagdelen. Kontextová reklama Sklik Mezi evropskými činiteli obavy z tureckých požadavků rostou, když Ankara na základě migrační krize usiluje o dosažení bezvízového režimu do Schengenské zóny výměnou za pomoc s omezením přílivu žadatelů o azyl do Evropy. Evropští diplomaté si však myslí, že k tomu stejně nikdy nedojde. Nejmenovaný vysoce postavený evropský činitel Financial Times řekl, že: „Tohle špatně skončí a bude to mít dopady v daleko větším rozsahu než je jen dohoda o migraci.“ Ale evropští politici jsou připraveni před zněním těchto ustanovení nakonec ucuknout. Francouzský president Francois Hollande si hlídá pravici v této zemi a bývalý president Nicolas Sarkozy řekl, že rozhodně neschvaluje odstranění víz pro Turky. Rostoucí obavy jsou rovněž zřejmě v Evropském parlamentu, který by musel jakékoliv rozhodnutí o vízech schválit. Manfred Weber, vůdce centro-pravicového bloku Evropských lidových stran, tj. největšího v tomto parlamentu, řekl FT, že pro liberalizaci víz existují „značné překážky“ včetně problémů s tureckým statutem „bezpečné země“, s jejími standardy sběru dat a justiční spolupráce. Brusel trvá na tom, že Turecko musí splnit 72 kritérií v rozsahu od technických až po citlivé politické záležitosti jako přepsání teroristických zákonů a uznání kyperské vlády v Nikósii. „Představa, že Turecko liberalizaci víz dostane jako pozornost podniku, to je fór. Není to tak jednoduché, jak si to představují,“ řekl zdroj FT. Kdyby ale Turecko ta kritéria splnilo, byl by Brusel v pasti, řekl bývalý velvyslanec EU v Turecku Marc Pierini. „Nevidím možnost, že by Francie tuto dohodu letos přijala, když volby jsou tak blízko,“ řekl. „Ani minutu jsem nevěřil, že by země EU chtěly pokrok na všech těchto frontách.“ Zdroj: iw.com

Mě už to skutečně vytáčí. Šéf Pirátů Bartoš našel souvislost mezi Clintonovou, Babišem a odpůrci Brexitu Předseda Pirátů Ivan Bartoš nechápe, jak někdo, kdo si říká demokrat, může mluvit o tom, že je demokracie přežitkem, shazovat klidně milionové skupiny lidí. „Tak vznikají nálepky typu ‚kavárna‘ a nelze se divit. Demokracie buď je, anebo není,“ sdělil na Facebooku předseda Pirátů Ivan Bartoš v den vítězství Donalda Trumpa. Ignorování nebo shazování rovného hlasu v rámci paušalizace, že můžou za to staří, může za to venkov, města, mladí, nevzdělaní, je podle něj skutečná cesta do pekel. „Tak vznikají politické elity a odtržení politiky od reálného života. Bohužel, koho je dobré a koho není dobré volit, nám už tyto elity a média standardně předkládají dopředu,“ vypozoroval. „Jedna věc mě doslova vytáčí. Jestli nás prezidentské volby v USA, libovolné volby u nás, vzestup ANO, hlasy pro komunisty či zahraniční vývoj i akce typu BREXIT mají něco naučit, tak je to respekt k demokracii a jiným lidem, kterého se i mezi řadou ‚.osobností‘, ale i mých známých často nedostává,“ uvedl Ivan Bartoš. „Nechápu, jak někdo, kdo si říká demokrat nebo liberál, může mluvit o tom, že je demokracie přežitkem, shazovat klidně milionové skupiny lidí nebo třeba ‚půlku‘ národa. Evidentně to s tím pochopením principů, které jinak zastává, nebude tak horký. Tak vznikají nálepky typu ‚kavárna‘ a nelze se divit. Demokracie buď je, anebo není,“ je přesvědčen. „Využíváme její výhody a musíme si být vědomi toho, že když polevíme, projeví se něco, s čím pak také nemusíme souhlasit. Odvolávat se na ni však pouze v momentně, kdy její uplatnění hraje do not nám, je výsměch jejím vlastním principům,“ konstatoval. Koho je dobré volit, nám elity a média předkládají dopředu „Nehledáme morální vůdce, svrchované autority ani elity, co to vědí líp než my, ale hledáme společnou řeč nebo nositele naší vůle skrze své – námi volené zástupce,“ upozornil. Ignorování nebo shazování rovného hlasu navíc v rámci paušalizace, že můžou za to staří, může za to venkov, města, mladí, nevzdělaní, je podle Bartoše skutečná cesta do pekel. „Tak vznikají politické elity a tak vzniká odtržení politiky od reálného života. Bohužel, koho je dobré a koho není dobré volit, nám už tyto elity a média standardně předkládají dopředu,“ zdůraznil. „Pokud právní rámec a nízká míra informační gramotnosti (obecně pak vzdělání) umožňuje mediální masírku, propagandu, dezinformaci, stamilionové kampaně, pojďme změnit právní rámec. Požadujme otevřená účetnictví stran, limity na kampaně, skutečně veřejnoprávní média. Informacemi bojujme proti mediokracii,“ navrhoval Ivan Bartoš. Rezignace na demokracii je dle jeho názoru rezignace na vlastní zodpovědnost za společenský vývoj nebo, a to je pravděpodobně touha politiků, kteří takto otáčejí, cesta autokratického diktování lidem, co je a co není správné. „Mesiášský komplex bych za tím primárně nehledal. Libovolné hodnoty se nedají lidem nařídit ani vtloukat do hlavy. Pokud jsme přesvědčení o své pravdě, ať už je jakákoliv, musíme přesvědčit i ostatní. Nedaří se nám to? Je to naše selhání. Nedopadlo to, jak si představujete, tak jste pro svou představu udělali málo,“ uzavřel předseda Pirátské strany.

Proč Facebook doopravdy chce, abychom používali nové smajlíkové reakce? Jako obvykle přišel Facebook s dalším jejich vylepšením - jde o emotikony reakcí na dané příspěvky. Mnoho lidí chtělo více možností k tomu, jak se vyjádřit k příspěvkům. Ovšem nikdo z nás však netuší, že Facebook tyto smajlíky využívá jako nástroj sociálního inženýrství! Facebook potvrdil, že budou při využívání nových smajlíků shromažďovat získaná data, aby se dozvěděli, co se jejich uživatelům líbí a co ne. Také získají data o nejnovějších sporech apod., tedy zda se vám více líbí Donald Trump nebo souhlasíte spíše s Bernie Sanders nebo se politice nevěnujete a zajímáte se spíše o eko bydlení v souvislosti s ochranou životního prostředí? To vše o vás Facebook získává. Facebook o vás ví mnoho věcí a používá je. Ukazuje vám jen to, co si myslí, že vás zajímá a chcete vidět, hlásil Mic. Přestože Facebook častokrát již zpochybnil podezření, že by využíval své časté aktualizace ve prospěch psycho-sociálního experimentu, který byl znám a zkoumám ve studii z roku 2014 zveřejněné v Proceedings of the national Academy of Sciences. Uživatelé Facebooku se tak stali nevědomky sociální studie jako laboratorní krysy. A tak nové reakční smajlíky vzbuzují opět podezření, že Facebook pokračuje ve svých sociálních studiích. Kontextová reklama Sklik Pokud je cílem Facebooku měnit své chování podle chování a zájmů uživatelů stejně, jako to dělají tabákové firmy, které potřebují chemii mozku lidí při výběru přísad do cigaret, pak jsou součástí sociologického průmyslu, který stojí především na reakcích lidí. Facebook tak soutěží s Twitterem a Snapchatem a potřebuje ještě lepší algoritmy, aby se dostali do vašeho soukromí a tomu přizpůsobovali facebookové stránky pod vaším přihlášením. Ať už věříte nebo ne, Facebook je svým způsobem obchodní společností a vy jste jejím zákazníkem. A dá se tedy říci, že jednotlivé reakce uživatelů jsou jakousi zpětnou vazbou v pomoci pro zlepšování facebookového prostředí. Bohužel - s uživatelskou platformou o více než 1,28 miliardy uživatelů Facebook může nakládat s citlivými údaji, které by jinak zůstaly skryty. Jinými slovy Facebook není sám o sobě jediný mechanismus, který se zajímá. Umělci, nezávislá média, vlastníci malých podniků, různé neziskové organizace a další spoléhají na rozmanitost sociálních stránek, které mohou oslovit lidi, kteří se nedostanou na klasické webové stránky, prostřednictvím aktivních účtů na Facebooku. Ti méně optimističtí mohou považovat sociální inženýrství, tedy facebookové šílenství, jako možnost Marka Zuckerbergera mít možnost nakládat s miliardami informací po svém prostřednictvím dohody a všeobecných podmínek stránek. Stejně jako nevinně vyhlížející smajlíky pro reakci na dané příspěvky mohou také další aktualizace být skrytě formou sociálního výzkumu. Ačkoli Mic uveřejnil, že jednotlivé emotikony jsou konkrétnějšími, Facebook s nimi stále počítá jako s aktualizací tlačítka To se mi líbí, které by se však mohly ještě v budoucnu změnit. Pokud nechcete být součástí tohoto facebookovského sociálního výzkumu, pak můžete tuto záležitost vyřešit jednoduše: nedávat žádnou z emotikon k jednotlivým příspěvkům. Claire Bernish Zdroj: theantimedia.org

Milan Knížák: Hercům nevěřím, vždy nás zradili. Sjednotí nás až obrovská invaze K umělci vyhlášeným tzv. týdnům občanského neklidu se v dnešním pořadu Pro a proti Českého rozhlasu Plus vyjádřili režisér Václav Marhoul a exředitel Národní galerie Milan Knížák. „Herci výzvami zneužívají veřejný prostor, je to nevěrohodná skupina lidí. Za totality byli všichni až na výjimky poslušní,“ řekl Knížák. „Souhlasím s tím obsahem, ale využívám možnosti říct, že se mi tolik nelíbí ta forma,“ zmínil Marhoul, který petici na obranu demokracie podepsal. Klip s Viktorem Dykem a Jiřím Bartouškou považuje za patetický. „Pod takovýmito peticemi se objevují stále stejní lidé. Zneužívají ulici k tomu, aby vyjádřili své myšlenky. Je tam hodně předvolebního boje. Celá ta věc je umělá. Tím neříkám, že zcela souhlasím s tím, co dělá druhá strana,“ podotkl k tomu Knížák s tím, že nemá petice rád. „Herci nejsou skupina lidí, kterým bych důvěřoval. Byli to lidé, kteří nás vždy zradili nějakým způsobem. Za totality hráli, co jim totalita nabízela, až na malé výjimky. Herci jsou podle mě nevěrohodná skupina lidí. Na ty se nabaluje skupina těch stejných lidí, kteří se objevují při každém protestu. A protestovat proti politice a politikům mi připadá trochu nesmyslné, protože to jsou lidé, které volíme,“ rozvášnil se Knížák. „Tak je zkrátka nevolme. Akce na náměstích mi připadají velmi povrchní,“ dodal s tím, že to považuje za zneužívání veřejného prostoru. A následně se vyjádřil negativně i k osobě Michala Horáčka, který se rozhodl kandidovat na prezidenta. „Přijde mi to směšné, i vzhledem k jeho minulosti,“ dodal. Celý pořad najdete ZDE. Marhoul poté zavzpomínal na rok 1989, kdy herci podle jeho slov neuvěřitelně pomohli tomu, co se dělo v Praze. „Například spanilými jízdami, rozvážením letáků, zvaním lidí. A i díky hercům minulý režim padnul,“ sdělil. To se však nelíbilo Knížákovi. „Už bylo všechno rozhodnuto. Už tehdy v září jsem se vsadil s jedním svým známým, že do konce roku bude konec. V osmdesátých letech všichni věděli, že to dojíždí. A všichni chtěli, aby jim bylo dobře a měli peníze,“ uvedl Knížák. Ten ve svých dalších slovech zmínil také to, že je proti přímé demokracii. „Bude více petic, bude více shromáždění,“ troufá si říct Marhoul. „Kulturně, společensky, politicky – vždy jsme byli součástí západní Evropy. Najednou se odkláníme od těch základních pilířů a začínáme směřovat činy těch jednotlivých ústavních činitelů někam na Východ, někam, kam nepatříme. K totalitním a autokratickým státům. A to je, co společnost velmi poctivě vnímá,“ zmínil Marhoul nebezpečí pro demokracii. Závěrem se Marhoul opřel do prezidenta Miloše Zemana. „Společnost za poslední dva roky neuvěřitelné zhrubla. Myslím si, že je to hodně chyba pana prezidenta Zemana. Svým křupanstvím a svými vulgárními proslovy a urážením těch oponentů vnesl do společnosti právě jako standard urážky a hrubost,“ řekl. „Sjednotí nás až vnější ohrožení. Bohužel se ho obávám. A to hodně. Nemyslím si, že to bude přímo válka, ale ta obrovská invaze, migrační vlna. Poněvadž to není jenom migrace,“ dodal Knížák.

Nemoc zombie pronikla do Spojených států, říkají vědci Vědci zachytili několik případů leishmaniózy v USA – parazitního onemocnění, které nutí tělo doslova hnít zaživa a rozpadat se na části, předpokládá se, že nemoc byla do USA zavlečena z Iráku či Afghánistánu, říká článek publikovaný v magazínu Clinical Infectious Diseases. „Kromě vojáků z Iráku a Afghánistánu je leishmanióza také rozšířená mezi ekologickými turisty, kteří cestují do Cetrální a Jižní Ameriky. Kožní a sliznicová forma této nemoci vede k objevení šeredných šrámů a její vnitřní forma je smrtelně nebezpečná, a proto moderní diagnostika a správná strategie boje s touto nemocí je pro nás životně důležitá," prohlásila Naomi Aronson z Vojenské univerzity v Bethesdě (USA). Lékaři mají dvě teorie o tom, v důsledku čeho může vznikat tato epidemie — jejími iniciátory jsou streptokoky ze skupiny A, které vedou k nekrotizující fasciidě, a jednobuněční paraziti ničivky (leishmania), které jsou přenášené muškami či komáry. Příčinou jejich rozšíření je, jak si myslí vědci, to, že ozbrojenci ISIL nechávají hnít těla svých obětí přímo na ulici, což napomáhá rozmnožování mušek a mikrobů. I tato i druhá nemoc vedou k přibližně stejným důsledkům, jsou stejně smrtelné pro nositele, což nutí lékaře hledat možnosti ochrany obyvatel Blízkého východu před touto infekcí. K dnešnímu dni jsou podle hodnocení magazínu PLoS One hned několik tisíc lidí v zóně konfliktu nositeli leishmaniózy a fasciidy.

Ron Paul: Neoconi opět unesli Trumpovu syrskou politku, jelikož příliš vybočovala Má někdo v Trumpově administrativě ponětí o syrské politice? V březnu to vypadalo, že ministr zahraničí Rex Tillerson konečně vycouval z katastrofálního postoje prezidenta Obamy, „Asad musí jít,“ kterou se nedosáhlo ničeho jiného, kromě prodlužování té mizérie v Sýrii. V té době Tillerson řekl: „O dlouhodobém postavení prezidenta Asada si rozhodne Syrský lid.“ My, kdo věříme na národní suverenitu, bychom dokonce řekli, že takovýto poukaz je zcela přirozený. Nicméně bylo to také dobré znamení, že americké zapojení do Sýrie – ať jakkoliv ilegální – už nebude usilovat o změnu režimu, nýbrž že zůstane u boje s ISIS. Pak ale zčista jasna udělal Tillerson minulý týden další politický obrat o 180 stupňů, když řekl auditoriu OSN v Genevě, že: „Dny vlády rodiny Asadů se blíží ke konci. Jedinou otázkou je, jak bychom to měli způsobit.“ Zjevnou otázkou je proč, je to snad naše věc, kdo řídí Sýrii, ale snad je to až příliš do očí bijící. Washingtonští intervencionisté po dlouhou dobu věřili, že oni mají jednostranné právo určovat, kdo smí řídit cizí země. Historie dopadů toho, jak jsme vždy umisťovali „svého chlapa“ do zámořských mocností je strašlivý propadák, to je ale zjevně nezastavilo, aby to nedělali dál. Slíbili jsme, že když se zbavíme lidí jako Saddám Hussein a Kaddáfí, tak na Středním východě zažehneme požár svobody a demokracie. Ve skutečnosti se tím ale nevytvořilo nic jiného než smrt a mizérie – tučné zisky pro výrobce zbraní, kteří financují mozkové trusty neoconů. V Sýrii se na Asada pohlíželo jako na ochránce křesťanů a dalších menšin před zmasakrováním džihádisty, které v mnoha případech podporovaly USA ve snaze o jeho svržení. A ač syrský systém není zjevně zrovna demokracií jako ve Švýcarsku, tak na rozdíl od našeho velkého „spojence“ Saúdské Arábie, tam přinejmenším mají volební konkurenci různých politických stran a náboženské a jiné menšiny jsou tam plně integrované do společnosti. /162717810/AC24/ac24.cz_468x250_2 Proč ta Tumpova administrativa zase sklouzla k tomu, „Asad musí jít?“ Jedním důvodů by mohl být ten, že neoconi a jejich přátelé, kteří během kampaně zuřivě Trumpovi odporovali, se jeden po druhém ocitají v administrativě na mocenských pozicích. Neoconům se teď úžasně daří vítězit spolu s tím, jak geopoliticky prohrávají. Skutečný příběh za pokračujícím washingtonským odhodláním svrhnout syrskou vládu je ještě znepokojivější. Bývalý katarský ministerský předseda v bombovém interview z minulého týdne přiznal, že se jeho země spolu se Saúdskou Arábií, Tureckem a Spojenými státy zapojila do lifrování zbraní džihádistům od okamžiku počátku nepokojů v Sýrii v roce 2011. Tento bývalý katarský ministr s dobrými konexemi se pokoušel poukázat na to, že jeho země v tom nebyla sama, když v Sýrii podporovala al-Kaidu a dokonce ISIS. Ve snaze obhájit svou zemi proti obviněním z terorismu řízeného Saúdskou Arábií vyzvonil i to, jak byly zapojeny USA do pomoci skupinám, o kterých tvrdily, že jsou našim arci-nepřáteli. CIA stejně, jako to dělala v 80. letech v Afghánistánu, podporovala i v Sýrii islamistický terorismus. Copak jsme v Sýrii ještě nenapáchali dost škod? Máme opravdu zapotřebí se vracet zpět do roku 2011 a zničit tu zemi opět? Neoconi nikdy nepřiznají chybu a nikdy nezmění kurz, já ale nevěřím, že většina Američanů podporuje jejich únos syrské politiky prezidenta Trumpa. USA dostaly dlouho přestávku, aby mohly samy ze Sýrie odejít. Bez toho, že by tam měly základny, speciální síly, týmy vrahů CIA nebo nějak manipulovaly jejich volební systém. Potřebujeme prostě zůstat doma. Ron Paul

Muž z Bakalových novin kope do Zemana: Že včera mlčel, z toho mrazí víc, než když stál loni vedle Konvičky Skrze poklidné slavení svobody letošního 17. listopadu jsme mohli spatřit záblesky jejího ohrožení, píše na serveru iHNed.cz komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk. Poukázal na tři klíčová vyjádření, která zazněla u památníku studentské demonstrace na Národní třídě. Prezentují prý základní směry myšlení, které mohou svobodu postupně (třebaže nezáměrně) demontovat: redukcionismus, podceňování hrozeb a lhostejnost k hodnotám. Prvním směrem je podle Honzejka redukování demokracie. „Vyjádření, při kterém kontrolka stavu demokracie bliká se značnou intenzitou, přišlo od Andreje Babiše. Ten na Národní řekl, že ‚nerozumí tomu, že by svoboda a demokracie měly být ohroženy‘. Prohlásil, že příští rok budou sněmovní a prezidentské volby a že si v nich můžeme vybrat, takže pohoda, klídek,“ píše Honzejk. Podle něj jsou Babišova slova projevem hlubokého nepochopení, co skutečná demokracie znamená. Podle Honzejka nelze demokracii redukovat na pouhý volební akt. „Je spousta zemí, kde volby probíhají, a jen s obtížemi bychom tyto země mohli označit za svobodné. Nezávislé instituce v nich řádně nefungují, řada svobod je omezována, exekutiva v nich získává navrch nad ostatními pilíři moci,“ píše. Druhým směrem je prý podceňování hrozeb. „Na Národní třídu dorazil i exprezident Václav Klaus, který se na rozdíl od Andreje Babiše o svobodu obává. Potíž je v tom, že ohrožení vidí umanutě tam, odkud žádná skutečná hrozba nepřichází − v Bruselu. Naopak odmítá vidět jako problém stále asertivnější Rusko a Čínu,“ píše dále Honzejk. Třetím směrem je dle Honzejka lhostejnost k hodnotám. „Nejdůležitější projev byl ten, který letos nezazněl. Z mlčení prezidenta Miloše Zemana, jenž se oslav vůbec nezúčastnil, mrazí snad ještě více než z loňského vystoupení vedle extremisty Martina Konvičky. Mlčení Miloše Zemana demonstruje rozšiřující se propast lhostejnosti vůči hodnotám 17. listopadu,“ píše komentátor. Podle jeho názoru se nyní svoboda stává něčím bezobsažným a ve finále zbytným. Na její místo se tlačí ekonomický ultrapragmatismus, který je aktualizací marxistické poučky o společenské „základně“ a „nadstavbě“. Paralelně s tím dle Honzejka dochází k donedávna nemyslitelným pokusům o redukci základních práv – omezení práva shromažďovacího při návštěvě čínského prezidenta či pokus o omezení svobody slova skrze návrh 64 poslanců na zavedení trestného činu hanobení prezidenta republiky. „Narůstající lhostejnost k základním hodnotám svobody a demokracie, vzmáhající se pocit, že jsou obchodovatelnou komoditou, to je hodně nebezpečný trend, který je třeba zastavit,“ vyzývá Honzejk.

Orbán o uprchlících: nechceme měnit Maďarsko v Evropu Maďarsko se stalo nejvíce zabezpečenou zemí v EU díky své nezávislé pozici v otázce migrantů, řekl premiér Maďarska Viktor Orbán v interview Kossuth Radio. Úryvky z interview uvedly noviny Magyar Hírlap. „My nikomu nedovolíme nekontrolovaně pronikat na území Maďarska. Tady nebudou bořit ploty, nebudou povstání migrantů, požárů uprchlických táborů, bandy nebudou pronásledovat Maďarky", řekl Orbán. „V tomto smyslu se nechystáme měnit Maďarsko v Evropu", dodal premiér. Maďarský premiér zkritizoval ty, kteří obviňují Moskvu ze zostření migrační krize, a řekl, že taková prohlášení jsou nelogická. Uprchlíci se vydali do Evropy ještě před zásahem Ruska do syrského konfliktu, řekl. Již před časem hlavní velitel Spojených ozbrojených sil NATO v Evropě generál Philip Breedlove obvinil Rusko z použití „nepřesných" zbraní v Sýrii. Podle jeho slov to vede ke zvýšení počtu uprchlíků. Ministerstvo obrany RF s odkazem na údaje OSN prohlásilo, že ruská vojenská operace v Sýrii pomohla snížení útěků obyvatelstva ze země.

Aksjonov řekl, jaký cíl sledovali organizátoři energetické blokády Krymu Organizátoři energetické blokády Krymu chtěli úplně zlikvidovat energetický systém poloostrova, míní nejvyšší představitel republiky Sergej Aksjonov. Krym byl úplně odpojen od elektřiny v noc na 22. listopadu roku 2015 — kvůli odpálení sloupů byla z provozu vyřazena čtyři elektrická vedení vedoucí z Ukrajiny. Na poloostrově byla vyhlášena výjimečná situace a vypracovány rozvrhy havarijního vypínání elektřiny. Nejvyšší představitel Krymu je toho názoru, že v prvních hodinách po diverzi byl podobný scénář docela reálný. „Katastrofu se podařilo odvrátit jen díky zkoordinovaným společným akcím energetiků, ministerstva pro mimořádné situace, mocenských orgánů Krymu a federálních ministerstev a resortů…Stejně jako ve dnech krymského jara reagovali obyvatelé Krymu na akce zločinců a provokatérů soudržností a klidem. Jsem vděčný svým krajanům za jejich statečnost a trpělivost," prohlásil Aksjonov a dodal, že organizátoři energetické blokády neujdou zasloužené odplatě.

Turecko rozšiřuje pomoc militantům bojujícím proti YPG. Nová kurdská frakce uvnitř Svobodné syrské armády chce zabírat území od skupiny IS turecko rozšiřuje pomoc militantům bojujícím v sýrii proti ypg Nová kurdská frakce uvnitř Svobodné syrské armády chce zabírat území od skupiny IS, ale zároveň bránit silám YPG (Kurdské lidové ochranné jednotky), aby ty nezabraly další území podél turecké hranice. Přišly zprávy, že v Sýrii se zformovala nová kurdská frakce známá jako Vnukové Salahadina. Tato skupina má jméno po vůdci kurdských muslimů z 12. století a už si vybojovala několik vesnic zpod kontroly IS v pohraničním regionu mezi Jarabulus a Azaz. Na tom by nebylo nic mimořádného, kdyby se zároveň nestavěli proti svým kolegům také kurdským militantům YPG, aby ti tento pohraniční region nezabrali pod svou kontrolu. Hrozby, že zaútočí na síly YPG, když se nestáhnout z území zabraných opozičními rebely během postupu provládních sil v severní Sýrii minulý měsíc vyvolaly obavy z možnosti „Kurdské občanské války“. Velitel skupiny Vnukové Salahadinovi jménem Mahmoud Abu Hamza řekl, že tuto skupinu podporují jak USA, tak Turecko, protože tato skupina je považována za součást mezinárodní koalice bojující proti teroristům Islamistického státu. Podle Hamzy je Turecko nepodporuje zbraněmi, to dělají Spojené státy. Zpočátku měli ve skupině asi 600 bojovníků a byli převážně ze syrské provincie Aleppo, většina z nich z města Afrin. Ve svém prohlášení pro MEE pokračuje tím, že Vnukové Salahadinovi tam bojovali už roku 2013, skupina byla ale později rozpuštěna a její bojovníci se přidali k jiným skupinám rebelů. Hamza řekl, že hlavním důvodem k novému zformování této skupiny, bylo to, aby mohli konfrontovat militanty YPG. Ty obvinil, že straní syrské vládě a podněcují napětí mezi Kurdy a Araby. „Kurdové v Afrinu jsou našimi lidmi a my nikomu nedovolíme, aby je někdo zneužíval k obraně režimu. Není to kvůli tomu, že jsou to Kurdové, ale kvůli tomu, že jsou to agenti režimu a Rusů,“ řekl Hamza. Říká, že YPG jsou proti Kurdům a že pouze chtějí rozdmýchávat sektářskou válku mezi Araby a Kurdy. A Vnukové Slahadina nemohou dovolit, aby k tomu došlo. „To bude začátek osvobození zbytku kurdských oblastí. Daesh bude z této oblasti vyhnaná už velice brzy a vyhnaná bude z celé Sýrie,“ dodal. Rovněž je známo, že YPG kontroluje enklávu kolem Kobane a dále na východ podél turecké hranice a když od IS uchvátí pohraniční pás Azaz-Jarabulus, tak chtějí vytvořit rozsáhlý kurdský federální region. Hlavním požadavkem Kurdů v Sýrii je federalismus ale tomu, aby se v Sýrii vytvořil kurdský federální region, rozhodně odporuje Turecko. Aby tento postup zastavilo, ostřeluje Turecko YPG stejně jako podporuje tyto skupiny rebelů v severním Aleppu, řekl místní kurdský činitel Idris Nassan. Ale i když Mahmoud Abu Hamza potvrdil, že dostávají své zbraně od USA, tak američtí činitelé podporu pro Vnuky Salahadinovi popírají a i to, že by tato skupina byla příjemcem amerických zbraní. „Poté, co jsme to ověřovali u našich sil, které provádí misi ‚Poradenství a pomoci‘ určené syrské opozici na Linii Marea, tak tito Syny Slahadinovi neznají,“ řekl MEE mluvčí americké koalice proti IS plukovník Christopher Garver. Jasně potvrdil, že neexistuje žádná skupina tohoto jména, která by dostávala od Spojených států munici. O tom, že situace zdaleka není perfektní, vypovídá i fakt, že kurdská regionální vláda v severním Iráku také vycvičila asi 3000 syrských kurdských bojovníků Peshmerga, aby se přidali k bojům proti IS v Sýrii, a když se tito do Sýrie vraceli, tak jim to YPG zablokovala, k čemuž dochází uprostřed obavy z vnitřních rozbrojů mezi rivalizujícími Kurdskými skupinami. Podle zprávy syrské Kurdské národní rady (KNC), která je součástí syrského opozičního bloku, který se pokoušel YPG a jejich politickou složku stranu Demokratické unie (PYD) přesvědčit, aby těmto bojovníkům dovolila vstup do Sýrie na základě dohody o zabránění bojů mezi rivalizujícími kurdskými skupinami. Bahjat Bashir, který je členem KNC a účastníkem Ženevských rozhovorů jako součást syrské opozice, přiznal, že nemá žádný vliv na Vnuky Salahadinovi a že ti nemají žádný vztah k brigádě Salahadin, patřící jen Peshmerze z Rojavy. Tisková agentura Hawar, která podporuje YPG obvinila KNC z podpory útoků Tureckem podporovaných skupin proti YPG a kurdským civilistům v Aleppu, ale KNC tato nařčení popírá. Bahjat Bashir řekl, že oni nikdy nepodporovali ostřelování civilistů jakoukoliv silou obecně a že nikdo nemá důkaz, aby mohl tvrdit opak. Mario Andrijasevic Zdroj: southfront.org Kontextová reklama Sklik

Zacharovová hovořila o zvláštnostech Ruska Oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharovová komentovala zprávy o tom, jak ruští námořníci poskytli pomoc ukrajinské rybářské lodi, která se dostala do tísňové situace ve Středozemním moři. „Cizinci se mě často ptají, v čem je podstata, zvláštnost Ruska. Odpověděla bych asi takhle: přede dvěma dny unesly ukrajinské tajné služby dva ruské vojáky a dnes zachraňují ruští vojáci ukrajinské námořníky," napsala Zacharovová na své facebookové stránce. Dříve se už objevila zpráva o tom, že ruská protiponorková loď Viceadmirál Kulakov zachytila nouzový signál, který vyslala ukrajinská loď O97. Lékaři z velké protiponorkové lodi ruského vojenského námořnictva poskytli pomoc námořníkovi z ukrajinské rybářské lodi.

Die Welt: německá vláda financovala předvolební kampaň Hillary Clintonové Němečtí daňoví poplatníci, aniž by to sami tušili, financovali předvolební kampaň americké prezidentské kandidátky za Demokratickou stranu Hillary Clintonové. Informoval o tom Die Welt. Němečtí novináři zjistili, že nedávno zveřejněná listina sponzorů nadace rodiny Clintonových zahrnuje i německé ministerstvo ochrany životního prostředí. Podle zveřejněných údajů během vrcholu předvolební kampaně německé ministerstvo převedlo na účet nadace 1-5 milionů dolarů. „Ve třetím čtvrtletí 2016, kdy souboj mezi kandidáty vrcholil, peníze německých daňových poplatníků byly převedeny na účet rodinné nadace," píše Die Welt. Činnost nadace rodiny Clintonových se stala mnohokrát terčem ostré kritiky. Západní tisk psal, že namísto dobročinnosti hlavní aktivitou nadace byla sbírka finančních prostředků pro politické iniciativy rodiny Clintonových. Například v roce 2013 nadace poskytla na pomoc chudým devět milionů dolarů, zatímco na svou organizační činnost bylo vynaloženo zhruba 60 milionů dolarů. Nově zvolený prezident Donald Trump během své předvolební kampaně upozorňoval, že nadace slouží k uplatňování vlivu různých lobbistických skupin.

Nejnovější robot s umělou inteligencí říká na závěr své řeči znepokojivá slova: Zničím lidi! Vývoj umělé inteligence nabral nečekaný spád - poslední verze humanoidního robota (Sophia) byla zachycena na kameře, jak říká, že zničí lidstvo. Máme se obávat? Umělá inteligence je schopna se sama vyvíjet, je tedy hrozbou? Některé skupiny zabývající se občanskými právy (jako skupina v Seatllu zaměřena na prevenci násilí na robotech) začali argumentovat, že by robotům měla být udělena práva a další lidské výsady, a to v blízké budoucnosti vzhledem k jejich rostoucímu lidskému charakteru podobnému jako u lidí. Activistpost.com uvádějí: Demonstrace robota, který je uveden v práci, kde může minimálně populaci ohrozit ekonomicky. Jde o poslední model humanoidního robota od Hanson Robotics, prostřednictvím kterého by mohly i nadále vzrůstat obavy. Jak uvidíte níže, humanoidní robot Sophia je navržen tak, aby se plně integroval mezi lidi a byl schopen být součástí rodiny, jak uvádí CEO Dr. David Hanson. Je důležité uvědomit si pár věcí, které Hanson zmiňuje. Sophia se chce i nadále vyvíjet, zlepšovat svůj druh, ať už prostřednictvím vzdělání nebo umění. Tento druh robota přemýšlí také nad podnikatelskými záměry nebo rodinou. Hanson výslovně zdůrazňuje, že Sophia se stane plnohodnotnou osobou, která je vědomá, kreativní a schopná jako každý člověk. Kontextová reklama Sklik Hanson uvádí, že plná integrace robotů může být realizována asi do 20 let. Lidé se tak v roce 2045 mohou těšit na robota/člověka, který svými vlastnostmi předčí kde koho. Bez ohledu na to, zda tomuto odvětví fandíte či nikoli, že veškeré návrhy a realizace vědců se projevují, jak bylo naplánováno. Nejvíce znepokojující je však smích, který uslyšíte na konci tohoto videa, když jí je položena otázka ohledně integrace s rodinou. Sophia také odpovídá: Zdroj: yournewswire.com

„Sbohem, vrahu“. Ve Washingtonu vyvěsili billboard s obrázkem Obamy Na Arlingtonském memoriálním mostě ve Washingtonu, který se nachází míli od budovy Pentagonu, se objevil bilboard s nápisem: „Sbohem, vrahu“, na němž je zobrazen prezident USA Barack Obama, odcházející ze své funkce. O akci napsali uživatelé sociálních sítí i samotní organizátoři. „Rozhodli jsme se takovým způsobem rozloučit se s vrahem Barackem Obamou, který brzy opustí svou funkci. Zavinil smrt tisíců civilních obyvatel v Libyi, Sýrii, Iráku, Jemenu a na Ukrajině. Během svého prezidentování rozpoutal mnoho krvavých válek. Nezaslouží si Nobelovu cenu za mír. Skutečná „cena" ho očekává na lavici obžalovaných u Haagského soudu", napsal jeden z účastníků akce ve svém Twitteru. Informace o bilboardu se objevila také na Redditu. Další uživatel sdělil, že kvůli ohromnému billboardu, visícímu na mostě, se zkomplikovala automobilová doprava. Zdroj: sputniknews.com

Na Ministerstvu obrany Sýrie vypověděli, proč začala operace v Aleppu Vojenská operace v syrském Aleppu začala kvůli tomu, že sponzoři teroristů na Západě i v regionu zablokovali všechny kanály pro politický dialog, prohlásil v rozhovoru pro RIA Novosti vedoucí oddílu informací a politického řízení syrské armády brigádní generál Samir Sulejman. Podle informací Washington Post vyvíjí ministr zahraničních věcí USA John Kerry v poslední době velké diplomatické úsilí, aby dosáhl dohody s Ruskem a o ukončení „obléhání Aleppa". „Vyhlásili jsme začátek vojenské operace v Aleppu poté, co byly uzavřeny kanály pro politický dialog. Když země na Západě a Blízkém východě, které podporují teroristy, zavřely dveře dialogu, museli jsme začít s vojenskými činnostmi," řekl generál. V komentáři k možnosti rozšíření operace ve východních oblastech města, které jsou pod kontrolou teroristů, zdůraznil, že armáda „nezveřejňuje všechny své plány". Společně s tím on zmínil, že pro vojáky není lehké vést činnost v této části města, protože ozbrojenci využívají ke krytí každý obytný dům.

CNN vysílala CCTV záznam z roku 2011 s tvrzením, že to je z úterních útoků v Bruselu V úterý Bruselem otřáslo několik bombových útoků na letišti a později na stanici metra hned vedle ústředí Evropské unie. Podle francouzské stanice BFMTV citující policejní zdroje měly belgické úřady zprávy o nadcházejícím útoku dopředu, ale místo a čas byly nejasné. Belgický ministerský předseda Charles Michel během polední tiskové konference ve čtvrtek řekl: „K tomu, čeho jsme se báli, došlo.“ S tím, jak se svět vrhl k Internetu a naladil televize, kvůli otázkám ohledně těchto tragických událostí, tak četné zpravodajské kanály včetně The Free Thought Project spěšně vystavovaly všechny informace, co šlo získat. Během tohoto masivní hledání a prezentací informací si na vlny éteru i na weby našly i nějaké dezinformace. CNN s tvrzením, že má CCTV záznam z úterních útoků v Bruselu, pouštěla klip chaotické scény kouřem zamořené podzemní dráhy s lidmi prchajícími o život. CNN s odkazem na neexistující Twitterový příspěvek @OnlinMagazine jako zdroj ukazovala dokola běžící video lidí freneticky se pokoušejících prchnout z hořící podzemní dráhy, přičemž Chris Cuomo předstíral, že je reportérem. Kontextová reklama Sklik Ta záležitost s chaosem běžícím ve smyčce použitá CNN kvůli dramatickému efektu ale není z 22. března 2016 – je z 11. dubna 2011 z bombového útoku na metro v Minsku v Bělorusku. K žádnému stažení zatím nedošlo a toto video je ve skutečnosti pořád ještě k dispozici na YouTube kanálu tohoto mediálního giganta. Od útoků v Bruselu se to video stalo nakažlivým a šířilo se všude sociálními médii. Ale nic ze skutečných záznamů CCTV dosud ještě zveřejněno nebylo. V případě útoků jako tento jsou záznamy CCTV před zveřejněním vždy pečlivě revidovány. Představa, že by mohly být zveřejněny jen hodiny po útocích, je směšná, což zdůrazňuje přinejlepším nekompetenci u takové velké zpravodajské organizace, nebo přinejhorším záměrné vypouštění falešných informací s úmyslem oklamat své diváky. Toto je každopádně jeden z dalších důvodů, proč mainstreamovým médiím nevěřit. Šiřte prosím tento článek, abyste lidem zabránili v sebe-diskreditaci sdílením této známé dezinformace. Matt Agorist Zdroj: activistpost.com

Vzpomenete si ještě? Dodržel Obama v Praze svůj slib? NE! Jeho vystoupení bylo opět jen show a záměrná lež Vzpomenete si ještě? V dubnu 2009 Obama v projevu před desítkami tisíc jásajících lidí v Praze slíbil, že se zasadí o více mírumilovnější svět. "Snížíme náš jaderný arzenál, chceme svět bez jaderných zbraní," řekl Obama. Jménem Spojených států slíbil svět bez jaderných zbraní. Západní média a politici překypovali chválou a dobří lidé byli nadšeni novým Mesiášem. V témže roce mu byla udělena Nobelova cena za mír. Ale co se stalo v posledních šesti letech? NIC! Dodržel svůj slib? NE! Jeho vystoupení bylo opět jen show a on záměrně lhal. Ve skutečnosti Obamův režim přinesl nové jaderné zbraně, postavil další jaderné rakety a stávající jaderný arzenál byl modernizován, píše von Freemann na německém blogu Schall und Rauch. Nyní, když Obama brzy skončí své volební období, kde jsou profesionální novináři, kteří by měli porovnat jeho sliby se skutky? Například slíbil uzavřít věznici v Guantánamu na Kubě. Ta je ale stále v provozu a uvědomí si tu drzost při své současné návštěvě Kuby? Kubánský prezident Raúl Castro vyzval Obamu k návratu ukradeného území Guantánamo Bay a zrušení hospodářského embarga. Kuba a kubánský lid je trestán od roku 1960 Spojenými státy blokádou! Proč? Vzhledem k tomu, že na Kubě v roce 1958 revoluce osvobodila Kubu od americké loutky, od mafiánského a zkorumpovaného diktátora generála Fulgencia Batisty. Za Batistovy diktatury zmizelo asi 20.000 lidí, často po těžkém mučení, zavražděných podle informací Castrovy vlády. Mnoho těl bylo vyhozeno z jedoucího auta na silnici s cílem zastrašit obyvatelstvo. Po posledním úspěšném boji revolucionářů dne 31. prosince 1958 a pádem města Santa Clara Batista uprchl 1.ledna 1959, někteří ho následovali do Dominikánské republiky, v zavazadlech měl kolem 40 milionů dolarů v hotovosti, a později bylo zjištěno, že měl trvalý exil v Portugalsku a Španělsku, kde zemřel v roce 1973 na Costa del Sol na infarkt. Představte si že v roce 1957 kancléř Adenauer tomuto masovému vrahu Batistovi udělil zvláštníí stupeň velkokříže za zásluhy o Spolkovou republiku Německo! Není to vždy typické pro Západ kdy ocení masového vraha nejvyšším vyznamenáním jako Henry Kissingera (Nobelova ceny za mír), nebo Mohammed bin Nayef (francouzský Řád čestné legie), nebo Obamu dokonce v předstihu, i když rozpoutal více válek než jeho předchůdce. Je až neuvěřitelné, jak naivní, důvěřivé a hloupé jsou masy na Západě, nejvíce stupidní, protože opakovaně spolknou Američanům a Němcům prázdné sliby politiků. Vrchol studu bylo nadšení Němců v Berlíně, kdy Obama jako ještě nezvolený prezident přednesl projev v červenci 2008 u Vítězného sloupu před 200.000 skandujícími fanoušky. Ale jde o Obamu a on sebe vylíčil jako apoštola míru, vše slíbil a co vlastně bylo provedeno během jeho funkčního období? Kontextová reklama Sklik V posledních letech jde o největší výstavbu vojenských sil od druhé světové války. NATO pod americkým vedením bylo "dohnáno" na hranici s Ruskem. "Útočí" od Baltu, z východní Evropy, z Černého moře z Gruzie a Rusko se dostalo do obklíčení. Násilný převrat v Kyjevě měl pouze jeden význam, dostat jednotky NATO na Ukrajinu, Rusy z krymského přístavu Sevastopol, aby se americké námořnictvo tam mohlo volně pohybovat. Ale tady váleční štváči selhali. Důvodem pro modernizaci vojsk a postupu na východ je, že Rusko představuje hrozbu pro své sousedy. Jak často je šířena lež, že ruští vojáci a tanky napadli východní Ukrajinu. Není ani trochu důkazů, které byly předloženy. Je to přesně naopak. Americké stavební stroje a zařízení, zbraně a vojáci byli přesunuti do Litvy, Lotyšska a Estonska, přímo k hranicím s Ruskem. Monstrózní provokace. Představte si, že ruští vojáci s tanky by byli přímo na mexické hranici s USA, co by se stalo? Křik západních médií a politiků by byl ohlušující. Ale v případě, že Američané provokují jadernou mocnost Rusko, tak je úplné ticho, neslyšíte nic. Přímá konfrontace může vyvolat jadernou válku ai Evropa bude trpět nejvíce. Čeho si ale Evropané nevšimli, že Washington hraje stejně nebezpečnou hru i s Čínou. Číňané jsou neustále označovány za hrozbu pro USA. Ale co dělá Čína, že ohrožuje USA? Vidíte čínské námořnictvo neustále na americkém západním pobřeží kolem San Franciska Los Angeles? Vidíte z pláže Malibu čínské letadlové lodi? Ne, nemůžete je vidět, ale americké námořnictvo se pohybuje s desítkami válečných lodí neustále v Čínském moři, provádí zde manévry. Ohrožena je pouze arogance a drzost Washingtonu, nerušeně vládnout a hlídat čínské pobřežníh vody. Washington vyjednával s australskou vládou nasazení dalekonosného nukleárního bombardéru typu B-1 a s tím související základnu v severní Austrálii ve městě Darwin a Tindal. Proto bude posílena vojenská přítomnost americké armády v jižní Asii, s potenciálem na útok na Čínu z jihu. Obama nepřinesl světu větší mír, žádné odzbrojení a neskončil žádné války, ale rozšířil vojenskou agresi svých předchůdců. Dost špatné bude jestli se Hillary Clintonová přesune do Bílého domu, protože pak jistě rozpoutá světovou válku. Toto satanské monstrum se stále směje. Donald Trump naopak říká, že válka v Iráku byla zločinem, a chce, aby mezi USA, Ruskem a Čínou nedošlo k žádné válce. Zdroj: alles-schallundrauch.com, pz.cz

Po sociálních sítí koluje selfie Merkelové s předpokládaným sebevražedným atentátníkem Uživatelé Twitteru zjistili podivuhodnou podobnost jednoho z vykonavatelů teroristických činů v Bruselu a mladíka z tábora pro uprchlíky, s nímž se vyfotografovala německé kancléřka Angela Merkelová v září. Policie zveřejnila fotografii atentátníka Najima Laachraoui 25. března, a prokuratura týž den prohlásila, že právě on spustil výbušné zařízení na letišti. Uživatelé sociálních sítí fotografii prozkoumali a zjistili, že se podobá člověku, jehož viděli dříve na selfie s Angelou Merkelovou. Na podzim 2015 navštívila kancléřka SRN tábor migrantů v Berlíně, po čemž se objevily na internetu fotografie, na nichž se Merkelová objímá s běženci a usmívá se.

Miroslav Dolejší: Analýza událostí 17. listopadu 1989 I. VÝCHODISKA Základní myslifikací je tvrzení že, 17.11.1989 došlo v Československu ke spontánní revoluci obyvatelstva proti vládě KSČ. Tento politický převrat byl připravován přibližně od června 1988, přičemž situace k němu byly vypracovány už od prověrek v KSČ 1969-70 a založení Charty 77. Tento závěr dokládají tato fakta: 1) K převratům došlo ve všech komunistických státech Evropy synchronizovaně v průběhu 7 měsíců. Z hlediska sociologického a psychologického je vyloučeno, aby tyto převraty byly uskutečněny spontánně, neorganizovaným, dezorientovaným a víceméně loajálním obyvatelstvem, proti téměř neomezené moci komunistických vlád těchto zemí, zajišťovaných vojensky a bezpečnostně druhou největší mocností světa - SSSR, jejíž síla nebyla otřesena. 2) Výsledkem všech těchto převratů je ponechání moci v rukou komunistických stran - více nebo méně skrytě (přejmenování stran, taktické úpravy pogramů, přesun skrytých kádrových rezerv do vedení a naopak, atd.).3) Disidentská hnutí ve všech. těchto státech, jejichž někteří členové převzali úlohu dekorace v podílu na moci, byla založena a řízena komunisty, kteří v minulosti odešli z řad svých stran, byli pak, často formálně, pronásledováni či krátce před převratem vězněni, což. bylo taktické opatření pro získání věrohodnosti a popularity před veřejností, prováděné převážně západním rozhlasem a tiskem.4) Politickým těžištěm účelů těchto převratů je realizace nové koncepce uspořádání mocenských poměrů v Evropě, jejímž počátkem je sjednocení Evropy, počínající sjednocením Německa. Politické převraty v komunistických státech Evropy byly směrovány k podpoře tohoto sjednocení Německa a byly s ním synchronizovány.5) Forma a průběh politických převratů v Evropě byly pravděpodobně předmětem dohody Reagan-Gorbačov, uskutečněné v červnu 1987 při Reaganově návštěvě v Moskvě. Od té doby se výrazně projevovaly organizace příprav na převraty ve všech komunistických státech Evropy (formování disidentských skupin v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a jejich propagandistická příprava ze Západu, zintenzivnění protestních akcí proti vládám, přesun zcela neznámých lidí do vedení opozice. v Československu nebo do jejího aktivu a jejich horečná popularizace uvnitř prostředí i navenek /Jan Urban, Alexandr Vondra, Michal Žantovský, Jiří Křižan, Tomáš Hradílek, Josef Vohryzek, Jan Litomiský, Stanislav Devátý, Bedřich Koutný., Josef Bartoš, Karel Freund, Pavel Bratinka, Petr Burian, Arnošt Kohút, Lubor Kohout, Michal Kocáb, Petr Placák, Tomáš Dvořák, Hana Marvanová, Jana Petrová, Eva Vidlářová,. Petr Pospíchal, Jan Honner, Jaroslav Cuhra, Hana Holcnerová, Jiřina Šiklová, Zdeněk Kotrlý, Miroslav Kvašňák, John Bok, Daniel Kroupa, Ivan Mašek, Jaroslav Mlčák, Pavel Muraško, Pavel Nauman., Zdeněk Ingr, Luboš Bažant, Otakar Veverka, aj./, zakládání nových opozičních skupin pod kontrolou StB nebo armádních složek, které převzaly režii událostí do svých rukou, atd.).6) Zřetelnou součástí těchto dohod byla ujednání o využití komunistických oligarchií k udržení pořádku a k zachování vlivu komunistického mezinárodního hnutí v mocenských strukturách po převratech. K tomu účelu vznikla kooperace mezi KGB a CIA, jejichž společné komise převraty řídily a schvalovaly personální sestavy nových vlád. Mocenskou stabilitu během změn probíhajících ve východní Evropě zajišťovaly všude armádní složky řízené sovětským GRU, rozvědkou generálního štábu Rudé armády.7) Prohlášení všech převratových vlád o národním porozumění nebyly aktem humanity, nýbrž politickým převratem vyvolanou potřebou rehabilitace komunistů k jejich další účasti na moci. Byla diktována dohodami SSSR- USA (KGB - CIA). Za tím účelem už 12 let před tím byla politicky iniciována koncepce lidských práv a prosazen její význam /1976/, o nějž se pak dohody velmocí spolehlivě opíraly. Účast disidentů v tzv. Hnutí za lidská práva /Jan Dus, Dana Němcová, Heřman Chromý, Marie Rút Křížková, Stanislav Penc atd../ pak ospravedlňovala jejich smířlivost ke komunistům a jejich kooperaci na moci, která je ve skutečnosti nesrovnatelně větší, než je na první pohled patrné. 8) Politický převrat v Československu ani politika vlády Václava Havla nejsou v žádném případě autonomní záležitostí Československa, nýbrž součástí kontextuální politiky SSSR - USA pro Evropu. Každý jiný předpoklad pro analýzu a výklad této politiky byl neúspěšný. 1. - Charta 77 Z prvních 217 signatářů Charty 77 z 1.1.1977 bylo 156 bývalých komunistů, mezi nimiž se nalézají jména osob, výrazně zkompromitovaných přímou nebo nepřímou účastí na teroru komunistů v padesátých létech, jako ku příkladu : František Krigel, Ladislav Lis, Zdeněk. Mlynář, Ludmila Jankovcová, Jiří Dienstbier, Luboš Dobrovský, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Ladislav Kolmistr, Jiří Hájek, Miloš Hájek, Jiří Ruml, Oldřich Hromádko, Karel Šiktanc, František Šamalík, Ludvík Vaculík. , Pavel Kohout, Jarmila Taussigová, Věnek Šilhán, Libuše Šilhánová, Bedřich Placák, Jaroslav Šabata, Jan Štern, Jiří Kantůrek, Rudolf Zukal, Luděk Pachman, atd.Ze zpravodajské analytiky prověrek v KSČ v. létech 1969-1970 vyplývá, že přibližně 800 funkcionářů KSČ bylo formou vyloučení převedeno do tzv. zálohy, tj. pro použití v takových situacích, jaké vznikly po založení Charty 77, po 17.11.1989 a pro situace, které jsou projektovány jako další varianty možného vývoje. Z této zpravodajské analytiky vyplývá, že přibližně 1120 komunistů emigrovalo /bylo vysazeno/ do zahraničí s posláním působit v politické opozici a se zpravodajským určením. Do této doby bylo aktivizováno pouze asi 260 těchto osob. Ostatní zůstávají stále v záloze. Část těchto osob je možné identifikovat podle privilegií, kterých se jim dostávalo od vlád hostitelských zemí ihned po jejich příchodu do emigrace: politický asyl dostávaly okamžitě a bez průtahů, ihned po té si přes čs. konzuláty zařídily vystěhovalecký pas a mnozí z. nich navštěvovali bez komplikací Československo, dostali zaměstnání v exponovaných Institucích států, do kterých byli vysazeni, jejich děti tam studovaly na prominentních univerzitách, atd. Všichni významní komunisté dostávali okamžitě profesury na universitách (Goldstucker, Šik, Sviták, Pelikán, později Mlynář) a významné politické funkce. Pro spolupráci na této opoziční variantě byly získány starší exilové instituce (Rada svobodného Československa v USA, Česká akademie pro vědy a umění v USA, některé krajanské spolky a organizace, atd.) a některé osoby z poúnorové emigrace (Tigrid aj..), zejména pak osoby kolem rozhlasových stanic Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a BBC.Tito lidé organizovali v zahraničí malé nátlakové skupiny (lobby), které si postupně vytvářely kontakty na mezinárodní organizace a vlády států, vypracovávaly situace pro reagenci oficiální politiky, zakládaly nakladatelství a vydavatelství, nadace, organizovaly sběr finančních prostředků, atd. Patronaci nad těmito skupinami měly vlády, diplomatické sbory a mezinárodni organizace západních spojenců USA. Celá činnost byla současně pod částečnou kontrolou KGB. V Československu byli KGB vybráni lidé z vedení ÚV KSČ, kteří byli o záměrech a některých akcích informováni (od r.1987 to bylo l3.odd. ÚV KSČ). Od r. 1987 byl koordinací činnosti těchto skupin v zahraničí s Chartou 77 pověřen vedoucí tohoto oddělení Rudolf Hegenbart.Finanční prostředky pro činnost Charty 77 a zejména pro soukromou potřebu jejich vůdců, shromažďoval v Nadaci Charty 77 ve Stockholmu zeť sovětského akademika Arnošta Kolmanna, František Janouch, sám dlouhou dobu působící v sovětském jaderném výzkumu. Finanční prostředky pocházely především od sionistických mecenášů z mezinárodního PEN-klubu, Rotary-klubu, Jewish Agency, Guggenheimovy nadace v USA, B nai B rith, Masarykovy nadace při Masarykově museu v Izraeli, sionistických odborových svazů zejména v USA, Švédsku, atd. Nadace Charty 77 založila 6 vlastních literárních nadací (Cena J.Seiferta, Jiřího Lederera, Fr. Kriegla, atd.), jejich prostřednictvím udělovaly ceny za literaturu vybraným členům Charty za účelem jejich popularizace a propagace. Ze stejných zdrojů byla vyplácena tzv. stipendia. Nadace Charty měla prostřednictvím zednářských loží v Evropě a v USA vliv i na některé tradiční literární nadace, jejichž prostřednictvím pak dosahovala udělování mezinárodních cen těm signatářům Charty 77, kteří byli predestinování pro budoucnost k politickým funkcím (Havel, Dienstbier, Battěk. Němcová, Palouš, Uhl, Šabata, atd.).V období 1980-1989 bylo prostřednictvím Nadace Charty vyplaceno cca 376 tisíc US dolarů na činnost Charty 77 v Československu a cca 1,341mil. US dolarů pro osobní potřebu vedoucích členů Charty. Tato částka nezahrnuje peníze vyplacené za literární a jiné ceny. Na osobní konta v zahraničí byla vedoucírm osobám Charty převedena souhrnná částka cca 6 milionů US dolarů. Tato konta (osobní) jsou spravována advokátními kancelářemi v zahraničí, které zastupují jednotlivé fukcionáře Charty 77.V lednu 1990 obdržel Janouch jako jeden z prvních registraci od Federálního ministerstva vnitra /FMV/ a od února 1990 jsou finanční prostředky distribuovány pro Československo prostřednictvím této kanceláře. Z nich jsou rovněž financovány a odměňovány některé činnosti OF a jeho vedoucích funkcionářů.Charta 77 byla od svého založení v r.1977 koncipována jako zednářská lóže. Funkce mluvčího je převzata ze Sionistické organizace. Aby nemohla být jako ilegální organizace stíhána podle zákona, odesílala všechna svá prohlášení a stanoviska státním úřadům. Ve svém prohlášení z 1.1.1977 konstatuje, že nechce škodit komunistickému režimu, ale chce s ním vést konstruktivní dialog, což koresponduje s komunistickým zaměřením vedoucích funkcionářů Charty a s dohodami, které byly o jejím vzniku a působnosti uzavřeny. Počáteční zběsilá politická kampaň, která byla proti Chartě 77 vedena ze strany ÚV KSČ, měla za účel na Chartu upozornit a popularizovat ji u protikomunisticky smýšlející části občanské veřejnosti. Hlavní část její popularizace pak převzaly vysílačky Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a BBC.Přibližně od r.1974 byla v Československu konstituována nová báze KGB, která dnes zahrnuje asi 7 až 8 tisíc občanů Československa, kteří nejsou v žádných evidencích StB., min. zahraničí, atd. Jediným viditelným výrazem této báze je skupina prominentních reprezentantů Charty 77, dnes převážně zastávající nejvyšší státní úřady.Celou dobu své existence působila Charta 77 se souhlasem a pod kontrolou Státní bezpečnosti a KGB. Přesto, že materiály, vydávané nepřetržitě vedoucím VONS Petrem Uhlem (tzv. Informace o Chartě 77) byly evidentně ve smyslu tehdy platných zákonů protizákonné (min. podle paragr. 112 tr. zák.: poškozování zájmů republiky v zahraničí), nebylo proti vydavatelům až na vyjímky nikdy brutálně zakročeno, tak jak to v každém jiném případě vždy odpovídalo neměnné praxi StB. Je mimo jakoukoli pochybnost, že kdyby činnost Charty 77 nebyla žádoucí, byla by taková skupina lidí ještě v zárodku zlikvidována během 24 hodin /vždyť tajemník Zdeňka Mlynáře, jednoho z otců Charty, Dr. Josef Hodic, patřil v té době, stejně jako mnoho dalších signatářů Charty 77 první hodiny, ke špičkovým agentům StB!/ a nikdo ve veřejnosti by se o její činnosti ani nedozvěděl, jak to bylo zcela běžné ve všech ostatních případech jednotlivců a skupin, likvidovaných za činnost proti státu, nebo pouze za své osobní postoje proti režimu. Charta však, většinou bez jakéhokoli drastického omezení, vydávala knihy, prohlášení, poskytovala interview Svobodné Evropě, Hlasu Ameriky a BBC, v posledních měsících před převratem její členové dokonce cestovali do zahraniči (Jiří Hájek, Dana Němcová. , aj.), kde vedli politické rozhovory.Uvnitř Charty 77, VONS a ve všech ostatních jejích odnožích, působila rozsáhlá agentura StB /Jaromír Glac, dr. Josef Hodic, Jan Hrabina, Jan Křen., Vlasta Chramostová, Zdeněk Ingr, Luboš Bažant, Michal Kobal, Petr Burian, JUDr Josef Průša, JUDr Josef Danisz, Věra Vránová, Pavel Muraško, Michal Kocáb, atd.atd./. Na bázi II. a X. správy FMV to však byla činnost víceméně kontrolní (v rámci objektové kontrarozvědky), nikoli řídící. Řízení Charty 77 bylo prováděno velmi komplikovaným způsobem, který dovoloval jeho kontrolu ze strany USA. Hlavní řídící funkci vzhledem k Chartě 77 vykonávaly osoby z báze KGB. Hlavní kontaktní osobou byl vedoucí 13.oddělení ÚV KSČ R. Hegenbart, který současně řídil protiopatření FMV. Hegenbart byl přímo angažován na přípravě převratu od srpna 1988, na jeho provedení 17.11.1989 a dodnes jako kontakt působí prostřednictvím plk. StB Josefa Vostárka (býv. Náčelník kanceláře FMV ministra Vratislava Vajnara) a pplk. Krásy na řízení činnosti KC OF, zejména. pak jeho personální politiky (schvalování osob pro vládu, poslance FS, zahraniční službu, jiné politické strany, atd.) Směr kontaktu: Ladislav Lis, Oldřich Hromádko, Zdeněk Jičínský, Jaroslav Šabata, Petr Kučera a kancelář presidenta republiky, zejména některé poradce).Přijímání členů (signatářů) Charty 77 skončilo dnem 17.11.1989, kdy počet signatářů dosáhl cca 1900 občanů. Naprostá většina z nich podepsala Chartu ze vzdoru proti režimu, aniž měla nejmenší tušení o charakteru a poslání této tajuplné organizace.Chartu 77 řídilo přibližně 70 až 85 lidí, jejich jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu její existence v tomto úřadu vystřídali. Tato skupina osob byla vytvořena několika rodinami, navzájem spoutanými rodinnými, příbuzenskými a podobnými svazky (zájmové a finanční nevyjímaje). Jsou to především rodiny: Havlových, Dienstbierových, Pithartových, Šabatových - Uhlových - Müllerových - Tesařových, Němcových, Paloušových, Bednářových, Kynclových, Hromádkových, Dobrovských, Rumlových, Mlynářových, Pelikánových. , Slánských, Šternových-Kantůrkových, Freundových, Tominových, Korčišových, Paynových, Kocábových, Placákových, Princových, atd. Všechny tyto více nebo méně rozvětvené rodiny jsou komunisté nebo jejich potomci, svobodní zednáři a jejich potomci. Nyní přibližně 180 členů těchto rodin, jejich příbuzných a přátel, zaujalo pozice v nejvyšších státních, diplomatických a hospodářských funkcích státu.Tato skupina občanů Československa byla pro své dnešní poslání schválena pověřenými orgány SSSR a USA (prostřednictvím StB-GRU-KGB-CIA-Mossad). Souhlas vyslovovaly také jiné mezinárodní organizace.Charta 77 nedosáhla během svého 13-ti letého působení žádného politického vlivu na domácí scénu, protože to nebylo žádoucí. Příprava politických převratů v Evropě, včetně Československa, byla svěřena profesionálním organizacím, které k tomu měly k disposici všechny potřebné prostředky a bohaté zkušenosti. Posláním Charty 77 bylo soustředění vhodných osob, s věrohodnou krycí legendou "odpůrců komunismu" pro veřejnost, které by po převzetí moci po fingovaných převratech zajistily kontinuitu se zaměřením světového komunistického hnutí, jehož součástí jsou i komunistické strany všeho typu a všech taktických modifikací a programů. Jejich hlavním posláním je zakrytí této dlouhodobé orientace a v důsledku toho působí k likvidaci jedné fáze bolševismu: stalinismu – tedy období, kdy se světový bolševismus v Rusku vymkl mezinárodní kontrole.Občanské odsuzování a věznění některých nejaktivnějších členů Charty 77 a jí založených odnoží bylo především velmi diferencované a mělo výchovný (kázeňský, disciplinární) a propagační význam jak vzhledem k nim samotným, tak hlavně k obyvatelstvu. Věznění členové Charty 77 se tímto způsobem učili podřizovat se kázni, jestliže to okolnosti vyžadují, a současně jim bylo jejich uvěznění (nebo pouhé zadržení na několik hodin) podnětem k obrovské mezinárodní propagační kampani, vedené zahraničními vysílačkami a později i diplomatickým personálem amerických spojenců. Československo se tímto způsobem seznamovalo s lidmi, o nichž by bývalo v listopadu 1989 nevědělo vůbec nic, anebo by pro něj byli nepřijatelní, pokud by byla dána přednost k seznámení s nimi prostřednictvím zpráv a informací z jejich nejbližšího okolí. Organizovaná reklama a propagace jejich osob upravila jejich obrazy v legendy a učinila z nich hrdiny, mučedníky, veliké spisovatele, myslitele, politiky a demokracii oddané státníky. K tomu účelu byly zřízeny nejrůznější literární ceny, udělovány čestné doktoráty na západních universitách, atp. V podstatě je tento postup metodou hollywoodské tvorby Star, která se uplatňuje od počátku 20. století – kdokoli může být populární, kdo je intenzivně po nějakou dobu propagován všemocnou reklamou. Je to otázka účelu a nákladů, nikoli otázka kvality člověka.Agenturní činností StB proti Chartě 77 se zabývalo na FMV celkem asi 43 důstojníků StB. Rozsah této činnosti není vyčerpán pouze seznamem akcí proti Chartě a VONS, ale zahrnuje také činnost oddělení StB pro boj proti sionismu, judaismu, svobodnému zednářstvu a Státnímu sionistickému muzeu (tzv. kontrarozvědná ochrana). Z těchto útvarů, které podléhaly většinou přímo KGB (mezinárodní koordinace), byly registrovány zahraniční signály (dispozice) pro činnost Charty. Současně byla registrována kooperace s ostatními disidentskými skupinami, zejména v Polsku, NDR, Maďarsku a SSSR.Každý z těchto důstojníků StB řídil agenturu uvnitř Charty 77 a v počtu 5 až 7 TS (tajných spolupracovníků). Osobní charakteristiky vůdců Charty 77 (vč. VONS a ostatních tzv. nezávislých iniciativ) jsou vesměs nepříznivé. Psychiatrické analytiky konstatují v mnoha případech osobní rozvrácenost, v některých případech drogy (Jirous apod.).Když se ministr vnitra Dr. Richard Sacher, zastupující ve vládě lidovou stranu, dostal v únoru a březnu 1990 do styku s některými materiály, týkající se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců, vzniklo akutní nebezpeční odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. President Havel nechal jmenovat vládou Jana Rumla náměstkem FMV. Po 6 týdnech jeho působení na FMV se ztratilo přes 15 tisíc OS (osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB). President si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány zasvěcencům v Chartě (Uhl, Urban).Je nejvýš pravděpodobné, že nejdůležitější materiály, týkající se Charty a jejích prominentů, byly z FMV odstraněny ještě před 17.11.1989. Kupř. magnetofonové kazety s nahrávkami jednání mluvčích Charty, jejího vedení, jednání s některými zahraničními diplomaty apod., které vedení Charty předávalo StB, zmizely (záznamy o jejich existenci v osobních materiálech důstojníků StB byly patrně přehlédnuty). Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77: V. Havla, J. Dienstbiera, Zuzany Dienstbierové, Petra Uhla, Jar. Šabaty, A. Šabatové, L. Hejdánka, V. Bendy, J. Gruntoráda, M. Palouše, Kantůrka, E. Kantůrkové, Vl. Chramostové, M. Kubišové, Zd. Jičínského, M. Motejla, Dr. Danisze, Zd. Rychtského, P. Pitharta, J. Urbana, P. Kučery, I. Fišery, J. Hájka, A. Marvanové, P. Šustrové, J. Rumla, R. Slánského, W. Komárka, M. Zemana, V. Klause, V. Dlouhého atd.Dále byly odstraněny všechny materiály z listopadu a prosince 1989 z jednání tzv. rozhodujících politických sil o převzetí moci v zemi. Rovněž byly odstraněny objektové svazky “Obroda socialismu” (Klub reformovaných komunistů a estébáků z r. 1968 – politicky nejvýznamnější složka Charty 77 a dosud v OF). Dále zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy “Listy", Tigridovo nakladatelství “Svědectví”, Škvoreckého nakladatelství v Torontu, objektové svazky “Rada svobodného Československa”, nakladatelství A. J. Leihma, atd. Rovněž byly odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni.Existuje velmi mnoho dalších důkazů o expozituře Charty a jejím spojení s konspirativní komunistickou mocí. Většina z nich však není vhodná k zveřejnění pro rizika s tím spojená. Rozsah ostatních by zdaleka překročil únosný rámec této zprávy. 2. - Převrat 17.11.1989 Zpráva parlamentní Komise FS pro vyšetření podstaty událostí 17.11.1989 byla prohlášena za utajenou a nebyla zveřejněna. Důsledky šetření se promítly do odsouzení několika bezvýznamných policistů k několikaměsíčním trestům. Vyšetřování bylo zaměřeno pouze na násilnosti na Národní třídě, bylo zmanipulováno a záměrně se vyhýbalo vyšetření politického pozadí převratu. Podobný osud postihl Nezávislou vyšetřovací skupinou studentů, která vznikla jako reakce na evidentní manipulování vyšetřování vyšetřovací komisí FS.Důsledkem tohoto stavu věcí byly rychle a všeobecně se rozšířivší pochybnosti o nejapné legendě sametové revoluce, jak ji dosud urputně hlásá president a vláda Charty. 77.President rovněž nedodržel svůj veřejně daný slib, že budou zveřejněny všechny záznamy o jednání s Adamcovou vládou a následně jednání tzv. rozhodujících politických sil (dodnes není známo, kdo je tímto pojmem označen).S odstupem měsíců se však stalo zřejmým, že masakr na Národní třídě byl předem připraven a že byl koncipován jako signál zahájení převratu. Po něm byla iniciativa okamžitě předána Chartě 77 – to dokazuje, že v přípravách existovala spolupráce (mimo mnoha dalších důkazů). Charta ihned po masakru převzala iniciativu rozšířením sdělení sl. Drážské o smrti studenta Šmída, které se ukázala desinformací. Tento kritický bod spojení Charty 77 a zasvěcené části ÚV KSČ nebyl dosud objasněn a tvoří jedno z ústředních politických tajemství.Když byly tyto pochybnosti občanů spolehlivě zaregistrovány, natočila BBC pořad o událostech 17.11.1989 v němž legenda je korigována a vyúsťuje v tvrzení, že to byl nepodařený vnitrostranický převrat, který měl pouze odstranit Jakešovo vedení, ale který se vymkl z rukou. Na základě této predikce vystoupil jeden z předních mužů Charty Jiří Ruml s požadavkem, aby vyšetřování 17. listopadu bylo obnoveno. Nebezpečí, které v sobě takový požadavek skrývá spočívá v tom, že komise bude sestavena opět ze zasvěcených lidí Charty 77, kteří budou dokazovat tvrzení pořadu BBC, které je pokládáno za přijatelnou politickou verzi, korigující nesmyslnou báchorku o sametové revoluci. Stejným cílem však bude zakrytí každého spojení Charty s komunisty a kontinuity komunistické vlády – chartistické elitě stále vyhovuje být považována za něco jiného, než čím ve skutečnosti je. Je nepochybné, že kdyby byla zveřejněna pravda, Havel a jeho vláda Charty 77 by museli padnout. To je však nepřijatelné pro zahraniční sponzory, kteří Chartu vypracovávali 13 let a nemají za ni přijatelnou náhradu, se kterou by mohli souhlasit také Rusové. Vláda Havlovy Charty musí být tedy udržena. Z provedené analýzy lze vybrat skutečnosti, které chronologicky seřazeny, poskytují následující sled událostí: poradce presidenta USA John Whitehead na podzim 1988 po své 12-ti denní cestě po Východní Evropě shledal, že politická situace dovoluje zahájení příprav k převratu. Pro Československo (Chartu 77) to znamenalo pokyn k vystoupení ze sebe samé a její členové postupně založili řadu skupin, nazývanými nezávislými iniciativami: SPUSA (Společnost přátel USA), HOS (Hnutí za občanskou svobodu). , DI (Demokratickou iniciativu), Obrodu socialismu (svaz bývalých komunistů a příslušníků StB z r. 1968), České děti (monarchisté), NMS (Nezávislé mírové sdružení), atd. Všechny tyto skupiny pracovaly pod vedením Charty 77. Cílem bylo vyvolání dojmu početního zvětšení opozice vůči vládě, i když to byl dojem pouze optický, ale potřebný pro zahraniční propagandu.Politicky nosnou byla pouze Obroda socialismu. V ÚV KSČ byla vytvořena skupina Urbánek-Mohorita, která byla Hegenbartem pověřena jednáním s Obrodou. Účelem byla spolupráce na kompromitaci Jakeše a jeho odchod z vlády. Hegenbart byl v této činnosti řízen KGB. Byl natočen film z Jakešova kompromitujícího vystoupení v západočeském kraji, KGB rozmnožila jeho videokazety a v zahraničí se prodávaly za 20,- DM. Současně prováděl Hegenbart izolaci Jakeše, který nebyl zasvěcen do událostí, aby byl v případě zahájení operace eliminován nežádoucí zásah. Hegenbart byl rovněž rozhodujícím mužem, který v červenci a srpnu 1989 řídil stanovisko ÚV a vlády k exodu východních Němců ze západoněmeckého velvyslanectv v Prazeí. V rámci spolupráce Hegenbart-Obroda vycestoval Jiří Hájek těsně před převratem do Rakouska k projednání některých podrobností, souvisejících s datem a technikou převratu.Den 17.11. byl zvolen jako nejvhodnější vzhledem k tomu, že je Mezinárodním svátkem studenstva a zaručuje tedy mezinárodní odezvu., a dále proto, že to byl poslední termín s aspirací na mezinárodní odezvu před schůzkou Gorbačov – Bush na Maltě, kde měl být projednán další postup velmocí při řízení sjednocování Německa, což předpokládalo také politickou změnu v Československu.Ze zprávy, zveřejněné Nezávislou vyšetřovací komisí studentů je dostatečně známo, jak bylo zmanipulováno jednání Pražské vysokoškolské rady za účasti Vasila Mohority k přípravě manifestace. Ke skutečnostem, které jsou už veřejně známy o průběhu masakru na Národní třídě, lze připojit:A) Přibližně 2 hodiny před příchodem průvodu studentů, vedených poručíkem StB Zifčákem alias "studentem Růžičkou" na Národní třídu, kde podle oficiální trasy neměl co dělat(!), byl zastaven provoz tramvají v obou směrech. Dopravní podnik tedy musel dostat takový příkaz už asi 3 hodiny před tím. Současně byla Národní třída téměř vyklizena (liduprázdná).B) Pohotovostní oddíly SNB byly v pohotovosti v Mikulanské ulici a v Kokviktské už 3 hodiny před příchodem průvodu na Národní třídu.C) Asi 1 hodinu před příchodem průvodu byly uzamčeny všechny domovní dveře všech domu od Perštýna až k Národnímu divadlu, přesto, že tudy průvod neměl projít!D) Zásahová četa ÚRNA (Útvar rychlého nasazení), která byla ve 3. pohotovostním sledu (její členové byli doma u rodin, ale museli být k dispozici u telefonu), dostali v 10,30 hod. telefonický rozkaz k okamžitému návratu do útvaru (tedy 8 hodin před nasazením), tj. asi 4 hodiny před zahájením manifestace. Po příchodu k útvaru jim byla nařízena pohotovost. Když četa nastoupila v maskovaných uniformách a maskovacích čepicích, byl jim vydán rozkaz k nasazení červených baretů, které jsou součástí vycházkové uniformy. V 11,30 hod. byla četa převezena autobusem do Bartolomějské ulice k soustředění. Od 13,45 probíhala jejich instruktáž třemi důstojníky StB v civilu o jejich zákroku u Národního divadla – tedy v době, kdy manifestace začínala ve vzdálenosti asi 3 km. Zásahové četě byl na zvětšeném obraze podrobně vyložen uzávěr u Národního divadla včetně nasazení obrněných transportérů vybavených radlicemi. Byla instruována, že důstojníci StB jim budou ukazovat vytypované osoby v průvodu, které jsou pak povinni vytáhnout a zadržet.ÚRNA je cvičena pro bleskovou akci, nikoli pro pořádkovou policejní službu. Plk. Bečvář, který vydal rozkaz k jejich nasazení, musel vědět, jak tato složka bude reagovat, musel rovněž vědět, že jejich nasazení je neadekvátní, protože podle zákona a vnitřních předpisů FMV je ÚRNA nasazována pouze při bezprostředním ohrožení životů, při organizovaném a ozbrojeném odporu. Nic takového se na Národní třídě nedalo očekávat. Plk. Bečvář byl do funkce dosazen právě Hegenbartem a je pravděpodobné, že protipředpisový rozkaz k nasazení ÚRNA nevydal z vlastního rozhodnutí. Zde kdesi mohou spočívat příčiny, proč se zastřelil.E) V odpoledních hodinách 17.11.1989 opustilo Prahu celé vedení Charty 77 včetně rodin. V Praze zůstali pouze Uhl, Benda, Němcová. Patrně existovalo jisté nebezpečí jejich pozatýkání v případě, že by se Hegenbartovi nepodařilo paralyzovat akce a rozhodnutí většiny vedoucích ÚV KSČ a FMV, kteří nebyli do charakteru operace zasvěceni. Chartisté se však všichni vrátili už v sobotu v poledne zpět do Prahy. V té době a během neděle se Hegenbartovi podařilo definitivně odstranit nebezpečí zákroku Lidových milicí, které Jakeš mobilizoval.Cílem operace nebylo pouze odstranění Jakeše, ale i dočasný taktický ústup komunistů ze světla do předem připravených pozic, jejichž dislokace a krytí bylo předmětem dojednávání s Obrodou socialismu od ledna 1989. Od téže doby (po zatčení Václava Havla) byli Hegenbartem mobilizování herci, zpěváci aj. k podpisovým akcím za jeho propuštění. Všichni iniciátoři byli komunisté nebo spolupracovníci Státní bezpečnosti.Ze seznamu studentů, kteří připravovali manifestaci a později se chopili organizování studentstva vyplývá, že jde výlučně o děti prominentních rodičů. 86% těchto studentů mělo rodiče ve vysokých funkcích v KSČ, FMV, diplomatických službách, v kategorii generálních ředitelů, vysokoškolských profesorů, atd. Existují důkazy o instruování těchto dětí jejich rodiči. Existují rovněž důkazy o tom, že už od června 1989 byla vypracována hesla, jako “Nejsme jako oni”, “Nechceme násilí”, atd. a formy jejich uplatňování při demonstracích tak, aby nedošlo k fyzickému napadání komunistů (to byla jedna z podmínek dohody o předání moci) a záruky za ni převzali sami komunisté prostřednictvím studentů a Občanského fóra. 3. - Občanské fórum Koncepce OF byla dohodnuta asi půl roku před převratem a schválena Hegenbartem. Na jeho vyhlášení Havlem v Realistickém divadle sváželi pověření důstojníci StB svými soukromými vozy všechny hlavní členy Charty 77. Uvolnění divadel fingováním protestních stávek organizovala StB prostřednictvím svých agentů mezi herci a základními organizacemi KSČ v divadlech.Vedením OF byli pověření výhradně kmenoví členové Charty 77. Kvalifikovaný zpravodajský odhad předpokládal, že pro nasazení v OF bylo uvolněno přibližně 1100 lidí z nové báze KGB. Agentura StB byla nasazena celá (v Chartě 77), i když posléze došlo k řadě průvalů, z nichž některé byly účelové (Danisz apod.). Občanské fórum si zachovalo horizontální organizaci Charty (s hermeticky uzavřeným koordinačním centrem), protože to nejlépe vyhovovalo možnostem průniků (politických, zpravodajských, finančních, kontrolních) do místních OF a potřebám infiltrace všech ostatních politických stran, klubů, organizací a spolků, vznikajících ve vazbě na OF, tedy v podstatě na početně multiplikovanou Chartu 77.Nejsilnější pozici v OF si udržuje Obroda socialismu, která je stále jeho rozhodující složkou. Zajišťuje kooperaci s KSČ a koordinaci v oblasti personální politiky ve vládě, diplomatickém sboru, FS a obou národních radách, republikových vládách a ve sféře komunální (O. Černík). Všechna rozhodující místa v oblasti veřejné moci, rozhlase, televizi, tisku, průmyslových podnicích, školství, zdravotnictví, soudech, prokuratuře, apod., jsou obsazovány komunisty (tzv. bývalými). / Zřejmě. není náhoda, že O. Černík, A. Dubček a někteří další pomocní režiséři a herci 17. listopadu zemřeli krátce potom v důsledku "autonehody" atp. - pozn. NN /Pro tuto koncepci je výchozím bodem historie a politiky rok 1968. Je předkládán jako prvotní počátek dnešní demokratické politiky a jeho aktéři jsou tak předurčování k převzetí veškeré moci. Tento politický akt, podporovaný Západem, má rehabilitovat hromadné nasazení tzv. bývalých komunistů. Je to schema, které je uplatňováno ve všech komunistických státech Evropy. V Československu je však nejzřetelnější vzhledem k počtu komunistů vyloučených v r. 1968 z KSČ – jejich značný počet si nevynucuje přejmenování KSČ ani změnu programu, protože tato organizace má jako svoji veřejnou variantu OF.Po 17.11.1989 se k zakladatelům a provozovatelům OF připojili zaměstnanci Prognostického ústavu ČSAV, z nichž mnozí zaujali nejdůležitější funkce v národním hospodářství a v politice. Pověření tohoto ústavu vyplývá z faktu, že zpracovával nynější hospodářskou reformu už od roku 1987, kdy si vláda objednala na impuls z Moskvy tzv. Prognózu rozvoje národního hospodářství ČSSR. Část nákladů na její vypracování byla refundována RVHP (stejně postupovaly ostatní komunistické vlády v Evropě). Tato studie nebyla prognózou, nýbrž variantou současné reformy, při níž byla paralelně vypracována a v zahraničí odsouhlasena koncepce hospodářské činnosti po převratu. V rámci prací na této studii vycestovalo na stáže asi 40 pracovníků, kteří prováděli konzultace s bankami, průmyslovými koncerny a poradenskými službami v USA, Francii, SRN, Velké Británii a Itálii. Po dokončení a odevzdání studie navrhoval ministr Kincl experty zatknout a odsoudit pro jejich styky v zahraničí, které se vymykaly rozmezí jejich studijního poslání. Hegenbart jeho úsilí zastavil a po převratu se z ústavu do vedení státu dostali: Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová, aj.V rámci dohod o kontinuitě moci komunistické oligarchie byla činnost OF od počátku až k volbám vedena k likvidaci nebo ovládnutí zevnitř jakékoli potenciální protikomunistické opozice, která by mohla uvnitř nebo vně OF vzniknout. OF bylo pod spolehlivou kontrolou komunistů stejně jako samotná KSČ a ostatní politické strany bývalé Národní fronty. Bylo však nutné zabránit vzniku jakékoli nezávislé organizace, které by tuto hegemonii mohla dříve nebo později ohrozit. Proto bylo v období únor – duben rozbito studentské hnutí a vyřazeno z jakékoli politické konkurence a učiněno zcela pasivním a byly provedeny čistky v samém Občanském fóru /až na veřejnost se zřejmě dostal pouze brněnský spor Šabata - Cibulka, kdy ostatní odpůrce komunismu se vedení. OF Jan Urban - Petr Kučera - Ivan Fišera podařilo umlčet v naprosté tichosti/.Když se před volbami ukázalo relativní nebezpečí ze strany KDU, byly jeho volební šance zlikvidovány akci proti jejímu předsedovi Bartončíkovi, který byl, stejně jako většina ostatních figur na scéně, spolupracovníkem StB. V této akci se osobně angažoval V. Havel nejen výroky z rozhovoru s Bartončíkem, ale zejména tím, že vzal pod svoji osobní ochranu Jana Rumla, který útok vedl. Ihned po volbách byla torpedována Čs. strana socialistická akci Melantrich, v níž se rovněž osobně angažoval Havel zasláním dopisu o svobodě slova. Vzápětí na to byla roztržena Republikánská strana, v očekávání je destrukce Lidové strany. Tím OF zcela ovládlo vnitropolitickou situaci a destruovalo jakoukoli opozici. Akce byly provedeny zcela profesionálně a vylučují, že by jejich autory mohli být diletanti z OF. Kromě toho forma jejich provedení nutně předpokládá dokonalou a disciplinovanou organizací s federálním rozměrem. Důkazem její existence je rovněž volba Vasila Mohority místopředsedou FS naprostou většinou hlasů, když KSČ má pouze 14% mandátů ve FS. Podobných důkazů o dokonale fungující kooperaci mezi KSČ a ostatními tzv. opozičními organizacemi (někdy vysloveně "protikomunistickými") existuje celá řada.Přibližně od března 1990, kdy se v KC OF začal objevoval vliv mimopražských OF, který nekorespondoval s cíli zasvěcených mezi chartisty, začalo docházet k silné názorové diferenciaci, která pokračuje a nabývá na ostrosti. OF politicky nepřežilo své volební vítězství. Všechny kritiky totiž vyloučit nemohlo... Příznaky se projevily už při sestavování federální vlády, která byla v základních ministerstvech sestavena Havlem už 3 týdny před volbami. Po akci Bartončík se v jejím důsledku projevil strach mnoha funkcionářů a sestavení vlády se protáhlo o 10 dní déle, než president předpokládal. Bude-li názorová diferenciace pokračovat, stává se nejistým původní předpoklad, že vláda dosáhne vždy požadované většiny hlasů pro své návrhy ve FS. Tento fakt vytváří předpoklad pro parlamentní krizi, zejména při hlasování o zákonech (všechny tři ústavy), jejichž přijetí vyžaduje 2/3 hlasů. Nezvládnutí takové situace by si mohlo vynutit vypsání nových mimořádných parlamentních voleb, v nichž by OF nezískalo už tak výraznou většinu. Rozptýlení hlasu pro ostatní strany by vytvořilo situaci, v níž by žádná strana nedominovala tak výrazně, aby byla schopna sestavit novou vládu, která by měla naději v takto roztříštěném FS prosadit jakýkoliv zákon či opatření. Pak by musela následovat autoritativní opatření presidenta. Ta by mohla mít reálnou naději na úspěch jenom tehdy, jestliže by měl v té době (1 – 1,5 roku) ještě tolik popularity jako nyní, což je však nepravděpodobné, a v takovém případě by následovala celospolečenská krize a politický pat.Podobné tendence se však projevují s různým fázovým posuvem ve všech bývalých komunistických státech Evropy a jejich intenzita bude vzrůstat s hospodářskou a sociální devastací. Nelze vyloučit, že vytvoření podmínek pro vnitropolitický pakt ve všech státech Východní Evropy je cílem řídících velmocí, protože by vedl k silným sociálním nebo národnostním nepokojům, možná povstáním /např. na Balkáně/, které by byla sjednocené Evropě na Západě. vhodnou záminkou k vojenskému obsazení v zájmu míru v Evropě a k nadiktování východoevropské konfederace, řízené západní Evropou, USA a SSSR.Reálnost takové varianty politického a hospodářského vývoje se objevuje ve způsobech zamýšleného konstituování OF v průběhu následujících dvou let jako jediné autoritativní. organizace ve státě. /Díky Václavu Klausovi, který se stal k šoku zasvěcených předsedou OF proti určenému Martinu Paloušovi, což vedlo k rozštěpení OF na pravicovější ODS a levicově-liberální Občanské hnutí, tato koncepce padla - pozn. NN/Jedním z projevů této snahy je pokus o vytváření presidentské vlády. Souvislosti s ostatní Evropou jsou naznačovány expoziturou presidentových poradců ze zahraničí, kteří ho řídí (Schwanzenberg, Šik, oba Pelikánové, Fischl, Kohout, Povolný, atd.). 4. - Komunistická strana V polovině roku 1988 bylo informováno o přípravě převratu v Československu 12 lidí z nejvyššího orgánu KSČ. V říjnu 1989 se tento počet zvětšil přibližně na 90 lidí, z nichž většina nebyla přímo z aparátu KSČ.Naprostá většina členů KSČ byla převratem a ztrátou své moci překvapena a označovala postup svého vedení za zradu. Od února do dubna 1990 nastalo v řadách členů KSČ znatelné uklidnění díky informacím, které jim zprostředkovalo vedení až na úroveň okresních výborů.Došlo k všeobecnému pochopení faktu, že moc 1,7 milionů členů KSČ, 250 tisíc mužů plně vyzbrojené armády. , 60 tisíc mužů FMV, 150 tisíc ozbrojených členů Lidových milicí a půl milionu občanů sympatizujících se režimem, nebyla poražena, a že události jsou taktickou formou změn, jinak v krátké době neproveditelných.Pokusy malých lokalizovaných skupin komunistů, kteří se z neznalosti chtěli postavit na odpor, i když nikoli ihned veřejný, byly na zákrok vedení strany odloženy. Informace o připravovaném převratu StB byly rozšiřovány OF záměrně k vytvoření atmosféry ohrožení, umožňující snazší zvládnutí veřejnosti, jejímu semknutí kolem OF a k získání sympatií.V prosinci 1989 byly všichni rozhodující funkcionáři KSČ, armády, LM, FMV přesně informováni o situaci a jejím smyslu. Latentní pohotovost byla udržována pouze do března 1990, kdy byla situace stabilizována zákonem č. 15/90 z 23.1.1990, který zaručoval KSČ veškerou právní ochranu, garantovanou novou vládou. Veřejnost se proti zákonu nepostavila na odpor a situace byla zvládnuta.Nikdo z vedoucích funkcionářů starého ani nového vedení KSČ nepomýšlel na převrat, protože předání zjevné moci a ústup do ústraní bylo direktivou moskevského vedení Světového komunistického hnutí. Stalo se zcela zřejmým, že Moskva by žádný pokus o zpětné převzetí moci KSČ nepodpořila, naopak, postavila by se proti němu. Ve stejném smyslu byly vydány rozkazy jednotkám sovětské armády na území Československa, k nimž byli už počátkem listopadu 1989 vysláni důstojníci Rude armády se zvláštním posláním.Charta 77 v čele s Václavem Havlem dodržela s podporou zakonspirované části StB všechny dohody o průběhu převzetí moci i o další neveřejné spolupráci s KSČ (zprostředkováno Obrodou). Za účelem mezinárodní kontroly dodržení těchto dohod se Československo stalo od listopadu 1989 zpravodajsky a kontrarozvědně otevřenou zemí.Dohody byly rovněž precizně dodrženy ze strany KSČ. Indiferentní a zmanipulované obyvatelstvo Československa nepůsobilo svým vystoupením (neplánovaným a neorganizovaným) žádné komplikace. Reakce proti setrvávání komunistů ve všech oblastech veřejného a politického života země jsou zatím stále pod kontrolou Havlovy vlády a aparátu bývalé moci. Rovněž byly zvládnuty reakce proti nástupu komunistů z padesátých let zpět do vedoucích posic.Volby v červnu 1990 byly zmanipulovány především difuzí voličů do množství plánovitě vytvořených indiferentních politických stran a rozptylem voličského potenciálu. Sestavením pevného pořadí kandidátů na volebních listinách bylo zajištěno zvolení předem vybraných a schválených osob, zařazených na volitelná místa. Všechny politické strany byly infiltrovány a ovládnuty zevnitř předem připravenou organizací osob, sestavenou ve spolupráci s StB. Mezinárodní kontrola byla zajištěna expoziturou emigrantů (kupř. Škutina v ČSS, Pachman, Strobinger v ČSL, Horák v ČSSD, atd. Stejně tak byl obsazen Havluv štáb a vedení OF).Komunisté si podrželi veškerou moc ve státě. Pozice jejich odpůrců, pokud v naprosto dezorientované veřejnosti existují, jsou politicky bezvýznamné a tedy zanedbatelné. Charta 77, transformovaná v OF, je jejich spojencem, který na sebe vzal pouze úlohu krytí. Zveřejnění symbiozy SSSR – USA, pečlivě skrývané téměř 100 let, určuje novou dimenzi celosvětového politického zápasu. Bez jeho definování není úspěch, spočívající v aktivním podílu na něm, pravděpodobný. II. - SJEDNOCENÍ EVROPY Jedním z nejvýznamnějších atributů politiky Václava Havla je úsilí směřující k podpoře sjednocovací politiky v Evropě. Muž, který nerozumí politice jednoho malého státu, se stal vykladačem koncepcí politiky kontinentu.Sjednocení Evropy není a nemůže být záležitostí pouhých sjednocovacích technik, protože všechny takové pokusy v minulosti skončily nezdarem a katastrofami. Evropská krize současnosti, po dvou světových válkách a 45 let trvající rusko-americké okupaci, je v podstatě psychicko-morální povahy. Oběma světovým válkám se patrně nebylo možné vyhnout, avšak státnická vedení mohla zabránit tomu, aby cíle válek utonuly v paroxysmu mas a v manipulaci neevropských manažerů nebo stranických byrokratů.Politická demokracie parlamentního typu /zastupitelská demokracie/ se od roku 1918 jevila v Evropě neschopná vládnou svými politickými problémy a státními úkoly. Proto by už nyní neměla být demokracie posuzována jako dogma nebo ideologicky, není-li opodstatněna schopností občanů získat a pro své rozhodování vyhodnotit veškeré potřebné informace a na základě nich vybrat a kontrolovat své vůdce a na druhé straně schopností evropských vůdců vést, vládnout, ukazovat cestu, rozhodovat a brát na sebe odpovědnost, tedy nést světlo. Je nejvýš pravděpodobné, že za několik desetiletí se bude v Evropě vládnou podle zásad naprosto se lišících od parlamentní demokracie a tento fakt by neměl být už nyní pouštěn ze zřetele a ignorován. (Přirozeně, že alternativou k demokracii není myšlena diktatura v jakékoli podobě).Z geopolitického hlediska bude mít základní vliv na utváření Evropy očekávané vyplynutí Ruska z rámce Evropy a jeho participace s USA na ovlivňování poměrů na euroasijském kontinentě. Z tohoto hlediska jsou Havlovy výroky o míru a morálce nekonsekventní.Dvoutisícileté dědictví Evropy je nyní ohrožováno z jedné strany vášněmi davů, manipulovaných mimoevropskými zájmy, a na druhé straně lidskou leností, spotřebitelskou mentalitou a zbabělostí, vyhýbající se vypětí sil a obětem k dokonání díla svrchované, nezávislé Evropy. Československá účast na koncipování evropského sjednocování by si měla být vědoma mimo jiné také toho, že každé neúměrné oslabení vojenské síly Evropy jako celku poskytne mimořádnou výhodu politice násilí. Evropa nesmí zůstat bezmocná proti nebezpečí zvenčí! Cíl politiky světového míru nemůže spočívat v pouhém konsolidování vlastního státního evropského systému prostřednictvím mírových smluv nebo jakoukoli vojenskou kontrolou, prováděnou neevropskými velmocemi. Je nutné nahradit pasivní evropský mírový program aktivním, dynamickým. Trvalý mír z pozice trvalé síly! Revize stávající koncepce prostého pacifistického, tj. odevzdaného pojetí míru je proveditelná pouze za předpokladu fungující politické organizace silné Evropy. Otázka bezpečnosti tedy bezprostředně souvisí s problémem schopnosti Evropanů vládnout v Evropě. Tento problém je velmi akutní! Pozitivní účast Československa na jeho řešení je mimo jiné také otázkou odvahy k přiznání se ke znalosti vlastních skutečných politických dějin od roku 1918, soustavně zkreslovaných legendami. 1. - Československo a Evropa Před vypuknutím 1. světové války dlužily Spojené státy Evropě 50 milionů dolarů. Když v roce 1918 válka skončila, dlužila Evropa Spojeným státům 10,5 miliardy dolarů v tehdejší hodnotě. Americký průnik na evropský kontinent byl současně počátkem snah o sjednocení a pacifikaci Evropy.Cílem vítězů 1. světové války, především USA, bylo rozbití velkých mocenských států a zničení jejich vlivu v Evropě: Rakousko – Uherska, Německa, Ruska a Turecka. V těchto státech vládli dědiční monarchové, kteří byli současně hlavními oporami náboženských idejí a církví. Likvidace všech těchto pilířů mocenské stability byla základní podmínkou úspěšnosti světového nástupu amerického mezinárodního kapitálu do takto uvolněného prostoru a jeho politické projekce: Internacionalizace světa, jeho socialisace, oslabení a později odstranění velmocenského postavení Evropy v něm (zbavení zámořských kolonií) a její postupné podřízení kosmopolitním neevropským cílům, až po globalisaci světa pod vedením levicových liberálů USA.K tomuto účelu byla programově aplikována idea atheismu a idea národnostní v její odstředivé podobě. Současně tak byla prakticky likvidována hospodářská a politická moc aristokracie (většinou křesťanské) a církví.V dějinách Evropy po pádu Říma až do doby osvícenecké a francouzské revoluce převládala univerzální idea náboženská, která měla ohromnou moc a vliv na osudy Evropy. Po francouzské revoluci však vznikla národnostní idea, vzbuzená touto revolucí, která měla rozbít mocné státní útvary, rozkouskovat Evropu, zničit moc šlechty a církví. Před francouzskou revolucí národnostní idea neexistovala, národy jí nepřikládaly žádný význam. O osudu národů rozhodovaly panovnické sňatky, dědické nároky dynastií, nebo válečná vítězství či porážky. Napoleon Bonaparte nakládal zcela libovolně s územím jednotlivých národů a vyvolal v Evropě národnostní myšlenky. Evropské universální náboženské myšlení bylo v této etapě vývoje lidské společnosti, začínající zrychleným tempem směřovat k úplné emancipaci člověka jako svobodné duchovní bytosti, rozvráceno ideami přirozených lidských práv, svobod, lidské a občanské rovnosti a národnostní idea se tak stala jedním z dalších. účinných prostředků postupné mocenské pacifikace Evropy jako duchovně, kulturně a relativně i politicky spřízněného celku, a to podle osvědčené imperiální zásady rozděluj a panuj.Filosofický základ poskytl národnostní ideji v Německu Herder a od té chvíle se jí dostávalo všeobecné propagace,. jejímž následkem bylo rychlé pronikání této a postupně i dalších ideí, ideí postupného drobení až k atomizaci na jednotlivé lidské bytosti, do všech evropských zemí bez ohledu na jejich historické hranice, zájmy dynastií, plány státníků, diplomatů a církví. Svým posláním byla idea národnostní revoluční od samého počátku – likvidace stávajícího politického a mocenského stavu. V propagačním tvaru usilovala tato idea o přetvoření Evropy na takových základech, aby každému národu, i nepočetnému, se dostalo samostatnosti. Souběžně s národnostní ideou byla zcela účelově a programově použita idea liberalismu, po níž pak následovaly ideály demokracie a socialismu. Všechny směrovaly k destrukci aktuálního evropského myšlení a stávajících mocenských poměrů.Význam, který národnostní ideji připisoval americký president Wilson, vyjádřil na konci své řeči z 8. ledna 1918, když řekl:“Je to zásada spravedlnosti. pro všechny národy a kmeny a jejich právo žít vespolek ve stejných podmínkách svobody a bezpečnosti, ať jsou silné nebo slabé.”Na základě mírové smlouvy (1919 a 1920) vznikla ČSR, bylo osamostatněno Polsko, utvořeno království. S.H.S. (dnešní Jugoslávie), k Dánsku byla připojena severní polovina Šlesvicka, Francii vráceno Alsasko – Lotrinsko, k Rumunsku připojena Besarábie, Sedmihradsko a část Banátu, k Itálii přivtěleny Tyroly, Terst, atd. předtím byly utvořeny jako samostatné státy Finsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva. Toto přerozdělení bylo v Evropě provedeno s odvoláním na spravedlivou národnostní ideu, avšak skutečným důvodem k němu byly mocenské zájmy a záměry s Evropou, zejména ze strany USA. Vzdor tomu prohlásil Wilson 11. února 1918 v americkém kongresu. “Národy a země nesmějí již být dále předávány z nadvlády do nadvlády jako nějaké zboží nebo kostky ve hře. Určité vymezené požadavky národnostní musí být v mezích možností uspokojeny, aby nebyl pokoj Evropy a celého světa rušen.”Když se záhy ukázalo, že toto rozdělení Evropy bylo předehrou k bolševickým revolucím, které měly Evropu znovu sjednotit v bolševickou internacionální. mocnost pod vládou komunistického Ruska, vystoupila propaganda národnostní ideje s výkladem, že principy svobody a sebeurčení národů nelze plně uskutečnit do všech důsledků, jednak vzhledem k promísenosti národů, zvětšující se směrem na Východ, a jednak vzhledem k nutnosti respektování zeměpisných a hospodářských podmínek. Jejich nerespektování by znamenalo učinit nové národní státy neschopnými života, čímž se zdůrazňovala nutnost podřízení jedněch národů druhým, tedy rehabilitace stavu, který v Evropě existoval už před jejím rozdrobením. Všechny státy v Evropě měly tedy dále a znovu národnostní menšiny, často i početně i jinak významné, zejména když tyto minority měly za sebou velký a mocný stát národa, k němuž příslušely. Národnostní idea se přetvořila z vnitřní záležitosti států v otázku mezinárodní a tak byla manipulace soustředěna do pravomoci mezinárodních společností (Společnost národů, od roku 1945 OSN) a stala se prostředkem mezinárodní politické manipulace. Problémy, které byly dříve přehledné v rámci velkých států, staly se nepřehlednými v rámci nenárodnostních, cizích, mezinárodních institucí.Československý stát bez jakéhokoli raison d‘étre byl experimentem státu, uměle vytvořeného na základě výsledků 1. světové války na přání vítězné Velké Čtyřky /USA, Velká Británie, Francie, Itálie/. Nebyl založen ani na principu sebeurčení, ani na principu národnostním (žilo v něm 46,81% Čechů a Slováků, ostatní obyvatelstvo bylo jiných národnostní). Byl vytvořen jako klín, zabraňující styku Německa s Rakouskem, což bylo symbolicky vyjádřeno státní vlajkou. Československo nebylo zbudováno pro vojenskou nebo politickou sílu, nýbrž k docílení hospodářského úspěchu a proto dostalo hlavní přírodní zdroje a průmyslové bohatství starého Rakouska a bohatý díl přírodních zdrojů Uher, hýčkáno Francií, Spojenými státy a Anglií jako instrument jejich politického vlivu v Evropě. Zájem vítězných velmocí se k němu upínal vzhledem k tomu, co se od něho očekávalo v budoucnu: Československo mělo největší možnosti a hrozilo mu největší nebezpečí. Obchodně a průmyslově vyvinuté obyvatelstvo mělo rozšířit po východní Evropě síť obchodních tepen, které by daly život vyčerpaným národům, politikou těsné spolupráce mělo ulehčit utrpení sousedů a stát se vůdcem v rozvoji střední Evropy na zásadách parlamentní demokracie. Tyto záměry byly v současné době pouze modifikovány, jejich podstata se však nezměnila. T.G. Masaryk byl tímto posláním ČSR srozuměn a není zajisté náhodou, že V. Havel byl v Izraeli prohlášen Masarykovým pokračovatelem.Vzájemný poměr Čechů a Slováků byl v roce 1918 pro velmoci zcela zanedbatelný a nezajímavý. Jejich hlavní myšlenkou, jež vedla k rozhodnutí mírové konference vytvořit ČSR, bylo zřídit v centru Evropy vysoce vyvinutý a soběstačný průmyslový stát, fungující na principech parlamentní demokracie, a to bez ohledu na národnostní vztahy. Vše za jediné podmínky, že v něm německý a maďarský živel nebude tvořit většinu. Naopak při zřizování Rakouska a Uher se nehledělo k hospodářským potřebám, ale k tomu, aby byli soukmenovci pod jednou střechou. Rozdíl byl v tom, že v případě ČSR šlo o přátele vítězů, v druhém případě o jejich nepřátele.Mír St. Germainský, Wilsonových 14 bodů a Versaillský kongres daly vzniknout novým státním útvarům, nedisponujícím přirozeně regulujícím principem tradice, špatně odolávajících totalitní bolševické propagandě a primitivní sociální demagogii a s nepatrnou nebo žádnou váhou v dějinách Evropy. Československo nemělo nikdy velkou, mocnou šlechtu ani vlastní vlivnou buržoazii a proto celé jeho politické dějiny jsou poznamenány plebejstvím jeho politiků i obyvatelstva. Politický vliv tradičních středoevropských velmocí byl v Evropě anulován a bylo započato s prováděním koncepcí na sjednocování Evropy, které z ní mělo v celosvětovém měřítku postupně učinit druhořadý kontinent (Vanderlipův návrh na banku Spojených států evropských, Panevropa R. Coudenhove – Kalergiho, Briandův návrh evropské konfederace, atd.). Tradiční evropské státy měly být především zbaveny svých kolonií a tím značné části svých trhů a své finanční síly, což bylo nutným předpokladem pro úspěšné zahájení finanční a mocenské expanze v Asii, Africe a Latinské Americe ze strany kosmopolitní finanční moci. Hitlerem vedená vzpoura národně socialistického Německa tyto záměry na čas pozdržela a současně usnadnila jejich realizaci po porážce Německa ve 2. světové válce, kdy následovalo nové přerozdělení světových mocenských pozic a v Evropě 45 let okupace, po jejímž ukončení se nyní opět přistupuje k nové formě podřízenosti Evropy.Autoři sjednocovacích koncepcí pro Evropu, Rusové a Američané, usilují o mechanické sjednocení už přes 70 let a usilují o ně ve svém velmocenském zájmu. Ukazuje se však naprosto nesporně, že ryze politické řešení problému reorganizace Evropy pod zorným úhlem politické účelnosti, je nemožné. Každý pokus vybudovat nový kontinentální či dokonce světový, mezinárodní řád se zřetelem jen na cíle a zájmy světových velmocí, nemůže skončit jinak než chaosem. Imanentní slabinou všech spolků států v minulosti bylo a zřejmě i bude nedostatek úzkého právního a mravního spojení mezi organizací centrální spolkové moci, jeho reprezentací a jednotlivými lidmi, nazývanými jednoduše lidem. Přes všechnu obrovskou finanční a vojenskou moc sjednocovatelů Evropy jsou možnosti všech tvůrců velkých, integrovaných politických systémů, velmi omezené. I kdyby se formálně podařilo postavit ve smyslu logické právní architektury ladnou budovu právního sjednocení evropských národů, nepanoval by v ní onen soulad, duch dobrovolné přijatého podřízení a sebeobětování, onen sociálně charismatický prvek, bez něhož i stát sám se stává neoduševnělým a mechanickým Leviathanem. Právní a mocenské techniky nemohou tento problém rozřešit, pokud ho vnitřně nepříjmou lidé. Ani na začátku 21. století by vláda Sjednocené Evropy neměla komu panovat, protože by neměla své vlastní poddané, které by inspirovala, kteří by vizi Sjednocené Evropy přijali za svou.Tradiční evropské státy (Anglie, Francie, Německo, Itálie, Rakousko, skandinávské země apod.) jsou si tohoto problému vědomy. Není si toho vědoma reprezentace Československa. Nasazení internacionálních poradců presidenta, izolace jeho kabinetu na Hradě, konstrukce osobní moci a autoritářské výkonné organizace pod Hradem, vzbuzují přirozenou nedůvěru Evropy, z níž plynou nebezpečí vážných rizik pro stát. Václav Havel se stává pro Evropu národů nepřijatelným tím, že na sebe vzal úlohu mluvčího cizích, neevropských sjednocovacích koncepcí.Naprostá většina Evropanů pociťuje potřebu oprostit úsilí o duchovní a kulturní solidaritu lidstva od podivností pacifismu, internacionalismu a kosmopolitismu, které Evropu vnitřně ničí a kazí a jejichž hlasatelem se stal právě V. Havel. Duchovní jednota Evropy stojí nad, ale i mimo politické boje a nad i mimo fakt, že existují války. Klást požadavek, že se Evropané musí vzdát svého bojovného ducha, že se musí podřídit pacifickému míru v zájmu světa, aby bylo dosaženo duchovní a kulturní beztvarosti, může být pouze axiomem nesmyslné logiky, odporující smyslu evropských dějin. Ještě osudnějším axiomem je vnucovaný názor, že je nutné vzdát se silného a vyhraněného svérázu národů a nahradit jej bezbarvou, jednotnou zamerikanisovanou duchovní jednotou Evropy nebo z vnějšku vnucenou zdánlivou jednotou politickou, vojenskou a hospodářskou, jak o to usilovali nadnárodní bolševický internacionalismus a americký kosmopolitismus posledních 45 let. Naopak: jen Evropa sestávajících ze silných, svérázných a sebevědomých národních jednotek s hlubokými kořeny a jasně vyhraněným hlubinným duchovním charakterem, může prospět vytvoření vysoké společné duchovnosti, která, stejně jako nebyla zničena posledními dvěma světovými válkami a téměř půlstoletou okupací. , nebude zničena ani jinými válkami a okupacemi, kterým snad bude ještě Evropa v budoucnosti podrobena.Ve své dlouhé minulosti mohla Evropa, bezesporu právě díky svým mnohotvárným složením, tak dlouho udržet světovládu, přičemž hegemonie přecházela ponenáhlu z jednoho národu na druhý tím, že každý národ podle jakési imanentní posloupnosti přebíral vedení, dala tato mnohotvárnost evropskému duchu veliký přínos myšlenek, tradic, novou duchovní sílu. Mocná síla Evropy tkví v tom, že měla vždycky národy vyznačující se větší zkušeností, větší zralostí a vedle toho mladší a vitálnější národy. Posloupnost těchto národů v přebírání vedoucího mocenského postavení stála Evropu mnoho krve, ale právě tou sílila velká evropská civilizace. Není důvodu předpokládat, že budoucnost se bude příliš lišit od minulosti, nesměřuje-li Evropa ke své zkáze. Neuvědomí-li si president a vláda Československa tyto skutečnosti včas, riskuje, že imanentní vývoj Evropy Československo smete. 2. - Mezinárodní souvislosti sjednocení Antagonismus socialismu a kapitalismu, SSSR a USA, splnil svůj účel tím, že rozdělil svět, vysál nezměrná území a nezměrné počty obyvatel a odstranil heterogenitu světa z počátku 20.století. Nyní je jako nepotřebný odvolán.Zcela neočekávaně, na vrcholu své vojenské a politické moci, provedla druhá největší velmoc světa obrat a bez vyzvání, bez jediného výstřelu, kapitulovala. Podobný jev nemá v dosavadních dějinách politiky obdobu. Komunisté se omluvili za genocidu, osmdesát milionů mrtvých prohlásili za oběti určitých nedostatků, přistoupili na pakt o lidských právech, prohlásili se za přesvědčené demokraty, občas se přejmenovali, přísahali na mír a humanitu a zůstali u moci všude tam, kde se jí zdánlivě vzdali. Hlasatelé lidskosti na Západě to přijali s nadšením a s jásotem. Tajné služby SSSR a USA, které 45 poválečných let zásobovaly svět historiemi o svém nesmiřitelném nepřátelství, si vyměňují delegace svých usměvavých vůdců a ředitelů, které se střídavě scházejí v sídlech KGB v Moskvě a CIA v Longley a tiskové agentury s nadšením komentují porozumění. a přátelství, v jakém je vedeno jejich jednání.Zmanipulované a z vnějšku řízené obyvatelstvo Evropy se zděšením sleduje nepochopitelné sjednocování Německa, vládu přejmenovaných komunistů ve středu Evropy, na jihu i na východě, klade otazníky za všechno, co. charakterizuje boj o moc v Rusku, udiveně sleduje rychlost a snadnost proměn, které jim nedovolují pochopit a vysvětlit, co se kolem nich děje.Příčiny těchto jevů jsou v podstatě dvě:• potřeba konsolidace území dobytých v době aplikace. antagonismu socialismua kapitalismu, která vyřadila za světové politické hry všechny ostatní rivaly,• vytvoření politických předpokladů pro uskutečnění Velkého Izraele.Konsolidační snaha se týká především Evropy a jejím zakončením se má stát politické, vojenské a hospodářské sjednocení kontinentu pod vedením nadnárodní demokratury, která bude v labyrintech tzv. zastupitelské demokracie ve svých rozhodnutích svými voliči zcela nekontrolovatelná. To nutně povede k hlubokému odcizení.Tím bude Evropa definitivně vyřazena ze světové politiky jako samostatný, nezávislý politický subjekt a stane se z vnějšku řízeným prostředkem hospodářského a politického působení USA. Společně se pak v 21. století budou dělit o podíl na ovlivňování celosvětového vývoje s Ruskem a Čínou.Instalace celoevropské vlády předpokládá oslabení dosavadních vlád národních států, zejména v západní Evropě. V rámci prohlubující se integrace států Evropského společenství budou vlády delegovat značné části svých pravomocí a suverenity zejména v oblasti vojenství a zahraniční politiky substituujícím celoevropským úřadům. Vojenskou a finanční hegemonii nad západní Evropou si ponechají USA. Přechodně bude nalezena forma integrace okupačních armád SSSR – USA formou kooperace vojenských bloků, které pak v rámci politického sjednocování pojme malé národní armády jednotlivých států Evropy.V rámci ideí demokracie, míru, humanity a sebeurčení bude Evropa rozdrobena na malé. , relativně svéprávné národnostní menšiny a tak budou rozvráceny i dosud velké a mocné státy: Německo zesílí význam zemských vlád na úkor centrální vlády Německa, která pak velkou část své vojenské a zahraničně politické suverenity deleguje na celoevropské orgány. tím má být Francii, Anglii a ostatním garantováno, že Německo po svém sjednocení nebude usurpovat politickou moc v Evropě. Podobnou cestu budou postupně sledovat i ostatní evropské země. Tím bude velmocem garantováno, že žádná z tradičních evropských velmocí nebude moci mobilizovat Evropu k samostatnosti. Celoevropská vláda bude (jako OSN) vytvořena na principech kontinentální bezmocnosti a podřízena kontrole USA, Ruska a OSN. Mohutný hospodářský potenciál sjednocené Evropy bude směřován především do oblastí, na nichž bude mít zájem hegemonistická politika USA a jeho finanční kontrolou bude zabráněno hospodářskému spojení s potenciálními partnery, kteří jsou nežádoucí: Čína, Japonsko, arabské státy a Indie. Zboží a peníze ze sjednocené Evropy budou směřovány především do Ruska.Rusko bude velmi volně postupně konfederováno a převezme ochranu hranic s Činou a na Středním Východě, kde bude zabraňovat sjednocení arabských států, pronikání militantního islámu do Ruska a do Evropy a paralyzovat jakýkoli odpor proti vytváření Velkého Izraele. Za to se mu dostane výživy z Evropy.Vznik Velkého Izraele předpokládá nejen udržení a osídlení dosud Izraelem okupovaných území Jordánska, Sýrie a Egypta, ale okupaci dalších (Libanon, Lybie, atd.). Aby tato koncepce byla proveditelná, byl odstraněn režim Brežněvův (předtím Stalinův), který podporoval vojensky a hospodářsky arabské země, a jistil je proti USA v mezinárodní politice svými strategickými zbraněmi. Existovala hrozba sjednocení arabských zemí v jedinou protisionistickou ligu, jejíž vojenské či politické vystoupení by mohlo ohrozit jednak Izrael jako stát a celý Západ jako odběratele nafty. Toto nebezpečí bylo nyní odstraněno částečně politickým převratem v Rusku po nástupu Gorbačova a odmítnutí všech forem pomoci a podpory evropských komunistických států OOP. Kontrolou celoevropské vlády bude zabráněno, aby Arabové mohli získat vojenskou a hospodářskou (i politickou) podporu této sjednocené Evropy. Učinit Araby bezmocnými, je nutné především proto, aby bylo možné bez velkého rizika okupovat všechna arabská území, která mají být podle biblické představy sionistů součástí Velkého Izraele (od Eufratu až po Lybii).Tuto politiku sledují rovněž USA, které jsou od roku 1948 vazalem státu Izrael. Především proto bylo nutné uskutečnit tak nesmírně rozsáhlé politické změny v celém světě. I když značná část arabských států je pacifikována USA (Egypt, Kuvajt, Saudská Arábie, Sjednocené arabské emiráty, Jemen, atd.) a jsou pod jejich kontrolou, existují nacionalistické a vojensky silné státy, vyzbrojené sovětským blokem, jako je Sýrie, Irák, Lybie, jejichž protisionistická a protiizraelská orientace znemožňuje vojenskou okupaci dalších arabských území. Izrael však začátkem 90-tých let evakuuje z Ruska více než jeden milion Židů a tato území potřebuje. Tím nutí USA k urychlení politických, vojenských a hospodářských opatření, která mu provedení záměrů umožní. Všichni američtí presidenti, všechny americké vlády jsou posledních 42 roků zajatci této politiky.Vládě USA a Izraeli se nepodařilo zajistit dostatečnou kontrolu nad Čínou, Japonskem a Indií, které mají vlastní velmocenské aspirace. Tento fakt nevylučuje, že právě tyto státy budou usilovat o podporu Arabů, zejména Japonsko, které je zcela závislé na dovozu ropy ze Středního východu. Odtud také pochází japonské úsilí o hospodářské pronikání do Číny, Evropy a USA. Čína už svoji inklinaci naznačila podporou Pákistánu, Libye a Sýrie jako mocenské protiváhy konkurenčních globalistů.Americká finanční kontrola evropského hospodářství má rovněž vyloučit možnost evropských potravinových pomocí arabským státům v případě válečného konfliktu s Izraelem.Československo je tradiční pevností sionistického vlivu v Evropě, a proto vždycky vzbuzovalo nelibost v křesťanských, zejména katolických, kruzích Evropy (Rakousko, Maďarsko, Polsko, Německo, Itálie, Španělsko, Portugalsko atd.). Nyní znovu obnovená symbiosa Izrael – Československo může způsobit mnoho potíží, zejména se státy východní Evropy, které jsou (založením svého obyvatelstvem) protisionistické.Z bezvýznamného člověka a průměrného spisovatele vytvořila světová reklama nákladem cca 13 milionů US dolarů z Václava Havla osobu, nazývanou světovým spisovatelem, krále filosofů, evropským politikem, největším žijícím humanistou, atd. Jeho osoba garantuje investorům a věřitelům politickou úlohu Československa v Evropě a i jinde, vždy podle potřeby. Nikoli náhodou v jednom ze svých prvních prohlášení Havel nabídl své zprostředkování mezi Židy a Araby, i když to vzbudilo posměch. Přesto jeho úloze je přizpůsobováno všechno, co je nutné, včetně vnitřního politického režimu státu: osobní presidentský režim, podřízenost KSČ, vytváření jediné politické výkonné armády OF, zničení jakékoli opozice, která by byla schopna jeho budoucí politiku korigovat., atd. Také proto jsou jeho zahraniční poradci téměř výlučně sionisté.Proto Havel obnovil v Československu všechny sionistické společnosti a přislíbil transfer židů z Ruska přes Československo, obnovil zednářské lóže, jejichž členy se stali téměř všichni vyvolení členové Charty 77 a OF, vlády a diplomatického sboru. Ihned po svém zvolení presidentem republiky, k němuž byl předurčen od května 1989, vzal pod ochranu KSČ a její členy a dříve, než se občanská veřejnost vzpamatovala, nechal v parlamentu odhlasovat zákon č. 15/1990 z 23.1.1990 o politických stranách, jímž byla zajištěna legalita existence KSČ pro budoucnost, právo na účast ve volbách a podíl na legitimní moci ve státě. Svůj postoj odůvodnit tézemi politiky národního porozumění, humanitou, lidskými právy, odpuštěním a láskou k bližnímu. Tímto aktem legitimoval rozhodnutí setrvat na autoritativních až totalitních principech vlády, v případě potřeby i proti vůli obyvatelstva.Průnik mezinárodních velmocenských souvislostí do politiky V. Havla se projevuje v hospodářské a ústavně právní destrukci Československa, jehož rozdělení si vymohlo Rusko, do jehož vlivové sféry má připadnout Slovensko.Rychlá varianta hospodářské reformy V. Klause způsobí ve skleníkovém prostředí postsocialistické ekonomiky hospodářský a sociální rozvrat, jehož zamýšleným cílem je podstatné snížení hodnoty národního majetku a jmění. Krycím cílem je zjistit jejich skutečnou hodnotu v konkurenčním prostředí a dosáhnout konvertibility čs. měny. Zahraniční investoři a zahraniční věřitelé republiky vyčkají poklesu hodnoty národního majetku (znehodnocení uzavíraných továren, neschopných v tak krátkém čase přizpůsobení světové konkurenci apod.), protože to sníží ceny, za které potom, v druhé fázi, tento majetek skoupí. Rovněž bude dosaženo poklesu ceny pracovní síly prostřednictvím nezaměstnanosti ve spojení se zvýšením intenzity práce. Velmi značné úspory obyvatelstva budou likvidovány postupným zdražováním a odčerpány prodejem státních obligací, dluhopisů, akcií bývalých státních podniků, které se později v řadě případů zhroutí a hodnota cenných papírů bude anulována. Úspory nezkušených soukromých podnikatelů, investované do pořizování výrobních prostředků, budou později (z velké části) likvidovány jejich zhroucením pod tlakem konkurence na trhu jimi produkovaného zboží a služeb.Vítězství této rychlé varianty vedlo k přesunu Waltra Komárka a Miloše Zemana do rezervy pro dobu, kdy po ekonomickém zhroucení bude následovat druhá fáze reformy, tedy reformně-komunistická (sociálně demokratická). Dojde k ní asi po dvou letech, kdy z transferu Židů z Ruska zůstane asi 17 až 37 tisíc těchto lidí v Československu (o jejichž vazbách ke KGB netřeba pochybovat). Těmto osobám pak bude svěřen zahraniční (především sionistický) kapitál a konexe, které mají jejich banky, společenství a především KGB k dispozici (Merkuria, Rotary, atd.). Tyto konexe zaručí úspěch. S jejich pomocí (v součinnosti s ostatními Židy, rozptýlenými stejným způsobem ve státech východní Evropy, většinou rovněž z Ruska) bude pak provedeno hospodářské vyrovnání (spádované směrem na Východ) s ostatní Evropou.Druhým výrazným aspektem politiky Havlova kabinetu je příprava k odtržení Slovenska. V období 1990 – 1992 budou přijaty nové ústavy a zahájeny přípravy k rozpojení hospodářských vazeb mezi Slovenskem a historickými zeměmi Čech a Moravy. K osamostatnění Slovenska dojde později (asi za 5 – 8 let) v souvislosti se sjednocováním západní a východní Evropy (integrace má být dokončena do roku 2000). Do té doby bude hlavní veřejnou snahou V. Havla udržet oba národy pohromadě v jednom státě. V rámci sjednocení pak obětuje československý stát. Program liberalizace poměrů v Evropě bude umožňovat volný pohyb obyvatelstva bez ohledu na hranice a v jeho intencích dojde k částečnému osídlení pohraničí historických českých zemí potomky bývalých sudetských Němců. Rozpad současných JZD, nejasnost zákona o půdě a soukromém zemědělském podnikání spolu s nechutí a neochotou mladé generace k samostatnému podnikání v zemědělství způsobí, že země v těchto oblastech nebude obdělávána a stane se snadnou kořistí platbyschopných a k práci ochotných cizinců. Slovensko pak bude destruováno menšinami maďarskými, ukrajinskými, rumunskými, židovskými. Z obou národů zůstanou malé etnické menšiny, enklávy bez jakéhokoli významu politického a hospodářského – stanou se mezinárodními Evropany.Přes hospodářský a finanční průnik se pokusí dostat k moci další zasvěcené a dobře informované skupiny zbohatlíků z řad komunistické nomenklatury, StB, Charty a OF, pronikající zejména do oblasti zábavního průmyslu, hotelů, cestovních kanceláří, reklamy a hromadných sdělovacích prostředků. Budou zakládat soukromé společnosti, které postupně ovládnou uvedené oblasti působení a monopolizují je. Byli s velkým předstihem před ostatními informováni o tom, že Československo bude především orientováno na cizinecký ruch a podle vzoru organizovaného zločinu na Západě budou chtít ovládnout i s tím spojený servis: herny, prostituci, drogy, vydírání. V tomto smyslu se stanou součástí mezinárodních organizací s analogickým zaměřením, na nichž už celou řadu let na Západě participuje také sovětská KGB. Řada vysoce exponovaných komunistů dá přednost anonymní finanční účasti na těchto podnicích, která jim však přesto zajistí dostatečnou moc. Taková perspektiva byla ze strany StB předložena rovněž řadě herců a zpěváků, kteří byli verbování v r. 1989 k účasti na podpisových akcích proti režimu. Přesuny kapitálu do těchto oblastí už byly zřetelně detekovány. Participace na této neviditelné, neformální, ale faktické moci je rovněž registrovaným důvodem ke slepé oddanosti celé řady funkcionářů OF. Je velmi pravděpodobné, že fakt registrace přibližně 35 tisíc občanů Československa u KGB v Moskvě (mimo jakoukoli evidenci v Československu v kartotékách StB či KSČ) souvisí právě s touto tak rychle se rozvíjející bází činnosti.Průnik bude proveden prostřednictvím burzy a. burzovních spekulací, činností mezinárodních odborných poradenských a konzultačních firem a kanceláří, soukromých rozhlasových a televizních vysílačů, soukromých tiskovin apod. Veřejná moc viditelných úředníků a funkcionářů bude nahrazena neviditelnou a nekontrolovatelnou vládou pečlivě skrytých subjektů opravdové moci, ovládajících všechny prostředky masové manipulace. Jejich působnost bude zaměřena na znemravnění veřejnosti, zejména pak mládeže, pod lákavými hesly svobody projevu a podnikání, jak odpovídá cílům snadno ovladatelné, na jednotlivce atomizované, sjednocené Evropy.Do této mocenské, neviditelné báze, budou vpuštěni pouze ti, kteří jsou členy příslušných rodinných klanů, lobby, skupin, organizací či mafií! 3. - STAV ZEMĚ Všeobecná krize Československa je především krizí morální. Všechny ostatní krize se od ní odvozují. Počátky této krize neleží pouze v hranicích tohoto státu a nepočínají komunistickou diktaturou. Osvícenectví, renesance, zprůmyslňování, atheismus, bolševismus i amerikanizace rozrušily původní lidskou pospolitost a vytvořily abstraktní virtuální společnost, v níž vládnou zcela odlidštěné principy.Pro každou reálnou politickou úvahu o hledání možných východisek je nutné vzít za základ hlavní zjištění analýzy: Československá občanská společnost je zcela rozvrácená. Češi přestávají být národem, protože jim chybí vůle být národem. Ke konstrukci programu politické záchrany je však rovněž nutné chápat příčiny současného stavu.Původní lidská pospolitost v našich zemích byla živým organismem, byly to vztahy organického soužití, vztahy přirozené, jejichž závaznost byla pociťována jako samozřejmost. V této pospolitosti vládla tradice, přirozená autorita, svornost a obecný mrav. Jejími základy byla pospolitost krve, domu, vesnice, místa, pospolitost ducha, stejný duchovní kult. Řízení a vedení v takové pospolitosti bylo nejčastěji vyjádřeno otcovstvím, na vyšší úrovni pak autoritou obecně uznávané převahy stáří, síly a moudrosti.Tato pospolitost však byla zničena a byla nahrazena společností. Společnost však není živý organismus, nýbrž mechanický agregát. Jednotlivci v ní nejsou spojeni organicky, ale vnějšně, mechanicky a účelově. Každý žije pro sebe a ve stavu napětí vůči ostatním. Vztahy mezi lidmi jsou vztahy mocenských subjektů a jako takové jsou organizovány a upravovány pravidly, konvencemi a zvláště právem, podobně, jako vztahy válčících stran. Na rozdíl od pospolitosti, kde převládá domácí hospodářství a zemědělství, ve společnosti převládá obchod, průmysl a manipulace. Vůdcové společnosti jsou finančníci, průmyslníci a manažeři, funkci náboženských církví převzali ideologové, demagogové a organizátoři davů. Svého nejúplnějšího vyjádření dosahuje společnost ve velkoměstech. Československo nezůstalo samozřejmě tohoto všeobecného vývoje ušetřeno. I když se komunistická moc v mnohém lišila od západních systémů, má s nimi v tomto smyslu (ve svých důsledcích) mnoho společného. Francouzská revoluce znamenala začátek sekulárních masových hnutí, která si vytyčila heslo rovnosti. Toto heslo pak převzaly dvě největší sociálně-internacionální a sociálně-nacionální totality 20. století: bolševismus a fašismus. Nastalo století davů a demagogů. Projev vůle k rovnosti se změnil ve vůli po ničen všeho, co se odlišuje od vládnoucího průměru. Nepřijetí elementárního faktu vzájemné nerovnosti vedlo ke strukturální dezintegraci lidské společnosti. Pokrokářský optimismus rozhlodal všechny vazby a vedl k naprosté atomizaci lidských bytostí. Masová společnost konzumentů porušila stávající hodnotovou hierarchii a tím i dosavadní struktury společenského uspořádání a přivedla k moci nad sebou síly, o kterých každý prozíravý ví, že to jsou síly špatné a neschopné, totiž demagogy, byrokraty, korupčníky, hazardéry, gangsterské organizace, anonymní instance bez odpovědnosti, nahodilé kvantitativní většiny bez opravdového prověření kvalitou.Ze společnosti byla rafinovaně vyjmuta nezbytná složka jejího hodnotového systému – přirozená nábožnost, která byla vytlačena ideologiemi. Každá ideologie je scestná a vzbuzuje v lidech iluze, které jsou utopické. Připomínám to jako memento pro případ pokusu, učinit z demokracie, lidských práv a humanity oficiální ideologii - "náboženství" československé vnitřní a zahraniční politiky. Stav současné masové společnosti na Východě i na Západě je dokladem zhroucení všech pokrokových a rovnostářských idejí a neměli bychom na to zapomínat především dnes, kdy máme ještě jakous takou šanci volby. Ideje pokroku všeho druhu už selhaly, i když si od nich svět tolik sliboval a tolik věřil – výsledkem je oblouzený, rozvrácený, zbloudilý svět.Žijeme v době masových stran a společností – Československo, KSČ ani OF /ODS, sociální demokracie/ nejsou výjimkou. Složitý chod moderních států podporuje tendence k organizaci, specializaci a byrokracii, což jsou konstitutivní znaky masové spotřební společnosti. V takové společnosti (a Československo do této kategorie patří!) vždycky vznikají totalitní tendence, které ji mohou zničit – ne jen komunistické podzemí v současnosti. Po rozkladu tradiční společnosti a její aristokratické autoritativní elity vzrostl vliv méně civilizovaných davů. Dominující mocenské skupiny jsou přístupné vlivům a tlakům těchto zprůměrovaných davů, o jejichž přízeň minimálně v období voleb jsou nuceny se ucházet a naopak dav je atomizován, rozptýlen, neorganizován a tudíž velmi způsobilý a vhodný pro manipulaci a v případě nutnosti i k mobilizaci k totalitnímu hnutí. Samotné OF je výrazem analogických jevů a jeho devítiměsíční vývoj nese neklamné stopy rukopisu amerických analytiků CIA a analytiků KGB na jeho vznik a působnosti. Je koncipováno schopnými znalci, kteří mu tak usnadnili vysokou flexibilitu a multivariantní možnosti vývoje.V Československu se naprosto nedostává nezávislých stupňů a skupin mezi rodinou a státem – to je další významný aspekt závěrů provedené analýzy. Masová spotřebitelská veřejnost, tvořená bytostmi, které svoboda permanentní volby a z toho plynoucí permanentní zodpovědnosti obtěžuje, však nemůže vytvořit mnohovrstevnou kvetoucí demokracii na principu "jednota v mnohosti" a naopak, taková demokracie vylučuje zprůměrovanou masovou společnosti – je s ní neslučitelná. Toto dilema je skrytě obsažené a dovedně zamaskované v koncepci výkonu politické moci, jak je u nás zaváděna zahraničními poradci presidenta republiky. Nabízené východisko, svědčící o tendenci směřování k totalitě, je akcentování významu hospodářských reforem (jak bylo vypracováno Milošem Zemanem pro program OF), což předznamenává preferenci atributů směřujících k zesilování davových spotřebitelských tendencí /se skutečnou demokracií neslučitelných/ ze strany OF.To předznamenává rovněž politický posun Havlova kabinetu a náznaky přeformování rekonstruovaného OF v povolebním období – tedy tendence akceptovat pokračování v zesilování masové společnosti spotřebitelů. Masová společnost spotřebitelů se vyznačuje převahou přímé akce, přímé demokracie a neorganizovaného hnutí, které překračuje rámec běžné legality klidných etap sociálního vývoje a ohrožuje a ruší demokratické instituční procedury zastupitelské demokracie (signál: forma útoku na dr. Bartončíka). Takto konstituované a opracované OF je způsobilé kdykoli v případě potřeby zavést diktaturu. Protože masové hnutí, které může OF kdykoli vyvolat (jak to činila KSČ), popírá úctu k principům svobodné soutěže za rovných podmínek /mezi těmi, kdo jsou připuštěni na start - pozn. NN/ a veřejné diskuse /mezi těmi, kdo jsou připuštěni k diskusi - pozn. NN/ jako základny pro kompromisní řešení konfliktních zájmů /tedy těch, které jsou stávající mocí za takové uznány - pozn. NN/. Zejména dnešní OF, které je samo dílem takového hnutí (i když uměle vyvolaného) by na to nemělo zapomínat, protože může být vrženo proti komunisty pevně ovládaným odborům a obětováno. Legalita volbou by ho nezachránila.Sociální hodnotový systém minulosti, na který se dnešní vláda slovně odvolává, kladl hlavní důraz na práci a povinnost a hodnocení spotřeby jako něčeho, co je odměnou za práci, což však v životě člověka nemá hrát rozhodující roli. Neomezená spotřeba byla výsadou vládnoucích skupin, pro většinu obyvatelstva se však pokládala za zhoubnou a byla ztotožňována s rozmařilostí a mravní degenerací. Dnes jsme však v situaci, kdy lidé naplňují obsah slova svoboda množstvím zboží, hltáním dojmů z cest, počtem pornografických časopisů, striptýzů, neomezenou homosexualitou, násilím, poživačností – a vláda tuto tendenci podporuje, protože takto zahlcený občan nemá čas sledovat vládu a nepřekáží. A pak tu je to nejdůležitější. To všechno odvádí lidi od chápání toho, co je pro ně v životě opravdu zásadní: od cesty ke své podstatě a k podstatě toho, co se odehrává kolem nich...Zdrojem spotřebitelského způsobu života, který zasáhl Evropu amerikanizací po 2.. světové válce a komunismem o 20 let později, je především depreciace budoucnosti, vyvolaná možností zničení světa v kteroukoli chvíli, pocitem jedincovy naprosté bezmocnosti proti tomu a proti úplné manipulaci s jeho vědomím, dále s rozvojem techniky, který umožnil masovou výrobu pro masovou spotřebu. Život potom dostal ve své hodnotové a postojové tendenci tento směr: lidé začali soudit, že pracovat je třeba tak, aby člověk co nejdříve, už v mládí, mohl užívat ovoce svého úsilí a není nutné se příliš starat o budoucnost, protože je nejistá a starý člověk už nemůže vychutnat všechny požitky, které trh života nabízí. Pokud jde o potomstvo, má se řídit stejnými pravidly. Pod vlivem tohoto krátkozrakého materialistického životního kréda, konzumní orientace sama na sebe, obyvatelstvo Československa ve všech směrech silně zdegenerovalo.Jasně konturované ideje a mravní normy ztratily na přítažlivosti, rozšířil se morální a sexuální liberalismus, na významu a oblibě získaly viditelné a hmotné hodnoty, jako oblečení, dobré jídlo a pití, osobní vůz, chata, kvalitní bydlení, cestování, sexuální život. Komunisté pochopili tento trend a navíc nabídli obyvatelstvu možnost krást, lhát, udávat, pomlouvat – beztrestně. Za to získali lhostejnost obyvatelstva, které se s jejich vládou smířilo a přestalo je obtěžovat. Proto u nás prakticky neexistoval odpor proti komunistické diktatuře a sovětské okupaci.Spotřebitelský trend životního stylu se však střetává s faktem, že spotřebních statků, které přitahují zájem a aspirace lidí, není tolik, aby mohly být uspokojeny žádosti či potřeby všech. Spotřebitelskost není zdaleka ještě pro každého každodenní skutečností, její univerzálnost není v oblasti reality, ale především v oblasti chtění, aspirací, přání a hodnocení. Tento fakt ve svých důsledcích znamená, že věci, které jsou předmětem spotřebitelského usilování, si udržují svůj kurz i proto, že nejsou každému přístupné. Je velmi pravděpodobné, že aspirační hodnota japonského osobního auta ve stupnici společenského oceňování by okamžitě poklesla, kdyby jej vlastnil každý. Stav, kdy je množství žádaného zboží menší než množství lidí, kteří po něm touží, je stavem boje a soutěže, který se projevuje hledáním nejvýhodnějších, nejefektivnějších a nejrychlejších cest k dosažení vzývaných hodnot.Proto také současná masová průmyslová společnost je společností výkonovou. Její princip zvyšování životního standartu je ve své realizaci podmíněn výkonným věděním, které se stalo náhražkou vzdělání, nenahraditelným výrobním prostředkem a podstatným stavebním principem takové společnosti. Pouze tímto výkonným vzděláním a věděním je možné dosáhnout iluze pokroku. Výkonové vědění je však vlastnictvím dominantních společenských skupin a všechno, co je zahrnováno pod pojem pokrok je jimi neseno. Tyto dominantní mocenské skupiny jsou držiteli špičkových pozic, do nichž se dostaly na základě výběru orientovaného v podstatě na osobní výkonové vědění. Díky svým pozicím a rolím mají moc nebo vliv bezprostředně přispívat k udržení nebo změně stávající mocenské a sociální struktury a norem, které jsou jejím vyjádřením a nositelem. Dominantní mocenské skupiny na základě své na obdiv stavěné prestiže mohou sehrát vzorotvornou roli, čímž vytváří, určují a udržují normativní chování jiných lidí. Zachování komunistů v těchto pozicích jednoznačně určuje politickou tendenci, sledovanou Havlem a OF. Masová průmyslová a spotřebitelská společnost je hierarchicky členěna podle výkonové kvalifikace – společnost Československa je konstituována stejně a tento fakt nelze přehlédnout či ignorovat při posuzování motivace Havlova kabinetu. Podíl a význam vlastní práce rozhoduje o statutu a pozicích. Špičkové pozice zaujímají ti, kteří mají nejlepší výkon uznávaný skupinou - a to jsou právě dominující mocenské skupiny, které se obvykle samovolně prohlašují elitou (Charta 77, OF). Důležité, je aby byl výkon skupinou uznán.Pouze výkon doprovázený úspěchem opravňuje k zařazení mezi mocenskou špičku. Teprve úspěch činí kvalifikace relevantní pro tvorbu dominantní mocenské skupiny: tyto dominantní skupiny nejsou omezeny a politickou oblast, ale působí i ve všech ostatních sférách, včetně zábavního průmyslu. Takováto masová průmyslová společnost konzumentů je životně závislá na stupňování produktivity, a proto v ní stále větší význam získává výkonová autorita (proto president a jeho poradci neustále při každé příležitosti prezentují svoje pracovní zatížení). Představitelé výkonové autority pak nutně usměrňují chod společnosti, které svou činností vtiskují tvářnost. V zájmu úplné realizace konzumní společnosti jako výkonové je odbourání všech determinantů vzestupu mimo rámec výkonového principu. Žádný úspěch však nespočívá pouze na odborném výkonu. Úspěch často zahaluje tím, že ideologicky legitimuje sebe jako výkonovou zdatnost (presidentská kancelář, vláda, parlament).Dnešní československou spotřebitelskou společnost charakterizuje především snížení kdysi převažujícího podílu rodiny na zespolečenštění jednotlivce. Tuto funkci do značné míry převzala škola, ubytovna, reklama, televize a vrstevníci. Novodobou společnost vyznačuje hojnost styků, jejich rozdrobení a odosobnění, osamocení jednotlivce uprostřed množství. Vznikla otupělost k přemíře dojmů, peněžní hospodářství vede k uniformitě spotřeby, zdůrazňuje se výkonnost, která vede k vykořisťování. Člověk tak nabývá svobody úděsnější než otroctví, vedoucí ke splynutí s něčím větším a mocnějším.V takto koncipované společnost je nejvýznačnější tendencí stálý rozvoj byrokracie. Členové této byrokracie mají nejvýraznější problémy: rozpory mezi povinností a osobními zájmy, nutnost družnosti a sebeovládání, vytváření klik a mafií, potřeba ztotožňování se s cíli úřadu či podniku, pocit bezmocnosti. Taková byrokracie vyvolává oddělování cílů od prostředků, což má za následek oddělování normativní, které se projevuje jako desintegrace a rozklad hierarchie jakýchkoli hodnot. Vzrůstající specializace masové společnosti produkuje veliké množství hodnot navzájem nespjatých, nesouvislých. Úpadek autority církví je jen jedním článkem trendu, k němuž patří pokles prestiže patriarchální rodiny, ztráta identity osobnosti a oslabení její autonomie. Převládá člověk řízený z vnějšku, podřízený úplné manipulaci. Člověk, naprosto způsobilý přijmout jakoukoliv diktaturu a zcela neschopný jednání podle vlastní úvahy a s odpovědností za něj. Člověk, neschopný samostatného života v demokracii, pokud jí nebude rozumět jako pouhému heslu, vyhlašovanému k vytržení davu.Ekvivalentem přebytku hodnot, produkovaných takovou konzumní společností, je obtížnost volby a výběru: masový člověk je v postavení malého dítěte v obrovském hračkářství: všechno ho to přitahuje, ale všechno si koupit nemůže a když už se pro něco rozhodne, ví, že ho to nebude dlouho bavit. Je indiferentní ke všemu specifickému. Je evidentní, že v Československu tento typ lidí převládá a mělo-li by se stát cílem jeho zdokonalování v těchto jeho vlastnostech, pak je demagogií deklarovat demokracii, humanitu a lidská práva, protože takové ideje jsou s takovými lidmi neuskutečnitelné. Davy takových lidí budou dnes zbožňovat Václava Havla se stejnou samozřejmostí, jako zítra v milionech budou požadovat jeho veřejnou popravu.Destrukce člověkova vztahu k transcedenci je paralelou rozkladu jeho vztahu k ostatním lidem. Dnešní lidé jsou blíže primitivnímu modlářskému kmeni než náboženské kultuře středověku. Kromě regrese k modlářskému pojetí boha vnikly do náboženství představy podstatných rysů současné konzumní společnosti. Konzumní člověk , přeměněný ve zboží a prožívající svou životní energii jako investici, která je mu prostředkem k dosažení co největšího zisku se zřetelem k jeho postavení a k situaci na trhu osobností, si přeměnil víru v boha v psychologický nástroj lepšího přizpůsobení pro konkurenční zápas, v prostředek ke zvýšení schopnosti dosáhnout úspěchu. Stejně tak si sympatie k ostatním přeměnil v neosobní slušnost a boha změnil v generálního ředitele akciové společnosti světa.Organizovaná transformace politických a komerčních potřeb v potřeby individuálního člověka ho vnitřně utlačuje a tak oživuje tradiční náboženské mýty. Tato vnitřní identifikace, která je ideologickým protějškem eliminace opozice antagonistických zájmů a skupin, které spotřebitelská společnost považuje svou největší vymoženost, vede k omezení vnitřní dimenze ducha. To všechno je důsledkem totálního přízemního empirismu v práci s pojmovým aparátem, který je metodologickou legitimací duševního zmatku dnešních intelektuálů.Zmasovění poslechu rozhlasu, televize a četby tisku usnadňuje rychlé společenské a politické změny. Obecenstvo jejich produkci přijímá, přitakává jím uznaným hodnotám a nerozrušuje-li ho upoutáváním pozornosti na hlubokou problematiku bohatého vnitřního života člověka, je spokojeno. Intelektuál stále řeší dilema: služba v byrokratickém stroji nebo úsilí o uskutečnění vlastních ideálů za cenu osobní oběti.Z potřeby zničení hodnot, které přerůstají chápání, což uráží, se davová spotřebitelská kultura neopírá o abstrakce, ale o hvězdy: operuje s hrdiny, kteří jsou symbolem společenských hodnot a de facto ekvivalenty antických bohů. Tento aspekt byl příčinou neobyčejně rychlé ztráty prestiže Charty 77 a OF i jejich někdejší popularity. Osudem hvězd, na rozdíl od hodnot, je rychlý vzestup a pád...Zmatení a destrukce hodnot nutí mladou generaci k přizpůsobení, které se projevuje cynismem, soustředěním se na co nejužší obor, jehož ovládnutí skýtá záruku úspěchu, a zanedbáváním všeho ostatního.Část mládeže pohrdá konvencí a úctyhodným životem, má nechuť k životnímu soutěžení a pohrdá životním stylem svých rodičů. Jejich vzpoura proti rodičům je přivedla do opozice režimu, vrhla je do ulic a motivovala jejich jednání v roce 1989.Kult umění je podporován, protože má schopnost vytvářet mýty – proto president dramatikem a invaze zpěváků a herců do vlád a parlamentů. Film, televize, poskytují hotové modely vyjadřování citů a postojů a tím ovlivňují myšlení a chování lidí. Proto všichni generální ředitelé televize, rozhlasu a filmu jsou (bývalí?) komunisté. Zábavní průmysl spotřebitelské kultury může vyrábět pouze výrobky sériové a s krátkou životností – včetně popularity prominentů. Sériovost obsahu je charakteristickou vlastností masové spotřebitelské kultury: umožňuje masový odběr a masovou spotřebu, vytváří návyky a zájmovou orientaci. Preference takového pojetí kultury presidentem může odrazovat. Taková kultura, zejména pak televizní, ve srovnání s tradiční kulturou, zvětšuje vizuální formy exprese a vytváří kulturu obrazů. Její konzumenti soudí, že účast na kultuře se zakládá na shlédnutí a jsou přesvědčeni, že pro porozumění obsahu stačí krátký pohled. Tím ztrácí schopnost kontemplace, koncentrace a uvažování. Pohled na film nebo televizi není spojen s vlastní úvahou, jako např. u knihy, plastiky nebo hudby, a vzniká primitivní, infantilní vztah k světu. Tento moment vede ke zmenšení role psaného slova a ke krizi knihy. Občanský spotřebitelský dav státu se zřetelně cítí lépe pod tlakem autorit než ve svobodné liberální demokracii, protože neví, co si s takovou svobodou počít, zvláště, když je spojena s neutěšenou hospodářskou situací, protože jsou to velké děti, infantilní dospělí, kteří chtějí, aby se o ně někdo staral. V liberální demokracii však mají pocit, že se o ně nikdo nestará. Svoboda se jim stává břemenem a touží po silné ruce někoho, kdo by o ně pečoval a převzal za ně veškerou odpovědnost. Dávají přednost hospodářské a spotřebitelské zabezpečenosti před politickou svobodou. Nejsou schopni autonomní morálky – jejich morálka je vysloveně heteronomní a spočívá víceméně na autoritě: řídí se tím, co je jim shora jako mravní povinnost uloženo, nejsou však schopni určit, co má být touto mravní povinností. Konvenuje jim moc, nikoliv právo – právu se podrobují jen proto, že je spojeno s mocí. Této moci se čs. spotřebitelská masa koří tím více, čím je energičtější, a projevuje vůči ní masochistické postoje. Jakýkoli vládce je pro ně nositelem numinosního hodnotového zážitku a ten není možný bez momentu tremenda.Podobný postoj zachovává čs. spotřebitelský dav i ve vztahu k politickým ideologiím. Jejich náboženský instinkt se projeví i tehdy, když se odkloní od náboženství. Kterákoli politická ideologie či státní ideologická dogmatika, mohou mít v Československu úspěch jedině tehdy, stanou-li se samy sekularizovanými náboženstvím. Filosofická kritičnost, skepse a relativnost je tomuto davu naprosto cizí.Takový dav, v nějž se změnila čs. společnost, nemůže být nositelem hospodářského, politického a kulturního života, protože je v podstatě pasivní, netvořivý a neplněhodnotný. Může sehrát kladnou funkci jen v takovém systému, který respektuje tuto jeho bytostnou přirozenost a buduje sám sebe na určitých kostituantách. Existuje zřetelné nebezpečí, že těchto vlastností bude bez nápravy použito k vytvoření nové organizace s výrazně totalitními sklony, kupř. v rámci OF.Neuvědomovat si tento stav československého obyvatelstva a nezařídit se podle toho, se rovná politické sebevraždě. Tato občanská veřejnost je nyní jako celek i jako jednotlivci, depersonalizována. Výsledkem je jakýsi nový druh poddanství, jemuž obyvatelstvo uvyklo a je způsobilé jakémukoli aktivnímu přizpůsobování se. Podřizuje se jakékoli reklamě a propagandě, která je součástí politické manipulace, exploatuje různé instinkty a postoje, zakořeněné ve vědomí tohoto davu, a proto se výkon vnitřní moci bez ní nemůže obejít. Dvě generace vyprodukované padesáti léty diktatur uvykly poslouchat a dokonce se aktivně ztotožňovat s příkazy režimu, ztotožňovat se s každým režimem a pracovat tak na svém podřízení. Lidé už akceptovali, že všechna závažná politická rozhodnutí, kterými se vůdčí mocenská skupina (kterákoli) podjímá moci, jsou vynášena a prováděna arbitrážně, samovolně, bez nejmenší kontroly ze strany veřejnosti, a že se k tomu vydatně používá prostředků dominace a manipulace. I když propaganda není vždy přijímána afirmativně a někdy se střetává s výsměchem a ironií či lidovým vtipem, nemůže tento typ reakce rozložit perfektně vypracovaný systém dominace a manipulace, který se beze změny používá dosud. Tento systém je příliš účinný, než aby jej mohl dav účinně kontrolovat či korigovat vyzkoušenými prostředky protipůsobení. Naprostá okupace všech prostředků masové komunikace umožňuje denně napájet občana státním vědomím, které ta která skupina manipulátorů pokládá za funkční, zglajchšaltovat jeho myšlení. Komunistická oligarchie se v minulosti orientovala spíše na predominaci než na výkon, a to ji přeměnilo ve ztrnulou a uzavřenou. Tato skupina lidí byla k moci vynesena masami a pak si je prostřednictvím totální centralizované organizace společenského života podrobila a ujařmila je. Vyšší byrokracie v jejich službách, která dodnes zůstala nedotčena, se nestřídala tak často jako jiné mocenské skupiny a získala díky své stabilitě před ostatními předstih a ovlivňuje dosud stále tvorbu politické vůle. Domněnka, že proces tvorby politické vůle se uskutečňuje zdola nahoru je iluzí, o jejímž primitivismu už snad v Československu nikdo nepochybuje. Lidé v konzumní společnosti nejsou schopni tvořit politickou vůli bez pomoci sociálně a politicky aktivních menšin. Demokracie v davové konzumní společnosti předpokládá pevné vedení, dobře fungující systém, což jsou v podstatě podmínky nesplnitelné. V každé demokracii všude na světě vládne mocná menšina nad širokou občanskou veřejností a v existenci těchto mocenských menšin tkví faktické možnosti demokracie. Pojem demokracie je už jen politickým propagandistickým heslem, demagogickou formulkou či derivací. Klasická demokracie západního typu přestala plnit svou funkci a je stále méně schopna integrovat společnost svými metodami politického řízení a vedení. Její osud nyní závisí na tom, zdali si dokáže vytvořit vůdcovské vrstvy, jež by odpovídaly její podstatě. Nepodaří-li se to, pak se velmi pravděpodobně neubrání náporu některé modifikace totality. Prvořadou krizí obyvatelstva Československa je krize mravní a krize postojů. Prostě napodobování západních systémů v sobě skrývá nebezpečí vtažení země do dalších krizí, které se projevují v celé Evropě a odsunují ji na periferii světa.Dynamika změn vztahů mezi lidmi nejen v Československu, zůstane-li neřízena, člověka zničí. Bude-li řízena, zničí jeho individualitu a všechny hodnoty, které dosud ve svých dějinách vytvořil. Napětí mezi těmito dvěma alternativami, mezi zkázou v jedné či druhé formě, se stává měřítkem, jímž je odměřována budoucnost. 4. - OBECNÉ PODMÍNKY Od počátku 20. Století nastala doba konce všeho neměnitelného a posvátného a začala doba relativismu bez hranic, doba zmechanizování života, doba manipulátorů a spotřebního davového člověka. Ideologové všeho druhu, utopisté a revolucionáři neposkytují už žádnou naději, protože jejich království pravdy na zemi a věčné vysvobození ve svobodě, byly vždycky neuskutečnitelné. Všichni byli obětí vlastní neznalosti hranic možného.Mezinárodní finančníci, profesionální političtí hráči a relativističtí manipulátoři naproti tomu vytvořili skutečnosti, které v mnohém předstihly sny utopistů. Jejich produkty jsou velkoměsta, organizátoři davů a jejich smýšlení, náhrada života spotřebitelstvím a světové sjednocení. To všechno nemuselo být předem plánováno, předvídáno ani proklamováno, nemuselo to být do důsledků součástí žádných idejí, postupné aproximace k tomuto stavu byly víceméně dílem nahodilosti, dovedně využitých. Neplánovanost vědeckých a technických vynálezů vytvořila technologické prostředí, které rozdělilo radikálně život člověka na specifické funkce, které jsou měřeny a řízeny. Život se rozbil do útržků. Lidé žijí každý útržek samostatně a nemohou je spojit v celek, který by dával nějaký smysl. Člověk žije různé životy v jednotlivých epizodách a má je zpřeházené. Žije jednu epizoda a na ty ostatní nedokáže zapomenout, nemůže se jich zbavit. Když to nejméně chce, vynoří se a stojí nesmiřitelně proti sobě. Části jsou jasné, ale celek je mlhavy a nepochopitelný. Není jasné, zda-li rozum člověka osvobozuje, nebo zda-li činí nesčetné inovace samu strukturu společnosti ještě nejasnější a záhadnější. Je však zřejmější, že člověk, manipulátor, byrokrat či vědec, ztrácí svou intelektuální vládu nad skutečností.Tento relativistický stav vytváří mezi lidmi a lidskými hodnotami, k nimž dopívali celá tisíciletí, nové prostředí, v němž všechna předcházející přesvědčení, světská i náboženská, jsou zpochybněna. Už druhá polovina 19. Století naznačovala krizi všech idejí, demokracie, náboženství i politiky.Demokracie stojí tváří v tvář vysoce technologickému světu, v němž je společnost nedemokraticky rozdělena na vysoce kvalifikované a vysoce nekvalifikované sektory a lidi. Vzniká otázka, zda bude vládnout technologická mocenská skupina.Náboženství a filosofie prožívají svou vlastní krizi. Jakmile jednou lze vnější prostředí pochopit, člověk už nepotřebuje útěchu vymyšlených demiurgů. Avšak v tomto novém postoji musí člověk čelit trapné skutečnosti,že při poznání různých aspektů společnosti se společnost jako celek zdá být nevysvětlitelná. Kromě toho musí člověk převzít novou odpovědnost za svůj svět, v němž už není vhodného nadpřirozena, na které by svaloval vinu za své neštěstí.Technologie je ve své podstatě sociální povahy a sociální krize se často odrážejí v literatuře, která citlivě reaguje, než v číslech, vykazujících výrobu a spotřebu zboží. Vzpoura, pochybnosti, odcizení a dekadence patří dnes k dominantním literárním a uměleckým tématům. O všem lze pochybovat a zdá se, jako by se lidstvu hnusil jeho vlastní vývoj. Všechno myšlení končí v nejistotě a zmatku a taková je celá dnešní nálada.Bolševismus už nemá žádný význam a kapitalismus spěje ke konci vlastní dekadencí, protože jeho ekonomie ničí jeho vlastní civilizaci a osobnost člověka. Převzetí takového vzoru by nemělo být programovým cílem, zejména pak ne dominantním programovým cílem. Klasické pojetí kapitalismu kombinovalo zvláštní etiku s výrobním systémem: soutěžící jednotlivec se svým absolutním právem na soukromé vlastnictví sloužil druhým lidem tím, že šel za vlastním prospěchem. To byl volný trh, tj. neviditelná ruka určující ceny, předělující peníze a výrobní prostředky tam, kde jich bylo možné nejlépe využít atd., což usměrňovalo každou antagonistickou osobní chamtivost ke společnému dobru. V takové situaci je vydělávání peněz ctností, protože podporuje individualistické snahy, inovace a bohatství společnosti. Toto svobodné soutěžení však svými vlastními hluboko zakořeněnými tendencemi téměř zničilo samo sebe. Vedlo k soukromé kolektivizaci ekonomie a k velkému nahromadění bohatství několika málo lidí a tomu odpovídající koncentraci ekonomické moci v rukách lidí, kteří často nejsou majiteli, nýbrž jen správci a manažery investovaných kapitálů, jež spravují podle vlastního dobrozdání s cílem zvětšit zisk. Dekadence se projevuje právě v této koncentraci a kolektivizaci, z níž vyplývá možnost diktovat ceny spíše než reagovat na zákon nabídky a poptávky, využití zisků a plánovacích technik, stratifikace vynalézavosti a odstranění rizika na peněžním trhu. Tato kolektivnost vede ke krizi odpovědnosti – vzniká otázka, zda je manažer odpovědný pasivnímu akcionáři nebo veřejnosti.kolektivizace vede ke krizi odpovědnosTento západní hospodářský vzor byl tradičně identifikován s úsilím dosáhnout okamžitého peněžního zisku. Poněvadž se však korporační podnik rozvíjel po dlouhou dobu své činnosti, jeho moc už není osobní, nýbrž kolektivní a zástupná. Tak existuje možnost, že při dlouhodobém plánování budou korporace ochotny svou politiku integrovat s politikou státu. Protože korporace spěje k byrokratickému kolektivistickému řádu, který není kapitalistický ani socialistický, vzniká nová filosofie a metoda řízení.Dekadence chudiny spočívá v její neschopnosti snesitelně vládnout sobě samé. Vlastnosti a city, které u ní vyvstanou ve dnech vášnivých a spontánních povstání, jako solidarita, loyalita apod., se zinstitucionalizují a zbyrokratizují, jejich vedoucí skupina se změní v cíl sobě samé a utlačení zůstanou předmětem historie, nejnižší figurou ve hře. Protože dekadence chudiny otupila své dřívější ostří a dekadence kapitalismu se změnila v korporační kapitalismus, skončila pojetí socialismu a kapitalismu z 19. Století jako utopie. Tradiční sociální kategorie se staly anachronismem. Nynější problémy mají co dělat s kvalitou života a k ní nemají ideologové minulých dob co říci. V masové spotřebitelské společnosti však chybí dynamika, impuls pohybu vývoje, chybí vnitřní opozice. Možná, že ji jednou vytvoří vzdělaní i nevzdělaní lidé, kteří se v takovém světě ocitnou mimo konzumní hru.Když bůh zemřel, člověk, který ho měl nahradit, se znechutil sám sobě. Z toho vznikla krize víry a nevíry, která způsobila duchovní prázdnotu 20. století. Člověk se začal bát své vlastní moci. Ve vakuu této krize je nebezpečí, že se může zrodit uměle zkonstruovaná fanatická pseudovíra. V rozkladu světa má člověk možnost vytvořit svět nový, uvědomí-li si skutečnou dynamiku tohoto světa. Technicky je možná podstatná redukce práce a tím i úsilí o obstarávání živobytí, avšak takové osvobození bude nejen zdrojem nové spirituální krize. Bez práce a s ní spojeného přinucení, se může společnost rozpadnout. Práce symbolizuje boj člověka o přežití, přičemž velká většina lidí nemá možnost vybrat si ten druh práce, o který by měla největší zájem, ale nadbytek může tuto situaci změnit. Taková alternativa se však může zvrhnout v chaotickou situaci, kdyby byl odstraněn vliv nutné práce, přinášející vystřízlivění. Takové změny mohou člověka zničit. Volnost vzniklá z nadbytku vzbudí v člověku vrozenou schopnost destrukce tím, že ho zbaví nutnosti pracovat. Buď si tedy člověk zvolí novou společnost, anebo si nová společnost zvolí jeho a zničí ho. Náhodné změny se už staly mocným plánovacím faktorem a nebude-li jiného, moderní technologie bude sledovat svůj vlastní podvědomý plán. Umožní vznik celostátního ekonomického plánování, které povede k totalitě a vytvoří tupou, na nic nereagující mocnou byrokracii. Plánovaná ekonomie použije spotřebitelského trhu a cenového systému jako způsobu k určování vkusu veřejnosti. Tyto tendence se už zcela zřetelně projevují v koncepci hospodářské reformy, jejímiž autory jsou osvědčení komunisté.Člověk byl schopen ovládnout přírodu, ale není schopen ovládnout sám sebe. Je otázkou, může-li změnit racionalitu svého výrobního procesu v racionalitu lidskou. Vývoj spěje k vytvoření velmi tenké vrstvy mocných a ohromné odcizené masy. Odcizení, cizota, se už dnes projevují jako stav osamocení, odloučenosti a boje stav plodící starosti o prosazení a upevnění své existence ve společnosti. Je to stav nespoléhající na nic, stav vůle po majetku a moci. Postupná racionalizace světa provokuje otázku, nestává-li se politika anachronickou iracionální perverzí uvnitř trendů narůstajících pravidelností, schematizace a technizace. III. - LIMITY MOŽNOSTÍ Faktická světová moc je neviditelná a projevuje se řízením oběhu peněz a finančními operacemi, které pak dávají výraz politice. Světovým rozměrem této působnosti jsou určeny hranice a možnosti každého odporu proti směru, jímž je řízen osud lidstva a jednotlivých států. Komunismus i kapitalismus vytvořil konzumní společnost, která je řízena výlučně regulací oběživa. Na této bázi bude probíhat každý proces, který na sebe může vzít jakoukoli zprostředkovací podobu. Důsledkem je odlidštění.Vliv peněz, jako prostředku ovládání lidí, změnil vztahy lidí mezi sebou a vztahy jednotlivce ke společnosti. Dovršenou formou abstrakce společnosti a atomizace dnešních jednotlivců, je peněžní forma směnné hodnoty, peníze, jak v kapitálové, tak i úrokové podobě.Peníze se staly nejpevnějším poutem mezi lidmi a podstatou jejich nejreálnější pospolitosti a nestrpí žádnou jinou, jež by stála nad nimi. Peníze, to je žárlivý Bůh Izraele, který nestrpí vedle sebe žádného jiného Boha. Peníze degradují všechny lidské bohy a mění je ve zboží. Peníze se staly hodnotou všech věcí, hodnotou, která se ustavila sama pro sebe. Staly se universálním prostředkem veškeré moci, která je v dnešní době uplatňována. Jejich ovládání je spolehlivě anonymní a prostřednictvím této anonymity je spolehlivě anonymní i moc jimi vykonávaná. Peníze zbavily celý lidský svět a přírodu jejich přirozené hodnoty. Staly se odcizenou podstatou lidského jsoucna a tato cizí podstata člověka ovládá a člověk se jí koří. Zatímco politika je zdánlivě nadřazena peněžní moci, ve skutečnosti se stala její nevolnicí. Moc peněz je despotická, osudový extrakt, který se stal všeobecným katanem, vypovídající válku celému lidskému pokolení. A přece je to v podstatě zvnějšněná mohoucnost lidstva, jeho odcizená a na pospas se vydávající rodová podstata.V penězích nabývá všechno zboží svého odcizení a zároveň však jediného adekvátního bytí. Zboží, univerzální cíl současné konzumní společnosti, se totiž stává zbožím jen všestranným zcizováním – směnou. Tuto schopnost či tuto potřebu všestranného zcizování neustále zdokonaluje a rozvíjí, neboť je to její základní existenční projev. Peníze jsou vrcholným uspokojením této potřeby. Protože představují odcizenou podobu všeho ostatního zboží, čili produkt jejich všeobecného zcizování, jsou absolutně zcizitelným zbožím. Proces oddělování směnné hodnoty od hodnoty užitečné, je současně věcným výrazem procesu oddělování společnosti od jednotlivých individuí, jehož výsledkem je prázdná abstrakce společnosti na jedné straně a masa izolovaných, navzájem nerozlišitelných individuí na straně druhé. Tato reálná abstrakce od všeho lidského, nejhlubší výraz nelidské podstaty této politické činnosti.Volby tohoto způsobu světovou politickou mocí strhla samozřejmě k nápodobě všechny, kdo se světové politiky zúčastňují. Finanční politika se stala universálním prostředkem boje o světovou moc a současně i prostředkem boje proti ní.Všechny lidské vztahy se přetváří v kvantitativní atribut mrtvých věcí. Každé nové učení rozvíjejícího se systému (pojmu) hodnoty je novým abstrahováním od dalších kvalit. Proces jeho konkretizace je procesem zabstraktňování člověka – stejně, jako proces subjektivizace hodnoty je procesem objektivizace člověka (stává se objektem působení svých vlastních výtvorů).Výrobce zboží vyrábí výrobky, které nemají pro něho samého bezprostřední hodnotu, ale mají užitnou hodnotu pro jiné. Pro výrobce mají jen tu užitnou hodnotu, že jsou nositelem směnné hodnoty a tak prostředkem směny. V důsledku toho je majitel zboží nucen samotnou povahou svých výrobků, zbožím, zcizit je za jiné zboží, jehož užitnou hodnotu potřebuje. Vůbec všechna zboží mají tu vlastnost, že nemají užitnou hodnotu pro své majitele a mají užitnou hodnotu pro své nemajitele. Musí proto přecházet z ruky do ruky, vstupovat do směny, kde se teprve vztahují k sobě jako hodnoty a jako hodnoty se také realizují. Forma peněz je jen odrazem vztahů všeho zboží,který utkvěl na daném zboží. Peníze se stávají směnným prostředkem zboží, charakterizujícím procesem oběhu, tj. oběživem. Tato zprostředkující funkce peněz je životně důležitá, lokajská a dohazovačská. Vznikají dvě protikladné navzájem, se doplňují metamorfózy: přeměna zboží v peníze a zpětná přeměna peněz ve zboží, tj. prodej a koupě. Oddělení koupě od prodeje rozkládá původní prostou výměnu. Nikdo nemusí kupovat bezprostředně po tom, co prodal. Může se s penězi v kapse vydat do světa hledat jiné trhy, které lépe uspokojí jeho potřeby a pravděpodobně vyvinou nové. Tento charakter rozvinuté peněžní směny a její rozšíření znamená definitivní přetržení pupeční šňůry, která poutá individua k přirozeně vzniklé pospolitosti a likvidaci bezprostředního vztahu člověka a přírody. Na místo izolovaného, místního, primitivního vývoje s jeho omezeným lokálním individuem nastupují (s rozšiřováním trhu na světový trh) světové dějiny, kterým odpovídá světodějná existence individuí, jakási empiricky univerzální individua. Osvobození každého jednotlivého individua se uskutečňuje tou měrou, nakolik se dějiny mění v dějiny světové.Oběh je nepřetržitý pohyb zboží, ale pokaždé jiného zboží. Každé zboží se pohne jen jednou, pak zaniká, naplňuje své poslání. V dalším pohybu pokračuje nikoli jako totéž zboží, nýbrž ve svém zrušeném jsoucnu, tj. jako jiné zboží – jako zlato.Oběh tedy přestavuje jednotu nepřetržitosti a přetržitosti, přičemž jeho trvání, jeho nepřetržitosti připadá zcela penězům. Změna formy zboží se jeví jako přemístění peněz. Peníze uvádějí zboží do pohybu tím, že realizují jejich ceny, že vůbec celý pohyb vychází od peněz, kdežto zboží jsou nehybná. Peníze tu přestavují boha v jeho absolutní neomezenosti a všudypřítomnosti, v atheistické podobě. Jejich zlatý háv způsobuje, že se jim klanějí i nevěřící.Hodnota zlata a peněz není jejich vlastní hodnotu, nýbrž hodnotou celého světa zboží, kterou pouze přestavují tím, že jim dávají cenu. V této podobě existují jen jako myšlená hodnota, jako ideální forma, existující jen v představě. Zatímco zlato se stává ideálními penězi neboli měrou hodnoty proto, že všechna zboží jím měřila své hodnoty a tak je činila pomyslnými protiklady své užitné hodnoty, podobou své hodnoty, stává se reálným i penězi v důsledku toho, že je zboží při svém všestranném zcizování činí skutečně odcizenou čili přeměněnou formou své užitné hodnoty, a tedy skutečnou podobou své hodnoty. Zrada peněz, jejich výlučné postavení, spočívá tedy v tom, že zatímco zboží se vzdávají penězům cele, zachovávají si peníze své soukromí, chovají se zdrženlivě. Zboží se zřekla své obecnosti, kdežto peníze se nezřekly své zvláštnosti. Peníze, které byly dříve pomíjivým bytím, stávají se nyní jejím absolutním bytím, proti čemuž se jednotlivá zboží jeví jako pouhé zdání, jako jejich odlesk. Z pouhého prostředku se staly peníze samoúčelem, ze svého pohybu učinily obsah směnného procesu a tento tudíž pouhou formou. V penězích mizí veškeré rozdíly, veškerá individualita. Avšak tím, že odcizují veškerou individualitu, stávají se samy jediným, výlučným individuem. Peníze jsou absolutním zbožím, absolutní jsoucností hodnoty. Zatímco každé zboží je pomíjivé, konečné, peníze jsou věčným, nekonečným, nepomíjivým jsoucnem hodnoty. Hodnota je tu adekvátní svému pojmu. Zboží se ukázalo pro peníze pouhým rozlišovacím momentem, pouhým dočasným odcizením vědomí. Co je bůh pro teoretický svět, to jsou peníze pro praktický život převráceného světa: Odcizená mohoucnost lidstva, jeho zašantročená životní činnost.Peníze pomáhají zprostředkovat výměnu látek mezi člověkem a přírodou, mezi člověkem a člověkem tím, že umožňují vzájemnou výměnu činností. Tak se postupně staly peníze univerzálním zprostředkovatelem, prostředníkem vůbec. Místo aby člověk byl sám prostředníkem člověka. V této podobě se stávají skutečným bohem, neboť jsou skutečnou mocí nad tím, co zprostředkují. Jejich kult se převrátil v samoúčel. Předměty, odloučené do tohoto prostředníka, ztrácejí hodnotu. Nikoli on je odleskem světa zboží, nýbrž svět zboží je jeho odleskem. To se pak zcela zvláště opakuje a prokazuje v penězích jako kapitále, je-li kapitál použit k politickému a duchovnímu ovládání lidí. Do té doby zprostředkovávaly věci a tím i lidi, nikoli však sami sebe. Nyní jsou absolutním zprostředkováním v sobě samých, cílem sobě samých, tedy samoúčelem. Veškerý zprostředkující pohyb k tomu výsledku beze stopy mizí: peníze plodí peníze, vystačí si samy a jejich původní poslání je zcela zapomenuto. To je největší vítězství anonymních vládců.Protože všechna zboží jsou jen představovanými penězi,jsou peníze jediným skutečným zbožím. V protikladu ke zboží, která představují samotné bytí směnné hodnoty, všeobecné společenské činnosti, abstraktního bohatství, je zlato materiálním bohatstvím materiálního bytí, smysl všech věcí, kompendiem společenského bohatství. Svou formou je zároveň bezprostředním vtělením všeobecné činnosti, svým obsahem souhrnem všech věcí, kompendiem společenského bohatství. Svou formou je zároveň bezprostředním vtělením všeobecné činnosti, svým obsahem souhrnem všech reálných prací. Je to všeobecné bohatství jakožto individuum. Peníze samy jsou jedinou individualitou a nestrpí vedle sebe žádnou jinou individualitu. Jednotlivé formy bohatství představují alikvotní části tohoto všeobecného bohatství, společného jmenovatele všech věcí. Je to naprostá nad vláda kvantity, které zplodila dnešní konzumní společnost, tak snadno ovladatelnou anonymně kýmkoli.Tato specifická forma bohatství uspokojuje lidské potřeby rovněž specifickým způsobem – abstraktně. Zatímco po stránce užitné vyjadřuje zboží svým vztahem ke zvláštní potřebě jen jeden moment, moment hmotného bohatství, jeho ojedinělou stránku, uspokojuje jen jednu určitou potřebu, uspokojují peníze každou potřebu. Jakoukoli potřebu mohou uspokojit (jako smyslová abstrakce) zase jen abstraktním způsobem tím, že přemění všechny potřeby v jedinou potřebu: v potřebu peněz. Jsou proto po této stránce spíše ochuzením než skutečným bohatstvím a obohacením – považujeme-li za skutečné bohatství mnohostrannost potřeb člověka.Peníze nepředstavují žádný individuální vztah k svému držiteli a nepředstavují ho, jejich držba neznamená rozvoj některých osobnostních vlastností jeho individuality, protože samy nemají žádnou individualitu. Existují jen jako předmět, jehož se lze mechanicky zmocnit a který lze právě tak dobře ztratit. Držiteli však poskytuje všeobecnou vládu nad společností, nad celým světem požitků a činností. Peníze dělají z každého člověka něco, čím sám o sobě není. Být a jevit se, se staly dvěma rozličnými pojmy. Nikdo tu nemůže prokázat svou skutečnou totožnost.Penězům však chybí jakékoli kvantitativní určení. Kvantitativní zvětšování je jediným způsobem jsoucna a pohybu, které peníze mají – nekonečného pohybu. Jejich trýzeň je v neschopnosti sebeuspokojení – s každým novým přírůstkem nabývají nových hranic, nového omezení, které se nesnáší s jejich podstatou. Bezměrnost je jejich pravou mírou: protiklad mezi jejich existencí (jejich určitým množstvím) a jejich pojmem (bezměrnost) je nekonečný, nezprostředkovatelný. To je zdroj jejich neuhasitelné žízně a nevyčerpatelné energie a aktivity.Uvedené principy byly jednou z příčin nynějšího ústupu komunismu a jeho stažení ze světové politiky: Stalinova a později Brežněvova koncepce hospodářské a finanční autarkie se ukázala být méně efektivní, než se původně očekávalo, a volný trh na Západě zplodil konzumní společnost, ovladatelnou totálně a s menšími riziky.Národní ekonomiky neexistují, existuje pouze světová ekonomika, jejíž řízení je určováno konsorciem 14 světových bank. Tento jediný fakt rozhoduje o suverenitě států a nezávislosti jejich politiky, protože toto konsorcium vlastní, řídí, nebo alespoň kontroluje 72 procent veškerého světového oběživa. Autor: Miroslav Dolejší

Konec světa? Novinářům v USA se třesou kolena Po vyústění britského referenda o Evropské unii se letos rýsuje již druhý překvapivý výsledek voleb, který bude mít dopad na dění ve světě. Ačkoli mainstreamová média vysoce favorizovala Hillary Clintonovou, aktuálně se jeví jako vysoce pravděpodobné vítězství Donalda Trumpa. Po třetí hodině ranní středoevropského času již začalo být zřejmé i nejskalnějším fanouškům Hillary Clintonové, že by si místo šampaňského měli připravit dostatečnou zásobu kapesníků. Přibližně v 5:40 připsala dlouho váhající CNN Trumpovi 29 volitelů z Floridy a připustila, že tímto vítězstvím učinil rozhodující krok na cestě do Bílého domu. Do té doby vedla Clintonová v poměru 197 ku 187 volitelům, ale situace se rázem změnila a do čela se dostal Trump. Jako první na nečekaný vývoj prezidentských voleb zareagovaly trhy. Jak uvedla CNN, „trhy citlivě reagují na nejistotu a Donald Trump je považován za nepředvídatelného“. Již po prvních výsledcích nasvědčujících možnému úspěchu republikánského kandidáta americké akciové poklesly téměř okamžitě o 4 % a oslabení se týkalo také akciových indexů v Asii, včetně Japonska. Vedle toho šla „ke dnu“ mexická měna. „Pohyby na trzích charakterizuje šok a hrůza,“ líčí analytik Matt Simpson ze společnosti ThinkMarket. Neméně šokovaní byli i američtí komentátoři, kteří ve většině případů předvídali vítězství Hillary Clintonové a často ani nijak neskrývali sympatie, které k demokratické kandidátce chovají. Vlivná komentátorka deníku The Miami Herald, World Politics Review a bývalá korespondentka CNN Frida Ghitis se ve svém tweetu krátce po třetí hodině uklidňovala tím, že ani vítězství na Floridě nemusí Trumpovi stačit. Ovšem o půl hodiny později již psala, že „dlouhá noční můra nekončí“. V dalších tweetech se již zmohla na pouhé žertování, kterým se snažila zakrýt svůj šok. „Asi dostaneme šanci otestovat teorii, podle které v případě vítězství Donalda Trumpa nastane konec světa,“ tweetla Ghitis pár minut před čtvrtou hodinou ranní. Další komentátoři na Twitteru již jen rezignovaně „rýsovali“ své katastrofické vize. „Džihádisté z ISIS se nyní musí smát. Vítězství Trumpa bude znamenat konec jakékoli smysluplné koalice proti terorismu,“ tweetnul pár minut před pátou uznávaný expert na islám z Columbia University Haroon Moghul. Redaktor britského konzervativního deníku The Telegraph Tim Stanley na Twitteru připomněl i další skutečnost spojenou s případným vítězstvím Donalda Trumpa. „Jestli opravdu uspěje, tak se dostává Nigel Farage opět do popředí na britské politické scéně. Nikdo ve Velké Británii neudržuje s Trumpem tak blízké kontakty jako právě on,“ napsal Stanley. S narůstajícími šancemi Trumpa se na americkém Twitteru šíří také žertování o imigraci. Oblíbený vtip o odchodu mnoha příznivců Clintonové připomněl bývalý spolupracovník prezidenta Billa Clintona a zakladatel Citizen University Eric Liu. „Dost bylo žertování o stěhování do Kanady. Zůstaňme ve Spojených státech, stůjme při naší zemi, bez ohledu na to, jak to dnes nakonec dopadne,“ napsal Liu. Bývalý poradce prezidenta Baracka Obamy Daniel Pfeiffer ve chvíli, kdy se Trump ujal vedení, zahrál na citlivou strunu. „Zkuste se nyní vcítit do role imigrantů a muslimů. Jak jim teď asi musí být?“

Petr Štěpánek tvrdě účtuje s kritiky Robejška: Putna przní mozky našim dětem a Janda je nájemná politická kurvička. Velvyslanci Idiocie ROZHOVOR „Vstup Petra Robejška do české politiky vyloženě vítám,“ říká jednoznačně předseda Alternativy pro Česko Petr Štěpánek. Sám vnímá potřebu politickou scénou pořádně zatřást a politiky vyznávající stejné civilizační hodnoty trochu pospojovat. Štěpánek přidává i své hodnocení nejpopulárnějšího politického subjektu v republice: „Babiš a ANO nejsou politická strana, nýbrž úkaz. ‚Všetci kradnú, iba ja čerpám‘.“ A nemá pochopení ani pro některé další známé osobnosti veřejného prostoru: „I říše jménem Idiocie potřebuje mít své velvyslance,“ podotýká Štěpánek. Politolog Petr Robejšek chce uzdravit „nemocnou politiku“ v Česku a představil záměr vytvoření nové strany Realisté. Zmiňoval teze o tom, že hodlá prosazovat hodnoty jako rodina, bezpečnost, spravedlnost dostupná pro každého, odpovědnost, ochrana národního bohatství, národní zájmy, ochrana českých lidí. Kodex Realistů zatím neznáme. Vaše první reakce? Na facebooku jsem napsal tohle: Bude to možná trochu zvláštní, že to říkám coby toho času předseda jiné politické strany, ale já vstup Petra Robejška do české politiky vyloženě vítám. Tak výrazných osobností, jako je on, je tu totiž poskrovnu. Docela hezky se to tu na facebooku sortýruje, komu jde o věc a komu o vlastní partikulární zájmy. Komunisté přestali mluvit o permanentní revoluci, protože jejich nový řád totálně selhal. Sociální demokraté dosáhli základních výdobytků pro většinovou společnost a tak nyní bojují za práva menšin na úkor a účet mlčící většiny. Pravicové strany jsou v rozkladu a prý nenabízejí nic, než matoucí frázi liberálně konzervativních hodnot, pod což se schová téměř cokoli. Takto smetl Robejšek mainstream. Do jaké míry je tohle reálné hodnocení od „Realisty“ naši politické scény? Petr Robejšek správně diagnostikuje, že jsme vstoupili do období, kdy už nevystačíme s tradičními politologickými poučkami. Ano, mainstream politických elit dál dřímá ve starých kolejích, zatímco běžní lidé se už probudili, viz Brexit či Trump. Já k tomu dodávám, že za situace jistého civilizačního ohrožení ustupuje tradiční pravolevé členění politické scény poněkud do pozadí a naopak vzrůstá význam úplně jiné dělící linie. Říkejme jí třeba civilizační. A tahle linie často na kosmické vzdálenosti rozděluje politiky z jedné politické strany, podívejte se kupříkladu na zcela rozdílná hodnocení utečenecké krize dosluhujícího ministra Dienstbiera a europoslance Kellera, přičemž oba zastupují ČSSD, nebo mladého Klause a Miroslavu Němcovou v ODS. A naopak tahle linie na jednu stranu pomyslné barikády často staví politiky nominálně pravé a levé. Vyplývá mi z toho potřeba politickou scénou pořádně zatřást a politiky vyznávající stejné civilizační hodnoty trochu pospojovat. Když představoval svou stranu, zmínil politolog i to, že na politickou scénu vstoupily populistické strany s řešením na všechno. „ANO však není program, je pouhý prostředek, jak se udržet u moci. ANO není hodnota, ale souhlas se vším.“ Takto setřel Robejšek i hnutí vicepremiéra Andreje Babiše. Co si o tom myslíte? Babiš a ANO nejsou politická strana, nýbrž úkaz. „Všetci kradnú, iba ja čerpám.“ Rozum mi nebere, že někdo něco takového může volit, když je nad slunce jasnější, že Babiš jenom českou kmotrovskou politickou praxi posunul na vyšší stupeň. A to do podoby, že je kmotrem sám sobě. Zatímco dříve si političtí vykukové pouze potají odloupávali perníčky, Babiš čmajznul celou perníkovou chaloupku. Ano, Babišovi už je líp. O několik miliard ročně. Je fakt neuvěřitelné, že mu někdo tohle baští! „Ruský šváb.“ Tak napadá politologa například Martin C. Putna. Říci, že je neoblíbený u lidí, jako je například Jakub Janda, je slabé slovo. Přesto, je možné, že by směr, který chce nastavit politolog Robejšek, mohl nějak konstruktivně přispět k chápání vztahů s Ruskem nebo naopak? Ani na vteřinu netřeba pochybovat o tom, že vztahy s Ruskem je třeba normalizovat. A Trump to nepochybně udělá, stejně jako to udělá příští francouzský prezident, ať už jím bude Fillon či Le Penová. A stejně to vidí mnozí další, mezi jinými Robejšek. Putna coby vysokoškolský učitel przní mozky našim dětem a Janda je nájemná politická kurvička, jež za prachy odvádí tu nejšpinavější propagandistickou práci. Ale berme to s nadhledem. I říše jménem Idiocie potřebuje mít své velvyslance. Do jaké míry je ohlášení vzniku nové strany Realisté významné? Můžeme ho srovnávat například se vznikem TOP 09 v roce 2009? Začne teď veřejnost brát Robejškovy názory vážně? Ti prozíraví berou Robejška vážně už dávno. Je totiž chytrý. Na české politické scéně pobíhá spousta frajtrů a pár plukovníků. Chybějí generálové. Myslím, že Petr Robejšek to má v hlavě natolik srovnané a že má charisma na to, aby generálem byl. Ale nezávisí to pouze na něm, nýbrž i na jeho okolí. První kroky jeho Realistů vypadají slibně. Internetový deník echo24.cz napsal, že strana bude fungovat s podporou investiční skupiny Penta. Samozřejmě každá strana je někým financována, ale může tohle být problém? To máte těžké. Bez peněz se politika dělat nedá. Když si nějaké zajistíte ze soukromého sektoru, sletí se na vás média i konkurence. Když si do své pokladny pumpujete ze státního rozpočtu, rozčiluje to daňové poplatníky. Když žádné peníze nemáte, politicky zemřete. Zcela hermeticky oddělit byznys a politiku nejde, ty zájmy se protínají. Financování by ale každopádně mělo být transparentní. Jak Robejškovy Realisty vidí vaše Alternativa pro Českou republiku? Aniž bychom cokoli věděli o přípravě Realistů, zrovna před pár dny jsem našeho hlavního manažera žádal, aby mi s Petrem Robejškem domluvil schůzku. Alternativa vznikla spíše zezdola jako reakce občanských aktivistů na poslední vývoj v Evropě, Realisté spíše jakoby svrchu okolo výrazné osobnosti. Světonázor, politická východiska i programové cíle ale máme obdobné. Reagujeme na stejné věci. Alternativa je jen o pár měsíců starší. Když se přidržím pravolevého členění, Topka ani lidovci žádná pravice nejsou, spíše zoufalí eurohujeři, ODS je z poloviny mrtvá a že by snad byla na pravici hegemonem, je jen její zbožné přání, ostatní jsou roztříštění. V okamžiku, kdy na mě po odstoupení Petra Hampla padlo předsednictví, dal jsem si za úkol trochu to pospojovat. První kroky už jsme učinili, výsledkem je podpis „Dohody 17. listopadu“ o společném postupu tří stran. Považuju za logické v téhle iniciativě pokračovat. Petr Robejšek nevyloučil kandidaturu na prezidenta. Doporučil byste mu jít do prezidentské volby? Mimochodem, velmi jednoduše se nabízí i výtka, že zkrátka žije i v Německu, i když v České republice také pobývá… V listopadu 2016 se mě ptáte na něco, co nastane počátkem roku 2018, přičemž ve hře je spousta proměnných. Bude, či nebude znovu kandidovat Zeman? Jak dopadnou sněmovní volby 2017? Co když, nedejbože, dojde k nějaké šílenosti typu 11. září? Jak pozmění svět Trump? A takhle by se dalo pokračovat. Ale odpovím vám. Obecně si myslím, že prezidentská funkce má být vyvrcholením politické kariéry, nikoli odrazovým můstkem. Strana Realisté se chce profilovat jako středopravicová. Jací voliči by se k ní mohli přiklonit? Vezme hlasy ODS, Svobodným, Topce, nebo může oslovit třeba i bývalé příznivce ČSSD? A může být konkurencí pro vás? ODS za posledních deset let poztrácela takřka 1,5 miliónu voličů. Ti lidé nikam nezmizeli. Jen zoufale vyhlížejí nějakou věrohodnou alternativu. A podobně se rozhlížejí i mnozí další. Mluvím o střední třídě, zaměstnancích, řemeslnících, živnostnících i podnikatelích, inteligenci. Konkurence pro nás? Myslím, že v této neklidné době bychom spíše měli spojit síly.

KOMENTÁŘ: Kalousek v ČT, Kalousek v ČT24, Kalousek před Hradem, zkrátka všude Na síle hlasu musel notně přitlačit ústavní činitel Miroslav Kalousek: Že je legitimní součást české politické scény a tedy i právě ústavní činitel vmetl do tváří policistů, kteří mu bránili vstupu na Hradčanské náměstí. Neměl holé ruce, ale třímal v nich ostentativně tibetskou vlajku jako součást protestu související s návštěvou čínského prezidenta. Ten si právě v sídle českých králů vesele notoval se svým hostitelem Milošem Zemanem a Kalousek byl všem hostům, cpoucích se zrovna slavnostní večeří, zcela ukradený, píše v komentáři Petr Štrompf. Navíc policisté dostali příkaz nikoho, ale opravdu nikoho na plac před Hrad nepouštět. Proto se zmíněný poslanec a lídr TOP 09 durdil, až mu zrudly líce. Tím víc, když chvíli předtím se kamsi poděl megafon, který by mu dalekostřel jeho protestu taky notně ulehčil. Sekundant Miroslava Kalouska, europoslanec Jaroslav Štětina se svou vyšší politickou šarží taky neuspěl, to už oba těžce pracující politiky muselo na první pohled fakt pořádně naštvat. Druhý pohled je něco jako druhá strana mince. Nebyl by to šéf TOP 09, aby nevyužil příležitosti se opět nějak připomenout. Nic ve zlém, náročná role lídra politické strany mu to přímo ukládá. On je hlavním stěžněm, kormidelníkem i kapitánem na můstku lodi, která by měla dobýt a hlídat výsostné vody pro svou působnost. Jinak jde celá ta dřina makáčů v loděnici ke dnu dřív, než zdolá první dlouhou míli. Paradoxně lodi TOP 09, kterou dosud poháněla aureola knížete Schwarzenberga, může úspěšné vyplutí i další působení ve vodách české politické scény, poněkud uškodit. Ke dnu totiž může jít v samém středu oceánu. Protože slyšet je o ní totiž stále méně. A tak se Miroslav Kalousek snaží, aby tomu tak nebylo. V tom je totiž ta největší potíž, že sympatizantů může mít TOPka stále dost, ale pozor, sympatizant ještě neznamená jistotu přesvědčeného voliče. Proto k němu lodní siréna ústy Kalouska houká, ať už kdekoliv. Nad TOP 09 už zřejmě zapadá slunce. Kalousek se bojí tmy... Kontextová reklama Sklik Zatím si může lídr zmíněné strany mnout ruce aspoň neutuchající náklonnosti České televize – není snad zpravodajského bloku, aby se k něčemu nevyjadřoval. Je to až dojemné, jaký myšlenkový potenciál a hlavně jeho zdůvodnění dovede Miroslav Kalousek vyprodukovat. Proč ne, když to z jeho party nesvede nikdo jiný. Je možná dobře, že jiní vlivní členové této strany mají z popudu grémia v prezentaci jistá mediální omezení, protože by jejich nejvyšší současný guru mohl pro zbytečnost svého snažení ze svého kapitánského můstku rovnou skočit do hlubin. Ať tak či onak, je zde ve hře ještě další figurka, s níž Miroslav Kalousek na šachovnici zahýbe. Nebude to tah pěšcem, ale králem Andrejem Babišem. Něco jako kýžený šach mat, když z Bruselu přijde zpráva, že Čapí hnízdo je spleteno z podvodných machinací. Já jsem na to upozorňoval od samého začátku a výsledek vyšetřování mě nijak nepřekvapuje. Tuto větu uslyší našinec nejen z úst Miroslava Kalouska. Je vždy s podivem, kolik politiků po výsledku šetření čekoholiv upozorňuje na svou neomylnost. Že by ale na šlendrián upozornili dřív, než se na světlo boží nějaký vůbec dostane, to už běžnému konzumentu parlamentních humoresek nějak uniká. Nezlobme se však na ně, generálů po bitvě bylo, je a bude vždycky dost. Horší je, že armády už tolik není a to na lídra TOP 09 čekají další bitvy. Volby jakéhokoliv druhu jsou totiž nejen pro TOPku víceméně strašákem – doba totiž otáčí kormidlem tam, kde nikdo neví, co je za clonou hustého mlhavého oparu. Příměry s minulostí moc nefungují a současný fenomén uprchlictví jako politický program budoucnosti má taky kde kdo. Co je horší, že matadoři české parlamentní scény stále víc připomínají ohranou gramofonovou desku. Přirozené opotřebení člověka paradoxně nositele tělesné schránky nechává v domnění, že desátý schod kdykoliv stále vezme skokem. Toto šálivé přesvědčení si nechá líbit taky každý, ne že ne. Protože schody skokem často zdolávat nemusí. Až k tomu jednou dojde, namele si ústa. Právě z přesvědčení, že je pořád jura. Platí to i v politice. Koulení z tolika schodů pak i otrlého vysloužilce určitě už trochu zabolí. Ví to dobře i Miroslav Kalousek. Zdroj: pz.cz

Omlouvám se za válečné zločiny NATO, sdělil Srbům Tomio Okamura Poslanec a předseda strany Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura zveřejnil na svém facebookovém profilu video, v němž se dle svých slov jako první český politik omluvil srbskému národu za válečné zločiny, které spáchala Severoatlantická aliance (NATO) spolu s Českou republikou během tzv. humanitárního bombardování Srbska na podporu kosovsko-albánské mafie. Učinil tak v rámci svého vystoupení na mezinárodní konferenci o česko-srbských vztazích. „Humanitární bombardování se dostalo do historie jako strašný paradox a velké selhání západních pseudodemokratických elit. Bombardování v březnu 1999 na podporu teroristické kosovsko-albánské mafie je jednak válečný zločin a je to také obrovské morální selhání, za které dodnes dlužíme srbskému národu omluvu,“ uvedl Okamura. „Bratři a sestry, srbský národe, s velkou pokorou v srdci se Vám omlouváme za křivdu a zločiny spáchané na Vašem národě. Vaše mrtvé už nevrátíme, ale slibujeme, že jejich oběti jsou pro nás nezapomenutelným mementem do budoucna. Česká republika se už nikdy nesmí připojit k válečné agresi vůči jakémukoli suverénnímu státu,“ podotkl vzápětí. Podobnou antikampaň jako v tehdejší době prý nyní můžeme sledovat proti Rusku. „Zdá se, že opět tu proamerické síly zkouší vyvolat nenávistnou hysterii, která ospravedlní budoucí válku,“ řekl mimo jiné Okamura. Celý příspěvek Tomia Okamury na jeho facebookovém profilu: Jako první český politik jsem se omluvil srbskému národu za válečné zločiny, které spáchala Severoatlantická aliance (NATO) spolu s Českou republikou během tzv. humanitárního bombardování Srbska na podporu kosovsko-albánské mafie. Bylo to v rámci mého vystoupení na mezinárodní konferenci o česko-srbských vztazích. Dámy a pánové, v diskuzi nad našimi kulturami nelze pominout dvě základní témata. V prvé řadě boj našich slovanských národů o vlastní státnost. Srbsko ji získalo po řadě bojů s tureckými okupanty. Československo ji získalo poté, co se naše legie připojily k vítěznému boji proti takzvaným Ústředním mocnostem - což byla opět turecká Osmanská říše a Německo s Rakouskem-Uherskem. České země byly po celé devatenácté a dvacáté století zázemím pro srbské kulturní elity a naopak Češi a Moravané odjížděli pracovat do Srbska. Mekkou našich operních pěvců a hudebníků byl například srbský Bělehrad. Dovolte mi osobní poznámku - sám mám mezi srbskými osobnostmi, které žijí v České republice, přátele. Na počátku mé osobní kariéry byl například náš velký kamarád srbsko-bosenský režisér Sanjin Mirič. Druhé nepominutelné téma je ostudná role našich českých politických elit na ostudném a barbarském útoku na dřívější Jugoslávii, ale de facto Srbsko. Humanitární bombardování se dostalo do historie jako strašný paradox a velké selhání západních pseudodemokratických elit. Bombardování v březnu 1999 na podporu teroristické kosovsko-albánské mafie je jednak válečný zločin a je to obrovské morální selhání, za které dodnes dlužíme srbskému národu omluvu. Bratři a sestry, srbský národe, s velkou pokorou v srdci se Vám omlouváme za křivdu a zločiny spáchané na Vašem národě. Vaše mrtvé už nevrátíme, ale slibujeme, že jejich oběti jsou pro nás nezapomenutelným mementem do budoucna. Česká republika se už nikdy nesmí připojit k válečné agresi vůči jakémukoli suverénnímu státu. V případě bombardování Jugoslávie, konkrétně Srbska, šlo o selhání nejen politiků ovládaných Washingtonem, ale hlavně našich kulturní elit. Zabíjení srbských civilistů předcházela silná mediální masáž - obrovská antikampaň proti srbskému národu, kterému část české veřejnosti podlehla. Ukazuje se, že ani v současné pseudodemokracii nejsme imunní vůči nenávistné propagandě. Dnes můžeme sledovat opět podobnou antikampaň proti Rusku. Zdá se, že opět tu proamerické síly zkouší vyvolat nenávistnou hysterii, která ospravedlní budoucí válku. Troufám si tvrdit, že Čechy a Moravany už podruhé Severoatlantická aliance nevtáhne do válečné agrese proti bratrskému národu. To je myslím něco, co nás - srbský a český národ - v současnosti spojuje. Omlouvám se, že nemluvím konkrétně o kulturních vztazích, která je tématem dnešní konference, ale doba je těžká a všichni známe latinské úsloví Inter arma silent muse - Když je válka, múzy mlčí. Veškerá naše kultura musí mířit ke společnému cíli - k tomu, aby múzy nikdy nemlčely a měly naopak hlavní slovo. Co si o tom myslíte Vy? Napište mi do komentářů. A jestli se mnou souhlasíte, prosím sdílejte, ať se názory našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) dozví co nejvíce lidí. Mluvte prosím také s našimi staršími spoluobčany, se seniory, vysvětlujte jim názory našeho hnutí SPD, protože starší lidé často nemají internet, a bohužel tak věří prolhaným a zmanipulovaným médiím. A jestli byste rádi přiložili přímo alespoň malinko ruku k dílu, staňte se našimi členy, je nás již téměř 10 tisíc a jsme tak jednou z pěti nejpočetnějších stran či hnutí v ČR, elektronický formulář je na www.spd.cz Jestli souhlasíte s našimi názory nebo. je chce jen sledovat, můžete se zaregistrovat na mém YouTube kanálu, kde si lze kdykoliv snadno přehrát všechny moje projevy v Poslanecké sněmovně a také všechny moje aktuální videoblogyhttps://www.youtube.com/channel/UCJjGNjN97BAk85Xb_c7shOQ Sledujte a registrujte se také na mém účtu na Twitteru https://twitter.com/tomio_cz A samozřejmě se můžete. registrovat i na mém blogu a budu rád, když se také podívátehttp://okamura.blog.idnes.cz/ Nebo sledujte také moje webové stránky www.tomio.cz a facebook našeho hnutí SPD:https://www.facebook.com/hnutispd Vytiskněte si také prosím dostatečné množství našich letáků a rozneste je do schránek ve vašem okolí nebo předejte svým známým a vysvětlete jim, že to je hnutí Tomia Okamury, jelikož mnoho občanů naše hnutí ještě nezná, ale moje jméno znají. Leták si jedním kliknutím stáhněte a vytiskněte zde http://spd.cz/wp-content/uploads/2015/06/Leták-SPD-vysoké-rozlišení.pdf Chcete mít na své profilové fotce na Facebooku naše logo SPD? Stačí kliknout na následující odkaz, stisknout JOIN NOW a několikrát potvrdit průběh tvorby Vaší nové profilovky: https://www.picbadges.com/community/559f927d844a9d587118875a (u některých profilů to nejde napoprvé, takže to zkuste opakovaně a půjde to) Musíme se všichni spojit a netříštit síly a čím více nás bude, tím budeme mít větší sílu prosadit naše myšlenky. Náš cíl je jasný - uspět ve volbách do Poslanecké sněmovny a společně přímo ovlivnit politiku směrem, kterým si my všichni přejeme. Těším se na spolupráci! Číslo transparentního účtu SPD: 2900839572/2010, budeme rádi za každý příspěvek na naší činnost, příjmy i výdaje tohoto účtu může každý kdykoliv sledovat zdehttps://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2900839572 A už máme i aplikaci pro mobilní telefony (pro systém Android) - tak do toho, veškerý obsah SPD nyní můžete mít pohodlně po ruce: https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.spd Děkuji, že jste navštívili můj profil a přeji, ať se Vám daří.

David Martínek: Tichá revoluce v listopadu (esej na téma 17. listopad 1989) Jestli si něco vybavím jako první silný moment z listopadu 1989, tak úlek, když se na obrazovce objevil dnes už ikonický záběr rozzuřeného policajta, který obuškem prásknul do kamery. Záběry na kordón policistů, který obušky a radlicemi potlačuje demonstraci znala v té době většina lidí jen ve spojitosti s kapitalismem. Potlačování demonstrací měli lidé v hlavách spojené v Pinochetovým Chile. Možná s Margaret Thatcherovou. Byla to obvyklá masáž, kterou socialistický režim rád pouštěl do éteru, aby ilustroval, jak je kapitalismus životu téměř nebezpečný. Bylo to šokující. Skutečně šokující. Po prázdninách 1989 už komunistický režim zažíval otřesy ve všech státech východní Evropy. Mezi lidmi se šeptalo a vědělo o samizdatech, o Solidaritě, zakázaných autorech, prominentních emigrantech, které komunisté důsledně vymazávají z veřejného života. Většina lidí také velmi dobře věděla o vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Vědělo se i o Chartě77 a výzvě 2000 slov, kterou tehdejší tisk označil jako revanšistický pamflet, ale který běžně koloval mezi lidmi na cyklostylu a v opisech. Četl jsem to. A napsal panu šéfredaktorovi Nové svobody, aby jej otiskli. Proč by ne, když se režim jevil jako věčný a na věčné časy; přišlo mi tedy v mých 18 normální, že se zveřejní i text, který sebou nese polemický obsah. Odpověděli mi. Asi jsem jim svým naivním idealismem přišel spíš k smíchu, ale odpověděli. Že se nechtějí podílet na šíření podvratných myšlenek. A abych studoval. Žil jsem v Ostravě. A vojákoval v Třebíči. Ostrava byla velmi temné místo. Doslova. Po setmění se město hýbalo opilými a veselými lidmi, všudypřítomný cvrkot, prosycený zápachem smogu, cigaret, piva a kořalky doprovázel divoké večírky v hospodách, plné umaštěných, veselých, opilých lidí, jejichž jedinou starostí bylo, jak se vyhnout zítřejší šichtě. O Havlovi se nemluvilo a o disidentech se ani nevědělo. Na politiku svorně nadávali všichni. Stejnou měrou jako na ni kašlali. Vtipů na Husáka bylo nepočítaně a každý den lidová tvořivost přinesla novou, pekelně vytříbenou urážku systému a jejich šedivých bezvýrazných představitelů. Ostravu reprezentovala burza. Jakýsi sobotní ostrůvek kapitalismu, kde se dalo pořídit zboží z Turecka, Maďarska a Polska, koupit džíny, balení „fáčka“, mýdla v pěkném obalu, digitálky, parfémy, kazeťák, video, desky nebo třeba pěkná trika. Kontrast mezi zoufalstvím běžných obchodů a atraktivním zbožím, prodávaným z rozložené deky byl viditelný. A názorně vysvětloval rozdíl mezi západem a východem. Ostrava demonstrace neřešila. Vědělo se i o nich, ale také se vědělo, že jsou to spíš akce studentů a ve většině jim nikdo moc nepřikládal žádný větší význam. Pro Ostravu byl v tu dobu významný Nohavica. Lendl. Baník. Navrátilová. Rotunda. Spolek. Boccaccio. A Mamula, ten nechvalně, protože nutil lidi chodit do práce i v sobotu a zdarma a burcoval a provolával slávu stachanovcům, i když všichni moc dobře věděli, že na strojích z éry Rothschildů už západ nikdy nikdo nedožene. Myslím, že lidé zbystřili v okamžiku, kdy „dederoni“, jinak východní Němci, začali hromadně přelézat plot velvyslanectví spolkové republiky a prostřednictvím diplomatické cesty emigrovat na západ. Bylo to nepochopitelné. Nechávali po ulicích Prahy klidně stát i své Trabanty a v obrovském množství odcházeli na Západ. Československá televize o tom informovala velmi střídmě. A pak náhle, jako zjevení, všichni uviděli v televizi ty podivné a neobvyklé záběry. Jak režim surově mlátí lidi. V Praze. Bylo to nepochopitelné. V knedlíkové realitě ospalého socialistického Československa, s režimem, jehož oprýskaná fasáda nabízela místo neonů jen rudé transparenty se zašedlými milionkrát omletými frázemi o pokroku, budování, společném úsilí a závěrech komunistických sjezdů, jejichž smysl nechápal už naprosto nikdo, se odehrával reálný střet s komunistickým režimem. Podobně jako dnes Česká televize i tisk průběh demonstrací komentovaly jednoznačně ve smyslu panujících pořádků. Zaprodanci, lůza, delikventi, pomatenci, revanšisté, inspirovaní centrálami a západními rozvědkami. Mladí lidé, veksláci, příživníci. Byli jsme zvědaví. Co na to řekne Jakeš. Bilak. Indra, Husák. A Kabrhelová, soudružka. Všechny ty nenáviděné šedivé ikony nenáviděného šedivého systému, který kdysi sám sobě zlomil vaz podrobením a podřízením se Sovětskému svazu. Jenže oni neřekli nic. V roce 1948 byli lidi jako Zápotocký, Gottwald, Svoboda, Kopecký, Slánský relativně mladí. Nebezpeční chlapi, kteří prošli zkušeností z ruské fronty. Říká se, že kdo viděl, co se dělo na Dukle, byl doživotně poznamenaný. A neřešil drobnosti jako starost o život. Měli chuť se rvát a vyhrát. A vyhráli to. V roce 1968 už to byli jiní komunisté. Dubček, Smrkovský, Černík nebo Kriegel chtěli být demokraty. Chtěli to zkusit jinak. Možná, kdyby jim to vyšlo, tak jsme byli nejmodernější a nejbáječnější zemí východu. Burzy by byly jinde, od nás by jiní kupovali „západní zboží“ a přes hranice by nám záviděli západní videoklipy, jako jsme záviděli my Polákům Katowice Dwojku. V roce 1988 byli komunisté staří. Jednoduše zestárli. Jako nedemokratická strana si přirozenou výměnu kádrů nemohli dovolit. Natož soupeření koncepcí, které by jim zajistilo, že v čele strany bude vždycky nějaký ten charismatický lídr, jakým byl třeba Svoboda, kterého lidé přirozeně milovali a ctili. Jejich debaty o systému vždy zahrnovaly drakonické metody. Tresty. Věznění. Popravy. Když spolu soupeřila dvě křídla, to poražené muselo obvykle emigrovat. Nebo dopadlo jako Slánský. Takhle si sami mezi sebou spolehlivě vykopali hrob. Když se v roce 1989 jejich systém začal vlastní vahou sesouvat, nebyl tam už nikdo, kdo by dokázal sešupu zabránit, nebo jej i jen usměrnit. V té chvíli přišel Havel. Bylo to stejné zjevení, jako předtím záběry policajtů, mlátících studenty. Havel přišel totiž s novým jazykem. A neobvykle pravdivým popisem skutečnosti. Po létech zakrývání pravdy se náhle vynořil člověk, který neuhýbal. Mluvil pravdu a říkal ji tak krásnými, silnými a pravdivými slovy, až se tajil dech. Jako by dítě řeklo Král je nahý. Nikdo nemohl tušit, že Havel se nezjevil ze vzduchoprázdna. Že je to profesionál, divadelní dramaturg, zvyklý pracovat s texty, zvyklý poměřovat každé slovo silou intelektu a pracemi světových spisovatelů, politiků, myslitelů, se kterými tiše soupeřil. Že je to člověk, který se zapojil do dění už před 1968, kde vedl pankáčsky odvážné projevy na oficiálních sjezdech spisovatelů, na kterých se utvářel celospolečenský kurz. Že psal dopisy Husákovi, setkal se jako představitel opozice s Mitterandem, cituje jej zapovězená Svobodná Evropa. Že se za své přesvědčení nechal zavřít. A že je to také potomek prvorepublikového podnikatelského elitního podnikatele Havla, kterému patřila Lucerna i Barrandov. Kontextová reklama Sklik Vzpomenu si na tehdejší kamarádku a zároveň mladou soudružku, která mi vysvětlovala, co je to za člověka. Pochopil jsem, že z toho muže mají komunisté skutečný strach. Až později mi došlo proč. Česká a slovenská skeptická většina nevěřila, že by se režim nějakým záhadným způsobem kdy mohl změnit. Měli jsme ho na věčné časy a ani Charta, ani 2000 slov na tom nic změnit nemohla. Od revolty v roce 1968 uběhlo spoustu času a Husákovi se skutečně podařilo režim normalizovat. Doma měli všichni poschovávané pásky s Karlem Krylem, každý si zanadával potichu doma u televize a zajásal, když jsme to natřeli Rusům v hokeji, ale to bylo tak všechno. Havel říkal jasně. Tenhle režim půjde ke dnu a já jsem ten, kdo vás tímhle provede. Už jsem seděl, vydržel jsem, nemají mi co vzít. Jdu do toho. Lidé v revolučních dobách potřebují vůdce. Někoho, kdo má odvahu. Kdo mluví pravdu. Je rok 2016. Svět se úplně změnil. Sovětský svaz, ta temná říše na východě zmizela. Zmizely i jiné věci. Třeba ty nevzhledné fasády domů. Zmizely ty obludné rudé transparenty a všudypřítomné hvězdy. Jsme na západě. Je naprosto normální vyrazit si do obchodů, přetékající nádherným zbožím, krásně prosvětlených, čistých, s ochotnými prodavačkami. Máme drahá a krásná auta. Kdokoliv chce a má dost peněz, může si na víkend odletět do Londýna, Vídně, nebo třeba do New Yorku. Jsme přes sítě ve spojení s tisícovkami lidí, kteří se svobodně vyjadřují ke světu a nepřijde za úsvitu žádný fízl, který by člověka odvezl volhou na vyšetřovnu, aby mu tam obuškem vyrazil zuby, když nahlas řekneš svůj názor. Můžu dříve naprosto nemyslitelné. Založit si firmu, hospodu, vydavatelství. Číst si co chci, koukat na co chci. Myslet si, co chci. Vyrábět, prodávat, vydělávat peníze. Zdá se, že bychom mohli být šťastni. Ale nejsme. Pod nablýskanou fasádou je systém temný a nelítostný. Jsme obětmi vlastního sobectví, nezájmu, strachu, vypjaté individuality. Z lidí, kteří postávali před prodejnami knih, hltali básně a zasvěceně komentovali peripetie Mišíka, Hrabala nebo Párala s režimem je vystrašená masa, která přestala číst a myslet. Máme nablýskanou realitu, ale všichni cítí a vědí, že pozlátko, vybagrované z útrob země a sešité za pár šupů někde v Bangladéši ubohými lidmi, kteří dělají v nelidských podmínkách, má nulovou nebo jen pomíjivou hodnotu. Země je cizí. To, oč usilovaly ještě generace za Rakouska Uherska, první i druhé republiky, tedy mít vlastní zemi a být v ní sami pány, aby nám nikdo už nikdy nediktoval, toho jsme se sami, hloupě a ochotně zbavili. Vyprodali jsme si zemi, šejdíři a kupčíci opentlili prodej krasořečnými projevy a výsledek je k uzoufání. Lidé pracují za málo, protože musí a svou přirozenou a po generace pěstovanou skromnost nedokázali uplatnit v nových podmínkách. Takže jsou každodenně okrádáni, na platech, na důstojnosti, na lidství a ještě mají strach, aby o tu nuzotu nepřišli a neocitli se v beznadějné bídě. Máme v ní, v bídě, hodně lidí. Hodně lidí trpí beznadějí a zoufalstvím a strachem. A dlouhá léta jsme jim říkali, že si za to mohou sami. A tytéž, kteří to jedněmi ústy tvrdili, druhou rukou kradli ze společného, nebo vyprodávali stát, jeho sílu, vitalitu za relativně drobné. Komukoliv, kdo byl ochotný zaplatit. A ještě se dlouho tvrdilo, že to tak musí být a nejde změnit. České fabriky zanikly. Byla to chyba. Vznikly nové, ale patří půlce světa a ne našim lidem. Zčásti proto, že jsme nebyli schopní dohnat přirozený vývoj. Zčásti proto, že jsme rozdali banky, které by si tenhle elektorát dokázaly vytvořit. I Škoda, i Baťa vznikly z mála. Prakticky z ničeho. Naordinovali jsme si osmdesátkový a devadesátkový kapitalismus ze Západu, ale ono se ukazuje, že mezitím se svět zase pohnul. K novým technologiím, nástupu nových tříd, deglobalizaci, podpoře lokálních trhů. A zase, naši někdejší revolucionáři si v tradicích nevýměny kádrů obstavili pozice a zablokovali přirozený vývoj. Kdyby tohle všechno Havel řekl z tribuny, všechno, co přijde, generální stávku by dělali proti němu. A bylo by revoluci. Takže znovu a lépe. Možná je čas začít nahlas říkat představy a hodně smělé vize, ve kterých lidé hrají prim. Možná se musíme naučit říkat, jak to chceme, vyhádat si, vydiskutovat, nebo i vybouřit na vrchnosti, na vládě, nebo na světu místo pro vlastní existenci. Možná je čas vzít si tenhle stát za svůj. Ne jako něčí indiferentní erár, ale jako můj stát. Tady bydlím, dělám, vyroste tady moje dcera. Tak ok, pak ale nejen chci a požaduji. Ale i něco pro stát, polic, obci sám dělám. Nakonec. Ten Havel, ten davový hypnotizér a řečník ve svých knihách, úvahách, esejích a projevech mluvil o tom, že chce občanskou společnost. Já ji vidím. Vnímám. A silně. Ona existuje a má se čile k světu. A stejně jako v 1989 je to tahle lůza, ten opovrhovaný plebs, který otáčí kolem dějin. Není slyšet cinkání klíčů. Jen tiše, v každém koutku republiky je slyšet ťukání klávesnic. A to je na tom dokonalé. David Martínek

Asad je připraven na předčasné volby, zatímco Kreml popírá zprávu o rusko-americkém plánu, že mu pomohou s útěkem ze Sýrie Bášar Asad minulý týden oslavil jedno z nejvýznamnějších vojenských vítězství (přinejmenším z historické perspektivy) v historii kampaně jeho vlády proti opozičním skupinám bojujícím o kontrolu nad Sýrií. Asadova armáda s pomocí Ruska a Hezbollahu osvobodila od Islamistického státu pradávné město Palmyra. Palmyra je světovým kulturním dědictvím UNESCO a během posledních asi devíti měsíců ISIS na základě toho, že jde o pohanské monumenty, poničila spoustu neocenitelných artefaktů. Netřeba říkat, že je lepší, když to město kontroluje Asad než ISIS. Dokonce i US ministerstvo zahraničí to bylo (s mručením) nuceno přiznat. Ale ve washingtonské zdráhavosti s oslavami osvobození Palmyry se odráží rostoucí obavy, že Asad, Hezbollah a další Íránem podporované šiítské milice se teď chystají pochodovat na Deir ez-Zor a pak na Raqqa. S tím, jak je „umírněná“ opozice na západě rozbitá by vítězství na východě znamenalo, že Asad dobyl celou zemi. Tím jasně vzniká otázka, co bude dál. Je dost těžké svrhnout někoho, kdo právě rozdrtil poslední připomínky opozice. Ale ani tak nemůžete očekávat, že by se Washington, Rijád, Doha a Ankara je tak vzdaly snah o svržení alawitské vlády, proto nás vůbec nepřekvapuje, když v Londýně sídlící al-Hayat hlásil, že US se s Ruskem dohodly na plánu, podle nějž Asad uprchne a dostane azyl v zatím nejmenované zemi, jakmile nastane čas pro politickou transformaci. Tuto zprávu ale ve čtvrtek Kreml popřel. „Al-Hayat publikoval informaci, která neodpovídá realitě,“ řekl Dimitrij Peskov v telefonátu s žurnalisty. „Al-Hayat referoval, že US ministr zahraničí John Kerry řekl několika arabským zemím, že Rusko s US dosáhly porozumění o budoucnosti syrského mírového procesu včetně Asadova odchodu do jiné země nespecifikovaného umístění,“ píše Reuters opakující tuto historku. „Rusko se dost výhodně liší o jiných zemí, protože nediskutuje o záležitostech sebeurčení třetích zemí ani přes diplomatické ani přes jiné kanály,“ dodal Peskov během toho, co obnášelo zásah do černého zesměšňující washingtonský intervencionismus ve středovýchodní zahraniční politice. Asad za svou stranu říká, že je připraven na předčasné volby – podle toho, „jaká bude vůle lidu,“ samozřejmě. Toto řekl Sputniku v interview publikovaném tento týden: „To závisí na postoji Syrského lidu, zda bude lidová vůle uspořádat předčasné presidentské volby. Pokud taková vůle bude, já s tím nemám problém. Je přirozené reagoval na vůli lidu, a ne na vůli určitých opozičních sil. Tato záležitost se týká každého syrského občana, protože presidenta volí každý občan. Kontextová reklama Sklik „Ale v principu s tím nemám žádný problém, protože president nemůže pracovat bez podpory lidu. A i když lid presidenta podporuje, tak musí být vždy na takovýto krok připraven. Mohu říci, že my s tím v principu žádný problém nemáme, ale abychom k takovémuto kroku přikročili, potřebujeme názor Syrského lidu a ne názor vlády či presidenta.“ „Bylo navrženo, aby po přijetí nové ústavy byly uspořádány parlamentní volby. Tyto volby ukáží rozložení sil v politické aréně. Pak se zformuje nová vláda podle zastoupení politických sil v novém parlamentu… Co se týče presidentských voleb, to je už úplně jiná záležitost.“ Jistě. Ač budeme první, kdo zhanobí úsilí Washingtonu o destabilizaci syrské vlády hrou na sunnitský strach z šíitského obracení na víru a na zdůrazňování autokratických tendencí alawitské vlády v Damašku, tak také uvádíme, že představa, že by Bášar Asad souhlasil s uspořádáním svobodných a otevřených předčasných voleb, které by ho mohly stát presidentství, je neskutečně absurdní. Zástupci vlády v Ženevě neustále říkali, že diskuse o Asadově úchopu moci jsou červenou linií, za kterou se nejde. Jediná otázka, vypadá to, je ta: chce Asad opravdu být presidentem na věčnost vzhledem k jisté možnosti, že by gerilové úsilí o jeho svržení přetrvalo stejně jako opotřebovávací válka mezi vládními silami a opozicí po další roky? Člověka by určitě zajímalo, jestli na zprávě od Al-Hayat něco pravdivého není. Tj., když Asad bude moci obnovit svou vládu a vyhlásit vojenské vítězství nad všemi těmi, kdo mu odporovali, tak proč si prostě nevybrat nástupce a pak si už jen šťastně žít v Moskvě či v Teheránu? Konec konců nikdo nechce skončit jako jeden z těch dalších dvou chlapů… Zdroj: zerohedge.com

Šaría se na Západě zavádí krok za krokem. Cíl islámu je, aby se celý svět modlil k Alláhovi, varuje Bill Warner Muslimové si mohou vybrat klidný život, nebo politický, jehož smyslem je přesvědčování ostatních a válka, říká Bill Warner, který studuje politický islám. Zastánci práva šaría se podle něj snaží prosadit tento systém plíživými kroky do západních civilizačních struktur. Dodává, že není pochyb o tom, že islám jsou činy Islámského státu. Odmítá, že by hlásal nenávist, pouze prý mluví o věcech, o kterých jiní mluvit nechtějí. Kontextová reklama Sklik

Demokraté jsou nuceni ke krajnímu rozhodnutí. Nyní žádají, aby Hillary odstoupila Demokraté jsou nuceni ke krajnímu rozhodnutí. V pátek bylo ohlášeno, že FBI znovu otevřela vyšetřování použití soukromého nezabezpečeného emailového serveru, když ještě byla ministryní zahraničí. Toto vyšetřování vzniklo nově, když Anthony Wiener, manžel spojenkyně Hillary Clinton Humy Abedin, vydal jako součást vyšetřování svůj domácí server. Tento server sdílel úložiště dat s Humou a s Hillary a FBI tak poskytl přístup k tisícům emailů, k nimž předtím přístup neměli. A na vrchol toho všeho bylo v neděli ohlášeno, že FBI vede i dodatečné vyšetřování Nadace Clintonů. Jistý agent FBI dodal: „FBI dospěla k rozhodnutí, že vyšetřování bude pokračovat jako sloučením vzniklý sjednocený případ a bude koordinováno tak, aby obsahovalo jak její již probíhající vyšetřování, tak případ Huma Abedin, stejně jako vyšetřování její role a aktivity týkající se jejího působení jako ministryně zahraničí na povahu této nadace, jakož i zkoumání jejích rolí, co přitom sehrávala, na které se ještě bude nutno podívat.“ Tato situace nabyla už tak hrozné intenzity, že nám přichází zprávy, že vrcholní Demokraté a různí činitelé zvažují, zda do konce víkendu Hillary Clinton nepožádat, aby odstoupila. Demokraté po celé straně argumentují, že přeci nemohou podporovat kandidáta, který je už podruhé v tom samém roce vyšetřován FBI. Konec konců s touto argumentací mají Demokraté naprostou pravdu. Ač je v tom pořád spousta pohyblivých proměnných, jedna věc zůstává absolutně jistá: FBI by neotevřela vyšetřování už podruhé, pokud by to nebylo velice závažné. Tady je výčet toho, co prozatím o tomto rozvíjejícím se přelomovém příběhu víme: Tento vývoj tak závažný pro Hillary Clinton, její nadaci a její kandidaturu převrátil tyto volby vzhůru nohami. Miliony Američanů měsíce zoufale čekaly na to „Říjnové překvapení“, že to do hry vrhne něco, co s Hillary Clinton a s její kampaní skoncuje, a teď to vypadá, že jsme se ho dočkali. Demokraté začínají propadat panice a vědí, že ty nejvíce poškozující dokumenty WikiLeaks zveřejní právě tento týden. Jak rovněž víme, FBI by mohla Hillary a její pomocníky tento týden také obvinit ze lži pod přísahou při předchozích výpovědích. Myslíte si, že Huma Abedin, Robby Mook, Cheryl Mills nebo John Podesta Hillary Clinton neshodí, aby se vyhnuli vězení? Odpovědi bychom se mohli dočkat do konce tohoto týdne. Zdejší předchozí článek poukazující, že když bude teď na poslední chvíli vyřazena Hillary ze hry, tak Obama suspenduje na nějakou dobu volby, aby byly spravedlivé a Demokraté měli čas na výměnu kandidáta a nějakou kampaň: Suspenduje Barack Obama volby, když bude Hillary kvůli FBI vyšetřování nových e-mailů vyřazena z voleb? Zdroj: conservativedailypost.com

Ano, prožíváme arabskou invazi, připustil papež František. Ale měli bychom být vděční, obohatí nás to I přestože papež František uvedl, že současná uprchlická krize je arabskou invazí, domnívá se, že Evropu obohatí. Svá slova řekl před členy francouzského hnutí Poissons Roses, nyní o nich informuje server Novinky.cz. Papež vnímá historickou souvislost. V minulosti se totiž Evropa díky podobným invazím obohatila, myslí si. „Evropa zažila v dějinách už tolik invazí! Vždy však dokázala překonat samu sebe a jít dál, díky čemuž se obohatila výměnou mezi kulturami,“ řekl. Zároveň uvedl, že se domnívá, že Evropa je podle něj jediným kontinentem, který světu může přinést jednotu. „Pokud chce Evropa ovládnout, musí znovu nalézt své kulturní kořeny. Ty díky kolonizaci dosáhly i Nového světa. Pokud však zapomene na svou minulost, Evropa zeslábne a hrozí, že se stane prázdnou,“ vzpomněl také svá předloňská slova ve Štrasburku, kde již tehdy upozorňoval na nízkou porodnost. Původní text ZDE. Podle Františka je nutné v migrační krizi postupovat jednotně. „Člověk někdy musí něco ztratit, aby tím vyhráli všichni,“ řekl. Papež zároveň opakovaně vyzývá k tomu, aby migranti, kteří utíkají před válkou, nebyli odmítáni. Často mluví o solidaritě.

Viceprezident Hillary Clinton Tim Kaine: „Pokud katolická církev nezmění svůj postoj ke sňatkům stejného pohlaví, tak ji v USA Hillary zakáže!“ Americkými Demokraty nominovaný viceprezident Tim Kaine v sobotu oznámil, že věří, že katolická církev změní svůj postoj ke sňatkům stejného pohlaví. Tento virginský senátor řekl, že zrovna tak, jako svůj názor na tuto otázku změnil on, tak se k hlavnímu proudu přidá i katolická církev. Když tento římsko-katolický senátor promlouval na Národní večeři ve Washingtonu při příležitosti 20. výročí Kampaně za lidská práva, tak údajně řekl: „Myslím si, že se to změní, protože moje církev mě také učí o stvořiteli, který v první kapitole Genesis stvořil celý svět včetně lidstva a řekl: ‚Je to velice dobré.‘“ „A kromě toho,“ pokračoval, „mluvíme o zemi, které byla založena a podložena demokracií jako základní hodnotou. Z definice to znamená, že každá jednotlivá osoba a každý jednotlivý občan má možnost – ne to vymažte – je povzbuzován, aby uplatňoval své občanské, náboženské a v první řadě sexuální svobody podle svých nejlepších schopností. A je mi líto, že se to některým lidem nelíbí, ale popírání sňatků stejného pohlaví v zemi, která by měla být první v jejich přijímání, prostě nemá smysl. A i katolická církev by je měla akceptovat, místo aby je odsuzovala, což zatím dělá.“ Kaine rovněž dodal, že pokud selže vše ostatní, „tak ještě vždy existuje způsob, jak přimět katolickou církev poslechnout hlas rozumu,“ což je výraz, který on používá pro všechny ty, kdo prosazují rovnost LGBT.. „Nakonec víte, že jsme samozřejmě civilizovaní lidé, a tak první, co děláme, je, že jednáme slušně a žádáme slušně,“ řekl. „Ale pak, když to nefunguje, tak použijeme zákona a našeho právního systému, aby nám umožnil být těmi, kterými jsme, nebo spíše komunita LBGT to udělá – a už to i udělala. Výnosy Nejvyššího soudu o sňatcích stejného pohlaví byly v našem právním systému kritickým milníkem, který tak ukázal, že funguje, že je skutečně funkční.“ „Takže to, co tu říkám,“ argumentoval, „je, že ač katolickou církev respektuji, jak jsem si jist, že to činí miliony Američanů, tak vím, že ta od určitého okamžiku začíná jednat v rozporu s křesťanskou vírou, a to mluvíme o instituci, od které by se očekávalo, že bude v první linii fronty, která ji hájí. Takže, když se to děje, a právě to se děje při odsuzování práv LGBT, tak vyšleme ultimátum. Spojené státy americké, přesněji budoucí prezident Spojených států amerických Hillary Clinton vyšle ultimátum. A tímto ultimátem bude, buď změníte postoj ke sňatkům stejného pohlaví, nebo si zabalte své saky paky a kliďte se z Ameriky. A ano – prezident této země to může udělat.“ „A v případě, kdyby to někoho zajímalo – ne, Donald Trump to stejně neudělá, protože tomu nezáleží na nikom jiném než na Donaldu Trumpovi. Ale na druhou stranu Hillary Clinton je zářným příkladem poctivosti, integrity a demokracie a můžete zůstat ujištěni, že ta jako prezident udělá v prezidentském funkčním období vše, co je v její moci, aby zajistila, že gayové a lesbičky po celé Americe budou milováni a respektováni a bude se na ně pohlížet jako rovné. Co přijde potom, to už není náš problém,“ uzavřel to Kaine. Zdroj: spinzon.com

Přečtěte si diskusi u Bangy a polibte si prdel, vzkázal obhájcům Ortelu Čech, který se vystěhoval do teplých krajin Manažer a konzultant v oblasti komunikace a marketingu Josef Bouška se s manželkou přestěhovali na Mauricius, protože nechtěli vychovávat syna v české společnosti, v níž míra xenofobie a nenávisti daleko přesáhly míru, kterou dokážou snášet. Dění v České republice ale Bouška stále sleduje a tak mu neunikly nenávistné reakce, které schytává hudebník Radek Banga za to, že se na Českých slavících vymezil proti skupině Ortel. Podle Boušky je nenávist důsledkem tolerance xenofobních postojů části české populace. „Zatímco tupý ovce showbyznysu tleskaly fašounovi, ten, kdo se toho odmítl zúčastnit, má dnes v diskusi na svým FB 4500 nových příspěvků,“ všiml si Bouška. Zhruba třetina až polovina z nich dle jeho zjištění obsahuje rasismus nejhrubšího kalibru, jehož autory nejsou dle očekávání z valné většiny „vylepané lebky s kickboxerskou galerií v profilu nebo anonymní trollové“. V diskusi Bangovi nadává spíše běžný vzorek české populace, „taťkové s dětičkama, dámy s pejskama, valná většina hrdě se jménem a fotečkou“. Bouška tento jev připisuje zvyšující se toleranci xenofobie v české společnosti. „Kdo chce střílet muslimáky a negry, neříká tenhle názor potichu po půlnoci v zaplivaným pajzlu, ale s chutí se pod něj veřejně podepíše,“ tvrdí manažer, který považuje za nutné rozumět nespokojeným lidem a chápat jejich pocit frustrace. Ale v okamžiku, kdy tím dotyční začnou omlouvat svoje nenávistné výlevy, by veškeré pochopení mělo jít dle něho stranou. „Tohle nezvládáme a z jednoho extrému, tj. jejich ignorování, se dostáváme k druhýmu, kdy jsme ochotný zaměňovat šovinismus za vlastenectví a xenofobii za ochranu kulturních hodnot,“ upozorňuje Bouška s tím, že „jakmile tyhle temný proudy jednou z tý láhve vytečou úplně, pojedou vlastním směrem a žádnej Zeman, Robejšek nebo mladej Klaus už je zpátky nenacpou, ani kdyby chtěli“. „Takže za sebe vzkazuju všem hlasatelům porozumění pro xenofobní část naší populace: přečtěte si diskusi u Bangy a polibte si prdel,“ vzkázal Bouška do Česka. Plné znění Bouškova komentáře: Každýmu, kdo se někdy viditelněji vyjádřil proti ultrapravici, následně psali náckové a obsah jejich vzkazů lépe nepublikovat. To, co se teď děje na FB profilu Radka Bangy, je ale něco jinýho. Banga alias Gipsy.cz se jako jeden z minima hostů Českýho slavíka na protest zvednul a odešel, když měl cenu přebírat Tomáš Ortel – dříve člen tvrdě neonacistických Conflict 88, dnes vlajkonoš český xenofobie. Zatímco tupý ovce showbyznysu tleskaly fašounovi, ten, kdo se toho odmítl zúčastnit, má dnes v diskusi na svým FB 4500 nových příspěvků. Zhruba třetina až polovina z nich rasismus nejhrubšího kalibru (viz vybraný příspěvky níže) – a až na výjimky ne od vylepaných lebek s kickboxerskou galerií v profilu nebo anonymních trollů obvyklých třeba v debatách o Rusku. Taťkové s dětičkama, dámy s pejskama, valná většina hrdě se jménem a fotečkou. Bejt rasistou se stává in. Kdo chce střílet muslimáky a negry, neříká tenhle názor potichu po půlnoci v zaplivaným pajzlu, ale s chutí se pod něj veřejně podepíše. Do velký míry za to vděčíme názorům, jak je nutný xenofobii chápat a neodsuzovat, jak je to jen přirozený vyústění strachu z imigrantů a podobný žvásty. Tahle sbírka verbálního odpadu na Bangově profilu je daná strachem z čeho, rapujícího Roma? Realitou je, že pokud bereme jako přijatelnou část veřejný diskuse prezentovat každýho muslima jako ničitele evropský civilizace a každýho imigranta jako příživnickou bezpečnostní hrozbu, tak do "diskuse" řada lidí stejně integrálně zapojí vizi Romů jako podlidí nebo homosexuálů jako úchylů likvidujících spořádaný rodiny. Rozumět nespokojeným lidem a chápat jejich pocit frustrace je nutný – ale přesně do momentu, kdy tím začnou omlouvat svoje nenávistný výlevy. Tohle nezvládáme a z jednoho extrému, tj. jejich ignorování, se dostáváme k druhýmu, kdy jsme ochotný zaměňovat šovinismus za vlastenectví a xenofobii za ochranu kulturních hodnot. Zabejvám se extremismem skoro 20 let a vidím, jak se hranice toho, co je společensky přijatelný, v průběhu let posouvá až k obzoru. A jakmile tyhle temný proudy jednou z tý láhve vytečou úplně, pojedou vlastním směrem a žádnej Zeman, Robejšek nebo mladej Klaus už je zpátky nenacpou, ani kdyby chtěli. Takže za sebe vzkazuju všem hlasatelům porozumění pro xenofobní část naší populace: přečtěte si diskusi u Bangy a polibte si prdel.

Prezident domluvil o kouzlu referenda a přišla odpověď od Kalouska: Kdysi jste vykládal, že třetina národa je slabá duchem Sněmovna dnes začala projednávat vládní předlohu o zavedení celostátního referenda a jeho pravidlech. K návrhu zákona se před poslanci vyjádřil prezident Miloš Zeman, který jej dlouhodobě podporuje. Po něm promluvil ministr pro legislativu a pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD), který se rozhovořil o tom, v jakém případě bude možné referendum vyhlásit a kdy ne. To ale dráždí stranu Úsvit. „Přijde mi sprosté, když návrh o referendu je vyprázdněn a vůbec se netýká těch nejdůležitějších otázek,“ připomněl k tomu dnes ve Sněmovně předseda Úsvitu Marek Černoch. Za debatní pultík si ale také stoupnul šéf TOP 09 Miroslav Kalousek. „Cílem vlády není nahradit parlamentní formu republiky, ale umožnit přímé rozhodování občanů o některých významných záležitostech,“ řekl v pátek v Poslanecké sněmovně ministr pro legislativu a pro lidská práva Jiří Dienstbier z ČSSD, když normu poslancům představoval. Návrh na konání referenda je podle jeho slov oprávněn podat každý občan České republiky nebo skupina občanů, kteří dosáhli ke dni podání návrhu na konání referenda věku 18 let, podpoří-li jejich návrh petice podepsaná nejméně 250 tisíci občany České republiky, kteří dosáhli ke dni podání návrhu na konání referenda věku 18 let. Občané by si mohli podle ministra vynutit referendum třeba o tom, zda se má v restauracích kouřit, o legalizaci marihuany, či o elektronické evidenci tržeb. Návrh ale prý nemůže umožnit, aby bylo vyhlášeno referendum o setrvání země v EU podobně jako se tomu bude dít ve Velké Británii. Referendum by nebylo možné ani o otázkách přímo ovlivňujících podobu státního rozpočtu, či o sazbách daní. Referendum by se podle Dienstbiera nemohlo uskutečnit ani ve chvíli, kdy by ČR byla nucena porušit závazky vyplývající z nějaké mezinárodní smlouvy, nebo o odvolání či jmenování do funkcí. Návrh na konání referenda může podat pouze občan nebo skupina občanů České republiky, vláda, poslanci a senátoři Parlamentu České republiky a vyšší územní samosprávné celky mohou k prosazení svých cílů využít svou zákonodárnou iniciativu v mezích článku 41 odst. 2 Ústavy a podat návrh zákona. Poslanecké sněmovně. "Jinými slovy, zákon spočívá na iniciativě občanů, politici by se neměli za referendum schovávat, ti by měli rozhodovat, a je na občanech, zda svou peticí vyvolají konání referenda," připomněl Dienstbier. Normu o celostátním referendu vláda poslala do Sněmovny už loni v červenci. Protože jde o ústavní zákon, kabinet pro něj bude muset hledat podporu v obou parlamentních komorách i mezi opozičními poslanci a senátory. Ve Sněmovně ani v Senátu koalice nyní potřebnou třípětinovou většinu nemá a proto se bude muset spoléhnout na pomoc opozice. Komunisté jsou pro obecné referendum, stejně jako Úsvit. Ovšem ODS a TOP 09 jsou výrazně proti. Strana Úsvit bude ale prý prosazovat podstatnou změnu zákona o referendu. „Parametry, které pan ministr Dienstbier navrhuje, v podstatě neumožňují, aby občané v referendech opravdu rozhodovali o důležitých otázkách, třeba na imigrační krizi,“ zdůvodnil to předseda Úsvitu Marek Černoch v tiskovém prohlášení strany. „Je to jen pozlátko. Návrh zakazuje ptát se občanů na skutečně důležité věci,“ uvedl také v prohlášení Černoch. To nejdůležitější tam není! „Bohužel otázky k imigračním kvótám, či o setrvání ČR v EU – to jsou ty nejdůležitější otázky Česka a občané mají mít právo se na to dotazovat,“ zdůraznil pak Černoch před poslanci. „Přijde mi sprosté předložit návrh referenda jen jako prázdnou schránku. O opravdu důležitých otázkách, kde se vláda názoru občanů bojí, se tam rozhodovat nesmí,“ řekl dále Černoch. Vláda podle něj nechce zřejmě pustit normální občany k tomu nejdůležitějšímu rozhodování. ODS třeba v normě chybí možnost vyhlášení referenda k přijetí eura v ČR. „Dokážu ale odhadnout, jaký by byl výsedek referenda,“ zmínil k tomu předseda poslanců ODS Zbyněk Stanjura. Kalousek: Zeman kdysi před referendem varoval! Stojaté vody sněmovních debat dnes rozčísnul předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, neboť překvapivě vytáhl na světlo prohlášení Miloše Zemana z roku 1992 z tehdejšího Federálního shromáždění, v němž ale prý Zeman hovořil zcela jinak, nežli dnes, kdy referendum obhajuje jako něco důležitého. "Současně bych chtěl varovat před obecně rozšířenou a dalo by se říci populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím a že to, co nespraví parlament, spraví občané...Proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum a přál bych si, aby tento i jakýkoli budoucí parlament toto nikdy neschválil. Miloš Zeman, 21. ledna 1992," jal se citovat ze starého projevu Zemana Kalousek za debatním pultíkem. Zeman tehdy dokonce odcitoval i psychiatra Cyrila Höschla, který v té době měl za to, že je třetina obyvatel této země slabá duchem, každý sedmý občan je debilní nebo dementní, či alkoholik a že zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. "Nechci pochybovat o pravdivosti statistik profesora Höschla. Ale uváděl jsem je jako poněkud paradoxní výraz své důvěry v tento i v budoucí parlament. Upřímně řečeno - kladu si někdy otázku, kolik procent poslanců v této síni je schopno pouze černobílého vidění, a přesvědčují mne o tom výsledky různých hlasování," našly si ParlamentníListy.cz onu pasáž z ledna roku 1992, v níž se Zeman vyjadřoval k referendu. „To byl Miloš Zeman ještě odpovědným politikem, od té doby se stal bezuzdným populistou, tak nám tady dnes říkal něco jiného,“ dodal pak ještě Kalousek na konto dnešního projevu hlavy státu. Okamura: Návrh je jen soupisem důvodů, jak referendum nekonat či zneplatnit „Vládní návrh zákona o referendu je ve skutečnosti víceméně jen soupisem důvodů, jak referendum nekonat či zneplatnit,“ řekl k návrhu v dolní komoře dnes i předseda SPD Tomio Okamura. Podle něj je ale návrh vlády špatný. „Náš návrh ústavního zákona na skutečně široké demokratické referendum, mi ve Sněmovně před dvěma lety ostatní strany v čele s vládou zamítli. Navrhoval jsem a stále navrhuji, aby občané mohli hlasovat o jakýchkoliv otázkách, bez omezujícího kvora povinné účasti a k vyvolání referenda by podle našeho návrhu měla stačit petice o 100 tisíci podpisů občanů. A výsledek referenda by měl být zároveň pro vládu i pro Parlament závazný, což ovšem vládní návrh neobsahuje,“ kritizoval Okamura předlohu. Přijetí zákona o obecném referendu může podle prezidenta Miloše Zemana pomoci poslancům vrátit prestiž, která se po roce 1989 prudce snížila. Zeman totiž dnes poslancům připomněl, že před pětadvaceti lety zaujímali u občanů – co se týče prestiže – třetí místo, zatímco teď jsou na předposledním místě před uklizečkou. Prezident ve svém projevu kupříkladu kritizoval fakt, že vláda může s navrhovaným referendem nesouhlasit a obrátit se kvůli tomu k Ústavnímu soudu. Totéž právo ale předloha dává i petentům a proto by se soudci mohli dostat „do schizofrenní situace“. Návrh vlády přitom dorazí Ústavnímu soudu dřív než návrh lidí, kteří chtějí referendum vyvolat, zdůraznil Zeman. Podle něj také legislativcům poněkud „ujelo pero“, protože prý ověřování podpisů k vyhlášení referenda má probíhat stejným způsobem jako tomu bylo při ověřování podpisů při prezidentské kandidatuře, kde se ale chybové archy sčítaly a ne zprůměrovávaly. „Vznikla už jedna anekdota - smícháním dvou lahví čtyřicetiprocentního alkoholu dostaneme kvalitní osmdesátiprocentní alkohol,“ ironizoval tuto praxi prezident. Debatu o zavedení celostátního referenda, které má i kritiky, Zeman přirovnal k diskusím o zavedení všeobecného volebního práva před sto lety. Zaznívají totiž stejné argumenty, že lidé nejsou schopni rozhodovat a že hrozí vláda lůzy. Poslanci nakonec dnes debatu, která se vedla v tzv. prvním čtení, nedokončili a vrátí se k ní nejdříve za dva týdny při pokračování březnové schůze. Sněmovna ale zřejmě vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu podpoří; podporu mu slíbili i kritici podmínek pro vypsání a platnost plebiscitu.

Proč uspěl Zeman? Profesorka Dvořáková mu ke třetímu výročí nástupu do funkce věnovala obsáhlou analýzu U příležitosti třetího výročí nástupu Miloše Zemana do prezidentské funkce se politoložka Vladimíra Dvořáková zamýšlí nad vývojem politického systému u nás i v dalších postkomunistických zemích. První část své analýzy zveřejnila na svém blogu na serveru iDnes.cz, její podrobnější verzi pak v časopise Listy. Kořeny současného stavu je podle Dvořákové nutné hledat již na počátku transformace, kdy převládající ideologií západních demokracií se stal neoliberalismus a s ním spojená snaha redefinovat vztahy mezi státní, veřejnou a privátní sférou. Celý text je ZDE Země, které vstupovaly do EU, musely kontrolní a vyvažující mechanismy nastavovat, byť často jen formálně. Například u nás „povinný“ služební zákon víc než deset let nenabyl účinnosti. Slabé nastavení kontrolních mechanismů a vyvažování mocí vede k mobilizačnímu stylu politiky, jež znemožňuje kompromisy. Tím se prý zablokuje vládnutí a posiluje se snaha politiků získat moc „operativně“ rozhodovat, tj. nedodržovat postupy a procedury. Aby to fungovalo, je třeba eliminovat i nejzákladnější kontrolní mechanismy, a to zejména Ústavní soud, omezit prostor pro ombudsmana či jej přímo zrušit, udržet či znovu získat kontrolu nad státní správou, kontrolovat média apod. Občanské principy pak nahrazují principy etnické či náboženské (nebo obojí), v řadě zemí se posiluje vliv církve (jedné s privilegovaným majetkem a postavením). „Snad nejvýznamnější propojení ‚trůnu a oltáře‘ můžeme vidět v současném Rusku,“ podotýká Dvořáková. Ochota přijmout autoritářské principy sice souvisí s dědictvím komunismu, ideově ale lze návrat vnímat spíše k autoritarismům třicátých let – nacionalistickým a klerikálním – Piłsudského Polska, Horthyho Maďarska a druhorepublikové atmosféry v Československu. „Je nutné si uvědomit, že snaha nahradit nezvládnutou politickou soutěž spoléháním na autoritu a tradici zde již byly a nepřinesly nic dobrého,“ varuje závěrem Dvořáková před podobným vývojem.

Ekonom Sedláček se vyjádřil k čínské návštěvě: Nebezpečný kurz Česka Tomáš sedláček ve středeční Kauze dne zhodnotil návštěvu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Ekonom má za to, že si komunistický vůdce naši malou zemi zapamatuje jen v případě, že ho dokážeme něčím zaujmout. A nebudeme ho jen slepě opěvovat jako v jiných zemích. Varoval navíc před naším obratem na Východ. „Musíme si dát pozor, abychom nezůstali uvězněni někde mezi Západem a Východem. Zdá se mi, že se zejména díky prezidentům České republiky pohybujeme směrem proti zájmům České republiky,“ udeřil Sedláček. Nelíbí se mu, že se odkláníme od politiky lidských práv. Pravda, prezident Zeman má velkou podporu obyvatelstva, ale podle ekonoma to není všechno. „Když si 99 procent lidí bude myslet, že černá je bílá, tak to s pochopením přijmu, ale to je tak všechno. Prezident Zeman hraje na vlnu strachu a lidem se to líbí,“ varoval Sedláček. Stojí za pozornost, že lidem se toto strašení líbí, ale realizaci oné děsící politiky si lidé nepřejí. Sedláček snahy prezidenta Zemana či jeho předchůdce, exprezidenta Klause, příliš nechápe. Kdyby např. naše tajné služby hlásily, že se na nás Západ chystá zaútočit nebo s námi nehodlá obchodovat nebo nás vytrvale špehuje a získané informace zneužívá, tak by obrat na Východ snad dával smysl, ale takhle ne. Náš prezidentský obrat na Východ povede tak možná k tomu, že se ocitneme v zóně nikoho, kde o nás nikdo nebude mít zájem. Dopadneme třeba jako Bělorusko. Pokud jde o návštěvu čínského prezidenta v Praze, tak si ji zapamatuje snad jen tehdy, když zde komunistický vůdce zažije něco nevšedního. „Nezapomene na to, pokud tady zažije něco zajímavého. Pokud tu potká jen nohsledy a budou mu stavět Potěmkinovy vesnice jako všude jinde, tak na to rychle zapomene. Pokud třeba uvidí nějaký billboard, který k němu nebude právě přívětivý, tak si ho možná zapamatuje,“ uzavřel Sedláček.

Puškov o výroku úředníka NATO o „akcích“ RF v SRN: neuvěřitelný nesmysl Předpoklad o tom, že Rusko údajně využívá situaci s uprchlíky v Německu k tomu, aby dosáhlo změny moci v této zemi, je absurdní, soudí předseda zahraničního výboru ruské Státní dumy Alexej Puškov. „Zdá se, že Guardian pozbyl soudnosti: cituje prohlášení jakéhosi pána odněkud z Rigy o tom, že Rusko chce prostřednictvím uprchlíků svrhnout Merkelovou. Jak neuvěřitelný nesmysl!", napsal poslanec na svém profilu na Twitteru.

EU vedou psychopati. Sobotka si nevidí do pusy a uráží občany. Kromě Babiše tady není žádný partner, říká hlasitá Zemanova fanynka ROZHOVOR Trapná hurá akce. Tak označila aktivistka Jelena Vičanová skutečnost, že se výroky prezidenta Miloše Zemana dostaly na pořad jednání senátu. Vičanová, která se proslavila vehementní obhajobou prezidenta Zemana v pořadu Máte slovo, je ráda, že prezident nepodléhá „zhoubnému bruselskému vlivu“: „Jsem čím dál tím více přesvědčena, že EU vedou šílenci a psychopati, kteří zcela vědomě chtějí zatáhnout Evropu do humanitární katastrofy,“ ujistila. Senát vyzval prezidenta, aby byl ve svých výrocích zdrženlivější. Část usnesení konkrétně zní: „Prezident republiky by měl být ve svých vyjádřeních natolik zdrženlivý, aby nemohla vzniknout žádná pochybnost ohledně ohrožení spojeneckých závazků České republiky a její ústavně deklarované hodnotové orientace.“ Pak usnesení říká také, že by prezident neměl rozdělovat společnost. Měl by být podle vás prezident republiky opatrnější ve svých výrocích? A jak vnímáte vůbec skutečnost, že se tímto zabývá horní komora parlamentu? S vaším dovolením, začnu tou poslední otázkou. Vzhledem k tomu, že se v tisku dočítám, jak se přes území České republiky producírují islamisti, že se běsnící a nekontrolovatelné davy nelegálních migrantů, mezi nimiž jsou násilníci a teroristi, snaží dostat přes plot na makedonsko-řecké hranici, aby se před uzavřením německé hranice stihli dostat k německým sociálním dávkám, jsem naprosto znechucena, jakými banalitami je schopen se v takové situaci zabývat senát. Osobně tuto trapnou hurá akci považuji za hysterickou reakci oponentů pana prezidenta na jeho stoupající popularitu. Prostě jen další výstřel do tmy, který podle mého názoru zůstane bez větší odezvy a vyšumí do ztracena. Naštěstí většina senátorů to předem pochopila a této frašky se neúčastnila. Co se týká rozdělování společnosti, to je ohraná písnička, která nemá žádný logický základ. Já si neumím představit člověka, který je schopen se zalíbit všem. To je nereálné. Lidé mají na různé věci různé názory, nikdy se všichni neshodnou na jednom řešení. To je utopická a naivní myšlenka. I když není právě stoupající podpora prezidenta důkazem, že se lidé přece jen názorově spojují? Miloš Zeman má prostě zaslepené nepřátele, kterým se nezalíbí nikdy. Ať udělá nebo řekne cokoliv. A vzhledem k tomu, že tito jedinci ovládají některá média jako třeba tzv. veřejnoprávní Českou televizi, jsme kolikrát nuceni řešit uměle vykonstruované a zbytečné aféry, které tato média neustále produkují. Na jednu stranu mají za úkol dehonestovat prezidenta a jeho příznivce, na druhou stranu odpoutávají pozornost lidí od daleko důležitějších problémů. A nyní tedy k našim tzv. spojencům. Jsem čím dál tím více přesvědčena, že EU vedou šílenci a psychopati, kteří zcela vědomě chtějí zatáhnout Evropu do humanitární katastrofy, takže v tomto světle ohrožení spojeneckých závazků nemusí nutně znamenat ohrožení občanů a zájmů ČR. Naopak jsem ráda, že pan prezident servilně nepodléhá zhoubnému bruselskému vlivu a více než na svou dobrou pověst v Bruselu myslí na svou zemi a její obyvatele. Mluvčí Hradu reagoval na Twitteru, že prezident si nenechá nasadit náhubek a že byl zvolen v přímé volbě občany ČR, a ne senátory. Co říct na tento názor? To plně podporuji. Já také žádné náhubky neuznávám. Pan prezident má právo se vyjadřovat svobodně a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ke všem společenským tématům. Páni senátoři by si měli za peníze daňových poplatníků najít jinou a užitečnější zábavu. A nejlépe práci. Lze přikládat hlasování v senátu velkou váhu, když výzva prošla o jeden hlas a účastnilo se 35 senátorů? Já osobně tomu nepřikládám vůbec žádnou váhu a doufám, že většina občanů je na tom stejně. Každopádně některým senátorům vadí, že prezident prý dehonestuje premiéra Sobotku. Také se vám nelíbí výroky hlavy státu na adresu premiéra? Pan premiér taky v tomto ohledu není žádný svatoušek a kolikrát si nevidí do pusy. Například když pohrdavě uráží občany, kteří v souvislosti s nelegálními migranty projevují své názory a obavy o život svůj i životy svých blízkých a o budoucnost této země. Abych pánům senátorům osvěžila paměť, nazývá je xenofobní sektou a fašisty. A vadí to snad těmto kritikům pana prezidenta? Ne, a mnozí s ním naopak souhlasí a urážejí své spoluobčany, v podstatě své zaměstnavatele, vesele s ním. O slovních útocích na pana prezidenta ze strany Sobotkových nohsledů ani nemluvím. Takže je to jen klasická hra na rovného a rovnějšího. Kromě toho měli senátoři výtky vůči prezidentovu názoru na anexi Krymu. Výhrady měli k nejmenování některých kandidátů na profesory nebo k jeho účasti na demonstraci po boku představitele extremistického Bloku proti islámu. Je některá z těchto skutečností podle vás natolik nebezpečná, aby se jí zabýval senát? Krym Putinovi naservíroval na zlatém podnosu Západ svým amatérským počínáním v tzv. ukrajinské krizi. A pokud vím, tak na Krymu proběhlo referendum o připojení k Ruské federaci. Nejsem přesvědčena, že ti dotyční senátoři jsou kompetentní k tomu, aby zpochybňovali výsledky tohoto referenda, a už vůbec nejsou kompetentní k tomu, aby obyvatelům Krymu diktovali, s kým mají chtít žít v jednom státě a s kým ne. Jelikož Blok proti islámu opravdu nepovažuji za extremistickou organizaci, tyto „výhrady“ senátorů považuji opět jen za další vykonstruovanou aféru. Na Albertově nic extremistického nezaznělo. Opět jen Zemanovy oponenty vyděsily ty tisíce lidí, kteří přišli prezidenta podpořit. Za extremisty naopak já považuji ty politicky korektní chytrolíny, kteří si neuvědomují dosah svých pošetilých činů. Mám na mysli jejich bezbřehou vstřícnost k nelegálním migrantům. Za tři roky, co je prezident ve funkci, už došlo k mnoha situacím, kdy Zeman rozvířil veřejné mínění. Co byste řekla s odstupem času na různá Zemanova vyjádření, ať již jde o známá slova „kunda sem, kunda tam“ či že vláda „zkurvila“ služební zákon, vrávorání nad klenoty, kauzu Peroutka a nově „kalašnikov.“ Je možné, že právě díky tomu získá politické body? Prezidentova popularita je největší ze všech ústavních institucí… Uznávám, že pan prezident by mohl v těchto případech použít jiný slovník. S výjimkou „aféry kalašnikov,“ tam totiž nevidím žádný důvod k výtkám. Kalašnikov není žádný vulgární výraz a i naprostý primitiv musel pochopit, jak to bylo myšleno. Možná kdyby prezident použil místo kalašnikova jako příklad Molotovův koktejl, oblíbený likvidační prostředek majdanistů, bylo by dnes ticho po pěšině. Peroutkou jsem se nikdy blíže nezabývala, opravdu nejsem kompetentní k tomu, abych mohla s jistotou tvrdit to či ono. Každopádně to, že se článek Hitler je gentleman nenašel, neznamená, že neexistoval. Z celé situace vychází předpoklad, že Zeman se vzdaluje od ČSSD a přibližuje se k Babišovi. Do jaké míry a za jakých podmínek je možné, že by se vzájemně do budoucna podpořili? Tedy že v podstatě Zeman „přihraje“ Babišovi voliče v parlamentních volbách a naopak vicepremiér Zemana opět nominuje nebo silně podpoří v prezidentských volbách? Uprchlická krize stejně jako všude přepisuje politickou mapu i u nás. To, že se prezident vzdaluje ČSSD, se vzhledem k jednání premiéra Sobotky a předních představitelů ČSSD dá pochopit. Navíc se domnívám, že kromě Babiše tady stejně není žádný jiný silný partner pro vyjednávání. Říjnové krajské volby nám prozradí více. Už několik komentátorů napsalo, že Zeman již může porazit ve volbách jedině sám sebe. Ztotožňujete se s tím? Za předpokladu, že se Zeman a jeho příznivci spojí s tábory Babišovců, lze vůbec postavit kandidáta, který by Zemana porazil? Upřímně doufám, že pan prezident bude mít do dalších prezidentských voleb dostatek elánu a že v nich i vyhraje. V podstatě ani nevidím žádného silného konkurenta. Kandidáti, které generuje pražská kavárna, jako jsou namátkou Šimon Pánek, Hana Marvanová nebo Jiří Pospíšil, nejsou ani dostatečně výrazní, ani dostatečně oblíbení. Myslím, že Miloš Zeman by volby vyhrál s Babišem i bez něj.

FOTO Putinometní listy, Zemane, vypadni. Tihle pánové nenávidí vzdělání, chtějí národ hlupáků. Odpůrci prezidenta mu demonstrovali pod okny, velké sólo měl Martin C. Putna REPORTÁŽ „Tamti pánové by chtěli hlupáky, kteří jednou za čtyři roky přijdou k volbám a jinak se o nic nestarají. A proto se musíme celé čtyři roky mezi každými volbami starat,“ hřímal vysokoškolský pedagog a literární historik Martin C. Putna u sochy Tomáše G. Masaryka na Hradčanském náměstí, kde se u příležitosti výročí 17. listopadu sešly zhruba dvě stovky lidí, aby si připomněly události, které nesmíme zapomenout. Kromě těch historických i novodobé – například ty, jež se odehrávají v režii prezidenta Zemana. „Jak se pozná myšlení, které je podlé a manipulativní? Vždycky ví, kdo za to může. Kdo může za všechny naše problémy. Byly časy, kdy se říkalo, že za všechno můžou Židi a zednáři. Poměrně nedávno se říkalo, že za všechno můžou Romové. Teď se říká, že za všechno můžou uprchlíci. A novinka oblíbená mezi dnešními manipulátory – za všechno můžou elity,“ ujal se Putna rázně mikrofonu. Kdo to jsou elity? „Jsou to hospodářské elity? Ani náhodou. Chudí lidé s nadšením volí multimiliardáře. Jsou to snad mediální elity? To je nesmysl. Manipulátoři mají přece dávno svá média. Na každém venkovském nádraží najdete reklamu na putinometní listy,“ pobavil Putna zřejmou narážkou na server ParlamentníListy.cz publikum. Ty elity, které vadí, jsou podle Putny vzdělané elity. Proč vadí? Protože manipulátorům vidí do karet. Protože jsou schopní rozpoznat, co je lež a co je manipulace. Jak se zneužívají pojmy národ, náboženství, tradice, rodina či vlastenectví, Evropa – cokoliv se dá zneužít v dnešní lži. A proto oni nemají rádi ty, kdo do toto vidí. Proto prý nenávidí vzdělání. „Potřebuje člověk na to, aby byl vzdělaný, být univerzitní profesor? Nepotřebuje. Václav Havel, který je tady často vzpomínán, žádné zvláštní formální vzdělání neměl, protože za komunistů nesměl studovat, protože byl ze zlé buržoazní rodiny. Ale on si toho byl vědom a celý život se vzdělával,“ dal Putna za příklad našeho prvního porevolučního prezidenta. Autoritáře podle Putny můžeme jednoho dne porazit ve volbách. „Ale prvotně tím, že si nenecháme vzít dobrá slova – mimo jiné, že si nenecháme vzít slovo elita, že se nebudeme stydět za vzdělání a budeme se o něj snažit. Protože to není tak, že je trošku pravdy tam a trošku pravdy tady. Že má trošku pravdu Ukrajina a trošku pravdy Putin. Protože pak řeknete, že trošku pravdy má také Islámský stát. Ne!“ rozhorlil se Putna. Podle jeho názoru jsou evropské dějiny strašně složité. Ale v naší současnosti k nim prý vede jediná normální použitelná linka, na kterou se dá navazovat. Tou linkou je podle Putny linie evropské demokratické tradice – je sice strašně složitá, ale prý jinou nemáme. „Tamti pánové by chtěli hlupáky, kteří jednou za čtyři roky přijdou k volbám a jinak se o nic nestarají,“ takřka už křičel Putna do mikrofonu ukazujíc směrem na Hrad. „Hanba,“ přizvukovali mu okolostojící. „A proto se musíme celé čtyři roky mezi každými volbami starat,“ hřímal dál Putna. „Doufám, že až půjdeme domů, každý si otevře nějakou dobrou knihu,“ uzavřel svůj proslov. Populismus a arogance Miloše Zemana Neméně řízný byl během svého vystoupení i Adam Borzič, český básník, překladatel, publicista a terapeut, který se v roce 2015 ohradil proti části katolické církve, která chtěla selektovat uprchlíky na křesťany a muslimy. Borzič zdůraznil, že v současné době jsou lidé na celém světě ohroženi xenofobním populismem. „Po zvolení Donalda Trumpa se už nemůžeme tvářit, že populismus a arogance našeho prezidenta Miloše Zemana je jen taková naše místní postkomunistická rarita… Poté, co existuje reálná hrozba, že se Le Penová dostane do Elysejského paláce, už nemůžeme předstírat, že xenofobie je jen projevem našeho provincionalismu. Náš Zeman, náš Ovčáček, náš Okamura, náš Tejc – naši výtečníci mají své protějšky ve vyspělých zemích,“ vyjevil Borzič svůj názor. V projevech dalších řečníků, které organizátor akce, aktivista Jan Cemper, pozval – například kněz Ladislav Heryán, dokumentaristka Apolena Rychlíková, přeživší holocaustu Petr Riesel či předseda České pirátské strany Ivan Bartoš, místopředseda Strany zelených Petr Kutílek a starosta za Prahu 6 za TOP 09 Ondřej Kolář – zaznívaly výzvy k občanské aktivitě a obraně našich hodnot, zejména svobody a demokracie, které jsou dnes mnohými podrývány. „Tohle bych byl hodně rád, aby slyšeli pánové na Hradě – pan Zeman a pan Ovčáček – a další, kteří se pokoušejí naši zemi rozdělovat a štvát proti sobě. Kteří se pokoušejí tvrdit, že xenofobní, nenávistný a štvavý styl politiky pana Zemana, který byl vidět už během jeho volební kampaně, odmítla pouze Praha, nebo dokonce její údajná pražská kavárna. Pane Zemane, vaši politiku ve druhém kole volby odmítli lidé v Brně, Plzni, Hradci Králové, Českých Budějovicích, v Liberci a dokonce ve vašem skoro domácím Zlíně. My nezapomínáme, že naše země je lepší, než to, co představujete a co se mezi námi pokoušíte probouzet. Nezapomínáme na to, že si již za rok můžeme zvolit nového, lepšího prezidenta nebo prezidentku,“ vzkázal na Hrad místopředseda Strany zelených Petr Kutílek. Zemane, vypadni! Kritičtí nebyli k prezidentu Zemanovi pouze řečníci, zhusta se do české hlavy státu strefovali i další účastníci akce. Mnozí ventilovali naštvání na prezidenta transparenty, někteří v rozhovoru s reportérkou ParlamentníchListů.cz, která byla na místě. „Hradní hnůj páchne i v naší vesnické hospodě“, „Na Hradě pravda nevítězí“, „Zeman je ostudou národa“, „Ať žije soudruh Zeman – ale jinde“, „Lháře a ovci na hradě nechceme. Zemane vypadni!“ – taková hesla třímali lidé v rukou. „Vadí mi, že prezident lže,“ postěžoval si znepokojený občan v rozhovoru s reportérkou ParlamentníchListů.cz. Neznepokojuje ho jenom Zeman, ale obecně stav soudobé společnosti. „Odklání se od ideálů svobody, demokracie, liberalismu… A přiklání se k autoritářským tendencím. Stejnou optikou nahlíží na hlavu státu i postarší paní, která názor na prezidenta Zemana vyjevila plackou, kterou si připnula na klopu svého kabátu. Stojí na ní, že se stydí za svého prezidenta. Kromě lhaní jí vadí na Zemanovi i to, že se nedokáže omluvit a že není morální autoritou. Podle jejího názoru směřujeme k totalitě. „Utahují se svobody, jedna po druhé, a to je špatně. A my stojíme a koukáme,“ kritizovala paní. I proto přišla veřejně projevit svůj názor, „protože ti nahoře musejí vědět, že ti zespoda s nimi nesouhlasí“. „Na Zemanovi mi vadí orientace na východ, jeho sprostota a hulvátství a neúcta k zásadním hodnotám, které jsme se tady čtvrtstoletí snažili vybudovat,“ zdůraznil muž, který si na akci přinesl transparent s nápisem „Hradní hnůj páchne i v naší vesnické hospodě“. Ať žije Havel Před čtvrtou hodinou většina z několika stovek účastníků shromáždění vyrazila za doprovodu policistů, členů antikonfliktního týmu a od Mánesova mostu rovněž těžkooděnců směrem na Václavské náměstí, kde v tu chvíli startoval Koncert pro budoucnost. „Česko patří na Západ“, „Miloše do koše“, „Pravda a láska“, „Ať žije Havel“, skandovalo se. Nechyběl ani pokřik k uprchlíkům: „Uprchlíci vítejte, náckové táhněte.“ Průvod budil zájem turistů, ti si jej fotili a natáčeli. Někteří přihlížející Češi potleskem či výkřiky dávali najevo souhlas s provolávanými hesly.

Co nás zřejmě čeká? Donald Trump představuje tu největší ránu velkému švindlu s globálním oteplováním Bože, když se v Americe rozbíhaly volby tak jsem si přál, aby se zařídili podle mých rad, a pustili se pořádně do fosilních paliv a přiškrtili ty obnovitelnosti. To bych pak měl ještě větší důvod oslavovat vítězství Donalda Trumpa, než už mám. Nenechte se mýlit, prezidentování Donalda Trumpa představuje tu největší ránu Velkému švindlu s globálním oteplováním. Ten Climategate byla jen taková zábavná finta. Ale tohle je už hodně vážná hra, protože to nebudou jen hádky v blogosféře, nýbrž přijdou skutečné činy. K těmto činům bude konkrétně patřit americké stažení se z té bezzubé a smysl postrádající klimatické dohody COP21 (čili „Clexit“) a dále v podstatě demontáž Agentury ochrany životního prostředí (EPA), kterou provede rozumný Myron Ebell z Institutu. podnikové konkurenceschopnosti, a také bych měl podezření, že přijdou daleko laxnější federální regulace na věci jako fracking, ropovody a fosilní paliva obecně stejně jako se skoncuje s masivními subvencemi vyplácenými do obnovitelností, jako jsou ty netopýry chroustající, ptáky sekající eko-krucifixy, které zvolený prezident tak správně nenávidí. Zelenáčům to všechno musí připadat jako nadcházející Armageddon. Poslechněte si např. to tragické úpění přicházející z EPA: Zaměstnanci amerického EPA jsou v slzách. Zdrcenému personálu ministerstva energetiky nabízí služby psychoterapeutů. Někteří federální zaměstnanci jsou v takové depresi, že si vzali volno. Další by mohli předčasně odejít do výslužby. A někteří zaměstnanci upadli po vítězství Donalda Trumpa do naprosté paniky. „Lidé jsou rozčilení. Někteří lidé si vzali volno, protože jsou v depresi,“ řekl prezident Rady 238 Americké federace vládních zaměstnanců, tj. odborů, které zastupují tisíce zaměstnanců EPA. Po dni voleb „lidé plakali“, dodal O’Grady, který pracuje v Chicagu Regionu EPA 5. „Doporučuje se jim, aby si vzali zdravotní volno a zůstali doma.“ Být jimi, tak bych se už neobtěžoval, abych se vracel. Opravdu si nemyslím, že je vůbec možné přehánět, jak strašlivé utrpení na zelenáče díky Donaldu J. Trumpovi doléhá. To bude samozřejmě většinou médií mainstreamu překrucováno jako něco opravdu hrozného. A bude se to odrážet i u globálního establishmentu, který je bezpochyby koupený pro tu povídačku o klimatické změně a často z ní finančně profituje. Nikdy nezapomínejte, že průmysl globálního oteplování má roční tržby zhruba ty samé jako průmysl on-line prodejů – tj. asi 1,5 bilionu $. Strašlivě moc lidí závisí svým živobytím na „globálním oteplování“. A ti se nebudou jen tak dívat, jak se jim ztrácí jejich hlavní zdroj obživy: očekávám, že klimatická propagandistická válka začne být v následujících čtyřech letech ještě zběsilejší, kdy Trump bude démonizován jako buranský, anti-vědecký, ignorantský zabedněnec, ďábelsky odhodlaný k bezohlednému ekonomickému růstu na úkor planety a budoucích generací a s tím, jak má málo přívrženců v médiích, tak ho budou zesměšňovat, kárat a marginalizovat jako zběsilého, zpátečnického úchyla. Ale to je v pořádku. Ti z nás, co jsou na skeptické straně klimatické argumentace, mají ve svůj prospěch dvě významné věci. Kontextová reklama Sklik Jednou z nich je to, že máme pravdu – všechna fakta jsou na naší straně. (Jen elitě establishmentu to ještě nedošlo.) A tou druhou věcí je to, že vlna historie je na naší straně. Nakonec jsme svého muže dostali i do Bílého domu; takže hřiště je naše. Já to vidím tak, že pro americkou ekonomiku to bude velice dobré. O víkendu jsem promlouval na panelu Oxfordské univerzity o předmětu demokracie. (Vystavím ten proslov, až ho můj kameraman zedituje.) Jeden z profesorů v mém panelu dštil oheň a síru na Trumpův slib vytvářet pracovní místa a prosperitu argumentací, že to nemá žádné opodstatnění, které by šlo brát vážně. Nesouhlasil jsem s tím. I když můžete mít pochybnosti o jeho dalších ekonomických plánech, tak Trumpova válka se Zelenou špínou přinese Americe daleko více prosperity. Srazit náklady na energii bude znamenat, že lidé budou mít daleko větší disponibilní příjem, vytvoří to pracovní místa pro lidi v průmyslu fosilních paliv (zvláště uhelné státy z toho budou mít prospěch) a těžký průmysl začne být daleko životaschopnější, což znamená, že některá americká pracovní místa se budou moci ze zahraničí vrátit. Mám podezření, že to bude mít dopad i na globální ekonomiku. Jakmile ostatní země spatří účinky Trumpovy revoluce proti obnovitelnostem a za fosilní paliva, bude pro ně těžší ospravedlňovat svému voličstvu ty ohromné náklady na úchylnou politiku zelené energie, které musel v posledních několika desetiletích Západ platit výpalné. Zelená válka proti Západní průmyslové civilizaci se vede už tak dlouho, že jsem měl strach, jestli se vůbec někdy dožiju protiútoku. Teď k tomu ale dochází a já jsem z toho šokovaný, a cítím se skoro tak šokovaný, jako jsou ti zelenáči. Přesto se to ale děje a myslím si, že nastal čas, abychom si z toho urvali tím vzniklé výnosy. Možná si vzpomenete, že před několika měsíci jsem se zmiňoval o Nadaci studené budoucnosti. Pokud vím je to jediný světový spekulativní fond zaměřený na sázky proti alarmistickému „konsensu“. Když jsem v lednu pomáhal s jeho financováním crowdfundingem nákupem akcií společnosti, co ho spravuje, dělal jsem to především jako gesto vzdoru. Nebyl jsem si úplně jist, zda se to opravdu odlepí od země, natožpak tím, že to bude vydělávat peníze – ne pod Obamovou administrativou a pod jeho pravděpodobnou nástupkyní Hillary Clinton, jejíž administrativa by zelenou agendu tvrdě protlačovala. Teď jsem se ale od jednoho ze zakladatelů tohoto Fondu dověděl, že počátkem příštího roku se opravdu rozjede: podařilo se jim vyhovět všem požadavkům a vedou si dobře – což jim, jak si dovedu dobře představit, vytváří velice dobré postavení pro využití výhod z toho, že dojde ke změně rovnováhy v ekonomice globální energetiky, kterou Trump bezpochyby způsobí. Neberte má slova za bernou minci: mám hroznou historii svých finančních investic a každopádně jsem zaujatý. Chci, aby se tomu Fondu dařilo, protože v něm mám svůj podíl a i ve společnosti, která ho spravuje, a protože bez ohledu na to, jestli je v Bílém domě Trump nebo ne, dělá mi i v jiných věcech hrozné potěšení, když vidím investory, jak stahují peníze jinam, než je ten ohavný, zkázonosný, fanfarónsky vyšňořený, vykolejující se vlak se žrádlem pro zelená koryta. A opět se to děje, opravdu se to děje! Zelená citadela se hroutí. A já nevím, jak vy, ale já nemám nic moc chuť brát zajatce… Zdroj: breitbart.com

Merkelová vyhlašuje válku „falešným zprávám“, zatímco Evropa označila ruské RT a Sputnik za „nebezpečnou propagandu“ Přebírajíc štafetovou pochodeň nejžhavějšího debatního tématu od totálně pokořených amerických mainstreamových médií, tedy šíření tzv. „falešných zpráv“ (ty si ale nepleťte s tím roky se táhnoucím nehorázným lhaním v hlavním televizním čase od Briana Williamse, které zpochybňovat bylo až donedávna označováno prostě za „konspirační teorii“), tak ve středu po zahájení své kampaně za čtvrté funkční období německá kancléřka Angela Merkel varovala před zlomocnou silou falešných zpráv na sociálních médiích, které pobuřují proti establishmentu a podněcují vzestup populismu. Při prvním promluvě v parlamentu od svého nedělního oznámení, že příští rok bude usilovat o znovuzvolení, pronesla Merkelová výstrahu, že na internetu se veřejným míněním „manipuluje“. „Cosi se změnilo – s tím, jak globalizace kráčela vpřed, tak se politická debata náhle ocitla ve zcela novém mediálním prostředí. Veřejné mínění se už neformuje stejným způsobem jako před 25 lety,“ řekla. France 24 ji cituje říkat: „Dnes tu máme, weby falešných zpráv, internetové roboty, trolly – ty věcičky se umí i samy regenerovat, přičemž posilují názory určitým algoritmy, a my se musíme naučit, jak si s. nimi poradit.“ Kancléřka nejdříve řekla, že je tu výzva pro demokracii, jak „dosáhnout k lidem a inspirovat je.“ Avšak kdyby to snad selhalo, tak Merkelová v podstatě navrhuje, že nastal čas pro cenzuru: „Musíme s tímto jevem vstoupit do konfrontace a bude-li to nezbytné, regulovat to.“ Řekla, že podporuje iniciativu své pravo-levé koaliční vlády zaměřenou na rozdrcení „nenávistné mluvy“ na sociálních médiích tváří v tvář tomu, co označila za „obavy ze stability našeho zavedeného řádu.“ Varovala, že: „V Západních demokraciích narůstá populismus a politické extrémy.“ Varování Merkelové přichází týden poté, co po americké volební kampani, ve které globální dezinformační průmysl asi ovlivnil výsledek hlasování, jak Googl, tak Facebook přistoupily k odříznutí webů podvodných zpráv od financování (když náhle přes noc odhalily, že mají připravený „nástroj“ k zavedení regionální cenzury). Důvodem pro obavy Merkelové je možná to, že ač jsou její konzervativní Křesťanští demokraté největšími favority na vítězství v německých celonárodních volbách, očekávaných v září či říjnu 2017, tak naráží na silnou konkurenci od buřičské strany pravicových populistů, Alternativa pro Německo (AfD), pro kterou je její liberální politika k utečencům a k migraci hlavním cílem útoku. * * * Mezitím, zrovna když Merkelová zahajuje válku Evropy proti „falešným zprávám“, jsou už euro-byrokraté o krok napřed a Evropský parlament v šokujícím kroku přistoupil ve středu k odhlasování ne-legislativní rezoluce, která vyzývá EU, aby „odpověděla na informační válku Ruska.“ Ruské webové stránky RT a tisková agentura Sputnik jsou totiž údajně mezi nejnebezpečnějšími „nástroji ruské propagandy.“ Hlasování se účastnilo dohromady 691 zákonodárců: 304 hlasovalo pro rezoluci zvanou ‚Strategická komunikace EU ke střetu s propagandou proti ní vedenou třetími stranami,‘ kdy 179 hlasovalo proti a 208 se hlasování zdrželo. Autoři dokumentu kladou tento střet s Ruskem na roveň obraně před teroristickou skupinou Daesh (ISIS) a vyzývají členské státy EU, aby navýšily financování projektů vzdorování propagandě. Tato zpráva sepsaná polskou členkou Evropské skupiny konzervativců a reformistů (ECR) Annou Fotyga tvrdí, že záměrem Moskvy je „podněcovat strach a rozdělovat Evropu,“ a establishment vyzývá k opatřením ke střetu s takto vnímanou hrozbou ruské propagandy. Zpráva poukazuje, že Moskva poskytuje finanční podporu opozičním stranám a organizacím v členských státech EU, čímž způsobuje rozvrat tohoto bloku. Jinými slovy: Evropa, aby vzdorovala údajné ruské propagandě, naprosto oficiálně rozpoutává svou vlastní proti-propagandu. V důsledku tohoto hlasování bylo teď Rusko obviněno z „informační války“ pomocí takových organizací jako televizní kanál RT, tisková agentura Sputnik, federální agentura Rostrudničestvo a fond Ruskij Mir, které jsou údajně spolu s dalšími těmi nejvíce ohrožujícími propagandistickými „instrumenty“. Tento dokument rovněž klade ruské mediální organizace po boku teroristických skupin jako Islámský stát (IS, předtím ISIS/ISIL). Sputnik už apeloval na OSN, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) a na četné mezinárodní žurnalistické organizace a občanská sdružení včetně Reportérů bez hranic, aby přijaly opatření k zastavení toho, co považuje za vměšování do svobody projevu v EU. „Tato rezoluce vede přímý úder proti četným respektovaným médiím včetně agentury Sputnik a jejím záměrem je zastavit aktivity v EU. Tato rezoluce navíc nehorázně odporuje vlastním normám lidských práv a svobody tisku EU,“ uvádí se v dopise podepsaném šéfredaktorkou Sputniku Margaritou Simonjanovou. * * * Vladimir Putin hned krátce před hlasováním tuto rezoluci Europarlamentu proti ruským médiím odsoudil. Řekl, že Evropa se pokouší Rusko „poučovat“ o demokracii. Putin dodal, že rezoluce Europarlamentu předvádí tu „politickou pokleslost“ do jaké na Západě „myšlenka demokracie“ upadla. Rovněž poukázal, že ač se „všichni pokouší Rusko poučovat o demokracii“, tak evropští zákonodárci se sami uchylují k politikám omezování svobody, „které nejsou zrovna tou nejlepší cestou“ k řešení čehokoliv. „V poslední době se nás evropští činitelé pokoušeli ‚poučovat o demokracii‘, a tyto pokusy nadále pokračují, a vždy jsme od těchto svých ‚učitelů‘ slýchali, že tím nejodpornějším způsobem, jak jednat se svými oponenty, je cokoliv zakazovat, a že právě to je v rozporu s principy a normami demokracie. Otevřená diskuse je přeci vždy tím nejlepším způsobem,“ řekl Putin. Když prezident dodal, že doufá, že tyto Západní kroky, „aby čelily ruské propagandě,“ nepovedou k vážným restrikcím, tak také žurnalistům RT a Sputniku pogratuloval k jejich práci. Putin to uzavřel tvrzením, že rezoluce Europarlamentu je „evidentně projevem úpadku demokratické vize v Západních společnostech.“ Je pozoruhodné, kolik občanů těch „Západních společností“ s ním souhlasí. Zdroj: zerohedge.com

Karel Schwarzenberg brutálně urazil Donalda Trumpa. Podívejte se Čestný předseda TOP 09 a předseda sněmovního zahraničního výboru Karel Schwarzenberg okomentoval volby na sociální síti Facebook vskutku svérázným obrázkem. Jak je patrné, do tábora fanoušků republikánského kandidáta Donalda Trumpa nepatří. Obrázek totiž na Facebook vložil předtím, než byly jasné výsledky. Se slovy: „Tentokrát jsem opravdu zvědavý, jak to za pár hodin dopadne.“ Na snímku totiž přijíždí do Bílého domu nově zvolený prezident Donald Trump. Z titulku „Bílý dům“ mizí slovo „dům“ a nahrazuje jej slovo „only“ – „jenom“. Z „The White House“ se tak rázem stává „White Only“ (Jen pro bílé). Nad objektem vlaje vlajka barevně připomínající tu nacistickou, jen s písmenem T uprostřed místo hákového kříže. Trump přijíždí obklopen sličnými děvami, střílí do vzduchu, na autě americká vlajka. A Barack Obama stojí před stavením venku s kufry. Obrázek nese název: „Nový realitní projekt Donalda Trumpa.“ Exministr zahraničí Karel Schwarzenberg se již včera nechal slyšet, že po Trumpově zvolení očekává politické zemětřesení ve světě. V kampani podle něj Trump přeháněl, ale byla v tom i část jeho přesvědčení. „Samozřejmě, že ne všichni kandidáti uskutečnili vše, co (v kampani) říkali, ale obyčejně část přesvědčení naplnili,“ řekl ČTK. Čeká, že se tak stane i v případě Trumpa. „Vstupujeme do jiného světa a pomáhej nám pánbůh,“ dodal také Schwarzenberg.

Elitní voják v Lotyšsku: Moje uklízečka si myslí, že Rusové přijdou. Nevím, Putin je proradný. Cítím, že se něco stane Server The Guardian opět upozornil na šířící se prokremelskou internetovou propagandu. Vladimir Putin má stále svoje trollí farmy, ze kterých se snaží ovlivnit názory většinové společnosti. Vyplývá to z výzkumu Strategického centra NATO pro komunikaci, které sídlí v Lotyšsku. Janis Sarts je šéfem Strategického centra NATO pro komunikaci v lotyšském hlavním městě. Sám je toho názoru, že Rusko nemá jediný důvod k invazi do Lotyšska, přesto tvrdí, že je nutné být na pozoru. Nedávno totiž centrum vydalo výsledky výzkumu ruské propagandy, které ukazují, že Rusko má prý něco za lubem. Jedna odnož výzkumu se zabývala 200 tisíci internetovými komentáři na lotyšských zpravodajských portálech z přelomu července a srpna roku 2014. Výsledky ukázaly, že 1,45 % všech komentářů pochází od „hybridních trollů“, kteří z ruských trollích farem ovlivňují názory veřejnosti. Výzkumníci to odtušili zčásti z jejich „špatné gramatiky, opakovaného obsahu a IP adres“. Údajně je pět typů těchto trollů. Jedni ze všeho viní USA, druzí se schovávají za fotografie atraktivních dívek a vábí diskutující k souhlasu, třetí všem nadávají, čtvrtí upravují stránky na Wikipedii a poslední všude jen postují odkazy na ruská média. Během prezentace závěrů výzkumu bylo zdůrazněno, že přestože jich je vcelku málo, jedná se o stmelující prvek velkého projektu. „Nyní musíme pochopit jejich strategii, metody, taktiku a z tohoto pochopení pak vytvořit schopnost odporovat, reagovat a vyhrát a ubránit naši společnost, srdce a mysli našich lidí, naše hodnotové systémy, způsoby, jak naše společnosti fungují,“ řekl Sarts. Celý text zde Proč tak Rusové činí, neví, je však zřejmé, že jejich ambice neznají hranic. „Nejdříve je třeba ve všech případech zjistit naše slabiny. Každá země má jiné nuance a zároveň existuje jeden společný obsah pro všechny,“ varoval Janis Sarts. Rusko podle něj rozjelo po všech stránkách ohromný projekt, který se neomezuje jen na internet. Chtějí mít neustálou kontrolu. „Obecně řečeno, dá se dohledat ruské financování extremistických sil v Evropě. Levicových i pravicových – dokud jsou extremistické, dají se použít,“ řekl Janis Sarts s tím, že nejlepší taktika boje je taková, kterou nepřítel nezaregistruje. „Řekl bych, že existuje bezpočet zemí, které si toho ještě nevšimly nebo se rozhodly to ignorovat.“ Jmenovat však nechtěl. Podplukovník Simon West z britské armády, který je oblastním šéfem NATO v Rize, tvrdí, že Vladimir Putin chce ze svých sousedů vytvořit „štít proti liberálním demokraciím“. „Občas mi přijde, že si to jen představuji, ale když jsem dnes přijel do práce, rádio se přepnulo z hudby na ruské zpravodajství,“ řekl o síle ruské propagandy West. Zároveň varoval, že Ukrajina se ve veřejném mínění mění ze sesterského státu Ruska na „zkorumpovaný nacistický režim“. Podle centra není žádná země plně chráněna před ruskou propagandou. West Rusko považuje za geniální v tom, že vždy jedná tak, aby nevyvolalo vojenskou reakci ze západu. Co však má za lubem v Lotyšsku, to West neví. „Nevidím to. Moje uklízečka si je jistá, že Rusové přijdou, stejně tak jako si to podle mě myslí mnoho Lotyšů. Nevím, je proradný,“ tvrdil o Putinovi. „Mám pocit, že se stane něco velkého.“

Obama protlačuje tezi, že diskuzní témata pocházející ze zdrojů „falešných zpráv“ jsou „hrozbou demokracii“ „Zabalené je to sice velice pěkně, ale vypadá to, že je to to samé.“ S tím, jak se Demokraté a přívrženci Hillary Clinton museli vyrovnat s vládou Donalda Trumpa, dosáhlo nových výšin diskusní téma, že to byly ‚zdroje falešných zpráv, co mu vyhrálo volby‘, když odcházející prezident poukazuje, že webové stránky ‚falešných‘ médií podvrací politický proces. „Když nepřistupujeme seriózně k faktům a k tomu, co je pravda a co pravda není… když nejsme schopni rozeznat seriózní argumenty od propagandy, tak máme problém,“ řekl Obama během tiskové konference v Německu. Obama poukázal, že názory voličů na kandidáty ovlivňují ‚falešné zprávy‘, neboť žijeme ve věku, kdy se dezinformace šíří strašně aktivně a jsou zabalené velice pěkně, ale když se na to podíváte na Facebookové stránce, tak to vypadá úplně stejně, když se nám teď ten Facebook přeměnil na naši televizi.“ Ano, človíčci, ta alternativní čili ‚falešná‘ média jsou už teď schopná vypadat úplně stejně jako CNN, která si dělá na kameru interview se svými vlastními lidmi a divákům tvrdí, že jsou to protestující. „Když bude všechno vypadat úplně stejně a není v tom žádné rozlišení, pak nebudeme vědět, co máme bránit,“ řekl Obama. „Už nebudeme vědět, za co máme bojovat.“ Jinými slovy Obama říká, že to hřiště zmanipulované ve prospěch korporátních médií se teď vyrovnalo a to je pro establishment problém. „Tou částí, která politiku změnila, jsou sociální média a to, jak lidé získávají informace,“ tvrdil s dodatkem, „je snadnější uspět s negativními útoky a se zjednodušujícími slogany než s komunikací o složitých politikách. Ale nad tím vyzrajeme.“ Jistě, protože média mainstreamu se přeci k negativním útokům nebo k přehnaně zjednodušujícím sloganům nikdy neuchylují. Jak už jsme dokumentovali s tím diskusním tématem o ‚falešných zprávách‘ přišel krajně levicový pisatel z SJW, který šíří seznam závadných webových stránek, jimž se máte vyhýbat, pokud chcete ‚skutečné zprávy‘. Na tomto seznamu jsou i Infowars a Breitbart News. Kontextová reklama Sklik Za tím je myšlenka na to, jak přinutit Google a Facebook, aby cenzurovali konzervativní webové stránky. Toto diskusní téma také dobře zapadá do slibů Twitteru, že provede čistku četných účtů náležejících členům ‚Alt-Right‘, což jim vnuknuli politicky stranící skupiny jako Jižanské středisko chudinského zákona. I jiné webové instrumenty jako Quantcast naskočily na tento vlak a zavedly nástroje k identifikaci tzv. stránek ‚falešných zpráv‘. Avšak tento krok jim rychle vybuchl do tváře, jelikož lidé si rychle uvědomili, že celé tohle diskusní téma je jen součástí hořké odvety nepředstavující nic víc než cenzuru. Zdroj: prisonplanet.com/

Senátor Antl: Muslimové nemají žádnou úctu vůči ženám, považují je za svůj majetek. Pochybuji o jakémkoli přínosu uprchlíků. Ploty budou nutné ROZHOVOR Předseda ústavně-právního výboru Senátu Miroslav Antl velice pochybuje o jakémkoliv přínosu uprchlíků. Muslimové v sobě dle něj nemají žádnou přirozenou úctu vůči ženám a zjevně je považují za svůj majetek. Ploty chránící jižní a východní hranice EU budou pro nás všechny nutností stejně jako úzká spolupráce v rámci Visegrádu. Obhájci imigrace tvrdí, že přijímání imigrantů pomůže ekonomice, protože imigranti zaplní volná pracovní místa a současně prý pomohou udržet důchodový systém. Nejsou ale naopak větším nákladem pro sociální systémy než přínosem pro ekonomiku? Plus započtěme náklady na bezpečnost a následky kriminality... Já, ač nejsem ekonom, velice pochybuji o (jakémkoliv) přínosu uprchlíků, kteří jsou navíc obtížně zaměstnavatelní. A pokud jde o český důchodový systém, každý má určitě na něj svůj názor – imigranti ho zcela jistě nevylepší. Oni nám přece nepřicházejí pomáhat, ale sami pomoc vyžadují, někdy i razantněji. A do budoucna nebudou ani přínosem populačním (pro některé možná „kopulačním“). Bezpečnost lidí v Evropě musí být i nadále tím nejdůležitějším – a pokud ji EU nezajistí, je odpovědností naší vlády, aby se postarala o bezpečnost občanů ČR sama. A to včetně odpovědnosti trestně právní, nikoliv jen politické… Co říkáte silvestrovským událostem v Kolíně nad Rýnem a dalších německých i evropských městech? Právě tyto – ale i následné i v dalších evropských městech prováděné – nebezpečné útoky svědčí jednoznačně o tom, že muslimové v sobě nemají žádnou přirozenou úctu vůči ženám a zjevně je považují za svůj majetek. Šlo a jde o sexuální delikty, které jsou trestné v celé EU – a musí být důsledně a přísně trestány. A samozřejmě by měly být rozsudky zveřejněny, aby bylo „celoevropsky“ zřejmé, že zákony platí pro všechny – a žádný ze států EU útoky nebude tolerovat. Co se týče sexuálních útoků uprchlíků v Německu, publicista Jan Petránek řekl, že útoky na ženy jsou hluboko v mentalitě migrantů a uprchlíci mají hodnoty neslučitelné s našimi. Co o tom soudíte? Už jste něco takového naznačil… Možná se brzy dočkáme i závěru psychiatrické expertizy, že takoví pachatelé nejsou schopni posoudit protiprávnost svých útoků vůči ženám. Nepříčetnost by však musela být v souvislosti s duševní poruchou. Každopádně, jsou-li nebezpeční, neměli by zůstávat na svobodě… Objevily se také zprávy, že německá policie nemá vyšetřovat „drobnou“ kriminalitu přistěhovalců... „Drobná“, respektive bagatelní kriminalita spočívá v méně závažných případech výtržnictví a podobném jednání, které je na hranici s přestupkem. Určitě však musí být všude v EU řádně vyšetřena – a sexuální útoky, spočívající v omezování osobní svobody, sexuálním nátlaku, a jiné mezi ně určitě nepatří. Víte, vždy je potřeba srovnávat, jak by se německá policie chovala vůči „domácímu“ nebo českému a jinému evropskému zločinci. Pokud by někdo takový příkaz či „doporučení“ vydal u nás, stal by se podezřelým z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, nadržování a možná i nepřekažení trestného činu a jiné. Kdybyste to měl shrnout, jaká vidíte hlavní bezpečnostní rizika imigrace? Od terorismu po pouliční kriminalitu... Sledujete statistiky kriminality přistěhovalců? Co říkají? Tak riziko terorismu je zcela nepochybně nejzávažnější – a nikdo v rámci EU neví, koho jsme si do Evropy vpustili, když jsou v EU minimálně desetitisíce uprchlíků, jejichž minulost a skutečnou totožnost znají jen oni a případně „organizátoři“ těchto akcí. Samotná tato skutečnost je sama o sobě bezpečnostním rizikem číslo jedna. Pokud jde o „běžnou“ kriminalitu, o sexuálních deliktech jsme mluvili, a tu ostatní, ukáže čas, pokud se bude vykazovat zvlášť. Já nevím, zda někdo v rámci EU sleduje skutečný podíl imigrantů na celkové kriminalitě, ale pokud vím, v ČR zatím problémem není. A v mém senátním obvodu je (zatím) nulová. Každopádně však považuji za nutné, aby se kriminalita uprchlíků v jednotlivých státech EU vykazovala – a zveřejňovala. O tom jsme spolu mluvili, pane doktore, už před třemi a půl lety v rozhovoru pro PL. Jak ten čas letí… (smích) Rozhovor je i na mých webových stránkách. Slovenský premiér Fico řekl, že nechce, aby na Slovensku vznikla nějaká ucelená muslimská komunita. Řekl, že existuje problém s integrací imigrantů, a také řekl, když to řeknu lidově, že si nevezme na triko, aby byly ženy na Slovensku sexuálně napadány. Co si o tom myslíte? S názory pana Roberta Fica na uprchlickou krizi dlouhodobě souhlasím. Je dostatečně razantní a naši politici by si měli z tohoto jeho přístupu vzít ponaučení, respektive ho výrazněji podpořit v rámci EU. Škoda, že zřejmě doplatil na vlastní rétoriku a nezvítězil ve volbách tak, aby mohl znovu sestavit jednobarevnou vládu, která by pokračovala v dosavadním postoji v rámci EU. Do Národní rady SR se tak dostali poslanci ze stran, které tyto názory premiéra Fica nezpochybňují, ale ještě více je „přiostřují“. Roztříštěnost politické scény na více subjektů může být prospěšná maximálně senátu, resp. horní komoře, ale jednokomorovému parlamentu výrazně ztíží rozhodování o čemkoliv, včetně rychlého řešení problémů spojených s imigrací. Robert Fico také řekl, že absolutní většina běženců jdoucích do Evropské unie z Turecka jsou ekonomičtí migranti. „Trvám na svém postoji, že absolutní většina těchto lidí jsou ekonomičtí migranti (hovořil o migrantech jdoucích do Evropy z Turecka, pozn. redakce). Kdo má věřit člověku, který se necítil bezpečně v Srbsku, v Maďarsku, ani v Rakousku, a tak šel až do Německa? Evidentně mu šlo o ekonomické zájmy,“ řekl Fico… I s tímto jeho názorem zásadně souhlasím – a ke stejnému názoru jsme dospěli i při návštěvě našeho ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR ve Slovenské republice v polovině září loňského roku. Tehdy jsem viděl poprvé stovky uprchlíků, volně proudících přes hranice z Maďarska do Rakouska – a společně s kolegou předsedou ÚPV Národní rady SR jsme odhadovali minimálně 90 procent ekonomických imigrantů. Více v článku a ve slovenských médiích. Jak hodnotíte to, jak se k imigrační krizi staví EU a Německo? Jak se díváte na roli Turecka? Máme se s ním dohodnout, nebo nás bude vydírat? Není lépe postavit ploty chránící hranice? O Turecku i o Řecku jsem se pesimisticky zmínil v našem minulém rozhovoru pro vaše Parlamentní listy v závěru loňského roku – a obávám se, že se moje nedůvěra vůči těmto státům potvrzuje. EU se pomalu probouzí – a stále častěji slyšíme „varovné výkřiky“ i od politických a vládních vůdců v „západních“ zemích. Reakce EU je však neuvěřitelně pomalá a v podstatě se snaží reagovat s minimálně ročním zpožděním. Česká republika by se neměla spoléhat na „evropské vůdce“, ale měla by intenzivně pokračovat v opatřeních v rámci takzvané „Visegrádské čtyřky“. Vždyť Češi, Slováci, Poláci a Maďaři jsou společně s dalšími Bruselem, Německem, ale i Rakouskem a dalšími považováni za „ty z Východu“. Naše státy k sobě mají blíž – a v poslední době reagují podstatně pružněji než „vedení EU“. Ploty chránící jižní a východní hranice EU budou pro nás všechny nutností. Stále doufám, že nenastane doba, že by si ČR stavěla vlastní ploty na hranicích ČR s ostatními státy. Ale to bychom se už dostávali k tématům, jako je „domobrana“ a podobně – a to si snad nepřeje nikdo z rozumně uvažujících občanů. Andrej Babiš řekl, že příliv uprchlíků do EU se musí zastavit úplně. Nemáme dle něj povinnost a v tuto chvíli nemůžeme vůbec nikoho přijímat. Musíme prý v první řadě zaručit bezpečnost našich občanů. Ptá se, proč by z bohatství evropských zemí tvořených po generace měli žít lidé bez vztahu k hostitelské zemi a kultuře – lidé, kteří představují bezpečnostní riziko a jejichž touhou není asimilace, ale rozvrat evropské kultury. Dle Babiše není možné, aby Evropané měli menší práva než přistěhovalci, a je vyloučeno, aby se přizpůsobovali uprchlíkům. Jaký je váš názor? S jeho názory na imigrační krizi rovněž souhlasím – a tato jeho slova bych mohl „spolupodepsat“.

Plivnutí do tváře obětem komunismu. I taková slova se ozývají po zvolení Ondráčka do čela sněmovní komise Sněmovní komisi pro kontrolu činnosti GIBS povede nakonec Zdeněk Ondráček (KSČM). Poslanci mu ve volbě dali přednost před poslankyní Majerovou Zahradníkovou (ODS). A reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Bývalého ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) zvolení komunisty Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS rozčílilo. „Komunista Ondráček v čele komise pro kontrolu GIBS je plivnutím do tváře obětem komunismu. Je to o to smutnější, že k jeho zvolení došlo v okruhu 70. výročí komunistického puče. Lidé dobré vůle, nesmíme to vzdát, dokud je čas a prostor,“ podotkl Herman s tím, že je nutné spojit síly pro svobodu a demokracii. „Cesta k Babišovu absolutnímu ovládnutí policie je téměř umetena,“ píše se v reakci na zvolení Ondráčka na twitterovém účtu serveru Forum24.cz. Český spisovatel Jiří Padevět se pak ve svém statusu domnívá, že 79 zákonodárců Poslanecké sněmovny „právě fluslo do tváře všem, kteří byli šikanováni represivními složkami“. „Mlátička komunista Ondráček se stal šéfem poslanecké komise pro kontrolu GIBS. ANO se opět zostudilo. Při Palachově týdnu jsem byl na všech demonstracích, policie zasahovala brutálně. Je to kvůli GIBS, p. Murínovi? Odporné. Jeden Babiš vládne všem,“ poznamenal komentátor Martin Fendrych. A svůj názor sdělil i šéf ODS Petr Fiala. „Zvolení komunisty a někdejšího policisty, který rozháněl protikomunistické demonstrace, do čela komise pro kontrolu GIBS, je neuvěřitelnou zprávou. Zodpovědnost za to mají všichni ti, kteří jej obhajovali a volili. Hlasovací koalice ANO–SPD–KSČM dál funguje,“ podotkl. Svůj názor sdělil také právník Tomáš Tyl. „Bingo,“ okomentoval to pak bloger Petr Paulczyňski.

Tajná zadní vrátka telefonů Android posílají data do Číny Bezpečnostní experti varují, že Čína by mohla tajně monitorovat 700 milionů mobilů Android. Objevili software ‚zadních vrátek‘, se kterým se ty chytré telefony a další zařízení už distribuují, který posílá osobní data uživatelů, aniž by to věděli nebo s tím souhlasili, do Číny. Fox News hlásí: Kryptowire je bezpečnostní firma, která tuto slabinu objevila, a ta uvedenou informaci ve čtvrtek potvrdila na své webové stránce. Firma napsala, že určitá zařízení Android obsahují předinstalovaný software, který sbírá a odesílá osobní data, jako texty a zeměpisné umístění, neoprávněné třetí straně. Americké úřady nemají o povaze tohoto tajného dolování dat jasno, existují ale dvě možné teorie jednak, že by to mohlo být za účelem reklamy, a pak že to posílá zpravodajské informace čínské vládě, hlásí New York Times. New York Times rovněž uvedl, že mezinárodní zákazníci a ti s jednorázovými a předplacenými kartami jsou těmito softwarovými průniky nejzranitelnější. Šanghajská Adups Technology Company, která ten software napsala, potvrdila, že uvedený kód běží na více než 700 milionech telefonů, v autech a v dalších malých zařízeních. Kryptowire o tento problém zakopla náhodou, když si jeden její výzkumník na zámořském výletě koupil levný telefon BLU R1 HD. Během procesu seřizování telefonu si ale tento výzkumník všiml „neobvyklé síťové aktivity.“ Zjistil, že jeho telefon během týdne vysílal textové zprávy na několik serverů registrovaných u Adups umístěných v Šanghaji. Kryptowire na své webové stránce uvedla, že tomuto software a jeho činnosti se podařilo překonat antivirovou ochranu, protože je dodávaný už se zařízením a není tudíž považován za malware. BLU Products podle New York Times uvedla, že tím bylo postižených 120 000 jejich telefonů a aktualizovala proto software, aby tuto funkci odstranila. Edmondo Burr Zdroj: yournewswire.com